Array ( [0] => 15506875 [id] => 15506875 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Aegyptus [uri] => Aegyptus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Aegyptus, známý také jako Egypt, je fascinující země se bohatou historií a kulturou, která se datuje tisíce let zpět. Leží na severovýchodním rohu afrického kontinentu a stala se symbolem úžasného spojení mezi starobylými tradicemi a moderním rozvojem. Egypt je proslulý svými monumentálními památkami, jako jsou pyramidy v Gíze a chrámy v Luxoru, které svědčí o vynikajících technických a uměleckých schopnostech starověkých Egypťanů. Tyto stavby jsou nejen dokladem lidské kreativity, ale i fascinujícím příkladem vynalézavosti a zručnosti. Každý rok přitahují miliony turistů, kteří mají možnost zažít tento úžasný kus historie na vlastní kůži. Současný Egypt je dynamická země, kde se spojují tradice s moderními prvky. Města jako Káhira a Alexandrie představují živé centra kultury, umění a vzdělání. Egyptská gastronomická scéna láká návštěvníky širokou nabídkou chutí, které odrážejí bohatství místních surovin a tradic. Společenský život je propletený různými festivaly a oslavami, které oživují místní kulturu a hledají příležitosti k propojení s minulostí. Egypt také čelí výzvám, kterým se snaží čelit s optimismem. Myslí na udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí, stejně jako na posílení vzdělání a ekonomických příležitostí pro své občany. Mladí lidé v Egyptě se angažují v různých iniciativách, které mají za cíl přinést pozitivní změny a inovace do jejich komunit. Země, která kdysi přispěla k formování civilizace, je dnes odhodlána překonávat překážky a budovat světlou budoucnost pro další generace. Egypt je příkladem toho, jak lze historické dědictví spojit s moderními ambicemi a tvořit tak inspirativní příběh o vývoji a naději. [oai_cs_optimisticky] => Aegyptus, známý také jako Egypt, je fascinující země se bohatou historií a kulturou, která se datuje tisíce let zpět. Leží na severovýchodním rohu afrického kontinentu a stala se symbolem úžasného spojení mezi starobylými tradicemi a moderním rozvojem. Egypt je proslulý svými monumentálními památkami, jako jsou pyramidy v Gíze a chrámy v Luxoru, které svědčí o vynikajících technických a uměleckých schopnostech starověkých Egypťanů. Tyto stavby jsou nejen dokladem lidské kreativity, ale i fascinujícím příkladem vynalézavosti a zručnosti. Každý rok přitahují miliony turistů, kteří mají možnost zažít tento úžasný kus historie na vlastní kůži. Současný Egypt je dynamická země, kde se spojují tradice s moderními prvky. Města jako Káhira a Alexandrie představují živé centra kultury, umění a vzdělání. Egyptská gastronomická scéna láká návštěvníky širokou nabídkou chutí, které odrážejí bohatství místních surovin a tradic. Společenský život je propletený různými festivaly a oslavami, které oživují místní kulturu a hledají příležitosti k propojení s minulostí. Egypt také čelí výzvám, kterým se snaží čelit s optimismem. Myslí na udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí, stejně jako na posílení vzdělání a ekonomických příležitostí pro své občany. Mladí lidé v Egyptě se angažují v různých iniciativách, které mají za cíl přinést pozitivní změny a inovace do jejich komunit. Země, která kdysi přispěla k formování civilizace, je dnes odhodlána překonávat překážky a budovat světlou budoucnost pro další generace. Egypt je příkladem toho, jak lze historické dědictví spojit s moderními ambicemi a tvořit tak inspirativní příběh o vývoji a naději. ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=římské provincii|druhý=mytickém egyptském králi |stránka=Aigyptos}} [1] => {{Infobox - zaniklý stát [2] => | název = Provincie Egypt [3] => | originální název = Provincia Aegypti
 ''ἐπαρχία Αἰγύπτου''  [4] => | rok vzniku = [[30 př. n. l.]] [5] => | rok zániku = [[381]] [6] => | více před = ne [7] => | před 1 = Ptolemaiovský Egypt [8] => | před 1 vlajka = Eagle of Zeus, Ptolemaic mint.jpg [9] => | před 2 = [10] => | před 2 vlajka = [11] => | více po = ne [12] => | po 1 = Egyptská diecéze [13] => | po 1 vlajka = Simple Labarum.svg [14] => | po 2 = [15] => | po 2 vlajka = [16] => | šířka 1. sloupce = [17] => | vlajka = [18] => | článek o vlajce = [19] => | velikost vlajky = 90px [20] => | znak = [21] => | článek o znaku = [22] => | velikost znaku = [23] => | rámeček znaku = [24] => | hymna = [25] => | článek o hymně = [26] => | motto = [27] => | článek o mottu = [28] => | mapa = Roman Empire - Aegyptus (125 AD).svg [29] => | velikost mapy = 290px [30] => | mapa poznámka = [[Římská říše]] kolem roku [[125 př. n. l.]]; červeně zvýrazněna provincie Aegyptus [31] => | hlavní město = [[Starověká Alexandrie|Alexandria]] [32] => | rozloha = [33] => | rozloha poznámka = [34] => | nejvyšší bod = [35] => | nejvyšší bod poznámka = [36] => | nejdelší řeka = [37] => | nejdelší řeka poznámka = [38] => | počet obyvatel = [39] => | počet obyvatel poznámka = [40] => | jazyky = [[řečtina]], [[latina]], [[egyptština]], [[berberština]] [41] => | národnostní složení = [[Římané]], [[Řekové]], [[Starověký Egypt|Egypťané]], [[Núbie|Núbijci]], [[Židé]] [42] => | náboženství = kult [[Serapis|Serapida]] – řecko-egyptské [[Synkretismus|synkretické]], [[Egyptské náboženství|staroegyptské]], [[Judaismus|judaistické]], [[Křesťanství|křesťanské]], [[manicheismus|manicheistické]], [[Gnóze|gnostické]], [[Hermetismus|hermetické]], [[Buddhismus|buddhistické]][[Soubor:Asoka Kaart.png|náhled|Mapa znázorňující šíření [[buddhismus|buddhismu]] za krále [[Ašóka|Ašóky]] ([[260 př. n. l.|260]]–[[218 př. n. l.|218]] př. n. l.)]] Do Egypta a dál až do [[Kyrenaika|Kyrenaiky]] (dnešní [[Libye]]) měly dosahovat [[buddhistické misie]] vysílané králem [[Ašóka|Ašókou]], panovníkem [[Maurjovská říše|Maurjovské říše]]. Významnější prameny a hmotné důkazy o působnosti [[buddhismus|buddhistů]] však chybí. [43] => | státní zřízení = [[provincie]] [44] => | mateřská země = {{Vlajka a název|Římská říše}} [45] => | měna = [46] => | vznik = [47] => | zánik = [48] => }} [49] => '''Aegyptus''' neboli česky Egypt, [[Latina|latinským]] celým názvem '''''Provincia Aegypti''''' ([[Řečtina|řecky]] ἐπαρχία Αἰγύπτου), bylo ve [[starověk]]u jméno [[římské provincie]], zahrnující převážnou část moderního Egypta s výjimkou [[Sinaj (biblická hora)|Sinajského poloostrova]]. [[Starověký Řím|Římský]] Egypt sousedil na západě s provincií [[Kyrenaika]] a na východě s [[Arabia Petraea|Arabií Petraeou]]. Území Egypta přešlo pod římskou nadvládu v roce [[30 př. n. l.]] poté, co [[Augustus|Octavianus]] (pozdější císař [[Augustus]]) završil své vítězství nad [[Kleopatra VII.|Kleopatrou]] a [[Marcus Antonius|Marcem Antoniem]] v [[Bitva u Actia|bitvě u Actia]] z předcházejícího roku. V dobách panování Římanů sloužil Egypt jako hlavní producent obilí pro [[Řím]], často byl proto nazýván „obilnicí říše“. [50] => [51] => == Římský Egypt == [52] => Egypt byl pokládán za hospodářsky velmi důležitou provincii říše nejen kvůli své ohromné produkci obilí, nýbrž také pro svoji výrobu skla a kovového zboží. Do přístavů v [[Rudé moře|Rudém moři]] bylo z [[Indie]] dováženo luxusní a exotické zboží jako například koření, voňavky, drahokamy a vzácné kovy. Vedení provincie spočívalo v rukou [[prefekt]]a ze stavu jezdců (''[[equites]]''), který byl zodpovědný přímo císaři. [[Senát]]orům byl vstup do provincie zapovězen. [53] => [54] => Stávající [[Ptolemaiovci|ptolemaiovská]] správa zůstala na nižších úrovních ponechána prakticky nedotčena. Řízení země tak do značné míry setrvávalo v rukou [[Řečtina|řecky]] mluvícího obyvatelstva a znalost řeckého jazyka a kultury zůstávala hlavním předpokladem pro výkon služby v provinciální správě. Dalším dědictvím [[Starověký Egypt|starověkého]] a [[Ptolemaiovský Egypt|ptolemaiovského Egypta]] byla přímá správa měst prostřednictvím provinciálních úřadů. Naproti tomu ostatní města [[Starověký Řím|římské říše]] se těšila městské samosprávě. Stále častější hlasy, ozývající se především z řad řeckého obyvatelstva [[Alexandrie]] a požadující autonomii, byly vyslyšeny teprve [[Septimius Severus|Septimiem Severem]] v roce [[200]]. [55] => [56] => První prefekt Egypta, [[Gaius Cornelius Gallus]], přivedl pod římskou kontrolu oblast [[Horní Egypt|Horního Egypta]] a založil římský [[protektorát]] v jižních pohraničních regionech, opuštěných za vlády pozdních Ptolemaiovců. Druhý prefekt, Aelius Gallus, se neúspěšně pokusil dobýt Arabii Petreau a dokonce vzdálenou [[Šťastná Arábie|Šťastnou Arábii]] (''Arabia Felix''; území dnešního [[Jemen]]u na jihu [[Arabský poloostrov|Arabského poloostrova]]). Nicméně egyptské pobřeží Rudého moře bylo zpacifikováno teprve za vlády císaře [[Claudius|Claudia]]. Třetí prefekt, Gaius Petronius, dal vyčistit zanesené zavlažovací kanály v údolí [[Nil]]u, čímž přispěl k obnově zemědělství. [57] => [58] => [[Soubor:As-Hadrian-Aegyptus-RIC 0839,As.jpg|náhled|vlevo|upright|Hadrianova mince oslavující Egypt]] [59] => [60] => Od doby panování [[Nero]]na se Aegyptus těšil nebývalé éře prosperity a blahobytu, která trvala déle než jedno století. Zdroj napětí v těchto časech představovaly především náboženské konflikty mezi [[Řekové|Řeky]] a [[Židé|Židy]] v Alexandrii, vyúsťující v časté [[pogrom]]y proti druhým jmenovaným. Situace se ještě vyhrotila po příchodu [[Zélóti (Judea)|zélótských]] uprchlíků po skončení [[První židovská válka|židovské války]] ([[66]]–[[70]]) a zničení [[Jeruzalém]]a. Alexandrie se tehdy stala nejvýznamnějším světovým centrem [[Judaismus|židovského náboženství]] a kultury. Za [[Traianus|Traiana]] vypuklo v Alexandrii židovské povstání, jež bylo ale snadno potlačeno, přičemž byli Židé zbaveni svých privilegií. Ovšem již záhy jim byla vrácena zpět. [[Hadrianus]], který během své vlády dvakrát navštívil Aegyptus, založil na Nilu nové město Antinoopolis na památku svého utopeného druha [[Antinoos|Antinoa]]. V době jeho vlády bylo po celé zemi vystavěno mnoho budov v řecko-římském stylu, v čemž se pokračovalo i za panování jeho nástupců. [61] => [62] => Navzdory prosperitě a stabilitě, jež přinášela zemi římská správa, se Egypt stejně jako [[Sýrie]] v určitém směru zásadně lišil od ostatních římských provincií, neboť na rozdíl od [[Keltové|Galů]], [[Iberové|Iberů]] nebo Řeků obyvatelé těchto zemí nikdy zcela nepřijali římskou státní myšlenku za svou. Třebaže se Egypťané podrobili římské moci, zřídkakdy požadovali nebo si zasloužili římské občanství. Prý uplynulo více než dvě stě třicet let od pádu Ptolemaiovců, než byl první Egypťan připuštěn do [[Římský senát|římského senátu]].Gibbon, Edward, ''Úpadek a pád římské říše'', Praha, Levné knihy KMa, 2005, kap. 2 str. 25. [63] => [64] => Za [[Marcus Aurelius|Marca Aurelia]] vypuklo v důsledku nesnesitelně vysokých daní povstání domorodých Egypťanů, které bylo potlačeno až po mnoha letech bojů. Tato válka způsobila egyptskému hospodářství těžké škody a znamenala počátek ekonomického úpadku země. [[Avidius Cassius]], který vedl římské vojsko v bojích proti povstalcům, se prohlásil císařem, načež byl uznán vojskem v Sýrii a Egyptě. Po příchodu Marca Aurelia byl však sesazen a zabit. Následná císařova shovívavost vůči vzbouřencům přispěla k obnovení míru. Podobné povstání vypuklo v roce [[193]], když byl po smrti [[Pertinax (císař)|Pertinaka]] prohlášen císařem [[Pescennius Niger]]. Toho však nakonec porazil [[Septimius Severus]]. [65] => [66] => Nejzávažnější a nejpřevratnější událostí Egypta v tomto období jeho dějin byl příchod a rozmach [[křesťanství]]. Římské autority rázně potíraly toto nové, rychle se šířící [[náboženství]], neboť se obávaly propuknutí náboženských konfliktů v zemi, v níž náboženství zaujímalo odedávna nadřazené postavení ve vztahu ke všem ostatním oblastem veřejného života. Křesťanství však brzy získalo veliké množství stoupenců mezi alexandrijskými Židy, od kterých brzy přešlo k Řekům a pak postupně mezi domorodé Egypťany, kterým se jevily přitažlivé sliby o spáse každého jednotlivce a společenské rovnosti. Starověké [[egyptské náboženství]] kladlo jen nepatrný odpor šířícímu se křesťanství, čemuž napomohla také jeho dlouhodobá kolaborace s řeckými a římskými vládci Egypta, která ho zbavovala jeho autority a diskvalifikovala jej v očích prostého lidu. Svou roli zřejmě sehrál také fakt, že původní náboženství ztratilo svoji popularitu mezi nižšími třídami v důsledku vysoké daňové zátěže uvalené z důvodu zajištění nákladů pořádání náboženských slavností, čímž byla snižována životní úroveň obyvatelstva. Navíc v náboženském systému pokládajícím pozemský život za nekonečný, ztrácí takový věčný život na přitažlivosti, jakmile se stane bídným a namáhavým. Naproti tomu křesťanské principy existence [[Boží Trojice]], božské vzkříšení a posmrtný vstup do ráje se zdály Egypťanům mnohem lákavější. [67] => [68] => V roce [[212]] udělil císař [[Caracalla]] všem Egypťanům, stejně jako ostatním obyvatelům říše, [[římské občanství]], což bylo ovšem motivováno především snahou císaře vymoci ze svých poddaných vyšší daně. Ty byly stále tíživější v souvislosti s tím jak nepřetržitě vzrůstaly požadavky císařů. Výsledkem byla řada povstání vojáků i prostého lidu ve [[3. století]]. V roce [[250]] zahájil císař [[Decius]] rozsáhlé [[pronásledování křesťanů]], přesto se jejich vliv šířil dále. Egyptský místodržitel v roce [[260]], [[Mussius Aemilianus]], nejprve podporoval [[Macrianus|Macrianovu]] [[Uzurpace|uzurpaci]] a o rok později se sám prohlásil císařem, ale byl poražen [[Gallienus|Gallienem]]. V roce [[272]] se [[Palmýra|palmyrská]] královna [[Zenobie]] zmocnila Egypta, ovšem brzy jej ztratila poté, co její povstání proti Římu potlačil císař [[Aurelianus]]. [69] => [70] => Koncem 3. století povstali v Egyptě další dva generálové, [[Probus]] a [[Domitius Domitianus]], kteří se prohlásili císaři. V roce [[296]] dobyl [[Diocletianus]] Alexandrii a sesadil Domitia. Pak nechal zreorganizovat správu v celé provincii. Svým ediktem z roku [[303]] obnovil perzekuce namířené proti křesťanům. Jednalo se však o poslední vážný pokus zastavit šíření křesťanství nejen v Egyptě ale v celé římské říši. [71] => [72] => == Křesťanský Egypt == [73] => [[Soubor:Athanasius I.jpg|náhled|upright|Alexandrijský biskup [[Atanáš|Athanasius]], jenž byl různými císaři poslán nejméně pětkrát do vyhnanství.]] [74] => Egyptští křesťané věří, že alexandrijský [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchát]] byl založen [[apoštol]]em [[Marek Evangelista|Markem]] kolem roku [[33]], nicméně o okamžiku příchodu křesťanství do Egypta je známo jen málo hodnověrných skutečností. První křesťané v Egyptě byli zřejmě až do doby patriarchátu [[Démétrios Alexandrijský|Démétria Alexandrijského]] ovlivněni [[Gnóze|gnosticismem]]. Kolem roku [[200]] náležela Alexandrie k největším centrům křesťanství v říši. Křesťanští [[Apologie|apologetové]] [[Kléméns Alexandrijský]] a [[Órigenés]] zde strávili velkou část svého života. [75] => [76] => Vydáním [[Edikt milánský|ediktu milánského]] v roce [[313]] ukončil [[Konstantin Veliký]] pronásledování křesťanů a fakticky povýšil křesťanství na [[státní náboženství]]. V průběhu [[4. století]] přišlo [[pohanství]] v Egyptě téměř o všechny své stoupence. Přesto se tu udrželo ještě po desetiletí: poslední edikt proti pohanům byl vydán v roce [[390]], ale [[graffiti]] ve [[Philae]] v Horním Egyptě dokazují, že uctívání [[Eset|Isis]] pokračovalo v jejích chrámech až do [[5. století]]. Ke křesťanství konvertovalo rovněž mnoho egyptských židů. Mnozí však odmítli opustit víru svých otců, což z nich učinilo jedinou náboženskou menšinu v nyní už zcela [[Christianizace|christianizovaném]] Egyptě. [77] => [78] => Jakmile však dosáhla [[církev]] v Egyptě nadřazeného postavení, upadla prakticky záhy do rozkolu a dlouhodobého sporu, který přerostl v [[Občanská válka|občanskou válku]]. Alexandrie se stala místem zrodu prvního velkého [[schizma]]tu v křesťanské církvi, mezi [[Ariánství|ariány]], pojmenovanými podle alexandrijského kněze [[Areios|Areia]], a [[Ortodoxie|ortodoxními]], reprezentovanými [[Atanáš|Athanasiem]]. Ten byl ustaven alexandrijským patriarchou v roce [[326]] poté, co [[První nikajský koncil]] odsoudil ariánství jako [[Hereze|herezi]]. Tyto rozpory vyústily v roky trvající neklid a povstání. V dalších desetiletích byl Athanasius střídavě vypovídán z Alexandrie a opět dosazován na [[arcibiskup]]ský stolec (přinejmenším pětkrát byl poslán do vyhnanství). Nesnášenlivost vůči pohanům zapříčinila zničení [[Serapis|Serapidova]] chrámu. [79] => [80] => Ohledně herezí a jiných rozličných křesťanských směrů se v Egyptě dařilo nejen ariánství, ale své věřící zde nalezly také gnosticismus a [[manicheismus]]. Rovněž se zde vyvinulo mnišsské hnutí ([[monasticismus]]), které před hmotnými požitky světa upřednostňovalo život v chudobě a oddanost církvi. Egyptští křesťané přijali monasticismus (mnišství) s takovým nadšením a zápalem, že dokonce císař [[Valens]] musel stanovit omezení počtu mužů, kteří se mohli stát [[mnich]]y. Monasticismus se z Egypta rychle rozšířil i do zbytku křesťanského světa. Ruku v ruce s rozmachem křesťanství docházelo v Egyptě v tomto období k rozvoji užívání [[Koptština|koptštiny]], což byla určitá forma jazyka starých Egypťanů psaná řeckými písmeny a doplněná některými znaky pro vyjádření hlásek, jež řečtina na rozdíl od egyptštiny neznala. Koptštinu používali původně pohané v rámci svých rituálů. Později ale byla přijata ranými křesťany k šíření [[Evangelium|evangelia]] mezi domorodé Egypťany a proto se stala [[Liturgie|liturgickým]] jazykem egyptských křesťanů, kterým zůstává dodnes. [81] => [82] => == Byzantský Egypt == [83] => {{Infobox - zaniklý stát [84] => | název = Diecéze Egypt [85] => | originální název =  ''Διοίκησις Αἰγύπτου'' 
Dioecesis Aegypti [86] => | rok vzniku = [[381]] [87] => | rok zániku = [[539]] [88] => | více před = ano [89] => | před 1 = Aegyptus#Římský Egypt{{!}}Provincie Egypt [90] => | před 1 vlajka = Vexilloid of the Roman Empire.svg [91] => | před 2 = [92] => | před 2 vlajka = [93] => | více po = ne [94] => | po 1 = Sásánovský Egypt [95] => | po 1 vlajka = Derafsh Kaviani flag of the late Sassanid Empire.svg [96] => | po 2 = Rášidský chalífát [97] => | po 2 vlajka = Black flag.svg [98] => | šířka 1. sloupce = [99] => | vlajka = [100] => | článek o vlajce = [101] => | velikost vlajky = [102] => | znak = [103] => | článek o znaku = [104] => | velikost znaku = [105] => | rámeček znaku = [106] => | hymna = [107] => | článek o hymně = [108] => | motto = [109] => | článek o mottu = [110] => | mapa = Dioecesis Aegypti 400 AD.png [111] => | velikost mapy = 292px [112] => | mapa poznámka = Egyptská diecéze kolem roku [[400]] n. l. [113] => | hlavní město = [[Starověká Alexandrie|Alexandria]] [114] => | rozloha = [115] => | rozloha poznámka = [116] => | nejvyšší bod = [117] => | nejvyšší bod poznámka = [118] => | nejdelší řeka = [[Nil]] [119] => | nejdelší řeka poznámka = [120] => | počet obyvatel = [121] => | počet obyvatel poznámka = [122] => | jazyky = [[řečtina]], [[egyptština]], [[berberština]] [123] => | národnostní složení = [[Řekové]], [[Římané]], [[Starověký Egypt|Egypťané]], [[Núbie|Núbijci]] [124] => | náboženství = [[Křesťanství|křesťanské]], {{nowrap|[[Pozdně antické náboženství|pozdně antický synkretismus]]}}, [[Gnosticismus|gnostické]], [[Judaismus|judaistické]], [[Egyptské náboženství|staroegyptské]]Starověké [[egyptské náboženství]] doznívalo v egyptské diecézi až do roku [[535]] n. l., nejdéle na ostrově [[Philae]]., [[Manicheismus|manicheistické]], [[Hermetismus|hermetické]] [125] => | státní zřízení = [[provincie]] [126] => | mateřská země = {{Vlajka a název|Východořímská říše}} [127] => | měna = [[solidus]] [128] => | vznik = [129] => | zánik = [130] => }} [131] => Za vlády Konstantina I. bylo rovněž založeno nové hlavní město římské říše – [[Konstantinopol]]. Na konci 4. století byla říše rozdělena, přičemž území Egypta připadlo [[Byzantská říše|východořímské říši]]. Staletí užívání latiny, která se v Egyptě stejně nikdy plně neprosadila, skončila a řečtina získala zpět své někdejší postavení oficiálního jazyka z dob Ptolemaiovců. Během [[5. století|5.]] a [[6. století]] pokračoval pozvolný proces přeměny východořímské říše v [[Byzantská říše|Byzanc]], křesťanský stát, opírající se o římský správní systém a založený na řecké kultuře. V souvislosti s definitivním vítězstvím křesťanství nastal konečný zánik pohanské kultury: důsledkem vymizení starých egyptských kultů byla ztráta znalosti [[egyptské hieroglyfy|hieroglyfických]] znaků z dob Egypta faraónů. Pohanské chrámy byly buď přestavěny v kostely anebo opuštěny a ponechány napospas poušti. [132] => [133] => Východořímský stát začal nabývat stále více orientální podobu, která nahradila někdejší antický řecko-římský svět. Řecký systém výkonu místní vlády občany (''[[Polis|poleis]]'') zcela vymizel. Úřady, nesoucí nové byzantské názvy, byly v dědičném držení bohatých velkostatkářských rodin. Některé věci se však nezměnily: Alexandrie, druhé největší město říše, zůstávala centrem náboženských sporů a násilí. [[Cyril Alexandrijský|Cyril]], patriarcha Alexandrie, přesvědčil v roce [[415]] správce města, aby vydal příkaz k vypuzení židů. Následnému řádění zfanatizované lůzy padlo za oběť kromě nesčetného počtu židů také řada křesťanů a pohanů. Zavraždění matematičky a filozofky [[Hypatia z Alexandrie|Hypatie]] během tohoto běsnění je pokládáno za symbol konce éry [[Helénismus|helénistické kultury]] v Egyptě. Zhruba v téže době se v Egyptě zrodila nová hereze, která prodloužila období vnitřní nestability Egypta a definitivně jej odcizila říši. [134] => [135] => Nový náboženský spor se týkal přirozenosti [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Podstatou celého problému byla otázka, zda měl Kristus jednu nebo dvě přirozenosti (božskou a lidskou). Třebaže současnému člověku se tento rozdíl může jevit jako nepodstatný, v dobách vypjatých náboženských střetů dokázala takováto záležitost rozdělit říši. [[Monofyzitismus]] (jak se tento christologický názor nazývá) se zrodil jako reakce na [[nestoriánství]] v první polovině 5. století. V roce [[451]] byl na [[Chalkedonský koncil|Chalkedonském koncilu]] odsouzen jako hereze, ačkoliv mnozí stoupenci monofyzitismu považovali celý spor za výsledek vzájemného nedorozumění, neboť podle nich neexistoval mezi ortodoxním a jejich postojem žádný rozdíl. Navzdory rozhodnutí koncilu získal monofyzitismus v Egyptě a později také v Sýrii celonárodní podporu, což vedlo k permanentnímu napětí mezi Konstantinopolí a Alexandrií trvajícímu po celé zbývající období byzantské nadvlády. [136] => [137] => Za vlády [[Justinián I.|Justiniána I.]] ([[527]]–[[565]]) se východořímské říši podařilo znovu ovládnout dřívější západní provincie v [[Afrika (provincie)|Africe]] a v [[Itálie|Itálii]]. Avšak tyto úspěchy byly draze vykoupeny a ve svém konečném důsledku jen oslabily celkovou obranu říše. [138] => [139] => V této době byl také uzavřen poslední starověký egyptský chrám, chrám na ostrově [[Philae]] zasvěcený bohyni [[Eset]]. K tomu došlo roku [[535]] (ačkoliv některé zdroje říkají [[551]]ZAMAROVSKÝ V.: ''Bohové a králové starého Egypta'', Brána, Praha 2003, 360 s., druhé upravené vydání, {{ISBN|80-7243-194-3}}, s. 85 či ještě později), kdy z rozkazu Justiniána byl tento chrám uzavřen. To, že již neexistoval oficiálně žádný chrám, však neznamenalo konec faktický a [[Egyptské náboženství|původní náboženství]] bylo dál udržováno v podobě lidové. [140] => [141] => Bylo by hloupé se domnívat, že na tom takto byla většina země, mnohem pravděpodobnější je, že původní náboženství bylo v menšině. Neméně hloupé by však bylo se domnívat, že okamžikem uzavření chrámu přestalo existovat úplně. Ačkoliv názory na to se mohou lišit (tajné uctívání i dlouho poté, neřkuli přetrvání náboženství až do dnešních dnů) je šesté století bráno jako historicky doložený konec tohoto náboženství a arabové (viz níže) se s původním náboženstvím téměř nesetkali, pokud vůbec. Současné [[Rekonstrukcionismus|rekonstrukcionistické]] směry (viz [[Kemetismus]] & [[Isidino společenství]]) nejsou považovány za egyptské náboženství ale pouze za jeho reflexi v současném světě. [142] => [143] => == Perské a arabské výboje == [144] => [[Perská říše|Perská]] okupace Egypta v roce [[619]] patřila bezesporu k jednomu z největších triumfů [[Sásánovci|Sásánovců]] v jejich poslední válce proti Byzanci. Sásánovský [[Šáhanšáh|velkokrál]] [[Husrav II.|Husrav II. Parvéz]] zahájil tuto válku údajně jako mstu za zavraždění císaře [[Maurikios|Maurikia]] v roce [[602]] a v prvních dvou desetiletích dosáhl nad Byzantinci řady cenných vítězství, která kulminovala dobytím Jeruzaléma v roce [[614]] a Alexandrie v roce 619. Obrat ve vývoji války nastal až na jaře [[622]] protiofenzívou císaře [[Herakleios|Herakleia]]. Přesto trvalo ještě skoro dalších šest let, než byl Husrav v roce [[628]] sražen na kolena. Egypťané, kteří nehořeli nadšením pro císaře v Konstantinopoli, kladli perským okupantům jen zanedbatelný odpor. Husravův syn a nástupce, [[Kavád II.|Kavád II. Šéroé]], uzavřel mírovou smlouvu, v níž souhlasil s vydáním všech Sásánovci dobytých zemí východořímskému císaři. [145] => [146] => Perská okupace napomohla posílení dominance monofyzitismu v Egyptě a když byla v roce [[629]] obnovena v Egyptě císařská vláda, byla podniknuta rozhodná opatření proti monofyzitům. Egypt se tak fakticky nacházel ve stavu náboženského a politického nepřátelství vůči říši a to právě v době, kdy se na obzoru rýsovala nová hrozba – [[islámská expanze]]. [147] => [148] => Po porážce v [[Bitva u Jarmúku|bitvě na řece Jarmúku]] v roce [[636]] ztratili Byzantinci kontrolu nad Sýrií a bylo jen otázkou času, kdy se [[Arabové|arabští]] dobyvatelé rozhodnou šířit svoji novou víru dále na západ. V prosinci [[639]] postoupilo vojsko 4000 Arabů, vedených [[Amr ibn al-As]]em a vyslaných [[Chalífa|chalífem]] [[Umar ibn al-Chattáb|Umarem]], z [[Palestina|Palestiny]] do Egypta. Arabské vojsko si rychle podrobilo deltu Nilu. Císařská posádka však ustoupila za hradby měst, kde se dokázala úspěšně bránit déle než jeden rok. Arabové ale vypravili do Egypta posily a v dubnu [[641]] padla Alexandrie do jejich rukou. Většina egyptských křesťanů své nové vládce uvítala. Nástup nového režimu pro ně znamenal konec náboženských perzekucí a tvrdého daňového útisku ze strany Byzantinců. Císař [[Konstans II.]] sice vyslal do Egypta ohromnou flotilu s cílem dobýt jej zpět, přičemž se Byzantincům v roce [[645]] dokonce podařilo dobýt Alexandrii. Avšak již v následujícím roce [[muslim]]ové město znovu opanovali, čímž úspěšně završili své podmanění Egypta. Téměř 1000 let trvající etapa řecko-římské vlády v Egyptě skončila. [149] => [150] => == Odkazy == [151] => [152] => === Poznámky === [153] => [154] => [155] => === Reference === [156] => [157] => [158] => === Literatura === [159] => * {{Citace monografie [160] => | příjmení = Parsons [161] => | jméno = Peter [162] => | odkaz na autora = [163] => | rok = 2008 [164] => | titul = Dějiny ukryté v písku : antické papyry z římského Egypta [165] => | vydavatel = BB/art [166] => | místo = Praha [167] => | překladatelé = Daniela Feltová [168] => | isbn = 978-80-7381-335-2 [169] => | počet stran = 332 [170] => }} [171] => * {{Citace monografie [172] => | příjmení = Zástěrová [173] => | jméno = Bohumila [174] => | odkaz na autora = [175] => | spoluautoři = et al. [176] => | rok = 1992 [177] => | titul = Dějiny Byzance [178] => | vydavatel = Academia [179] => | místo = Praha [180] => | isbn = 80-200-0454-8 [181] => | počet stran = 529 [182] => }} [183] => [184] => === Související články === [185] => * [[Byzantská říše]] [186] => * [[Islámská expanze]] [187] => * [[Ptolemaiovský Egypt]] [188] => * [[Římské provincie]] [189] => * [[Starověký Egypt]] [190] => [191] => === Externí odkazy === [192] => * {{Commonscat}} [193] => [194] => {{Římské provincie}} [195] => {{Autoritní data}} [196] => [197] => [[Kategorie:Řecko-římská doba v Egyptě]] [198] => [[Kategorie:Starověké římské provincie]] [] => )
good wiki

Aegyptus

Aegyptus neboli česky Egypt, latinským celým názvem Provincia Aegypti (řecky ἐπαρχία Αἰγύπτου), bylo ve starověku jméno římské provincie, zahrnující převážnou část moderního Egypta s výjimkou Sinajského poloostrova. Římský Egypt sousedil na západě s provincií Kyrenaika a na východě s Arabií Petraeou.

More about us

About

Leží na severovýchodním rohu afrického kontinentu a stala se symbolem úžasného spojení mezi starobylými tradicemi a moderním rozvojem. Egypt je proslulý svými monumentálními památkami, jako jsou pyramidy v Gíze a chrámy v Luxoru, které svědčí o vynikajících technických a uměleckých schopnostech starověkých Egypťanů. Tyto stavby jsou nejen dokladem lidské kreativity, ale i fascinujícím příkladem vynalézavosti a zručnosti. Každý rok přitahují miliony turistů, kteří mají možnost zažít tento úžasný kus historie na vlastní kůži. Současný Egypt je dynamická země, kde se spojují tradice s moderními prvky. Města jako Káhira a Alexandrie představují živé centra kultury, umění a vzdělání. Egyptská gastronomická scéna láká návštěvníky širokou nabídkou chutí, které odrážejí bohatství místních surovin a tradic. Společenský život je propletený různými festivaly a oslavami, které oživují místní kulturu a hledají příležitosti k propojení s minulostí. Egypt také čelí výzvám, kterým se snaží čelit s optimismem. Myslí na udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí, stejně jako na posílení vzdělání a ekonomických příležitostí pro své občany. Mladí lidé v Egyptě se angažují v různých iniciativách, které mají za cíl přinést pozitivní změny a inovace do jejich komunit. Země, která kdysi přispěla k formování civilizace, je dnes odhodlána překonávat překážky a budovat světlou budoucnost pro další generace. Egypt je příkladem toho, jak lze historické dědictví spojit s moderními ambicemi a tvořit tak inspirativní příběh o vývoji a naději.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Starověký Egypt','Byzantská říše','Řekové','Judaismus','Egyptské náboženství','Philae','berberština','Septimius Severus','200','manicheismus','Hermetismus','řečtina'