Cesko.wiki Smrk černý
Author
Albert FloresSmrk černý (Picea mariana) je druh smrku, původem ze Severní Ameriky.
Popis
Smrk černý se samičími šiškami Jedná se o menší strom, zpravidla do 25 m výšky a průměru kmene do 25 cm, většinou však je spíš menší. +more Na extrémních stanovištích vytváří i keřovité zakrslé formy. Koruna je úzce kuželovitá až jehlanovitá, tvar koruny však může být pozměněn díky stanovištním podmínkám (vítr aj. ). Borka i pupeny jsou šedohnědé. Jehlice jsou na průřezu čtyřhranné, poměrně krátké, jen 0,6-1,5 cm (zřídka až 2 cm dlouhé), tuhé, světle modrozelené, nasivělé, na vrcholu tupě špičaté. Samičí šišky jsou celkem malé, 1,5-2,5 (zřídka až 3,5) cm dlouhé, vřetenovitého tvaru, matné, za zralosti nachově hnědé. Šupiny jsou vějířovitého tvaru, na vrcholu nepravidelně zubaté, cca 8-12 mm dlouhé a asi stejně široké. Počet chromozómů je 2n=24.
Rozšíření
Původní areál druhu se rozkládá hlavně na Aljašce a v Kanadě, kde roste na většině území, chybí jen na jihozápadě a extrémním severu a severovýchodě. Přesahuje na severovýchod USA do širšího okolí Velkých jezer, do států Minnesota, Wisconsin, Michigan, Pennsylvania, New York, New Jersey, Connecticut, Rhode Island, Massachusetts, Vermont, New Hampshire a Maine.
Ekologie
Smrk černý je významnou součástí severoamerické tajgy. Smrčiny s dominancí Picea mariana bývají nazývány "black spruce forests", vedle toho existují i "white spruce forests", tedy smrčiny s dominancí smrku sivého (Picea glauca). +more Lesy se smrkem černým najdeme především na vlhkých místech, často vytváří rašelinné lesy, kdy dominantou mechového patra jsou rašeliníky (Sphagnum sp. ). Společenstva se smrkem černým se nachází i na jiných podmáčených místech, jako břehy potoků a okraje močálů. Vytváří lesy i mimo rašeliniště, s dobře vyvinutým mechovým patrem, častý např. Pleurozium schreberi. Tam, kde jsou rašeliníky řídké nebo chybí, je v keřovém patře častý druh rojovníku Ledum groenlandicum. Hojné jsou taky zakrslé řídkolesy na bažinách, kde v bylinném patře dominují ostřice (Carex sp. ) a trávy, dobře je vyvinuto mechové patro (ovšem jen málo rašeliníky). Dále jsou známy smíšené lesy s olší šedou (Alnus incana). Dalšími dřevinami v lesích se smrkem černým jsou např. jedle balzámová (Abies balsamea), topol osikovitý (Populus tremuloides), bříza papírovitá (Betula papyrifera), smrk sivý (Picea glauca) nebo modřín americký (Larix laricina). Smrk černý snáší i velmi kyselé a živinami chudé půdy. Je často napadán poloparazitickou rostlinou Arceuthobium pusillum, příbuznou se jmelím. Při větším napadení může docházet k oslabení stromu, deformaci až úhynu. Porosty smrku černého mohou být disturbovány větrem nebo požáry. Uschnutí porostu může způsobit i trvalejší zaplavení, např. díky bobřím hrázím. Smrk černý je také napadán kůrovcem Dendroctonus rufipennis, i když jen příležitostně. Daleko více je napadán smrk sivý, kdy jsou známy rozsáhlé kůrovcové kalamity na Aljašce a v Kanadě o rozloze v řádu tisíců km². Kromě kůrovce je smrk černý napadán i jiným hmyzem, jako housenkami můr z rodu Choristoneura, larvami brouků rodu Monochamus, larvami hmyzu z řádu blanokřídlí Pikonema alaskensis a Pikonema dimmockii a dalším hmyzem. Jsou známy i různé houbové choroby.
Soubor:Picea mariana USFWS. jpg|Smrčina s dominancí smrku černého Soubor:Picea mariana taiga. +morejpg|Kalamitou postižená smrčina Soubor:Larix laricina. jpg|Smíšený les smrku černého a modřínu amerického Soubor:Picea mariana Homer Alaska. jpg|Porost smrku černého.
Kříženci
Z volné přírody, na narušovaných stanovištích východní Kanady, je znám kříženec s druhem Picea rubens.
Využití
Využití v lesnictví je oproti jiným druhům smrků omezené díky menšímu vzůstu. Dřevo lze využít k výrobě papíru aj. +more Smrk černý se pěstuje i ve střední Evropě jako okrasný strom ve více kultivarech. V Čechách byl poprvé vysazen roku 1835 v Královské oboře. Rozšířené je spíš pěstování různých zakrslých kultivarů.