Array ( [0] => 14670463 [id] => 14670463 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Arpádovci [uri] => Arpádovci [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Arpádovci [2] => | znak = Coa Hungary Country History (855-1301).svg [3] => | velikost znaku = [4] => | popisek = Erb královské dynastie Arpádovců [5] => | země = [[Soubor:Flag of Hungary (11th c. - 1301).svg|22px]] [[Maďarské velkoknížectví|Uherské knížectví]]
[[Soubor:Flag of Hungary (11th c. - 1301).svg|22px]] [[Uherské království (1000–1301)|Uherské království]] [6] => | mateřská dynastie = [7] => | tituly = [[Seznam uherských králů|uherští králové]] [8] => | zakladatel = [[Arpád]], resp. velkokníže [[Almoš]] [9] => | mýtický zakladatel = [[Turul]] nebo [[Attila]] [10] => | rok založení = [[9. století]] [11] => | konec vlády = [12] => | meč = [[1301]] ([[Ondřej III.]]) [13] => | přeslice = [[1338]] ([[Alžběta Arpádovna]]) [14] => | poslední vládce = [15] => | současná hlava = [16] => | větve rodu = [17] => }} [18] => '''Arpádovci''' ({{vjazyce2|hu|''Árpádok''}} nebo {{cizojazyčně|hu|''Árpád-ház''}}) byli původní [[uhersko]]u [[Dynastie|panovnickou]] (od roku 1000 [[král]]ovskou) [[Dynastie|dynastií]], která vládla od počátků uherského státu ([[9. století]]) až do roku [[1301]], kdy zemřel její poslední mužský příslušník [[Ondřej III.]] Díky mnoha sňatkům arpádovských princezen do jiných [[Evropa|evropských]] rodů však i téměř všichni následující uherští panovníci měli Arpádovce mezi svými předky a potomci dynastie žijí mezi evropskou [[Aristokracie|aristokracií]] dodnes. [19] => [20] => Oblíbená jména používaná mezi arpádovskými králi byla [[Štěpán]] (''István'', 5×), [[Béla]] (4×), [[Ladislav]] (''László'', 4×), [[Ondřej]] (''András/Endre'', 3×) a [[Gejza (jméno)|Gejza]] (''Géza'', 2×). Je zajímavostí, že prostřednictvím všech králů jménem Gejza a Béla hlavní dynastická linie vždy pokračovala, zatímco linie všech Štěpánů a Ladislavů končí slepě. [21] => [22] => == Původ rodu == [23] => [[Soubor:Nte-kir-arpad.jpg|náhled|upright|Náčelník [[Arpád]]]] [24] => Ačkoliv se dynastie nazývá podle [[Maďaři|maďarského]] náčelníka [[Arpád]]a († [[907]]), jejím prvním doloženým členem je jeho otec, veliký kníže [[Almoš]] (kolem 820 – kolem 895). Podle legendy byl Almoš synem mytického [[Turul]]a, pročež se dynastie (zřídka) označuje i jako turulská. Almoš se synem Arpádem koncem 9. století vedli kočující maďarské kmeny do [[Panonská pánev|Panonské nížiny]], zatlačeni sem nájezdy kočovných [[Turci|Turků]] ([[Pečeněhové|Pečeněhů]]) na jejich dosavadní území na dnešní [[Ukrajina|Ukrajině]] (tzv. ''Etelköz'', 'meziříčí'). [25] => [26] => Některé [[středověk]]é zdroje také praví, že Arpádovým předkem byl [[Attila]], vůdce [[Hunové|hunských]] nájezdů na [[Evropa|Evropu]], resp. že sám Arpád se považoval za Attilova potomka. [27] => [28] => == Dějiny rodu 9.–10. století == [29] => Při cestě přes [[Karpaty]] [[Almoš]] zemřel (je možné, že se jednalo o rituální oběť) a vládu převzal jeho syn [[Arpád]]. Na přelomu 9. a [[10. století]] Maďaři obsadili [[Karpatská kotlina|Karpatskou kotlinu]] a poté začali podnikat válečné a loupeživé nájezdy na okolní území. Někdy v době, kdy rozvrátili [[Velkomoravská říše|Velkomoravskou říši]] (asi 907), Arpád zemřel a post velkého knížete zaujal jeho syn [[Zoltán (náčelník)|Zoltán]] († nejpozději 950). Maďarské výboje vedly na západ, na území dnešní [[Itálie]], [[Německo|Německa]], [[Francie]] nebo [[Španělsko|Španělska]], i na jih na území [[Byzantská říše|Byzance]]. Roku [[917]] začali konat nájezdy do několika zemí současně, což byl možná důvod rozpadu jejich kmenové federace. V zemi tak nadále existovalo tři až pět kmenových svazů a pouze jednomu z nich vládli Arpádovci. [30] => [31] => Okolo roku 950 je jako vládce zmiňován [[Fajsz|Fajs]], Arpádův vnuk. Asi za jeho vlády utrpěli Maďaři velkou porážku od [[Svatá říše římská|římského]] krále [[Ota I. Veliký|Oty I.]] v [[Bitva na Lechu (955)|bitvě na Lechu]] (955). Po ní, za vlády Zoltánova syna [[Takšoň|Takšoně]] († před 972), Maďaři pokračovali ve výpadech už jen směrem na [[Balkán]] a kolem roku 970 jich zanechali zcela a definitivně se usadili v Karpatské kotlině. [32] => [33] => Zatímco Takšoň volil spíše [[Izolacionismus|izolacionistickou]] politiku, jeho syn [[Gejza (velkokníže)|Gejza]] (kolem 940 – 997) se už snažil s okolními státy navázat normální vztahy, např. poslal vyslance k Otovi I. (973). Roku 972 se nechal i se svou rodinou [[Křest|pokřtít]], a přestože se sám přesvědčeným křesťanem nikdy nestal, za jeho vlády se [[křesťanství]] začalo mezi Maďary šířit. Gejza rozšířil svou moc na územích západně od [[Dunaj]]e a [[Hron]]u, ale značná část Karpatské kotliny zůstávala v moci lokálních kmenových náčelníků. [34] => [35] => Po Gejzovi nastoupil roku 997 jeho syn Vajk, pokřtěný jako [[Štěpán I. Svatý|Štěpán]]. Musel uhájit své právo na vládu před svým (asi) příbuzným [[Koppány|Kopáněm]], který si činil vlastní nárok na základě [[seniorát]]u. Štěpán zvítězil díky podpoře družiny jeho německé manželky [[Gisela Bavorská|Gisely Bavorské]], sestry budoucího římského krále [[Jindřich II.|Jindřicha II.]]. [36] => [[Soubor:Arpadhaz.gif|náhled|vlevo|Rodokmen Arpádovců]] [37] => [38] => == 11. století == [39] => Díky strategickému významu své země a dobrým vztahům s římským králem [[Ota III.|Otou III.]] a s papežem [[Silvestr II.|Silvestrem II.]] dosáhl Štěpán povýšení maďarského knížectví na [[království]] a své vlastní [[korunovace]]. Došlo k tomu 25. prosince 1000 nebo 1. ledna 1001 a odsud se datuje existence [[Uherské království (1000–1526)|uherského království]] (pojmy „uherský“ a „maďarský“ tehdy splývaly). Záhy poté bylo zřízeno také [[Arcidiecéze ostřihomská|arcibiskupství v Ostřihomi]]. Do roku 1030 král [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] sjednotil pod svou vládou celou Karpatskou kotlinu, a stal se tak skutečným zakladatelem uherského státu. Zavedl správní členění na [[Župa|župy]] (platné v [[Maďarsko|Maďarsku]] v zásadě dodnes) a zřídil novou církevní organizaci se dvěma arcibiskupy (v Ostřihomi a v [[Kalocsa|Kaloči]]) a několika biskupy. [40] => [41] => Když Štěpánův jediný syn [[Svatý Emerich|Emerich]] zemřel při lovu (2. září 1031), panovník ustanovil svým nástupcem svého synovce [[Petr Orseolo|Petra Orseola]], syna své sestry Marie a [[Seznam benátských dóžat|benátského dóžete]] [[Otto Orseolo|Oty Orseola]]. To vyvolalo hněv u Štěpánova bratrance [[Vazul]]a, který byl ovšem v té době uvězněný v [[Nitra|Nitře]]. Po Štěpánově smrti (15. srpna 1038) bylo Petrovo následnické právo napadeno stařešinou [[Samuel Aba|Samuelem]] z rodu Aba. Král Petr upřednostňoval německé a italské dvořany, čímž proti sobě popudil domácí šlechtice, kteří ho nakonec roku 1041 svrhli a králem zvolili Samuela. Petr našel zastání v německé říši a roku 1044 Samuela Abu za podpory [[Jindřich III. Černý|Jindřicha III.]] porazil a opět se chopil vlády. V roce 1046 byl však znovu svržen pohanskými povstalci, zajat a zabit či vyhnán (není jisté). [42] => [43] => Králem se stal [[Ondřej I.]] (vládl 1046–1060), Vazulův syn a Takšoňův pravnuk v mužské linii (a na rozdíl od Petra i Samuela tedy přímý Arpádovec), který do té doby žil ve vyhnanství v [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Podařilo se mu zpacifikovat rebely a obnovit pozici křesťanství v zemi. V roce 1048 pozval svého mladšího bratra [[Béla I. Uherský|Bélu]] a uložil mu do správy třetinu království (tzv. ''Tercia pars regni'' anebo „vévodství“). Tato tradice rozdělení správy mezi více členů dynastie (připomínající i [[Přemyslovci|přemyslovská]] [[Údělné knížectví|údělná knížectví]]) se udržela až do 13. století. Nešlo nicméně o souvislé provincie, ale o roztroušená území se dvěma nebo třemi středisky. Vládci těchto „vévodství“ obvykle uznávali nadřazenost krále, ale někdy se proti němu bouřili nebo hledali spojenectví s okolními zeměmi. [44] => [45] => Ještě za svého života nechal Ondřej I. korunovat svého syna [[Šalamoun I. Uherský|Šalamouna]], aby zajistil jeho následnictví, které ovšem odporovalo dosud mezi Arpádovci uznávanému seniorátu. Po Ondřejově smrti skutečně Šalamounův nárok odmítl jeho strýc [[Béla I. Uherský|Béla I.]] a sám se stal králem (1060–1063). Pak teprve dosáhl koruny Šalamoun I. (1063–1074), ale po celou dobu bojoval o vládu se svými bratranci, Bélovými syny a vévody Gejzou, Ladislavem a Lampertem. Nakonec byl poražen a králem se stal [[Gejza I. Uherský|Gejza I.]] (1074–1077), po jehož smrti se prosadil jeho bratr [[Svatý Ladislav|Ladislav I.]] (1077–1095), který donutil Šalamouna, dosud vládnoucího v některých oblastech na západě země, k plné abdikaci. [46] => [47] => Král Ladislav zaznamenal několik významných úspěchů: dosáhl u Říma [[kanonizace]] Štěpána I. a jeho syna Emericha (20. srpna 1083), a roku 1091 si podmanil sousední [[Chorvatsko]]. Novou provincii svěřil do správy svému synovci [[Almoš Arpádovec|Almošovi]]. Po Ladislavově smrti byl králem prohlášen jeho starší synovec [[Koloman Uherský|Koloman]] (1095–1116), který roku 1097 porazil v Chorvatsku povstání [[Petar Snačić|Petra Snačiće]] a vtáhl až do [[Dalmácie]]. [48] => [49] => == 12. století == [50] => Roku 1102 dosáhl král Koloman u chorvatské šlechty definitivního uznání unie s Uherskem, která přetrvala dalších osm staletí. Na domácí scéně však neustále čelil intrikám a spikleneckým pokusům svého bratra Almoše, kterému za trest roku 1107 odňal jeho vévodství a pak ho okolo roku 1114 dal i s jeho nejstarším synem Bélou oslepit, aby je zbavil nadějí na trůn. Následnictví tak zajistil pro svého syna [[Štěpán II. Uherský|Štěpána II.]] (1116–1131), který ale zemřel bez mužských potomků, takže jeho nástupcem byl prohlášen jeho synovec Šavel. Almošův syn Béla se však i přes svou slepotu dokázal prosadit a stal se králem [[Béla II. Uherský|Bélou II.]] (1131–1141). Za své vlády svou pozici ještě posílil poražením Kolomanova údajného syna [[Boris Uherský|Borise]]. Začal také okupovat některá území v [[Bosna (historická země)|Bosně]] a dobytá území svěřil svému synu Ladislavovi. [51] => [52] => Jeho nástupcem byl zvolen jeho další syn [[Gejza II. Uherský|Gejza II.]] (1141–1162). S manželkou [[Eufrozina Kyjevská|Eufrozinou Kyjevskou]] zplodili dva budoucí krále a také princezny [[Alžběta Uherská|Alžbětu]] a [[Helena Uherská|Helenu]], jejichž potomci zajistili rozšíření arpádovské krve mj. do hlavních linií rodu [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]], [[Babenberkové|Babenberků]] a [[Wettinové|Wettinů]] (mezi jejichž větve patří i dosud vládnoucí dynastie [[Windsorská dynastie|britská]] nebo [[Koburkové|belgická]]). Po smrti Gejzy vládl jeho syn [[Štěpán III. Uherský|Štěpán III.]] (1162–1173), který musel bránit svou pozici na trůně před strýci [[Ladislav II. Uherský|Ladislavem II.]] (1162–63) a [[Štěpán IV. Uherský|Štěpánem IV.]] (1163–65), který se pokoušel dobýt trůn i za pomoci [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. K tomu ještě sám císař [[Manuel I. Komnenos]] obsadil území na jihu země pod záminkou, že na jeho dvoře žije králův bratr Béla. [53] => [54] => Po smrti Štěpána III. byl zvolen králem právě jeho bratr [[Béla III. Uherský|Béla III.]] (1173–1196), který musel za účelem ochrany své pozice uvěznit svého bratra [[Gejza Uherský|Gejzu]]. Bélovi III. se dostalo vzdělání v Byzantské říši a byl první, kdo použil na své vlajce [[dvojramenný kříž]] jako symbol Maďarska (Uherska). Tím byl hotov základ dodnes platného uherského/maďarského znaku, složeného právě z dvojramenného kříže a ze stříbrných pruhů na rudém pozadí, což byl znak Arpádovců. Bélova dcera [[Konstancie Uherská|Konstancie]] se provdala za [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]], čímž se stala pramáti posledních [[Přemyslovci|přemyslovských]] králů. Za Bélovy vlády byl také kanonizován Ladislav I. (1192). [55] => [56] => == 13. století == [57] => Za svého nástupce zvolil Béla III. svého staršího syna [[Emerich Uherský|Emericha]] (1196–1204), který ale musel přepustit některá území v Chorvatsku a [[Dalmácie|Dalmácii]] svému bratru [[Ondřej II. Uherský|Ondřeji]], který se proti němu bouřil. Král Emerich se oženil s [[Konstancie Aragonská|Konstancií]] z rodu [[Seznam barcelonských hrabat|barcelonských hrabat]] a [[Seznam aragonských králů|aragonských králů]], jeho rodová linie však záhy vymřela. Jeho syn král [[Ladislav III. Uherský|Ladislav III.]] vládl jen krátce (1204–05) a zemřel ještě jako dítě. [58] => [59] => Moci se chopil jeho strýc [[Ondřej II. Uherský|Ondřej II.]] (1205–1235). Jeho vláda trvala dosud nejdéle od dob Štěpána I., ale byla poznamenaná neustálými vnitřními konflikty, které vygradovaly roku 1222, kdy byl Ondřej II. donucen vydat tzv. [[Zlatá bula Ondřeje II.|zlatou bulu]], kterou uděloval rozsáhlá privilegia šlechtě a omezoval svou vlastní moc. Za jeho vlády byla jeho dcera [[Alžběta Durynská]] kanonizována. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil jeho syn [[Béla IV.]] ([[1235]]–1270). [60] => [61] => Jemu jako vážnému a zodpovědnému panovníkovi se podařilo konsolidovat královskou moc, ale vzápětí musel čelit ničivému [[Mongolský vpád do Evropy|mongolskému vpádu]] (1241–42), který zanechal Uhersko v troskách. Pak však Tataři odtáhli a král měl možnost znovu pracovat na obnově říše. Posílil obranu hranic a udělil řadě sídel [[Městské právo|městská práva]], zejména v severní části země ([[Horní Uhry]]). V zájmu znovuosídlení vylidněných oblastí v [[Velká dunajská nížina|uherské nížině]] pozval do země zahraniční kolonisty ([[Němci|německé]], [[Slované|slovanské]], [[Kumáni|kumánské]]). Snažil se o rozšíření moci západním směrem a načas ovládl [[Štýrské vévodství|Štýrsko]], ale pak byl v boji o něj poražen [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]]. Dvě z jeho dcer byly kanonizovány ([[Markéta Uherská]] a [[Kinga Polská]]). Koncem svého života a vlády Béla IV. bojoval s odbojností svého syna a následníka Štěpána V., byť mu už roku 1246 přiznal titul mladšího krále a dal do správy území na východě země. [62] => [63] => Když [[Štěpán V. Uherský|Štěpán V.]] (1270–72) nastoupil na trůn, řada stoupenců jeho otce emigrovala do [[Čechy|Čech]], ale po Štěpánově brzké smrti se zase vrátili. Na trůn nastoupil jeho nezletilý syn [[Ladislav IV. Kumán]] (1272–90, fakticky vládl od roku 1277). Tento po [[Alžběta Kumánská|matce]] potomek kočovných [[Kumáni|Kumánů]] upřednostňoval na dvoře pohanské zvyky své kumánské družiny, pročež působil četné skandály a byl několikrát [[Exkomunikace|exkomunikován]]. Za jeho vlády došlo ke značnému úpadku královské moci a parcelaci Uherska na území pod vlivem jednotlivých nejmocnějších šlechticů (magnátů). Ladislav IV. byl nakonec roku [[1272|1290]] zavražděn (paradoxně) kumánským atentátníkem. Jeho sestra [[Anna Uherská (1281)|Anna]] byla provdána za byzantského císaře [[Andronikos II.|Andronika II.]] [[Palaiologové|Palaiologa]] a přes svou časnou smrt stihla porodit následníka. Potomky Štěpána V. tak skrze ni byla řada [[Seznam byzantských císařů|byzantských císařů]] až po posledního [[Konstantin XI. Dragases|Konstantina XI.]] [64] => [65] => Po Ladislavově smrti se nejprve soudilo, že dynastie vymřela, protože jediným pozůstalým Arpádovcem v mužské linii byl Ondřej, syn Štěpána, svými bratry neuznaného pohrobka Ondřeje II. Nakonec však byl [[Ondřej III.]] (1290–1301) přece korunován a většina [[Šlechta|šlechticů]] jeho volbu uznala. Nepodařilo se mu však obnovit jednotu země a zlomit moc magnátů, ani zplodit mužského následníka. Když 14. ledna [[1301]] zemřel, téměř na den přesně 300 let od korunovace Štěpána I., definitivně vymřel rod Arpádovců [[po meči]]. Jeho dcera [[Alžběta Arpádovna]], poslední přímý člen rodu, zemřela roku 1338. [66] => [67] => == Nástupci == [68] => Nárok na uherskou korunu po vymření Arpádovců uplatnili zejména [[Anjouovci|anjouovští]] potomci [[Marie Uherská (1257–1323)|Marie]], dcery Štěpána V., kteří vládli během [[14. století]]. Téměř všichni uherští panovníci po roce 1301 byli potomky Štěpána V. (Anjouovci, [[Habsburkové]]), nebo alespoň Bély IV. ([[Přemyslovci]], [[Lucemburkové]], [[Jagellonci]]), vedle toho zpravidla měli arpádovské předky i v dalších liniích. Zcela mimo dynastii stál paradoxně pouze zvolený „domácí“ král [[Matyáš Korvín]]. [69] => [70] => == Rodokmen == [71] => Níže je uveden rodokmen všech uherských panovníků z dynastie Arpádovců, tj. [[Arpád|Arpáda]] a jeho potomků, plus [[Petr Orseolo]] a [[Samuel Aba]], kteří si vzali sestry [[Štěpán I. Svatý|Štěpána I]]. Jména panovníků jsou napsána tučně, za nimi jsou uvedeny roky jejich vlády.{{Tree list}} [72] => *[[Ügyek]] [73] => **{{Tree list/final branch}}[[Almoš]] [74] => ***{{Tree list/final branch}}'''[[Arpád]]''' 895 – 907 [75] => ****'''[[Jutoča]]''' [76] => *****{{Tree list/final branch}}'''[[Fajsz|Fajs]]''' 950 – 955 [77] => ****{{Tree list/final branch}}'''[[Zoltán (náčelník)|Zoltán]]''' 907 – 950 [78] => *****{{Tree list/final branch}}'''[[Takšoň]]''' 955 – počátek 70. let. 10. stol. [79] => ******'''[[Gejza (velkokníže)|Gejza]]''' počátek 70. let 10. stol. – 997 [80] => *******'''[[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]]''' 997 – 1038 [81] => ********{{Tree list/final branch}}[[Svatý Emerich|Emerich]] [82] => *******[[Grimelda Uherská|Grimelda]] ∞ '''[[Petr Orseolo]]''' 1038 – 1041, poté 1044 – 1046 [83] => *******{{Tree list/final branch}}''dcera'' ∞ '''[[Samuel Aba]]''' 1041 – 1044 [84] => ******{{Tree list/final branch}}[[Michal Uherský|Michal]] [85] => *******{{Tree list/final branch}}[[Vazul]] [86] => ********'''[[Ondřej I.]]''' 1046 – 1060 [87] => *********{{Tree list/final branch}}'''[[Šalamoun I. Uherský|Šalamoun I.]]''' 1063 – 1074 (1081){{Poznámka|Mezi lety 1074 – 1081 byl Šalamoun I. protikrál svých bratranců Gejzy I. a později Ladislava I.}} [88] => ********{{Tree list/final branch}}'''[[Béla I.]]''' 1060 – 1063 [89] => *********'''[[Ladislav I. Uherský|Ladislav I.]]''' 1077 – 1095 [90] => *********{{Tree list/final branch}}'''[[Gejza I.]]''' 1074 – 1077 [91] => **********'''[[Koloman Uherský|Koloman]]''' 1095 – 1116 [92] => ***********{{Tree list/final branch}}'''[[Štěpán II. Uherský|Štěpán II.]]''' 1116 – 1131 [93] => **********{{Tree list/final branch}}[[Almoš Arpádovec|Almoš]] [94] => ***********{{Tree list/final branch}}'''[[Béla II.]]''' 1131 – 1141 [95] => ************'''[[Ladislav II. Uherský|Ladislav II.]]''' 1162 – 1163 [96] => ************'''[[Štěpán IV. Uherský|Štěpán IV.]]''' 1163 – 1165{{Poznámka|Ladislav II. a Štěpán IV. byli vzdorokrálové Štěpána III.}} [97] => ************{{Tree list/final branch}}'''[[Gejza II.]]''' 1141 – 1162 [98] => *************'''[[Štěpán III. Uherský|Štěpán III.]]''' 1162 – 1172 [99] => *************{{Tree list/final branch}}'''[[Béla III. Uherský|Béla III.]]''' 1172 – 1196 [100] => **************'''[[Emerich Uherský|Emerich]]''' 1196 – 1204 [101] => ***************{{Tree list/final branch}}'''[[Ladislav III. Uherský|Ladislav III.]]''' 1204 – 1205 [102] => **************{{Tree list/final branch}}'''[[Ondřej II.]]''' 1205 – 1235 [103] => ***************[[Štěpán Pohrobek]] [104] => ****************{{Tree list/final branch}}'''[[Ondřej III.]]''' 1290 – 1301 [105] => ***************{{Tree list/final branch}}'''[[Béla IV. Uherský|Béla IV.]]''' 1235 – 1270 [106] => ****************{{Tree list/final branch}}'''[[Štěpán V. Uherský|Štěpán V.]]''' 1270 – 1272 [107] => *****************{{Tree list/final branch}}'''[[Ladislav IV. Uherský|Ladislav IV.]]''' 1270 – 1290 [108] => {{Tree list/end}} [109] => [110] => == Odkazy == [111] => [112] => === Poznámky === [113] => {{Poznámky}} [114] => [115] => === Související články === [116] => * [[Uhersko]] [117] => * [[Maďarsko]] [118] => * [[Dějiny Maďarska]] [119] => * [[Státní znak Maďarska]] [120] => [121] => === Externí odkazy === [122] => * {{Commonscat}} [123] => * [http://www.moraviamagna.cz/rodokmeny/r_8arpad.htm Rodokmen] [124] => * [https://www.e-stredovek.cz/post/arpadovci-svati-krali/ Árpádovci – svätí králi] [125] => * [https://www.e-stredovek.cz/post/zapadni-arpadovci/ Západní Árpádovci] [126] => [127] => {{Autoritní data}} [128] => {{Portály|Maďarsko|Středověk}} [129] => [130] => [[Kategorie:Arpádovci| ]] [131] => [[Kategorie:Uherští panovníci]] [132] => [[Kategorie:Vymřelé panovnické rody]] [] => )
good wiki

Arpádovci

Arpádovci ( nebo ) byli původní uherskou panovnickou (od roku 1000 královskou) dynastií, která vládla od počátků uherského státu (9. století) až do roku 1301, kdy zemřel její poslední mužský příslušník Ondřej III.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Arpád','Ondřej III.','Almoš','Štěpán I. Svatý','Samuel Aba','Petr Orseolo','Přemyslovci','1301','Zoltán (náčelník)','Ondřej I.','Štěpán V. Uherský','Takšoň'

1301

Almoš

Arpád

Přemyslovci

Takšoň