Array ( [0] => 14848268 [id] => 14848268 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ťing-tchaj [uri] => Ťing-tchaj [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Ťing-tchaj je jednou z provincií Čínské lidové republiky. Leží na východě země a je jednou z nejlidnatějších provincií v Číně. Hlavním městem provincie je Ťin-čou. Ťing-tchaj se pyšní bohatou historií a kulturním dědictvím. Na území provincie se nachází mnoho historických památek, jako například Zakázané město v Pekingu, Velká zeď, paláce, chrámy a kláštery. Provincie je také známá svou krásnou přírodou. Nachází se zde pohoří a hory, národní parky a jezera. Mezi nejznámější místa patří pohoří Ťan-šan, jezero Poyang, jezero Čung-čching a mnoho dalších. Ťing-tchaj je také velmi důležitou ekonomickou oblastí. Má rozvinutý průmysl a je centrem pro zemědělství a těžbu nerostných surovin. V provincii se nacházejí také významné přístavy, jako například Šanghajský přístav. Celkově je Ťing-tchaj důležitou provincií Číny z hlediska historie, kultury, přírody a ekonomiky. [oai] => Ťing-tchaj je jednou z provincií Čínské lidové republiky. Leží na východě země a je jednou z nejlidnatějších provincií v Číně. Hlavním městem provincie je Ťin-čou. Ťing-tchaj se pyšní bohatou historií a kulturním dědictvím. Na území provincie se nachází mnoho historických památek, jako například Zakázané město v Pekingu, Velká zeď, paláce, chrámy a kláštery. Provincie je také známá svou krásnou přírodou. Nachází se zde pohoří a hory, národní parky a jezera. Mezi nejznámější místa patří pohoří Ťan-šan, jezero Poyang, jezero Čung-čching a mnoho dalších. Ťing-tchaj je také velmi důležitou ekonomickou oblastí. Má rozvinutý průmysl a je centrem pro zemědělství a těžbu nerostných surovin. V provincii se nacházejí také významné přístavy, jako například Šanghajský přístav. Celkově je Ťing-tchaj důležitou provincií Číny z hlediska historie, kultury, přírody a ekonomiky. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = #ff0000 [2] => | jméno = Ťing-tchaj [3] => | titul = císař říše Ming [4] => | obrázek = Jingtai.jpg [5] => | popisek = Obraz Ťing-tchaje [6] => | vláda = [[22. září]] [[1449]] – [[11. únor]] [[1457]] [7] => | éra = Ťing-tchaj ({{Cizojazyčně|zh|景泰}}, [[14. leden]] [[1450]] – [[14. únor]] [[1457]]) [8] => | tituly = [9] => | celé jméno = Ču Čchi-jü ({{Cizojazyčně|zh|朱祁鈺}}) [10] => | chrámové jméno = Taj-cungCísařův starší bratr a nástupce mu odmítl udělit chrámové jméno, jméno Taj-cung mu udělil až roku 1644 [[Ču Jou-sung]], císař Jižní Ming. „Taj“ ({{Cizojazyčně|zh|代}}) znamená „zástupce“ a vztahuje se k okolnostem nástupu na trůn. ({{Cizojazyčně|zh|代宗}}) [11] => | posmrtné jméno = zkrácené: Ťing-ti ({{Cizojazyčně|zh|睿帝}})
plné: Kung-žen kchang-ting ťing chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|恭仁康定睿皇帝}})Císařův starší bratr po obnovení své vlády v únoru 1457 ponížil Ťing-tchaje na úroveň knížete, nepohřbil ho v [[Císařské hrobky dynastií Ming a Čching|areálu císařských hrobek]] a udělil mu posmrtné jméno Li ({{Cizojazyčně|zh|戾}}, Rebel či Násilník); až roku 1476 císař Čcheng-chua obnovil císařský status Ťing-tchaje a udělil mu posmrtné jméno Kung-žen kchang-ting ťing chuang-ti [12] => | předchůdce = [[Jing-cung]] [13] => | následník = [[Jing-cung]] [14] => | typ dědice = [15] => | dědic = [16] => | choť = [[Císařovna Wang (Ťing-tchaj)|císařovna Wang]] [17] => | choť2 = [[Císařovna Chang (Ťing-tchaj)|císařovna Chang]] [18] => | choť3 = [19] => | potomstvo = Ču Ťien-ťi ({{Cizojazyčně|zh|朱见济}}, † 1453)
a dvě dcery [20] => | rod = Ču [21] => | dynastie = [[Dynastie Ming|Ming]] [22] => | otec = [[Süan-te]] [23] => | matka = paní Wu [24] => | datum narození = [[21. září]] [[1428]] [25] => | datum úmrtí = [[14. březen]] [[1457]] [26] => | datum pohřbení = [27] => | místo pohřbení = [28] => }} [29] => Císař '''Ťing-tchaj''' ({{Čínsky|znaky= 景泰|pchin-jin= Jǐngtài}}; [[21. září]] [[1428]] – [[14. březen]] [[1457]]) vlastním jménem '''Ču Čchi-jü''' ({{Čínsky|znaky= 朱祁鈺|pchin-jin= Zhū Qíyù}}) z [[dynastie Ming]] vládl od roku 1449 [[Říše Ming|říši Ming]]. Nastoupil po svém starším bratru, císaři [[Jing-cung]]ovi, zajatém Mongoly. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil [[Éra vlády|éru]] „Zářivé jistoty“, ''Ťing-tchaj''. Název éry je používán i jako jméno císaře. V únoru 1457 byl svržen palácovým převratem vedeným Jing-cungem, o měsíc později zemřel. [30] => [31] => Roku 1449 se císař [[Jing-cung]] na návrh eunucha [[Wang Čen (eunuch)|Wang Čena]] osobně postavil do čela armády táhnoucí proti mongolskému vojsku [[Esen-tajši|Esena-tajši]]. V [[Tchumuská krize|bitvě u pevnosti Tchu-mu]] byla mingská armáda rozdrcena a císař upadl do zajetí. Vláda i země byla šokována, dvůr nakonec reagoval povýšením císařova bratra Ču Čchi-jüa, pověřeného vedením vládních záležitostí po dobu tažení, na trůn. Nyní již bývalý císař mezitím navázal dobré vztahy s Esenem a roku 1450 byl propuštěn, k moci se však nevrátil – byl držen v domácím vězení v Jižním paláci [[Zakázané město|Zakázaného města]]. [32] => [33] => Císař Ťing-tchaj, podporován prominentním ministrem [[Jü Čchien]]em, obnovil infrastrukturu země, byl opraven [[velký kanál]] i systém hrází na [[Žlutá řeka|Žluté řece]]. Hospodářství prosperovalo a země sílila. [34] => [35] => Císař vládl osm let, když onemocněl a počátkem roku 1457 se jeho smrt stala blízkou, odmítl určit dědice (jeho syn a korunní princ zemřel ve čtvrtém roce vlády za nejasných okolností, pravděpodobně otráven). Odstavený Jing-cung využil příležitost a prostřednictvím palácového převratu se v únoru 1457 zmocnil vlády. Ťing-tchaj zemřel o měsíc později. [36] => [37] => == Dětství, kníže z Čcheng == [38] => Ťing-tchaj se narodil 11. září 1428, jeho vlastní jméno bylo Ču Čchi-jü, Ťing-tchaj je jméno jeho [[Éra vlády|panovnické éry]]. Ču Čchi-jü byl druhým synem [[Süan-te]]ho, v letech 1425–1435 [[Čínský císař|císaře]] čínské [[říše Ming]]. Roku 1435 Süan-te zemřel, poté jeho starší syn [[Jing-cung]] nastoupil na mingský trůn a jmenoval Ču Čchi-jüa [[Kníže z Čcheng|knížetem z Čcheng]]. [39] => [40] => Jako kníže z Čcheng měl v dospělosti Ču Čchi-jü sídlit v Šan-tungu v současném okrese [[Wen-šang]] (v městské prefektuře [[Ťi-ning]]). Povahou byl spíše plachý, slabý a nerozhodný a nikdy neměl zájem o moc. S bratrem měl přátelský vztah. Patrně z obou důvodů stále zůstával v hlavním městě, i když ve druhé polovině 40. let byl dost starý na přesídlení do Wen-šangu. [41] => [42] => == Nástup na trůn == [43] => {{Podrobně|Tchumuská krize}} [44] => V létě 1449 se na severní hranici mingské říše šířil neklid. Koncem července došla do [[Peking]]u zpráva, že [[Mongolové]] v čele s jejich faktickým vládcem [[Esen-tajši|Esenem]] v rámci rozsáhlé invaze zaútočili na [[Ta-tchung]].Heer, s. 16. Císař Jing-cung se rozhodl osobně vést tažení proti Mongolům v doprovodu svého důvěrníka [[Wang Čen (eunuch)|Wang Čena]] a mnoha generálů a úředníků. Dne 3. srpna pověřil Ču Čchi-jüa prozatímní správou Pekingu, přičemž mu přidělil pomocníky zastupující nejdůležitější mocenské skupiny: císařský rod reprezentovala Ťiao Ťing, jedna z Jing-cungových manželek; palácové eunuchy [[Ťin Jing]] (vedoucí ředitelství obřadů a v nepřítomnosti Wang Čena nejvýše postavený eunuch); vládu ministr státní správy [[Wang Č’ (ministr)|Wang Č’]] a čtvrtým byl velký sekretář [[Kao Ku]]. Všechna významnější rozhodnutí měla počkat na císařův návrat. [45] => [46] => Jing-cung vyrazil do boje 4. srpna. Výsledky měsíčného tažení byly nulové, zato na zpáteční cestě se císařská armáda nechala 1. září zaskočit Mongoly, kteří ji v [[Tchumuská krize|bitvě u poštovní stanice Tchu-mu]] rozprášili. Mnoho vyšších velitelů zahynulo, císař Jing-cung padl do zajetí. [47] => [48] => Se souhlasem Jing-cungovy matky [[Císařovna Sun|císařovny vdovy Sun]] stanul Ču Čchi-jü od 4. září v čele vlády. Císařovna vdova omezila jeho vliv označením jeho pověření za dočasné a 6. září ještě povýšením dvouletého [[Čcheng-chua|Ču Ťien-šena]], nejstaršího syna Jing-cunga, na následníka trůnu.Heer, s. 21. [49] => [50] => Dne 15. září vedoucí civilní a vojenští představitelé v čele s [[Jü Čchien]]em požádali císařovnu vdovu o instalaci Ču čchi-jüa na [[Čínský císař|císařský trůn]]. Smyslem opatření byla stabilizace vlády a vylepšení pozice mingských úřadů ve vztazích s Mongoly prostřednictvím snížení významu zajatého Jing-cunga. Ču Čchi-jü byl jako jediný dospělý blízký příbuzný zajatého císaře přirozený kandidát. Ču Čchi-jü byl z návrhu vylekaný a odmítal jej. Okolí však jeho chování vidělo jako ryze formální zdráhání, obvyklé v podobných případech. Nakonec ustoupil a 17. (či 22.Goodrich, s. 295. nebo 23.) září nastoupil na trůn jako císař Ťing-tchaj. Bratra prohlásil „nejvyšším císařem“ ({{Cizojazyčně|zh|太上皇帝}}, ''tchaj-šang chuang-ti''), což byl formálně vyšší, ale pouze čestný titul.Goodrich, s. 291. Proti nástupu nového císaře protestoval pouze jeden hodnostář, který za to zaplatil životem. [51] => [52] => Mongolové nezaútočili na Peking bezprostředně po vítězství u Tchu-mu, kdy by patrně uspěli, ale váhali a nechali Číňanům dva měsíce na vzpamatování se z porážky. Mezitím uvedl obranu Pekingu do pořádku nový ministr vojenství Jü Čchien, který fakticky stanul v čele vlády už před jmenováním nového císaře. Mongolové k městu přitáhli až 27. října, ale obléhání vzdali už po čtyřech dnech, když pochopili, že nemají šanci na úspěch. [53] => [54] => Ťing-tchajova vláda odmítla všechny Esenovy nabídky na vykoupení zajatého excísaře a požadovala jeho bezpodmínečný návrat. Zajatec se pro Mongoly stal spíše obtíží a nakonec ho vrátili bez podmínek. Ťing-tchaj neměl sebedůvěru k ponechání bratra na svobodě, internoval ho v Jižním paláci a izoloval od jakéhokoliv spojení s vládními úředníky. Obava z bratra zastínila zbytek jeho vlády a motivovala i ostražitou politiku vůči Mongolům.Goodrich, s. 296. [55] => [56] => == Vláda == [57] => [58] => === Ministři, eunuchové, sekretáři === [59] => [[Soubor:Yu Qian.jpg|náhled|Portrét [[Jü Čchien]]a, nejvýznamnějšího ministra Ťing-tchajovy vlády]] [60] => Tradiční historikové vyzvihují a chválí Ťing-tchajovu vládu zvláště ve srovnání se špatnými a nekompetentními eunuchy dominujícími předešlému desetiletí. Nicméně moc se jednoduše nepřesunula od eunuchů k úředníkům, i za Ťing-tchaje měli eunuchové nemalý díl moci. Spíše po roce 1449 eunuchové i úředníci spolupracovali k obrození země. [61] => [62] => Do určité míry Ťing-tchajův režim navazoval na tradici vlády „[[Tři Jangové|tří Jangů]]“ (spravujících říši od poloviny 20. let do začátku 40. let 15. století), přičemž kontinuitu s jejich režimem ztělesňoval [[Wang Č’ (ministr)|Wang Č’]], zastávající v letech 1443–1457 funkci [[Ministerstvo státní správy (Čína)|ministra státní správy]]. Ve čtyřicátých letech byl stálým oponentem Wang Čena, po roce 1449 spolupracoval s [[Jü Čchien]]em. V letech 1451–1453 mu v úřadě pomáhal spoluministr [[Che Wen-jüan]], kterého roku 1453 nahradil [[Wang Ao (ministr)|Wang Ao]], jehož vzestup podporoval Jü Čchien. Wang Ao úspěšně řídil obranu [[Liao-tung]]u, později velel v Kuang-tungu a Kuang-si; zůstal ministrem státní správy, dokud nezemřel roku 1467 v třiasedmdesáti letech. Široce respektovaní ministři státní správy a jejich pečlivý výběr schopných úředníků přinesl všeobecnou kvalitu administrativy ve třetí čtvrtině 15. století. [63] => [64] => Ťing-tchajovi ministři zůstávali ve funkci obvykle dlouhá léta. Ministři daní [[Ťin Lien]], obřadů [[Chu Jing]], trestů [[Jü Š’-jüe]] a prací [[Š’ Pchu]] byli ve funkci po celou dobu jeho vlády. Stálé bylo i vedení kontrolního úřadu (v letech 1445–1454 [[Čchen I]], poté Jang Šan, Wang Wen, Siao Wej-čen, Li Š’) a velitelé armády ([[Š’ Cheng]], eunuchové [[Cchao Ťi-siang]] a [[Liou Jung-čcheng]]).Twitchett, Grimm, s.332. [65] => [66] => Mezi důležité stoupence Ťing-tchaje patřili eunuchové [[Ťin Jing]] a [[Sing An]]. První byl velmi vlivný ve 30. letech, později ztratil moc ve prospěch Wang Čena. Za Ťing-tchaje se stal vedoucím ředitelství obřadů, ale kvůli podpoře návratu Jing-cunga byl roku 1450 uvězněn. V čele eunuchů pak stanul Sing An, který hrál důležitou roli ve vyjednáváních o návratu Jing-cunga a ve výměně korunního prince roku 1452. Oba zmínění eunušští generálové (Cchao Ťi-siang a Liou Jung-čcheng) hráli roku 1453 velkou roli ve vojenské reformě. Naproti tomu velcí sekretáři ([[Čchen Sün]] a [[Kao Ku]]) nestáli za Ťing-tchaje mezi výraznými politiky. [67] => [68] => Přes personální stabilitu nebyla vládnoucí skupina prosta sporů. V letech 1451–1452 se Jü Čchien, nejvlivnější osoba v Pekingu, dostal do ostrého konfliktu se Š’ Chengem kvůli zneužití moci a korupci ze strany Š’ Chenga a jeho rodiny. Císař nebyl schopen spor uklidnit, dokud v letech 1454–1455 Jü Čchien neonemocněl a neztratil velkou část svého vlivu.Twitchett, Grimm, s.333. [69] => [70] => === Vojenská reforma === [71] => Roku 1451, poté co pominulo bezprostřední nebezpečí, začal Jü Čchien s vojenskou reformou. Nejdříve vybral z vojsk na severovýchodě 100 tisíc vojáků, které rozdělil do pěti výcvikových oddílů (''tchuan-jing''); roku 1452 k nim přidal ještě 50 tisíc vojáků a vytvořil deset výcvikových jednotek. Dále zreorganizoval systém velení pekingské posádky. Původně bylo velení rozděleno mezi generály a eunuchy a každý ze [[Tři velké tábory|tří velkých výcvikových táborů]] (pro pěchotu, jízdu a střelné zbraně) byl zcela samostatný pod vlastním velením. Avšak oddíly z různých táborů nebyly zvyklé spolupracovat. Jü Čchien podřídil každý tábor jednomu veliteli a celou posádku nejvyššímu veliteli. Současně dozor na posádkou odebral eunuchům. Výsledkem byl vznik jednotného velení a větší role pekingských generálů v řízení výcvikových táborů.Twitchett, Grimm, s.334. Nové uspořádání výcvikových táborů bylo mezi různými mingskými systémy velení ojedinělé tím, že generálové řídící výcvik veleli týmž vojákům i v boji. [72] => [73] => Kvůli nedostatku mužů a nepoužitelnosti většiny [[Wej-suo|dědičných vojáků]] se po roce 1449 rozšířila dříve jen ojedinělá praktika najímání vojáků za mzdu z řad rolnického a/nebo městského obyvatelstva. Najatým vojáků se říkalo ''ping'', v kontrastu k dědičným vojákům ''ťün''.Hucker, s. 67. [74] => [75] => Po návratu Jing-cunga k moci roku 1457 byl Jü Čchien popraven a jeho reformy zrušeny.Goodrich, s. 295–296. [76] => [77] => === Hospodářství === [78] => [[Šan-tung]] postihl roku 1450 hladomor, dešti a chladným počasím těžce trpěly v letech 1452–1454 provincie severní Číny i dolní tok [[Jang-c’-ťiang]].Twitchett, Grimm, s.336. Na severu Číny bylo sucho roku 1455 následováno dešti léta 1456. Pomoc obyvatelstvu a nedoplatky daní vyprázdnily státní pokladnu.Twitchett, Grimm, s.337. [79] => [80] => Roku 1453 byl zrušen zákaz používání mincí v obchodě. Od poloviny 50. let 15. století začaly z pekingských trhů ilegální soukromé mince z [[Ťiang-nan]]u vytlačovat staré [[Jung-le]]ho mince. Občas se objevující návrhy bojovat se soukromou mincí obnovením státní výroby byly odmítnuty, neoficiální sítě ilegálních mincoven proto prosperovaly. [81] => [82] => Vláda věnovala pozornost regulaci [[Žlutá řeka|Žluté řeky]], naléhavé po velkých povodních a změnách toku roku 1448, po nichž řeka tekla do moře jak severně, tak jižně od poloostrova Šan-tung. Kromě toho změny toku Žluté řeky přinesly problémy v zásobování Velkého kanálu vodou. Pokusy o nápravu situace a opravy v letech 1449–1452 nepřinesly výsledek. Roku 1453 [[Sü Jou-čen]], který upadl do nemilosti v krizi roku 1449, kdy navrhoval přesun hlavního města z Pekingu do [[Nanking]]u, předložil plán na znovuvýstavbu hrází a kanálů. Během dvou let provedl silami až 58 tisíc dělníků komplexní opravy hrází a vyhloubení stokilometrových kanálů. Jeho dílo úspěšně odolalo velké povodni roku 1456 a sloužilo desítky let.Twitchett, Grimm, s.335. [83] => [84] => Tradiční historie vnímá 50. léta především ve světle soupeření dvou císařských bratrů, nicméně marxisté připomínají především třídní konflikty.Twitchett, Grimm, s.335–336. Trvalá nespokojenost obyvatelstva vyvolávala povstání, která zaměstnávala armádu po většinu 50. let. Do roku 1452 doznívala povstání ve [[Fu-ťien]]u a [[Če-ťiang]]u. V provinciích [[Kuang-tung]] a [[Kuang-si]] rostla svévole nečínských obyvatel (kmenů [[Miaové|Miao]] a [[Jaové|Jao]]), dokud je v letech 1452–1453 rázně nepotlačil Wang Ao. V letech 1450–52 se bouřili Miaové a Jaové v [[Kuej-čou]] a [[Chu-kuang]]u. V letech 1453–56 trvaly nepokoje ve Fu-ťienu, Chu-kuangu, [[S’-čchuan]]u a Če-ťiangu. Celá 50. léta trvaly ozbrojené srážky v Kuang-tungu, kde úřady proti povstalcům mobilizovaly loajální kmeny. Proti mingské vládě se vesměs bouřily nečínské národy, případně čínští horníci a bezzemci v okrajových oblastech provincií, nejhustěji osídlené regiony zachovávaly klid. [85] => [86] => Celkově byla vláda Ťing-tchaje dobou úspěšných reforem a obnovy stability dosažené schopnými ministry.Twitchett, Grimm, s.331. V oblasti kultury éra Ťing-tchaj vynikla zvláště rozvojem zdobení technikou drátkového emailu ([[cloisonné]]),Goodrich, s. 297. která se od té doby v čínštině nazývá ''ťing-tchaj-lan'' ({{Cizojazyčně|cz|景泰藍}}, doslova „modrá [barva éry] Ťing-tchaj“). [87] => [88] => == Problémy s následnictvím, svržení a smrt == [89] => Trvalým politickým problémem Ťing-tchajovy vlády byl osud Jing-cunga a otázka nástupnictví. Přestože byl Jing-sung izolován, ve vládě měl stále příznivce, např. ministra obřadů [[Chu Jing]]a. Obvykle by císařovi oponenti museli opustit úřady, císař však váhal s řešením zmíněných problémů a ponechal je ve vládě. [90] => [91] => Korunním princem byl od roku 1449 nejstarší syn Jing-cunga. Císař se však po čase rozhodl uchovat trůn pro své potomstvo. Pro svůj plán postupně získal dostatečnou podporu, dílem uplácením, dílem zastrašováním, a 20. května 1452, i přes trvající opozici velkých sekretářů a některých dalších úředníků, dosavadního následníka jmenoval knížetem z I a svého syna Ču Ťien-ťiho korunním princem. Týž den byla sesazena [[Císařovna Wang (Ťing-tchaj)|císařovna Wang]] a nahrazena následníkovou matkou [[Císařovna Chang (Ťing-tchaj)|paní Chang]]. Toto zjevné hájení osobních zájmů oslabilo císařovu prestiž. [92] => [93] => Ču Ťien-ťi zemřel už roku 1453 a jeho matka roku 1456. Jiného syna císař neměl a nový korunní princ už nebyl jmenován. Někteří, jako ředitel na [[Ministerstvo obřadů|ministerstvu obřadů]] Čang Lung († 1484) a cenzor Čung Tchung († 1455) navrhli znovunastolení Jing-cunga, za což byli uvěznění, Čung Tchung a někteří další zemřeli na následky bití. Poté ambiciózní muži u dvora a ve vládě začali organizovat spiknutí ve prospěch Jing-sunga.Twitchett, Grimm, s.338. [94] => [95] => Spiknutí vedli Š’ Cheng, Cchao Ťi-siang, Sü Jou-čen a Čang Jüe. Příležitost se našla, když koncem roku 1456 císař onemocněl, takže několik dní neuděloval audience a zrušil i obřady [[Čínský nový rok|Nového roku]] 1457. Žádost o jmenování následníka zůstala bez odpovědi, dvůr se připravoval v atmosféře úzkosti na císařovu smrt. Ráno 11. února 1457 spiklenci vytáhli Jing-cunga z jeho rezidence a posadili na trůn, k překvapení hodnostářů přišlých na ranní audienci. Jing-cung ihned provedl změny ve vládě – spiklence povýšil, dosavadní vedoucí osobnosti odvolal. Někteří ze stoupenců ťing-tchajova režimu byli zabiti, jako Jü Čchien, Wang Wen a tři vysoce postavení eunuši. [96] => [97] => Ťing-tchaj byl degradován na knížete z Čcheng. Z nemoci se neuzdravil a zemřel 14. března 1457. Možná byl zavražděn.{{#tag:ref|První s tvrzením o vraždě přišel Lu I (1439–1489), chanlinský akademik, který také vyučoval v palácové škole eunuchů. Podle jeho soukromých poznámek Ťing-tchaje zaškrtil eunuch Ťiang An.|group=pozn.}} Dostal posmrtné jméno Li („Rebel“) a byl pohřben mimo areál císařských mauzoleí, u Jü-čchüan-šan. Někteří úředníci navrhovali i zrušení jeho [[Éra vlády|panovnické éry]], stejně jako byla zrušena éra [[Ťien-wen]], ale Jing-cung nesouhlasil. Až roku 1475 – za vlády císaře [[Čcheng-chua|Čcheng-chuy]] – dostal Ťing-tchaj posmrtné jméno jméno – Kung-ting kchang-žen ťing chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|恭定康仁景皇帝}}), kratší než u ostatních císařů. Chrámové jméno Taj-cung ({{Cizojazyčně|zh|代宗}}) obdržel v polovině 17. století od panovníka dynastie [[Jižní Ming]] v Nankingu. [98] => [99] => == Císařovny, potomci == [100] => Císař Ťing-tchaj měl vícero manželek, titul císařovny postupně nosily dvě z nich: [101] => * [[Císařovna Wang (Ťing-tchaj)|Císařovna Siao-jüan-ťing]] ({{Cizojazyčně|zh|孝淵景皇后}}, Siao-jüan-ťing chuang-chou; † 1505), příjmením Wang ({{Cizojazyčně|zh|汪}}), vdala se za Ťing-tchaje roku 1449, roku 1452 byla zbavena hodnosti císařovny. Matka princezny Ku-an a další dcery. [102] => * [[Císařovna Chang (Ťing-tchaj)|Císařovna Su-siao]] ({{Cizojazyčně|zh|肅孝皇后}}, Su-siao chuang-chou; † 1456), příjmením Chang ({{Cizojazyčně|zh|杭}}), původně jedna z císařových konkubín, od 1452 císařovna. Matka Ču Ťien-ťiho. [103] => [104] => Po smrti Ťing-tchaje bylo jeho konkubínám přikázáno spáchat sebevraždu, ale sesazená císařovna Wang žila dál mimo palác. Údajně ji chránil její synovec, nyní opět následník a pozdější císař Čcheng-chua, který ji umožnil vzít si své cennosti. Jing-cung jí poté nechal prohledat dům a zabavil 200 tisíc ''liangů'' stříbra a další poklady. Zemřela v lednu 1507, dostala posmrtné jméno Čen-chuej ťing chuang-chou ({{Cizojazyčně|zh|真惠景皇后}}). Pohřbena je v mauzoleu svého muže. [105] => [106] => Kromě jediného syna měl Ťing-tchaj též dceru (podle ''[[Ming-š’]]'' dvě), princeznu Ku-an ({{Cizojazyčně|zh|固安公主}}) roku 1469 provdanou za Wang Siena ({{Cizojazyčně|zh|王憲}}, † 1514), pravnuka [[Wang Ťi]]ho. [107] => [108] => {| class=wikitable style="text-align:center" [109] => |+Synové císaře Ťing-tchaje [110] => !Příjmení (titul), životní data matky [111] => !# [112] => !Jméno [113] => !Narození – úmrtí [114] => !Posmrtné jméno [115] => !Titul [116] => !Udělení titulu [117] => |- [118] => |∞ [[Císařovna Chang (Ťing-tchaj)|Chang (císařovna Su-siao)]] [119] => |1. [120] => |'''[[Ču Ťien-ťi]]''' ({{Cizojazyčně|zh|朱見濟}}) [121] => |asi 1440 – 1453 [122] => |Chuaj-sien tchaj-c' [123] => |korunní princ [124] => |1452 [125] => |} [126] => [127] => {| class=wikitable style="text-align:center" [128] => |+Dcery císaře Ťing-tchaje [129] => !Příjmení (titul) matky [130] => !# [131] => !Titul [132] => !Narození – úmrtí [133] => !Sňatek [134] => !Manžel [135] => |- [136] => |rowspan="2"|∞ [[Císařovna Chang (Ťing-tchaj)|Wang (císařovna Siao-jüan-ťing)]] ||1.|| princezna '''Ku-an''' ({{Cizojazyčně|zh|固安公主}}) || 1449–1491 || 1469 || Wang Sien ({{Cizojazyčně|zh|王憲}}) [137] => |- [138] => |2.|| neznámý || || colspan="2"| neprovdána [139] => |} [140] => [141] => == Odkazy == [142] => [143] => === Poznámky === [144] => [145] => [146] => === Reference === [147] => {{Překlad|jazyk=en |článek=Jingtai Emperor |revize=339150678}} [148] => [149] => {{Citace sborníku [150] => | příjmení = Faure [151] => | jméno = David [152] => | titul = The Yao Wars in the Mid-Ming and their Impact on Yao Ethnicity [153] => | příjmení sestavitele = Crossley [154] => | jméno sestavitele = Pamela Kyle [155] => | příjmení sestavitele2 = Siu [156] => | jméno sestavitele2 = Helen F. [157] => | příjmení sestavitele3 = Sutton [158] => | jméno sestavitele3 = Donald S. [159] => | sborník = Empire at the Margins : Culture, Ethnicity, and Frontier in Early Modern China [160] => | vydání = [161] => | vydavatel = University of California Press [162] => | místo = Berkeley; Los Angeles; London [163] => | rok vydání = 2006 [164] => | strany = 171–189, na s. 173 [165] => | jazyk = anglicky [166] => | isbn = 0-520-23015-9 [167] => }} [168] => {{Citace monografie [169] => | příjmení = von Glahn [170] => | jméno = Richard [171] => | rok = 1996 [172] => | titul = Fountain of Fortune: money and monetary policy in China, 1000–1700 [173] => | url = https://archive.org/details/fountainoffortun0000vong [174] => | vydání = [175] => | vydavatel = University of California Press [176] => | místo = Berkeley, California [177] => | počet stran = 338 [178] => | stránky = 84 [179] => | poznámky = [Dále jen Glahn] [180] => | jazyk = anglicky [181] => | isbn = 0-520-20408-5 [182] => | isbn2 = 9780520204089 [183] => }} [184] => {{Citace monografie [185] => | příjmení = Goodrich [186] => | jméno = L. Carington [187] => | příjmení2 = Fang [188] => | jméno2 = Chaoying [189] => | spoluautoři = a kol. [190] => | rok = 1976 [191] => | titul = Dictionary of Ming Biography, 1368-1644 [192] => | vydavatel = Columbia University Press [193] => | místo = New York [194] => | kapitola = Chu Ch'i-yü [195] => | typ kapitoly = heslo [196] => | počet stran = xxi + 1751 [197] => | stránky = 294 [198] => | jazyk = anglicky [199] => | isbn = 0-231-03801-1 [200] => | isbn2 = 023103833X [201] => | poznámky = [Dále jen Goodrich] [202] => }} [203] => {{Citace monografie [204] => | příjmení = Heer [205] => | jméno = Ph. de [206] => | titul = The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü [207] => | vydání = [208] => | vydavatel = Brill [209] => | místo = Leiden [210] => | rok = 1986 [211] => | počet stran = 226 [212] => | strany = 17 [213] => | poznámky = [Dále jen Heer] [214] => | jazyk = anglicky [215] => | isbn = 9004078983 [216] => | isbn2 = 9789004078987 [217] => }} [218] => {{Citace sborníku [219] => | příjmení = Hucker [220] => | jméno = Charles O. [221] => | titul = Ming government [222] => | příjmení sestavitele = Twitchett [223] => | jméno sestavitele = Denis C. [224] => | příjmení sestavitele2 = Mote [225] => | jméno sestavitele2 = Frederick W. [226] => | sborník = The Cambridge History of China 8: The Ming Dynasty, 1368 — 1644, Part II [227] => | vydání = 1 [228] => | vydavatel = Cambridge University Press [229] => | místo = Cambridge [230] => | rok vydání = 1988 [231] => | isbn = 0521243335 [232] => | strany = 9–105, na s. 103 [233] => }} [234] => {{Citace sborníku [235] => | příjmení = Twitchett [236] => | jméno = Denis C. [237] => | příjmení2 = Grimm [238] => | jméno2 = Tilemann [239] => | titul = The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464 [240] => | příjmení sestavitele = Mote [241] => | jméno sestavitele = Frederick W [242] => | příjmení sestavitele2 = Twitchett [243] => | jméno sestavitele2 = Denis C [244] => | sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1 [245] => | vydání = [246] => | vydavatel = Cambridge University Press [247] => | místo = Cambridge [248] => | rok vydání = 1988 [249] => | isbn = 0521243327 [250] => | poznámky = [dále jen Twitchett, Grimm] [251] => | jazyk = anglicky [252] => | strany = 305–342, na s. 327 [253] => }} [254] => [255] => [256] => === Literatura === [257] => * {{Citace monografie [258] => | příjmení = Heer [259] => | jméno = Ph. de [260] => | titul = The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü [261] => | vydání = [262] => | vydavatel = Brill [263] => | místo = Leiden [264] => | rok = 1986 [265] => | počet stran = 226 [266] => | jazyk = anglicky [267] => | isbn = 9004078983 [268] => | isbn2 = 9789004078987 [269] => }} [270] => * {{Citace sborníku [271] => | příjmení = Twitchett [272] => | jméno = Denis C. [273] => | příjmení2 = Grimm [274] => | jméno2 = Tilemann [275] => | titul = The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464 [276] => | příjmení sestavitele = Mote [277] => | jméno sestavitele = Frederick W [278] => | příjmení sestavitele2 = Twitchett [279] => | jméno sestavitele2 = Denis C [280] => | sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1 [281] => | vydání = [282] => | vydavatel = Cambridge University Press [283] => | místo = Cambridge [284] => | rok vydání = 1988 [285] => | isbn = 0521243327 [286] => | jazyk = anglicky [287] => }} [288] => [289] => === Externí odkazy === [290] => * {{Commonscat}} [291] => [292] => {{Říše Ming}} [293] => {{Autoritní data}} [294] => {{Portály|Čína|Historie|Lidé}} [295] => [296] => [[Kategorie:Mingští císaři]] [297] => [[Kategorie:Narození 21. září]] [298] => [[Kategorie:Narození v roce 1428]] [299] => [[Kategorie:Úmrtí 14. března]] [300] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1457]] [301] => [[Kategorie:Muži]] [302] => [[Kategorie:Úmrtí v Pekingu]] [] => )
good wiki

Ťing-tchaj

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Jing-cung','Císařovna Chang (Ťing-tchaj)','1457','Jü Čchien','Éra vlády','Císařovna Wang (Ťing-tchaj)','1428','Süan-te','14. březen','Čcheng-chua','Ťin Jing','Wang Č’ (ministr)'

1428

1457

Čcheng-chua

Čcheng-chua, též známé jako Čcheng-čou, je městská čtvrť nacházející se v centrální části města Peking.

Jing-cung

Jing-cung je třiadvacátým císařem čínské říše Ming.

Süan-te