Array ( [0] => 14735485 [id] => 14735485 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ťan-šan [uri] => Ťan-šan [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - reliéf [1] => | název = 天山
Тянь-Шань
تەڭرىتاغ [2] => | obrázek = Gorkiy Peak from South Inylchek Glacier.jpg [3] => | popisek = Pik Gorkého (6050 m n. m.), pohled od ledovce Inylček [4] => | alt = [[Pik Gorkého]] (6 050 m n. m.), pohled od ledovce [[Inylček]] [5] => | nejvyšší bod = [[Džengiš Čokusu]] [6] => | maximální výška = 7439 [7] => | délka = 2 800 [8] => | šířka = 300 – 600 [9] => | nadřazená jednotka = [[Alpsko-himálajský systém]] [10] => | sousední jednotky = [[Tarbagataj]], [[Džungarská pánev]], [[Tarimská pánev]], [[Pamír]], [[Pamíro-Alaj]], [[Turanská nížina]], [[Kazašská pahorkatina]], [[Balchašsko-alakolská pánev]] [11] => | podřazené jednotky = [[Západní Ťan-šan]], [[Centrální Ťan-šan]], [[Východní Ťan-šan]] [12] => | zeměpisná šířka = 42.5 [13] => | zeměpisná délka = 80 [14] => | světadíl = [[Asie]] [15] => | stát = {{Vlajka a název|Kazachstán}}
{{Vlajka a název|Kyrgyzstán}}
{{Vlajka a název|Čína}}
{{Vlajka a název|Tádžikistán}}
{{Vlajka a název|Uzbekistán}} [16] => | povodí = [[Syrdarja]], [[Jarkend (řeka)|Jarkend]] [17] => }} [18] => '''Ťan-šan''' ([[čínština|čínsky]] 天山, [[Pchin-jin|pinyin]] ''Tiān Shān,'' [[Standardní česká transkripce čínštiny|český přepis]] ''Tchien-šan,'' [[ruština|rusky]] ''Тянь-Шань,'' ''Tjan'-Šan','' [[kazaština|kazašsky]] také ''Тәңіртау'', ''Tengirtau'', [[kyrgyzština|kyrgyzsky]] ''Теңир-Тоо'', ''Tengir-Tó'', [[ujgurština|ujgursky]] تەڭرىتاغ, [[transliterace|transliterováno]] ''Tängritagh)'' v překladu z čínštiny „Nebeské hory“, z ujgurštiny, kyrgyzštiny a kazaštiny „[[Tengri]]ho hory“, je rozsáhlé pohoří ve střední [[Asie|Asii]], táhnoucí se rovnoběžkovým směrem v délce asi 2800 [[kilometr|km]] od [[Kyrgyzstán]]u po [[Sin-ťiang]]. Průměrná šířka pohoří je 300–600 km. Je šestým nejvyšším pohořím na světě. [19] => [20] => Ťan-šan je starší než jižněji ležící horstva [[Alpsko-himálajský systém|Alpsko-himálajského systému]], neboť začal vznikat už při [[Kaledonské vrásnění|kaledonském vrásnění]]. Jeho vývoj však pokračoval i během vrásnění [[Hercynské vrásnění|hercynského (variského)]], [[Kimmerské vrásnění|kimmerského]] a [[Alpinské vrásnění|alpinského]]. Díky tomu pokrývá Ťan-Šan pestrý reliéf od zarovnaných povrchů po glaciálně modelovaný vysokohorský [[Reliéf (geografie)|reliéf]]. [21] => [22] => == Členění == [23] => K vymezení a geografickému členění Ťan-šanu existuje několik přístupů. Geologicky orientované vymezení a členění přiřazuje k Ťan-šanu také [[Pamíro-Alaj|Pamiro-alaj]] (Gissaro-alajský systém) a Ťan-šan je v tom případě členěn na pět částí na '''severní''' (zahrnující [[Zailijský Alatau]], [[Kungej Alatau]], [[Džungarský Alatau]] a [[Tarbagataj]], [[Kyrgyzský hřbet]] a někdy také [[Talaský Alatau]]), '''centrální''' (tvořený trojúhelníkem hřbetů [[Ferganský hřbet|Ferganského]], [[Kokšaal-Tau|Kokšaal-tau]] a [[Těrský Alatau|Těrského]], někdy rozdělovaný ještě na Ťan-šan centrální a vnitřní{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Atlas Kyrgyzskoj Respubliki|vydání = 1|vydavatel = GUGK SSSR|místo = |rok = 1987|počet stran = 158|strany = |isbn = |korporace = Otděl geografii Instituta geologii AN Kirgizskoj SSR im. M. M. Adyševa}}), '''západní''' (hřbety ze severu ohraničující [[Ferganská kotlina|Ferganskou kotlinu]] – hřbety [[Čatkalský hřbet|Čatkalský]], [[Ugamský hřbet|Ugamský]], [[Pskemský hřbet|Pskemský]], [[Kuraminský hřbet|Kuraminský]]), '''jižní''' ([[Pamíro-Alaj|Pamiro-alaj]], tedy hřbety [[Alajský hřbet|Alajský]], [[Turkestánský hřbet|Turkestánský]], [[Zeravšanský hřbet|Zeravšanský]] a [[Hissarský hřbet|Hissarský]]) a '''východní''' (Ťan-šan na území [[Čína|Číny]] – hřbety [[Chalyk-tau]], [[Borochoro]], [[Bogda-šan|Bogda]], [[Barkol-šan|Barkol]] a [[Karlik-šan|Karlik]]).{{Citace monografie|příjmení = Votýpka|jméno = Jan|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Fyzická geografie Sovětského svazu|vydání = 1|vydavatel = SPN|místo = Praha|rok = 1982|počet stran = 419|strany = |isbn = }} [24] => [25] => Naproti tomu geografové obvykle považují [[Pamíro-Alaj|Pamiro-alaj]] za samostatný horský systém a člení Ťan-šan pouze na tři části, a sice na '''západní''' (kromě hřbetů ze severu ohraničujících [[Ferganská kotlina|Ferganskou kotlinu]] též [[Talaský Alatau]], [[Kyrgyzský hřbet]], [[Zailijský Alatau|Zailijský]] a [[Kungej Alatau]]), '''centrální''' (tvořený trojúhelníkem hřbetů [[Ferganský hřbet|Ferganského]], [[Kokšaal-Tau|Kokšaal-tau]] a [[Těrský Alatau|Těrského]], tedy shodné vymezení) a '''východní''', kam je kromě hřbetů v Číně přiřazován též [[Džungarský Alatau]] a [[Tarbagataj]].{{Citace monografie|příjmení = Černík|jméno = Arnošt|příjmení2 = Sekyra|jméno2 = Josef|titul = Zeměpis velehor|vydání = 1|vydavatel = Academia|místo = Praha|rok = 1969|počet stran = 396|strany = |isbn = }}{{Citace sborníku| příjmení = Gvozdeckij| jméno = N. A.| titul = Orografičeskaja schema vysokogornych oblastej Srednej Azii| sborník = Pobežděnnye veršiny: ežegodnik sovětskogo alpinizma, god 1951| vydavatel = Gosudarstvennoe Izdatělstvo geografičeskoj literatury| místo = Moskva| rok vydání = 1952| strany = 317–357| jazyk = rusky}}{{Citace monografie|příjmení = Šlégl|jméno = Jiří|titul = Světová pohoří: Asie|vydání = 1|vydavatel = Euromedia Group|místo = Praha|rok = 2001|počet stran = 288|isbn = 80-242-0291-3}} Ze západního je někdy vyčleňován ještě severní Ťan-šan zahrnující Zailijský a Kungey Alatau. Toto členění je také obvykle používáno mezi horolezci a horskými turisty.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Katalog perevalov|url = http://westra.ru/passes/|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Turklub "Westra"|jazyk = rusky}} [26] => [27] => {{Panorama|Ridges of Tien Shan.jpg|1200px|Hřbety Ťan-šanu na základě sovětských topografických map.
[28] => [29] => '''Západní Ťan-šan:''' 1 - Čatkalský hřbet, 1a Kum Beli, 1b hřbet Atojnak, 1c Kek Ala, 11 - Kuraminsjý hřbet, 2 - Talaský Alatau, 2a Ugamský hřbet, 2b Majdaktajský hřbet, 2c Pskemský hřbet, 2d Čandalašský hřbet, 2e hřbet Kek-Suu, 2f Kardžantau, 2g Suusamyrtau, 2h Sarykamyš, 3 - Kyrgyzský hřbet, 3a Džumgaltau, 3b Karamojnok, 3c Oj-Kajing, 5 - Kungej Alatau, 6 - Zailijský Alatau
'''Centrální Ťan-šan:''' 4 - Ferganský hřbet, 4a Tachtalyk, 4b Kökirimtau, 4c Torugarttau, 4d Babaš-Ata, 4e Kardy Too, 4f Uzgenský hřbet, 4g Chongboor Too, 4h Karakyr, 4i Kulun
'''Hřbety ve středním Kyrgyzstánu:''' a Kavaktau, b Songkultau, c Kara Katta, d Moldotau, e Chaartash-Akshiirak, f Djamantau, g Baybychek-too, h Kara-too, i Alamyshik, 7 - At-Baši, 8 - Těrský Alatau, 9 - Kokšaal Tau, 9a Kyukkiya (na Z od ř. Kokšaal), 9b Západní Kokšaal Tau (mezi ř. Kokšaal and Uzengeguš), 9c mezi ř. Uzengeguš and Sarydžaz, 9d na V od ř. Sarydžaz, 10 - Poledníkový hřbet
'''Hřbety ve východním Kyrgyzstánu:''' a Naryntau, b Borkoldoj, c Karadžorga, d Karagoman, e Kura, f Kapkatas, g Džetim, h Kerö Karagoman, i Džetimbel, j Akzoo, k Ak Šiirak, l Kuylyutau, m Uččat, n Kaindy Katta, o Inylčektau, p Sarydžaz, q Adyrtor, r Tengritau, s Katta-Ašutor
'''Východní Ťan-šan:''' I - Chalyktau, II - Narat, III - Könteketau, IV - Borohotan, V - Sarmin Ula, VI - Chajdutau, VII - Borohoro, VIII - Bogda-šan, IX - Barkol-šan, X - Karlik-šan, XI - Dahei-šan, XII - Džungarský Alatau, XIIa Bežintau, XIIb Toksanbaj, XIIc Tyškantau, XIId Tasta, XIIe Kungey, XIII - Ketmen, XIV - Kharateken Ula}} [30] => [31] => == Geologie == [32] => [[Soubor:Central Tian Shan mountains.jpg|náhled|Letecký pohled na centrální Ťan-šan. Uprostřed [[Chan Tengri]]]] [33] => Ťan-šan je [[vrásno-zlomové pohoří]] vrásněné při [[Kaledonské vrásnění|kaledonském]] (severní části pohoří) a [[Hercynské vrásnění|hercynském]] (jižní části pohoří) [[Orogeneze|orogénu]]. Následně byla zdejší oblast [[Peneplén|peneplenizována]] a k reaktivaci výzdvihu došlo v souvislosti s [[Kimmerské vrásnění|kimmerským]] a poté [[Alpinské vrásnění|alpinským vrásněním]]. [34] => [35] => Vhledem k velkému územnímu rozsahu i složitému geologickému vývoji je geologická stavba pohoří velmi pestrá. Nacházíme zde [[Intruzivní hornina|hlubinné vyvřeliny]] [[Proterozoikum|proterozoického]] i [[Paleozoikum|paleozoického]] stáří, prvohorní [[Extruzivní hornina|vulkanity]], nejrůznější [[Sedimentární hornina|sedimentární]] i [[Metamorfovaná hornina|metamorfované horniny]] od proterozoika po [[mezozoikum]]. Mezihorské deprese jsou pak vyplněny [[Třetihory|terciérními]] sedimenty.{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Geologická mapa 1 : 1 000 000 K 42-43|vydání = |vydavatel = VSEGEI|místo = Sankt Petěrsburg|rok = 1992|počet stran = |strany = |isbn = |url = http://webmapget.vsegei.ru/?&addmap_id=1040&addmap_name=%D0%9A%D0%B0%D1%80%D1%82%D0%B0%20%D0%BF%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D0%B7%D0%BD%D1%8B%D1%85%20%D0%B8%D1%81%D0%BA%D0%BE%D0%BF%D0%B0%D0%B5%D0%BC%D1%8B%D1%85%20K-(42),(43)&addmap_bbox=69,40,75,44&addmap_nom=K-(42),(43)|korporace = VSEGEI}} {{Wayback|url=http://webmapget.vsegei.ru/?&addmap_id=1040&addmap_name=%D0%9A%D0%B0%D1%80%D1%82%D0%B0%20%D0%BF%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D0%B7%D0%BD%D1%8B%D1%85%20%D0%B8%D1%81%D0%BA%D0%BE%D0%BF%D0%B0%D0%B5%D0%BC%D1%8B%D1%85%20K-(42),(43)&addmap_bbox=69,40,75,44&addmap_nom=K-(42),(43) |date=20200410190951 }}{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Geologická mapa 1 : 1 000 000 K 43-44|vydání = |vydavatel = VSEGEI|místo = Leningrad|rok = 1988|počet stran = |strany = |isbn = |url = http://webmapget.vsegei.ru/index.html?&addmap_id=1083&addmap_name=%D0%9A%D0%B0%D1%80%D1%82%D0%B0%20%D0%BF%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D0%B7%D0%BD%D1%8B%D1%85%20%D0%B8%D1%81%D0%BA%D0%BE%D0%BF%D0%B0%D0%B5%D0%BC%D1%8B%D1%85%20K-(43),(44)&addmap_bbox=75,40,81,44&addmap_nom=K-(43),(44)|korporace = VSEGEI}} {{Wayback|url=http://webmapget.vsegei.ru/index.html?&addmap_id=1083&addmap_name=%D0%9A%D0%B0%D1%80%D1%82%D0%B0%20%D0%BF%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D0%B7%D0%BD%D1%8B%D1%85%20%D0%B8%D1%81%D0%BA%D0%BE%D0%BF%D0%B0%D0%B5%D0%BC%D1%8B%D1%85%20K-(43),(44)&addmap_bbox=75,40,81,44&addmap_nom=K-(43),(44) |date=20170421091141 }} [36] => [37] => == Geomorfologie == [38] => [[Soubor:Vue globale du versant N du khan Tengri.jpg|náhled|[[Chan Tengri]] s ledovcem Severní Inylček]] [39] => Vzhledem ke značnému rozsahu horského systému Ťan-šanu se v jeho jednotlivých částech výrazně liší i [[Reliéf (geografie)|reliéf]]. Najdeme zde jak oblasti s [[Vysokohorský reliéf|vysokohorským reliéfem]] s extrémní [[vertikální členitost]]í, tak i pouze [[Středohorský reliéf|středohorské oblasti]] se zarovnanými povrchy. Nejvyšších výšek dosahuje centrální Ťan-šan ve své východní části v horském uzlu hřbetů [[Kokšaal-Tau|Kokšaal-tau]], [[Poledníkový hřbet|Meridionální]] a [[Sarydžaz (hřbet)|Sarydžaz]], kde se nacházejí nejvyšší vrcholy pohoří – sedmitisícové [[Džengiš Čokusu]] (7439 m n. m.) a [[Chan Tengri]] (6995 nebo 7010 m n. m.){{#tag:ref|U nadmořské výšky Chan Tengri bývají udávány dvě hodnoty – výška nejvyššího skalního výstupku 6995 m n. m. a výška vrcholového ledovce 7010 m n. m.{{Citace elektronické monografie| příjmení = | jméno = | korporace = Summitpost.org| titul = Khan Tengri| url = http://www.summitpost.org/khan-tengri/150339| datum vydání = 2001-04-08| datum aktualizace = 2011-08-06| datum přístupu = 2015-10-21| vydavatel = Summitpost.org| jazyk = anglicky}}|group="p"|name="Chan"}} a také řada dalších šestitisícových vrcholů. Na západ od tohoto horského uzlu, ve střední části centrálního Ťan-šanu, se nachází vysoko vyzdvižená, nicméně relativně málo vertikálně členitá syrtová oblast{{#tag:ref|Jako syrty jsou označovány vysoko vyzdvižená plochá údolí na [[Denudace|denudovaném]] povrchu, vyplněná [[glaciální sedimenty|glaciálními]] a [[aluviální sedimenty|aluviálními]] [[sediment]]y. |group="p"|name="Syrt"}} s [[Náhorní plošina|náhorními plošinami]], [[Peneplén|zarovnanými povrchy]] a poměrně krátkými paralelními [[Hřbet (geomorfologie)|hřbety]]. Horstva západního Ťan-šanu jsou nižší, s výjimkou Zailijského Alatau nepřesahují nadmořskou výšku 5000 m n. m., přesto jsou však obvykle značně vertikálně členitá s výrazně [[Vysokohorský reliéf|alpínským reliéfem]]. Východní Ťan-šan tvoří izolované hřbety, dosahující obvykle nadmořských výšek nad 5000 m n. m., a zvedající se přímo z okolních sníženin, což posiluje jejich vertikální mohutnost. Nejvýchodnější části Ťan-šanu (Barkol-šan, Karlik-šan) již tak vysoké ani vertikálně mohutné nejsou. [40] => [41] => === Zalednění === [42] => Celý Ťan-šan je intenzivně zaledněn a [[Ledovec|ledovce]] nalezneme ve většině zdejších horských hřbetů. Celková plocha zalednění v pohoří dosahuje 10 000 km2. Zatímco v nižších hřbetech západního Ťan-šanu jsou zejména drobnější [[kar]]ové a [[svah]]ové ledovce, případně krátké ledovce [[Údolí|údolní]], v centrálním Ťan-šanu je zalednění skutečně masivní. Centry zalednění jsou zejména horský uzel hřbetů [[Kokšaal-Tau|Kokšaal-tau]], [[Poledníkový hřbet|Meridionální]] a [[Sarydžaz (hřbet)|Sarydžaz]] s nejdelším ťanšanským, 60,5 km dlouhým{{Citace periodika|příjmení = Häusler|jméno = Hermann|titul = Results from the 2009 geoscientific expedition to the Inylchek glacier, Central Tien Shan (Kyrgyzstan)|periodikum = Austrian Journal of Earth Sciences|datum = 2013|ročník = 104|číslo = 2|strany = 47–57|url = }} ledovcem [[Inylček]], dále pak západní část hřebene [[Kokšaal-Tau|Kokšaal-tau]] kolem [[Pik Dankova|piku Dankova]] a masiv [[Ak-Šijrak|Ak-šijrak]]. [43] => [44] => Hranice [[Sněžná čára|sněžné čáry]] se zvyšuje s rostoucími teplotami a zejména klesajícími úhrny srážek od severozápadu k jihovýchodu. Zatímco v Džungarském Alatau je její výška kolem 3000 m a v Zailijském Alatau či Čatkalském hřbetu je její výška kolem 3600 metrů nad mořem, v jižní a východní části centrálního Ťan-šanu se zvyšuje až nad 4200 m n. m. a v některých částech hřbetu Kokšaal-tau je dokonce 4600 m n. m. vysoko. Velký vliv na zalednění a výšku sněžné čáry má také expozice svahů. [45] => [[Soubor:Inylchek with Merzbacher Lake after Outburst.jpg|náhled|Ledovec Inylček s jezery Merzbachera]] [46] => Během svrchního [[pleistocén]]u došlo v horách střední Asie ke dvěma [[Doba ledová|glaciálním cyklům]], přičemž při tom starším byl rozsah zalednění větší. Rozsah zalednění při [[Poslední glaciální maximum|posledním glaciálním maximu]] kulminoval před 14–16 tisíci lety a rozsah zalednění v té době byl jedenapůl až dvojnásobný než rozsah dnešní. Pozice sněžné čáry byla o 150–300 metrů, v některých případech dokonce až o 450 m níže, než je její současný stav. Mezi lety 9000–3000 před naším letopočtem se ledovce rozkládaly zhruba na stejné ploše jako v současnosti, poté se rozsah zalednění oscilačně zvyšoval až do 19. století.{{Citace sborníku| příjmení = Merzlyakova| jméno = Irina| titul = The Mountains of Central Asia and Kazakhstan| příjmení sestavitele = Shahgedanova| jméno sestavitele = Maria| sborník = The Physical Geography of Northern Eurasia| vydavatel = Oxford University Press| místo = Oxford| rok vydání = 2002| isbn = 0-19-823384-1| strany = 376–402| jazyk = anglicky}} [47] => [48] => Naprostá většina ledovců je nyní v ústupové fázi. Například v masivu Ak-šiirak mezi lety 1934 a 1977 ustoupilo 83 % ledovců, dalších 13 % bylo stabilních a pouhé 4 % postoupily. Zaledněná oblast v Zailijském Alatau se mezi padesátými a osmdesátými lety 20. století zmenšila o více než 63 km2. Kromě samotného ústupu je pozorované též ztenčování ledovců. Předpokládá se, že ve výškách pod 4100–4300 metrů nad mořem zde mohou ledovce zcela zaniknout. Odtání ledovců by mělo velký vliv na změnu vodního režimu řek pramenících v Ťan-šanu a tím i velké ekonomické a společenské dopady. [49] => [50] => == Klima == [51] => Ťan-šan se nachází na rozhraní mezi [[Subtropický podnebný pás|subtropickým]] a [[Mírný podnebný pás|mírným podnebným pásmem]]. Místní klima je extrémně [[Kontinentální podnebí|kontinentální]] a poměrně [[Aridní podnebí|aridní]]. Jsou zde velmi velké rozdíly v teplotách mezi jednotlivými [[Roční období|ročními období]]. V zimě se na severní úpatí nasouvá chladný sibiřský vzduch a vznikají zde četné [[Inverze teploty vzduchu|teplotní inverze]], které však nezasahují příliš vysoko. Díky tomu má severní [[podhůří]] Ťan-šanu vyšší průměrné zimní teploty než okolní [[Nížina|nížiny]]. Normální [[Troposféra|vertikální gradient]] zimních teplot je obnoven od výšek cca 1500 metrů nad mořem. Mírná zima je také v chráněné [[Ferganská kotlina|Ferganské kotlině]] a v kotlině jezera [[Issyk-kul]], kde je zima zmírňována vlivem nezamrzajícího jezera. Naopak ve vysoko položených oblastech a horských údolích centrálního Ťan-šanu se průměrné zimní teploty pohybují kolem −20 °C a teploty mohou spadnout i pod −50 °C. Oproti tomu v létě je ve všech výškách zachováván normální teplotní gradient, průměrné červencové teploty dosahují nad 26 °C ve Ferganské kotlině a nad 24 °C v Čujské dolině a klesají na méně než 8 °C na syrtových plošinách centrálního Ťan-šanu ve výškách kolem 3500 m n. m. [52] => [[Soubor:Naryncountryside.jpg|náhled|Řeka [[Naryn]]]] [53] => [[Vlhkost vzduchu|Vlhkost]] je do oblasti Ťan-šanu přinášena zejména od západu atlantickými vzdušnými masami. Nejvyšší úhrny [[Srážky|srážek]] jsou proto dosahovány zejména v západních částech pohoří, kdy návětrné západní svahy Ferganského hřbetu dosahují více než 1000 mm srážek. Směrem k východu množství srážek ubývá. Výrazně se také projevují efekty návětří a závětří – mezihorské kotliny ve [[Srážkový stín|srážkovém stínu]] okolních hřbetů dostávají méně než 200 mm srážek. V různých částech pohoří je také různá sezonalita srážek. V pohořích obklopujících Ferganskou kotlinu jsou nejvyšší úhrny srážek dosahovány v jarních měsících, kdy se sem posouvá íránská větev [[Polární fronta|polární fronty]], a poměrně srážkově bohaté je i zimní období. Jarní srážková maxima jsou i v severních podhorských oblastech a nížinách. Všechny ostatní horské hřbety mají nejvyšší úhrny srážek v letních měsících a zima je z důvodu přítomnosti sibiřské [[Anticyklóna|anticyklony]] téměř beze srážek. V mezihorských [[Kotlina|kotlinách]] centrálního Ťan-šanu jsou tak i přes velké zimní mrazy zimy bezsněžné. [54] => [55] => == Hydrologie == [56] => Celá oblast Ťan-šanu je odvodňována do [[Bezodtoká oblast|bezodtokých]] pánví a žádná část vody odtékající z Ťan-šanu se tak nedostává až do [[Světový oceán|světového oceánu]]. Západní část pohoří i části centrálního Ťan-šanu se nachází v [[povodí]] [[Aralské jezero|Aralského jezera]] a je odvodňována řekou [[Syrdarja]] a její zdrojnicí řekou [[Naryn]]. Severní části Ťan-šanu jsou odvodňovány řekou [[Ču (řeka)|Ču]], která se ztrácí ve sníženině [[Aščikol]], a řekou [[Ili]] do jezera [[Balchaš]]. Jižní svahy Ťan-šanu odvodňuje řeka [[Tarim]] a její [[zdrojnice]], její voda se ztrácí v oblasti dnes již vyschlého jezera [[Lobnor]]. Severní svahy hřbetů [[Borochoro]], Bogda, Barkol či Karlik ve východním Ťan-šanu a jihovýchodní svahy Džungarského Alatau jsou odvodňovány kratšími [[Vodní tok|vodními toky]] do [[Džungarská pánev|Džungarské pánve]]. [57] => [[Soubor:Serenity on Song-Kul. (3968872838).jpg|náhled|Jezero [[Song-kul]]]] [58] => [[Odtokový režim]] horských řek Ťan-šanu je [[Niválně-glaciální odtokový režim|niválně-glaciální]], [[Glaciálně-nivální odtokový režim|glaciálně-nivální]] a pouze v pohořích bez zalednění (například části Ferganského hřbetu) také čistě [[Nivální odtokový režim|nivální]]. Maxima [[Průtok vodního toku|průtoku]] jsou tedy dosahována v pozdně jarních nebo letních měsících. [59] => [60] => === Jezera === [61] => Na území Ťan-šanu se nachází několik velkých [[Tektonické jezero|tektonických jezer]]. Největším z nich je s plochou přes 6200 km2 jezero [[Issyk-kul]], nacházející se v tektonické depresi mezi hřbety [[Kungej Alatau|Kungej]] a [[Těrský Alatau|Těrskej Alatau]]. Jméno jezera, znamenající v překladu „horké jezero", má svůj původ ve faktu, že jezero ani při nejchladnějších zimách nezamrzá. Dalšími velkými jezery jsou [[Song-kul]] nebo [[Čatyr-kul]] v Kyrgyzstánu nebo [[Sayram]] v Číně. Kromě nich najdeme v pohoří nesčetné množství [[Ledovcové jezero|glaciálních jezer]].{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Vysokohorská jezera v Kyrgyzstánu|url = http://www.geominprojects.com/28-vysokohorska-jezera.html|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Geomin}} [62] => [63] => == Fauna a flóra == [64] => [[Soubor:Karakol Valley.jpg|náhled|Údolí Karakol v [[Těrský Alatau|Těrském hřbetu]] s porosty [[Smrk Schrenkův|smrku Schrenkova]]]] [65] => Ťan-šan a obecněji pohoří střední Asie jsou jedním ze čtyř center [[Biologická diverzita|biodiverzity]] na území bývalého Sovětského svazu. Nacházíme zde zvláštní mix druhů indo-himálajských, mongolských, eurasijských a středomořských, stejně tak jako řadu lokálních [[endemit]]ů. Relativní bohatost zdejší [[Biota|bioty]] v porovnání s okolními nížinami je dána dále větší [[Biotop|stanovištní]] diverzitou horského prostředí a také tím, že kryté horské oblasti mohly sloužit jako [[Refugium (ekologie)|refugia]] v klimaticky nepříznivých epochách. [66] => [67] => Pohoří se zvedá z okolních polopouští a [[Poušť|pouští]] a najdeme v něm všechny [[Vegetační stupňovitost|výškové vegetační stupně]]. V severním Ťan-šanu navazuje na pásmo [[Pelyněk|pelyňkové]] [[Semiaridní podnebí|polopouště]] [[kavyl]]ová [[step]] s častými křovinami [[Růže|růží]] (''Rosa'') nebo [[zimolez]]ů (''Lonicera'') ve stinných lokalitách nebo v údolích. Na horní hranici tohoto pásma přechází v lesostep se [[Střemcha obecná|střemchami]] (''Prunus padus'') a [[Jabloň Sieversova|divokými jabloněmi]] (''Malus sieversii''). Dolní hranice lesa, tvořeného [[Smrk Schrenkův|smrkem Schrenkovým]] (''Picea schrenkiana''), je na severních svazích ve výškách 1500–1800 metrů nad mořem, přičemž na jižních svazích například v Kungej Alatau, často stupeň lesa úplně chybí. [[Horní hranice lesa]] je pak mezi 2500–3000 m n. m. Nad ní jsou v [[Subalpinská vegetace|subalpinské zóně]] dlouhostébelnaté trávníky s porosty různých druhů [[Jalovec|jalovců]]. Nad 3000–3500 m n. m. jsou pak [[Alpinská vegetace|alpinské]] trávníky s nižší druhovou diverzitou. [68] => [[Soubor:Sary Chelek and bird.jpg|náhled|Jezero Sary-čelek, oblast výskytu ťanšanské jedle (''Abies sibirica'' var. ''semenovii'')]] [69] => Poněkud odlišná je vegetace západního Ťan-šanu (v užším vymezení) a návětrných svahů Ferganského hřbetu. Nad subtropickými polopouštěmi se nachází pás suché stepi, na kterou navazuje pásmo mozaikovitě uspořádaných [[Opadavý listnatý les|opadavých listnatých lesů]] a křovin tvořených dominantně [[Ořešák královský|ořešáky]] (''Juglans regia''), s příměsí [[Javor turkestánský|javoru turkestánského]] (''Acer turkestanicum'') a divokých jabloní (''Malus sieversii''). Nad tímto pásmem je pak pásmo rozvolněných porostů [[Jalovec|jalovců]] (''Juniperus''). Ve výškách nad 2500–2700 m n. m. dřevinná vegetace vyklidňuje do dlouhostébelnatých trávníků. Tyto subalpinské trávníky jsou velmi produktivní a slouží jako zdroj letních pastvin. Na dlouhostébelnaté trávníky navazují ve výškách nad cca 3200 m n. m. alpinské krátkostébelnaté trávníky. V biosférické rezervaci [[Sary-Čelek]] na rozhraní mezi Čatkalským hřbetem a Talasským Alatau je jediné místo rozšíření endemického poddruhu [[Jedle sibiřská|jedle sibiřské]], ťanšanské jedle ''Abies sibirica'' var. ''semenovii,'' někdy považované za samostatný druh ''Abies semenovii.''{{Citace periodika|příjmení = Semerikova|jméno = Svetlana A.|titul = Nuclear and cytoplasmic genetic diversity reveals long-term population decline in Abies semenovii, an endemic fir of central Asia|periodikum = Canadian Journal of Forest Research|datum = 2012|ročník = 42|číslo = 12|strany = 2142–2152|url = |příjmení2 = Lascoux|jméno2 = Martin|příjmení3 = Semerikov|jméno3 = Vladimir L.|jazyk = anglicky}} Podhůří Ťan-šanu je také uváděno jako možná oblast [[domestikace]] některých ovocných stromů, jako je [[jabloň]] (''Malus domestica'') nebo [[Řečík pistáciový|pistácie]] (''Pistacia vera'').{{Citace periodika| příjmení = Awais Khan| jméno = M.| titul = Fruit Quality Traits Have Played Critical Roles in Domestication of the Apple| periodikum = The Plant Genome| ročník = 7| číslo = 3| datum = 2014| jazyk = anglicky| doi = 10.3835/plantgenome2014.04.0018| spoluautoři = et al.}}{{Citace sborníku| příjmení = Tengberg| jméno = Margarete| titul = Fruit-Growing| příjmení_sestavitele = Potts| jméno_sestavitele = Daniel T.| sborník = A Companion to the Archaeology of the Ancient Near East, volume 1| vydavatel = Wiley-Blackwell| místo = Chichester| rok_vydání = 2012| isbn = 978-1-4051-8988-0| strany = 199| jazyk = anglicky}} [70] => [71] => Vegetace východního Ťan-šanu je díky jeho suššímu klimatu chudší, nicméně i zde je vyvinut nad pásmy polopouště a suché stepi lesní stupeň a nad ním pestré alpinské louky. [72] => [73] => [[Fauna]] hor a podhůří je pestrá, přežívá zde i řada velkých savců, jako je [[Irbis|irbis horský]] (''Uncia uncia''), [[kozorožec sibiřský]] (''Capra sibirica''), divoké ovce [[Argali]] (''Ovis ammon''), [[Kiang|osel divoký]] (''Equus kiang'') nebo [[jelen maral]] (''Cervus elaphus sibiricus''), dále [[Medvěd hnědý|medvědi]], [[Vlk obecný|vlci]], [[Liška obecná (šelma)|lišky]], [[zajíc]]i. Stepní i subalpinské louky jsou pak doménou nejrůznějších [[Hlodavci|hlodavců]], jako je [[svišť šedý]] (''Marmota baibacina''), nebo [[Pišťuchovití|pišťuchy]] (např. ''Ochotona rutila''). [74] => [75] => === Ochrana přírody === [76] => [[Soubor:Kyrgyzstan Ala Archa National Park 01.jpg|náhled|Národní park Ala Arča v Kyrgyzstánu]] [77] => Ochrana přírody v oblastech Ťan-šanu na území [[Postsovětské republiky|postsovětských republik]] vychází ze sovětského modelu územní ochrany přírody. Území jsou chráněna buď jako striktní přírodní rezervace – zapovědniky, odpovídající [[Mezinárodní svaz ochrany přírody|IUCN]] kategorii I, méně často jako [[národní park]]y (IUCN kategorie II), v případě méně striktní ochrany jako zakazniky nejrůznějšího typu – lesnické, krajinné, lovecké, aj., odpovídající nejrůznějším kategoriím (III–VIII) dle IUCN.{{Citace sborníku| příjmení = Tiškov| jméno = Arkadij| titul = Nature Protection and Conservation| příjmení sestavitele = Shahgedanova| jméno sestavitele = Maria| sborník = The Physical Geography of Northern Eurasia| vydavatel = Oxford University Press| místo = Oxford| rok vydání = 2002| isbn = 0-19-823384-1| strany = 527–544| jazyk = anglicky}} [78] => [79] => Nejstarší rezervací v oblasti je zapovědnik Aksu-Žabagly v [[Kazachstán]]u, vyhlášený již v roce 1926.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Aksu-Zhabagly Nature Reserve|url = http://www.advantour.com/kazakhstan/nature/aksu-zhabagly.htm|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Advantour}} K dalším významným rezervacím a národním parkům patří biosférická rezervace Sary-Čelek, zapovědniky Beš-Aral, Issyk-kulský či Saryčat-Ertaš nebo národní parky [[Národní park Ala Arča|Ala Arča]] či [[Národní park Karakol|Karakol]] na území [[Kyrgyzstán]]u,{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Osobo-ochranjajemye prirodnye territorii|url = http://nature.gov.kg/index.php?option=com_content&view=article&id=27&Itemid=72&lang=ru|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Gosudarstvennoe agentstvo ochrany okružajuščej sredy i lesnogo chozjajstva|datum přístupu = 2015-09-30|url archivu = https://web.archive.org/web/20151001124349/http://nature.gov.kg/index.php?option=com_content&view=article&id=27&Itemid=72&lang=ru|datum archivace = 2015-10-01|nedostupné = ano}} či [[Ugamský-Čatkalský národní park]] v [[Uzbekistán]]u{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Ugam-Chatkal National Park|url = http://www.centralasia-adventures.com/en/sights/ugam_chatkal_national_park.html|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Asia Adventures}} nebo [[národní park Ile-Alatau]] v [[Kazachstán]]u.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Ile-Alatau National Park|url = http://www.almaty-kazakhstan.net/attractions/parks/ile-alatau-national-park/|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Almaty Akzakhstan}} Zakazniků nejrůznějšího typu je pak v oblasti celá řada a síť chráněných území je tak poměrně hustá. [80] => [81] => V čínské části Ťan-šanu je územní ochrana přírody mladšího data, prvním národním parkem zde vyhlášeným byl v roce 1982 národní park [[Ťan-šan Ťan-čchi]] ({{Cizojazyčně|zh|天山天池}}) v pohoří [[Bogda-šan]], jako národní park je též chráněno jezero [[Sayram]] ({{Cizojazyčně|zh|赛里木湖}}).{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = National Park of China|url = http://www.nationalparkofchina.com/|vydavatel = |místo = |datum vydání = }} Přírodní rezervací je též čínské okolí nejvyššího vrcholu [[Džengiš Čokusu|Tomur]].{{Citace periodika|příjmení = Turghan|jméno = Mardan|titul = Status of snow leopard Uncia uncia and its conservation in the tumor peak natural reserve in Xinjiang, China|periodikum = International Journal of Biodiversity and Conservation|datum = 2011|ročník = 3|číslo = 10|strany = 497–500|url = |spoluautoři = et al.}} [82] => [83] => Problémy z hlediska ochrany přírody zůstává legální i ilegální lov divoké zvěře – [[Irbis|irbisa horského]] či ovcí [[Argali]].{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Snow Leopard Survival Strategy|url = http://www.snowleopard.org/downloads/Snow_Leopard_Survival_Strategy_2014.1.pdf|vydavatel = |místo = |datum vydání = 2014|korporace = Snow Leopard Network|datum přístupu = 2015-09-30|url archivu = https://web.archive.org/web/20150427084151/http://www.snowleopard.org/downloads/Snow_Leopard_Survival_Strategy_2014.1.pdf|datum archivace = 2015-04-27|nedostupné = ano}} Problémem je také příliš intenzivní pastva a následná [[Degradace půd|degradace]] vegetace a půdy.{{Citace elektronické monografie|příjmení = Rosales|jméno = Mauricio|titul = Grazing and land degradation in CIS countries and Mongolia|url = http://www.fao.org/fileadmin/templates/lead/pdf/e-conf_05-06_background.pdf|vydavatel = FAO|místo = Řím|datum vydání = 2005|příjmení2 = Liviněc|jméno2 = Světlana}} [84] => [85] => V roce 2014 byly na seznam světového přírodního dědictví UNESCO zapsány čtyři lokality v čínské části pohoří.{{Citace elektronické monografie [86] => | vydavatel = UNESCO [87] => | titul = Xinjiang Tianshan [88] => | url = http://whc.unesco.org/en/list/1414 [89] => | jazyk = anglicky [90] => | datum přístupu = 2016-07-23 [91] => }} O dva roky později dalších 13 chráněných území v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu.{{Citace elektronické monografie [92] => | vydavatel = UNESCO [93] => | titul = Western Tien-Shan [94] => | url = http://whc.unesco.org/en/list/1490/ [95] => | jazyk = anglicky [96] => | datum přístupu = 2016-07-23 [97] => }} Souhrnná rozloha všech těchto územních celků ve 4 státech je 11 348 km². [98] => [99] => == Přírodní ohrožení a rizika == [100] => [101] => Vzhledem k aktivnímu [[Orogeneze|orogennímu]] vývoji je celá oblast Ťan-šanu seismicky aktivní, ačkoli ne tolik, jako v jižněji ležícím [[Pamír]]u. Seismická aktivita je soustředěna podél jednotlivých [[zlom]]ů, zejména na okrajích pohoří, vnitřní konsolidované části jsou seismicky klidnější. V oblasti byla zaznamenána celá řada silných [[zemětřesení]] – například [[Kazachstán|kazašské]] hlavní město [[Almaty]] zasáhla silná zemětřesení v letech [[1887]]{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = History of Almaty|url = http://almaty.gov.kz/page.php?page_id=384&lang=2|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Město Almaty}} a [[1911]]. [102] => [103] => Dalším přírodním rizikem jsou [[Mura (geomorfologie)|mury]], které v některých případech mohou zasáhnout až podhorská města. Ničivá mura zasáhla počátkem 20. let 20. století Almaty a zahubila na 500 lidí. S nebezpečím mur je spojeno také nebezpečí průvalů [[Morénové jezero|morénami hrazených horských jezer]]. V roce [[1963]] zaplavila mura jezero Issyk v [[Zailijský Alatau|Zailijském Alatau]] a způsobila jeho protržení a následnou ničivou povodeň v níže položených oblastech. Průvalů horských jezer z nejrůznějších příčin je v oblasti zaznamenána celá řada. Podle katalogizace z roku 1999 je jen na území Kyrgyzstánu 287 jezer s rizikem průvalu, z toho u 63 může dojít k průvalu v nejbližších letech.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Přírodní rizika v Kyrgyzstánu|url = http://www.geominprojects.com/29-prirodni-rizika.html|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Geomin}} V letech 2004–2010 byl v rámci české rozvojové pomoci řešen projekt na monitoring vysokohorských jezer v Kyrgyzstánu a ochranu obyvatelstva před katastrofálními povodněmi vzniklými jejich průvalem, při kterém bylo cílem zpracovat rizikovou analýzu konkrétních jezer a údolí, vybudovat stálou monitorovací stanici, zabezpečit hráz jezera Koltor a vytvořit prognózu vlivu změny klimatu na zalednění a horská jezera.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Monitoring horských jezer|url = http://www.geominprojects.com/22-monitoring-horskych-jezer.html|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Geomin}} [104] => [105] => == Obyvatelstvo a osídlení == [106] => [[Soubor:Kirgizische vrouwen plaatsen bedekking op een joert, -20 mei 2010 a.jpg|náhled|Stavba [[Jurta|jurty]], obydlí kočovných středoasijských pastevců]] [107] => Samotné pohoří je osídleno jen řídce, zalidněny jsou především jeho okrajové části a přilehlé kotliny. U [[Venkov|rurální]] populace je častá [[transhumance]] – sezónní [[Kočovnictví|kočování]] mezi letními pastvinami ve vyšších horských polohách a zimními pastvinami v mezihorských kotlinách.{{Citace monografie|příjmení = Kokaisl|jméno = Petr|příjmení2 = Pargač|jméno2 = Jan|titul = Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán|vydání = 1|vydavatel = Univerzita Karlova, Filozofická fakulta|místo = Praha|rok = 2006|počet stran = 297|strany = |isbn = 80-7308-119-9}} Nejpestřeji a [[Hustota zalidnění|nejhustěji]] je osídlen západní Ťan-šan a přilehlá [[Ferganská kotlina]]. Žijí zde [[Kyrgyzové]], [[Uzbeci]], [[Kazaši]], [[Rusové]], z části i [[Tádžikové]]. Centrální Ťan-šan je dominantně osídlen Kyrgyzy. V jižním podhůří Ťan-šanu spadajícího do [[Tarimská pánev|Tarimské pánve]] převládá ujgurské osídlení, kromě [[Ujgurové|Ujgurů]] zde žijí též Kyrgyzové a [[Chanové|Číňané]]. Severní čási Ťan-šanu jsou osídleny především Kazachy, případně Rusy, v Dźungarském Alatau též [[Džúngarové|Džúngary]]. Východní Ťan-šan je osídlen zejména Ujgury a Kazachy, dále pak [[Mongolové|Mongoly]], Číňany, Kyrgyzy a některými vzácnými [[Národnostní menšiny v Číně|čínskými menšinami]]. [108] => [109] => == Historie == [110] => Ťan-šan tvoří rozhraní mezi čtyřmi regiony s částečně nezávislým historickým vývojem – [[Ferganská kotlina|Ferganskou kotlinou]] na západě, oblastí [[Čujská dolina|Čujské doliny]] a [[Sedmiříčí]] na severu, [[Džungarská pánev|Džungarskou pánví]] na východě a [[Tarimská pánev|Tarimskou pánví]] na jihu. Klíčová pro oblast Ťan-šanu byla také existence [[Hedvábná stezka|hedvábné stezky]] překonávající Ťan-šan v několika větvích přes horské průsmyky jako je [[Terek (sedlo)|Terek]] nebo [[Torugartský průsmyk|Torugart]]. Pohoří bylo a z části dosud zůstává doménou kočovných populací. První usedlou civilizací v oblasti byla říše [[Sogdiana|Sogd]], jejíž vliv zasahoval do Ferganské kotliny, západního Ťan-šanu a Čujské doliny. Později se Ferganská kotlina v období výprav [[Alexandr Veliký|Alexandra Makedonského]] ocitla na periferii [[Helénismus|helénského světa]]. Od [[1. století př. n. l.|1. století]] před naším letopočtem se Ťan-šan dostává pod nadvládu Číny za [[dynastie Chan]] a [[dynastie Tchang]]. Po [[Bitva na řece Talas|bitvě na řece Talas]] v roce [[751]] se Ťan-šan dostal do [[Islámská expanze|islámské sféry vlivu]] a byl postupně ovládán arabskými, perskými a turkickými vládci. Vpádem [[Čingischán]]a v [[13. století]] se Ťan-šan stal součástí [[Mongolská říše|Mongolské říše]] a později říše [[Tamerlán]]ovy a pod nadvládou mongolských nebo turkifikovaných [[chanát]]ů zůstal až do [[18. století]]. Poté se většina Ťan-šanu stala součástí Čínské říše za [[dynastie Čching]]. V souvislosti s expanzí Ruska do oblasti střední Asie se pak v průběhu [[19. století]] dostala hranice mezi Západním [[Turkestán]]em (kam zasahoval ruský vliv) a [[Východní Turkestán|Východním Turkestánem]] (pod vlivem čínským) do své dnešní podoby.{{Citace monografie|příjmení = Paine|jméno = Sarah C. M|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Imerial Rivals: China, Russia and Their Disputed Frontier|url = https://archive.org/details/imperialrivalsch00pain|vydání = 1|vydavatel = M.E. Sharpe|místo = Armonk|rok = 1996|počet stran = 428|strany = |isbn = 1-56324-723-2}} [111] => [112] => === Historie objevování === [113] => [[Soubor:Central Asian trade routes.jpg|náhled|Středověké výpravy v oblasti Ťan-šanu]] [114] => Pohoří bylo známo již starým Číňanům i významným geografům evropského starověku. Jako samostatné horstvo zakreslil Ťan-šan [[Klaudios Ptolemaios]] pod názvem Auksakijské hory. V následujících staletích pocházejí zprávy o Ťan-šanu od cestovatelů procházejících po hedvábné stezce: buddhistický misionář [[Süan-cang]] v 7. století přešel z Tarimské pánve pod nejvyššími vrcholky Kokšaal-tau k jezeru Issyk kul, v roce [[1246]] překonal Ťan-šan [[Giovanni Carpini]], o dva roky později tudy cestoval [[André de Longjumeau]] a v roce [[1253]] pak [[Vilém z Rubroeku]]. První spolehlivější prameny o pohoří pocházejí z [[18. století]], kdy jednak probíhaly mapovací práce v západní Číně, a jednak se o tuto oblast začali zajímat Rusové, například [[Filipp Jefremov|Filipp Sergejevič Jefremov]]. Pro poznání této oblasti pak měla velký význam práce [[Alexander von Humboldt|Alexandra von Humboldta]] ''Asie centrale'' z roku [[1843]], která shrnuje všechny v té době dostupné informace o horách střední Asie. Po připojení oblastí západního Turkestánu k Rusku ve druhé polovině 19. století působila v oblasti celá řada ruských expedic, mezi kterými zaujímá čelní místo působení [[Petr Petrovič Semjonov-Ťanšanský|Petra Petroviče Semjonova]], jenž dostal později za své zásluhy o poznání pohoří přídomek Ťanšanský. Ten sestavil přesnou mapu ťanšanských hřbetů a shromáždil řadu údajů o ledovcích, výšce sněžné čáry a provedl rozsáhlá geologická pozorování. Kromě něj působil v oblasti například [[Nikolaj Aleksejevič Severcov]], [[Alexandr Vasiljevič Kaulbars]], [[Nikolaj Prževalskij]] a řada dalších. Do nitra centrálního Ťan-šanu na ledovec Inylček se dostali až počátkem 20. století Italové [[Scipione Borghese (kníže)|Scipione Borghese]] a [[Jules Brocherel]], výšku Chan Tengri pak jako první v roce 1902 určil [[Vasilij Vasiljevič Sapožnikov]] a ve stejném roce působil v oblasti ledovce Inylček i [[Gottfried Merzbacher]]. [115] => [116] => === Historie horolezectví === [117] => [[Soubor:Jengish Chokusu from BC.jpg|náhled|Pohled na [[Džengiš Čokusu|Pik Pobedy / Džengiš Čokusu / Tomur Feng]] ze základního tábora]] [118] => Jako první [[Horolezectví|horolezecký]] počin v oblasti Ťan-šanu můžeme hodnotit právě působení Gottfrieda Merzbachera v roce [[1902]], Merzbacher usiloval o zdolání [[Chan Tengri]], ale ani s pomocí [[Tyrolsko|tyrolských]] [[Horský vůdce|horských vůdců]] se nedostal dál než na úpatí.{{Citace monografie|příjmení = Dieška|jméno = Ivan|příjmení2 = Širl|jméno2 = Václav|titul = Horolezectví zblízka|vydání = 1|vydavatel = OLYMPIA|místo = Praha|rok = 1989|počet stran = 444|strany = |isbn = }} Horolezci se do hor vrátili znovu až na konci 20. let, kdy se roku [[1929]] o výstup na Chan Tengri neúspěšně pokusila výprava [[Michail Timofějevič Pogrebeckij|Michaila Timofějeviče Pogrebeckého]]. O dva roky později pak další výprava vedená Pogrebeckým Chan Tengri z jihu zdolala. Následoval boom horolezecké činnosti v Ťan-šanu, kdy bylo v průběhu 30. let zdoláno mnoho [[Horský štít|horských štítů]] v oblastech Kyrgyzského hřbetu a centrálního Ťan-šanu a působila zde celá řada výprav. Roku [[1937]] byl skupinou [[August Andrejevič Letavět|Augusta Andrejeviče Letavěta]] poprvé pozorován vysoký štít na jih od Chan Tengri, a proto Letavět následujícího roku zorganizoval výpravu s cílem tento štít zdolat. To se zdařilo 19. září 1938 účastníkům této expedice [[Leonid Gutman|Leonidu Gutmanovi]], [[Jevgenij Ivanov|Jevgeniji Ivanovovi]] a [[Alexandr Ignatěvič Sidorenko|Alexandru Sidorenkovi]], kteří pomocí [[Výškoměr|leteckého altimetru]] určili výšku vrcholu na 6900 m n. m. a pojmenovali vrchol ''Pik 20 let Komsomola''.{{Citace sborníku| příjmení = Letavět| jméno = August Andrejevič| titul = Desjať putešestvij v gorach Srednej Azii| sborník = K veršinam Sovětskoj Zemli| vydavatel = Gosudarstvennoe izdatelstvo geografičeskoj literatury| místo = Moskva| rok vydání = 1949| isbn = | strany = 534–591| jazyk = rusky}} Rozvoj horolezectví přerušila [[druhá světová válka]], během níž ale také v roce 1943 proběhlo [[Topografie|topografické]] mapování centrálního Ťan-šanu, přičemž byla změřena výška ''Piku 20 let Komsomola'' na 7439 m n. m., což z něj činí nejvyšší vrchol Ťan-šanu. Na počest vítězství [[Bitva u Stalingradu|bitvy u Stalingradu]] došlo k přejmenování vrcholu na ''Štít Vítězství'' (''[[Džengiš Čokusu|Pik Pobedy]]''). Zároveň byl však vzhledem k velkému výškovému rozdílu zpochybněn výstup z roku 1938.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Pik Pobeda/Tomur Feng|url = http://www.summitpost.org/pik-pobeda-tomur-feng/151896|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Summitpost}} [119] => [120] => Po druhé světové válce došlo k rychlému obnovení horolezecké činnosti v sovětské části Ťan-šanu. Celá řada skupin se pokoušela o zdolání oficiálně nezlezeného piku Pobedy, některé z těchto pokusů, jako kazašská expedice roku 1955,{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Racek Vladimir Josifovič|url = http://www.novospasskoe-city.ru/index/racek_vladimir_iosifovich/0-188|vydavatel = |místo = |datum vydání = |jazyk = rusky}} skončily tragicky. Úspěšná byla až v roce 1956 skupina pod vedením [[Vitalij Michailovič Abalakov|Vitalije Michailoviče Abalakova]]. Na základě porovnání fotografií pořízených na vrcholu Abalakovem a účastníky expedice z roku 1938 byl zpětně výstup z tohoto roku uznán a Pik 20 let Komsomola byl s Pikem Pobedy ztotožněn.{{Citace elektronické monografie| příjmení = Kuzmin| jméno = Kirill| titul = Samyj severnyj semitysjačnik| vydavatel = Mountain.ru| datum_přístupu = 2015-11-12| url = http://www.mountain.ru/world_mounts/tien-shan/2002/Pobeda/#1}} V sovětské části Ťan-šanu postupně vzniklo několik horolezeckých táborů a Ťan-šan se stal častým cílem jak sovětských horolezců, tak i horolezců z jiných zemí východního bloku, a zřídka i horolezců západních. Některé ťan-šanské terény si získaly v horolezeckém světě značný věhlas – například severní stěny [[Pik Svobodnaja Koreja|piku Svobodné Koreje]] v Kyrgyzském hřbetu a [[Pik Džigit|piku Džigit]] v Těrském Alatau byly prostoupeny několika výstupy oceněnými v rámci [[mistrovství SSSR v horolezectví]] v kategorii technicky obtížných výstupů. Po rozpadu [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] se Ťan-šan otevřel horolezcům z celého světa a zpřístupněny byly i některé doposud nedostupné oblasti. [121] => [122] => [[Soubor:Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse (1914) (16691458686).jpg|náhled|441x441px|Pohled na centrální část Bogda-shan, jak jej zaznamenala Merzbacherova výprava v letech 1907–1908]] [123] => Čínská část Ťan-šanu, na rozdíl od sovětské části, byla navštěvována horolezci poměrně zřídka . S výjimkou expedice Gottfrieda Merzbachera v letech 1907–1908{{Citace periodika|příjmení = Merzbacher|jméno = Gottfried|titul = Die Gebirgsgruppe Bogdo-Ola im östlichen Tian-Schan|periodikum = Abhaltungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften Matematisch - Physikalische Klasse|datum = 1916|ročník = 27|číslo = 5|strany = |url = https://archive.org/stream/abhandlunge2719141916knig/#page/n236/mode/1up}} je zájem o horolezectví ve východním Ťan-šanu daleko mladšího data. Mezi významné horolezecké počiny zde lze řadit výstup na ''Pik Pobedy'' (čínsky zvaný Tomur Feng) z jihu – z čínské strany, uskutečněný čínskou expedicí v roce 1977, dále výstup na ''[[Bogda Feng]]'' (5445 m n. m., nejvyšší vrchol Bogda-šan) [[japonsko]]u expedicí v roce 1981,{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Mount Bogda|url = http://www.summitpost.org/mount-bogda/150631|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = Summitpost}} výstup na [[Xuelian Feng]] (6627 m n. m., nejvyšší vrchol Chalyk-tau) japonskou expedicí v roce 1990,{{Citace periodika|příjmení = Tukushima|jméno = Kazuo|titul = Asia, Western China, Xuelian Feng, Tien Shan|periodikum = American Alpine Journal|datum = 1991|ročník = 33|číslo = 65|strany = 302|url = http://publications.americanalpineclub.org/articles/12199130201/Asia-Western-China-Xuelian-Feng-Tien-Shan#}} či výstup na ''Pik Vojennych Topografov'' (6873 m n. m.) z jihu ruskou expedicí v roce 2006.{{Citace periodika|příjmení = Džulij|jméno = Anatolij|titul = The Chinese Tien Shan, New Routes and Great Potential in a Seldom-Visited Range|periodikum = American Alpine journal|datum = 2007|ročník = 49|číslo = 81|strany = 88|url = http://publications.americanalpineclub.org/articles/12200708800/The-Chinese-Tien-Shan-New-Routes-and-Great-Potential-in-a-Seldom-Visited-Range}}{{Citace elektronické monografie|příjmení = Džulij|jméno = Anatolij|titul = The Chinese Tien-Shan|url = http://www.mountain.ru/article/article_display1.php?article_id=2441|vydavatel = Mountain.ru|místo = |datum vydání = }} Celá řada významných vrcholů zde však dosud zůstává nezlezena. [124] => [125] => == Poznámky == [126] => [127] => [128] => == Reference == [129] => [130] => [131] => == Externí odkazy == [132] => * {{commonscat|Tian Shan}} [133] => [134] => {{Ťan-šan}}{{Pohoří v Číně}}{{Autoritní data}} [135] => {{Portály|Geografie}} [136] => [137] => [[Kategorie:Ťan-šan| ]] [138] => [[Kategorie:Pohoří v Číně]] [139] => [[Kategorie:Geografie Sin-ťiangu]] [140] => [[Kategorie:Pohoří v Kazachstánu]] [141] => [[Kategorie:Pohoří v Kyrgyzstánu]] [142] => [[Kategorie:Pohoří v Tádžikistánu]] [] => )
good wiki

Ťan-šan

Ťan-šan (čínsky 天山, pinyin Tiān Shān, český přepis Tchien-šan, rusky Тянь-Шань, Tjan'-Šan', kazašsky také Тәңіртау, Tengirtau, kyrgyzsky Теңир-Тоо, Tengir-Tó, ujgursky تەڭرىتاغ, transliterováno Tängritagh) v překladu z čínštiny „Nebeské hory“, z ujgurštiny, kyrgyzštiny a kazaštiny „Tengriho hory“, je rozsáhlé pohoří ve střední Asii, táhnoucí se rovnoběžkovým směrem v délce asi 2800 km od Kyrgyzstánu po Sin-ťiang. Průměrná šířka pohoří je 300-600 km.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Kokšaal-Tau','Ferganská kotlina','Pamíro-Alaj','Džengiš Čokusu','Zailijský Alatau','Džungarská pánev','Kazachstán','Těrský Alatau','Tarbagataj','Tarimská pánev','Kungej Alatau','Asie'

Asie

Kazachstán

Kokšaal-Tau

Pamíro-Alaj

Tarbagataj