Array ( [0] => 15542230 [id] => 15542230 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Antikva [uri] => Antikva [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Schriftzug Antiqua.svg|náhled|Antikva]] [1] => [[Soubor:Apollo, musices… Garamond 1544.jpg|náhled|Původní Garamondovo písmo (1544)]] [2] => '''Antikva''' ([[Latina|lat.]] ''antiqua'', starobylá) je nejběžnější typ [[Latinka|latinkového]] [[Knihtisk|tiskacího]] [[Písmo|písma]], které se vyznačuje proměnlivou sílou tahů a [[Serif|patkami]] a tím se odlišuje od dalšího běžného písma, [[Bezpatkové písmo#Grotesk|grotesku]]. V češtině bylo také podle použití nazývané ''latinské písmo'', zatímco pro [[Němčina|němčinu]] byla do roku [[1941]] používána [[Fraktura (písmo)|fraktura]] (tiskové [[novogotické písmo]], lidově [[švabach]]). [3] => [4] => == Historie == [5] => Antikva vznikla jako [[humanistické písmo]] pro potřeby nového vynálezu [[knihtisk]]u. Její [[majuskule|majuskulní]] tvary vycházejí z [[Antika|antické]] kapitály a [[minuskule|minuskulní]] tvary ze středověké [[karolina (písmo)|karoliny]]. {{Citace monografie|příjmení=Kašpar|jméno=Jaroslav|odkaz na autora=Jaroslav Kašpar (historik)|titul=Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím|místo=Praha|vydavatel=SPN|rok=1987|stránky=45}} [6] => [7] => [[Johannes Gutenberg|Gutenbergův]] vynález knihtisku ([[Gutenbergova bible|první kniha]] asi [[1455]]) se šířil prostřednictvím tiskařů z německých oblastí, kde byla obvyklá [[Gotické písmo|gotická písma]]. První antikvy (od 1464) tak ještě vykazovaly některé prvky lomeného písma. Brzy se však vývoj antikvy soustředil do humanistické Itálie, zejména do severoitalských [[Benátky|Benátek]], podle kterých se i nejstarší písma nazývají ''benátská antikva''. Hlavním a nejdokonalejším zástupcem těchto písem je antikva [[Nicolas Jenson|Nicolase Jensona]] z roku [[1470]], která se v upravených podobách používá dodnes. V Benátkách měl od roku 1495 tiskárnu i vydavatel [[Aldus Manutius]], v jehož dílně pracoval rytec [[Francesco Griffo]] a vznikly zde písma ovlivňující další vývoj antikvy a také první [[Kurziva|italika]]. [8] => [9] => [[Griffový]]m písmem ovlivněná tzv. ''starší antikva'' ještě zachovává některé prvky psaného písma, ale vyznačuje se užšími (úspornějšími) literami, lépe přizpůsobenou kresbou verzálek, tvarováním patek a charakteristická je také změna příčky u minuskového „e“ z šikmé na vodorovnou. Tato antikva získává svou klasickou podobu především v [[paříž]]ské [[Písmolijectví|písmolijecké]] dílně [[Claude Garamond|Clauda Garamonda]] kolem roku 1540 a udržela se v knihtisku až do 18. století, kdy její znaky vykazují ještě písma [[William Caslon|Williama Caslona]]. [10] => [11] => V [[16. století]] získala antikva převedením [[Humanistické písmo|humanistické]] polokurzívy do tiskové podoby svoji typografickou [[Kurziva|kurzivu]], tzv. [[Kurziva|italiku]]. [12] => [13] => Antikva se stala záhy velmi populární a zůstala v užívání dodnes. Protože antikva nezůstala v průběhu staletí neměnná, je rozeznáváno několik druhů antik: [[Renesance|renesanční]], [[Baroko|barokní]], [[Klasicismus|klasicistní]] a tučná. V [[19. století]] se objevila vedle antikvy také tzv. [[egyptienka]], tedy lineární (nestínované) [[serif]]ové písmo a bezserifový lineární tzv. [[Bezpatkové písmo#Grotesk|grotesk]]. [14] => [15] => == Typy antikvy == [16] => [[Soubor:JensonDetail.jpg|náhled|Jensonova antikva (1470)]] [17] => [[Soubor:A Specimen by William Caslon.jpg|náhled|Vzor písma - William Caslon, 1734]] [18] => [[Soubor:Milton Baskerville.jpg|náhled|Ztracený ráj od J. Miltona tištěný Johnem Baskervillem, 1758]] [19] => === Renesanční antikva === [20] => Počátkem [[15. století]] v době [[renesance]] se s rozvíjejícím [[Humanismus|humanismem]] rozvinul i zájem o [[Antika|antickou]] kulturu a s tím i o antické monumentální nápisy. Tak se zrodila „staronová antikva“. Zprvu se propojovala [[Gotické písmo|gotická písma]] s [[Fraktura (písmo)|latinkou]] a vznikaly písma přechodového typu, která se nazývají „groteskantikvy“, ale už v roce 1464 z rukou německého tiskaře A. Rushe, pochází písmo, jenž má všechny znaky antikvy. K dokonalosti antikvu dovedli až benátští tiskaři jako byl [[Nicolas Jenson|Nikolas Jenson]]. Dalším vynikajícím tiskařem byl [[Aldus Manutius]] z jehož dílny pochází první nakloněný řez písma – ''[[Kurziva|italika]]'', pojmenovaný ''Chancery''. Obraz písma se nadále prosvětloval a dekoratizoval. Francouzský [[Písmolijectví|písmolijec]] [[Claude Garamond]] vytvořil písma s výrazným prolnutím horizontálních [[serif]]ů. Jeho písma se stala vzorem pro řadu tvůrců písem ve [[20. století]] a vydávala ho řada [[Písmolijectví|písmolijen]]. Písmo renesančního typu a jeho modifikace je nazýváno jako „dynamická antikva“. Dynamickými antikvami francouzského typu se proslavil [[Christophe Plantin]]. Písma tohoto typu se staly velmi oblíbenými a ještě v [[18. století]], kdy vytvářel písmo tomto duchu [[William Caslon]], který uzavírá pozdně renesanční typ dynamické antikvy.{{Citace monografie [21] => | příjmení = Vlková [22] => | jméno = Klára [23] => | příjmení2 = [24] => | jméno2 = [25] => | titul = Písmo a typografie [26] => | vydání = [27] => | vydavatel = Střední odborná škola obchodu, užitého umění a designu, Plzeň [28] => | místo = Plzeň [29] => | rok vydání = 2006 [30] => | počet stran = 98 [31] => | strany = 24–29 [32] => | isbn = [33] => }} [34] => [35] => === Barokní antikva === [36] => Pozvolnost přechodu [[renesance]] k [[Baroko|baroku]] je zvláště patrná v oblasti písmové tvorby, kde rozdíl mezi oběma typy rozezná patrně jen odborník. Proto jsou barokní antikvy uváděny jako antikvy přechodového období, někdy shrnované pod názvem „přechodová antikva''“''. Barokní antikvy jsou svou formou kdesi uprostřed mezi vnitřní harmonií renesanční antikvy a chladnou elegancí ve vztahu silných a slabých linií klasicistní antikvy. Na rozdíl od renesančních typů písma, které se drží spíše čistých harmonických forem, barokní písmo využívá ornamentálnosti a dekorativní modifikace. Jako příklad lze uvést písmo ''Romain du Roi'', které podle návrhů [[Francouzská akademie věd|francouzské akademie věd]] vyryl [[Philippe Grandjean]] pro královskou tiskárnu. Úspěch Grandjeanova písma a monopol jeho využití podnítily řadu jeho následovníků k vytvoření písmových obměn. Např. [[Pierre Simon Fournier]] vytvořil písmo zvláště výrazně odrážející charakter barokní antikvy. Zasloužil se také o zavedení jednotného typografického měrného systému. Vydal typografickou příručku ''Manuel Typographique'', kde stanovuje míry a velikosti písma a potřebné jednotky důležité pro knižní sazbu. Svou prací též položil základy k dnešní typometrické soustavě. Dalším tvůrcem barokní antikvy byl Angličan [[John Baskerville]], který vytvořil písmo natolik moderní, že bylo počátkem [[19. století]] znovu oživeno a je dodnes používáno. [37] => [38] => === Klasicistní antikva === [39] => Doba [[Klasicismus|klasicismu]] je podnícena mimo jiné i novou vlnou zájmu o [[Antika|antiku]], která se zvedla také díky novým archeologickým vykopávkám. Klasicistní antikva je čistá a jasná. Vykazuje chladnost, racionálnost a má náběh k uniformitě. [[Serif]] a slabou linii v duktu písma nahrazuje vlasová linie. Vyhrocen je kontrast slabých a silných tahů. Klasicistní antikvě se také říká „statická antikva''“''. Tento druh písma vytvářela slavná tiskařská rodina [[Didot]]ů, žijící v [[Paříž]]i, z nichž nejznámější byl zřejmě [[Pierre Didot]]. Klasicistní antikva se stala písmem mladé francouzské republiky v [[Napoleon Bonaparte|napoleonském období]]. Vytlačila staré typy písma a rozšířila se po celé [[Evropa|Evropě]]. Písmovým výrazem jsou jí velice blízká písma, která tvořil Ital [[Giambattista Bodoni]]. Vytvořil řadu písem v nichž ještě zvětšil rozdíl mezi slabými a silnými tahy. Z řady písem obdobného řezu je relativně samostatná zejména antikva německého rytce [[Justus Erich Walbaum|Justuse Ericha Walbauma]], jejíž oblá písmena mají zvláštní napětí, dané nepatrným náběhem oblouků k hraně. Jeho antikva byla ovšem používána v [[Anglie|Anglii]], protože v [[Německo|Německu]] se ještě do [[20. století]] sázelo převážně lomenými písmy ([[švabach]]). [40] => [41] => === Písma 19. století === [42] => S prudkým rozmachem strojové výroby v [[19. století]] se měnilo i písmolijectví. Objevilo se celé nové odvětví propagační grafiky, pro kterou jsou krásné antikvy nedostatečné, protože nedovedou dostatečně křičet a upozorňovat. Proto vznikají nové druhy písem, často nejpodivnějších křížení. Řada z nich proniká i do knižní tvorby a nahrazuje tak dosavadní jednoduchost, ušlechtilost a vyváženost. Z těchto důvodů se tyto typy písma označují jako „úpadková písma''“'', ale více jsou známá pod pojmem „akcidenční písma''“''. Vývoj těchto písem se dotkl především klasicistní antikvy. Výrazněji se zvýšil kontrast silných a slabých tahů, čímž se písmo nutně rozšířilo a tím vznikla tzv. „široká tučná antikva''“''. Naopak v kontrastu vzniklo i písmo, která se protáhlo do výšky tzv. „úzká tučná antikva“. Obě verze byly ještě dále nejrůznějším způsobem dekoratizovány, a to buď plošně nebo vznikaly různé typy „ornamentální plastické antikvy“. Další skupinou písem, které vznikly v průběhu [[19. století]] jsou tzv. [[Egyptienka|egyptienky]]. [43] => [44] => == Odkazy == [45] => === Reference === [46] => [47] => [48] => === Literatura === [49] => * {{Citace sborníku | příjmení = Šercl | jméno = Jindřich | odkaz na autora = | titul = Antikva | sborník = [[Ottův slovník naučný]] | vydavatel = J. Otto | místo = Praha | rok vydání = 1889 | svazek = II}} [50] => [51] => === Externí odkazy === [52] => * {{Commonscat}} [53] => * {{TDKIV}} [54] => * [http://www.typo.cz/databaze/pravidla-a-nazvoslovi/klasifikace-pisem/ Klasifikace písem] [55] => {{Autoritní data}} [56] => [57] => [[Kategorie:Typografie]] [58] => [[Kategorie:Novověké latinské písmo]] [] => )
good wiki

Antikva

Antikva Původní Garamondovo písmo (1544) Antikva (lat. antiqua, starobylá) je nejběžnější typ latinkového tiskacího písma, které se vyznačuje proměnlivou sílou tahů a patkami a tím se odlišuje od dalšího běžného písma, grotesku.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Kurziva','19. století','Písmolijectví','Antika','švabach','Klasicismus','Baroko','20. století','Aldus Manutius','Claude Garamond','Serif','Bezpatkové písmo#Grotesk'

Antika

Baroko

Klasicismus

Klasicismus je umělecký a kulturní směr, který se začal prosazovat zejména v 18.

Kurziva

Písmolijectví

Serif

Švabach