Array ( [0] => 15482891 [id] => 15482891 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Antimon [uri] => Antimon [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Antimon je chemický prvek s označením Sb a atomovým číslem 51. Patří mezi polokovy a je součástí dusíkové skupiny periodické tabulky. Jeho jméno pochází z řeckého slova "antimonion", což znamená proti kovu. Antimon byl poprvé objeven v roce 1450, ale jeho vlastnosti a použití byly objeveny až ve 17. století. Nachází se hojně ve formě sulfidu antimonitého, který se využívá při výrobě olova, baterií a keramiky. Antimon má také několik lékařských využití, ale má i toxické účinky. V textu jsou podrobně popsány chemické vlastnosti, použití a dopady antimonu na lidské zdraví a životní prostředí. [oai] => Antimon je chemický prvek s označením Sb a atomovým číslem 51. Patří mezi polokovy a je součástí dusíkové skupiny periodické tabulky. Jeho jméno pochází z řeckého slova "antimonion", což znamená proti kovu. Antimon byl poprvé objeven v roce 1450, ale jeho vlastnosti a použití byly objeveny až ve 17. století. Nachází se hojně ve formě sulfidu antimonitého, který se využívá při výrobě olova, baterií a keramiky. Antimon má také několik lékařských využití, ale má i toxické účinky. V textu jsou podrobně popsány chemické vlastnosti, použití a dopady antimonu na lidské zdraví a životní prostředí. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - chemický prvek [1] => | značka = Sb [2] => | protonové číslo = 51 [3] => | nukleonové číslo = [4] => | název = Antimon [5] => | latinsky = stibium [6] => | nad = [[Arsen|As]] [7] => | pod = [[Bismut|Bi]] [8] => | vlevo = [[Cín]] [9] => | vpravo = [[Tellur]] [10] => | dolní tabulka = ano [11] => | chemická skupina = Polokovy [12] => | číslo CAS = 7440-36-0 [13] => | skupina = 15 [14] => | perioda = 5 [15] => | blok = p [16] => | obrázek = Antimony-4.jpg [17] => | emisní spektrum = Antimony spectrum visible.png [18] => | vzhled = stříbřitě lesklá šedá [19] => | relativní atomová hmotnost = 121,760 [20] => | atomový poloměr = 140 pm [21] => | kovalentní poloměr = 139±4 pm [22] => | Van der Waalsův poloměr = 206 pm [23] => | elektronová konfigurace = [[[Krypton|Kr]]] 4d10 5s2 5p3 [24] => | oxidační čísla = −III, '''III''', '''V''' [25] => | skupenství = pevné [26] => | krystalografická soustava = trigonální (bílá)
[[Soubor:Rhombohedral.svg|100px|tetragonální]] [27] => | hustota = (při [[Pokojová teplota|p.t.]]) 6.697  [28] => | tvrdost = 3,0 [29] => | magnetické chování = [[Diamagnetismus|diamagnetické]] [30] => | teplota tání = 630,63 [31] => | teplota varu = 1587 [32] => | rychlost zvuku = (při 20 °C) 3420 m/s [33] => | měrný elektrický odpor = 417 nΩ·m (při 20 °C) [34] => | součinitel elektrického odporu = 3,6 až 5,1 K−1 [35] => | tepelná vodivost = 24,4 W⋅m−1⋅K−1 [36] => | skupenské teplo tání = 19,79 kJ·mol−1 [37] => | skupenské teplo varu = 193,43 kJ·mol−1 [38] => | měrná tepelná kapacita = 25,23 J·mol−1·K−1 [39] => | elektronegativita = 2,05 [40] => | ionizační energie = 834 kJ·mol−1 [41] => | ionizační energie2 = 1594,9 kJ·mol−1 [42] => | ionizační energie3 = 2440 kJ·mol−1 [43] => | iontový poloměr = 76 pm [44] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [45] => | nukleonové číslo = 121 [46] => | značka = Sb [47] => | počet neutronů = 70 [48] => | výskyt = 57,36 [49] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [50] => | nukleonové číslo = 123 [51] => | značka = Sb [52] => | počet neutronů = 72 [53] => | výskyt = 42,64 [54] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [55] => | nukleonové číslo = 125 [56] => | značka = Sb [57] => | výskyt = syntetický [58] => | poločas = 2,7582 let [59] => | způsob = [[Přeměna beta minus|β−]] [60] => | energie = 0,767 [61] => | nukleonové číslo produktu = 125 [62] => | značka produktu = [[Tellur|Te]] [63] => }} [64] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS07}}{{GHS08}}{{GHS09}}{{Citace elektronického periodika | titul = Antimony | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/5354495 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Varování}} [65] => }} [66] => '''Antimon''' (chemická značka '''Sb''', {{vjazyce|la}} ''stibium'') je [[polokovy|polokovový]] prvek, lidstvu je znám již od [[starověk]]u. Slouží jako součást různých slitin, používá se ve výrobě elektronických prvků, [[pigment|barviv]] a [[keramika|keramických]] materiálů. [67] => [68] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [69] => [70] => Antimon je stříbrolesklý kovový až polokovový prvek, známý již od starověku. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenstvích Sb3−, Sb3+, Sb4+ a Sb5+. [71] => [72] => Antimon stojí v [[Beketovova řada kovů|elektrochemické řadě napětí kovů]] až za vodíkem a proto se rozpouští pouze působením silných minerálních oxidačních kyselin, vůči kterým není antimon příliš odolný. Velmi rychle se také rozpouští v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přítomnosti i malého množství oxidačních činidel (např. [[Kyselina dusičná|HNO3]], [[peroxid vodíku|H2O2]]). Ochotně reaguje s [[halogeny]] a [[sulfan]]em. Za tepla se slučuje se sírou, fosforem, arsenem a dalšími prvky. Při zahřívání s oxidačními činidly (např. dusičnany, chlorečnany) práškový antimon vybuchuje za vzniku solí kyseliny antimoničné. [73] => [74] => Kovový antimon se vyskytuje v několika alotropních modifikacích: modrobílý kovový antimon a nestálé nekovové formy žlutého a černého antimonu. [75] => * Kovový neboli šedý antimon je středně tvrdý a velmi křehký. Na vzduchu je za normálních teplot neomezeně stálý, za zvýšené teploty reaguje s [[kyslík]]em za vzniku oxidu antimonitého Sb2O3. [76] => * Žlutý antimon lze získat zaváděním kyslíku do kapalného [[stiban|antimonovodíku]] při −90 °C a odpovídá modifikacím žlutého [[arsen]]u a bílého [[fosfor]]u . Nad −80 °C černá a přechází na modifikaci černého antimonu. [77] => * Černý antimon vzniká buď ze žlutého nebo působením [[vzduch]]u na kapalný antimonovodík při teplotách vyšších než −80 °C. Černý antimon je reaktivnější než kovový. Za obyčejné teploty se vzduchem oxiduje a může se dokonce vznítit.{{Doplňte zdroj}} Pokud je zahřátý za nepřístupu vzduchu, přechází na kovovou modifikaci. [78] => [79] => == Výskyt == [80] => [[Soubor:Stibnite.jpg|náhled|vlevo|Antimonit]] [81] => Antimon je v [[zemská kůra|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,2–1 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 0,3 μg/l. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom antimonu přibližně 300 miliard atomů [[vodík]]u. [82] => [83] => Hlavní rudou antimonu je [[antimonit]], chemicky sulfid antimonitý Sb2S3. Dalšími minerály antimonu jsou [[ullmannit]] o složení NiSbS, [[breithauptit]] NiSb, [[dyskrazit]] Ag3Sb, [[pyrargyrit]] Ag3SbS3, [[boulangerit]] 5PbS·2Sb2S3, [[jamesonit]] 2PbS·Sb2S3 a například [[stefanit]] 5Ag2S·Sb2S3. Vzácně se v přírodě lze setkat i s elementárním, kovovým [[antimon (minerál)|antimonem]]. Obvykle je také přítomen jako příměs v rudách [[stříbro|stříbra]], [[měď|mědi]] a [[olovo|olova]]. [84] => [85] => Největší známé zásoby antimonu na světě jsou v současnosti v [[Tádžikistán]]u. [86] => [87] => == Výroba == [88] => * Průmyslově se antimon vyrábí '''pražně-redukčním pochodem''' svých sulfidických rud za přístupu vzduchu za vzniku oxidů, které se dále '''redukují žárově [[uhlí]]m''' ([[koks]]em). [89] => [90] => : \mathsf{Sb_2S_3 + 5\,O_2\ \to\ Sb_2O_4 + 3\,SO_2} [91] => [92] => : \mathsf{Sb_2O_4 + 4\,C\ \to\ 2\,Sb + 4\,CO} [93] => [94] => * Další možný způsob výroby antimonu je '''srážecí pochod''', kdy spolu reaguje [[antimonit]] a [[železo]]. Tento způsob lze použít pouze v případě, že antimonit neobsahuje velké množství hlušiny. [95] => [96] => : \mathsf{Sb_2S_3 + 3\,Fe\ \to\ 2\,Sb + 3\,FeS} [97] => [98] => * Velmi čistý antimon lze získat z roztoků nebo tavenin [[elektrolýza|elektrolyticky]]. [99] => [100] => == Využití == [101] => Významné uplatnění nalézá antimon jako složka různých '''[[slitina|slitin]]'''. Obvykle v nich však tvoří pouze malou část, která pouze zlepšuje vlastnosti základní slitiny – např. zvýšení mechanické pevnosti a odolnosti proti chemickým vlivům. Další významné použití je využití sulfidu antimoničného při výrobě [[kaučuk]]u. [102] => [103] => === Slitiny antimonu === [104] => [[Soubor:Antimon.PNG|vlevo|náhled|Lahvička s černým [[alotropie|alotropem]] antimonu]] [105] => Nové typy olověných '''[[akumulátor]]ů''' jsou často vyráběny ze slitin [[olovo|olova]] s jinými kovy. Například výroba kladných desek ze slitiny olova, antimonu a [[selen]]u značně prodlužuje životnost akumulátoru v důsledku vyšší mechanické pevnosti této slitiny. [106] => [107] => Významný je podíl antimonu při '''výrobě pájek''' na bázi olova a cínu. Přídavky antimonu, [[kadmium|kadmia]] a stříbra získávají tyto pájky lepší vodivost, zvyšuje se pevnost sváru, i když za cenu zvýšení bodu tání slitiny. [108] => [109] => Slitina o přibližném složení 75 % olova, 15 % cínu a 10 % antimonu – '''[[liteřina]]''' byla po dlouhá léta základním materiálem pro výrobu tiskařských liter – forem sazby tisku. Tuto slitinu vytvořil v [[15. století]] proslulý zlatník [[Johannes Gutenberg]], vynálezce [[knihtisk]]u a výrobce světoznámé [[Gutenbergova bible|Gutenbergovy bible]]. [110] => [111] => '''Ložiskový kov''' obsahuje [[cín]], [[olovo]], [[měď]] a antimon. Rozlišují se dva typy ložiskových kovů – bílé a červené. Bílé obsahují 80–90 % cínu, 7–20 % antimonu a několik procent mědi. Červené obsahují 75–90 % mědi, 10 % cínu a menší množství [[zinek|zinku]], olova a antimonu. Vyznačují se především vysokou odolností proti otěru, i když jsou poměrně měkké – slouží pro výrobu kluzných ložisek pro automobilový průmysl a další aplikace. [112] => [113] => Známá soška filmového [[Oscar#Soška Oscara|Oscara]] je od roku [[1930]] vyráběna ze slitiny cínu, mědi a antimonu, pokrytá vrstvou [[nikl]]u, stříbra a konečně čistého 24[[Karát (ryzost)|karátového]] [[zlato|zlata]]. [114] => [115] => Vzácně je antimon [[legování|legován]] do '''dentálních slitin''' používaných v zubním lékařství. Hlavními kovy dentálních slitin s obsahem antimonu jsou [[palladium]] a [[stříbro]]. [116] => [117] => === Elektronika === [118] => Přídavkem určitého množství atomů antimonu do krystalu superčistého [[křemík]]u vznikne '''polovodič typu N''', jedna z komponent pro výrobu základních součástí současné elektroniky – [[dioda|diod]] a '''[[tranzistor]]ů'''. [119] => [120] => Optické disky ([[kompaktní disk|CD]], [[DVD]], [[Blu-ray]]) s možností vícenásobného zápisu používají pro záznam dat vrstvy nejčastěji na bázi slitin [[germanium]]-antimon-[[tellur]] nebo stříbro-[[indium]]-antimon-tellur. Záznam spočívá ve změně struktury materiálu z krystalické do amorfní formy, přičemž obě formy mají významně odlišné optické vlastnosti. Zahřeje-li se hmota laserem nad určitou teplotu (teplota krystalizace) a poté ochladí, získává krystalickou strukturu. Je-li však zahřáta nad teplotu tání a poté prudce ochlazena, přechází do amorfního (tedy neuspořádaného) stavu. [121] => [122] => == Sloučeniny == [123] => [[Soubor:Antimony massive.jpg|vpravo|náhled|Kovový antimon]] [124] => [125] => === Antimonovodík === [126] => S [[vodík]]em vytváří antimon plynný antimonovodík neboli stiban SbH3. Je to zapáchající, bezbarvý a snadno zápalný plyn. Vzniká působením vodíku ve stavu zrodu na rozpustné sloučeniny antimonu. Hořením stibanu vzniká oxid antimonitý Sb2O3. [127] => [128] => === Sulfidy === [129] => Sulfidy antimonu jsou ve vodě nerozpustné sloučeniny. [130] => * [[Sulfid antimonitý]] Sb2S3 je po vysrážení ze studeného roztoku oranžovočervený, po vysrážení z teplejších roztoků nebo při zahřívání oranžovočerveného sulfidu, přechází na šedočernou modifikaci. Sulfid antimonitý je jednou ze sloučenin používaných při výrobě zápalek a je základní rudou používanou k výrobě antimonu. [131] => * [[Sulfid antimoničný]] Sb2S5 je oranžový prášek, který se používá k vulkanizaci kaučuku. [132] => [133] => === Halogenidy === [134] => Všechny halogenidy lze (až na [[chlorid antimoničitý]] SbCl4) připravit přímým sloučením prvků. Halogenidy antimonu snadno hydrolyzují i vzdušnou vlhkostí, nejstálejší z nich jsou fluoridy. [135] => * [[Fluorid antimonitý]] SbF3 je bezbarvá krystalická látka, snadno se rozplývající na vzduchu. Tvoří podvojné soli s chloridy a sírany alkalických kovů. [136] => * [[Fluorid antimoničný]] SbF5 je bezbarvá olejovitá kapalina. Snadno tvoří podvojné soli a adiční sloučeniny. [137] => * [[Chlorid antimonitý]] SbCl3 je měkká, bezbarvá, na vzduchu dýmající látka. Používá se k moření kovů a v medicíně pro leptání. Snadno tvoří adiční sloučeniny a některé podvojné soli. [138] => * [[Chlorid antimoničitý]] SbCl4 je tmavohnědá kapalina, kterou nelze připravit v čistém stavu, ale pouze v rovnováze s chloridem antimonitým a antimoničným. Chlorid antimoničitý tvoří [[komplexní sloučenina|komplexní]] soli. [139] => * [[Chlorid antimoničný]] SbCl5 je nažloutlá olejovitá kapalina. Nalézá uplatnění především v organické syntéze, kde se používá jako chlorační činidlo. [140] => * [[Bromid antimonitý]] SbBr3 je bezbarvá krystalická látka. Snadno tvoří podvojné sloučeniny. [141] => * [[Bromid antimoničný]] SbBr5 neexistuje volný a je znám pouze v podobě svých podvojných sloučenin. [142] => * [[Jodid antimonitý]] SbI3 je rubínově červená krystalická látka, snadno tvořící adiční sloučeniny s jodem. [143] => * [[Jodid antimoničný]] SbI5 je temně hnědá látka. [144] => [145] => === Oxidy === [146] => '''Oxidy''' antimonu slouží při přípravě různých '''barevných pigmentů''' a barvení keramiky. [147] => * [[Oxid antimonitý]] Sb2O3 popř. Sb4O6 je bílá práškovitá látka, která při větším zahřívání přechází v žlutou modifikaci a při ochlazení zpět v bílou modifikaci. Oxid antimonitý je amfoterní. [148] => * [[Oxid antimoničitý]] Sb2O4 lépe oxid antimonito-antimoničný je bílý prášek. Vzniká při zahřívání oxidu antimonitého nebo antimoničitého na vzduchu při teplotě 800–900 °C. [149] => * [[Oxid antimoničný]] Sb2O5 je nažloutlý prášek. Získává se oxidací oxidu antimoničitého. [150] => [151] => === Antimonité soli === [152] => * [[Vinan antimonylo-draselný]] byl znám již ve středověku K2[Sb2(C4H2O6)2]·3H2O (dříve domnívané struktury: K[C4H2O6Sb(OH2)].½H2O nebo K[C4H4O6(SbO)].½H2O) jako ''dávivý kámen'' neboli ''tartarus emeticus''. Tato sloučenina je dobře rozpustná ve vodě a po požití vyvolává zvracení. Je stejně jako všechny rozpustné soli antimonu jedovatý. [153] => * [[Síran antimonitý]] Sb2(SO4)3 je bezbarvá krystalická látka. Získává se rozpouštěním antimonu, oxidu antimonitého nebo sulfidu antimonitého v horké koncentrované kyselině sírové. [154] => * [[Dusičnan antimonitý]] Sb(NO3)3 je bílá krystalická látka. Vzniká reakcí oxidu antimonitého s dýmavou kyselinou dusičnou. [155] => [156] => == Odkazy == [157] => === Reference === [158] => [159] => === Literatura === [160] => * Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 [161] => * Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 [162] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [163] => [164] => === Externí odkazy === [165] => * {{Commons}} [166] => * {{Commonscat}} [167] => * {{Wikislovník|heslo=antimon}} [168] => [169] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [170] => {{Autoritní data}} [171] => {{Portály|Chemie}} [172] => [173] => [[Kategorie:Antimon| ]] [174] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [175] => [[Kategorie:Polokovy]] [176] => [[Kategorie:Pniktogeny]] [] => )
good wiki

Antimon

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'olovo','stříbro','vodík','antimonit','měď','koks','jamesonit','polokovy','pyrargyrit','breithauptit','zemská kůra','Johannes Gutenberg'

Antimonit

Jamesonit

Koks

Měď

Olovo

Polokovy

Stříbro

Vodík

Vodík je chemický prvek s chemickým symbolem H a atomovým číslem 1.