Array ( [0] => 15495048 [id] => 15495048 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Auschwitz [uri] => Auschwitz [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - světové dědictví [1] => | název = Auschwitz [2] => | obrázek = Birkenau gate.JPG [3] => | popisek = Hlavní brána tábora Auschwitz-Birkenau [4] => | smluvní stát = Polsko [5] => | typ = kulturní dědictví [6] => | kritérium = iv [7] => | id = 31 [8] => | zeměpisná šířka = 50.0358333 [9] => | zeměpisná délka = 19.1783333 [10] => | oblast = Evropa [11] => | rok = 1979 [12] => | změna = [13] => | v ohrožení = [14] => | poznámky = Německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor (1940-1945) [15] => }} [16] => '''Auschwitz''', ''{{cizojazyčně|de|Konzentrationslager Auschwitz}}'' ({{Audio|De-Konzentrationslager_Auschwitz.ogg}}) '''koncentrační tábor Osvětim''', byl komplex [[Nacistické Německo|německých nacistických]] [[koncentrační tábor|koncentračních]] a [[vyhlazovací tábory nacistického Německa|vyhlazovacích]] táborů fungujících během [[druhá světová válka|druhé světové války]] na [[Generální gouvernement|území]] anektovaném Třetí říší na jihozápadě Polska po [[Invaze do Polska (1939)|jeho obsazení]] roku [[1939]]. Nazývá se podle města [[Osvětim]] v [[Malopolské vojvodství|Malopolském vojvodství]] v [[Polsko|Polsku]]. [17] => [18] => Původní tábor '''[[Koncentrační tábor Auschwitz I|Auschwitz I]]''' byl založen v bývalých kasárnách ve městě Osvětim ({{vjazyce|de}}: ''Auschwitz'', {{Vjazyce|pl}}: ''Oświęcim'') přibližně šedesát kilometrů západně od [[Krakov]]a na území [[Pruské Slezsko|provincie Slezsko]]. Následně byl vybudován nedaleký '''Auschwitz II''' neboli '''[[Koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau|Auschwitz-Birkenau]]''', jeden z největších nacistických vyhlazovacích táborů nazvaný podle vesnice [[Březinka (Polsko)|Březinka]] (polsky: ''Brzezinka'', německy: ''Birkenau''). '''[[Auschwitz III – Monowitz|Auschwitz III]]''' označuje pracovní tábor '''Monowitz-Buna''', kromě těchto tří základních patřila do komplexu i řada dalších [[Pobočné tábory Auschwitz|pobočných táborů]]. [19] => [20] => První tábor byl Německem zřízen na základě příkazu [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]] ze dne 27. dubna 1940. Původně byl určen pro [[Poláci|Poláky]] (inteligence, odbojáři), ale v létě roku 1941 nacisté rozhodli, že zde bude probíhat [[konečné řešení židovské otázky]] ([[holokaust]]). [21] => [22] => Velitel tábora, [[Rudolf Höss]] (či Rudolf Höß), při [[Norimberský proces|norimberských procesech]] uvedl, že v Auschwitzu zemřely více než tři miliony lidí. Podle Státního muzea [[Koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau|Auschwitz-Birkenau]] však v tomto táboře zahynulo 1,4 milionu lidí,Brian Harmon, John Drobnicki, [http://nizkor.org/features/techniques-of-denial/appendix-2-01.html Historical sources and the Auschwitz death toll estimates] {{Wayback|url=http://nizkor.org/features/techniques-of-denial/appendix-2-01.html |date=20090116020410 }}, [http://nizkor.org ''The Nizkor Project'']Piper, Franciszek & Meyer, Fritjof. [http://en.auschwitz.org.pl/m/index.php?option=com_content&task=view&id=334&Itemid=8 „Die Zahl der Opfer von Auschwitz. Neue Erkentnisse durch neue Archivfunde“] {{Wayback|url=http://en.auschwitz.org.pl/m/index.php?option=com_content&task=view&id=334&Itemid=8 |date=20110521083735 }}, ''Osteuropa'', 52, Jg., 5/2002, pp. 631–641, (review article). z nichž přibližně 90 % byli [[Židé]] prakticky ze všech evropských států.Piper, Franciszek Piper. „The Number of Victims“ in Gutman, Yisrael & Berenbaum, Michael. ''Anatomy of the Auschwitz Death Camp'', Indiana University Press, 1994; this edition 1998, p. 62. Většina obětí byla zavražděna v [[Plynová komora|plynových komorách]] areálu Auschwitz II plynem [[Cyklon B]]; smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a pseudolékařskými experimenty. [23] => [24] => V roce 1947 založilo Polsko k uctění památky obětí muzeum na místě prvních dvou táborů. Do roku 1994 prošlo branou s nápisem „[[Arbeit macht frei]]“ („Práce osvobozuje“) na 22 milionů návštěvníků – každoročně přibližně 700 tisíc. Dne [[27. leden|27. ledna]] se každoročně během [[Mezinárodní den památky obětí holocaustu|Mezinárodního dne památky obětí holokaustu]] připomíná osvobození Auschwitzu [[Rudá armáda|Rudou armádou]] pod velením maršála Koněva ze stejného dne roku 1945.{{Citace elektronického periodika [25] => | příjmení = Krol [26] => | jméno = Ilya [27] => | příjmení2 = RBTH [28] => | titul = Auschwitz in the memories of its liberators and its liberated [29] => | periodikum = www.rbth.com [30] => | url = https://www.rbth.com/arts/2015/01/27/auschwitz_in_the_memories_of_its_liberators_and_its_liberated_43177.html [31] => | datum vydání = 2015-01-27 [32] => | jazyk = en-US [33] => | datum přístupu = 2020-01-21 [34] => }} [35] => [36] => == Tábory == [37] => [[Soubor:Map of Auschwitz and environs, 1944.jpg|náhled|upright=1.3|Plán se žlutě vyznačenými tábory Auschwitz I – III.]] [38] => Koncentrační tábor Auschwitz sestával ze tří oddělených táborů, které byly římskými číslicemi označeny jako Auschwitz I, II a III. Auschwitz I, jenž byl původním koncentračním táborem, sloužil jako administrativní centrum celého komplexu a za dobu jeho existence v něm nalezlo smrt na 70 tisíc lidí, převážně etnických Poláků a sovětských válečných zajatců. Auschwitz II ([[Březinka (Polsko)|Birkenau]]) byl vyhlazovacím táborem (''Vernichtungslager''), ve kterém zemřelo nejméně 960 tisíc Židů, 75 tisíc Poláků a přibližně 19 tisíc Romů. Birkenau byl největším nacistickým vyhlazovacím táborem. Auschwitz III ([[Monowice|''Monowitz'']]) sloužil jako pracovní tábor společnosti Buna-Werke, která spadala pod koncern [[IG Farben]]. [39] => [40] => Mimo hlavní tři tábory existovalo přibližně 40 [[Pobočné tábory Auschwitz|pobočných táborů]], z nichž se některé nacházely až desítky kilometrů od hlavních táborů, jejichž obsazenost se pohybovala od několika desítek po několik tisíc osob.Gutman, Yisrael. „Auschwitz—An Overview“ in Gutman, Yisrael & Berenbaum, Michael. ''Anatomy of the Auschwitz Death Camp'', Indiana University Press, 1994; this edition 1998, p. 17. [41] => [42] => Stejně jako všechny německé [[Nacismus|nacistické]] koncentrační tábory, byly i tábory komplexu Auschwitz spravovány německou nacistickou ozbrojenou organizací [[Schutzstaffel|SS]]. Velitelem tábora byl do léta 1943 [[Obersturmbannführer]] SS [[Rudolf Höss]], jehož poté ve funkci nahradili [[Arthur Liebehenschel]] a [[Richard Baer]]. Höss o chodu tábora podal detailní popis během poválečných [[Norimberský proces|norimberských procesů]] a ve své autobiografii. Byl oběšen 16. dubna 1947 naproti krematoriu v táboře Auschwitz I. Deník Rudolfa Hösse, sepsaný během zajetí po válce,Höss, R.: Velitelem v Osvětimi, Academia 2006, {{ISBN|80-200-1471-3}}. se stal předlohou pro román ''[[Smrt je mým řemeslem]]'' [[Robert Merle|Roberta Merleho]].Merle, R.: Smrt je mým řemeslem, Naše vojsko 2005, {{ISBN|80-206-0768-4}}. [43] => [44] => == Auschwitz I-Stammlager == [45] => {{Podrobně|Koncentrační tábor Auschwitz I}} [46] => === Založení === [47] => [[Soubor:Arbeit-auschwitz04.jpg|náhled|vlevo|Vstupní brána do tábora Auschwitz I s nápisem ''[[Arbeit macht frei]].'']] [48] => Tábor byl založen na základě rozkazu [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]] ze dne [[27. duben|27. dubna]] [[1940]] v bývalých kasárnách rakouské a později polské armády. O dva dny později byl post velitele svěřen [[Rudolf Höss|Rudolfu Hössovi]].Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 11. 30. dubna přijel Höss do Osvětimi a 4. května byl oficiálně jmenován velitelem tábora. Od osvětimského starosty Grünwellera získal k dispozici pro přípravné práce několik [[civilista|civilních]] pracovníků a tři stovky Židů. [49] => [50] => Dne [[20. květen|20. května]] dorazil první transport třiceti kriminálních vězňů německého původu z [[Koncentrační tábor Sachsenhausen|koncentračního táboru Sachsenhausen]]. Byli označeni táborovými čísly 1–30 a stali se prvními funkcionáři ve vězeňské samosprávě, která udržovala dohled nad vězni v táboře a v pracovních oddílech. Ve stejný den přijelo i patnáct členů [[Schutzstaffel|SS]], kteří se ujali funkce dozorců.Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 12. [51] => [52] => Veliteli tábora byli: [53] => * SS-Obersturmbannführer [[Rudolf Höss]]: 4. května 1940 – listopad 1943 [54] => * SS-Obersturmbannführer [[Arthur Liebehenschel]]: 11. listopadu 1943 – 10. května 1944 [55] => * SS-Sturmbannführer [[Richard Baer]]: 11. května 1944 – leden 1945 [56] => [57] => [[Soubor:Budova Polskiego Monopolu Tytoniowego.JPG|náhled|Budova bývalého Polského tabákového monopolu, v němž byli dočasně umístěni první vězňové z koncentračních táborů Auschwitz. Dnes sídlo Vyšší odborné školy.]] [58] => Pro vybudování prvního provizorního oplocení tábora využilo vedení pracovní oddíl 39 polských vězňů z [[Koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora Dachau]]. Pracovali tam až do [[14. červen|14. června]] [[1940]], kdy byli deportováni zpět do Dachau. Ve stejný den se počet vězňů rozšířil o 728 lidí z prvního transportu z [[Tarnów|Tarnova]] složený hlavně z polských odbojářů a intelektuálů. Dostali táborová čísla 31–758. Současně byla posílena posádka SS o 100 osob.Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 14–15. Jelikož budovy budoucího tábora ještě nebyly připraveny, byli tito vězňové dočasně ubytováni v nedaleké budově bývalého Polského tabákového monopolu (''Polski Monopol Tytoniowy''). Na nádvoří budovy, které bylo obehnáno plotem z ostnatého drátu a v jehož rozích byly vystavěny provizorní strážní věže, se konal první apel (nástup) v historii tábora. Po odstěhování vězňů do kmenového tábora byly v této budově nazvané ''Stabsgebäude'' nejprve zřízeny kanceláře táborové administrativy a později ubytovny pro dozorkyně SS, sklad zbraní a prádelna pro SS{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.auschwitz.org.pl/new/index.php?language=PL&tryb=news_big&id=1076 |datum přístupu=2007-12-03 |url archivu=https://web.archive.org/web/20080420185345/http://www.auschwitz.org.pl/new/index.php?language=PL&tryb=news_big&id=1076 |datum archivace=2008-04-20 |nedostupné=ano }} (dnes je sídlem vyšší odborné školyhttp://www.pwsz-oswiecim.pl/?id=45268&location=f&msg=1&lang_id=PL). Druhý transport 313 osob, který do tábora přijel [[20. červen|20. června]] [[1940]] byl již ubytován přímo v táboře v bloku č. 2.Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 16. [59] => [60] => [[19. červen|19. června]] začalo první vysidlování polského obyvatelstva z bezprostředního okolí tábora. V následujících měsících a letech byla vystěhována většina populace z oblasti mezi řekami [[Visla]] a [[Soła]], čímž byl vymezen tzv. zájmový prostor (''Interessengebiet'') koncentračního tábora o rozloze asi čtyřicet čtverečních kilometrů. [61] => [62] => Většina vězňů z prvních transportů zpočátku pracovala zejména na výstavbě a rozšiřování tábora. Do března roku [[1941]] jich bylo v táboře internováno na 10 900, převážně Poláků. [63] => [64] => === Tábor v dalších letech === [65] => Auschwitz I fungoval převážně jako mužský tábor. Od října [[1941]] do března [[1942]] v něm byl zřízen oddělený tábor pro sovětské válečné zajatce (''Russisches Kriegsgefangenen Arbeitslager''). Konkrétně šlo o 9 bloků v levé části tábora (bloky 1, 2, 3, 12, 13, 14, 22, 23, 24). [[Sovětští váleční zajatci během druhé světové války|Sovětští zajatci]] žili v horších podmínkách než ostatní vězni a dozorci s nimi zacházeli obzvláště surově. V [[březen|březnu]] [[1942]], kdy z původních 10 000 zajatců zůstalo naživu už jen 945, byli přestěhováni do nově vznikajícího tábora v Birkenau. Krátce po jejich odchodu byla vymezena část tábora pro ženský koncentrační tábor (''Frauenkonzetrationslager''). Tento úsek (tvořený bloky 1–10) byl od mužského tábora izolován vysokou zdí a měl i samostatný vchod. Po přestěhování žen do Birkenau (v [[srpen|srpnu]] [[1942]]) byly bloky opět včleněny do mužského tábora. [66] => [67] => Auschwitz I byl původně plánován pouze jako tranzitní tábor s kapacitou 10 000 osob, z něhož měli být polští vězni dále transportováni do [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]] uvnitř [[Nacistické Německo|Říše]]. Po návštěvě [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]] [[1. březen|1. března]] [[1941]] bylo rozhodnuto tuto kapacitu zvýšit na 30 000 osob, přičemž měla být ještě zahájena výstavba nového tábora v Březince s kapacitou 100 000 vězňů.Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 53–54. [68] => [69] => === Zástavba === [70] => [[Soubor:Strazni vez Auschwitz.JPG|náhled|upright|Strážní věž v táboře Auschwitz I.]] [71] => Původně se tábor skládal z 22 zděných budov – 8 patrových a 14 přízemních. Postupně se však začal rozrůstat. Během roku 1940 zasypali vězni sutí bývalou jízdárnu, která se nacházela uprostřed tábora, vystavěli kuchyň, krematorium I. a strážnici při vstupní bráně (''Blockführerstube''). Bývalé stáje byly přestavěny na dílny, dřevěné sloupy oplocení byly nahrazeny betonovými. Stavební práce pokračovaly i v následujících letech. V [[květen|květnu]] [[1941]] byla zahájena výstavba 8 nových bloků (č. 4–7 a 15–18) na místě bývalé jízdárny. Jako první byl předán k užívání blok 18 ([[srpen]] [[1941]]), následovaly bloky č. 4, 5 a 7 ([[listopad]] [[1941]]), zbytek v první polovině roku [[1942]].Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 79. [72] => [73] => Nad vstupní bránou do tábora byl umístěn nápis ''[[Arbeit macht frei]]'' (Práce osvobozuje). V tomto nápisu vytvořeném vězni (pod vedením Jana Liwacze) je jedno z písmen („b“ ve slově Arbeit) obráceně.http://www.auschwitz.org.pl/new/index.php?language=PL&tryb=news_big&id=909 {{Wayback|url=http://www.auschwitz.org.pl/new/index.php?language=PL&tryb=news_big&id=909 |date=20070408212204 }} článek o bráně na stránkách Státního muzea Auschwitz-Birkenau Podle některých pamětníků tak bylo učiněno úmyslně jako malý akt odboje. Jiní uvádějí, že to byl prostě jen omyl, případně i fakt, že se tak písmeno B někdy v Polsku psalo. [74] => [75] => == Auschwitz II-Birkenau == [76] => {{Podrobně|Koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau}} [77] => [[Soubor:AuschwitzCampEntrance.jpg|náhled|upright=1.5|Vstupní brána Auschwitz II – Birkenau.]] [78] => Celým názvem '''Konzentrationslager Auschwitz-Birkenau''', nacistickým krycím názvem '''Arbeitslager Birkenau bei Neuberun, Oberschlesien''' (česky ''Pracovní tábor Březinka u Nové [[Beruň|Beruně]], Horní Slezsko''), v Česku známý také jako '''Osvětim-Březinka'''). [79] => [80] => === Založení === [81] => Popudem ke stavbě druhého tábora se pravděpodobně stal [[Heinrich Himmler|Himmlerův]] rozkaz, který místo navštívil v [[březen|březnu]] [[1941]]. Jeho výstavba byla zahájena v [[říjen|říjnu]] roku [[1941]] na území vesnice [[Březinka (Polsko)|Březinka]] ([[polština|pol.]] ''Brzezinka'', [[němčina|něm.]] ''Birkenau''), ze které bylo v [[duben|dubnu]] [[1941]]Konkrétně tato akce proběhla ve dnech 7.-12. dubna. Spolu s obyvateli Březinky byli vysídleni i lidé z okolních vesnic – Rajsko, Budy, Babice, Broszkowice a Harmęże. Srov.: Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 58. vysídleno její obyvatelstvo a domy byly přestavěny nebo rozebrány a použity pro potřeby tábora. V nacistické dokumentaci měl tábor až do jara [[1944]] status [[zajatecký tábor|zajateckého tábora]] (''Kriegsgefangenenlager''),Teprve 31. března 1944 byl v oficiálních dokumentech pro výstavbu název změněn na Tábor II Březinka (Lager II Birkenau). Srov.: Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 63. i přes to, že tuto funkci nikdy neplnil. [82] => [83] => [[1. říjen|1. října]] [[1941]] byl vytvořen speciální stavební úřad pro výstavbu Březinky (''Sonderbauleitung für die Errichtung eines Kriegsgefangenenlagers der Waffen SS in Auschwitz O/S''), jehož vedoucím byl jmenován SS-Sturmbannführer [[Karl Bischoff]].Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 91. Do poloviny října byl vypracován '''první plán výstavby''' tábora.[http://www.mazal.org/Pressac/Pressac0186.htm plánek z 15.10.1941 v knize Jean-Claude Pressaca: Technique and operation of the gas chambers] Podle něj měl tábor na rozloze 81 [[hektar|ha]] (720 x 1130 m) pojmout 100 000 vězňů. Měl být rozdělen na tři hlavní části: karanténní tábor (''Quarantänelager'', budoucí úsek BI), tábor I a tábor II (''Lager I, Lager II'', budoucí úsek BII) s celkovým počtem 174 zděných baráků. Hlavní táborová cesta měla vést mezi karanténním táborem a tábory I a II. Počítalo se také s výstavbou [[Vlečka|železniční vlečky]] až do tábora. [84] => [85] => [[Soubor:Barracones en Auschwitz II-Birkenau, Polonia5.jpg|náhled|vlevo|Baráky pro ubytování práceschopných vězňů.]] [86] => Práce zahájili [[Sovětský svaz|sovětští]] váleční zajatci společně s pracovními oddíly složenými z ostatních vězňů na podzim roku [[1941]]. Nejprve byli zaměstnáni při rozebírání budov z bývalé vesnice a shromažďování materiálu pro výstavbu baráků (''Abbruchkommando Birkenau''). Další oddíly měly na starost [[meliorace|melioraci]] bahnitého terénu, vytyčení budoucího tábora, stavbu cest a dočasné úzkokolejky pro přivážení materiálu a [[most]]u přes [[Železnice|železniční trať]], oddělující Birkenau od mateřského tábora.Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 64. Výstavba vlastního tábora byla zahájena od budoucího úseku BIb. Po vzniku několika zděných budov byl tento úsek v [[únor]]u [[1942]] obehnán provizorním plotem z [[ostnatý drát|ostnatého drátu]]. Instalovány byly také jednoduché strážní věže a osvětlení. [[1. březen|1. března]] sem byli natrvalo umístěni sovětští [[válečný zajatec|váleční zajatci]] z mateřského tábora. Od té doby až do [[srpen|srpna]] [[1943]] fungoval tento úsek jako mužský tábor (''Männer Konzentrationslager''). Jedním z prvních transportů, které sem přijely přímo (tedy ne z mateřského tábora), byl transport 1 112 [[Francouzi|francouzských]] [[Židé|Židů]] z [[Compiègne]] [[30. březen|30. března]] [[1942]].Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 68. Vězni umístění v táboře pracovali při dokončování výstavby tohoto úseku, stejně jako budoucích úseků BIa a BII. [87] => [88] => [[Soubor:Oświęcim-Brzezinka.jpg|náhled|Současný pohled na tábory Auschwitz I a Auschwitz II.]] [89] => '''Druhý plán výstavby''' tábora byl schválen [[Karl Bischoff|Karlem Bischoffem]] [[15. srpen|15. srpna]] [[1942]].{{Citace elektronického periodika |titul=plán tábora z 15.8.1942 |url=http://www.geschichteinchronologie.ch/judentum-aktenlage/hol/Pressac_auschwitz-Lagerplaene-gemaess-Gorbatschow-akten.html |datum přístupu=2008-07-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20080801061005/http://www.geschichteinchronologie.ch/judentum-aktenlage/hol/Pressac_auschwitz-Lagerplaene-gemaess-Gorbatschow-akten.html }} Podle něj se měl tábor skládat ze čtyř stavebních úseků (''Bauabschnitte'') BI – BIV o celkové rozloze 170 [[hektar|ha]] (720 x 2340 m). Tyto úseky se měly dále vnitřně členit na 6 oddělených částí (kromě již postaveného úseku BI, který měl tyto části pouze 2). Úsek BI (v prvním plánu nazýván jako ''Quarantänelager'') byl plánován pro 20 000 osob, úseky BII-BIV každý pro 60 000, celkem tedy 200 000 vězňů. Úsek BII měl vzniknout sloučením původně plánovaných částí ''Lager I'' a ''Lager II''. Úsek BIII byl později znám jako Mexiko, stavba úseku BIV nebyla nikdy zahájena. V tomto plánu již bylo počítáno také s dvěma [[Krematorium|krematorii]] umístěnými na konci železniční vlečky mezi tábory BI a BII. Celkem mělo být na území tábora vybudováno asi 600 baráků, na nových úsecích měly stát pouze baráky dřevěné, typizované, původně určené pro ustájení 54 koní. [90] => [91] => === Zástavba === [92] => [[Soubor:Auschwitz aerial view RAF.jpg|náhled|Fotografie tábora v roce [[1944]], pořízená [[Royal Air Force|RAF.]]]] [93] => [94] => Plán výstavby tábora z [[srpen|srpna]] [[1942]] byl realizován pouze částečně. Výstavba úseku BIV nebyla nikdy zahájena, úsek BIII byl postaven pouze z části. Navíc vznikla dvě krematoria (IV a V), úsek BIIg s 30 baráky - sklady (pojmenované Canada) a budova tzv. „Sauny“ určená převážně pro příjem nových vězňů. Do konce války byla zastavěna plocha o rozloze okolo 140 [[hektar]]ů. Celkem bylo postaveno asi 300 budov – vězeňské baráky, hospodářské a kancelářské budovy, latríny, umývárny, lázně, sklady, čtyři krematoria (zrcadlově obrácená Krematoria II/III a IV/V). Vzniklo také 13 km odvodňovacích kanálů.[[Franciszek Piper|Piper, F]].: Zatrudnienie więźniów KL Auschwitz. Organizacja pracy i metody eksploatacji siły oboczej. Osvětim 1981, s. 153–154. [95] => [96] => Celý prostor byl obehnán ostnatým drátem nabitým elektrickým napětím. Stejným způsobem byly ohrazeny jednotlivé sektory tábora (''Bauabschnitt''): [97] => * BIa a BIb (Bauabschnitt Ia, Ib) – ženský tábor - převážně stavby z cihel [98] => * BIIa – karanténní tábor - dále už jen dřevěné baráky [99] => * BIIb – [[Terezínský rodinný tábor]] (''Familienlager Theresienstadt'') [100] => * BIIc – maďarský tábor [101] => * BIId – mužský tábor [102] => * BIIe – cikánský tábor [103] => * BIIf – nemocniční tábor [104] => * BIIg – tzv. Kanada [105] => * BIII – tzv. Mexiko – nedokončený, sloužil jako depozitní tábor během tzv. [[Akce Höss]] – likvidace maďarských Židů, byly zde umisťovány Židovky, které nestačily projít selekcí a čekaly na smrt v plynových komorách. [106] => [107] => [[Soubor:KrematoriumII-Auschwitz-konstr-plan.jpg|náhled|vlevo|Krematorium II Auschwitz konstrukční plán]] [108] => [109] => Jako první byl dostavěn v polovině roku [[1942]] úsek BIb. Celkem v něm vzniklo 27 vězeňských baráků (15 zděných a 12 dřevěných), kuchyně, sklad oděvu, lázeň a 5 baráků s latrínami a umývárnami. V první polovině srpna byl také dokončen úsek BIa, do něhož byly umístěny ženy z mateřského tábora (vznikl tak ''Frauenkonzentrationslager'' – FKL). Tento úsek byl téměř stejný jako BIb, pouze zrcadlově obracený (chyběl zde pouze sklad oblečení, místo kterého zde byly tři obytné baráky navíc), přičemž osu tvořila cesta mezi oběma tábory, na jejímž konci stál sklad chleba. [110] => [111] => V roce [[1943]] byly postupně dostavěny tábory v úseku BII – v [[únor]]u tábor BIIe, v [[červenec|červenci]] BIId a BII f, v [[srpen|srpnu]] BIIa, v [[září]] BIIb a ke konci roku také tábor BIIg společně s budovou tzv. Sauny (nová budova pro příjem vězňů). Tábor BIIc byl dokončen až v [[červen|červnu]] [[1944]]. Ke konci roku [[1943]] byla zahájena výstavba úseku BIII, který však nebyl nikdy dokončen.Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 64–65. [112] => [113] => Vchod do tábora je tvořen vstupní branou, kterou byly do tábora v [[květen|květnu]] [[1944]] přivedeny koleje, po kterých do tábora přijížděly transporty s lidmi. Nad vstupní branou byla vystavěna věž, ze které byl rozhled na celý areál tábora a na rampu, kde probíhala selekce vězňů na schopné a neschopné práce. [114] => [115] => [[Soubor:Toaletter på auschwitz 2.jpg|náhled|Latríny v táboře]] [116] => První stavby, které na území tábora vyrostly, byly cihlové domy. S následujícími transporty se ale tábor rychle rozrůstal a vyvstala potřeba rychle stavět další a další „ubytovací“ kapacity, což vedlo nejprve k využití koňských stájí a poté k výstavbě dalších dřevěných staveb. Dřevěné baráky byly extrémně nevhodné pro život, mezerami mezi prkny v zimě prostupoval chlad a v létě se stávaly výhní. Tábor se dělil na několik menších částí – mužský, ženský, terezínský rodinný, maďarský židovský a cikánský tábor. [117] => [118] => [[Soubor:Zyklon B Container.jpg|náhled|vlevo|Plechovka po plynu [[Cyklon B|Cyklon B]]]] [119] => Po okraji obytných bloků se nacházela hygienická zařízení, která sestávala z latrín a umýváren. V zadní části tábora byly vystavěny čtyři [[Plynová komora|plynové komory]], ve kterých byli hromadně zabíjeni lidé z příchozích transportů, ale také nemocní vězni, u nichž se nepředpokládal rychlý návrat do práce. [120] => [121] => Krematorium II. a III. mělo převlékárny a komory umístěné pod zemí. Po schodech sestupovaly oběti do převlékárny, kde odložily oblečení a nahé pak vstupovaly do plynové komory. Jednalo se o betonovou kobku, která byla propojena větracími komíny s povrchem, kam vhazovali vojáci SS vraždící plyn – [[cyklon B]]. Další místnosti se pak zaměřovaly na zužitkovávání mrtvých (odebírání zlatých zubů, vlasů atd.) a jejich likvidaci ve spalovacích pecích tzv. [[krematorium|krematoriích]]. Během času se pro uklidnění vězňů přidaly ke vchodu nápisy uvádějící, že se jedná o sprchy, v komoře byly atrapy sprch a vězňům bylo vojáky SS dokonce rozdáváno mýdlo před vstupem do komory. [122] => [123] => Vedle krematoria se nacházely jámy, do kterých se vysypával popel spálených lidských těl. [124] => [125] => [[Soubor:KrematoriumIV-Auschwitz-konstr-plan.jpg|náhled|Krematorium IV Auschwitz konstrukční plán]] [126] => [127] => Krematorium IV. bylo zapáleno a následně zničeno během povstání Židů ze [[Sonderkommando|Sonderkommanda]] [[7. říjen|7. října]] [[1944]], kteří nedaleko krematoria zakopali zápisky z povstání a důležité dokumenty zachycující situaci v táboře, jež byly později využity v soudních procesech proti důstojníkům SS. Krematoria II. a III. byla demontována na rozkaz SS již v listopadu roku [[1944]] členy Sonderkommanda. [128] => [129] => === Velení === [130] => V době autonomie tábora (listopad [[1943]] – listopad [[1944]]) byli jeho veliteli: [131] => * SS-Sturmbanführer [[Friedrich Hartjenstein]] – od listopadu [[1943]] do 8. května [[1944]] (později velitel tábora [[Natzweiler-Struthof|Natzweiler]] v Alsasku) [132] => * SS-Hauptsturmführer [[Josef Kramer]] – od 8. května [[1944]] do 25. listopadu [[1944]] (předtím velitel tábora Natzweiler, po převelení z Osvětimi tábora [[Koncentrační tábor Bergen-Belsen|Bergen-Belsen]]) [133] => [134] => === Dnešní stav === [135] => Zachovalo se 45 zděných a 22 dřevěných stavení. Patrné jsou také zbytky plynových komor a kremačních jam na pece. Dobové je také oplocení, komíny a základy nedochovaných domů. Dnes je objekt koncentračního tábora KL Auschwitz II – Birkenau památníkem, připomínající celému světu odpornost nacistického režimu a utrpení miliónů lidí z celé Evropy. Památník je volně přístupný bez poplatků a je možné zakoupit tištěného průvodce v češtině. [136] => [137] => == Auschwitz III == [138] => {{Podrobně|Auschwitz III – Monowitz}} [139] => Okolní pracovní tábory, kterých bylo přibližně čtyřicet, byly úzce spojené s německým průmyslem a byly propojené se zbrojními závody, slévárnami a doly. Největší z těchto pracovních táborů byl Auschwitz III Monowitz, pojmenovaný po polské vesnici [[Monowice]]. Provoz zahájil v květnu 1942 jako pobočný tábor Auschwitz I a byl postaven v blízkosti chemických závodů Buna-Werke, vlastněných firmou [[IG Farben]]industrie, jež produkovaly syntetický [[benzín]] a umělý [[kaučuk]]. Od listopadu [[1943]] do listopadu [[1944]] fungoval jako samostatný tábor. V tomto období k němu patřily také všechny pobočné tábory Auschwitz I., jež měly průmyslový charakter. [140] => [141] => V táboře bylo postupně vystavěno 60 vězeňských baráků, v nichž přebývalo kolem 11 000 vězňů. Byly zde často prováděny selekce práceneschopných vězňů, kteří odsud byli posíláni do [[plynová komora|plynových komor]] v Birkenau. Největší selekce proběhla 17. října 1944, při níž zahynulo více než 2000 osob.Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 787. 18. ledna 1945 odsud bylo pěšky evakuováno více než 9 000 vězňů do [[Gliwice|Gliwic]], asi 900 těžce nemocných zůstalo v táboře.Obozy hitlerowskie na ziemiach polskich 1939–1945. Informator encyklopedyczny, red. C. Pilichowski a kol., Warszawa 1979, s. 372. Na území bývalého tábora byl po válce vybudován [[pomník]]. [142] => [143] => == Fotografická dokumentace == [144] => [[Soubor:Czeslawa_Kwoka_-_Brasse.jpg|náhled|upright=1.2|Fotografie uvězněné polské dívky [[Czesława Kwoka|Czesławy Kwoka]] pořízená [[Wilhelm Brasse|Wilhelmem Brassem]] v Osvětimi]] [145] => [146] => Němci v táboře potřebovali fotografické identifikační podobenky nových vězňů. Dozvěděli se o [[Wilhelm Brasse|Wilhelmu Brassovi]], vězni číslo 3444 a o jeho řemeslných schopnostech z ateliéru i laboratoře – stal se hlavním fotografem tábora. V únoru 1941, poté, co byl povolán do kanceláře [[Rudolf Höss|Rudolfa Hoese]], velitele Osvětimi, spolu se čtyřmi dalšími fotografy, a vyzkoušen z „fotografických dovedností“, byl vybrán konkrétně díky svým „laboratorním dovednostmi“ a „technické schopnosti práce s fotoaparátem“ a za jeho schopnost mluvit německy.{{Citace periodika|autor=Fergal Keane|titul=Returning to Auschwitz: Photographs from Hell|url=http://www.mailonsunday.co.uk/moslive/article-447045/Returning-Auschwitz-Photographs-Hell.html#|periodikum=[[Mail on Sunday]]|vydavatel=[[Mail Online]] ([[Evening Standard]] & [[Daily Mail and General Trust|Metro Media Group]])|datum vydání= 2007-04-07 |datum přístupu= 2008-08-30|jazyk=anglicky}} Poté dostal rozkaz dokumentovat nacistické vězně v táboře v „Erkennungsdienst, fotografické identifikační jednotce“, což bylo zvláštní zpravodajské komando politického oddělení (Gestapo), které vedl Bernhard Walter. Od 5. února 1941 Brasse fotografoval „práci vězňů, vězeňské lékařské pokusy a portréty vězňů do spisů“.{{Citace periodika|url=http://www.pisf.pl/pliki/9f/03/9f036f662a46e99/new_polish_films_2007.pdf|titul=The Portraitist (Portrecista)|periodikum=New Polish Films 2006–2007|formát=Web (catalogue entry)|vydavatel=Polish Film Institute|strany=61|datum přístupu=2008-09-02|jazyk=anglicky|příjmení=|jméno=|url archivu=https://web.archive.org/web/20110607145954/http://www.pisf.pl/pliki/9f/03/9f036f662a46e99/new_polish_films_2007.pdf|datum archivace=2011-06-07|nedostupné=ano}} {{Wayback|url=http://www.pisf.pl/pliki/9f/03/9f036f662a46e99/new_polish_films_2007.pdf |date=20110607145954 }} Pořizoval portréty nově příchozích vězňů určených pro záznam tábora. Brasse pořídil pro každého vězně sérii tří fotografií: z profilu, zepředu hledící do objektivu a šikmo pod úhlem v jeho pokrývce hlavy. Stávalo se, že jich přes noc musel vyrobil tisíc nebo i více, protože ráno měl dorazit další transport. Kromě toho fotografoval vše, od práce vězňů až po soukromá setkání Němců s rodinami i lékařské snímky. Podle svého odhadu od roku 1940 do roku 1945 pořídil 40 000 až 50 000 identifikačních fotografií{{Citace elektronické monografie [147] => | url = http://polskalokalna.pl/wiadomosci/malopolskie/news/fotograf-smierci,1865791,219 [148] => | titul = Fotograf śmierci [149] => | autor = Jerzy Mielniczuk [150] => | vydavatel = polskalokalna.pl [151] => | datum vydání = 2012-12-01 [152] => | jazyk = pl [153] => | datum přístupu = 2019-10-21 [154] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20140202100803/http://polskalokalna.pl/wiadomosci/malopolskie/news/fotograf-smierci,1865791,219 [155] => | datum archivace = 2014-02-02 [156] => | nedostupné = ano [157] => }}, než byl přestěhován do jiného koncentračního tábora v Rakousku, kde byl americkými silami v květnu 1945 osvobozen.{{Citace periodika|autor=Janina Struk|url=https://www.theguardian.com/world/2005/jan/20/secondworldwar.warcrimes|titul= I will never forget these scenes' |periodikum=The Guardian |místo=London |vydavatel=[[Guardian Media Group]]|datum vydání= 2005-01-20 |datum přístupu = 2008-08-28 |quote=The [[Nazi]]s at Auschwitz were obsessed with documenting their prisoners, camp life and camp guards, and Wilhelm Brasse was one of a group of prisoners forced to take photographs for them. With the 60th anniversary of the death camp's liberation approaching [in January 2005], he talks to Janina Struk... Sitting in a small, empty, dimly lit restaurant in his home town of Żywiec in southern Poland, Brasse, now 87 years old and stooped from a severe beating in the camp, recalls his bitter experiences of Auschwitz.... Thanks to the ingenuity of [Darkroom worker Bronislaw] Jureczek and Brasse, around 40,000 of [the photographs] did survive, and are kept at Auschwitz museum. |jazyk=anglicky}}{{Citace monografie|autor=Janina Struk|url=https://books.google.com/?id=P0CnKQpDIL8C&dq=Wilhelm+Brasse|titul=Photographing the Holocaust: Interpretations of the Evidence|vydavatel=New York and London: I.B.Tauris, 2004|isbn=978-1-86064-546-4|datum přístupu=29 August 2008|rok=2003}} ([[Google Books]] provides hyperlinked „Preview“.){{Citace periodika|autor=Ryan Lucas ([[Associated Press]] Writer)|titul=Auschwitz Photographer, Wilhelm Brasse, Still Images|url=http://www.digitalimagingmag.com/publication/article.jsp?id=1549&pubId=2|url archivu=https://web.archive.org/web/20141014215603/http://www.digitalimagingmag.com/publication/article.jsp?id=1549&pubId=2|url-status=dead|datum archivace=14 October 2014|periodikum=imaginginfo.com|vydavatel=[[Cygnus Business Media]]|datum vydání=8 July 2008|datum přístupu=29 August 2008|jazyk=anglicky}}{{Citace periodika|autor=Marc Shoffman|titul=The Auschwitz Photographer|periodikum=[[TotallyJewish.com]]|vydavatel=[[Totally (company)|Jewish News Online]]|url=http://www.totallyjewish.com/news/national/?content_id=5859|datum vydání=15 March 2007|datum přístupu=29 August 2008|quote=A Polish photographer, who was ordered to take pictures of concentration camp inmates during the Second World War, will visit London for the first time this week to see a film of his work|url-status=dead|url archivu=https://web.archive.org/web/20080914101507/http://www.totallyjewish.com/news/national/?content_id=5859|datum archivace=14 September 2008|df=dmy-all|jazyk=anglicky}} Němci, kteří v osvětimském táboře pracovali, ho respektovali, protože chtěli svým rodinám poslat pěkné fotografie. Potkal také [[Josef Mengele|Josefa Mengeleho]] – slavného „Anděla smrti“, kterého si pamatoval jako dobrého muže. Mengele měl jeho fotografie rád a chtěl, aby vyfotografoval také některá dvojčata a lidi s [[vrozená vývojová vada|vrozenými poruchami]]. Brasse měl tak možnost pracovat na ošetřovně, ve které Mengele „experimentoval“. [158] => [159] => {{Citát v rámečku|I když je těžké říci, které snímky pořídil Brasse, protože fotografie z tábora zpravidla neobsahují jméno fotografa,... Jarosław Mensfelt, mluvčí muzea Auschwitz-Birkenau, říká, že bylo pořízeno asi 200 000 takových obrázků, s připojeným jménem, národností a profesí.... Dochováno je asi 40 000 těchto snímků, některé s identifikačními kartami, a 2 000 z nich je vystaveno v muzeu... další jsou v [[Jad vašem|památníku]] izraelského holocaustu [[Jad vašem]].}} [160] => [161] => Poté, co [[Sovětský svaz|Sověti]] vstoupili do Polska, během [[Viselsko-oderská operace|Viselsko-oderské operace]], od 12. ledna do 2. února 1945, byl Brasse spolu s tisíci dalšími osvětimskými vězni násilně přemístěn do koncentračního tábora v [[Ebensee]], rakouském podvýboru [[Koncentrační tábor Mauthausen|koncentračního tábora Mauthausen]] (v poslední oblasti stále ovládané nacisty), kde zůstal vězněn, dokud ho americké ozbrojené síly neosvobodily na začátku května 1945. Během evakuace tábora ignoroval rozkaz spálit všechny fotografie a uchránil více než 40 000 fotografií, které později sloužily jako důkazy v nacistických soudech. [162] => [163] => == Útěky z tábora == [164] => Auschwitz patřil k táborům s poměrně vysokým počtem uprchlých vězňů. Z ostatních [[Nacistické Německo|nacistických]] [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]] před ním v počtu uprchlíků stojí pouze KL [[Koncentrační tábor Buchenwald|Buchenwald]] (1876 mužů a 91 žen, z toho však 831 osob až v roce [[1945]]Dunin-Wąsowicz, K.: Ruch oporu w hitlerowskich obozach koncentracyjnych, Warszawa 1979, s. 216–217.). Za každý útěk vězně bylo často nařízeno tzv. "stání", ve kterém dotčené skupiny vězňů stály až desítky hodin v pozoru a nehnutě v prostoru mezi bloky. Mnozí za tento způsob trestání zaplatili životem.Hlášení Ryt. Witolda Pileckého z roku 1945, vyd. v Cyra, Adam: Dobrovolným vězněm v Osvětimi, 2013 [165] => [166] => Z KL Auschwitz se podle dostupných pramenů za dobu od založení po likvidaci tábora pokusilo o útěk celkem 802 osob (757 mužů a 45 žen). Z tohoto počtu bylo:Počet 802 uprchlíků je třeba brát jako minimální možný. Do tohoto počtu jsou zahrnuty pouze ty osoby, o nichž se dochovaly patřičné dokumenty. Do této statistiky nejsou zahrnuti vězňové „zastřelení na útěku“ (''auf der Flucht erschossen'') – v dochovaných dokumentech existuje mnoho takovýchto poznámek, bohužel však u nich lze jen stěží dokázat, že šlo opravdu o útěk. Esesmani často zabíjeli vězně jen proto, že za „zastřeleného na útěku“ dostávali dovolenou a speciální prémie. Tato statistika rovněž nezahrnuje několik stovek vězňů, kteří se pokusili o útěk během tzv. [[pochod smrti|pochodů smrti]] v lednu [[1945]]. Viz Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. IV, Oświęcim 1995, s. 111. [167] => * 144 útěků úspěšných (a většině se také podařilo přežít válku), [168] => * 327 útěků neúspěšných (chyceni během útěku nebo zatčeni po zdařilém útěku), [169] => * 331 útěků, o kterých nejsou žádné další informace. [170] => [171] => [[Soubor:Barbed wire near by the entrance of Auschwitz I.jpg|náhled|Dvojité oplocení z ostnatého drátu v táboře Auschwitz I. Budova s komíny je táborová kuchyně.]] [172] => === Počet útěků z tábora v jednotlivých letech === [173] => {|class="wikitable" [174] => | [[1940]] || 2 [175] => |- [176] => | [[1941]] || 17 [177] => |- [178] => | [[1942]] || 173 [179] => |- [180] => | [[1943]] || 295 [181] => |- [182] => | [[1944]] || 312 [183] => |- [184] => | [[1945]] || 3 [185] => |} [186] => : ''Zdroj:Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. IV, Oświęcim 1995, s. 110.'' [187] => [188] => === Útěky podle národností === [189] => {| class="wikitable" [190] => |'''Národnost''' [191] => |'''Mužů''' [192] => |'''Žen''' [193] => |'''Celkem''' [194] => |- [195] => |[[Poláci]] [196] => |386 [197] => |10 [198] => |396 [199] => |- [200] => |[[Rusové]] [201] => |164 [202] => |15 [203] => |179 [204] => |- [205] => |[[Židé]] [206] => |112 [207] => |3 [208] => |115 [209] => |- [210] => |[[Romové]] [211] => |36 [212] => |2 [213] => |38 [214] => |- [215] => |[[Němci]] [216] => |22 [217] => |9 [218] => |31 [219] => |- [220] => |[[Češi]] [221] => |19 [222] => |4 [223] => |23 [224] => |- [225] => |[[Rakušané]] [226] => |2 [227] => |0 [228] => |2 [229] => |- [230] => |[[Jugoslávci]] [231] => |1 [232] => |1 [233] => |2 [234] => |- [235] => |ostatní [236] => |15 [237] => |1 [238] => |16 [239] => |- [240] => |} [241] => : ''Zdroj:'' [242] => [243] => === Významní uprchlíci === [244] => * [[Tadeusz Wiejowski]] (Polák), první uprchlík{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://pl.auschwitz.org.pl/h/index.php?option=com_content&task=view&id=8&Itemid=20&limit=1&limitstart=3 |datum přístupu=2010-03-23 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110827182843/http://pl.auschwitz.org.pl/h/index.php?option=com_content&task=view&id=8&Itemid=20&limit=1&limitstart=3 |datum archivace=2011-08-27 |nedostupné=ano }} – [[6. srpen]] [[1940]] [245] => * [[Viktor Pestek]] (Rumun, dozorce) a [[Vítězslav Lederer]] (Čech) – [[5. duben]] [[1944]]; Lederer se snažil dostat informace o poměrech v táboře Auschwitz Birkenau-Osvětim do [[Koncentrační tábor Terezín|Terezínského ghetta]], kde byl vyslyšen, ale nebyl radou starších brán vážně a ke spojencům se nedostal. Ani tento plán se nepodařilo splnit. [246] => * [[Alfréd Wetzler]] a [[Rudolf Vrba]] (Slováci) – 25. dubna 1944 v Žilině sepsali o táboře v Osvětimi zprávu známou jako ''Zpráva Wetzlera a Vrby'', která se dostala (pravděpodobně jako první v takovém rozsahu) ke spojencům. [247] => * [[Witold Pilecki]] (Polák), v září 1940 pronikl do tábora s cílem získat informace pro polský odboj ([[Zemská armáda|Armia Krajowa]]), jeho zprávy o dění v táboře byly polskými odbojáři zasílány spojencům. V dubnu 1943 z tábora utekl. Navrhoval útok na tábor, ale z důvodu nedostatečného počtu partyzánů v okolí nebyl jeho plán schválen (tábor hlídalo kolem 6000 příslušníků SS). [248] => * Eugeniusz Bendera, [[Kazimierz Piechowski]] a Stanisław Jaster (Poláci), utekli v červnu 1942. Ukradli oblečení a zbraně příslušníků SS a posléze také osobní automobil velitele tábora Rudolfa Hösse, ve kterém opustili tábor. Všichni tři patřili k vězeňskému odboji a z tábora s sebou odvezli zprávy Witolda Pileckého pro polský odboj. [249] => [250] => == Konec války == [251] => === Odchod nacistů === [252] => Ke konci války bylo jasné, že postupující [[Rudá armáda]] během svého postupu osvobodí i oblast okolo Osvětimi, což přimělo nacisty jednat a pokusit se zahladit stopy zločinů. Před jejich odchodem byla krematoria a plynové komory vyhozeny do vzduchu (demontovány). Obytné bloky byly i s lidmi uvnitř zapáleny a podle celkového plánu měl být celý tábor srovnán se zemí.{{Citace elektronického periodika [253] => | příjmení = Databazeknih.cz [254] => | titul = Továrna na smrt - Erich Kulka {{!}} Databáze knih [255] => | periodikum = www.databazeknih.cz [256] => | url = https://www.databazeknih.cz/knihy/tovarna-na-smrt-24168 [257] => | datum přístupu = 2020-01-21 [258] => }} Díky rychlému postupu Rudé armády však nebyl celý záměr uskutečněn a tak byly vypáleny jen některé části tábora. [259] => [260] => Nacisté 18. ledna 1945 odeslali přes 58 000 lidí na nucené práce do [[Nacistické Německo|Říše]]. V táboře zůstalo jen minimum vězňů, většinou nemocní a neschopní dlouhého pochodu. V noci na 19. ledna byla část tábora III-Monowitz zasažena náletem, který zničil několik v tu dobu již prázdných baráků a tábor se ocitl bez elektřiny.[[Primo Levi]]: ''Je-li toto člověk'', str. 169 [261] => [262] => === Osvobození === [263] => [[27. leden|27. ledna]] [[1945]] byl tábor osvobozen vojáky Rudé armády (60. armáda 1. Ukrajinského frontu) pod velením maršála Koněva. V kmenovém táboře, Březince a Monowicích se osvobození dočkalo přibližně 7 000 vězňů, dalších asi 500 se nacházelo v okolních [[Pobočné tábory Auschwitz|pobočných táborech]].Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. V, Oświęcim 1995, s. 37. [264] => [265] => Po osvobození tábora zřídila [[NKVD]] na jeho území dva tranzitní tábory pro německé válečné zajatce. Tábor v Osvětimi byl založen na jaře 1945 a nazvaný byl lágrem 22, přebývali v něm němečtí váleční zajatci a pravděpodobně fungoval do podzimu 1945, zatímco druhý tábor - zřízený v bývalém KT Auschwitz II-Birkenau v Březince - do jara 1946. Byli v něm věznění civilisté z Horního Slezska a Podbeskydí. Jednalo se o tranzitní tábory před posláním vězňů do lágrů v hloubi SSSR. V obou táborech mohlo přebývat nejméně 25 000. lidí[https://www.rp.pl/Historia/201019544-Odkrywaja-powojenne-tajemnice-obozu-Auschwitz.html Odkrywają powojenne tajemnice obozu Auschwitz]. Jejich velitelem byl sovětský plukovník Maslobojev. Kromě toho se v Osvětimi nacházel tábor Úřadu veřejné bezpečnosti, který byl založen poblíž vlakového nádraží v Osvětimi na místě bývalého „Gemeinschaftslageru“. Tři dodnes zachované bloky, které kdysi byly jeho součástí, se nacházejí na půli cesty mezi muzei Auschwitz a Birkenau. V pěti nedalekých dřevěných barácích byl zřízen tábor, ve kterém komunistické polské úřady umísťovali lidi podezřelé z členství v [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]], [[Hitlerjugend]] a [[Svaz německých dívek|BDM]], jakož i německé civilisty, [[Volksdeutsche]] a Hornoslezany, podezřelé z neloajality vůči Polsku. Tábor byl dokola ohrazený a střežen strážci. Vězni tohoto tábora mimo jiné demontovali zařízení v chemických závodech v Monowicích, které byly poté vyvezeny do Sovětského svazu. Tábor byl pravděpodobně zlikvidován v březnu 1946. Od 20. dubna 1945 do února 1946 tam bylo zaznamenáno 144 úmrtí, zejména osob pocházejících z okolí [[Bílsko-Bělá|Bílska-Bělé]], z [[Horní Slezsko|Horního Slezska]] a Německa. [266] => [267] => Poté se polská vláda na žádost bývalých vězňů rozhodla postarat o Osvětim I a II a na základě sejmového zákona je v roce 1947 přeměnit na Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Osvětimi. Za tímto účelem byla přestavěna malá část táborové infrastruktury. [268] => [269] => == Počet obětí == [270] => [[Soubor:Auschwitz Resistance 280 cropped.jpg|náhled|Členové [[Sonderkommando|Sonderkommanda]] spalují lidská těla]] [271] => Ve všech táborech KL Auschwitz-Birkenau zemřelo nejméně 1,1 miliónu osob, z nichž bylo:Piper, F.: Ilu ludzi zginęło w KL Auschwitz. Liczba ofiar w świetle źródel i badań 1945–1990, Oświęcim 1992, s.92. [272] => * 960 000 [[Židé|Židů]] (865 000 nezaregistrovaných *pozn., 95 000 zaregistrovaných), [273] => * 70 000–75 000 [[Poláci|Poláků]] (asi 10 000 nezaregistrovaných, 64 000 zaregistrovaných), [274] => * 21 000 [[Romové|Romů]] (2 000 nezaregistrovaných, 19 000 zaregistrovaných), [275] => * 15 000 sovětských válečných zajatců (3 000 nezaregistrovaných, 12 000 zaregistrovaných), [276] => * 10–15 000 vězňů jiných národností (mj. Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů atd.). [277] => [278] => *Pozn. tato čísla dle sdělení F. Pipera, je potřeba brát jako minimální, vycházejí z pozůstatků kancelářské evidence osvětimského tábora, materiálů sesbíraných odbojem v táboře i mimo tábor, soudních procesů a dalších zdrojů. [279] => [280] => Výše uvedená statistika jsou součty deportovaných lidí různých národností ze všech nacisty okupovaných zemí Evropy. Tyto odhady byly zpochybněny např. historikem J. C. Pressacem{{citace monografie | jméno = Jean-Claude | příjmení = Pressac| odkaz na autora = | titul = Die Krematorien von Auschwitz| url = | vydavatel = Piper [281] => | místo = | rok = 1995| počet stran = 210 | kapitola = | strany = | isbn = 3492121934| jazyk = německý}}, avšak je třeba doplnit, že Piperovy statistiky odrážejí současnou oficiální historiografii. [282] => [283] => == Změna názvu == [284] => [[27. červen|27. června]] [[2007]] Výbor pro světové dědictví [[UNESCO]] zasedající na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]] rozhodl na základě žádosti [[Polsko|Polska]] a [[Izrael]]e o změně názvu na ''Auschwitz-Birkenau. Německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor (1940–1945)''.http://zahranicni.ihned.cz/c1-21504440-polske-prosby-konecne-vyslyseny-unesco-prejmenovalo-osvetim Původní název: ''Koncentrační tábor Osvětim-Březinka'' navrhli [[Poláci]] změnit poté, co se mnohokrát v zahraničním tisku a médiích objevilo ve spojení „polský vyhlazovací tábor“ ([[Anglie]], [[Francie]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Německo]], [[Itálie]], [[Bulharsko]], [[Rusko]], [[Kanada]] a další), které mohlo naznačovat, že za [[Holokaust|holocaust]] v Osvětimi byli zodpovědní Poláci. [285] => [286] => == Povědomí o Auschwitzu == [287] => Studie Forsa institutu a nadace Körber Foundation z roku 2017 zjistila, že pouze 47 % německých studentů ve věku 14–16 let dokázalo správně odpovědět, co je to Auschwitz-Birkenau.{{Citace elektronického periodika [288] => | titul = Víc než polovina německých teenagerů neví, co se stalo v Osvětimi a Březince [289] => | periodikum = Český rozhlas [290] => | datum_vydání = 29. září 2017 [291] => | url = https://wave.rozhlas.cz/vic-nez-polovina-nemeckych-teenageru-nevi-co-se-stalo-v-osvetimi-a-brezince-5989264 [292] => }} [293] => [294] => Podle průzkumu, který v roce 2018 zveřejnil americký deník ''Washington Post'', 66 % mladých Američanů a 44 % dospělých nevědělo, že Auschwitz-Birkenau byl nacistický koncentrační tábor.{{Citace elektronického periodika [295] => | titul = Šest milionů mrtvých Židů nestačilo. Američané stále nevědí, co je to Osvětim [296] => | periodikum = Reflex [297] => | datum_vydání = 17. dubna 2018 [298] => | url = https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/86465/sest-milionu-mrtvych-zidu-nestacilo-americane-stale-nevedi-co-je-to-osvetim.html?fb_comment_id=2333636926661840_2334286103263589 [299] => }} [300] => [301] => == Galerie == [302] => [303] => Soubor:Domy Auschwitz.jpg|Domy v táboře [304] => Soubor:Strážní věž s plotem Auschwitz.jpg|Strážní věž s plotem [305] => Soubor:Strážní budka Auschwitz.jpg|Strážní budka [306] => Soubor:Výstražná cedule Auschwitz.jpg|Výstražná cedule [307] => Soubor:Domy Auschwitz1.jpg|Domy v táboře [308] => Soubor:Domy Auschwitz2.jpg|Domy v táboře [309] => Soubor:Pec Auschwitz.jpg|Rekonstrukce původní pece [310] => Soubor:Strážní věž Auschwitz.jpg|Strážní věž [311] => Soubor:Strážní věž Auschwitz s cedulí.jpg|Strážní věž s výstražnou cedulí [312] => Soubor:Czeslawakwoka.jpg|Fotografie polských dětí deportovaných do Auschwitzu, uprostřed je [[Czesława Kwoka]] [313] => Soubor:Child survivors of Auschwitz.jpeg|Židovské děti určené k [[Nacistické experimentování na lidech|lékařským pokusům]] po osvobození Rudou armádou [314] => Soubor:Bundesarchiv Bild 183-N0827-318, KZ Auschwitz, Ankunft ungarischer Juden.jpg|Selekce maďarských Židů v létě 1944 [315] => Soubor:Birkenau a group of Jews walking towards the gas chambers and crematoria.jpg|Nic netušící lidé směřují k plynové komoře a krematoriu [316] => [317] => [318] => == Odkazy == [319] => === Reference === [320] => {{Překlad|en|Auschwitz concentration camp|302675736}} [321] => [322] => [323] => === Literatura === [324] => * Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, [[Franciszek Piper|F. Piper]], t. I–V, Oświęcim 1995. [325] => * Cebo, L.: Więźniarki w obozie hitlerowskim w Oświęcimiu-Brzezince, Katowice 1984. [326] => * Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992. [327] => * Dwork, D., van Pelt, J. R.: Osvětim. 1270 až současnost, Praha 2006. [328] => * Höss, R.: Velitelem v Osvětimi, Academia 2006. [329] => * Kladivová, V.: Konečná stanice Auschwitz-Birkenau, Olomouc 1994 [330] => * Kraus, František R., Plyn, plyn ... pak oheň, Havlíčkův Brod 1945 [331] => * [[Ota Kraus|Kraus, O.]], [[Erich Kulka|Kulka, E.]]: Továrna na smrt. Dokument o Osvětimi-Birkenau, Praha 1964. [332] => * Langbein, H.: Ludzie w Auschwitz, Oświęcim 1994. [333] => * Merle, R.: Smrt je mým řemeslem, Naše vojsko 2005. [334] => * Oświęcim. Hitlerowski obóz masowej zagłady, red. J. Buszko, Warszawa 1977. [335] => * Piekarski, K.: Umykając piekłu, Wspomnienia polskiego oficera z Auschwitz i Buchenwaldu, Antyk 2005. (Escaping hell. The story of a Polish Underground Officer in Auschwitz and Buchenwald, Dundurn 1996) [336] => * [[Franciszek Piper|Piper, F]].: Ilu ludzi zginęło w KL Auschwitz. Liczba ofiar w świetle źródel i badań 1945–1990, Oświęcim 1992. [337] => * Rees, L.: Osvětim. Nacisté a „konečné řešení“, Praha 2005. [338] => * Strzelecki, A.: Ostatnie dni obozu Auschwitz, Oświęcim 1995. [339] => * Świebocki, H.: Raporty ucieknierów z KL Auschwitz, Zeszyty Oświęcimskie, numer specjalny IV, Oświęcim 1992. [340] => * Wetzler, A.: Čo Dante nevidel (So Správou Wetzlera a Vrbu), Dunajská Lužná 2009 [341] => * Vrba, R.: Utekl jsem z Osvětimi, Praha 2007 [342] => * Gilbert, M.: Auschwitz a spojenci. Praha: Academia 2020. ISBN 978-80-200-3110-5. [343] => * Czechová, D.: Kalendář událostí v KT Auschwitz. Praha: Academia 2022. ISBN 978-80-200-3139-6 [344] => [345] => === Související články === [346] => * [[Holokaust]] [347] => * [[Lagersprache]] [348] => * [[Judenrampe]] [349] => * [[Koncentrační tábor Blechhammer]] [350] => * [[Pobočné tábory Auschwitz|Pobočné tábory KL Auschwitz-Birkenau]] [351] => * [[Pobočný koncentrační tábor Brno]] [352] => * [[Piotr Cywiński]] [353] => * [[Franciszek Piper]] [354] => * [[Czesława Kwoka]] [355] => * [[Osvětimské Album]] [356] => * [[Wilhelm Brasse]] [357] => * [[Franz Wunsch]] [358] => * [[Hromadná vražda československých občanů v Birkenau]] [359] => === Externí odkazy === [360] => * {{Commonscat|Auschwitz concentration camp}} [361] => * {{Wikicitáty|téma=Auschwitz-Birkenau}} [362] => * [https://web.archive.org/web/20150922160211/http://www.auschwitz.pl/ Oficiální stránky Památníku Auschwitz-Birkenau] [363] => * [https://web.archive.org/web/20060423153907/http://www.remember.org/auschwitz/ Virtuální prohlídka Auschwitz a Birkenau (angl.)] [364] => * [https://web.archive.org/web/20090202040647/http://www.chovancik.cz/2007/04/15/moje-osobni-zkusenost-s-prohlidkou-osvetimi-auschwitz-pseudo-revizionarsky-historik-david-irving-a-popirani-holokaustu-obecne/ Malá fotoreportáž z Auschwitz – Birkenau se zamyšlením nad popírám holokaustu] [365] => ====Videa==== [366] => * {{Google Video|8764333007863064367|Cesty do nebe}} – Návraty Oty Krause, bývalého vězně vyhlazovacího tábora [[Osvětim]], [[dokumentární film|dokument]] [[Martin Vadas|Martina Vadase]], 60 min., 1996 [367] => * [https://web.archive.org/web/20110417135631/http://video.google.com/videoplay?docid=-8916307448601575080 Uciekinier] {{pl}} na [[Google Video]] – [[dokumentární film]] o útěku Kazimiera Piechowského z Auschwitz, rež.: Marek Tomasz Pawłowski [[Telewizja Polska|TVP]], 56 min., 2006. [368] => * {{YouTube|6rgBJF_8vWc|World War Two: The Last Days of Auschwitz - War Against Humanity 126}} {{en}} [369] => [370] => {{Světové dědictví - Polsko}} [371] => {{Autoritní data}} [372] => {{Portály|Druhá světová válka|Hebraistika|Polsko}} [373] => [374] => [[Kategorie:Auschwitz-Birkenau| ]] [375] => [[Kategorie:Nacistické koncentrační tábory]] [376] => [[Kategorie:Holokaust v Polsku]] [377] => [[Kategorie:Vzniklo 1940]] [378] => [[Kategorie:Vzniklo 1941]] [379] => [[Kategorie:Zaniklo 1945]] [380] => [[Kategorie:Vojenská muzea v Polsku]] [381] => [[Kategorie:Muzea v Malopolském vojvodství]] [382] => [[Kategorie:Okres Osvětim]] [383] => [[Kategorie:Kotlina Oświęcimska]] [] => )
good wiki

Auschwitz

Auschwitz, ' koncentrační tábor Osvětim, byl komplex německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů fungujících během druhé světové války na území anektovaném Třetí říší na jihozápadě Polska po jeho obsazení roku 1939. Nazývá se podle města Osvětim v Malopolském vojvodství v Polsku.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'1944','1941','1942','1943','srpen','Rudolf Höss','1940','Židé','Pobočné tábory Auschwitz','Heinrich Himmler','Nacistické Německo','Poláci'

1940

1941

1942

1943

1944

Poláci

Srpen

Židé

Židé jsou etnickou a náboženskou skupinou, která je spojována s židovským náboženstvím a židovskou kulturou.