Array ( [0] => 14665781 [id] => 14665781 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Aramejština [uri] => Aramejština [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{upravit|poznámkový aparát, stylistika}} [1] => {{Infobox - jazyk [2] => | název = Aramejština (ܐܪܡܝܐ) [3] => | rozšíření = [[Sýrie]], [[Irák]], [[Izrael]], [[Turecko]], [[Palestina]] [4] => | mluvčích = ~ 500 000 [5] => | klasifikace = * [[Afroasijské jazyky]] [6] => ** [[Semitské jazyky]] [7] => *** [[Západosemitské jazyky]] [8] => | písmo = [[aramejské písmo]] [9] => | úřední jazyk = ''není úředním'' [10] => | regulátor = ''není stanoven'' [11] => | ISO6391 = ''není'' [12] => | ISO6392B = [13] => | ISO6392T = [14] => | ISO6393 = [15] => | SILručně = [16] => | SIL = ARC [17] => | wikipedie = [[:arc:ܦܐܬܐ ܪܝܫܝܬܐ|arc.wikipedia.org]] [18] => }} [19] => '''Aramejština''' (aramejsky ܐܪܡܝܐ) je jeden ze [[Semitské jazyky|semitských jazyků]]. Ve staré formě ([[staroaramejština]]) byla asi v 15. století př. n. l. používána kočovnými [[Aramejci]]. V 6.–5. století př. n. l. se stala úředním jazykem [[Perská říše|perské říše]]. Svého času to byl velmi významný jazyk, nejen na [[Blízký východ|Blízkém východě]]. V aramejštině jsou psány některé části [[Bible]], aramejsky mluvil [[Ježíš Kristus]]. Aramejština, která se vyvinula z jednoho ze západosemitských [[Nářečí|dialektů]], začala asi v 7. století př. Kr. postupně vytlačovat [[Hebrejština|hebrejštinu]] jako dorozumívací jazyk a byla v době Ježíšově národním jazykem.{{Citace monografie [20] => | příjmení = Kroll [21] => | jméno = Gerhard [22] => | titul = Po stopách Ježíšových [23] => | vydání = 1 [24] => | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství [25] => | místo = Kostelní Vydří [26] => | rok vydání = 2002 [27] => | počet stran = 486 [28] => | strany = 27 [29] => | isbn = 80-7192-711-2 [30] => }} Užívalo se ho k významným mezinárodním obchodům (podobně jako [[latina|latiny]] či [[Řečtina|řečtiny]]). K náboženským obřadům se však aramejština téměř vůbec neužívala, a to ani v době přelomu běžného letopočtu, tedy v době Ježíšovy dospělosti. Od [[Babylonské zajetí|babylonského zajetí]] byla aramejština všedním jazykem s výjimkou [[Synagoga|synagog]], kde při čtení [[Tóra|svatých písem]] bylo slyšet jen [[Hebrejština|hebrejštinu]]. V době babylonské např. [[Daniel (prorok)|prorok Daniel]] pod vlivem babylonské kultury sepsal část svého proroctví v aramejštině a stejně tak [[Ezdráš]].Část knihy: až od verše '''4,8''' k části '''6,18''' je Ezdrášova kniha (''Ezra'') sepsána v aramejštině. (Svaté Písmo. [[Překlad nového světa]], r. vyd. 2000, komentářový aparát. S. 601)[[Jeruzalémská bible|Jeruz. bible]] Kniha Ezdrášova '''4,7''': ''Za Artaxerxových časů psali proti Jeruzalému perskému [[Artaxerxés I.|králi Artaxerxovi]] Mitridat, Tabeel a ostatní jejich druhové. Text tohoto spisu byl napsán aramejským písmem a aramejským jazykem.'' Zda se tehdy také aramejština používala při obřadech, lze usuzovat s pohledem k Ezdrášově Tóře, přinesené z Babylonu. [[Porfyrios]] v polemice Adversus Christianos tvrdí, že Mojžíšova Tóra lehla popelem při zničení [[Jeruzalémský chrám|Chrámu]]: ''„Z Mojžíšovy Tóry se nedochovalo nic, neboť údajně všechny jeho spisy shořely spolu s Chrámem. Všechny Mojžíšovy spisy později pod jeho jménem sepsali nepřesně Ezdráš a jeho následovníci tisíc sto osmdesát let po Mojžíšově smrti.“''{{Citace elektronického periodika [31] => | příjmení = Sadio [32] => | jméno = Karíma [33] => | titul = Ezdráš – zločinec, nebo zachránce? [34] => | periodikum = Shekel [35] => | url = https://www.shekel.cz/ [36] => | datum vydání = 31.3.2016 [37] => | datum přístupu = 2023-02-19 [38] => }} [39] => [40] => Aramejština dotvářela podobu jazykového úzu běžné komunikace obcí, mísená se starou hebrejštinou během obřadů a v diskusích vzdělanců na územích dnešního Izraele, především [[kohen]]ů, k níž se v té době přidávala řečtina a latina kvůli [[Římská říše|římské okupační správě]]. V době Ježíšově se obyvatelstvo dělilo jednak na Židy a judaizované národnostní menšiny, jako byli [[Samařané]] a [[Idumejci]], jednak na pohanské helénistické národy, které byly vzájemně spjaty řeckou kulturou. Tomuto rozdělení odpovídala také dvojjazyčnost obyvatel; mluvilo se aramejsky-přesněji řečeno západoaramejsky – a řecky. [41] => [42] => == Průnik aramejštiny do Přední Asie == [43] => Převaha aramejštiny v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] vznikala už po roce 1500 př. n. l.{{Citace monografie [44] => | titul = Encyklopedie antiky [45] => | vydání = 1 [46] => | vydavatel = Academia, nakladatelství Československé akademie věd [47] => | místo = Praha [48] => | rok vydání = 1973 [49] => | počet stran = 744 [50] => | strany = 63 [51] => }} rozšířením skupiny semitských kmenů z původních sídel mezi [[Palestina|Palestinou]] a Eufratem do Sýrie a do Mezopotámie, kde vytvořili Aramejci několik států, později podrobených Asyřany a Peršany. Svazek mezi Asyřany a právě Peršany podrobením aramejských kmenů a jimi vytvořených států, rozšířil aramejštinu na obecný dorozumívací jazyk celé [[Přední Asie]], včetně Palestiny. Za vzniklé nadvlády [[Peršané|Peršanů]] byl ustanoven úředním jazykem pro západní části perské říše, za tzv. ''říšskou aramejštinu''. [52] => [53] => Důvodem převahy aramejštiny a jejího vniku do prostředí života a náboženství tzv. Palestiny, původně označení pobřežního území na západ od Judeje, obydleného Filištíny,{{Citace monografie [54] => | titul = Encyklopedie antiky [55] => | vydání = 1 [56] => | vydavatel = Academia, nakladatelství Československé akademie věd [57] => | místo = Praha [58] => | rok vydání = 1973 [59] => | počet stran = 744 [60] => | strany = 449 [61] => }} byla [[diaspora]]. Proto je několik [[Starý zákon|knih Starého zákona]] napsáno aramejsky;Paralelně s komentářem; ke knize Izajáš v části '''36,11–12'''. Podle komentářového aparátu [[Jeruzalémská bible|Jeruzalémské bible]] ke kapitole a verši 36,1, s. 1351 ''reprodukuje kapitola 36-39 takřka doslova 2 Král 18 (13) 17–20 (viz poznámky k 2 Král). Tyto kapitoly jsou vypůjčeny z knihy Králů a umístěny na konec první části Izaiáše, aby doplnily sbírku tradic vztahujících se k prorokovi.'' vznikly v době, kdy hebrejština byla již [[Mrtvý jazyk|mrtvým jazykem]]; termín mrtvý jazyk, užitý [[Encyklopedie|encyklopedií]] antiky je však nedokonalý; hebrejština byla i v době svého nahrazení aramejštinou bohoslužebným jazykem synagog, a částečně i oficiálních úředních jednání během nadvlády [[Římská říše|římského impéria]]. Úřední zasedání mělo hebrejské označení – hebrejské slovo pro veleradu, [[sanhedrin]], pochází z řeckého synedrion – shromáždění, rada. Židé tohoto označení používali pouze formálně, v hovorovém jazyce se velerada nazývala [[Bejt din|beth din]] (soudní dvůr) a její předseda nasi (vůdce).{{Citace monografie [62] => | příjmení = Bishop [63] => | jméno = Jim [64] => | titul = Den, kdy zemřel Kristus [65] => | vydání = 1 [66] => | vydavatel = Vyšehrad [67] => | místo = Praha [68] => | rok vydání = 1971 [69] => | počet stran = 295 [70] => | strany = 56 [71] => }} Lze však s určitostí tvrdit, že rozhovory byly v aramejštině, o čemž svědčí původ čekatelů mj. z nižších vrstev obyvatelstva, kteří neměli znalost hebrejštiny a dorozumívali se jen mateřštinou, tedy aramejsky: Bylo-li třeba, aby nový člen doplnil požadovaný počet jednasedmdesáti, posadili se soudci proti trojité řadě čekatelů, mezi nimiž byli kněží, obchodníci, starší lidu, [[Rabín|rabíni]] (náboženští učitelé) nebo i obyčejní lidé.{{Citace monografie [72] => | příjmení = Bishop [73] => | jméno = Jim [74] => | titul = Den, kdy zemřel Kristus [75] => | vydání = 1 [76] => | vydavatel = Vyšehrad [77] => | místo = Praha [78] => | rok vydání = 1971 [79] => | počet stran = 295 [80] => | strany = 57 [81] => }}. Podle Bishopa se židovské ženy vdávaly za pohany „a jejich děti mluvily mnoha nářečími. Začalo se mluvit jazykem sousedů – aramejštinou.“{{Citace monografie [82] => | příjmení = Bishop [83] => | jméno = Jim [84] => | titul = Den, kdy zemřel Kristus [85] => | vydání = 1 [86] => | vydavatel = Vyšehrad [87] => | místo = Praha [88] => | rok vydání = 1971 [89] => | počet stran = 295 [90] => | strany = 47 [91] => }} [92] => [93] => == Odmítaný jazyk == [94] => V souvislosti s výše dovozenou změnou dorozumívání je nutné uvést, že se nikde v oblastech Přední Asie nenašla taková chuť odmítat vlastní [[Mateřský jazyk|mateřštinu]], jaká se vyskytovala právě v Palestině, a to nejen za období rozmachu Římské říše. Historicky obšírný a objektivizující popis poskytuje [[James Alonzo Bishop]], jenž v něm nepostrádá důkazní dovození této situace, trvající stovky let. Po smrti [[Šalomoun|krále Šalamouna]] se země rozdělila na dvě království, [[Judské království|Judsko]] a [[Izraelské království|Izrael]]. Války ochudily národ úmrtími [[Židé|Židů]] a ten oslaben roztržkou zažil vpád [[Babyloňané|Babyloňanů]] dobyvších [[Jeruzalém]] (6. st. př. n. l.), a ''země byla zpustošena''. Poté Babyloňané odvedli do zajetí všechno obyvatelstvo, ale ponechali v zemi její nejchudší část, uvádí rozporně Bishop. Do opuštěné země se nastěhovali [[Chaldejci]] a [[Médové]]. Později, když Peršané porazili Babyloňany, [[Diaspora|židovští zajatci]] se mohli rozhodnout, zda se chtějí vrátit do vlasti. Asi dvaačtyřicet tisíc se vydalo na cestu. Nejchudší část populace, [[Samaří|Samaritáni]], se věnovala [[Zemědělství|zemědělství]]; a vznikl třídní rozkol mezi [[Ortodoxní judaismus|pravověrnými Židy]] a jimi při stavbě nového chrámu. [[Paradox|Paradoxem]] je vzniklá jazyková bariéra, zatímco Židé z [[Babylonské zajetí|diaspory]] mluvili aramejsky, Židé ponechaní Babyloňany na izraelských [[Kmenová území|kmenových územích]] a jejich potomci, mluvili hebrejsky.Aproximativně: 1) k časové linii; 2) k relevanci události: – Aramejština tehdy začala sloužit jako mezinárodní jazyk Blízkého východu. Později se v Palestině stane obecným hovorovým jazykem, ale v [[Ezechiáš|Ezechiášově]] době rozuměl lid jenom „judštině“, hebrejštině, kterou se mluvilo v Jeruzalémě.'' (Komentářový aparát, [[Jeruzalémská bible]], s. 535; ke kap. a verši '''18,26''') [[Ortodoxie (náboženství)|Pravověrnými]] se však cítili být právě ti Židé, kteří hebrejštinu zapomněli a přejali [[Úzus|jazykový úzus]] „Aramejců“, Asyřany a Peršany ovládnutých etnických kmenů a jimi vytvořených států, ovládaných říšskou aramejštinou. Tento nepochopitelný stav chladného nepřátelství a jazykového rozdělení mezi Židy se zachoval stovky let až do příchodu [[Římská říše|Římanů]] na území Palestiny. Po 4. st. před n. l. se město Jeruzalém stalo hříčkou v rukou jakéhokoli dobyvatele, který byl dosti silný, aby se ho zmocnil a aby si ho udržel. Stalo se kořistí Alexandra Velikého, [[Ptolemaiovci|Ptolemaia]], Syřanů, egyptských králů a nakonec [[Římská říše|césarů]].{{Citace monografie [95] => | příjmení = Bishop [96] => | jméno = Jim [97] => | titul = Den, kdy zemřel Kristus [98] => | vydání = 1 [99] => | vydavatel = Vyšehrad [100] => | místo = Praha [101] => | rok vydání = 1971 [102] => | počet stran = 295 [103] => | strany = 48 [104] => }} Římská říše učinila z Palestiny své kořistní území, plné jazykových nedorozumění, s převládajícím syrsky (rozuměj: aramejsky) a řecky hovořícím obyvatelstvem.{{Citace monografie [105] => | příjmení = Maškin [106] => | jméno = Nikolaj Alexandrovič [107] => | titul = Dějiny starověkého Říma [108] => | vydání = 1 [109] => | vydavatel = Rovnost [110] => | místo = Praha [111] => | rok vydání = 1952 [112] => | počet stran = 719 [113] => | strany = 505 [114] => }} Z [[Nikolaj Alexandrovič Maškin|Maškina]] taktéž dospíváme k pochopení důvodu neudržitelnosti hebrejštiny, lépe řečeno k jejímu (ne)návratu do pospolitosti smíseného obyvatelstva Palestiny, po dávném návratu Židů z diaspory: ''„Římské výboje porušily dřívější politický řád ve všech podmaněných zemích.“''{{Citace monografie [115] => | příjmení = Maškin [116] => | jméno = Nikolaj Alexandrovič [117] => | titul = Dějiny starověkého Říma [118] => | vydání = 1 [119] => | vydavatel = Rovnost [120] => | místo = Praha [121] => | rok vydání = 1952 [122] => | počet stran = 719 [123] => | strany = 541 [124] => }} To by nasvědčovalo spíše násilnému vkloubení latiny, než zachování syrské aramejštiny, k čemuž nedošlo. Ptáme-li se proč, nabízí Maškin prosté vysvětlení: ''„Veškerý odpor drobných kmenů a jednotlivých měst proti obrovské světové říši byl beznadějný. Všeobecnému bezpráví a ztrátě naděje na dosažení lepších řádů odpovídala všeobecná [[apatie]] a [[demoralisace]].“'' Jak poznamenává dál, z čehož lze vycházet, lidé měli úplně jiné starosti, než snahu domluvit se s [[Římané|Římany]], a to se netýkalo pouze Palestiny, ale všech Římem ovládnutých provincií: ''„Široké masy obyvatelstva římské říše, žijící v krajní bídě a ztrativší důvěru ve svou sílu a smysl existence, byly obzvláště vnímavé k různým pověrám a hádáním východních náboženství s jejich [[Kult|tajemnými kulty]] a vírou v posmrtný život.“'' Přesto latina za opovržený jazyk považována rozhodně nebyla, na rozdíl od aramejštiny, o čemž svědčí fakt, že ačkoli např. do Svatého domu, tedy jeruzalémského chrámu, směli nevěřící pouze do části nazvané nádvořím pohanů, byly na jeho [[Mramor|mramorovém]] zábradlí ''„zavěšeny řecké, latinské a hebrejské nápisy, že neobřezaným je vstup zakázán pod trestem smrti.“''{{Citace monografie [125] => | příjmení = Bishop [126] => | jméno = Jim [127] => | titul = Den, kdy zemřel Kristus [128] => | vydání = 1 [129] => | vydavatel = Vyšehrad [130] => | místo = Praha [131] => | rok vydání = 1971 [132] => | počet stran = 295 [133] => | strany = 49 [134] => }} Aramejsky však napsané nebyly, ačkoli takové upozornění mělo nabádat k opatrnosti pohany, hovořící syrsky a žijící v okupovaném městě. Navíc, hebrejsky být napsány nemusely vůbec, Hebrejci nebyli pohané ani neobřezaní, nehovořili ani hebrejsky, a většinově rozuměli jen aramejštině – a přesto byl jeden z nápisů místo v aramejštině, právě v hebrejštině. [135] => [136] => == Původ aramejštiny == [137] => Aramejština patří k řadě nejstarších jazyků světa, zakládajících kultury mnoha národů a jejich osudový vývoj v celých lidských dějinách. Jejími předchůdci jsou (mrtvé) jazyky jako [[sumerština]] a [[akkadština]]. Akkadština byla [[Klínopis|klínopisným jazykem]] Mezopotámie, odvozeným z klínopisu sumerštiny,{{Citace monografie [138] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [139] => | vydavatel = Odeon [140] => | místo = Praha [141] => | rok vydání = 1977 [142] => | počet stran = 374 [143] => | strany = 10 [144] => }} a utvořila se a rozvětvila v podobě aramejštiny,[[Jeruzalémská bible]], vyd. z r. 2009, s. 1566, komentářový aparát ke kap. a verši '''2,4''' knihy Daniel ozřejmuje, že např. formule pozdravu Chaldejců ''Králi, buď živ navěky!'' se často vyskytuje v akkadských textech a u perského dvora se užívala až do islámské doby. coby pozdějšího jazyka dvou národů: [[Asýrie|Asyřanů]] (1. oblast mezi středním Tigridem, dolním Zábem a [[Tartarská step|Tartarskou stepí]]. Teprve Aramejci nazývali tuto oblast zemí Athor, název přešel do řeckého označení Atúriá. Jména Assyria užil [[Klaudios Ptolemaios|řecký zeměpisec Klaudios]]){{Citace monografie [145] => | titul = Encyklopedie antiky [146] => | vydání = 1 [147] => | vydavatel = Academia, nakladatelství Československé akademie věd [148] => | místo = Praha [149] => | rok vydání = 1973 [150] => | počet stran = 744 [151] => | strany = 81 [152] => }} a [[Babylonie|Babyloňanů]] (z akkadského Báb-ili, brána boží, na řece [[Eufrat|Eufratu]], od dob vladaře [[Chammurapi|Chammurapiho]] z [[Amorejská dynastie|amorejské]] dynastie v 18. stol. př. n. l., byl hlavním městem Babylónie).{{Citace monografie [153] => | titul = Encyklopedie antiky [154] => | vydání = 1 [155] => | vydavatel = Academia, nakladatelství Československé akademie věd [156] => | místo = Praha [157] => | rok vydání = 1973 [158] => | počet stran = 744 [159] => | strany = 96 [160] => }} [161] => [162] => Spojitost kultur a vývoje jazyka je hlavně dána místem: Starověká kulturní oblast, kterou [[Starověké Řecko|Řekové]] nazvali Mezopotámií, (tj.) „Meziříčím“, geologicky [[Aluviální půdy|aluviální]] nížina vytvořená nánosy Eufratu a [[Tigris|Tigridu]], odpovídá svou rozlohou přibližně dnešnímu [[Irák]]u. V její jižní části, pozdější Babylónii, sahající od dnešního [[Bagdád]]u, kde se obě řeky k sobě nejvíc přibližují, až k [[Perský záliv|Perskému zálivu]], sídlili již od prehistorických dob Sumerové.{{Citace monografie [163] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [164] => | vydání = 1 [165] => | vydavatel = Odeon [166] => | místo = Praha [167] => | rok vydání = 1977 [168] => | počet stran = 374 [169] => | strany = 7 [170] => }} Přišli do Babylónie po moři ze [[Střední Asie]] a jejich kultura se rozšířila dál na sever. V roce [[3. tisíciletí př. n. l.|3500 př. n. l.]] nalezli v severních končinách Babylónie usedlé [[Semité|semitské obyvatelstvo]], jež do Mezopotámie přišlo ze syrských stepí.{{Citace monografie [171] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [172] => | vydání = 1 [173] => | vydavatel = Odeon [174] => | místo = Praha [175] => | rok vydání = 1977 [176] => | počet stran = 374 [177] => | strany = 8 [178] => }} Podle překladatele z historických artefaktů [[Lubor Matouš|Lubora Matouše]] ''„…od Sumerů přejali Akkadové klínové písmo, přizpůsobili je svému jazyku a rozšířili o nové znaky.''{{Citace monografie [179] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [180] => | vydání = 1 [181] => | vydavatel = Odeon [182] => | místo = Praha [183] => | rok vydání = 1977 [184] => | počet stran = 374 [185] => | strany = 10 [186] => }} Sumerové zase některá slova usedlých Semitů, a nebyli to jen oni, dárci jazyka, ale jazyky se postupně mísily. Např. ''kupec – damkara,'' převzala sumerština z akkadštiny. Z jazyka semitského obyvatelstva syrských stepí, nazývaného ubaidské, podle archeologických nálezů keramiky na pahorku [[Al-Ubaid|al-Ubaidu]] poblíže starověkého města [[Kaldejský Ur|Uru]], víme jen to, že se zabývalo pěstováním obilí, zejména dvojřadého ječmene, který zušlechtili.{{Citace monografie [187] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [188] => | vydání = 1 [189] => | vydavatel = Odeon [190] => | místo = Praha [191] => | rok vydání = 1977 [192] => | počet stran = 374 [193] => | strany = 8 [194] => }} Ze sumerského mýtu se dozvídáme, že hlavní bůh starobabylónského panteonu [[Enlil]], nakupil obilí v horách, ale [[Sumerští bohové|ostatní bozi]] se rozhodli předat znalost pěstování obilí i níže položeným oblastem, neznajícím ani ječmen a ani pšenici. První nejstarší památky jsou psané [[Obrázkové písmo|obrázkovým písmem]] – tabulky z počátku 3. tisíciletí, v jihobabylónském městě [[Uruk|Uruku]], a seznamy slov sestavené podle obsahu do jednotlivých skupin, z nichž se pak vyvinuly sumersko-akkadské lexikální série. První historické nápisy se objevují teprve později, počátkem 27. století.{{Citace monografie [195] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [196] => | vydání = 1 [197] => | vydavatel = Odeon [198] => | místo = Praha [199] => | rok vydání = 1977 [200] => | počet stran = 374 [201] => | strany = 9 [202] => }} Odtud se teprve putováním v čase dostáváme k počátkům aramejštiny. Kolem roku 2350 před n. l. král [[Sargon Akkadský|Sargon Veliký]]Počátky aramejštiny byly sice mnohem pozdější, jak je uváděno, cca 15. stol., nicméně jsou provázeny i určitou mírou potvrzujících historických souvislostí (byť jen dodatečné a z hlediska vývoje jazyka aramejštiny nevýznamně) i s touto panovnickou linií. Jak uvádí komentářový aparát Jeruzalémské bible, '''s. 534''', ''došlo v roce 701 př. n. l. k tažení Sargonova syna a nástupce Senacheriba do Palestiny'. Komentář Jer. bible hovoří o době za panování krále [[Ezechjáš|Ezechjáše]], ve verši 18,13, a o ovládnutí judských měst [[Sinacherib|Senacheribem]]. založil první světovou říši, sahající od Středozemního moře až po [[Elam]], ovládanou z hlavního města [[Akkadská říše|Akkadu]]. Podle tohoto sídelního města se nazývá semitské obyvatelstvo říše Akkady a jejich jazyk akkadštinou. Akkadština je společný název pro oba velmi příbuzné dialekty, [[babylónštinu]], kterou se mluvilo na jihu, a asyrštinu, kterou se mluvilo v severněji položené [[Asýrie|Asýrii]].{{Citace monografie [203] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [204] => | vydání = 1 [205] => | vydavatel = Odeon [206] => | místo = Praha [207] => | rok vydání = 1977 [208] => | počet stran = 374 [209] => | strany = 9,10 [210] => }} Sumerové v Mezopotámii končí za vlády 3. urské dynastie, protože jejich říše se stává kořistí semitských barbarských kmenů nomádů, nazývaných [[Amorité]], kteří do Mezopotámie přišli ze [[Sýrie]], a také [[Elam|Elamitů]] z [[Persie|íránské náhorní planiny]]. Amorité založili v sumerské Mezopotámii celou řadu městských států a zánikem 3. urské dynastie mizí Sumerové z jeviště dějin a jejich národ přestává existovat. Sumerština se stává mrtvou řečí, využívanou jen při náboženských obřadech v chrámech.{{Citace monografie [211] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [212] => | vydání = 1 [213] => | vydavatel = Odeon [214] => | místo = Praha [215] => | rok vydání = 1977 [216] => | počet stran = 374 [217] => | strany = 10,11 [218] => }} Po pádu 3. urské dynastie vzešlo po stovkách let bojů v Mezopotámii království babylónské. Tím se stal Babylón natrvalo sídelním městem nové říše a dal název Babylónie celé zemi, jejímž vládcem se stal Chammurabi (1792–1750). Jeho období včetně jeho nástupců, nazývané dobou starobabylónskou, končí dobytím Babylónu [[Chetité|Chetity]] v roce 1595 př. n. l. Na počátku 16. stol. před n. l. pronikly do mezopotámské nížiny kmeny [[Kassité|Kasitů]] a zaplavily Babylónii; zemi si podmanily na několik staletí. Z dlouhé nadvlády Kasitů se Babylón osvobodil teprve ve 12. století před n. l. za [[Nebukadnesar I.|Nabukadnezara I]]., kdy nastal nový rozkvět literatury.{{Citace monografie [219] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [220] => | vydání = 1 [221] => | vydavatel = Odeon [222] => | místo = Praha [223] => | rok vydání = 1977 [224] => | počet stran = 374 [225] => | strany = 11,12 [226] => }} [227] => [228] => Vznik aramejštiny se tedy započíná odehrávat v dějinných souvislostech od konce 2. tisíciletí, kdy se středisko politického a kulturního života přesouvá na sever do Asýrie. Tam byli již od konce 3. tisíciletí usazeni Asyřané. První větší rozmach asyrské říše nastal ve 14. století před n. l. v [[Aššúr|Aššuru]], dnešním [[Kal´at-Šerkat.]] V jejím sídelním městě se vytvořila pod vlivem sousedního Babylónu asyrská kultura. Vývoj dějin z prvků nejprve smísených jazyků Sumeru a Akkadu činí ze semitské aramejštiny pozdější nejrozšířenější jazyk celé Přední Asie. [229] => [230] => Za vlády krále [[Nabukadnezar II|Nabukadnezara II]]. a jeho nástupců došlo k novému hospodářskému a kulturnímu rozkvětu. Jenomže neočekávaný vpád [[Peršané|Peršanů]] a dobytí Babylónu [[Kýros II.|Kyrem]] roku 539 před n. l. učinily navždy konec politické samostatnosti Babylónie. Ta se stává provincií říše perské, '''aramejština''' jako dorozumívací jazyk pozvolna zatlačuje babylónštinu, klínového písma se užívá stále méně, až konečně za [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] a jeho nástupců je s postupující [[Helenizace|helenizací]] země zapomenuta jeho znalost úplně.{{Citace monografie [231] => | titul = Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [232] => | vydání = 1 [233] => | vydavatel = Odeon [234] => | místo = Praha [235] => | rok vydání = 1977 [236] => | počet stran = 374 [237] => | strany = 13 [238] => }} [239] => [240] => V pozdějších generacích n. l. však začala upadat a byla stále více nahrazována okolními jazyky ([[Arabština|arabštinou]] a [[Perština|perštinou]]), až v období [[středověk]]u téměř vymizela. Dodnes však přežívá (v počtu asi půl milionu mluvčích) v několika oblastech [[Sýrie]] a severního [[Irák]]u pod názvem [[syrština]] nebo '''asyrština'''. Původní kmeny Aramejců zanikly jako samostatná etnická skupina v 7.–8. století našeho letopočtu, když se Přední Asie zmocnili Arabové. [241] => [242] => Různými aramejskými nářečími zapisovanými hebrejským písmem je psána značná část [[Talmud#Talmud Bavli|Babylonského Talmudu]] a [[Talmud#Jeruzalémský talmud – Talmud jerušalmi|Jeruzalémského Talmudu]]. [243] => [244] => == Fonologie == [245] => === Souhlásky === [246] => {| class="wikitable" style="text-align: center;" [247] => |+ [248] => ! colspan="2" | [249] => ![[Labiální souhláska|Labiála]] [250] => ![[Dentální souhláska|Dentála]] [251] => ! colspan="2" |[[Alveolární souhláska|Alveolára]] [252] => ![[Palatální souhláska|Palatála]] [253] => ![[Velární souhláska|Velára]] [254] => ![[Uvulární souhláska|Uvulára]] [255] => ![[Faryngální souhláska|Faryngála]] [256] => ![[Glotální souhláska|Glotála]] [257] => |- [258] => ! colspan="2" |[[Nazální souhláska|Nazála]] [259] => |[[Bilabiální nazála|m]] [260] => | [261] => |[[Alveolární nazála|n]] [262] => | [263] => | [264] => | [265] => | [266] => | [267] => | [268] => |- [269] => ! rowspan="2" |[[Plozivní souhláska|Ploziva]] [270] => !Neznělé [271] => |[[Neznělá bilabiální ploziva|p]] [272] => | [273] => |[[Neznělá alveolární ploziva|t]] [274] => |[[Faryngalizace|tˤ]] [275] => | [276] => |[[Neznělá velární ploziva|k]] [277] => |[[Neznělá uvulární ploziva|q]] [278] => | [279] => |[[Ráz (fonetika)|ʔ]] [280] => |- [281] => !Znělé [282] => |[[Znělá bilabiální ploziva|b]] [283] => | [284] => |[[Znělá alveolární ploziva|d]] [285] => | [286] => | [287] => |[[Znělá velární ploziva|g]] [288] => | [289] => | [290] => | [291] => |- [292] => ! rowspan="2" |[[Frikativní souhláska|Frikativa]] [293] => !Neznělé [294] => |[[Neznělá labiodentální frikativa|f]] [295] => |[[Neznělá dentální frikativa|θ]] [296] => |[[Neznělá alveolární frikativa|s]] [297] => |[[Faryngalizace|sˤ]] [298] => |[[Neznělá palatovelární frikativa|ʃ]] [299] => |[[Neznělá velární frikativa|x]] [300] => | [301] => |[[Neznělá faryngální frikativa|ħ]] [302] => |[[Neznělá glotální frikativa|h]] [303] => |- [304] => !Znělé [305] => |[[Znělá labiodentální frikativa|v]] [306] => |[[Znělá dentální frikativa|ð]] [307] => |[[Znělá alveolopalatální frikativa|z]] [308] => | [309] => | [310] => |[[Znělá velární frikativa|ɣ]] [311] => | [312] => |[[Znělá faryngální frikativa|ʕ]] [313] => | [314] => |- [315] => ! colspan="2" |[[Aproximantní souhláska|Approximanta]] [316] => | [317] => | [318] => |[[Alveolární laterální aproximanta|l]] [319] => | [320] => |[[Palatální aproximanta|j]] [321] => |[[Znělá labiovelární aproximanta|w]] [322] => | [323] => | [324] => | [325] => |- [326] => ! colspan="2" |[[Vibrantní souhláska|Vibranta]] [327] => | [328] => | [329] => |[[Alveolární vibranta|r]] [330] => | [331] => | [332] => | [333] => | [334] => | [335] => | [336] => |} [337] => [338] => == Písmo == [339] => {{podrobně|Aramejské písmo}} [340] => [[Soubor:Syriac Sertâ book script.jpg|náhled|Kniha z 11. století]] [341] => [342] => Aramejské původní písmo má původ v písmu protosinajském, podobně jako např. arabské, hebrejské, cyrilské, řecké a fénické, ze kterého se také vyvinulo. Jedná se o konsonantní (souhláskový) systém. [343] => [344] => == Odkazy == [345] => === Reference === [346] => [347] => [348] => === Literatura === [349] => * {{Citace monografie|jméno=Jan|příjmení=Dušek|odkaz na autora=Jan Dušek|titul=Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I|místo=Praha|rok=2011|vydavatel=ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ|isbn=978-80-7298-442-8|kapitola=''Aramejské písemnictví''|typ kapitoly=XI. kapitola:|stránky=396-417}} [350] => [351] => === Externí odkazy === [352] => {{InterWiki|code=arc|Aramejská}} [353] => * {{Wikislovník|heslo=aramejština}} [354] => * {{Commonscat}} [355] => * https://web.archive.org/web/20110212023046/http://ancientscripts.com/ [356] => [357] => {{Semitské jazyky}} [358] => {{Autoritní data}} [359] => [360] => [[Kategorie:Aramejština| ]] [361] => [[Kategorie:Západosemitské jazyky]] [362] => [[Kategorie:Jazyky Asie]] [] => )
good wiki

Aramejština

Aramejština (aramejsky ܐܪܡܝܐ) je jeden ze semitských jazyků. Ve staré formě (staroaramejština) byla asi v 15.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Římská říše','Irák','Sýrie','Peršané','Aproximantní souhláska','Semitské jazyky','Elam','Palestina','Asýrie','Babylonské zajetí','Vibrantní souhláska','Faryngalizace'

Asýrie

Elam

Faryngalizace

Irák

Palestina

Peršané

Sýrie

Sýrie je stát nacházející se na Blízkém východě v jihozápadní Asii.