Array ( [0] => 14659059 [id] => 14659059 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Judaismus [uri] => Judaismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Judaismus je nejstarší abrahamovská náboženská tradice a kultura židovského lidu. Tato víra vychází z knihy Tóra, která obsahuje zákony, rituály a etické principy. Židovství má také svaté místo - jeruzalémský Chrámovou horu. Historie judaismu sahá až do Starověkého Izraele a v průběhu času se vyvinulo v různé směry, jako jsou rabínské, karaitské nebo ortodoxní judaismus. Tato náboženská tradice má také různé větvě, například reformní nebo konzervativní judaismus. Židé věří v existence jednoho Boha a dodržování příkazů obsažených v Tóře je důležitá povinnost. Kultovní praktiky a zvyky zahrnují modlitby, šabat a židovské svátky jako Pesach, Šavu'ot nebo Chanuka. Kromě toho má judaismus také bohatou literární a filozofickou tradici, která zahrnuje komentáře k Tóře, mystiku Kabaly a etické spisy jako Misna nebo Talmud. Navzdory svým historickým útěkům a pronásledování se judaismus stále praktikuje po celém světě a zůstává důležitou součástí židovské identity a kultury. [oai] => Judaismus je nejstarší abrahamovská náboženská tradice a kultura židovského lidu. Tato víra vychází z knihy Tóra, která obsahuje zákony, rituály a etické principy. Židovství má také svaté místo - jeruzalémský Chrámovou horu. Historie judaismu sahá až do Starověkého Izraele a v průběhu času se vyvinulo v různé směry, jako jsou rabínské, karaitské nebo ortodoxní judaismus. Tato náboženská tradice má také různé větvě, například reformní nebo konzervativní judaismus. Židé věří v existence jednoho Boha a dodržování příkazů obsažených v Tóře je důležitá povinnost. Kultovní praktiky a zvyky zahrnují modlitby, šabat a židovské svátky jako Pesach, Šavu'ot nebo Chanuka. Kromě toho má judaismus také bohatou literární a filozofickou tradici, která zahrnuje komentáře k Tóře, mystiku Kabaly a etické spisy jako Misna nebo Talmud. Navzdory svým historickým útěkům a pronásledování se judaismus stále praktikuje po celém světě a zůstává důležitou součástí židovské identity a kultury. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Polozamčeno}} [1] => [[Soubor:Praying at the Western Wall.jpg|vpravo|náhled|upright=0.9|Žid modlící se u [[Zeď nářků|Zdi nářků]] v [[Jeruzalém]]ě]] [2] => '''Judaismus''' je termín latinského původu (z řeckého ''ιουδαϊσμός'', iudaismos, od jména [[Juda]]){{Citace elektronického periodika [3] => | titul = judaism {{!}} Origin and meaning of judaism by Online Etymology Dictionary [4] => | periodikum = www.etymonline.com [5] => | url = https://www.etymonline.com/word/judaism [6] => | jazyk = en [7] => | datum přístupu = 2021-06-22 [8] => }}, který označuje (zhruba od 19. století) [[Abrahámovská náboženství|abrahámovské náboženství]] [[Židé|židovského národa]]. Do té doby se v křesťanském prostředí používaly pro víru židů obraty jako „izraelitská víra“ ({{Cizojazyčně|de|''israelitischer Glauben''}}), „židovská víra“ ({{Cizojazyčně|de|''jüdischer Glauben''}}) nebo „mojžíšská víra“.Osmnáct století Izraele : od zániku Chrámu do počátků sionismu / Michael Krupp; [z německého originálu … přeložila Ruth J. Weiniger], Praha : Nakladatelství P3K : Společnost křesťanů a Židů, 2010 Židé sami své náboženství označovali a označují jako ''emuna'' (víra) nebo ''da'at'' (náboženství). Moderní termín ''jahadut'' (židovství) se vztahuje spíše na kulturně-národnostně-náboženský celek (odvozen z německého ''Judentum''). V této souvislosti je třeba rozlišit mezi '''judaismem''' jako [[náboženství]]m, a '''židovstvím''' jako kulturně-nábožensko-nacionálním souborem, zahrnujícím historii, jazyk ([[hebrejština]]), zemi (státní útvar), liturgii, filozofii, umění, soubor etických zásad, náboženských praktik apod. Teologie judaismu slouží jako základ mnoha jiných náboženství včetně dvou nejrozšířenějších, [[křesťanství]] a [[islám]]u. [9] => [10] => == Kdo je Žid == [11] => {{Judaismus}} [12] => {{Podrobně|Židé}} [13] => Judaismus byl od svého vzniku a stále silně je spojen s ''Izraelem'', původně [[Izraelské kmeny|izraelskými kmeny]], posléze izraelským národem. Výraz ''Židé'' proto označuje příslušníky ''vyvoleného národa'', kteří jsou vyznavači židovského náboženství, judaismu. Toto sepětí národa a náboženství přetrvalo i téměř dvě tisíciletí [[Židovská diaspora|židovské diaspory]], kdy Židé žili v uzavřených komunitách jako menšina v zemích, kde většinovým náboženstvím bylo nejčastěji [[křesťanství]] nebo [[islám]], tedy náboženství z judaismu vycházející. [14] => [15] => Těsná vazba židovského národa a jeho náboženství se začala uvolňovat v [[19. století]] v důsledku poklesu významu náboženství – [[sekularizace]] společnosti. Tyto tendence se projevovaly jednak [[Asimilace (sociologie)|asimilací]], tedy splýváním jednotlivých Židů s národy hostitelských zemí, jednak pod vlivem [[Nacionalismus|nacionalismu]] novým chápáním židovského [[národ]]a, které již nebylo založeno na náboženství. Důsledkem druhé tendence byl vznik [[Sionismus|sionismu]], snahy o založení vlastního [[Národní stát|národního státu]]. [[Lidská rasa|Rasové]] teorie související se [[Semité|semitským]] původem Židů vedly později k definování „etnických Židů“ na základě biologického původu, což vedlo k jejich [[Rasismus|rasistické]] diskriminaci formulované [[Norimberské zákony|Norimberskými zákony]]. Různá pojetí židovství se uplatnila i při formování židovského státu [[Izrael]] a jeho přijímání občanů na základě [[Zákon o návratu|Zákona o návratu]]. [16] => [17] => === Halachický žid === [18] => S uvedenými změnami souvisí potřeba rozlišení ''Židů'', příslušníků národa či etnika, a ''židů'' (s malým písmenem), vyznavačů judaismu. [19] => Podle židovského náboženského práva ([[Halacha|halachy]]) je možné se židem narodit nebo se jím stát konverzí. Tzv. '''halachickým židem''' je každý, kdo: [20] => * se narodil židovské matce, která sama byla halachickou židovkou (židovství se dědí ''materlineárně'', nikoli ''paterlineárně'', jako je tomu např. u [[islám]]u) [21] => * každý, kdo podstoupil předepsaným způsobem [[gijur]] a konvertoval k judaismu. Konvertita je rovněž i státem Izrael uznán za člověka, kterému náleží [[Zákon o návratu|právo návratu]]. [22] => [23] => == Vznik a vývoj judaismu == [24] => [25] => === Biblické období === [26] => {{Podrobně|Starověké dějiny Židů|Izraelský národ}} [27] => Judaismus a jeho dějiny jsou neodmyslitelně spjaty s dějinami Izraele a židovského národa. Judaismus vznikl jako kmenové náboženství hebrejských kmenů přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l. Podle [[Tóra|Tóry]] jsou předky izraelského národa tři praotcové, [[Abrahám]], [[Izák]] a [[Jákob]] – tito jsou líčeni jako lidé, kteří věřili v jednoho Boha. Se změnou Jákobova jména na '''[[Izrael]]''' (Bůh bojuje), se ''Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'' stává '''Bohem Izraele'''. Jákob, poslední z patriarchů, měl 12 synů, z nichž povstalo dvanáct kmenů, které se jednotně nazývaly [[Izrael]]em. Po vyjití z [[Exodus|egyptského otroctví]] jim byl skrze [[Mojžíš]]e dán Boží zákon – Tóra, což je jeden z momentů, který je považován za „vznik“ židovského náboženství. [28] => [29] => Vědecká teorie je mnohem méně květnatá, než jak je historie předkládaná v Bibli – pro naprostou většinu údajů obsažených v Tóře neexistuje jediný hmotný pramen, a většina biblických postav je postavena na úroveň postav mytických, pro jejichž existenci nemáme žádné důkazy. Navíc Biblí popisovaný nomádský život v sobě obsahuje anachronismy, které mluví o poměrně pozdním ucelení jednotlivých legend.[[Israel Finkelstein|FINKELSTEIN, Israel]] – [[Neil Asher Silberman|SILBERMAN, Neil Asher]]. ''Objevování Bible. Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie''. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. {{ISBN|978-80-7021-869-3}}. str. 42-47 a 281n. Anachronismem jsou například velbloudi, kteří se v příbězích vyskytují. Ve skutečnosti se však velbloudi jako prostředek dopravy začali využívat až okolo roku 1000. Ještě závažnější skutečností je, že popisovaná geografická situace (města, politická situace) odpovídá až 7. století př. n. l. [30] => [31] => === Vznik Izraele === [32] => {{Podrobně|Izraelské království|Judské království}} [33] => Současný nejčastěji zastávaný názor{{kdo?}} předpokládá, že na území současného Izraele začaly někdy kolem 15.–14. století př. n. l. pronikat skupiny západosemitských hebrejských kmenů, které v několika vlnách ovládly tamní obyvatelstvo, roztříštěné do řady malých kmenů. Částečně byly tyto kmeny asimilovány, a později, s nástupem hlavní vlny (kterou někdy ztotožňují s biblickým [[Jozue]]m), vytvořily kmenové společenství zvané Izrael. Teorie, že k Exodu došlo za vlády [[faraon]]a [[Ramesse II.]] (a k obsazení země tedy v průběhu následujících sta let) je sice velmi populární a nabízí se jako velmi srozumitelné vysvětlení, nicméně pro ni neexistuje jediný hmotný doklad či zápis. Bible sama neuvádí ani faraónovo jméno, pouze udává dvě města v [[Egypt]]ě, na nichž měli hebrejští otroci pracovat – [[Pitom]] a [[Ramesse (město)|Ramesse]], což jsou města, která založil{{Doplňte zdroj}} právě [[Ramesse II.]] [34] => [35] => Nejstarší mimobiblická zmínka o Izraeli pochází z Egypta, z tzv. [[Merenptahova stéla|Merenptahovy (Izraelské) stély]], datované do roku 1208 př. n. l. Izrael je na ní jmenován jako národ či společenství, které je „potřeno a už nemá žádné sémě“. Stéla popisuje vítězné tažení faraona Merenptaha blízkým východem. Z 12. stol. př. n. l. pochází nejstarší biblický text, Debóřina píseň (5. kapitola knihy Soudců) – lze se tedy domnívat, že již v tomto období Izrael existoval jako národ. [36] => [37] => === Pobiblický vývoj === [38] => {{Podrobně|Babylonské zajetí|Židé v období helénistických říší|Hasmoneovské království}} [39] => Judaismus prodělal od vzniku království až po babylónské zajetí dramatický vývoj, během kterého se nakonec podařilo potlačit všechny vnější znaky polyteismu, dříve hojně praktikovaného. Nicméně řada vědců{{kdo?}} se domnívá, že určité známky [[babylón]]ského a [[Írán|perského]] vlivu se v judaismu projevily, a to především přítomností [[anděl]]ů, kteří se vyskytují i v Bibli, dále [[démon]]ů, zároveň byla velmi podrobně rozpracována víra v [[Mesiáš]]e jakožto konečného vykupitele (která se v Bibli rovněž nevyskytuje zcela tak, jak je podávána{{kým?}} dnes). [40] => [41] => {{Podrobně|Teorie vzniku Pentateuchu}} [42] => Během babylónského zajetí a v následujících staletích pravděpodobně začaly práce na postupné kanonizaci textu Tóry a ostatních knih [[Starý zákon|Starého zákona]]. Tento proces byl definitivně uzavřen až po zničení starověkého judského státu v prvních staletích n. l. Judaismus byl rovněž ovlivněn [[Starověká filosofie|řeckou filosofií]], což souviselo s přítomností Židů v helénském prostředí, především v [[Alexandrie|Alexandrii]]. Výsledkem byl vznik helénsko-židovské literatury, mezi jejíž nejvýznamnější zástupce patří řecký překlad [[Bible]] – [[Septuaginta]], dále [[Deuterokanonický spis|deuterokanonické knihy]], biblické [[apokryf]]y a [[Pseudepigraf|pseudoepigrafy]]. Pod vlivem [[dualismus (filosofie)|dualistických]] tendencí, ať již ze strany [[zoroastrismus|zoroastrismu]] nebo helénismu vznikala též [[eschatologie|eschatologicky]] zabarvená a [[apokalypsa|apokalyptická]] literatura. Rozvoj helénsko-židovské literatury, náboženský synkretismus a růst popularity judaismu mezi Řeky jakož i proselytismu byl později jedním z faktorů, které vedly ke vzniku [[křesťanství]]. [43] => [44] => === Nástup ústní Tóry === [45] => {{Podrobně|Ústní tóra}} [46] => Již za [[Ezdráš]]ova období bylo [[čtení z Tóry]] povýšeno na liturgický a posvátný akt, ke kterému bylo také přidáno vykládání a studium daného textu – právě zde započíná fenomenální nástup ústního učení, jehož nositeli se stanou [[farizeové]], kteří jako jediná skupina přežijí zánik starověkého judského státu v r. 70, a určí směr, kterým se judaismus bude ubírat následujících dva tisíce let. [47] => [48] => === Rabínské období === [49] => {{Podrobně|Starověká židovská filosofie}} [50] => Období judaismu, který označujeme jako „rabínský judaismus“, začíná krátce po zničení Chrámu v r. 70 a v podstatě trvá až dodnes. Po ztrátě národní, státní a náboženské suverenity převzali otěže vedení národa namísto králů či kněží nebo proroků učenci – '''''chachamim''''', nazývaní též učitelé – '''''rav''''', pl. '''''rabbanim''''', tedy '''[[rabín]]i'''. Rabíni byli příslušníci farizejského směru, původně minoritní společnosti, která získala značný vliv během vlády královny [[Salómé Alexandra|Salómé Alexandry]]. Poměrně úspěšně potlačili v prvních staletích n. l. eschatologické a mesianistické tendence, které v jejich očích znamenaly především ohrožení židovského národa jako celku, a dali jim pevné hranice, aby výskyt mesianistických excesů omezili na minimum. Zároveň sebrali veškeré tradice, které byly do té doby předávané ústně, a zkompilovali dvě fenomenální díla, [[Mišna|Mišnu]] a [[Talmud]], která jsou pramenem veškeré původně ústně předávané právní tradice judaismu. Zákon – Tóra a její naplňování – se stal středobodem každodenního života Židů. Veškerá právní ustanovení, ať už se týkala práva náboženského nebo civilního, byla pevně svázána s Tórou, stejně každodenní činnosti jednotlivce i společnosti. V této době pozdního starověku byl rovněž pevně ustanoven [[židovský kalendář|kalendář]], [[židovské svátky|svátky]] a veškeré rituály byly přizpůsobeny nastalé situaci, totiž aby mohly být vykonávány a řádně prováděny i bez Chrámu a vlastního státu, na jakémkoli místě, v jakékoli době. Výroky učenců byly postaveny na nižší úroveň, než výroky Bible. V principu je možné o výrocích a učení rabínů polemizovat a argumentovat, o výrocích Bible nikoli. Toto je princip, který si judaismus, zvláště pak jeho ortodoxní a konzervativní forma, udržel dodnes. [51] => [52] => == Principy víry v judaismu == [53] => [54] => === Víra v Boha === [55] => Judaismus je monoteistickým náboženstvím, tzn. že uctívá jediného [[Bůh|Boha]]. Uctívání jiných bohů je zapovězeno, stejně jako uctívání soch, jiných předmětů či míst nebo přírodních úkazů. Současná religionistika se domnívá, že židovský monoteismus vznikl synkrezí starších, polyteistických kultů blízkovýchodního starosemitského panteonu, které byly následně sjednoceny do kultu jediného Boha. Pozůstatky tohoto dávného mnohobožství spatřují religionisté v množství jmen, která Bůh v judaismu má. [56] => [57] => === Monoteismus === [58] => Esencí biblické zvěsti je neustálé hlásání [[monoteismus|monoteismu]], tedy víry v jednoho jediného Boha (Dt 6, 4) a vyzývání Izraele, aby odvrhl modly a polyteismus, který byl náboženstvím okolních národů. Skutečnost, že se v prvním tisíciletí př. n. l. na blízkém východě vyskytoval národ, který nejenže měl ideu jediného vládnoucího a všemohoucího Boha, ale navíc zakazoval uctívat bohy jiné, považované za neexistující modly, je jedinečná a judaismus v tomto ohledu nemá obdoby, a to ani v [[Achnaton]]ově monoteistické [[Achnatonova náboženská reforma|náboženské reformě]], ani v [[Zoroastrismus|zoroastrismu]]. K prosazení judaismu však došlo ale až v [[Judské království|Judském království]]{{Doplňte zdroj}}. [59] => [60] => Podle vědecké teorie{{kdo?}} absorboval Izrael celou řadu okolních kultů, včetně starých [[kanaán]]ských božstev, jako '''El''' (bůh), '''El eljon''' (bůh nejvyšší), '''El šadaj''' (bůh všemohoucí), které byly sjednoceny do kultu jediného Boha, označovaného čtyřpísmenným jménem [[JHVH]] a do češtiny překládaného jako „[[JHVH|Hospodin]]“ (staroslovansky „Pán“). Zhruba kolem roku 1000 př. n. l. dochází ke konstituci Izraele pod královskou vládou, přičemž „státním“ kultem Izraele se stává kult jediného Boha, avšak tím není vývoj judaismu zdaleka uzavřen. [61] => [62] => === Jméno Boží === [63] => {{Podrobně|JHVH|Boží jména v judaismu}} [64] => Boží Jméno je jednou z nejposvátnějších věcí v judaismu. Nakládání s Božími jmény vyžaduje zvláštní úctu a obezřetnost, neboť jedno z přikázání [[Desatero|Desatera]] nařizuje „nebrat je nadarmo“. Ve starověku se věřilo, že jméno vyjadřuje i charakter – znalost jména osoby tudíž znamenala i znalost jeho charakteru a vnitřního já, znalost jmen bohů pak měla umožňovat ostatním bohům nebo i lidem tyto bohy vzývat, eventuálně mohli svého boha „přemluvit“ či jinak jej přimět, aby konal dle jejich přání – báje o moci božských jmen a o síle, kterou propůjčují, jsou známé již ze starého [[Egypt]]a. Zjevení Božího jména [[Mojžíš|Mojžíšovi]] je jedna z nejdůležitějších skutečností pro židovský národ, pro jeho samotné ustavení jako národa vyvoleného, pro jeho zákon, který posléze Izrael od Boha dostává.{{Citace monografie [65] => | příjmení = Havelka [66] => | jméno = Ondřej [67] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [68] => | titul = Židovství – nejhlubší kořen monoteismu. In: Náboženský šok [69] => | vydání = 1 [70] => | vydavatel = Akbar [71] => | místo = Praha [72] => | rok vydání = 2021 [73] => | počet stran = 306 [74] => | strany = 201–208 [75] => | isbn = 978-80-906325-5-4 [76] => }} Zjevení jména [[JHVH]] je teologickým středem [[Tóra|Tóry]].{{Citace elektronické monografie [77] => | příjmení = Havelka [78] => | jméno = Ondřej [79] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [80] => | titul = Přechod Rákosového moře [81] => | url = https://info.dingir.cz/2020/04/prechod-rakosoveho-more/ [82] => | vydavatel = Dingir [83] => | datum přístupu = 2022-09-18 [84] => | jazyk = cs [85] => }} Jméno je vyloženo pomocí slovesa „být“: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ (Ex 3,14), hebrejsky „''´ehjé ašer ´ehjé''“. Jméno podle teologa [[Ondřej Havelka (cestovatel)|O. Havelky]] vypovídá o vztahu Boha k Izraeli; hebrejské „''hajá''“, „být“ je pojem dynamický, s významem existovat, být ve vztahu.{{Citace elektronické monografie [86] => | příjmení = Havelka [87] => | jméno = Ondřej [88] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [89] => | titul = Čtyřicetileté putování pouští a deset slov [90] => | url = https://info.dingir.cz/2021/04/ctyricetilete-putovani-pousti-a-deset-slov/ [91] => | vydavatel = Dingir [92] => | datum přístupu = 2022-09-18 [93] => | jazyk = cs [94] => }} Boží jméno JHVH se vyslovuje Jahve. [95] => [96] => === Eschatologie === [97] => {{Podrobně|Mesiáš}} [98] => Židovská eschatologie se začíná rozvíjet již v biblickém období (viz Nu 24,17) a především v období rozděleného království, v době smrtelného ohrožení nejprve severního Izraele a posléze i jižního [[Judsko|Judska]]. Vpády cizích vojsk byly v židovství brány jako Boží trest a dochází k prudkému vzestupu prorockého hnutí, jehož cílem bylo napravit lid a přimět jej k pokání v naději, že se Bůh slituje nad svým lidem a nenechá jej padnout. Mesiášská [[eschatologie]], tak jak ji známe dnes, se ale rozvíjela až v dobách Druhého Chrámu, především během období vlády [[Hasmoneovské království|Hasmonejců]] a po něm. Svůj vrchol zažila na přelomu letopočtů – právě v této době vzniklo křesťanství, původně pouze jako židovská apokalyptická sekta, která se později transformovala na svébytný náboženský směr. Někteří vědci (např. Norman Cohn) se domnívají, že víra v mesiáše je ve svém konečném důsledku rovněž ovlivněna perským [[zoroastrismus|zoroastrismem]], především ideou závěrečného souboje sil dobra a zla, které se stává hnacím motorem ideologie řady židovských sekt, především [[Esejci|esejců]]. [99] => [100] => == Definice víry v judaismu == [101] => [[Soubor:5492 - Venezia - Ghetto Nuovo - Negozio ebraico - Foto Giovanni Dall'Orto, 1-Aug-2008.jpg|náhled|upright|Skleněný talíř s hebrejský slovem ''zochreinu'' – vzpomeň si na nás]] [102] => Judaismus odmítá dogmata a podobné „nezvratné pravdy“. Po dlouhou dobu bylo jediným dogmatem to, že Tóra je Boží Zákon seslaný Bohem a Izrael jej následuje, aby dodržel podmínky smlouvy s Bohem uzavřené, totiž vyvolení výměnou za následování jediného, pravého Boha. Situaci v období na přelomu letopočtů dobře ilustruje následující příběh z Talmudu: [103] => [104] => {{Citát|''Přišel jeden pohan k Šamajovi a řekl mu: Stanu se židem, pokud mě naučíš celému učení Tóry po dobu, co vydržím stát na jedné noze. Šamaj se rozlítil, neboť to považoval za drzost a pohana vyhnal. Tentýž pohan přišel k Hilelovi a učinil mu tentýž návrh. Hilel řekl: Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim. To je podstatou Tóry, vše ostatní je jen komentář. Nyní jdi a uč se.''}} [105] => [106] => V talmudickém období nacházíme další pokusy zjednodušit a zestručnit zásady víry. V traktátu Makot 23b–24a se učí, že Bůh dal Mojžíšovi 613 přikázání, David je zestručnil na 11 (Žalm 15), Izajáš na šest (Iz 33, 15–16), Micheáš na tři (Mi 6, 8) a Abakuk na jedno a to „Spravedlivý z víry živ bude“ (Ab 2, 4). [107] => [108] => === Maimonidových 13 článků víry === [109] => Nutnost mít stručné základy a principy víry se ukazovala stále více po nástupu křesťanství a islámu. Ačkoli vzniklo mnoho pokusů shrnout učení judaismu do několika vět, nejuznávanějším se stalo třináct článků víry (''šaloš esre ikarim''), jejichž autorem je [[Maimonides]], který je sepsal ve svém komentáři k 10. kapitole Mišny [[Sanhedrin (traktát)|Sanhedrin]]. Třináct článků ve stručnosti zní: [110] => # Bůh existuje. [111] => # Bůh je jeden. [112] => # Bůh je netělesný. [113] => # Bůh je věčný. [114] => # Jedině Bůh sám může být uctíván. [115] => # Proroctví zaznamenaná v Tóře jsou pravdivá. [116] => # Mojžíš byl největším prorokem. [117] => # Tóra je božského původu. [118] => # Tóra je neměnná a nezaměnitelná. [119] => # Bůh je vševědoucí. [120] => # Je odměna za dodržování přikázání a trest za jejich porušování. [121] => # Mesiáš jistě přijde. [122] => # Nastane vzkříšení mrtvých. [123] => [124] => Maimonidových třináct článků nebylo vždy bezvýhradně uznáváno. Dokonce ani dnes, kdy jsou součástí většiny [[sidur]]ů, jsou brány více jako doporučení, než jako závazné dogma. [125] => [126] => === Polemika po Maimonidovi === [127] => Kromě těchto Třinácti článků existují i další definice, které sice nejsou tak známé, nicméně co se týče závaznosti, jsou na stejné úrovni jako články Maimonidovy: [128] => [129] => Toto jsou tři články víry (a z nich vyplývající osm „kořenů“) od [[Josef Albo|Josefa Alba]] (zemř. 1440) z jeho knihy ''Sefer ha-ikarim'': [130] => * Víra v Boha [131] => ** Bůh je jeden [132] => ** Bůh je netělesný [133] => ** Bůh je nadčasový [134] => ** Bůh je naprosto čistý (neposkvrněný, dokonalý) [135] => * Víra v božskost Tóry [136] => * Víra v odměnu a trest [137] => ** Bůh je prozřetelný [138] => ** Bůh je vševědoucí [139] => ** Proroctví Boží jsou pravdivá [140] => ** Boží proroci (bibličtí) byli skutečnými proroky [141] => [142] => K těmto celkem jedenácti zásadám předkládá Albo ještě tzv. „Šest věroučných mínění“: [143] => * Stvoření světa z ničeho (creatio ex nihilo) [144] => * Mojžíš byl největším z proroků [145] => * Tóra je nezměnitelná [146] => * Dodržování Tóry vede k osobnímu spasení (podílu na budoucím světě) [147] => * Zmrtvýchvstání [148] => * Mesiáš [149] => [150] => Zatímco [[Jicchak Arama]] ve svém díle ''Akedat Jicchak'' předkládá tato: [151] => * Stvoření světa z ničeho (creatio ex nihilo) [152] => * Víra v božskost Tóry [153] => * Víra v posmrtný život [154] => [155] => Je třeba mít na paměti, že tyto pokusy o vytvoření židovského dogmatu probíhaly především na půdě [[Španělsko|Španělska]] pod vládou křesťanů, tedy v období, kdy Židé byli vystaveni velkému pronásledování a nuceni k tzv. disputacím, kde měli „obhajovat“ své učení proti křesťanům. Přesto tyto variace na vyznání víry poměrně dobře ilustrují základní body věrouky židovského náboženství. [156] => [157] => == Klasická díla judaismu == [158] => [159] => === Posvátné spisy === [160] => {{Podrobně|Tanach|Tóra}} [161] => [[Soubor:Coffre et rouleau de Torah ayant appartenu à Abraham de Camondo chef de la communauté juive de Constantinople 1860 - Musée d'Art et d'Histoire du Judaïsme.jpg|náhled|upright|Stříbrný futrál obsahující ručně psanou [[Sefer Tora|Tóru]] ([[Musée d'art et d'histoire du judaïsme|Muzeum umění a dějin judaismu]], [[Paříž]])]] [162] => Tyto spisy mají status svatých knih a jakožto slovu seslanému Bohem jim je prokazována náležitá úcta: [163] => * [[Tanach]] – nazývaný křesťany „Starý zákon“ a biblisty „hebrejská Bible“ – je hlavním normativním dílem, určující celkový charakter židovského náboženství a kultury. Skládá se z [[Tóra|Tóry]], [[Prorocké knihy|prorockých knih]] a [[Spisy|spisů]]. Tanach popisuje dějiny světa od jeho stvoření, a vývoj vztahu Izraelitů (také nazývaných Hebrejci) k Bohu, jak je zobrazen v jejich historii od počátku času až do stavby druhého chrámu ([[515 př. n. l.]]). [164] => ** K Tanachu samotnému existuje množství komentářů, jejichž výklad ovšem není nutné brát jako závazný, nýbrž raději jako orientační. Komentáře samy o sobě, ač jsou součástí řady tištěných verzí Tanachu, nemají status svatých knih. [165] => [166] => === Další spisy === [167] => Tyto spisy se týkají výkladu tanachu a židovského náboženského práva. Míra úcty, kterou uvnitř judaismu požívají, stejně jako míra závaznosti, je různá. Tyto spisy ovšem nemají status svatých knih, tedy ne v tom smyslu, v jakém je svatou knihou Bible. [168] => * [[Mišna]] a její komentáře [169] => * Jeruzalémský a Babylonský [[Talmud]] a jejich komentáře [170] => * [[Tosefta]] [171] => * halachický a agadický [[Midraš]] [172] => * [[Halacha|Halachická]] literatura (židovské právo a zvyklosti) [173] => ** Nejdůležitější halachické kodexy [174] => *** [[Mišne Tora]] a její komentáře [175] => *** [[Arba Turim|Arba'a Turim]] a jeho komentáře [176] => *** [[Šulchan aruch]] a jeho komentáře [177] => * [[Židovská náboženská poezie]] (Pijut) [178] => * [[Židovská liturgie]], ([[sidur]], [[machzor]]) [179] => * Mystické a [[kabala|kabalistické]] spisy [180] => ** [[Sefer Jecira]] [181] => ** [[Bahir]] [182] => ** [[Zohar]] [183] => [184] => == Židovské tradice a zvyky == [185] => [[Soubor:Judaica.jpg|vpravo|náhled|upright=0.8|Liturgické předměty judaismu: [[šabat]]ové svícny, pouzdro na [[etrog]], [[šofar]], ukazovátko pro [[čtení z Tóry]], [[Tóra|Chumaš]] a [[Tanach]] a konvička na [[rituální mytí v judaismu|umývání rukou]]]] [186] => [187] => === Životní cyklus === [188] => [189] => ==== Obřízka ==== [190] => {{Podrobně|Brit mila}} [191] => Náboženský život židovského chlapce začíná již osmý den po narození obřízkou – hebr. [[brit mila]]. Obřízka je v judaismu znamením smlouvy s Bohem, kterou uzavřel [[Abrahám]], praotec židovského národa. Provádí se osmý den po porodu. Během obřadu dostává chlapec hebrejské jméno. [192] => [193] => U dívek a žen se tzv. [[ženská obřízka]] nikdy, nikde a za žádných okolností neprovádí. V řadě komunit se místo toho provádí obřad [[Simchat bat]] (radost [z narození] dcery), který rovněž zahrnuje udělení židovského jména. [194] => [195] => ==== Pidjon ha-ben ==== [196] => {{Podrobně|Pidjon ha-ben}} [197] => Narodí-li se prvorozený syn, musí jej otec podle biblického nařízení vykoupit (Ex 13,15, Dt 15,19). Tento obřad se provádí třicátý prvý den po narození. Při obřadu musí být přítomen [[kohen]], který obdrží peníze, za něž je chlapec vykoupen. [198] => [199] => ==== Bar micva ==== [200] => {{Podrobně|Bar micva}} [201] => Chlapec je považován za dítě (z náboženského hlediska) do svých třinácti let, dívka do dvanácti. Tento věk byl vybrán proto, že v něm jsou děti již schopny nést alespoň částečně odpovědnost za své činy – minimálně co se týče náboženského života. Třináctiletý chlapec tak podstupuje obřad '''[[bar micva]]''' ([[aramejština|aramejsky]]: Syn příkazu; dívky v konzervativních a reformních synagogách podstupují obřad '''Bat micva''' – dcera příkazu), kdy je poprvé vyvolán k Tóře, dostává svůj ''[[talit]]'' a ''[[tfilin]]'' a stává se nábožensky způsobilým tj. povinným vykonávat všechna přikázání Tóry a žít podle nich. [202] => [203] => ==== Svatba ==== [204] => {{Podrobně|Židovská svatba}} [205] => [[Soubor:Shalom Koboshvili. Taking the bride to the bath house (Mikveh). watercolor on paper. 31.5 × 41.5cm. 1939.jpg|náhled|upright|Židovská nevěsta v Gruzii je vedena do [[Mikve|rituální lázně]]]] [206] => Svatbu provádí obvykle [[rabín]] za účasti dvou svědků. Svatba probíhá pod baldachýnem – '''''[[Chupa|chupou]]''''' – bývá zvykem, že ''chupu'' drží čtyři svobodní mládenci. Nevěsta sedmkrát obejde ženicha, poté započne samotný svatební obřad. Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína. Nevěstě je pak přečtena svatební smlouva – '''''[[ketuba]]''''' – kterou pak převezme a opatruje po celou dobu trvání manželství. ''Ketuba'' je brána jako regulérní smlouva týkající se věna, majetku nevěsty, jakož i majetku ženicha, společného majetku snoubenců a majetku, který má právo nevěsta si odnést v případě rozvodu. Na konci obřadu ženich rozbije skleněný pohár, což je obřad, kterým je připomínáno zničení [[jeruzalémský chrám|Chrámu]]. Poté započne všeobecné svatební veselí. [207] => [208] => ==== Pohřeb ==== [209] => {{Podrobně|Židovský způsob pohřbívání}} [210] => [[Soubor:Prager Beerdigungsbruderschaft.jpg|náhled|upright|Členové pražského pohřebního bratrstva [[Chevra kadiša]] se modlí, 1772]] [211] => Zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu, oblečen v bílém pohřebním rubáši. Zpopelňování je halachickými autoritami zakázáno, ačkoli jsou k nalezení hroby, kde jsou zesnulí zpopelněni. Na pohřbu se říkají zádušní modlitby, pozůstalí jsou nazýváni '''''avelim''''' (truchlící) a vztahují se na ně zvláštní povinnosti – prvních sedm dní po úmrtí drží tzv. '''''šiva''''' (dosl. Sedm (dní)) – nevzdalují se ze svého domu, a to ani do synagogy (s výjimkou [[šabat]]u). Říkají zvláštní verzi ''[[Birkat ha-mazon]]''. Muži se během sedmi dnů ''šivy'' dodržují určitá omezeni, např. se neholí. [212] => [213] => Po uplynutí ''šivy'' až po zbytek roku od úmrtí říkají pozůstalí při bohoslužbách [[Kadiš sirotků]], která je tak někdy mylně považována za „modlitbu za mrtvé“ – jejím cílem je ovšem naopak utěšit pozůstalé a posílit jejich víru v Boha a vůli k životu. Po uplynutí jedenácti měsíců říkají pozůstalí kadiš již jen během výročí úmrtí jejich příbuzného – toto výročí se nazývá termínem v jidiš ''jarcajt''. Bývá také zvykem v období po pohřbu studovat vybrané kapitoly [[Mišna|Mišny]] na paměť zesnulého – slovo ''mišna'' se v hebrejštině skládá ze stejných písmen jako slovo ''nešama'', tedy duše. Také po studiu mišny věnovaném zesnulému se říká zvláštní modlitba. Na hroby je zvykem dávat místo květin a svíček (jak je obvyklé v Evropě) kamínky, ke hrobům významných učenců se pak připojují i přání nebo prosby napsané na kousku papírku. U hrobů takových významných autorit se pak pořádají i modlitby při výročí jejich smrti. [214] => [215] => === Židovská domácnost === [216] => Někteří židovští učenci učí, že zatímco v diaspoře by žid měl zapadnout do prostředí, ve kterém žije, a přizpůsobit se mu, jeho vlastní domov by měl být „malým Izraelem“ – tedy jeho vlastním mikrokosmem, kde budou platit zákony týkající se pouze jeho. [217] => [218] => ==== Mezuza ==== [219] => {{Podrobně|Mezuza}} [220] => [[Soubor:Macedonian Mezuzah.jpg|upright|náhled|[[Mezuza]]]] [221] => Již u dveří je prvním signálem '''''mezuza''''' – malé pouzdro umístěné ve výšce dvou třetin veřejí na pravé straně. Je v něm uložen svitek s textem Dt 6, 4–10 a je zároveň naplněním přikázání „a napíšeš je (tato slova) na veřeje svého domu a své brány“. Mezuzou by měly být opatřeny každé dveře v židovské domácnosti. Často jsou zdobeny, někdy pouze písmeny '''š-d-j''', což může znamenat jak „''Šadaj''“ (tedy všemohoucí), tak i zkratku „''Šomer daltot Jisra’el''“, tedy Strážce dveří Izraele. [222] => [223] => ==== Připomínka zničení Chrámu ==== [224] => V domácnostech zbožných Židů bývá zvykem nechat jednu stěnu případně její část neomítnutou – jakoby nedokončenou – a to na paměť zničení Chrámu. Dokud není postaven Dům Boží, nemůže být ani úplně dostavěn dům pro člověka. Na východní stěnu (nebo na stěnu, která je obrácena k [[Jeruzalém]]u) se pak někdy věší malý obrázek nazvaný „''Mizrach''“ (hebr. Východ), který věřícím ukazuje směr k Jeruzalému, což se hodí zvlášť při modlitbě. [225] => [226] => ==== Kuchyně a kašrut ==== [227] => {{Podrobně|Kašrut}} [228] => Asi nejmarkantnější znak židovské domácnosti je kuchyně. Judaismus velmi přesně na základě biblických veršů i závěrů z nich odvozených pečlivě vyvodil povolená a nepovolená jídla. Souhrn těchto zásad se nazývá ''[[kašrut]]'', od slova ''kašer'' (v [[aškenázská výslovnost hebrejštiny|aškenázské výslovnosti]] ''košer''), tedy to, co je vhodné k jídlu. Protože judaismus přísně zapovídá smísení masa a mléka, nacházejí se ve zbožných židovských domácnostech většinou dvě až tři soupravy [[nádobí]] a [[Jídelní příbor|příborů]], a to na pokrmy mléčné a masité (třetí se používá zvlášť na [[Pesach]]). Stejně tak bývají v takovéto domácnosti pokud možno i dva oddělené dřezy. Povolené druhy zvířat jsou vyjmenovány v Bibli: [229] => * Ze [[savci|savců]] to jsou ta zvířata, která mají rozpolcená kopyta a [[Přežvýkaví|přežvykují]] ([[Tur domácí|skot]], [[ovce domácí|skopové]], [[jelenovití]], [[antilopa]] apod.) [230] => * Z [[ryby|ryb]] to jsou ty, které mají ploutve a šupiny (zásadně nejsou košer [[paryby]], [[chobotnice]], [[mlži]] apod.) [231] => * Z [[ptáci|ptáků]] jsou povoleny druhy, u nichž je zachována židovská tradice jejich jedení. Nejsou povoleni dravci, mrchožrouti apod.; povolen je [[kur]] a jiné druhy [[Domácí drůbež|drůbeže]], [[holub]]i a další. [232] => Maso z povoleného druhu ovšem ještě nemusí být košer k jídlu – je potřeba, aby zvíře bylo poraženo rituálně správným způsobem, který se nazývá ''[[šchita]]'' (hebr. ''porazka''). Provádí tak, že ''[[šochet]]'' (řezník) přetne souvislým tahem dokonale nabroušeného nože [[hrtan]] a [[jícen]] zvířete a zpravidla společně s nimi i krční tepny. Zvíře tak během několika sekund umírá a je z něj odstraněna většina krve. Zbylá krev, kterou Tóra zapovídá jíst, je odstraněna při [[melicha|nasolování masa]]. Zvíře, které by nebylo poraženo rituálně správným způsobem, se nazývá ''nevela'' (mršina) a nesmí se jíst. Zvíře (nebo i jiný pokrm), které je zakázáno jíst je označováno jako ''[[trejfe]]'' (od slova ''trefa'', roztrhané). [233] => [234] => ==== Rituální čistota ==== [235] => Kromě běžných situací, jako např. po návštěvě toalety, je nařízeno si vždy před jedením chleba umýt ruce a to stejně, jako byly ruce omývány [[kohen]]ům, když žehnali v Jeruzalémském Chrámu Izraeli. Omývání rukou se provádí tak, že se vezme nádoba se dvěma uchy (hebr. ''natla'') a třikrát se poleje vodou nejprve pravá, poté levá ruka. Při tom se říká požehnání ''„al netilat jadajim“'' (dosl. za pozvedání (odvozeno od kněžského žehnání), tedy umývání, rukou). Rituální omývání rukou se provádí i při některých dalších příležitostech. [236] => [237] => Rituální čistota je jedním ze základních předpokladů zbožného života, proto věřící již od starověku chodí každý týden vykonat očistnou koupel do rituální lázně, zvané '''''[[mikve]]'''''. Člověk se do ní musí ponořit úplně celý, bez jediného kousku ošacení či šperků, a to tak, aby se voda dotkla každého místa na těle (tzn. nesmí v mikvi ani stát, alespoň na sekundu se musí ve vodě vznášet tak, aby proudila zcela kolem něj). [238] => [239] => === Židovský kalendář === [240] => {{Podrobně|Židovský kalendář}} [241] => Židovský kalendář je lunární, má 353–385 dní. Letopočet se počítá od 1. tišri, pořadí měsíců se ovšem počítá od měsíce nisan (nisan je první měsíc, ijar druhý atd.). Měsíc nisan musí podle biblického příkazu připadnout vždy na začátek jara. Protože se v důsledku lunárního kalendáře posunuje měsíc nisan každým rokem blíž k zimě, vkládá se přibližně dvakrát za sedm let mezi měsíc adar a nisan třináctý měsíc, zvaný adar šeni, druhý adar. [242] => [243] => * [[nisan]] – neboli měsíc aviv (jara), březen až duben, odpovídá znamení Skopce. [244] => * [[ijar]] – duben až květen, znamení Býk. [245] => * [[sivan]] – květen až červen. Ve znamení jsou Blíženci. [246] => * [[tamuz]] – červen až červenec. Ve znamení je Rak. [247] => * [[av (měsíc)|av]] – červenec až srpen. Ve znamení je Lev. [248] => * [[elul]] – srpen až září. Ve znamení je Panna. [249] => * [[tišri]] – září až říjen. Měsíc princů a silných jedinců,{{Fakt/dne|20131023212755}} ve znamení jsou Váhy. [250] => * [[chešvan]] – říjen až listopad, ve znamení je Štír. Zvaný též ''marchešvan''. [251] => * [[kislev]] – listopad až prosinec, ve znamení je Střelec. [252] => * [[tevet]] – prosinec až leden. Ve znamení je Kozoroh. [253] => * [[švat]] – leden až únor, ve znamení je Vodnář. [254] => * [[adar]] – neboli šťastný měsíc, jelikož v něm byl narozen Mojžíš. Únor až březen. [255] => [256] => === Židovské svátky === [257] => {{Podrobně|Židovské svátky}} [258] => [[Soubor:Arthur Szyk (1894-1951). The Holiday Series, Rosh Hashanah (1948), New Canaan, CT.jpg|náhled|upright|Židovský svátek roš ha-šana]] [259] => * [[Šabat]] – den odpočinku, svatý den, sedmý den týdne, nejdůležitější židovský svátek, daný Desaterem. [260] => * [[Pesach]] – svátek nekvašených chlebů, [[Velikonoce]]. 14. až 22.(23.) [[nisan]]u. [261] => * [[Lag ba-omer]] – významný den, kdy se připomíná řada událostí (připadá na 18. [[ijar]]) [262] => * [[Šavu'ot]] – svátek týdnů, svátek darování Tóry. 5. (6.) [[sivan]]u [263] => * [[Roš ha-šana]] – židovský Nový rok. 1. a 2. [[tišri]]. [264] => * [[Jom kipur]] – Den smíření, nejsvětější den v roce, desátý den měsíce tišri. [265] => * [[Sukot]] – svátek stánků. Rodina si na tento den vytváří přístřešek ozdobený květinami a s průhlednou střechou na upomenutí dnů strávených v poušti. 15.–21. tišri. [266] => * [[Šmini aceret]] – osmý den shromáždění, následuje ihned po Sukot, 22. [[tišri]]. Přesto považován za samostatný svátek. [267] => * [[Simchat Tóra]] – radost z Tóry, oslava skončení ročního cyklu čtení z Tóry. V Izraeli se slaví společně se Šmini Aceret, v diaspoře až následující den [268] => * [[Chanuka]] – svátek světel, svátek znovuzasvěcení Chrámu. Probíhá po osm dní od 25. [[kislev]]u až do 2. nebo 3. [[tevet]]u. [269] => * [[Tu bi-švat]] – Nový rok stromů, připadá na 15. [[ševat]]. [270] => * [[Purim]] – veselý svátek připomínající záchranu Židů a události popsané v knize Ester. Připadá na 14. [[adar]]u (v Jeruzalémě se slaví 15. adaru) [271] => [272] => == Viditelné symboly židovství == [273] => [274] => === Talit a tfilin === [275] => {{Podrobně|Talit|Tfilin}} [276] => Tyto předměty se dnes nosí pouze při modlitbě, ačkoli zbožní židé chodí o svátcích v ''talitech'' i po ulicích a někteří během všedního dne nosí ''tfilin'' až do odpoledních hodin. [277] => [278] => === Kipa === [279] => {{Podrobně|Kipa}} [280] => [[Soubor:Muro de los Lamentos - 16.JPG|náhled|upright|Modlení u [[Zeď nářků|Zdi nářků]] v Jeruzalémě]] [281] => Slovo ''kipa'' znamená totéž co kopule nebo klenba, užívá se ho kromě jiného i pro kopuli např. Dómu či pro označení nebeské klenby. Kromě jiného se tak také nazývá pokrývka hlavy, kterou věřící židé nosí. V Izraeli samotném je kipa ukázkou pro rozlišení mezi věřícím a sekulárním židem. Kipy (hebr. pl. ''kipot'') mohou mít různé tvary, velikosti, barvy a mohou být vyrobeny z různého materiálu. Kipa slouží jak pokrývka hlavy – podle rabínů nesmí skutečně zbožný člověk ujít větší vzdálenost než deset loktů s nepokrytou hlavou. Řada neortodoxních halachických autorit zastává názor, že člověk by měl mít pokrytou hlavu minimálně v těchto případech: [282] => * když se nachází v synagoze [283] => * při modlitbě a studiu svatých textů [284] => * při jídle [285] => * při návštěvě [[hřbitov]]a [286] => Kipa, přestože je jedním ze symbolů židovství, nemá v žádném případě status [[sakrální]]ho předmětu, může být bez problémů nahrazena [[čepice|čepicí]], [[šátek|šátkem]] či [[klobouk]]em nebo jakoukoli jinou pokrývkou hlavy. Kipa je také známá pod výrazem z [[jidiš]] „jarmulka“, což je slovo pravděpodobně [[Slované|slovanského]] původu. [287] => [288] => === Menora === [289] => {{Podrobně|Menora}} [290] => Sedmiramenný svícen nazývaný menora (od kořene ''ner'', světlo či lampa) je již od starověku{{Fakt/dne|20131023213851}} symbolem židovství. Menora byla umístěna v Chrámu a nepřetržitě hořela věčným světlem (''ner tamid''). Jako menora bývá někdy nazýván i osmiramenný (resp. devítiramenný) svícen používaný při svátku [[Chanuka]], nicméně tento svícen se dnes nazývá [[chanukija]]. Menora je společně se dvěma olivovými ratolestmi hlavním motivem ve znaku Státu [[Izrael]]. [291] => [292] => === Davidova hvězda === [293] => {{Podrobně|Davidova hvězda}} [294] => [[Soubor:Prague Praha 2014 Holmstad - den gammelnye synagogen - old-new synagogue - Josefov - banner with jewish hat.JPG|náhled|upright|Davidova hvězda ve [[Staronová synagoga|Staronové synagoze]] v Praze]] [295] => Hexagram, zvaný též Davidova hvězda nebo Davidův štít (''magen David'') je tvořen dvěma propletenými rovnostrannými trojúhelníky. Tento symbol je často považován za oficiální symbol židovství. Pravda je ta, že ve starověku byl používán pouze jako dekorativní symbol (stejnou výzdobu ze šesti a osmicípých hvězd můžeme najít i v řadě středověkých [[mešita|mešit]] nebo i kostelů) a poprvé byl jako symbol označující židovskou komunitu použit v Praze ve 14. století.{{Fakt/dne|20131023214247}} Ani poté se jako symbol judaismu příliš neujal a jako takový je brán až od [[19. století]], kdy Židé hledali jednoduchý symbol, který by se mohl stát emblémem jejich náboženství, podobně jako je tomu u křesťanů [[kříž]] nebo u muslimů [[Půlměsíc (symbol)|půlměsíc]]. Volba padla na [[hexagram]], který byl již od středověku ztotožňován s Davidem případně s jeho synem Šalamounem, ačkoli prokazatelně{{Fakt/dne|20131023214247}} nemá ani s jedním z nich nic společného. Davidův štít si na svůj prapor zvolilo i [[sionismus|sionistické hnutí]], a tento se stal později vlajkou Státu Izrael. [296] => [297] => === Synagoga === [298] => {{Podrobně|Synagoga}} [299] => ''Synagoga'' (někdy nazývaná „židovský kostel“) je místem, kde se věřící scházejí k modlitbě, ke studiu i ke společenským aktivitám – odtud i její pojmenování v [[jidiš]] – ''šul'' (z něm. Schule – škola). Synagoga se může nacházet v jakékoli budově. Do synagogy by se podle tradice mělo sestupovat, měla by tedy ležet pod úrovní země (ale to není vždy pravidlem).{{Fakt/dne|20131023214749}} V synagoze by měl být uložen svitek Tóry a neměly by se v ní nacházet žádné obrazy lidí nebo bohů. [300] => [301] => == Směry uvnitř judaismu == [302] => Židovství není monolitní uskupení a standardně se rozděluje do množství skupin a odnoží. [303] => [304] => === Ultraortodoxní judaismus === [305] => {{Podrobně|Charedim}} [306] => [[Soubor:MosholuLibraryApr2006.jpg|náhled|upright|[[Chasidismus|Chasidé]] v New Yorku]] [307] => Ultraortodoxní judaismus je z teologického hlediska nejkonzervativnější směr ortodoxního judaismu a judaismu. Hranici mezi ortodoxním a ultraortodoxním judaismem lze vymezit podle přístupu k modernímu světu – ultraortodoxní jsou pak ti Židé, kteří se staví negativně k určitým aspektům moderního způsobu života, mnohdy i k sionismu (jakož i k světskému státu Izrael), apod. [308] => [309] => === Ortodoxní judaismus === [310] => {{Podrobně|Ortodoxní judaismus}} [311] => Ortodoxní judaismus je proud judaismu, který v současnosti zastává zhruba 20–30 % židů na světě. Tento termín se objevil začátkem 20. století, když se od judaismu začaly odštěpovat volněji smýšlející skupiny, ze kterých později vzešel reformní, liberální a konzervativní judaismus. Název „ortodoxní“ pochází z [[řečtina|řečtiny]] a od ὀρθός ''orthos'' – správný, a δόξα ''doxa'' – mínění. [312] => [313] => === Konzervativní judaismus === [314] => {{Podrobně|Masorti}} [315] => Konzervativní judaismus je vedle ortodoxního a reformního judaismu jedním z hlavních proudů současného judaismu. Masorti judaismus vznikl v první polovině 19. století v Americe. Jedná se o kompromis mezi ortodoxním judaismem a reformním judaismem. Jeho vznik je spojený se jménem [[Zachariáš Frankel|Zachariáše Frankela]]. Jedná se o směr, který vznikl v USA. Tento směr si uchovává pevné vazby k tradičnímu studiu a zbožnosti, avšak uznává i historický vývoj judaismu. Klade důraz hlavně na hebrejský jazyk a původní společnou kulturu židů v diaspoře. Nejvíce konzervativních židů žije v USA (cca 1,5 milionu). [316] => [317] => === Reformní judaismus === [318] => {{Podrobně|Reformní judaismus}} [319] => [[Soubor:ReformJewishService.jpg|náhled|vpravo|upright|[[Reformní judaismus|Reformní synagoga]] se smíšeným sezením a rovným zastoupením mužů a žen]] [320] => Reformní judaismus, ve [[Spojené království|Velké Británii]] známý zase jako liberální judaismus, vznikl ve čtyřicátých letech [[18. století]] v Německu. Za jeho zakladatele je považován [[Abraham Geiger]]a z [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]], jenž v letech [[1863]] až [[1870]] působil jako obecní rabín.
[321] => V tomto směru mohou být ordinovány i ženy do úřadu rabína. První českou rabínkou se stala [[Kamila Kopřivová]], která již dříve působila jako "Rabínka v zácviku", vedla stejnojmenný blog a objevila se v různých médiích.[https://info.dingir.cz/2023/09/ceska-rabinka-byla-ordinovana-v-londyne/ Česká rabínka byla ordinována v Londýně] : [[Náboženský infoservis]] ([[Dingir (časopis)|Dingir]]), 11. 9. 2023 [322] => [323] => === Další skupiny spjaté s judaismem === [324] => Kromě toho existují různé okrajové skupiny a sekty, které sice nejsou (nebo nebyly) přímou součástí [[mainstream]]ového judaismu, nicméně se od něj nikdy zcela neoddělily a Státem Izrael jim je přiznáváno právo návratu (tzn. z etnického hlediska jsou považováni za židy). Jsou to například: [325] => * [[Samaritáni]] [326] => * [[Falašové]] [327] => * [[Karaitský judaismus|Karaité]] [328] => [329] => == Vztah judaismu k ostatním světovým náboženstvím == [330] => Z judaismu přímo vycházejí dvě největší světová náboženství, křesťanství a islám. Protože obě náboženství stejně jako judaismus označují za svého „prapůvodce“ [[Abrahám]]a, jsou někdy tato náboženství označována jako '''abrahámovská'''. [331] => [332] => === Judaismus a křesťanství === [333] => Vztah judaismu a křesťanství prošel velmi komplikovaným vývojem. [[Křesťanství]] samo sebe považuje za pokračovatele a mnohdy i za nástupce judaismu a [[Nový zákon]] za naplnění [[Starý zákon|Starého zákona – Tanachu]]. Vedoucí představitelé většiny směrů judaismu však považují křesťanství za náboženství, které odporuje Tóře, a to z následujících důvodů: [334] => * vnímají učení Nového zákona jako učení, které je v rozporu s učením Tóry [335] => * neuznávají [[Ježíš Kristus|Ježíše]] jako [[Mesiáš]]e [336] => * odmítají vtělení Boha do osoby Mesiáše [337] => * považují [[Nejsvětější Trojice|trojiční dogma]] za projev [[polyteismus|polyteismu]] a tedy za neslučitelné s Tórou [338] => * neuznávají celou řadu učení, jež jsou obvyklá v různých křesťanských církvích (dědičný hřích, [[predestinace]], [[Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie|neposkvrněné početí]], vykoupení světa skrze smrt Mesiáše apod.) [339] => Hlavní komplikace vztahu mezi judaismem a křesťanstvím spočívá v postoji k Tóře. Judaismus trvá na tom, že zákony Tóry jsou stále platné, kdežto křesťanství toto popírá. Jsou sice církve, které lpí na dodržování některých přikázání Tóry, např. [[Adventisté sedmého dne]] zdůrazňují zachovávání sobotního odpočinku či rozlišování mezi čistými a nečistými druhy zvířat, přesto však odmítají učení Tóry o zachovávání povinnosti obřízky předkožky v případě věřících židovského původu. Za zmínku jistě stojí verš který opisuje slova Ježíše a to '''Matouš 5, 17:''' Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. [340] => [341] => ==== „Mesiánští věřící“ ==== [342] => Kromě řady křesťanských denominací existuje i tzv. „mesiánské hnutí“. Toto hnutí založili lidé, kteří pocházeli z židovských rodin, avšak uvěřili v [[Ježíš Kristus|Ježíše]] jako [[Mesiáš]]e a přijali učení, obsažené v tzv. Novém zákoně. K nim se postupně přidávají i neobřezaní lidé z národů, kteří v různé míře zachovávají židovské tradice a zvyky. Některé mesiánské komunity se scházejí ve svých vlastních synagógách. Nemesiánské židovské komunity však tyto mesiánské věřící vnímají jako křesťany a odmítají uznat za židy i obřezané mesiánské věřící židovského původu, kteří se drží zásad [[Mesiánský judaismus|mesiánského judaismu]] a dodržují Tóru. [343] => [344] => === Judaismus a islám === [345] => {{Podrobně|Islám a judaismus}} [346] => Podobně jako v případě křesťanství, i s islámem má judaismus komplikovaný vztah. Ačkoli se [[Mohamed]] považoval za nástupce [[Mojžíš]]e i [[Ježíš Kristus|Ježíše]] a [[islám]] uznává starozákonní i novozákonní postavy za proroky a byli to právě Židé, u nichž Mohamed hledal oporu pro své učení, Mohamedův nárok na prohlášení se poslem Božím (''rasúl l-lláh'') byl Židy odmítnut a Židé (i křesťané) zdůrazňují rozpory mezi učením [[Korán]]u a [[Bible]]. Na rozdíl od křesťanství je ale islám považován Židy za plně monoteistické náboženství. Důvody, proč se Židé nepřiklonili k islámu, jsou tyto: [347] => * Judaismus neuznává Mohameda jako posla Božího a jeho proroctví jako autentické [348] => * Korán není podle judaismu zjevené slovo Boží, neboť obsahuje učení, které je v rozporu s učením Tóry. [349] => * Ve [[Stát Izrael|Státě Izrael]] je víkend v pátek a sobotu.https://www.touristisrael.com/what-to-do-in-tel-aviv-this-weekend/54614/ [350] => [351] => === Judaismus a neabrahámovská náboženství === [352] => Většina neabrahámovských náboženství má vůči judaismu neutrální vztah, který vychází především z toho, že si tato náboženství navzájem „nekonkurují“. V 60. letech se vyskytly u některých liberálně-židovských skupin tendence přijmout některé ze zásad tehdy módních náboženských směrů, jako např. [[buddhismus]]. Tyto tendence jsou ale většinou duchovních autorit judaismu odmítány a vnímány jako škodlivé pro obě strany. Jindy naopak se otevírá prostor pro mezináboženský dialog.[https://info.dingir.cz/2023/09/ggg-eudu/ Indické tradice a judaismus v USA rozšiřují mezináboženské vztahy]: [[Náboženský infoservis]] 18. 9. 2023 [353] => [354] => == Vliv judaismu == [355] => Skrze křesťanství a islám judaismus nepřímo ovlivnil dvě a půl miliardy lidí na světě. Ve všedním životě existuje řada zdánlivě běžných věcí, které svůj původ čerpají z židovské a biblické kultury – například sedmidenní týden. Ačkoli se způsob slavení svátků a modliteb mezi křesťanstvím a islámem velmi liší, ani jedno z těchto náboženství nezapře společného předka – judaismus. Kostel a mešita jsou přímými následovníky synagogy, v církevní i islámské liturgii nacházíme řadu věcí převzatých z původní chrámové a posléze synagogální liturgie. Slova jako „amen“, „haleluja“ či „košer“ jsou běžně používána lidmi po celém světě a svůj původ mají právě v židovství. V českých zemích je třetina běžně užívaných „českých“ jmen hebrejského původu, stejně jako jméno pro šestý (v hebrejském kalendáři sedmý) den v týdnu – sobota. [356] => [357] => == Odkazy == [358] => [359] => === Reference === [360] => [361] => [362] => === Literatura === [363] => * DOLEŽALOVÁ, J., PUTÍK, A., ŠEDINOVÁ, J. ''Židovské tradice a zvyky.'' Praha, Státní židovské muzeum 1992. {{ISBN|80-85608-14-6}} [364] => * {{Citace monografie [365] => | příjmení = Fishbane [366] => | jméno = Michael A [367] => | titul = Judaismus: Zjevení a tradice [368] => | vydavatel = Prostor [369] => | místo = Praha [370] => | rok = 2003 [371] => | isbn = 80-7260-086-9 [372] => | počet stran = 192 [373] => }} [374] => * {{Citace monografie [375] => | příjmení = Lancaster [376] => | jméno = Brian [377] => | titul = Judaismus [378] => | vydavatel = Knižní klub Ikar [379] => | místo = Praha [380] => | rok = 2000 [381] => | isbn = 80-7202-704-2 [382] => | počet stran = 247 [383] => }} [384] => * {{Citace monografie [385] => | příjmení = Newman [386] => | jméno = Ja'akov [387] => | příjmení2 = Sivan [388] => | jméno2 = Gavri'el [389] => | rok = 1992 [390] => | titul = Judaismus od A do Z [391] => | vydavatel = Sefer [392] => | místo = Praha [393] => | isbn = 80-900895-3-4 [394] => | počet stran = 285 [395] => }} [396] => * {{Citace monografie [397] => | příjmení = Pavlát [398] => | jméno = Leo [399] => | příjmení2 = Fiedler [400] => | jméno2 = Jiří [401] => | příjmení3 = Šedinová [402] => | jméno3 = Jiřina a kolektiv [403] => | titul = Židé – Dějiny a kultura [404] => | vydavatel = Kliment a Mrázek [405] => | místo = Praha [406] => | rok = 1997 [407] => | isbn = 80-85608-17-0 [408] => | počet stran = 144 [409] => }} [410] => * {{Citace monografie [411] => | příjmení = Rendtorff [412] => | jméno = Rolf [413] => | titul = Hebrejská bible a dějiny [414] => | vydavatel = Vyšehrad [415] => | místo = Praha [416] => | rok = 2003 [417] => | vydání = 3 [418] => | isbn = 80-7021-634-4 [419] => | počet stran = 376 [420] => }} [421] => * {{Citace monografie [422] => | příjmení = Schubert [423] => | jméno = Kurt [424] => | titul = Židovské náboženství v proměnách věků [425] => | vydavatel = Vyšehrad [426] => | místo = Praha [427] => | rok = 1999 [428] => | isbn = 80-7021-303-5 [429] => | počet stran = 288 [430] => }} [431] => * {{Citace monografie [432] => | příjmení = Stern [433] => | jméno = Marc [434] => | rok = 2001 [435] => | titul = Svátky v životě Židů [436] => | vydavatel = Vyšehrad [437] => | místo = Praha [438] => | isbn = 80-7021-551-8 [439] => | počet stran = 247 [440] => }} [441] => * {{Citace monografie [442] => | příjmení = Lancaster [443] => | jméno = Brian [444] => | rok = 2000 [445] => | titul = Judaismus [446] => | místo = Praha [447] => | vydavatel = Euromedia Group – Ikar a Knižní klub [448] => | isbn=80-7202-704-2 [449] => | počet stran = 248}} [450] => [451] => === Související články === [452] => * [[Jidiškajt]] [453] => [454] => === Externí odkazy === [455] => * {{Commonscat|Judaism}} [456] => * {{Otto|heslo=Judaismus}} [457] => * {{Wikicitáty|téma=Judaismus}} [458] => * {{Wikislovník|heslo=judaismus}} [459] => * Judaismus (Cyklus České televize Náboženství světa) – [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/205562230380004-nabozenstvi-sveta/ video on-line v archivu ČT] [460] => * [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/158508-pavlat-zide-roku-2011-poslouchaji-toru-on-line/ Pavlát: Židé roku 2011 poslouchají Tóru on-line] [461] => * [http://www.csfd.cz/film/256940-zide-dejiny-jednoho-naroda/ Mýty a fakta historie, „Židé – Dějiny jednoho národa“, (5dílný historický filmový dokument).] [462] => * [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/210411058060914-pred-polednem/obsah/126311-nabozenstvi-v-izraeli/ Náboženství v Izraeli], 14. 9. 2010, Česká televize [463] => [464] => {{Autoritní data}} [465] => {{Portály|Náboženství|Hebraistika|Bible|Izrael}} [466] => [467] => [[Kategorie:Judaismus| ]] [468] => [[Kategorie:Náboženské směry]] [469] => [[Kategorie:Hebraistika]] [470] => [[Kategorie:Náboženství v Izraeli]] [471] => [[Kategorie:Abrahámovská náboženství]] [] => )
good wiki

Judaismus

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Izrael','islám','tišri','Abrahám','Mesiáš','JHVH','Mojžíš','Ježíš Kristus','Tóra','křesťanství','Mišna','ijar'

Abrahám

Abrahám je biblická postava a zároveň zakladatel Abrahámovského náboženství, který je považován za patriarchu tří monoteistických náboženství - judaismu, křesťanství a islámu.

Ijar

Islám

The Czech Wikipedia page on Islám provides a comprehensive overview of Islam as a world religion, its history, beliefs, practices, and its presence in the Czech Republic.

Izrael

JHVH

Křesťanství

Mesiáš

Mišna

Mojžíš

Tišri

Tóra