Array ( [0] => 15485030 [id] => 15485030 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Arcadius [uri] => Arcadius [3] => Arcadius Istanbul Museum.JPG [img] => Arcadius Istanbul Museum.JPG [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = purple [2] => | barva textu = white [3] => | jméno = Arcadius [4] => | titul = [[Seznam byzantských císařů|východořímský císař]] [5] => | obrázek = Arcadius Istanbul Museum.PNG [6] => | popisek = Arcadiova busta v [[Archeologické muzeum v Istanbulu|Archeologickém muzeu v Istanbulu]] [7] => | vláda = 17. ledna 395 – 1. května 408 [8] => | celé jméno = Flavius Arcadius Augustus [9] => | předchůdce = [[Theodosius I.]] [10] => | následník = [[Theodosius II.]] [11] => | choť = [[Aelia Eudoxia]] [12] => | potomstvo = Flaccilla
[[Aelia Pulcheria|Pulcheria]]
Arcadia
Theodosius II.
Marina [13] => | dynastie = [[Theodosiovská dynastie|theodosiovská]] [14] => | otec = Theodosius I. [15] => | matka = [[Aelia Flaccilla]] [16] => | datum narození = 377 [17] => | místo narození = [[Hispánie]] [18] => | datum úmrtí = 1. května 408 [19] => | místo úmrtí = [[Konstantinopol]] [20] => }} [21] => '''Flavius Arcadius''' ([[Řečtina|řecky]] ''Arkadios''; [[377]] – [[1. květen|1. května]] [[408]]) byl [[Byzantská říše|východořímský]] [[Římský císař|císař]] vládnoucí od roku 395 až do své smrti. Poté, co zemřel jeho otec [[Theodosius I.]], poslední císař panující nad celou [[Římská říše|římskou říší]], přešla na něho vláda nad východní polovinou impéria. Protože Východ a [[Západořímská říše|Západ]] se již nikdy znovu fakticky nesjednotily, Arcadius je někdy pokládán za prvního [[Seznam byzantských císařů|byzantského císaře]]. [22] => [23] => Vzhledem k jeho omezeným schopnostem spočívalo řízení státu v rukou civilních představitelů a nemalého vlivu se domohla také jeho manželka [[Aelia Eudoxia]]. Říše se pod jejich vedením musela vyrovnat se zásahy Západu, povstáními [[Gótové|Gótů]] a náboženskými nepokoji vyvolanými sesazením [[Konstantinopolský patriarchát|konstantinopolského patriarchy]] [[Jan Zlatoústý|Jana Zlatoústého]]. [24] => [25] => == Život == [26] => [27] => === Mládí === [28] => Arcadius přišel na svět v [[Hispánie|Hispánii]] v roce 377 jako nejstarší syn římského velitele [[Theodosius I.|Flavia Theodosia]] a jeho manželky [[Aelia Flaccilla|Aelie Flaccilly]].Kienast (1996), s. 340. Vedle mnoha jiných sourozenců měl bratra [[Honorius (císař)|Honoria]]. Theodosius se krátce po Arcadiově narození stal římským císařem vládnoucím na východě říše.Williams, Friell (1994), s. 12. 19. ledna 383 učinil z Arcadia, jemuž bylo tehdy nanejvýš šest let, svého spolucísaře.Goldsworthy (2009), s. 261. K Arcadiovým učitelům patřil proslulý [[Pohanství|pohanský]] filozof a řečník [[Themistios]] a jako jeho vychovatel působil rovněž [[Křesťanství|křesťan]] Arsenios.Themistios, ''Oratio'' 16, 204c; 213a; Zonaras 13, 19. V roce 387 [[uzurpátor]] [[Magnus Maximus]] vpadl do [[Itálie]], což přimělo Theodosia k tažení na západ. Za jeho nepřítomnosti Arcadius formálně vládl východu impéria, třebaže ve skutečnosti řídil státní záležitosti [[pretoriánský prefekt]] (''praefectus praetorio per Orientem'') Tatianus.Williams, Friell (1994), s. 43, 46. Po svém návratu Theodosius v roce 392 nahradil Tatiana ambiciózním [[Rufinus|Rufinem]],Zosimos IV.57; Eunapios frg. 62n. jenž ve svých rukou brzy soustředil značnou moc.Williams, Friell (1994), s. 98. Theodosius se o dva roky později znovu vypravil na západ, aby potlačil uzurpaci [[Eugenius|Eugenia]] dosazeného [[Arbogast starší|Arbogastem]]. Když nad nimi v září 394 zvítězil v [[Bitva u Frigidu|bitvě u Frigidu]], povolal do Mediolana (dnešní [[Milán]]) svého mladšího syna Honoria, zatímco Arcadius setrval v [[Konstantinopol]]i pod dohledem Rufina.Williams, Friell (1994), s. 121; Cameron, Garnsey (1998), s. 109; Demandt (1998), s. 129. [29] => [30] => === Ve stínu Rufina a Eutropia === [31] => Theodosius nedlouho po uzurpátorově porážce vážně onemocněl a 17. ledna 395 zemřel.Williams, Friell (1994), s. 121. Vládu po něm převzali Arcadius na Východě a Honorius na Západě. Theodosiovi synové byli ale příliš mladí a neschopní na to, aby mohli sami převzít odpovědnost za chod říše.Goldsworthy (2009), s. 290. Moc ve státě tak vykonávali pretoriánský prefekt Rufinus a [[Germáni|pologermánský]] velitel obojího vojska (''[[Magister militum|magister utriusque militiae]]'') [[Stilicho]], jehož Theodosius ustavil za Honoriova poručníka. Podle Stilichonova tvrzení mu Theodosius měl dokonce před smrtí svěřit do péče oba své syny.Zosimos V.4; Heather (2007), s. 257. Honoriův generál tím vyvolal napětí ve vztazích mezi východním a západním dvorem, neboť Rufinus odmítl akceptovat jeho nárok vůči Arcadiovi.Williams, Friell (1994), s. 125. Východní polní vojsko se však od skončení kampaně proti Eugeniovi nacházelo v Itálii pod Stilichonovým velením, což činilo konstantinopolskou vládu zranitelnou.Williams, Friell (1994), s. 125; Treadgold (1997) s. 78. Rufinus usiloval o posílení svého postavení příbuzenským svazkem s [[Theodosiovská dynastie|theodosiovskou dynastií]], čehož chtěl docílit provdáním své dcery za Arcadia.Zosimos V.3. [[Eunuch]] [[Eutropius (politik)|Eutropius]], zastávající post nejvyššího komořího (''praepositus sacri cubiculi''), nicméně dosáhl toho, že se císař v dubnu 395 oženil s mimořádně nádhernou a energickou [[Aelia Eudoxia|Aelií Eudoxií]], dcerou někdejšího generála [[Frankové|franského]] původu [[Bauto]]na. [32] => [33] => Vojenské slabosti Východu využili [[Hunové]] k překročení [[Kavkaz]]u a k uspořádání devastujícího nájezdu do [[Arménie]], [[Sýrie (provincie)|Sýrie]] a [[Malá Asie|Malé Asie]].Thompson (1999) s. 33. Vážnější hrozbu představovali [[Vizigóti|vizigótští]] ''[[foederati]]'', kteří u Frigidu utrpěli na straně Theodosia těžké ztráty a po návratu do svých sídel v [[Moesie|Moesii]] se vzbouřili.Williams, Friell (1994), s. 126. Pod vedením [[Alarich I.|Alaricha]] se následně přesunuli do [[Thrákie]], před hradby Konstantinopole. Rufinovi se podařilo Alaricha přesvědčit, aby se stáhl, načež [[Gótové]] vydrancovali [[Makedonie (provincie)|Makedonii]] a [[Thesálie|Thesálii]].Williams, Friell (1994), s. 127. Poté proti nim z Itálie vytáhl Stilicho se spojenými vojenskými silami Západu a Východu.Cameron, Garnsey (1998), s. 114. Vedle potlačení gótského povstání nepochybně hodlal vyvíjet nátlak na Arcadiův dvůr.Williams, Friell (1994), s. 127; Kulikowski (2007), s. 166. Ovšem dříve, než mohlo dojít ke střetu s Alarichem, Stilicho obdržel od Arcadia příkaz, aby odeslal východní sbory do Konstantinopole a opustil Řecko, čemuž se spořádaně podvolil.Williams, Friell (1994), s. 127; Goldsworthy (2009), s. 292. Východní vojáci, jimž velel Gót v římských službách [[Gainas]], dorazili v listopadu 395 do hlavního města.Kulikowski (2007), s. 166. Když jim Rufinus a Arcadius vyšli vstříc, několik Gainových mužů obklopilo Rufina a rozsekalo ho na kusy.Zosimos V.7; Williams, Friell (1994), s. 128. [34] => [35] => [[Soubor:Solidus-Arcadius-RIC 1205.jpg|náhled|upright=1.2|Arcadiův [[solidus]]]] [36] => Rufinovo zavraždění inicioval Stilicho, nejvíce z něho ale těžil eunuch Eutropius, jenž získal kontrolu nad konstantinopolským dvorem.Eunapios frg. 66nn; Zosimos V.8. Eutropius se rozhodl prozatím nezasahovat proti Alarichovi, čímž Vizigótům umožnil vtáhnout do jižního [[Řecko|Řecka]], aniž by se setkali s vážnějším odporem.Treadgold (1997) s. 81; Heather (2007), s. 253. Alarich vyplenil většinu tamějších měst, včetně [[Korint]]u a [[Sparta|Sparty]], pouze [[Athény]] unikly zkáze zaplacením výkupného. Na jaře 397 Stilicho přistál s novým vojskem na [[Peloponés]]u a odřízl Vizigóty.Kulikowski (2007), s. 167; Williams, Friell (1994), s. 130. Alarich posléze unikl směrem na severozápad do [[Epirus|Epiru]] a západořímský vojevůdce se vrátil zpět do Itálie.Williams, Friell (1994), s. 130. Znepokojený Eutropius zareagoval na Stilichonovu výpravu tím, že přiměl Arcadia, aby ho prohlásil za nepřítele státu.Zosimos V.11. Současně podnítil místodržitele v [[Severní Afrika|severní Africe]] (''[[Comes|comes Africae]]'') [[Gildo]]na, aby vypověděl poslušnost Honoriovi a přenesl svoji loajalitu na Konstantinopol.Heather (2007), s. 257. Nejspíše v roce 398 se Eutropius dohodl s Vizigóty a učinil Alaricha vrchním velitelem v [[Prefektura Illyricum|Illyriku]] (''magister militum per Illyricum'').Williams, Friell (1994), s. 131. Jak poznamenává básník [[Claudianus]], Alarichovi byla svěřena obrana území, jež předtím vyplenili jeho Gótové.Kulikowski (2007), s. 167; Williams, Friell (1994), s. 131. [37] => [38] => Eutropius se zaměřil na rekonstrukci východní armády: obnovil polní vojska v Thrákii, Illyriku a [[Orient]]u, a další dvě umístěná u Konstantinopole, tzv. v císařově přítomnosti (''in praesenti'').Treadgold (1997) s. 81; Williams, Friell (1994), s. 67. S reorganizovanou armádou pak osobně vyrazil proti Hunům, napadajícím východní provincie, a přesvědčivým vítězstvím je odradil od dalších útoků.Cameron, Garnsey (1998), s. 116; Thompson (1999) s. 34. V momentě svého největšího úspěchu se však dopustil zásadní chyby, jelikož se dal jmenovat [[Římský konzul|konzulem]] pro rok 399.Williams, Friell (1994), s. 132; Treadgold (1997) s. 82. Tato vysoce prestižní funkce se naprosto neslučovala s Eutropiovým otrockým původem a společenským postavením, což vyvolalo znatelnou nelibost jak na Západě, tak u jeho protivníků v Konstantinopoli.Williams, Friell (1994), s. 132. Během jeho konzulátu vypuklo ve [[Frýgie|Frýgii]] povstání gótských foederati vedených [[Tribigild]]em, kteří začali drancovat Malou Asii.Treadgold (1997) s. 82. Eutropius hodlal vzbouřené Góty rozdrtit a vyslal proti nim vojsko v čele s Gainou.Treadgold (1997) s. 82; Kulikowski (2007), s. 169. Ten ovšem navázal kontakt s Tribigildem a vyzval Arcadia, aby přistoupil na požadavky vzbouřenců a sesadil Eutropia.Treadgold (1997) s. 84; Williams, Friell (1994), s. 133. Arcadius jen zdráhavě vyhověl naléhání císařovny Eudoxie, jež se už dříve odvrátila od Eutropia.Clauss (2001), s. 377; Cameron, Garnsey (1998), s. 116; Kulikowski (2007), s. 169. Dosud všemocného Eutropia poslali nejprve do vyhnanství na [[Kypr]] a později ho popravili.Williams, Friell (1994), s. 132–133. [39] => [40] => === Hrozba germánského převratu === [41] => Eutropiovým pádem přešla moc do rukou Eudoxie, opírající se o členy [[senát]]orských kruhů a pretoriánského prefekta Aureliana.Goldsworthy (2009), s. 293; Cameron, Garnsey (1998), s. 116. V reakci na to se Gainas otevřeně spojil s Tribigildem a postoupil k [[Chalkedon]]u.Sozomenos VIII.4. Poté donutil Arcadia, aby ho ustavil do hodnosti ''magister militum praesentalis'' a vykázal do vyhnanství císařovniny přívržence.Cameron, Garnsey (1998), s. 116. Koncem roku 399 Gainas vstoupil se svými Germány do Konstantinopole a fakticky převzal kontrolu nad říší.Heather (2007), s. 254; Cameron, Garnsey (1998), s. 116. Široce neoblíbený gótský vojevůdce vyznávající [[ariánství]] ale záhy čelil rozsáhlé opozici dvora a konstantinopolského [[Konstantinopolský patriarchát|patriarchy]] [[Jan Zlatoústý|Jana Zlatoústého]] a rovněž odporu městského lidu.Treadgold (1997) s. 84; Clauss (2001), s. 379; Kulikowski (2007), s. 169. V létě roku 400 se proto rozhodl opustit se svými [[barbar]]skými spojenci město.Kulikowski (2007), s. 169. Obyvatelstvo Konstantinopole přitom zaútočilo na ustupující vojáky a několik tisíc z nich společně s jejich rodinami zmasakrovalo.Sozomenos VIII.4; Heather (2007), s. 254; Kulikowski (2007), s. 169. Arcadius nato povolal gótského generála v hodnosti ''magister militum per Orientem'' [[Fravitta|Fravittu]], jemuž se podařilo odrazit Gainův výpad z Thrákie do Malé Asie.Sozomenos VIII.4; Cameron, Garnsey (1998), s. 116. Gainas se zbylými barbary uprchl na sever od Dunaje, kde ho zabil hunský král [[Uldin]].Williams, Friell (1994), s. 133. Eudoxia a její stoupenci znovu opanovali východořímský dvůr, jemuž dominovali následující čtyři roky.Goldsworthy (2009), s. 293; Cameron, Garnsey (1998), s. 117. Císařovna obdržela čestný titul [[Augusta (titul)|augusta]] a v roce 401 porodila Arcadiovi syna [[Theodosius II.|Theodosia]].Williams, Friell (1994), s. 135; Cameron, Garnsey (1998), s. 116; Clauss (2001), s. 377. [42] => [43] => Gainova snaha chopit se vlády vyvolala mezi Římany značnou nedůvěru a nenávist ke Germánům.Treadgold (1997) s. 85. Tehdejší nepřátelský postoj vůči nim vyjádřil filozof [[Synesios z Kyrenaiky|Synesios z Kyrény]] ve své řeči ''O království'', v níž nabádá císaře, aby se odklonil od politiky svého otce a zbavil Germány veškerého vlivu na obranu a chod státu. Za těchto okolností se Alarich odebral s Vizigóty v roce 401 z východního Illyrika a zamířil do Itálie, v čemž se mu patrně dostalo podpory Konstantinopole.Heather (2007), s. 255; Williams, Friell (1994), s. 135; Cameron, Garnsey (1998), s. 120. Když Fravitta protestoval proti opětovnému zhoršování vztahů se Západem, byl sesazen a popraven.Treadgold (1997) s. 85; Williams, Friell (1994), s. 135. Dalších bezmála dvacet let nepůsobil ve východořímském vojsku žádný generál s germánsky znějícím jménem.Cameron, Garnsey (1998), s. 117. [44] => [45] => === Spor Jana Zlatoústého s císařovnou === [46] => [[Soubor:Augustins - Saint Jean Chrysostome et l'Impératrice Eudoxie - Jean Paul Laurens 2004 1 156.jpg|náhled|Jan Zlatoústý a Aelia Eudoxia, obraz od [[Jean-Paul Laurens|Jean-Paula Laurense]]]] [47] => V oblasti [[náboženství]] Arcadius navázal na tvrdě [[Ortodoxie (náboženství)|ortodoxní]] linii svého otce a pokračoval v potírání [[Pohanství|pohanů]] a [[Hereze|kacířů]].Demandt (1998), s. 131. Císař zakázal pohanům slavit své svátky, jejich kněží připravil o výsady a nařídil bourání chrámů. Kvůli potlačování starých kultů vypuklo v [[Syria Palaestina|palestinské]] [[Gaza|Gaze]] jedno z posledních pohanských povstání, vyvolané rozkazem ke zničení tamější svatyně.Clauss (2001), s. 376; Demandt (1998), s. 131. [48] => [49] => Proti pohanství a [[Hereze|herezím]] vystupoval i mimořádně populární Jan Zlatoústý, dosazený s Eutropiovou pomocí v roce 398 za konstantinopolského patriarchu.Sokrates Scholastikos VI.2; Cameron, Garnsey (1998), s. 117. Tento znamenitý řečník a mravokárce, zpočátku podporovaný císařovnou Eudoxií, se snažil posílit význam patriarchátu v rámci [[církev]]ní hierarchie a rozšířit jeho autoritu v Thrákii a Malé Asii. Svými reformami si znepřátelil vysoce postavené představitele církve, mezi nimiž zaujímal čelné místo [[Alexandrie|alexandrijský]] [[Alexandrijský patriarchát|patriarcha]] [[Theophilos Alexandrijský|Theophilos]], nárokující si pro svůj stolec vedoucí pozici na Východě.Treadgold (1997) s. 86. Jan navíc ve svých kázáních stavěl do kontrastu chudobu mas s rozmařilostí a extravagancí městských elit, čímž proti sobě popudil císařovnu, spatřující v tom zastřený útok proti své osobě.Sokrates Scholastikos VI.15; Clauss (2001), s. 377; Češka (2000), s. 180. Theophilos dorazil roku 403 do Konstantinopole a společně s Eudoxií a ostatními Janovými odpůrci dosáhl jeho sesazení na [[Koncil|synodě]] konané v Chalkedonu.Sokrates Scholastikos VI.15. [50] => [51] => Rozhodnutí [[biskup]]ů rozpoutalo v hlavním městě neklid, ještě umocněný Arcadiovým příkazem k vypovězení Jana do vyhnanství. Pobouření a nepokoje v Konstantinopoli nabyly takového rozsahu, že již o několik dní později musel být Jan povolán zpět.Sokrates Scholastikos VI.16. Spor mezi ním a císařovnou přesto nadále pokračoval, protože Jan neustával v kritice Eudoxie.Sokrates Scholastikos VI.18. V roce 404 byla svolána synoda, na které ho znovu odsoudili. Jan byl záhy odveden do vyhnanství v Arménii a tam setrval až do své smrti.Sokrates Scholastikos VI.21. Jeho odsouzení prohloubilo roztržku se Západem, jelikož mezi jeho stoupence patřili četní západní biskupové včetně [[Papež|římského biskupa]] [[Inocenc I.|Inocenta I.]] [52] => [53] => === Poslední léta === [54] => Na podzim 404, sotva pár měsíců po Janově vypovězení, císařovna Eudoxia zemřela v důsledku [[potrat]]u.Cameron, Garnsey (1998), s. 118. Povolný Arcadius svěřil po její smrti správu státu do rukou pretoriánského prefekta [[Anthemius (pretoriánský prefekt)|Anthemia]], pod jehož vedením vstoupila východní říše do období stability a rekonstrukce. Kombinací rozhodnosti a umírněnosti prefekt ukončil přetrvávající nepokoje v Konstantinopoli, sužující město od Janova vykázání do vyhnanství.Cameron, Garnsey (1998), s. 124. Anthemius se pokusil navodit soulad ve vztazích se Západem, o čemž svědčí jeho společný konzulát se Stilichonem v roce 405.[http://www.roman-emperors.org/arcadius.htm Nathan, Geoffrey S. ''Arcadius (395-408 A.D.)'']. De Imperatoribus Romanis, [cit. 2013-03-15]. Západořímský vojevůdce se ale dosud nevzdal nároků na východní část prefektury Illyricum.Heather (2007), s. 258–259. Zřejmě za účelem jejího získání se Stilicho spojil s Alarichem, načež Vizigóti znovu přitáhli do Epiru.Kulikowski (2007), s. 171. Vpády barbarů do Itálie a [[Galie]] nicméně zamezily eventuální konfrontaci Východu se Západem a v roce 407 Alarich se svými lidmi opustil východořímské území.Heather (2007), s. 260-261; Treadgold (1997) s. 86. Nová příležitost k zásahům Západu do poměrů na Východě se naskytla nedlouho nato, neboť Arcadius 1. května 408 zemřel a na trůn nastoupil jeho teprve sedmiletý syn [[Theodosius II.]] [55] => [56] => == Hodnocení == [57] => Soudobé prameny i moderní badatelé spatřují v Arcadiovi většinou slabého a bojácného panovníka a nepříliš bystrého jedince.Zosimos V.1-2; Williams, Friell (1994), s. 123. Jeho současník [[Philostorgius|Filostorgios]] ho popisuje těmito slovy: „Byl malého vzrůstu, štíhlé postavy, fyzicky byl slabý a měl temnou pleť. Ochablost jeho tělesné dispozice se projevovala v řeči a lesku jeho očí – ty působily, jako kdyby spal a jen s námahou je držel otevřené.“Filostorgios XI.3. Vytýká se mu především nečinnost a bezvýhradná závislost na císařovně a na celé řadě civilních hodnostářů, eunuchů, generálů a biskupů, kteří s ním manipulovali a vykonávali místo něho státní záležitosti.Clauss (2001), s. 375. Silnější osobnosti v jeho bezprostředním okolí z něho učinily loutku na trůně, v jejímž jméně přijímaly rozhodnutí, na jejichž schválení se nijak nepodílel.Clauss (2001), s. 375–376. Arcadiovi lze tedy jen stěží klást vinu za počínající politické a kulturní odcizování se obou polovin impéria, jež představuje nejzávažnější jev odehrávající se za jeho panování. [58] => [59] => == Reference == [60] => [61] => [62] => == Literatura == [63] => [64] => === Prameny === [65] => * SOCRATES SCHOLASTICUS. ''Církevní dějiny, díl 2.'' Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990 [66] => * ZOSIMOS. ''Stesky posledního Římana''. Praha: Odeon, 1983 [67] => [68] => === Bibliografie === [69] => * BURY, John Bagnell. ''History of the Later Roman Empire: From the Death of Theodosius I to the Death of Justinian (Volume 1)''. New York: Dover Publications, 1958. {{ISBN|978-0-486-20398-0}} [70] => * CAMERON, Averil; GARNSEY, Peter. ''The Cambridge Ancient History XIII: The Late Empire, A.D. 337-425''. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. {{ISBN|978-0-521-30200-5}} [71] => * CLAUSS, Manfred. ''Die römischen Kaiser''. München: C.H. Beck, 2001. {{ISBN|3-406-42727-8}} [72] => * DEMANDT, Alexander. ''Geschichte der Spätantike: das römische Reich von Diocletian bis Justinian, 284-565 n. Chr.'' München: C.H. Beck, 1998. {{ISBN|3-406-44107-6}} [73] => * GIBBON, Edward. ''Úpadek a pád římské říše''. Praha: Levné knihy KMa, 2005. {{ISBN|80-7309-189-5}} [74] => * GOLDSWORTHY, Adrian. ''How Rome Fell''. New Haven: Yale University Press, 2009. {{ISBN|978-0-300-13719-4}} [75] => * GRANT, Michael. ''Římští císařové''. Praha: BB art, 2002. {{ISBN|80-7257-731-X}} [76] => * HEATHER, Peter. ''Gótové''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. {{ISBN|80-7106-199-9}} [77] => * HEATHER, Peter J. ''Der Untergang des Römischen Weltreichs''. Stuttgart: Klett-Cotta, 2007. {{ISBN|978-3-499-62665-4}} [78] => * KIENAST, Dietmar. ''Römische Kaisertabelle''. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1996. {{ISBN|3-534-13289-0}} [79] => * KULIKOWSKI, Michael. ''Rome's Gothic Wars: From the Third Century to Alaric''. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. {{ISBN|978-0-521-60868-8}} [80] => * [[Warren Treadgold|TREADGOLD, Warren]]. ''A History of the Byzantine State and Society''. Stanford: Stanford University Press, 1997. {{ISBN|0-8047-2630-2}} [81] => * WILLIAMS, Stephen; FRIELL, Gerard. ''Theodosius: The Empire at Bay''. London: Routledge, 1994. {{ISBN|0-203-98198-7}} [82] => * ZÁSTĚROVÁ, Bohumila a kol. ''Dějiny Byzance''. Praha: Academia, 1992. {{ISBN|80-200-0454-8}} [83] => [84] => == Externí odkazy == [85] => * {{Commons}} [86] => * {{Commonscat}} [87] => [88] => === Prameny === [89] => * [http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej2.htm#k6 Sokrates Scholastikos. ''Církevní dějiny''. Kniha VI] [90] => * [http://www.newadvent.org/fathers/2602.htm Sozomenos. ''Církevní dějiny''. Knihy VIII a IX] {{en}} [91] => [92] => === Bibliografie === [93] => * [http://rim.me.cz/cisarove/arcadius/arcadius.php ''Arcadius''. Římské císařství] [94] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=2138 ''Rozdělení Impéria''. Antika.avonet.cz] {{Wayback|url=http://antika.avonet.cz/article.php?ID=2138 |date=20140805033358 }} [95] => * [http://www.roman-emperors.org/arcadius.htm Nathan, Geoffrey S. ''Arcadius (395-408 A.D.)''. De Imperatoribus Romanis] {{en}} [96] => {{Byzantský císař (do 1081)| titul =Byzantský císař| předchůdce =[[Theodosius I.]]| nástupce =[[Theodosius II.]]|kdy=[[395]]–[[408]]}} [97] => {{Autoritní data}} [98] => [99] => [[Kategorie:Byzantští císaři]] [100] => [[Kategorie:Theodosiovská dynastie]] [101] => [[Kategorie:Narození v roce 377]] [102] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 408]] [103] => [[Kategorie:Muži]] [104] => [[Kategorie:Úmrtí 1. května]] [] => )
good wiki

Arcadius

Flavius Arcadius (řecky Arkadios; 377 - 1. května 408) byl východořímský císař vládnoucí od roku 395 až do své smrti.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Theodosius I.','Theodosius II.','Aelia Eudoxia','Konstantinopol','Theodosiovská dynastie','408','Hispánie','Hereze','Gótové','Seznam byzantských císařů','Jan Zlatoústý','Konstantinopolský patriarchát'

408

Gótové

Hereze

Hispánie

Konstantinopol