Array ( [0] => 15489233 [id] => 15489233 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Žula [uri] => Žula [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - hornina [1] => | název = Žula [2] => | obrázek = Rapakivigranite ss.jpg [3] => | popisek = Vzorek žuly typu rapakivi [4] => | zařazení = [[magmatická hornina|vyvřelá hornina]] [5] => | složení = [[křemen]], [[plagioklas]], [[draselný živec|ortoklas]], [[biotit]], [[muskovit]] [6] => | akcesorie = [[titanit]], [[zirkon]], [[magnetit]], [[apatit]] [7] => | textura = zrnitá [8] => | barva = bílá, šedivá, narůžovělá [9] => | hustota = 1,74–2,8 g/cm³ [10] => }} [11] => '''Žuly''' (též '''granity''') jsou hlubinné [[magmatická hornina|vyvřelé horniny]] obsahující v podstatném množství [[křemen]]. Žuly jsou obvykle světlé, šedavě nebo bělavě zbarvené, někdy s modrým odstínem. Známé jsou ovšem také žlutavé, růžové a červené druhy. Žuly jsou stejnoměrně všesměrně zrnité (eugranitické), občas porfyrické. Struktura je hypidiomorfně zrnitá. [12] => [13] => [[Hustota]] žul se pohybuje kolem 2,8 g/cm³. [[Odlučnost]] žuly je kvádrovitá někde tlustě lavicovitá, vyskytuje se také sloupcovitá a kulovitá odlučnost, nepravidelně polyedrická odlučnost je typická pro zvrásněné oblasti. [14] => [15] => Při větrání žul dochází k silnému zaoblování původních hran. Proto se lze setkat se zakulacenými tvary u balvanů i skal. V případě kvádrové odlučnosti vznikají balvany značných rozměrů.{{Citace monografie [16] => | příjmení = Hons [17] => | jméno = Richard Jan [18] => | titul = Atlas našich hornin [19] => | vydání = 1 [20] => | vydavatel = Aladin agency [21] => | místo = Praha [22] => | rok = 2017 [23] => | počet stran = 200 [24] => | strany = 33, 34, 35 [25] => | isbn = 978-80-906737-4-8 [26] => }} [27] => [28] => == Složení == [29] => Žula obsahuje v podstatném množství [[křemen]] a [[živce]], přičemž draselný živec převládá nad [[plagioklas]]em. Tím se žula liší od [[granodiorit]]u, u něhož převládá [[plagioklas]]. Z dalších minerálů bývá přítomen [[biotit]], [[muskovit]], [[turmalín]], [[Granát (minerál)|granát]] apod. [30] => [31] => == Typy žul == [32] => [[Soubor:QAPF-diagram-granit.svg|vpravo|náhled|[[Diagram QAPF]] – křemeny (Q), alkalické živce (A), plagioklasy (P) a foidy (F) a podíl tmavých minerálů (M).]] [33] => [34] => === Možné dělení === [35] => * I–typ žuly derivované tavením dříve existujících [[Magmatická hornina|magmatických hornin]]. [36] => * S–typ žuly vzniklé tavením původně [[Sedimentární hornina|sedimentárních hornin]]. [37] => * A–typ žuly vzniklé ze zbytkových roztoků frakční krystalizace. Typické pro [[Riftová zóna|riftové zóny]] a stabilní kontinentální oblasti, [[anorogenní žula]]. [38] => * M–typ žuly vzniklé diferenciací nejsvrchnějšího pláště. vyskytující se v oceánských ostrovních obloucích, jsou podobné svým složením I-typu. [39] => [40] => Podle příměsí se rozeznávají [[biotitická žula]], [[dvojslídá žula]], [[amfibolická žula]], [[amfibolicko-biotitická žula]], apod. [[Porfyrová žula]] obsahuje větší porfyrické [[vyrostlice]] ortoklasu. Výlevným ekvivalentem žuly je [[ryolit]]. Žilným ekvivalentem žuly je [[žulový porfyr]]. [41] => [42] => == Výskyt == [43] => Žuly se vyskytují v hlubinných tělesech – [[pluton]]y a [[Peň (geologie)|pně]]. Budují i značně velká tělesa. Žuly jsou spolu s příbuznými [[granodiorit]]y nejrozšířenějšími hlubinnými vyvřelými [[hornina]]mi.{{Citace monografie [44] => | příjmení = Petránek [45] => | jméno = Jan [46] => | spoluautoři = kolektiv [47] => | titul = Encyklopedie geologie [48] => | vydání = 1 [49] => | vydavatel = Česká geologická služba [50] => | místo = Praha [51] => | rok = 2016 [52] => | počet stran = 352 [53] => | strany = 91, 92, 93 [54] => | isbn = 978-80-7075-901-1 [55] => }} V Česku se žuly vyskytují hojně ve středočeském a centrálním [[Moldanubický pluton|moldanubickém plutonu]] a prakticky ve všech hraničních pohořích. [56] => [57] => ;Česko [58] => * [[Česká vysočina|Český masív]]: [[Šumava]], [[Novohradské hory]], [[Český les]], [[Smrčiny]], [[Krušné hory]], [[Jizerské hory]], [[Krkonoše]], [[Železné hory]], [[Českomoravská vrchovina]], [[Jesenická oblast|Jeseníky]], [[Krty (okres Rakovník)]] [59] => [60] => ;Svět [61] => * [[Německo]]: [[Smrčiny]] (Fichtelgebirge), [[Český les|Oberpfälzer Wald]], [[Národní park Bavorský les|Bayerischer Wald]] (Bavorský les), [[Schwarzwald]], [[Odenwald]], [[Lužice]], [[Centrální Alpy]] [62] => * [[Rakousko]]: [[Mühlviertel]], [[Waldviertel]] [63] => * [[Norsko]] [64] => * [[Švédsko]] [65] => * [[Finsko]] [66] => [67] => == Původ pojmenování == [68] => Slovo žula pochází z [[Němčina|německého]] {{Cizojazyčně|de|''Sohle''}} (tj. podklad, podloží). V odborné terminologii se používá označení granit (z [[latina|latinského]] slova {{Cizojazyčně|la|''granum,''}} tj. zrnko), termín používaný k označení zrnitých, krystalických hornin. V literatuře jej poprvé použil [[Andrea Cesalpino]] v roce 1596.{{Citace elektronické monografie [69] => | titul = Přehled názvů hornin [70] => | url = http://www.geologie.estranky.cz/stranka/pnh [71] => | datum vydání = [72] => | datum aktualizace = [73] => | datum přístupu = 2017-01-23 [74] => | vydavatel = geologie.estranky.cz [75] => }} [76] => [77] => == Využití == [78] => Žula se používá na sokly pomníků, na náhrobky, slouží jako stavební kámen pro liniové stavby (žulové kostky cest, dláždění luxusních chodníků a vnitřních prostor staveb) a v některých regionech jako běžný stavební kámen. Rozpukané žuly se používají na štěrk. Uplatnění nachází také jako materiál pro nosnou soustavu obráběcích strojů, kde je vysoce ceněná pro své materiálové vlastnosti. [79] => [80] => == Galerie == [81] => [82] => Image:Granite azul noce.jpg|Žula, [[Španělsko]] [83] => Image:Granite giallo.jpg|Žula, [[Brazílie]] [84] => Image:Granite_gran_violet.jpg|Žula, [[Brazílie]] [85] => Image:Granite lavanda blue.jpg|Žula, [[Brazílie]] [86] => Image:Orbicular-Granite-1986.jpg|Granit s kulovitou stavbou na finské poštovní známce [87] => [88] => [89] => == Odkazy == [90] => [91] => === Reference === [92] => [93] => [94] => === Související články === [95] => * [[Aplit]] [96] => * [[Liberecká žula]] [97] => * [[Pegmatit]] [98] => * [[Žulový pegmatit]] [99] => [100] => === Externí odkazy === [101] => * {{Commonscat}} [102] => * {{Wikicitáty|téma=Žula}} [103] => * {{Wikislovník|heslo=žula}} [104] => [105] => {{Magmatické horniny}} [106] => [107] => {{Autoritní data}} [108] => {{Portály|Příroda}} [109] => [110] => [[Kategorie:Žula| ]] [111] => [[Kategorie:Intruzivní horniny]] [112] => [[Kategorie:Stavební materiály]] [113] => [[Kategorie:Kyselé magmatické horniny]] [] => )
good wiki

Žula

Žuly (též granity) jsou hlubinné vyvřelé horniny obsahující v podstatném množství křemen. Žuly jsou obvykle světlé, šedavě nebo bělavě zbarvené, někdy s modrým odstínem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'plagioklas','křemen','Brazílie','granodiorit','Smrčiny','magmatická hornina','biotit','muskovit','Český les','Žulový pegmatit','Španělsko','Kategorie:Intruzivní horniny'

Biotit

Brazílie

Granodiorit

Křemen

Muskovit

Muskovit je minerál patřící do skupiny slídy.

Plagioklas

Smrčiny

Španělsko