Array ( [0] => 14690433 [id] => 14690433 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Šintoismus [uri] => Šintoismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Itsukushima_Gate.jpg|náhled|vpravo|Brána [[torii]] ve [[Svatyně Icukušima|svatyni Icukušima]]]] [1] => [[Soubor:Shinto married couple.jpg|náhled|Ženich a nevěsta při šintoistickém svatebním obřadu]] [2] => '''Šintó''' ({{Vjazyce|ja}}: 神道; '''Šintó''', v [[čeština|češtině]] označováno jako '''šintoismus''') je původní [[náboženství]] [[Japonsko|Japonska]] založené na [[animismus|animismu]] a [[Polyteismus|polyteismu]]. Jedná se o jediné náboženství vzniklé v Japonsku a dodnes se přes vliv [[buddhismus|buddhismu]] a [[konfucianismus|konfucianismu]] jedná o živé náboženství. Na rozdíl od jiných mnohých náboženství šintó neobsahuje jasný výčet pravidel a dogmat. [3] => Šintó lze v současnosti rozdělit do čtyř základních skupin: císařský (neveřejné rituály císařské rodiny), [[Jinja]] (nejrozšířenější forma s nejdelší historií, do konce [[Druhá světová válka|2. světové války]] úzce spjato se Státním šintoismem (státní, válečná, [[nacionalismus|nacionalistická]] forma)), sektářské (čítá 13 forem, vzniklých od počátku 19. století) a lidové šintó (forma rozšířená hlavně na venkově, nemá žádnou větší organizaci). [4] => V dnešní době má šintoismus asi 100 miliónů vyznavačů. [5] => Slovo šintó je složeno ze znaků „''šin''“ (神) ve významu něčeho, co člověka významně přesahuje svou kvalitou, často pouze nepřesně překládáno jako [[bůh]] či [[duch]] (stejný znak se dá číst i jako [[kami]]) a „''tó''“ (道) ve významu cesta (stejný znak se používá i pro čínské slovo [[tao]]). Proto se o šintó mluví také jako o „cestě bohů“. Samotné slovo pochází až z období [[Meidži]], kdy se šintó stalo státním kultem. [6] => [7] => == Historie == [8] => V nejstarší japonské kultuře zvané [[Džómon]] (7 500 – 300 př. n. l.) byly podle [[archeologie|archeologických]] nálezů uctívány ženské figurky se zvýrazněnými mateřskými atributy. V [[období Jajoi]] (300 př. n. l. – 300 n. l.) se objevuje raná forma šintó. Rozmach nastává v období [[Jamato]] (250 – 710 n. l.), kdy pozici [[kněz|kněží]] získali v období Jamato předáci vládnoucích rodů nazývaných ''udži'', kněz pak byl nazýván ''udži no kami''. Ten měl funkci prostředníka mezi rodem a jeho ochranným [[kami]], ''udžigami''. Tito duchové nebyli historickými, ale [[mýtus|mytickými]] předky a byli uctíváni ve svatyni, kam měli přístup pouze členové udži. Udžigami císařského rodu byla [[Amaterasu|Amaterasu Ómikami]], ačkoliv nikdy tak nebyla přímo označována. Později vytvořená udži neměla jako ochranné duchy mytické předky, ale volila si místo nich jiné kami. [9] => [10] => Už od rané historie bylo šintó konfrontováno s [[buddhismus|buddhismem]], který se do Japonska dostal v roce [[552]] (v úvahu připadají i roky [[522]] a [[538]]) v období Jamato. Obě náboženství spolu koexistovala, kami byli chápáni například jako ochránci buddhistických klášterů. Na druhou stranu někteří [[mnich|mniši]] věřili, že kami potřebují duchovní ponaučení, a proto postavili na konci [[7. století]] chrám poblíž nejsvatějšího šintoistického místa, [[svatyně Ise]] zasvěcené [[Amaterasu|Amaterasu Ómikami]]. [[Šintoistická svatyně|Šintoistické svatyně]] také byly dány do správy různým buddhistickým sektám. Od [[10. století]] byla populární teorie [[hondži suidažku]] považující kami za manifestace buddhistických božstev, například Amaterasu Ómikami se už roku [[752]] ústy [[orákulum|orákula]] prohlásila za totožnou s [[Buddha Vairočana|Buddhou Vairočanou]]. Vznikly také [[synkretismus|synkretické]] školy jako [[Rjóbu šintó]] („Dvojnásobné šintó“) či [[Sannó ičidžicu šintó]]. V 15. století zas vznikla opačná teorie propagovaná školou [[Juiicu šintó]] (Jediné šintó), jež považovala kami za pravzory buddhů a [[bódhisattva|bódhisattvů]]. Podle ní je také šintó pramenem konfucianismu a [[taoismus|taoismu]]. [11] => [12] => V období Jamato byl šintoismus použit k upevnění státu vládnoucí vrstvou. V období pozdního [[feudalismus|feudalismu]] a vznikající [[buržoazie]] se v Japonsku, když bylo vyhlášeno období Meidži, opět šintó stalo nástrojem k posílení státu. V letech [[1872]] až [[1945]] bylo státním náboženstvím a bylo použito prostřednictvím státních institucí, především [[škola|škol]], k rozvoji japonského [[nacionalismus|nacionalismu]]{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://mozek.cz/info/sintoismus |datum přístupu=2009-04-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20090514024434/http://mozek.cz/info/sintoismus |datum archivace=2009-05-14 |nedostupné=ano }}. Dobový šintoismus směřoval k snížení vlivu buddhismu. Po prohře Japonska se náboženství odloučilo od státu a roku [[1946]] se [[císař]] vzdal nároku na božskou podstatu.Roy Willies: „''Mytologie světa“, Slovart, Praha, 1997, ({{ISBN|80-7209-034-8}}), S. 110.'' [13] => [14] => == Kami a kegare == [15] => Ústředním prvkem [[kult]]u jsou [[kami]], nejčastěji překládané jako bohové. Síla těchto bohů nemá univerzální zdroj a jsou jí obdařeni jak klasičtí bohové, tak stromy, skály, prameny či nástroje jako nářadí či zbraně. Tato síla může být dána krásou, užitečností či pouze citem toho, jež kami uctívá. Některá kami mají pouze lokální význam, jiná jsou zas uctívána po celém Japonsku. V původním podání kami nemají žádnou podobu. [16] => Existuje také pojem náboženského [[tabu]], [[kegare]], jež odpuzuje kami. Toho znečištění se lze zbavit očistou či dočasným opuštěním společnosti, protože se může přenést na druhé. V [[norito]], modlitebních vyznáních z roku [[927]], se mezi kegare uvádějí věci jako výkaly, krev, smrt a také oběti přírodních katastrof či lidé, kteří spáchali zločin proti společnosti. V pozdějších dobách se kegare staly i zločiny jako loupež či žhářství. V sexuální oblasti byl zapovězený jen incest a sodomie. Pojetí kegare připomíná i mýtus o [[Izanagi]]m a [[Izanami]], božských manželích, kteří stvořili japonské ostrovy. V [[Čína|čínské]] kronice Wej se píše: [17] => „Musejí-li jet na moře, přikáží někomu, aby se nečesal a nemyl, nejedl maso a neobcoval s ženou. To je půst. Skončí-li cesta dobře, bohatě ho odmění, ale potká-li je nemoc nebo neštěstí, domnívají se, že je to proto, že se nedostatečně postil, a zabijí ho.“{{Citace elektronického periodika [18] => | titul = Japonsko - Šintoismus [19] => | periodikum = www.japonsko.info [20] => | url = https://www.japonsko.info/sintoismus.php [21] => | datum přístupu = 2024-01-08 [22] => }} Účinným prostředkem na očištění od kegare byla především voda, dokonce se prováděl obřad velké očisty ''óharae,'' jenž prováděl císař každý rok jako pokání za provinění, ''cumi''. ''Cumi'' v moderní japonštině znamená [[hřích]], ale je to pojem blízký kegare a kromě chtěných provinění jako [[vražda]] se do něj řadily i [[nemoc]]i a přírodní katastrofy. Za nečistou bývá považována i žena, kvůli svému spojení s krví. Přesto v před [[Jamato|Jamatské]] společnosti existoval kult [[šamanismus|šamanek]], jenž se postupem času přetransformoval do šintoistických kněžek zvaných [[miko]] („chrámová dívka“). [23] => [24] => == Svatyně == [25] => [[Soubor:Traditional wedding at Meji-jingu 72570539 f30636e2ef o.jpg|náhled|Šintoistická svatyně věnovaná císaři Meidži]] [26] => V nejstarších dobách se sídlo kami ohraničovalo provazem z rýžové slámy, zvaným ''šimenawa'', čímž se stalo [[rituál]]ně čisté. Také býval stavěn plot, jenž zcela či částečně zabraňoval pohledu na posvátné místo. Posvátný okrsek také vymezuje v pozdější době brána ''torii''. Provaz ''šimenawa'' bývá i na torii, doplněný bílými pruhy papíru ''gohei'', jež se také vážou na větvičky stromů. První svatyně byly tvořeny v [[období Kofun]], ale nejstarší zachované jsou z [[11. století|11.]] a [[12. století]] z důvodu zvyku chrámy přestavovat, aby se obnovila jejich rituální čistota. V dnešním Japonsku je několik miliónů šintoistických svatyň, jež se podle tradice po dvaceti letech vždy obnovují. [27] => [28] => Zastřešené svatyně zvané ''mija'' či ''džinda'' mívají podobu běžných obydlí a bývá v nich uložen předmět považovaný za sídlo kami. Tyto svatyně také nebyly shromaždištěm věřících, tím zůstával venkovní prostor. Do chrámu smí vstoupit jen kněz zvaný [[kannuši]]. [29] => [30] => Mezi posvátná místa patří především svatyně bohyně Amaterasu a boha rýže na Ise, svatyně [[Heian Džingú]] a hora [[Fudži]]. Další jsou například hora [[Takačiho]], řeka Hi, svatyně [[Izumo]] zasvěcená [[Ókunimuši]]mu, nížina Kantó a průliv [[Uraga]]. [31] => [32] => == Rituály == [33] => [[Soubor:御旅所まで突っ駆ける本社神輿.JPG|náhled|Festival s přenosnou svatyní [[mikoši]]]] [34] => Před vstupem do svatyně je tradicí rituální umytí rukou v bazénku ''čózuja'' a vypláchnutí úst bambusovou naběračkou ''hišaku''. Při větším znečištění kegare je nutná celková koupel ledovou vodou nebo delší půst. Před budovou svatyně také věřící dávají mince do dřevěné krabice ''saisen-bako'', dvakrát udeří na gong, dvakrát se ukloní, silně a slabě tlesknou, přednesou božstvu svou prosbu, opět se dvakrát ukloní a ustoupí stranou. Také kupují amulety zvané [[omamori]] s ochranou funkcí. Magický význam také mají obrázky [[ema (šintoismus)|ema]] a papírky s věštbou zvané [[omikudži]]. [35] => [36] => V domácnostech bývá malý oltář [[kamidana]] („polička bohů“), kam mimo jiné nejstarší žena v rodině každé ráno pokládá trochu jídla. [37] => [38] => Přesto, že existuje třída kněží a kněžek, nevytvořilo šintó nikdy pevnou církevní organizaci, místo nejvyššího kněze zaujímá císař. Odznakem tohoto postavení jsou kultovní předměty (zrcadlo, meč a náhrdelník), jež bývaly uložené v paláci a později ve svatyni Ise, kde jsou dodnes. [39] => [40] => Svatyně taktéž pořádají festivaly, v japonštině ''macuri'' s různou tematikou, nejznámějšími jsou asi Džidai macuri (Festival věků) v [[Kjóto|Kjótu]] a [[Tokio|Tokiu]]. Bývají pořádány pod širým nebem a obsahují [[zpěv]], [[hudba|hudbu]] a [[tanec]] a mnoho z nich se týká proseb a díků za [[úroda|úrodu]]. Tehdy se také nosí po ulicích přenosné svatyně [[mikoši]] a provádí rituální [[zápas]]y mladíků. [41] => [42] => == Šintoistické svátky{{Citace elektronického periodika |titul=BBC Interfaith calendar, Shinto |url=http://www.bbc.co.uk/religion/tools/calendar/faith.shtml?shinto |datum přístupu=2010-09-08 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100825061452/http://www.bbc.co.uk/religion/tools/calendar/faith.shtml?shinto |datum archivace=2010-08-25 |nedostupné=ano }} == [43] => * 1. ledna – ''ošógacu'' (nebo ''šógacu''), šintoistický Nový rok, příležitost k návštěvě chrámů [44] => * 15. ledna – ''seidžinšiki'', den dospělých, před dosažením dospělosti (20 let) navštíví Japonci chrám pro vzdání díků [45] => * 3. února – ''riššun'' (''setsubun''), jarní slavnost označující hranici mezi zimou a jarem, oslavovaná fazolemi [46] => * 3. března – ''hinamacuri'', slavnost panenek, oslava dcer v rodině [47] => * 21. března – ''šunbunsai'', rovnodennost, den pro návštěvu hrobů, v Japonsku je též buddhistickou tradicí [48] => * 15. listopadu – ''šičigosan'', slavnost vzdání díků za děti ve věku 7, 5, nebo 3 let, slavená většinou nejbližší možnou neděli [49] => * 23. listopadu – ''niinamesai'', slavnost sklizně, dnes též japonský národní svátek Pracovní Den díkůvzdání [50] => [51] => == Literární prameny == [52] => Šintó nemá ucelenou [[teologie|teologii]] ani [[svatá kniha|posvátnou knihu]] jako je [[křesťanství|křesťanská]] [[Bible]], náboženské záznamy, většinou s historickým obsahem vznikly až po příchodu buddhismu. Zdrojem šintoistické [[mytologie]] je [[kompilát|kompilace]] kronik [[Kodžiki]] (Zápisky o starých věcech) a [[Nihonšoki]] (Kronika Japonska) z [[8. století]], které měly upevnit císařskou moc zdůrazněním její božské podstaty. Kodžiki byla sestavena na příkaz císařovny [[Gemmei]] v letech [[711]]–[[712]] a zabývá se stvořením světa, zrozením bohů, jež jsou předci císařské rodiny, a končí smrtí císařovny [[Suiko]] v roce [[641]]. Nihonšoki je kronika dokončená v roce 720 silně ovlivněná čínskými a [[Korea|korejskými]] historickými a mytologickými díly, je součástí kompilace [[Rikkokuši]], Šesti státních kronik{{Citace monografie| příjmení = Reischauer | jméno = Edwin O. | příjmení2 = Craig | jméno2 = Albert M. | titul = Dějiny Japonska | url = | vydání = 1. | vydavatel = Nakladatelství Lidové Noviny | místo = Praha | rok vydání = 2000 | počet stran = 441 | strany = | isbn = 80-7106-391-6 | jazyk = cs}} Japonska. Obě díla jsou ovlivněna konfuciánstvím, jelikož vznikla v době velkého pronikání čínské kultury.Libuše Boháčková, Vlasta Winkelhoferová: „''Vějíř a meč“, Panorama, Praha, 1987, s. 101. Mezi další zdroje patří [[Kogóšui]] (Paběrky dávných příběhů) z roku [[807]], modlitby norito, zeměpisné záznamy [[fudoki]] a [[antologie]] japonské poesie [[Manjóšú]] (přibližně z roku [[760]]). Pozdějším zdrojem je [[Jinnó Šótóki]] (Kroniky skutečných rodokmenů božských císařů) z [[14. století]]. [53] => [54] => == Kulturní efekty == [55] => Šintó a jeho důraz na harmonii s přírodou vedlo k vzniku typicky japonských uměleckých forem jako je [[ikebana]], tradiční [[japonská architektura]] a [[japonská zahrada|japonské zahrady]]. Kultovní význam mají i zápasy [[sumó]], před nimiž kněží zápasiště očišťují vodou a rozhazují [[sůl]]. Vliv šintó se odráží i v japonské [[pop kultura|pop kultuře]], především v [[manga]] a [[anime]] jako je [[Cesta do fantazie]], [[Amatsuki]] nebo [[Inuyasha|InuYasha]]. [56] => [57] => == Reference == [58] => [59] => [60] => == Externí odkazy == [61] => * {{Commonscat|Shintō}} [62] => * {{Wikislovník|heslo=šintoismus}} [63] => * [http://www.japonsko.info/sintoismus.php Šintoismus na japonsko.info] [64] => * [https://web.archive.org/web/20080622080942/http://www.japonsko.tnet.cz/shintoismus.htm Šintoismus na japonsko.tnet.cz] [65] => * [http://czechshinto.wordpress.com Česká společnost šintoististická (Czech Shinto Society) na czechshinto.wordpress.com] [66] => [67] => {{Autoritní data}} [68] => {{Portály|Náboženství}} [69] => [70] => [[Kategorie:Šintoismus| ]] [71] => [[Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech]] [72] => [[Kategorie:Panenteismus]] [73] => [[Kategorie:Panteismus]] [74] => [[Kategorie:Polyteismus]] [75] => [[Kategorie:Náboženství v Japonsku]] [76] => [[Kategorie:Spiritualita]] [77] => [[Kategorie:Japonská slova a fráze]] [] => )
good wiki

Šintoismus

svatyni Icukušima Ženich a nevěsta při šintoistickém svatebním obřadu Šintó (: 神道; Šintó, v češtině označováno jako šintoismus) je původní náboženství Japonska založené na animismu a polyteismu. Jedná se o jediné náboženství vzniklé v Japonsku a dodnes se přes vliv buddhismu a konfucianismu jedná o živé náboženství.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'kami','Jamato','Amaterasu','buddhismus','nacionalismus','Takačiho','Druhá světová válka','Buddha Vairočana','1872','10. století','Japonsko','Sannó ičidžicu šintó'

1872

Rok 1872 byl rokem podzimu slavností a akcí.

Amaterasu

Buddhismus

Jamato

Japonsko

Kami

Nacionalismus

Nationalismus, také nazývaný nacionalismus, je politický a ideologický směr, který zdůrazňuje význam národa, jeho kultury, jazyka a tradic.