Cesko.wiki Vikev hrachovitá
Author
Albert FloresListy a zárodky květenství Květenství - pyskaté květy Plodenství - lusky
.jpg|náhled|upright=0.8){kind=link}
Vikev hrachovitá (Vicia pisiformis) je vytrvalá, popínavá rostlina, jeden z asi dvaceti pěti druhů rodu vikev, které se vyskytují v české přírodě. V Česku je původní druh, jenž samovolně vyrůstá ve volné přírodě a není hospodářsky využíván, je však řazen k rostlinám ohroženým vymizením.
.jpg)
Rozšíření
Je původní téměř v celé Evropě, vyjma Pyrenejského poloostrova, ostrovů Velké Británie a východní částí Skandinávie. Z Evropy její areál přesahuje na Severní Kavkaz a do západní Sibiře. +more V České republice roste pouze roztroušeně a většinou na teplejších místech, optimum výskytu je v kolinním stupni, řidčeji ve stupni planárním a jen málo v suprakolinním. Bylinou hojněji se vyskytující je pouze ve středních a severozápadních Čechách. V teplejších oblastech ojediněle roste až do nadmořské výšky 500 m n. m. (Pavlovské vrchy).
Ekologie
Vikev hrachovitá je hemikryprofyt, který vyrůstá na světlinách a po okrajích listnatých lesů, na pasekách, křovinatých stráních i různých nevyužívaných půdách na bazickém podkladu. Upřednostňuje slunná či jen mírně zastíněná stanoviště se sušší či mírně vlhkou, hlubší půdou. +more Je vzhledově poměrně proměnlivý, což se projevuje hlavně ve velikosti rostliny, počtu lístků v listech i květů v květenství.
Tento druh má symbiotický vztah s některými půdními bakteriemi, které přebývají v hlízkách na kořenech a fixují vzdušný dusík. Část tohoto dusíku je využívána vlastní rostlinou a díl může posloužit jinými rostoucím v okolí. +more Kvete od konce května do srpna. Počet chromozomů 2n = 12, stupeň ploidie x = 2.
Popis
Vytrvalá bylina s lodyhou dlouhou 80 až 150 cm, která je plazivá nebo za přítomnosti podpory popínavá, opory se přidržuje úponky. Lodyha vyrůstající z tenkého kořene je hranatá, lysá, v horní části rozvětvená. +more Je střídavě porostlá složenými, sudozpeřenými listy s vřetenem zakončeným větveným úponkem, listy mají u báze 10 až 15 mm dlouhé, půlměsíčité palisty s jedním až třemi zuby. Listy jsou tvořené třemi až pěti páry protistojných, široce vejčitých či obsrdčitých lístků, 15 až 50 mm dlouhých a 10 až 35 mm širokých, lysých a sytě zelených, spodní pár je největší a kryje palisty. Horní lístky mají krátké řapíčky a spodní jsou k vřetenu přisedlé, všechny jsou u báze nenadále zúžené až okrouhlé, na vrcholu tupé nebo mělce vykrojené, po obvodě celistvé a jsou slabě kožovité.
Hroznovitá květenství s deseti až třiceti žlutobílými květy mají 6 až 14 cm dlouhé stopky, jež vyrůstají z úžlabí podpůrných listů a jsou od lodyhy odkloněné přibližně v pravém úhlu. Květy na 3 mm dlouhých stopkách jsou oboupohlavné a odstávají rovnovážně nebo jsou nicí. +more Zvonkovitý 3 až 5 mm dlouhý kalich s pěti nestejnými šídlovitými cípy, o mnoho kratšími než kališní trubka, je lysý, srostlolupenný, žlutozelený a u báze tmavší, téměř černý. Žlutobílá pyskatá koruna je 12 mm dlouhá, její pavéza je obsrdčitá, kratší křídla mají delší ouška a člunek je o málo kratší než křídla. Z koruny vystupuje deset dvoubratrých tyčinek s prašníky, devět z nich je nitkami srostlých do trubky a jedna (horní) je volná. Trubka nitek je uzavřená, pouze na její bázi je na svrchní straně otvor pro přístup k nektariu u spodu semeníku, ve kterém bývá dvě až osm vajíček. Poněkud zmáčkla čnělka s kartáčkem chlupů nese bliznu. Květy jsou opylovány hmyzem, převážně čmeláky.
Plody jsou nepukavé, olivově zelené až zeleně hnědé, podlouhlé lusky 30 až 40 mm dlouhé a 8 až 10 mm široké. Lysé, neopadavé lusky bez přepážek nebo přihrádek se otvírají oběma švy a obsahují po třech či čtyřech semenech asi 5 mm velkých. +more Semeno je kulovité nebo stlačené, rezavě hnědé, sametově matné a jeho hilum (pupek) zabírá asi polovinu obvodu.
Rozmnožování
Vikev hrachovitá se může rozmnožovat jak vegetativně, tak i pohlavně. Vegetativně pomoci hypogeogenního oddenku, zakořeněného podzemního stonku. +more Oddenek roste vodorovně pod zemí (v nodech má šupinovité listy) a po určité době vyroste nad zem jako olistěná květonosná lodyha, jenž po odkvětu usychá. Přežije pouze podzemní část, z níž zase rostou další vodorovně rostoucí oddenky.
Pohlavně se rozmnožuje pomoci semen která klíčí hypogeicky, dělohy semene zůstávají v půdě a nad zem vyroste první nadděložní článek epikotyl. Pro rychle vyklíčení je vhodné před vysetím namočit semena na 24 hodin do vlažné vody.
Význam
V minulosti se tato bylina pěstovala pro semena, která se vařila obdobně jako hrách či fazole. Semena obsahují lektiny, bílkoviny schopné likvidovat červené krvinky a proto se před požitím musí důkladně tepelně upravit, jinak způsobují chudokrevnost, tzv. +more fabismus. Domácímu skotu zelené rostliny příliš nechutnají, silážované požírá.
V současnosti se tato planě rostoucí rostlina nepěstuje a počty stanovišť kde vyrůstá se snižují. Pro záchranu před vymizením byla "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2017 zařazena mezi ohrožené druhy (C3).