Dánština

Klasifikace

Dánština je indoevropský jazyk, který patří do severogermánské větve germánských jazyků. Spolu se švédštinou a bokmålem (jedna z variant norštiny) se řadí mezi východoskandinávské jazyky, zatímco norština (resp. +more varianta označovaná jako nynorsk), faerština a islandština se řadí mezi západoskandinávské. Toto rozdělení vyplývá z fonologických rozdílů, které mají základ již v době nářečního štěpení staré severštiny. Ve východoskandinávských jazycích například zanikly původní dvojhlásky, zatímco západoskandinávské jazyky tyto dvojhlásky zachovaly.

Jiné rozdělení řadí dánštinu spolu se švédštinou a norštinou mezi kontinentální skandinávské jazyky, které mají v současnosti charakter analytických jazyků. Ostrovní skandinávské jazyky (faerština, islandština) si uchovaly charakter flektivních jazyků.

Fonetika

Nejvýznamnější fonetické charakteristiky dánského jazyka jsou tyto:

* a se většinou vyslovuje [æ]: panamakanal [pænæmækænæl].

* r se vyslovuje uvulárně, čili vzadu u čípku, při čemž se na konci slabiky vokalizuje, čili předchozí samohláska se vyslovuje otevřeněji: Der løber en løber. [dea lø'ba en løba] 'Tam běží nějaký běžec. +more'.

* Neznělé souhlásky p, t, k, které byly následovány samohláskami, se změnily v znělé, např. : ikke 'ne' ['egə], købe 'koupit' (srov. +more no. kjøpe, šv. köpa), sætte 'posadit' [sedə].

* g mezi vokály se vyslovuje jako [j] anebo odpadá: pige 'holka' [pijə], uge 'týden' [uə].

* Intervokalické a koncové d se vyslovuje téměř stejně jako anglické th, při čemž se však jazyk nasadí na dolní zubní řadu, např.: rød grøde med fløde ‚červená krupičná kaše se šlehačkou‘ [Røð gRøðə með fløðə] (na srovnání norsky: rød grøte med fløte [rø grøtə me fløtə]); hvad 'co' [vað].

* Koncové kdysi plné vokály nahradila schwa. Srov. šv. krona 'koruna' - pl. kronor [kruna, krunur] = dán. krone, pl. kroner [kRonə, kRona].

* V hláskovém systému hraje důležitou roli ráz (stød [stø'ð]), který je v češtině známý např. mezi dvěma hláskami e ve slově neexistuje. +more V dánštině se však ráz vyskytuje uvnitř slov, a to mnohdy v jednoslabičných. Má fonematický charakter, tj. rozlišuje významy, např. : :: hun [hun] 'ona' ≠ hund [hu'n] 'pes', :: løber [løba] 'běžec' ≠ løber [lø'ba] 'běží', :: annen [ænn] 'jiný' ≠ anden [æn'n] 'kachna'.

Gramatika

Gramatická struktura dánštiny je podobná norštině a švédštině, především norštině, resp. její spisovné variantě bokmål, což vyplývá ze skutečnosti, že Norsko bylo od roku 1380 do roku 1814 pod dánskou vládou a dánština tam byla po celou dobu úředním a spisovným jazykem. +more Bokmål byl kodifikován na základě jazyka dánsko-norského.

V morfologii dánštiny došlo během historického vývoje ke značným zjednodušením (zejména ohýbání), což jí v současnosti dává charakter analytického jazyka.

Jmenný rod

V dánštině došlo ke splynutí mužského a ženského rodu, moderní dánština má 2 rody - společný a střední.

Podstatná jména

Z původního systému 4 pádů se u podstatných jmen zachoval nominativ a genitiv (zakončení -s), který má funkci výlučně přivlastňovací. V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu. +more Syntaktické vztahy se vyjadřují pomocí předložek.

Jako ve všech skandinávských jazycích se určitý člen připojuje v podobě koncovky k podstatnému jménu: # - mand „muž“ → manden „(ten) muž“ # - pige „holka“ → pigen „(ta) holka“ # - hus „dům“ → huset „(ten) dům“

Množné číslo: # - mænd „muži“ → mændene „(ti) muži“ # - piger „holky“ → pigerne „(ty) holky“ # - huse „domy“ → husene „(ty) domy“

Množné číslo končí většinou na -er, přičemž některá slova přehlasují kmenovou samohlásku: tand 'zub' → tænder 'zuby'. Ojediněle dochází k nepravidelnostem, např. +more: barn 'dítě' → børn 'děti'.

Jednoslabičná neutra a některá jednoslabičná maskulina mají většinou v množném čísle -e: * hus 'dům' → huse 'domy', * brev 'dopis' → breve 'dopisy', * hest 'kůň' → heste 'koně'.

Slovesa

Systém sloves má, stejně jako i v ostatních germánských jazycích, jednoduché tvary v přítomném a minulém čase. Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy. +more Slovesa se neobejdou bez osobních zájmen, protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek. V přítomném čase se zachovala pouze koncovka -r, která původně označovala druhou a třetí osobu jednotného čísla (jako v současné islandštině).

* at bo 'bydlet' - jeg bor 'bydlím', * at tale 'mluvit - vi taler 'mluvíme'.

Jako všechny germánské jazyky rozlišují i skandinávské jazyky slabá a silná slovesa:

Slabá slovesa: * at bo 'bydlet' - (pres.) bor - (pret.) boede - (part. perf.) boet, * at huske 'vzpomínat si' - huskede - husket, * at købe 'koupit' - købte - købt.

Silná slovesa: * at se 'vidět' - ser - så - set, * at få 'dostat; smět' - får - fik - fået, * at trække 'táhnout' - trækker - trak - trukket.

Přídavná jména

Přídavná jména mají určitý a neurčitý tvar.

Neurčitý tvar se používá s neurčitým členem a při používání bez členu. Ve středním rodě přibírá přídavné jméno koncovku -t (tento tvar často funguje i jako příslovce). +more V množném čísle mají koncovku -e. Např. : * en dyr bil '(nějaké) drahé auto', * et gammelt hus '(nějaký) starý dům', * skittent vand 'špinavá voda', * røde klær 'červené šaty'.

V určitém tvaru se připojuje koncovka -e v obou rodech v jednotném i množném čísle. Určitý tvar se používá s určitým členem (den pro společný rod, det pro střední rod, v množném čísle pro oba rody de [di:]), který v tomto případě stojí před přídavným jménem. +more Připojený člen přitom odpadá. Např. : * den dyre bil '(to) drahé auto', * det gamle hus (ten) starý dům', * de røde klær '(ty) červené šaty'.

Některá adjektiva se neskloňují: bra 'dobrý', moderne 'moderní', tilfreds 'spokojený', stakkars 'ubohý' aj.

Přídavné jméno se přizpůsobuje podstatnému jménu i v přísudkové pozici:

* Bilen er dyr. 'Auto je drahé.' * Bilerne er dyre. 'Auta jsou drahá.' * Huset er gammelt. 'Dům je starý.' * Husene er gamle. 'Domy jsou staré.'

Příklady

Číslovky

Abeceda

Dánština používá anglickou abecedu bez písmene Q. Navíc obsahuje následující písmena, která se umísťují v tomto pořadí na konec abecedy: * æ Æ * ø Ø * å Å

Písmena c, w, x, z se vyskytují jen ve slovech přejatých (např. cykler, česky cyklista). +more Na rozdíl od češtiny je spřežka ch - která se v dánštině vyskytuje jen v cizích slovech - chápána jako dvě písmena c a h a je řazeno v abecedě mezi ce a ci.

Nářečí

Mapa dánských nářečí V běžném hovoru Dánové používají nářečí, která se rozdělují do 3 základních skupin: * ostrovní nářečí (ømål) - oblast ostrovů Zéland, Funen, Lolland, Falster a Møn; zahrnují nářečí hlavního města Kodaně, z něhož vychází základ spisovné dánštiny (rigsdansk); * jutská nářečí (jysk) - oblast Jutského poloostrova; dále se dělí na západní, východní a jižní; * bornholmské nářečí (bornholmsk) - ostrov Bornholm; jediný zástupce východánských nářečí, kterými se v minulosti hovořilo také v jižních provinciích Skandinávského poloostrova předtím, než připadly Švédsku.

Přítomnost rázu v dánských nářečích: růžová - nářečí s rázem; zelená - nářečí s melodickým přízvukem; modrá - nářečí bez rázu i bez melodického přízvuku Důležitým rozlišujícím rysem nářečí je přítomnost rázu. +more Většina nářečí má ráz. Bez rázu jsou nářečí na jihu země. Část těchto nářečí má melodický přízvuk (jako švédština a norština), který je v korelaci s rázem v jiných nářečích.

Počet mluvnických rodů v dánských nářečích a výskyt připojeného určitého členu Nářečí se liší také počtem mluvnických rodů. +more Některá nářečí mají dva rody (společný a střední) jako spisovná dánština. Část nářečí však zachovává systém tří rodů (mužský, ženský a střední). Nářečí na západě země rody vůbec nerozlišují.

Nářečí na západě a jihu Jutska také nemají připojený určitý člen. Ten vždy stojí před podstatným jménem, např. æ hus - spisovně huset (ten dům).

Odkazy

Reference

Literatura

BERKOV, Valerij Pavlovič. Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki. +more Překlad Renata Blatná. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. . * Skautrup, Peter: Det danske sprogs historie. København 1944.

Slovníky

Dánsko. Jazyk. +more In Ottův slovník naučný VII, pp. 13 - 14 * Blanka Kirsteinová, Blanka Borg: Dánsko-český slovník; Dansk-Tjekkisk ordbog, Leda, 1999, * Petr Kurfürst: Dánský slovník; Tjekkisk ordbog, Nakladatelství - Forlaget V RÁJI, 2000, * [url=http://slovniky. lingea. cz/Dansko-cesky]Dánsko-český slovník online[/url].

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20090201172800/http://hjem. tele2adsl. dk/johnmadsen/Danish/danish. html]Anglické stránky o dánské gramatice[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20121115200648/http://www. multiphrasebook. com/Danstina. php]Stručná česko-dánská konverzace volně k vytištění[/url] - můžete si ji také online nakombinovat s některým z dalších 45 jazyků.

Kategorie:Severogermánské jazyky Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie Kategorie:Živé jazyky Kategorie:Jazyky Dánska Kategorie:Jazyky Faerských ostrovů Kategorie:Jazyky Německa Kategorie:Jazyky Grónska