Teologické ctnosti

Teologické ctnosti (teologální ctnosti) jsou ctnosti, které jsou v křesťanské teologii a filozofii spojovány se spásou vyplývající z Boží milosti. Ctnosti jsou rysy nebo vlastnosti, které člověka disponují k tomu, aby se choval mravně dobře. Tradičně se nazývají víra, naděje a láska (charita) a jejich význam v křesťanské teologii můžeme vysledovat až k apoštolu Pavlovi, který v 1. listu Korintským 13 také zdůraznil, že „největší z nich je láska“.

Středověký katolický filosof Tomáš Akvinský vysvětlil, že tyto ctnosti se nazývají teologickými ctnostmi, „protože mají za svůj cíl Boha, jednak proto, že k němu správně tíhneme, jednak proto, že jsou do našich duší vlévány jedině Bohem, a konečně také proto, že se o nich dozvídáme pouze z Božího zjevení v Písmu svatém“.

Podklad

1. list Korintským 13

První zmínka o těchto třech teologických ctnostech se v křesťanské literatuře objevuje v prvním listu svatého Pavla Soluňským 1,3: „. připomínajíc vám dílo víry a práci lásky a vytrvalost v naději. +more“ V 1. listu Soluňským 5,8 se na tuto trojici ctností opět odvolává: „Ale protože náležíme ke dni, buďme střízliví, oblékněme si zbroj víry a lásky a přilbu, která je nadějí na spásu. “.

V 1. listu Korintským 13 klade Pavel větší důraz na lásku. +more „Zůstává tedy víra, naděje a láska, tato trojice, ale největší z nich je láska. “ Za prvé proto, že podmiňuje ostatní dvě: „Všechno snáší, všemu věří, ve všechno doufá, všechno vydrží“. Podle Augustina z Hippo z časového hlediska trvá láska, zatímco „naděje není nadějí, je-li její předmět viditelný“, a víra ustupuje držení. Tento názor sdílí i Řehoř z Nyssy.

Tomáš Akvinský

Tomáš Akvinský (dále Akvinský) shledal propojení praktické moudrosti (prudentia) a morální ctnosti (např. odvaha bez obezřetnosti se může stát pouhou pošetilostí). +more To se často označuje jako „jednota ctností“.

Akvinský uvedl, že teologické ctnosti se tak nazývají proto, „že mají za svůj cíl Boha, a to jednak proto, že k němu správně tíhneme, jednak proto, že jsou do našich duší vnášeny jedině Bohem, a konečně také proto, že se o nich dozvídáme pouze z Božího zjevení v Písmu svatém“.

Akvinský ve svém pojednání o ctnostech považoval teologické ctnosti za výsledek habituální milosti. Podle Akvinského tato milost prostřednictvím teologických ctností umožňuje lidem stát se činiteli v záslužném jednání, které přesahuje jejich vlastní přirozené schopnosti. +more Tímto způsobem se jedná o nadpřirozenou milost.

Akvinský říká: „Víra má charakter ctnosti ne proto, že by věřila tomu, čemu věří, protože víra je o tom, co se nejeví, ale proto, že se drží svědectví toho, v němž se neomylně nachází pravda.“ (De Veritate, xiv, 8).

Akvinský dále propojil teologické ctnosti s kardinálními ctnostmi. Nadpřirozené sklony teologických ctností, způsobené habituální milostí, podle něj nacházejí své naplnění v působení v kardinálních ctnostech.

Výuka podle denominace

Katolická církev

Katechismus katolické církve učí, že víra, naděje a láska „disponují křesťany k životu ve společenství s Nejsvětější Trojicí. Mají Boha za svůj původ, za svůj motiv a za svůj cíl - Boha poznaného vírou, v něhož doufají a kterého milují pro něho samého“.

Moravští bratři

Evangelická moravská církev učí, že „Bůh tvoří, Bůh vykupuje, Bůh žehná. A my odpovídáme vírou, láskou a nadějí. +more“ Moravští bratři se proto učí posuzovat sami sebe „podle toho, jak hluboká je naše víra, jak rozsáhlá je naše láska a jak životodárná je naše naděje“.

Anglikánské společenství

Církve anglikánského společenství se rovněž řídí Augustinem a Tomášem Akvinským. „Víra je záležitostí poznání Boha, které zdokonaluje intelekt. +more Naděje je záležitostí dokonalosti vůle. Láska je záležitostí dokonalosti samé, neboť láska je dokonalostí všech sil. “ Richard Hooker o víře řekl, že jejím.

:,hlavním cílem je ta věčná pravdivost, která objevila poklady skryté moudrosti v Kristu'; o naději, že jejím ,nejvyšším cílem je ta věčná dobrota, která v Kristu oživuje mrtvé'; o lásce, že jejím ,posledním cílem je ta nepochopitelná krása, která září ve tváři Krista, Syna živého Boha' (Ecclesiastical Polity, sv. i, kap. +more xi).

Morální teologie

Bom Jesus, Braga Člověk přijímá teologické ctnosti tím, že jsou mu „vlity“ - skrze Boží milost - do jeho osoby. +more Teologické ctnosti se tak nazývají proto, že jejich předmětem je Božská bytost (theos). * Víra je vlitá ctnost, díky níž intelekt hnutím vůle souhlasí s nadpřirozenými pravdami Zjevení nikoli na základě vnitřních důkazů, ale pouze na základě neomylné autority zjevujícího Boha. Podle Hugha Popeho „[to], co říká Bůh, je pro nás svrchovaně věrohodné, i když ne nutně svrchovaně srozumitelné. “ První vatikánský koncil (III, iii;) uvedl, že „víra je nadpřirozená ctnost, díky níž z vnuknutí a s pomocí Boží milosti věříme, že jsou pravdivé věci, které nám Bůh zjevil. ačkoli souhlas víry není v žádném případě slepý, přesto nikdo nemůže souhlasit s evangelním učením způsobem nezbytným pro spásu bez osvícení Duchem svatým. “. Je to nezasloužený Boží dar. * Naděje je definována jako ctnost vlitá Bohem, působící na vůli, díky níž člověk s důvěrou založenou na Boží pomoci věří, že dosáhne věčného života. Jejím opakem je hřích zoufalství. * Láska je ctnost vlitá Bohem, která přivádí lidskou vůli k tomu, aby si nade vše vážila Boha kvůli němu samému a člověka kvůli Bohu. Milovat Boha znamená přát mu veškerou čest, slávu a každé dobro a snažit se, nakolik je to v lidských silách, získat je pro něj. si všímá jedinečného rysu vzájemnosti, který z lásky činí skutečné přátelství člověka s Bohem. „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat, přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. “ Nedostatek lásky může dát prostor nenávisti, hněvu nebo lhostejnosti.

Srovnání kardinálních a teologických ctností

Mravní ctnosti se získávají praxí a zvykem. Katolická morální teologie tvrdí, že teologické ctnosti se od kardinálních ctností liší tím, že je nelze získat lidským úsilím, ale jsou člověku vlity Bohem. +more Episkopální církev tento názor sdílí. „Na rozdíl od kardinálních ctností, které můžeme rozvíjet, jsou teologické ctnosti zdokonalením lidských sil daným Boží milostí. “ Stejně jako kardinální ctnosti i tyto ctnosti jedinec, který se v nich cvičí, posiluje a zvětšuje, tj. je více disponován k jejich praktikování.

Po svatém Augustinovi uznával Akvinský také samostatný, ale příbuzný typ mravní ctnosti, která je rovněž vlévána Bohem. Rozdíl spočívá v jejich zdroji i cíli. +more Mravní ctnost střídmosti uznává jídlo jako dobro, které udržuje život, ale chrání před hříchem obžerství. Vlitá ctnost střídmosti disponuje jedince k tomu, aby se postil a zdržoval. Vlité mravní ctnosti jsou spojeny s teologickou ctností lásky.

Benedikt XVI. +more napsal tři encykliky o teologických ctnostech: Deus caritas est (o lásce), Spe salvi (o naději) a Lumen fidei (o víře). Poslední encykliku Lumen fidei napsal Benedikt XVI. společně s papežem Františkem.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Ctnost * Kardinální ctnosti * Křesťanská etika * Sedm ctností * Sedm hlavních hříchů

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20090106191829/http://deadlysins.com/virtues.html]Contrary, Heavenly, and Cardinal Virtues[/url]

Kategorie:Křesťanská etika Kategorie:Ctnosti