Sepse
Author
Albert FloresSepse (gr. sepsis ze slova sepo = hnít) je celková reakce organismu na infekci. Stav se může rozvinout do těžké sepse a dále do septického šoku spojeného s poruchou funkce nebo se selháváním jednoho nebo více orgánů. Sepse bývá označována neodborným lidovým termínem otrava krve.
Terminologie
Syndrom systémové zánětlivé reakce
Syndrom systémové zánětlivé reakce ( SIRS) je univerzální reakce organismu na inzulty infekční i neinfekční povahy, která je charakterizována přítomností alespoň dvou z následujících kritérií: * febrílie - horečka (tělesná teplota > 38 °C, ne však hypertermie podle definice) nebo hypotermie (tělesná teplota 20 dechů/minutu * tachykardie - tepová frekvence > 90/min * leukocytóza (počet bílých krvinek > 12×109/μl) nebo leukopenie (počet bílých krvinek 3/μl) U traumatizovaných pacientů se může jednat o autoimunitní reakci na fragmenty mitochodrií masivně uvolněných do krve z traumatem poškozených buněk.
Sepse
Sepse je systémová zánětlivá reakce organismu (SIRS) na přítomnost infekce, která je buď prokázaná, nebo na ni máme podezření.
Těžká sepse
Sepse, která vede k orgánové dysfunkci, hypotenzi nebo hypoperfuzi (nedostatečné prokrvení). * hypotenze - systolický krevní tlak 4 mmol/l * oligurie - množství moči 180 μmol/l * porucha vědomí
Septický šok
Sepse provázená hypotenzí i přes adekvátní tekutinovou resuscitaci (viz dále Terapie).
Diagnostika
Pro diagnostiku sepse jsou důležité klinické známky a laboratorní markery. Kromě už zmíněných (febrílie/hypotermie, tachykardie, …) k nim patří například periferní vazodilatace („teplá” periferie), alterace vědomí (zmatený pacient) nebo změny hemodynamiky jako zvýšený srdeční výdej a nízká systémová cévní rezistence.
K laboratorním markerům patří leukycytóza nebo leukopenie, laktátová acidóza, trombocytopenie (snížené množství krevních destiček), abnormality jaterních testů nebo renálních parametrů a zvýšení hladiny tzv. markerů zánětu, z nichž nejdůležitější jsou C-reaktivní protein (CRP) a prokalcitonin (PCT).
Zdroj (ložisko) sepse
Ve snaze nalézt ložisko infekce jsou opodstatněné všechny dostupné zobrazovací metody, které jsou v danou chvíli proveditelné s ohledem na pacientův stav. Nejobvyklejšími jsou ultrazvuk, jehož velkou výhodou je možnost provedení u lůžka pacienta, a počítačová tomografie (CT).
Zdrojem sepse mohou být například: * nitrobřišní infekce * infekce v operační ráně * infikované invazivní vstupy (cévní a jiné katetry) * pneumonie (zánět plic), která je častá u pacientů napojených na umělou plicní ventilaci
Terapie
Protože sepse je stále jednou z hlavních příčin úmrtí na jednotkách intenzivní péče, vytyčila si [url=http://www. survivingsepsis. +moreorg]Surviving Sepsis Campaign[/url] za cíl toto změnit. K tomu slouží pravidelně aktualizovaný balík standardních diagnosticko-terapeutických doporučení. Léčbu je nutné zahájit včas a všechny body tzv. iniciální terapie by měly být splněny do 6 hodin. Léčba obvykle probíhá na jednotce intenzivní péče nebo na anesteziologicko resuscitačním oddělení (ARO), ale je nezbytné její zahájení ještě před překladem pacienta na toto oddělení.
Iniciální terapie
; Sledování hladiny laktátu : Znalost hladiny laktátu je důležitá pro rozpoznání nedostatečného prokrvení tkání a orgánů (hypoperfuze). Přetrvávající zvýšení je špatnou prognostickou známkou. +more Naopak pokles hladiny v průběhu terapie je obvykle spojen se snížením úmrtnosti. Odběr krve na mikrobiologické vyšetření (tzv. hemokultury) : Odběr krve na hemokultury by měl proběhnout dříve, než jsou podána antibiotika. Určení bakteriálního původce sepse je důležité pro pozdější úpravu antibiotické léčby. : V případě, kdy jsou antibiotika už podávána, by měl být odběr hemokultur proveden v co nejdelším intervalu od poslední dávky, tzn. bezprostředně před podáním dávky další. Podání antibiotik : ATB by měla být podána do 1 hodiny od diagnózy sepse. V první fázi volíme širokospektrální antibiotika. : Stav sepse není situace, kdy bychom měli brát ohled na možné nebezpečí vzniku antibiotické rezistence. V případě hypotenze nebo elevace laktátu > 4mmol/l i. v. podání tekutin (tzv. tekutinová resuscitace) : Při septickém šoku dochází k periferní vazodilataci, tím ke zvýšení celkového objemu krevního řečiště a tím k velké potřebě tekutin k zajištění dostatečného krevního tlaku. Volba tekutin se řídí mimo jiné hematokritem. Při jeho poklesu pod 0,3 je potřebné podání krevní transfuze. : K monitorování efektu tekutinové léčby je dobré zavést centrální žilní katetr.
Další terapie
; Lokalizace a eliminace zdroje sepse : Pokud je zdrojem sepse infekční ložisko v těle, například absces, je nutné jeho odstranění. To samé platí v případě infikovaných vstupů (cévní i jiné katetry a podobně). +more Podpora oběhu : Nejprve k dosažení dostatečného krevního tlaku podáváme tekutiny, v případě nutnosti potom i vazopresorické a inotropní léky (Noradrenalin, Dobutamin, Adrenalin, . ). Kortikoidy : Jejich podávání je neustále diskutované téma a věnuje se mu mnoho klinických studií. V jistých případech je možné jejich podání zvážit. Krevní přípravky : Za dostatečnou hladinu hemoglobinu se považuje 70 až 90 g/l. Krevní plazmu při poruchách srážení krve podáváme jenom v případě předpokládaného invazivního výkonu. Podpůrná terapie : Například umělá plicní ventilace, náhrada funkce selhávajících orgánů (hemodialýza v případě selhání ledvin) nebo parenterální („umělá”) výživa.
Odkazy
Reference
Související články
imunita (biologie) * krev * horečka * zánět
Externí odkazy
systemic inflammatory response syndrome, SIRS, en. wikipedia. +moreorg * [url=http://www. csfps. cz]Česko-Slovenské fórum pro sepsi[/url], csfps. cz * [url=http://www. survivingsepsis. org]Surviving Sepsis Campaign[/url], survivingsepsis. org * [url=http://www. sepsisforum. org]International Sepsis Forum[/url], sepsisforum. org.