Slabičná rovnováha

Slabičná rovnováha (též komplementarita délky) je pravidlo výslovnosti severogermánských jazyků (s výjimkou dánštiny) - faerštiny, islandštiny, norštiny a švédštiny. V těchto jazycích je přízvučná slabika vždy dlouhá. Podle tohoto pravidla je v této slabice buď dlouhá samohláska (následována jednou krátkou nebo žádnou souhláskou), nebo je samohláska krátká následována foneticky dlouhou souhláskou. Mohou tedy nastat tyto kombinace: * dlouhá samohláska (+ krátká souhláska) * krátká samohláska + dlouhá souhláska (+ krátká souhláska)

Je-li za přízvučnou samohláskou více než jedna souhláska, samohláska je obvykle krátká a první souhláska ve skupině je dlouhá. Dvojhlásky (nejsou ve švédštině) se podle tohoto pravidla chovají jako dlouhé samohlásky.

Příklady * norsky: - střecha, - děkuji * švédsky: - špatný, - přát si, - dobrý, - mluvit, - ostrov

Za fonologický distinktivní (rozlišující) rys se obvykle považuje délka samohlásky. Délka následující souhlásky je k ní komplementární (doplňková). +more Dlouhé souhlásky se proto za samostatné fonémy obvykle nepovažují. Jsou tedy pozičními (polohovými) variantami (alofony) téže hlásky.

Literatura

Kategorie:Severogermánské jazyky Kategorie:Fonetika