Array ( [0] => 14703474 [id] => 14703474 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ainuové [uri] => Ainuové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=národu v Japonsku|druhý=duchovních bytostech z knih J. R. R. Tolkiena|stránka=Ainur}} [1] => {{Infobox - etnická skupina [2] => | název = Ainu
アイヌ [3] => | obrázek = AinuManStilflied.JPG [4] => | popisek = Ainu na fotografii z roku 1880, kterou pořídil [[Raimund von Stillfried]] [5] => | vlajka = [6] => | popisek vlajky = [7] => | populace = Podle japonského sčítání oficiálně kolem '''25 000''' (neoficiální odhady šplhají až k '''200 000'''). [8] => | region1 = {{Vlajka a název|Japonsko}} [9] => | pop1 = 25 000-200 000 [10] => | region2 = {{Vlajka a název|Rusko}} [11] => | pop2 = 109[http://www.gks.ru/free_doc/new_site/perepis2010/croc/results2.html Russian Census 2010] {{Wayback|url=http://www.gks.ru/free_doc/new_site/perepis2010/croc/results2.html |date=20211209035558 }}:_ [http://www.perepis-2010.ru/results_of_the_census/tab5.xls Population by ethnicity] {{Wayback|url=http://www.perepis-2010.ru/results_of_the_census/tab5.xls |date=20131204011922 }} {{ru}} -1000 [12] => | region3 = → {{Vlajka a název|Kamčatský kraj}} [13] => | pop3 = 94 [14] => | jazyky = [[ainština]], [[japonština]], [[ruština]] [15] => | náboženství = [[animismus]], [[buddhismus]], [[Pravoslaví|pravoslavná církev]] [16] => | příbuzní = [[Nivchové]], [[Orokové]], [[Itelmenové]] [17] => | poznámky = [18] => }} [19] => '''Ainuové''' či '''Ainové''' ([[japonština|japonsky]] アイヌ, ''Ainu''; [[ruština|rusky]] Айны, ''Ajny'') jsou malý domorodý národ čítající kolem 25 000 příslušníků (podle neoficiálních odhadů ale jejich počet, včetně míšenců, šplhá až k 200 000). V současné době jich většina žije v [[Japonsko|Japonsku]], kde jsou soustředění hlavně na severním ostrově [[Hokkaidó]], či v malých společenstvích v [[Rusko|Ruské federaci]] (zejména na poloostrově [[Kamčatka]]). [20] => [21] => Ainuové jsou původními obyvateli severní poloviny [[Seznam ostrovů Japonska|hlavních japonských ostrovů]], [[Kurilské ostrovy|Kuril]] a [[Sachalin]]u, geneticky značně odlišní od [[Japonci|Japonců]], s nimiž vedli v běhu dějin dlouhé války a byli jimi částečně vyhubeni a částečně násilně asimilováni. Pro svůj nižší stupeň hmotné úrovně, nedostatek státní organizace a „zvláštní“ vzhled (zejména bohaté plnovousy u mužů), jakož i zvyky a náboženské představy, hráli Ainuové v [[Japonská kultura|japonské kultuře]] roli „těch druhých“ – zaostalých, méněcenných, nepřátelských [[barbar]]ů, které je třeba zatlačovat, vybíjet, popř. „zcivilizovat“. Ozvuky tohoto přístupu dodnes v japonské společnosti přetrvávají a mají svůj podíl na trvající špatné sociální situaci ainuské menšiny. [22] => [23] => == Rozšíření == [24] => [[Soubor:Map of Ainu in Hokkaido.svg|náhled|Dnešní (1999) rozšíření na ostrově Hokkaidó]] [25] => Ainuové původně obývali rozsáhlé území zahrnující ostrov [[Hokkaido]], severní část [[Honšú]], ostrov [[Sachalin]], [[Kurilské ostrovy]] a jižní cíp poloostrova [[Kamčatka]]. [26] => {{Pahýl část}} [27] => [28] => == Historie == [29] => {{Neověřeno část}} [30] => [[Soubor:Historical expanse of Ainu.png|náhled|Historické rozšíření Ainuů]] [31] => [32] => Historie Ainuů je velice pohnutá. Všeobecně se dnes soudí, že tato kultura je přímým pokračovatelem kultury japonského období [[Džómon]] (cca 10 000 př. n. l. – 300 př. n. l.). Srovnávací studie K. Hanihary (v knize ''Origins of Japan'') a Y. Dodo (kniha ''Way of Mongoloid'') ukazuje, že mezi lidem Džómon a Ainu existuje více společných morfologických a kulturních znaků, než mezi lidem Džómon a [[Jamatové|Jamaty]] (vlastními Japonci). [33] => [34] => === První zmínky (488 n. l. – 655 n. l.) === [35] => Již stará čínská kronika ''[[Só-šó]]'' se zmiňuje o království Bu, jehož král si podrobil 55 oblastí Ainuů. V jiné čínské knize se praví o vysokých horách (pohoří [[Hakone]]), které dělí [[Období Jamato|království Jamato]] a zemi Ainu. [36] => [37] => V severních teritoriích obývaných Jamaty byly budovány hraniční pevnosti a vztahy mezi oběma etniky byly poměrně dobré, čehož důkazem může být přijetí několika Ainuů z regionů [[Provincie Koši|Koši]] a [[Provincie Mucu|Mičinoku]] na japonském císařském dvoře v roce 655 a jejich oficiální uznání tím, že obdrželi jakousi společenskou „hodnost“. [38] => [39] => === Dobývání Hirafem z Abe (658–663) === [40] => [[Abe no Hirafu]] byl jmenován guvernérem nově obsazené provincie Koši a jeho kampaň proti Ainuům spočívala v použití flotily zhruba 180 válečných lodí. Těmi se vydal do [[Japonské moře|Japonského moře]] dobýt ainuské pobřežní osady. Podařilo se mu obsadit oblast [[Akita]], kde ustavil svého zástupce a pokračoval po plážích [[Arima|Arimy]] hlouběji do vnitrozemí. Narazil na tzv. Ainuy z [[Watarašima|Watarašimy]], s nimiž vyjednal mírovou smlouvu. Po čase se mu podařilo na ostrově Hokkaidó, za souhlasu místních domorodců, založit císařský úřad v [[Širibeši]]. [41] => [42] => Hirafu se ovšem během své mise nesetkal vždy s vřelým přijetím jako v případě Ainuů z Watarašimy. Například kmen [[Šukušin]] (dle předpokladů nejseverněji žijící kmen Ainuů na dnes obtížně lokalizovatelném ostrově Herobe, zřejmě separátní část Watarašimy) odmítl jeho nabídku na mírové soužití, což způsobilo krvavý střet, ve kterém Jamatům pomáhali právě watarašimští Ainuové. (I mezi jednotlivými ainuskými kmeny panovaly otevřené rozpory, jichž mohli nájezdníci využít.) Po několika vzájemných střetech byl kmen Šukušin poražen, což vedlo k nastolení jamatské/japonské nadvlády v oblasti. Námořní dobývání na čas skončilo kvůli porážce Hirafuovy flotily spojeným loďstvem království [[Tou]] ([[Čína]]) a [[Silla]] ([[Korea]]) v bitvě na korejské řece [[Hakusukinoe|Hakusuki]]. [43] => [44] => === Počátek masivní invaze do Mucu (cca 700–772) === [45] => Císařský ministr [[Takeuči Sukune]] sdělil, že na východ od císařství se nachází velká a bohatá země [[Hidakami]] (situovaná kamsi mezi roviny [[Sendai]] a pláně [[Kitakami]]), obydlená statečnými Ainuy, jejichž těla jsou výrazně tetována. Doporučil, aby bylo toto území dobyto císařskými vojsky. Na to byla v severní části [[provincie Ečigo]] postavena pevnost [[Iwafune]] a byly provedeny přípravy k ustavení nové císařské [[provincie Dewa]]. Byly podniknuty masivní manévry s cílem obsadit a zajistit severní část [[Honšú]] před Ainuy. Do této části byly vyslány dvě námořní flotily, které zaútočily zároveň od [[Tichý oceán|Tichého oceánu]] a Japonského moře, přičemž se opíraly o pozemní podporu pevnosti v Dewě. Po drtivé porážce v ústí řeky [[Mogami (řeka)|Mogami]] bylo mnoho z Ainuů zavlečeno do západních provincií, aby tak byly zpřetrhány jejich rodinné vazby, mnoho bylo pobito a vyhnáno na sever, na Hokkaidó. Do zpustošených oblastí přesídlilo asi 200 nových jamatských (japonských) rodin. [46] => [47] => === Velká válka o Mucu (774–812) === [48] => Nově dobytá území však nebyla zpacifikována trvale. Zbylí Ainuové stále toužili znovuzískat své odvěké území, nechtěli se smířit se záborem cizinci. Tyto tendence vyvrcholily povstáním v regionu [[Ukanme]], kde zdejší náčelník Ukuhau odmítl platit císařskému dvoru daně. Posbíral a zorganizoval ozbrojenou družinu a dobyl pevnost Momonu. Odplatou vyslal císař vojevůdce jménem [[Surugamaro Ótomo]], aby se svou armádou čítající 20 000 vojáků vzpouru potlačil. To se také podařilo a velké množství Ainuů bylo deportováno do západních částí jamatského státu, na [[Kjúšú]] a [[Šikoku]], kde byli uvrženi do otroctví. [49] => [50] => Proti vzbouřencům v provincii Dewa, kteří pobili tamní jamatské síly, se císař rozhodl nasadit speciální císařskou gardu složenou z Ainuů, nakloněných císařskému dvoru, a do jejich čela postavil Azamara z provincie [[Idži]]. Roku 780 se ale Azamaro postavil proti císaři, snad kvůli příkořím a šikaně ze strany jamatských důstojníků. Podařilo se mu dobýt pevnost v Idži a zabít zdejšího velitele. Úspěch pokračoval drtivým zásahem proti císařským silám a sebevědomí, když rozdrtil posádku v hlavní baště regionu, pevnosti [[Takadžó]], kterou nechal do základů vypálit. Císařským vojskům v počtu několika desítek tisíc mužů se sice podařilo v tom samém roce Takadžó dobýt zpět, nicméně ještě celý rok se Azamarovi dařilo vytvářet aktivní odpor vůči Jamatu. Mezitím se na scéně objevila legenda, snad nejznámější ainuský válečník a náčelník, [[Aterui]]. [51] => [52] => Teprve po třech velkých taženích v letech [[789]], [[794]] a [[801]] se císařským vojskům podařilo za cenu obrovských lidských a materiálních ztrát dobýt zpět severní území a donutit Ateruiho, aby se vzdal. Následně byl převezen na císařský dvůr, kde byl i se svým zástupcem [[Morei]]em popraven. Císař tehdy prohlásil, že „''duše Ainu je nestálá jako duše divokého zvířete, je jen otázkou času, kdy zradí''“. [53] => [54] => === Vzpoury ainuských zajatců (805–939) === [55] => Během více než sta let bylo zaznamenáno mnoho odbojných akcí přesídlených nebo jinak znásilněných Ainuů. Nejznámější byly zřejmě nepokoje v Dewě, známé též jako povstání v [[období Gankjó]]. Jednalo se vůbec o největší masivní povstání té doby, kdy ozbrojené skupiny Ainuů útočily na mnoha místech a způsobily jamatským okupantům těžké ztráty. Známý je masakr u [[řeky Akita]], kdy bylo císařské vojsko poraženo na hlavu a bylo ukořistěno mnoho zbraní. Po roce 879, kdy se podařilo Jamatu (Japonsku) za cenu velkých nákladů získat zpět kontrolu nad oblastí, došlo již jen k jedné významnější vzpouře tohoto období, rebelii v provincii Dewa roku 939. Ainuským jednotkám se podařilo dostat do oblasti [[Akita]] a zaútočit na místní hrad. Byli však poraženi a jejich porážkou se uzavírá éra masivního celoplošného odporu Ainuů vůči dvoru. [56] => [57] => === Ainuové na Hokkaidu (1200–1250) === [58] => Poté, co skončilo období [[kultura Sacumon|kultury Sacumon]], podléhali Ainuové vlivu japonské kultury. Kolem roku 1216 vykázal [[šógunát Kamakura]] asi na padesát Ainuů, obviněných z loupeží a pirátství na ostrov Ezo, nyní Hokkaidó. Zároveň byl tehdejším [[šikken]]em [[Jošitoki Hódžó|Jošitokim Hódžó]] vyslán [[Ando Taro]], aby zde působil jako guvernér a chránil touto předsunutou pozici. Tarova rodina se usídlila v [[Tosaminato]] (dnes vesnice [[Šiura]]), přístavu na břehu Japonského moře, a spravovala region [[Cugaru]], ovšem její vliv sahal daleko za hranice tohoto území. Přístav Tosaminato se stal důležitým obchodním centrem ve vzájemném ainusko-japonském obchodování. [59] => [60] => === Boj sachalinských Ainuů proti Mongolům (1250–1308) === [61] => [[Mongolská říše]] (v japonském prostředí zvaná říše Gen) začala od poloviny 13. století podnikat dobyvačné výpravy také východním směrem. Mongolské oddíly dorazily až k ústí řeky [[Amur]], kde se setkaly s etnikem ''Giljemi'', které bychom dnes zřejmě přiřadili ke [[Nivchové|Nivchům]] (Giljakům). O nich zřejmě hovoří staré kroniky, jako o Šukušinech, když popisují výpravy Abe Hirafua. Giljemiové se stali spojenci říše Gen. Jejich spojitost s Ainuy je zřejmě založená na jejich problémech s výbojným kmenem [[Kugi]] (též Kuj), který je často napadal. Centrum Kugiů se zřejmě nacházelo též u ústí Amuru nebo/a v severní části ostrova Sachalin a má se za to, že to jejich název byl jen jiným pojmenováním pro Ainuy. Každopádně po mongolských výbojích na Sachalin (o síle 1000 plavidel a desetitisíců mužů) přislíbili Kugiové spojenectví s říší Gen. [62] => [63] => [[Mongolové]], chystajíce ofenzivu proti japonským ostrovům, požádali Kugie, aby se pustili do stavby válečných plavidel. Výměnou za to nepožadovali po Kugiích daně. Protože však museli odevzdávat téměř veškeré potraviny nově se formující mongolské armádě, vyvrcholila roku 1284 jejich nespokojenost prvním povstáním, které trvalo téměř dva roky a stálo Mongoly 10 000 mužů. Podruhé se postavili na odpor rok po ukončení prvních nepokojů a než byli poraženi mongolskou přesilou, dosáhli výrazných úspěchů, o čemž svědčí i jejich několikanásobná vylodění u pevninských břehů a bojové operace na dolním Amuru. Po jejich porážce byl mezi oběma stranami uzavřen pakt o podrobení se říši Gen. [64] => [65] => === Osidlování jižního Hokkaidó Japonci (1432–1739) === [66] => Klan Ando byl po porážce klanem Nandu vyhnán na ostrov Hokkaidó, kde vytvořil svou vlastní samosprávu. Čilý obchod s Ainuy a mnohé nové technologie v rybolovu vedly k prosperitě, která dovolovala rodinám podřízeným klanu Ando stavět malé pobřežní pevnosti, tzv. ''[[date]]''. [67] => [68] => V polovině 15. století pak dochází k ozbrojeným výpadům proti japonským osadám pod vedením [[Komašajna]] (též Košamajna), a to až do roku [[1457]] ([[Košamajnova bitva]]), kdy se zbytek místních Japonců sjednotil a zformoval do protiútoku, během kterého se podařilo zabít jak Komašajna, tak jeho syna. Útoky na japonské osady však neustávaly téměř celé další tři čtvrtě století. Až se roku [[1515]] podařilo zavraždit bratry [[Šoju]] a [[Kušiho]] (též Kudžiho), toho času vůdce Ainuů. Ani to nestačilo pro potlačení nepokojů a tak bylo rozhodnuto o návratu japonských osadníků do [[Macumae]] (jižní část Hokkaidó). [69] => [70] => Roku [[1648]] byla rozpoutána [[Šakušajnova válka]], která původně propukla mezi dvěma znepřátelenými klany Ainuů: [[Šumu-kuru]] („západní lidé“) a [[Menaši-kuru]] („východní lidé“). Menaši-kuru byli loajální vůči japonským okupantům. Během lítých bojů byl ovšem zabit čelní vůdce podřízený přímo náčelníkovi [[Onibišimu]], což způsobilo velké starosti japonské správě. Mezitím ([[1653]]) došlo k odvetě, a Menaši-kuru srovnali, za tiché podpory Japonců, se zemí pevnost Šibutjari a zabili jejího velitele Kamokutaina. [71] => [72] => O dva roky později silami nabitý Šakušajn opět zaútočil na Menaši-kuru. Po vyrovnaném boji oficiálně hlavy obou znepřátelených klanů, tedy Šakušajn a Onibiši, podepsali příměří, fakticky však konflikt nikdy neskončil. Po deseti letech příprav byl Onibiši zavražděn ve svém domě a i když se jeho sestra pokusila sestavil síly proti Šakušajnovi, byla poražena a zabita. Region [[Pae]], bašta Menaši-kuru, padla do rukou Šumu-kuru. [73] => [74] => Šakušajn způsoboval Japoncům vážné škody a v podstatě nebylo v jejich silách jeho postup nikterak zastavit. Při střetech byly síly víceméně vyrovnané, ale Šakušajn přesto dokázal vítězit. To přimělo Japonce vlákat Šakušajna do léčky. Protože ztráty byly na obou stranách obrovské, rozhodli se Japonci uspořádat banket, kde měla být podepsána mírová smlouva mezi oběma stranami. Šakušajn a jeho 14 nejlepších mužů však bylo zajato a následně sťato. Stalo se tak 24. října roku [[1669]]. [75] => [76] => Následně bylo roku [[1672]] podepsáno příměří mezi Japonci (klan Macumae) a neutrálními nebo poraženými kmeny Ainuů, čímž definitivně skončila vleklá válka. V té době už do hry začalo pomalu vstupovat [[Ruské carství]], které zásadním způsobem zasahovalo do geopolitického uspořádání na Dálném východě. [77] => [78] => === Nový daňový systém a jeho dopad na Ainuy (1720–1758) === [79] => [[Soubor:Palace reception near Hakodate in 1751. Ainu bringing gifts.jpg|náhled|300px|Ainuové (zobrazení jako temní, vousatí a vlasatí barbaři) přinášejí do paláce poblíž [[Hakodate]] dary svému japonskému pánovi, pravděpodobně z klanu Macumae ([[1751]])]] [80] => Kvůli daňovým reformám v souvislosti s novým japonským územně-daňovým systémem, reformou [[Bašó Ukeoi-Sei]], přišli Ainuové o významné oblasti pro rybolov. Redukce takového rázu způsobovaly boj o loviště mezi jednotlivými kmeny, z nichž zřejmě nejkrvavější vzplál mezi kmeny [[Nošappu]] a [[Soja]], při kterém 2000 bojovníků klanu [[Kiitappu]] (náležícím k Nošappu) téměř vyvraždilo Soje. [81] => [82] => === Střety Ainuů s Rusy (1765–1771) === [83] => První setkání s [[Rusové|Rusy]] nebylo nikterak přívětivé. Na ostrov [[Urup (ostrov)|Uruppu]], jež je součástí [[Kurilské ostrovy|Kurilských ostrovů]], dorazila skupina ruských lovců, která vyvraždila starce Ainuů a páchala násilí na dalších lidech. Když se v roce [[1771]] chystali Rusové opět přistát u břehů Uruppu, Ainuové podnikli protiútok, zabili 20 z nich a zbytek se jim podařilo zahnat. [84] => [85] => === Povstání na Kunaširi a Menaši (1785–1794) === [86] => Po dlouhém období útlaků ze strany klanu Macumae, který nerespektoval šógunovy dekrety o Ainu (nechat z Ezóči vládu lidu Ezo) a, s leckdy sadistickým nádechem, terorizoval Ainu (nechal znásilňovat ženy, zabíjet muže, trávit náčelníky), pohár trpělivosti přetekl. Poslední kapkou zřejmě byla vražda náčelníka z ostrova Kunaširi, [[Jankiči]]ho. Jankičiho bratr [[Mamekiri]] ve vzteku nad tou opovážlivostí podnítil vzpouru proti Japoncům. Podařilo se mu zabít několik desítek japonských vojáků, obchodníků i civilistů, než byl přinucen se se svými 314 muži vzdát. Byl bez odkladu popraven a s ním i další jeho spojenci. [87] => [88] => O houževnatosti protijaponského odporu svědčí i to, že ještě v roce [[1794]] se znovu pokusili kunaširští Ainuové o revoltu, která však byla brzy potlačena. [89] => [90] => === V modernizujícím se Japonsku (po 1868) === [91] => [[Soubor:Brooklyn Museum - Ainu Hunters.jpg|náhled|vpravo|upright|''Ainuští lovci''. Obraz neznámého japonského malíře z 19. století]] [92] => Po roce [[1867]], spolu s [[Reformy Meidži|reformami Meidži]], byla císařským výnosem nařízena expanze japonských rodin do nově nabytých území a započala tak násilná asimilace Ainů s nově příchozími osadníky v masivním měřítku. Spolu s tímto „pojaponštěním“ bylo Ainům zakázáno praktikovat svůj dosavadní styl života. [93] => [94] => V roce [[1899]] sice císař vydal edikt [[Kjú Dódžin]], jež měl zajistit „pomoc“ a „modernizaci“ Ainuů v oblasti zemědělství, fakticky však sklouzl ještě k hlubší diverzifikaci mezi nimi a Japonci. Během této éry, s masivním nárůstem japonské populace a další kolonizací Hokkaidó, docházelo k prohlubující se diskriminaci Ainuů, která trvá dodnes a představuje nepříjemný sociální problém. [95] => [96] => === Zlepšení situace? (1923– ) === [97] => S příchodem dvacátého století, zejména v jeho 2. polovině, se zdá, že Ainuům přece jen začalo blýskat na lepší časy. [[Čisato Jukie]]mu se podařilo vydat sbírku básní [[Svaté verše Ainu|''Svaté verše Ainuů'']], za podpory zemské vlády na Hokkaidu vznikla [[Asociace hokkaidských Ainuů]] a vyšla poutavá díla ''[[Kotan]]'' od [[Hokuto Ibaši]]ho, ''[[Mladému Utari]]'' od [[Jaeko Bachelorová|Jaeko Bachelorové]] a ''[[Pláč Ainuů]]'' od [[Tuzu Kaizawa|Tuzu Kaizawy]]. [98] => [99] => Roku [[1961]] byla asociace přejmenována na [[Asociace Utari|Asociaci Utari]] z důvodu negativního povědomí veřejnosti při vyslovení slova Ainu, jako spojení s čímsi podřadným a nečistým. V roce [[1986]], navzdory všem obrodným příznakům znovunalezené národní identity Ainuů, však tehdejší nacionalisticky orientovaný japonský premiér [[Jasuhiro Nakasone]] prohlásil, že „''Japonsko je jednonárodnostní stát. Zde, mezi lidmi, kteří se nazývají japonskými občany, neexistují žádné národnostní menšiny.''“ [100] => [101] => V roce [[1997]] byl vydán nový zákon o původním obyvatelstvu Japonska, který konečně přiznal Ainuům důstojnost a zařadil je a jejich kulturu mezi národní poklady země. [102] => [103] => == Jazyk == [104] => {{Podrobně|Ainština}} [105] => [106] => == Náboženství a mytologie == [107] => {{Pahýl část}} [108] => [[Soubor:AinuBearSacrificeCirca1870.jpg|náhled|Obětování medvěda]] [109] => [110] => == Příbuzenství s historickým národem Emiši == [111] => Zatímco současné výzkumy do značné míry vyvrátily názor, že starověký národ [[Emiši]] byl totožný s národem Ainuů, přesný vztah mezi nimi zůstává nadále sporný.{{Cite journal |last=工藤 |first=雅樹 |date=1994 |title=考古学から見た古代蝦夷 |url=https://www.jstage.jst.go.jp/article/nihonkokogaku1994/1/1/1_1_139/_article/-char/ja/ |journal=日本考古学 |volume=1 |issue=1 |pages=139–154 |via=J-STAGE}} Je jisté, že přinejmenším někteří Emiši hovořili [[Ainština|Ainštinou]] a byli etnicky spřízněni s Ainuy.{{Cite journal |last1=Boer |first1=Elisabeth de |last2=Yang |first2=Melinda A. |last3=Kawagoe |first3=Aileen |last4=Barnes |first4=Gina L. |date=January 2020 |title=Japan considered from the hypothesis of farmer/language spread |journal=Evolutionary Human Sciences |language=en |volume=2 |pages=e13 |doi=10.1017/ehs.2020.7 |pmid=37588377 |pmc=10427481 |issn=2513-843X|doi-access=free }} Emiši však mohli zahrnovat i neainuské skupiny, jež mohou být spojovány buď se skupinami vzdáleně příbuznými s Ainuy (skupiny podobné Ainu), ale tvořící vlastní [[Etnicita|etnicitu]], nebo s ranými mluvčími [[Japonsko-rjúkjúské jazyky|Japonsko-rjúkjúskými jazyky]] mimo vliv [[Období Jamato#Císařský dvůr Jamato|dvora Jamato]]. Emiši vykazují zřetelné materiálně kulturní vazby na hokkaidské Ainuy. Na základě jakoby ainských [[Toponymum|toponym]] v celé oblasti [[Tóhoku]] dochází k tvrzením, že Emiši, stejně jako Ainuové, byli potomky kmenů z [[Období Džómon|podžómonského období]] (asi 340 př. n. l. ─ 700 n. l.) a původně hovořili jazyky příbuznými Ainštině. [112] => [113] => V [[období Nara]] (710–794) označoval termín Emiši lidi, kteří žili v oblasti Tóhoku a jejichž životní styl a kultura se výrazně lišily od životního stylu a kultury lidu Jamato. V té době se jednalo o kulturní a politický pojem bez rasového rozlišení.{{Cite web |title=古代の蝦夷(えみし）とアイヌはどのような関係にあるのですか。アイヌの祖先は蝦夷なのですか。｜株式会社帝国書院 |url=https://www.teikokushoin.co.jp/junior/faq/detail/950/ |access-date=2023-09-01 |website=株式会社帝国書院 |language=ja}} [114] => [115] => Od poloviny [[období Heian]] byli Emiši, kteří nespadali pod vládu dvora Jamato, označováni jako severní Emiši. Začalo se jim říkat „Ezo“ (Emiši). [[První písemná zmínka|První písemnou zmínku]] o „Ezo“, o němž se předpokládá, že mohl být Ainu, lze nalézt ve svitcích ''Suwa Daimjódžin Ekotoba'' (Ilustrovaný záznam o svatyni Suwa Daimjódžin) dokončených roku [[1356]]. Ainuové skutečně již od 13. století obývali Sachalin, Kurilské ostrovy a severovýchod ostrova Hokkaidó, oblast Tóhoku.{{Cite web |title=シントコ（行器） 文化遺産オンライン |url=https://bunka.nii.ac.jp/heritages/detail/507683 |access-date=2023-09-01 |website=bunka.nii.ac.jp |language=ja}} [116] => [117] => == Folklór == [118] => {{Pahýl část}} [119] => [[Soubor:AinuGroup.JPG|náhled|Ainuové v tradičních oděvech na fotografii z roku 1904]] [120] => [121] => === Odívání === [122] => Základem tradičního oděvu Ainuů byl [[plášť (oblečení)|plášť]] vyráběný z plátna utkaného [[Rostliny|rostlinných]] vláken, [[Bavlnářská tkanina|bavlněné látky]] či jiných materiálů. [[Muž]]ský plášť je dlouhý po lýtka, v [[Zima|zimních]] měsících je navíc doplněn vestou z [[Kožešina|kožešiny]]. [[Žena|Ženy]] tradičně nosí pod pláštěm, který je dlouhý až ke [[kotník]]ům, ještě uzavřený nátělník (''mour''). Oděvy pro slavnostní příležitosti byly bohatě zdobeny ruční [[Výšivka|výšivkou]] či různými [[aplikace (ozdoba)|aplikacemi]], které vytváří geometrické vzory. {{Citace elektronické monografie [123] => | příjmení = [124] => | jméno = [125] => | odkaz na autora = [126] => | titul = Ainu [127] => | url = http://www.everyculture.com/wc/Japan-to-Mali/Ainu.html [128] => | datum vydání = [129] => | datum aktualizace = [130] => | datum přístupu = 2013-01-31 [131] => | vydavatel = Countries and their cultures [132] => | místo = [133] => | jazyk = anglicky [134] => }} Ainuové vyráběli své pláště z pláten utkaných z vláken stromů (''attuš''), jako jsou například [[jilm]]y, [[Kopřiva|kopřiv]] či [[Jesencovité|jesencovitých]] (''retarpe''), z nichž bylo plátno mnohem světlejší než z ostatních rostlin. Obchodem s [[Japonci]] získávali Ainu [[Bavlnářská tkanina|bavlněné látky]], z nichž šili pláště zdobené [[Výšivka|výšivkou]] (''čikarkarpe''), či velkou aplikací z bílé látky (''kaparamip'').{{Citace elektronické monografie [135] => | příjmení = [136] => | jméno = [137] => | odkaz na autora = [138] => | titul = Clothing [139] => | url = http://www.ainu-museum.or.jp/en/study/eng07.html [140] => | datum vydání = [141] => | datum aktualizace = [142] => | datum přístupu = 2013-01-31 [143] => | vydavatel = Ainu museum [144] => | místo = Shiraoi, Hokkaido [145] => | jazyk = anglicky [146] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130124171024/http://www.ainu-museum.or.jp/en/study/eng07.html [147] => | datum archivace = 2013-01-24 [148] => | nedostupné = ano [149] => }} Ainuové z [[Kurilské ostrovy|Kurilských ostrovů]] neměli dostatek materiálu pro výrobu takovýchto oděvů a proto sešívali z kůží [[Moře|mořských]] [[Ptáci|ptáků]] ([[alky]], [[albatrosovití|albatrosi]]) kabáty (''rapuri''),[http://www.orientalstudies.ru/eng/index.php?option=com_publications&Itemid=75&pub=1259 IOM RAS – Publications] které dobře izolovaly [[teplo]] a zároveň chránily před [[Déšť|deštěm]] (díky ptačímu peří).[http://www.minpaku.ac.jp/museum/exhibition/main/aynu/01 Minpaku.ac.jp, muzeum] Ainu ze [[Sachalin]]u zas šili pláště z kůží [[Ryby|ryb]] a jiných zvířat (''ur'').[http://www.minpaku.ac.jp/museum/exhibition/main/aynu/04 Minpaku.ac.jp, muzeum] [150] => [151] => Během slavnostních příležitostí nosí [[muž]]i ''sapanupe'', [[Čelenka|čelenku]] upletenou z [[Lýko|lýka]]. Tato čelenka je zdobená [[Dřevo|dřevěnými]] figurkami zvířecích božstev a jinými ornamenty. Muži také tradičně nosí [[meč]] (''emuš'') zpevněný na popruhu přes rameno (''emuš at''). [[Žena|Ženy]] se zdobí [[Kovy|kovovými]] kruhovými [[náušnice]]mi (''nikari''), vyšívanou čelenkou (''matanpuši'') a náhrdelníkem ze skleněných [[Korálky|korálků]] (''tamasai'').{{Citace elektronické monografie [152] => | příjmení = [153] => | jméno = [154] => | odkaz na autora = [155] => | titul = Ornaments [156] => | url = http://www.ainu-museum.or.jp/en/study/eng08.html [157] => | datum vydání = [158] => | datum aktualizace = [159] => | datum přístupu = 2013-01-31 [160] => | vydavatel = Ainu museum [161] => | místo = Shiraoi, Hokkaido [162] => | jazyk = anglicky [163] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130123224933/http://www.ainu-museum.or.jp/en/study/eng08.html [164] => | datum archivace = 2013-01-23 [165] => | nedostupné = ano [166] => }} [167] => [168] =>
[169] => [170] => Soubor:AinuSan.jpg|Muž a ženy v tradičních oděvech [[Hokkaidó|hokkaidských]] Ainu [171] => Soubor:Ainuschönheit (Sammlung Bälz).jpg|Ainuská dívka ve slavnostním oděvu a s tetováním okolo úst [172] => Soubor:Sakhalin Ainu Man.jpg|[[Sachalin]]ský Ainu ve zdobeném kostýmu [173] => Soubor:Ainu clothing - Royal Ontario Museum - DSC09577.JPG|Tradiční výšivka a látková aplikace [174] => Soubor:AinuPloma.jpg|Ainský kabát z ptačích kůží z [[Kurilské ostrovy|Kurilských ostrovů]] [175] => Soubor:WLA brooklynmuseum Ainu Brass Earrings.jpg|Ainské [[náušnice]] ''nikari'' [176] => Soubor:WLA brooklynmuseum Ainu Tamasay Bead Necklace.jpg|Náhrdelník ''tamasai'' [177] => [178] =>
[179] => [180] => === Kuchyně === [181] => [[Soubor:Ainu ohaw.jpg|náhled|''Ohaw'', ainská polévka z masa a zeleniny]] [182] => Většina potravin, které Ainu získali [[lov]]em, sběrem, či [[Zemědělství|vypěstováním]], se tradičně upravovala sušením, uzením či vařením. Jídlo se skladovalo ve skladištích nazývaných ''pu''. Základním jídlem byla [[polévka]] ''ohaw'' či ''rur'', připravovaná z [[vývar]]u, [[maso|masa]] a různých druhů [[Zelenina|zeleniny]] a divokých rostlin. Existuje mnoho druhů ''ohaw'', které se navzájem liší ingrediencemi, například ''kam ohaw'' ([[maso]]vá polévka), ''pukusa ohaw'' (polévka s [[Česnek hadí|česnekem hadím]] – ''pukusa''), ''pukusakina ohaw'' (polévka se [[Sasanka|sasankou]]) a další. Přílohou byla obvykle ''sayo'', obilná kaše připravovaná například z [[Proso|prosa]] (''munčiro sayo'') nebo [[Ježatka|ježatky]] (''piyapa sayo''). Tradiční strava také zahrnovala například sušeného [[losos]]a či vařené divoké rostliny a zeleninu – ''rataškep''.{{Citace elektronické monografie [183] => | příjmení = [184] => | jméno = [185] => | odkaz na autora = [186] => | titul = Eating Habits [187] => | url = http://www.ainu-museum.or.jp/en/study/eng02.html [188] => | datum vydání = [189] => | datum aktualizace = [190] => | datum přístupu = 2013-01-31 [191] => | vydavatel = Ainu museum [192] => | místo = Shiraoi, Hokkaido [193] => | jazyk = anglicky [194] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130125204412/http://www.ainu-museum.or.jp/en/study/eng02.html [195] => | datum archivace = 2013-01-25 [196] => | nedostupné = ano [197] => }} [198] => [199] => == Reference == [200] => {{Překlad|jazyk=en |článek=Ainu people |revize= 535482386}} [201] => [202] => [203] => == Související články == [204] => * [[Ainština]] [205] => * [[Yukar]] [206] => [207] => == Externí odkazy == [208] => * {{Commonscat}} [209] => * {{cs}} [http://www.scribd.com/doc/119455150/Jsem-Ainu-jsem-%C4%8Dlov%C4%9Bk Kniha o Ainu na Scribd] [210] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20051122173049/http://www.isn.ne.jp/~suzutayu/MHJapan/AbeNoHirafu.html Námořní expedice Hirafu Abeho] [211] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20060816195345/http://www.ainu-museum.or.jp/english/eng00.html The Ainu Museum] [212] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20111228231332/http://elctl.isp.msu.edu/archive/tables2/DemogrEastAsia.htm Demographic Table for East Asian LCTLs] [213] => * {{en}} [http://www.sacred-texts.com/shi/aft/index.htm Unikátní sbírka příběhů Ainu] [214] => [215] => {{Autoritní data}} [216] => {{Portály|Japonsko}} [217] => [218] => [[Kategorie:Ainuové| ]] [219] => [[Kategorie:Etnické skupiny v Japonsku]] [220] => [[Kategorie:Etnické skupiny v Rusku]] [] => )
good wiki

Ainuové

Ainuové či Ainové (japonsky アイヌ, Ainu; rusky Айны, Ajny) jsou malý domorodý národ čítající kolem 25 000 příslušníků (podle neoficiálních odhadů ale jejich počet, včetně míšenců, šplhá až k 200 000). V současné době jich většina žije v Japonsku, kde jsou soustředění hlavně na severním ostrově Hokkaidó, či v malých společenstvích v Ruské federaci (zejména na poloostrově Kamčatka).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Kurilské ostrovy','Sachalin','Kamčatka','ruština','Ainština','Japonci','náušnice','Akita','Honšú','Výšivka','Nivchové','Bavlnářská tkanina'

Ainština

Akita

Honšú

Japonci

Kamčatka

Kamčatka je poloostrov na východě Ruska, nacházející se mezi Ochotským a Beringovým mořem na severozápadním konci tichooceánského ohýně.

Náušnice

Nivchové

Ruština

Ruština je slovanský jazyk, který patří mezi východoslovanské jazyky.

Sachalin