Array ( [0] => 15493074 [id] => 15493074 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Australopithecus [uri] => Australopithecus [3] => Mrs Ples Face.jpg [img] => Mrs Ples Face.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Australopithecus** Australopithecus je rod vyhynulých homininů, kteří žili v Africe před přibližně 4 až 2 miliony let. Tito prvotní lidé představují fascinující krok v evoluci, kdy se naši předkové začali odlišovat od ostatních primátů a vyvíjeli se směrem k lidské podobě. Australopithecus měl mnoho vlastností, které naznačují jeho adaptaci na život jak v korunách stromů, tak na zemi. Byli to pravděpodobně zdatní chodci a lovci, což bylo klíčové pro jejich přežití v různorodém prostředí. Jejich schopnost pohybovat se vzpřímeně je známa jako významný pokrok, který vedl k dalším inovacím a změnám v sociálním chování. Fosilní pozůstatky australopitheků ukazují, že měli rozvinutý mozek, i když menší než je průměrný mozek dnešního člověka. Jejich strava byla pestrá a zahrnovala jak rostlinné zdroje, tak menší živočichy. To napovídá, že byli schopni se přizpůsobit různým podmínkám a využívat dostupné zdroje v měnícím se ekosystému. Jedním z nejznámějších představitelů tohoto rodu je Australopithecus afarensis, jehož fosilie byly nalezeny v oblasti dnešního Etiopie. Tyto nálezy, včetně slavné "Lucy", poskytly cenné informace o vývoji našich předků a jejich životě. Australopithecus nám ukazuje, jak důležitá byla evoluce pro rozvoj lidské inteligence a schopností. I když tato linie rodů nezůstala přímým předkem moderního člověka, její existenci a adaptabilitu lze považovat za důležitou součást dlouhé cesty, která vedla k člověku dnešnímu, a podtrhuje to naši schopnost překonávat výzvy a adaptovat se na různé podmínky. Tímto způsobem nám australopitéci připomínají, jak je důležitá naše historie a jak jsou naše schopnosti a inteligence výsledkem milionů let evolučních změn a zlepšení. Jejich studie nás inspiruje a motivuje k dalšímu objevování a porozumění sobě samým a světu kolem nás. [oai_cs_optimisticky] => **Australopithecus** Australopithecus je rod vyhynulých homininů, kteří žili v Africe před přibližně 4 až 2 miliony let. Tito prvotní lidé představují fascinující krok v evoluci, kdy se naši předkové začali odlišovat od ostatních primátů a vyvíjeli se směrem k lidské podobě. Australopithecus měl mnoho vlastností, které naznačují jeho adaptaci na život jak v korunách stromů, tak na zemi. Byli to pravděpodobně zdatní chodci a lovci, což bylo klíčové pro jejich přežití v různorodém prostředí. Jejich schopnost pohybovat se vzpřímeně je známa jako významný pokrok, který vedl k dalším inovacím a změnám v sociálním chování. Fosilní pozůstatky australopitheků ukazují, že měli rozvinutý mozek, i když menší než je průměrný mozek dnešního člověka. Jejich strava byla pestrá a zahrnovala jak rostlinné zdroje, tak menší živočichy. To napovídá, že byli schopni se přizpůsobit různým podmínkám a využívat dostupné zdroje v měnícím se ekosystému. Jedním z nejznámějších představitelů tohoto rodu je Australopithecus afarensis, jehož fosilie byly nalezeny v oblasti dnešního Etiopie. Tyto nálezy, včetně slavné "Lucy", poskytly cenné informace o vývoji našich předků a jejich životě. Australopithecus nám ukazuje, jak důležitá byla evoluce pro rozvoj lidské inteligence a schopností. I když tato linie rodů nezůstala přímým předkem moderního člověka, její existenci a adaptabilitu lze považovat za důležitou součást dlouhé cesty, která vedla k člověku dnešnímu, a podtrhuje to naši schopnost překonávat výzvy a adaptovat se na různé podmínky. Tímto způsobem nám australopitéci připomínají, jak je důležitá naše historie a jak jsou naše schopnosti a inteligence výsledkem milionů let evolučních změn a zlepšení. Jejich studie nás inspiruje a motivuje k dalšímu objevování a porozumění sobě samým a světu kolem nás. ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | název kurzívou = ano [2] => | jméno = ''Australopithecus'' [3] => | výskyt = pliocén, pleistocén
(asi před 4,2 - 1,3 miliony let) [4] => | obrázek = NHM - Australopithecus afarensis Modell 1 a.jpg [5] => | popisek = ''Australopithecus afarensis'', model [6] => | velikost obrázku = 258px [7] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [8] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [9] => | podkmen = [[obratlovci]] [10] => | třída = [[savci]] (Mammalia) [11] => | řád = [[primáti]] (Primates) [12] => | čeleď = [[hominidé]] (Hominidae) [13] => | podčeleď = [[Homininae]] [14] => | tribus = [[Hominini]] [15] => | rod = '''''Australopithecus''''' [16] => | rod popsal = Dart, [[1925]] [17] => | druhotné dělení = [[Druh]]y [18] => | podřazené taxony = * †''[[Paranthropus aethiopicus|A. aethiopicus]]'' = ''Paranthropus aethiopicus'' [19] => * †''[[Australopithecus afarensis|A. afarensis]]'' [20] => * †''[[Australopithecus africanus|A. africanus]]'' [21] => * †''[[Australopithecus anamensis|A. anamensis]]'' [22] => * †''[[Australopithecus bahrelghazali|A. bahrelghazali]]'' [23] => * †''[[Paranthropus boisei|A. boisei]]'' = ''Paranthropus boisei'' [24] => * †''[[Australopithecus deyiremeda|A. deyiremeda]]'' [25] => * †''[[Australopithecus garhi|A. garhi]]'' [26] => * †''[[Paranthropus robustus|A. robustus]]'' = ''Paranthropus robustus'' [27] => * †''[[Australopithecus sediba|A. sediba]]'' [28] => }}'''''Australopithecus''''' je [[Rod (biologie)|rod]] vyhynulých [[hominidé|hominidů]], žijící v [[pliocén]]u a [[pleistocén]]u (asi před 4,2–2 miliony let) ve [[východní Afrika|východní]], [[jižní Afrika|jižní]] a [[střední Afrika|střední Africe]]. Jeho zástupci patří k přímým předkům moderního [[člověk]]a. To však činí rod ''Australopithecus'' v jeho tradičním pojetí [[Parafyletismus|parafyletickým taxonem]], z [[Kladistika|kladistického]] hlediska by tak bylo třeba považovat za jeho součást i rody ''[[Kenyanthropus platyops|Kenyanthropus]]'', ''[[Paranthropus]]'' a ''[[Člověk|Homo]]'' (druh ''[[Australopithecus sediba|A. sediba]]'' je snad dokonce přímou součástí rodu ''Homo'').{{Citace periodika [29] => | příjmení = Dembo [30] => | jméno = Mana [31] => | příjmení2 = Radovčić [32] => | jméno2 = Davorka [33] => | příjmení3 = Garvin [34] => | jméno3 = Heather M. [35] => | titul = The evolutionary relationships and age of Homo naledi: An assessment using dated Bayesian phylogenetic methods [36] => | periodikum = Journal of Human Evolution [37] => | datum vydání = 2016-08-01 [38] => | ročník = 97 [39] => | strany = 17–26 [40] => | issn = 0047-2484 [41] => | doi = 10.1016/j.jhevol.2016.04.008 [42] => | jazyk = en [43] => | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0047248416300100 [44] => | datum přístupu = 2021-12-31 [45] => }} Tento článek pojednává o austalopitécích v tradičním pojetí, a to včetně druhů jinak vyčleňovaných do rodu ''[[Paranthropus]]''. [46] => [47] => Australopitékové byli dlouho považováni za nejstarší známé [[Hominini|homininy]], dokud je geologickým stářím nepřekonaly rody ''[[Sahelanthropus]]'', ''[[Orrorin]]'' a ''[[Ardipithecus]]''. Díky přibývajícím nálezům v posledních asi 20 letech se ovšem představy o rodu ''Australopithecus'' poměrně výrazně mění a upřesňují.{{Citace monografie | příjmení = Robertsová | jméno = A| titul = Evoluce: Příběh člověka | vydavatel = Knižní klub| místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 256}} [48] => [49] => Nejlépe poznanými představiteli tohoto [[rod (biologie)|rodu]] jsou [[druh]]y ''[[Australopithecus afarensis]]'' z východní Afriky a ''[[Australopithecus africanus]]'' z Afriky jižní. Ti jsou doloženi značným množstvím ostatků a mohou být jakýmsi modelem pro ostatní druhy, známé často spíše torzovitě.{{citace periodika | příjmení = Ackermann| jméno = R. R.| příjmení2 = Smith| jméno2 = R. J|rok = 2007|titul = The macroevolution of our ancient lineage: what we know (or think we know) about early hominin diversity| periodikum =Evolutionary Biology | ročník = 34| strany = 72–85}} [50] => [51] => == Objevy == [52] => [53] => === První nálezy === [54] => První ostatky popsal v roce [[1925]] [[Raymond Dart|Raymond A. Dart]]. V nálezech zvířecích kostí z vápencových lomů poblíž města '''Taung''' (původně Taungs) v tehdejším [[Bečuánsko|Bečuánsku]]''V současnosti je území součástí Jihoafrické republiky'' objevil [[taungské dítě]] - obličejovou část lebky, do níž přesně zapadal detailně dochovaný přirozený výlitek mozkovny.{{Citace periodika|příjmení=Dart|jméno=R. A|titul=Australopithecus africanus: The man-ape of South Africa|periodikum=Nature|rok=1925|ročník=115|strany=195–199}} Nález popsal jako ''[[Australopithecus africanus]]'' (v překladu „jižní opice z Afriky“), a to podle málo očekávaného místa nálezu v Africe, na jižní polokouli.{{Citace monografie|příjmení=Cartmill|jméno=M.|příjmení2=Smith|jméno2=M. H|titul=The Human Lineage|vydání=|vydavatel=Willey-Blackwell|místo=New Jersey|rok=2009|počet stran=624|strany=|isbn=}} [55] => [[Soubor:Australopithecines.jpg|vlevo|náhled|''Místa s nálezy rodu Australopithecus'']] [56] => Na počátku 20. století totiž byly doklady [[pliocén]]ních a [[pleistocén]]ních [[Hominidé|hominidů]] prakticky neznámé. Mnoho badatelů hledalo kolébku lidstva v [[Asie|Asii]], kde byly právě odhaleny ostatky starších forem rodu ''[[Člověk|Homo]]''. Na základě podvrženého [[Piltdownský člověk|Piltdownského člověka]] - upravené lebky středověkého člověka spojené se spodní čelistí [[orangutan]]a - se navíc pátralo po předcích s velkým mozkem a opičími zuby. Taungské dítě ale bylo přesně opačné - s téměř lidskými zuby a malým mozkem.{{Citace periodika|příjmení=Strait|jméno=D. S|titul=The evolutionary history of the australopiths|periodikum=Evolution Education Outreach|rok=2010|ročník=3|strany=341–352}} Pocházelo ze „zaostalé“ [[Afrika|Afriky]] a lebka mláděte i přes dobrou zachovalost nemohla vypovídat o vzhledu dospělých jedinců. Většina „lidských“ znaků tudíž byla přičítána právě nedospělosti jedince. Zpráva o nálezu tak strhla velkou vlnu kritiky a odborná veřejnost taungské dítě coby lidského předka ostře odmítla. [57] => [[Soubor:Australopithecines area.jpg|vlevo|náhled|''Předpokládané rozšíření rodu Australopithecus'']] [58] => Jedním z mála, kteří názory R. A. Darta podporovali, byl lékař Robert Broom. Ten se po získání práce v Transvaalském muzeu v [[Pretorie|Pretorii]] roku [[1934]] sám pustil do pátrání po dalších ostatcích.{{Citace monografie|příjmení=Jelínek|jméno=J|příjmení2=|jméno2=|titul=Velký obrazový atlas pravěkého člověka|vydání=1|vydavatel=Artia|místo=Praha|rok=1972|počet stran=560|strany=|isbn=}} V roce [[1936]] tak ve vápencovém lomu u '''[[Sterkfontein]]''' zachytil ostatky dospělých jedinců druhu ''A. africanus''{{Citace periodika|příjmení=Broom|jméno=R|titul=New Fossil Anthropoid Skull from South Africa|periodikum=Nature|datum=|rok=1936|ročník=138|číslo=|strany=486–488|url=}} a v roce [[1938]] popsal podle nálezu z '''Kromdraai''' nový druh ''[[Paranthropus robustus]]''.{{Citace periodika|příjmení=Broom|jméno=R|titul=The genera and species of the South African fossil ape man|periodikum=American Journal of Physical Anthropology|datum=|rok=1950|ročník=8|číslo=|strany=1–13|url=}} V roce [[1948]] byly doklady australopitéků zjištěny také v nedalekých jeskyních '''[[Swartkrans]]''' a '''Makapansgat'''.{{Citace periodika|příjmení=Broom|jméno=R|titul=Another new type of fossil ape-man|periodikum=Nature|datum=|rok=1949|ročník=163|číslo=|strany=57|url=}}{{Citace periodika|příjmení=Dart|jméno=R. A|titul=The Makapansgat proto-human Australopithecus prometheus|periodikum=American Journal of Physical Anthropology|datum=|rok=1948|ročník=6|číslo=|strany=259–284|url=}} Význam rodu ''Australopithecus'' v lidské evoluci již nebylo možné přehlédnout. Vlna ostrého odporu opadla do konce třicátých let [[20. století]]. Koncem let čtyřicátých již bylo dokladů tolik, že odborná veřejnost konečně začala Dartovy i Broomovy objevy brát vážně.{{Citace periodika|příjmení=Keith|jméno=A|titul=Australopithecines or Dartians|periodikum=Nature|datum=|rok=1947|ročník=159|číslo=|strany=377|url=}} [59] => [60] => === Východní Afrika === [61] => Přestože i po celou druhou polovinu 20. století probíhaly v jihoafrických [[Kras|krasových jeskyních]] rozsáhlé systematické výzkumy, vydávající tisíce kostí vyhynulých zvířat a stovky nálezů [[Hominini|homininů]],{{Citace monografie|příjmení=Dart|jméno=R. A.|příjmení2=Craig|jméno2=D|titul=Dobrodružství s "chybějícím článkem"|vydání=1|vydavatel=Mladá fronta|místo=Praha|rok=1963|počet stran=304|strany=|isbn=}} jejich význam byl zastíněn překvapivými objevy ve [[Východní Afrika|východní Africe]]. [62] => [63] => Ostatky australopitéků byly na východě Afriky nacházeny již od 30. let [[20. století]], nebyly však zpočátku správně rozeznány. Až výzkumy v druhé polovině 20. století přinesly změnu. Nejprve byl v roce [[1959]] podle dobře dochované lebky z [[Olduvai|'''Olduvajské rokle''']] popsán druh ''[[Paranthropus boisei]]''.{{Citace periodika|příjmení=Leakey|jméno=L. S. B|titul=A new fossil skull from Olduvai|periodikum=Nature|datum=|rok=1959|ročník=184|číslo=|strany=491–493|url=}} Množství nálezů tohoto druhu bylo následně získáno také v okolí jezera [[Turkana]] - na dolním toku řeky '''[[Omo]]''' na jihu [[Etiopie]] a v oblasti '''Koobi Fora''' v [[Keňa|Keni]].{{Citace periodika|příjmení=Constantino|jméno=P.|příjmení2=Wood|jméno2=B. A|titul=The evolution of Zinjanthropus boisei|periodikum=Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews|datum=|rok=2007|ročník=16|číslo=|strany=49–62|url=}} [64] => [65] => V 70. letech pak byly téměř současně odhaleny a zkoumány dvě velmi významné lokality – [[Hadar (Etiopie)|'''Hadar''']] v Etiopii a '''[[Laetoli]]''' v [[Tanzanie|Tanzanii]]. Obě vydaly značné množství ostatků, popsané jako ''[[Australopithecus afarensis]]''.{{citace periodika | příjmení = Johanson| jméno = D. C. | příjmení2 = White| jméno2 = T. D.| příjmení3 = Coppens| jméno3 = Y|rok = 1978|titul = A new species of the genus Australopithecus (Primate: Hominidae) from the Pliocene of Eastern Africa| periodikum =Kirtlandia | ročník = 28| strany = 1–14}} Nález kolenního kloubu v Hadaru, ale především objev otisků stop v Laetoli potvrdily v té době ještě nejistou domněnku, že [[pliocén]]ní [[Hominini|homininé]] již chodili vzpřímeně po dvou končetinách jako moderní lidé.{{citace periodika | příjmení = Johanson| jméno = D. C. | příjmení2 = Taieb| jméno2 = M|rok = 1976|titul = Plio-Pleistocene discoveries in Hadar, Ethiopia| periodikum =Nature | ročník = 260| strany = 293–297}} Velmi slavný je nález neúplné kostry samice ''A. afarensis'', která dostala přezdívku [[Lucy (australopiték)|Lucy]]. Její význam spočívá v tom, že nezvykle dobré dochování umožnilo poměrně přesně rekonstruovat celkový vzhled i způsob života časných homininů. I přesto, že později podobných nálezů částečných koster přibylo (jen pro druh ''Australopithecus afarensis'' jsou to ostatky velkého samce Kadanuumuu{{citace periodika | příjmení = Haile-Selassie| jméno = Y|spoluautoři= LATIMER, B. M., MULUGETA, A., DEINO, A. L., GIBERT, L., MELILLO, S. M., SAYLOR, B. Z., SCOTT, G. R., LOVEJOY, C. O. |rok = 2010|titul = An early Australopithecus afarensis postcranium from Woranso-Mille, Ethiopia| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences | ročník = 107| strany = 12 121 – 12 126}} a zhruba tříletého mláděte Selam{{citace periodika | příjmení = Alemseged| jméno = Z.| spoluautoři = SPOOR, F., KIMBEL, W. H., BOBE, R., GERAADS, D.,REED, D.,WYNN, J. G.|rok = 2006|titul = A juvenile early hominin skeleton from Dikika, Ethiopia| periodikum = Nature| ročník = 443| strany = 296–301}}), Lucy je stále vnímána jako vzorový zástupce australopitéků a je hojně užívána k mnoha srovnávacím analýzám. [66] => [67] => Roku [[1985]] byl na lokalitě '''Lomekwi''' při západním břehu jezera [[Turkana]] zachycen také další zástupce robustních druhů ''[[Paranthropus aethiopicus]]''.{{Citace periodika|příjmení=Walker|jméno=A.|spoluautoři=LEAKEY, R. E. F., HARRIS, J. M., BROWN, F. H.|titul=2.5 Myr Australopithecus boisei from west of Lake Turkana, Kenya|periodikum=Nature|rok=1986|ročník=322|strany=517–522}}[[Soubor:Cradle_of_Humankind_plan.jpg|náhled|297x297pixelů|''Plán jeskyní v [[Kolébka lidstva|Kolébce lidstva]]'']] [68] => === Nové poznatky === [69] => Přelom 20. a 21. století přinesl v jižní i východní Africe množství nových a často velmi překvapivých nálezů. [70] => [71] => Podstatnou měrou byl rozšířen známý areál výskytu druhu ''P. boisei'', když byly jeho ostatky v roce [[1993]] zachyceny na etiopské lokalitě '''Konso'''{{Citace periodika|příjmení=Suwa|jméno=G.|spoluautoři=ASFAW, B., BEYENE, Y., WHITE, T. D., KATOH, S., NAGAOKA, S., NAKAYA, H., UZAWA, K., RENNE, P., WOLDEGABRIEL, G.|titul=The first skull of Australopithecus boisei|periodikum=Nature|datum=|rok=1997|ročník=389|číslo=|strany=489–492|url=}} a roku [[1999]] na lokalitě '''Malema''' až na severu [[Malawi]].{{Citace periodika|příjmení=Kullmer|jméno=O.|spoluautoři=SANDROCK, O., ABEL, R., SCHRENK, F., BROMAGE, T. G., JUWAYEYEI, Y. M.|titul=The first Paranthropus from the Malawi Rift|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=1999|ročník=37|číslo=|strany=121–127|url=}} Také areál výskytu druhu ''P. aethiopicus'' se v roce [[2001]] významně rozšířil směrem k jihu, a to díky objevům v [[Tanzanie|tanzanském]] '''[[Laetoli]]'''.{{Citace sborníku|příjmení=Harrison|jméno=T|titul=Hominins from the Upper Laetolil and Upper Ndolanya Beds, Laetoli|příjmení sestavitele=Harrison|jméno sestavitele=T.|sborník=Paleontology and Geology of Laetoli: Human Evolution in Context 2|vydavatel=Springer|strany=141–188|rok vydání=2011}} [72] => [73] => Množství nově rozeznaných druhů ukazuje, že vývoj homininů byl složitější, než se dříve předpokládalo. Ačkoliv ''Australopithecus afarensis'' byl dlouho pokládán za nejstaršího hominina a předka všech mladších druhů včetně člověka, v roce [[1994]] byl v nálezech z okolí keňského jezera [[Turkana]] a z etiopské oblasti [[Střední Awaš]] identifikován ještě starší druh, ''[[Australopithecus anamensis]]''.{{Citace periodika|příjmení = Leakey|jméno = M. G.|spoluautoři = FEIBEL, C. S., MCDOUGALL, I., WALKER, A.|rok = 1995|titul = New four-million-year-old hominid species from Kanapoi and Allia Bay, Kenya|periodikum = Nature|ročník = 376|strany = 565–571}} [74] => [75] => V roce [[1995]] byla až ve středoafrickém [[Čad]]u objevena spodní čelist druhu ''[[Australopithecus bahrelghazali]]''.{{citace periodika|příjmení=Brunet|jméno=M.|spoluautoři=BEAUVILAIN, A., COPPENS, Y., HEINTZ, E., MOUTAYE, A. H. E., PILBEAM, D.|titul=Australopithecus bahrelghazali, une nouvelle espèce d’Hominidé ancien de la région de Koro Toro (Tchad)|periodikum=Comptes rendus de l'Académie des sciences IIa|rok=1996|ročník=322|strany=907–913}} Jedná se o prvního australopitéka známého z prostoru západně od [[Velká příkopová propadlina|Velké příkopové propadliny]]. Nález ukazuje, že tento rod musel v minulosti obývat mnohem větší prostor, než se dříve předpokládalo. [76] => [77] => Konečně, v letech [[1996]]–[[1997]] byly na poloostrově '''Bouri''' v oblasti [[Střední Awaš]] odhaleny doklady dalšího a zatím málo známého druhu, pojmenovaného ''[[Australopithecus garhi]]''.{{Citace periodika|příjmení=Asfaw|jméno=B.|spoluautoři=WHITE, T. D., LOVEJOY, C. O., LATIMER, B., SIMPSON, S., SUWA, G.|titul=Australopithecus garhi: a new species of early hominid from Ethiopia|periodikum=Science|datum=|rok=1999|ročník=284|číslo=|strany=629–635|url=}} [78] => [79] => Na své plné uznání ještě čekají málo početné ostatky, zachycené roku [[2011]] v etiopské oblasti '''Woranso-Mile''' a '''Burtele''', pro něž byl roku [[2015]] navržen název ''Australopithecus deyiremeda''.{{Citace periodika|příjmení=Haile-Selassie|jméno=Y.|spoluautoři=GILBERT, L., MELILLO, S. M., RYAN, T. M., ALENE, M., DEINO, A., LEVIN, N. E., SCOTT, G., SAYLOR, B. Z.|titul=New species from Ethiopia further expands Middle Pliocene hominin diversity|periodikum=Nature|datum=|rok=2015|ročník=521|číslo=|strany=483–488|url=}} [80] => [81] => V jižní Africe došlo k objevům nových jeskynních systémů, vydávajících ostatky australopitéků. ''Paranthropus robustus'' byl ve velkém množství zachycen především roku 1994 v '''Drimolen''',{{Citace periodika|příjmení=Keyser|jméno=A. W.|spoluautoři=MENTER, C. G.; MOGI-CECCHI, J.; PICKERING, T. R.; BERGER, L. R.|titul=Drimolen: A new hominid-bearing site in Guateng, South Africa|periodikum=South African Journal of Science|datum=|rok=2000|ročník=96|číslo=|strany=193–197|url=https://archive.org/details/sim_south-african-journal-of-science_2000-04_96_4/page/193}} odkud pochází i jedna z nejlépe dochovaných lebek australopitéka.{{Citace periodika|příjmení=Keyser|jméno=A. W|titul=The Drimolen skull: the most complete australopithecine cranium and mandible to date|periodikum=South African Journal of Science|datum=|rok=2000|ročník=96|číslo=|strany=189–193|url=https://archive.org/details/sim_south-african-journal-of-science_2000-04_96_4/page/189}} Zásadní jsou také nové objevy ve Sterkfontein, které představuje zejména kostra, zvaná Little Foot, zachycená v letech [[1994]]–[[1999]]. Zatím však není zcela jasné, zda tato téměř úplná kostra patří stejně jako ostatní nálezy z jeskyně Sterkfontein druhu ''A. africanus''.{{Citace periodika|příjmení=Clarke|jméno=R. J|titul=Latest information on Sterkfontein´s Australopithecus skeleton and a new look at Australopithecus|periodikum=South African Journal of Science|datum=|rok=2008|ročník=104|číslo=|strany=443–449|url=}} Velmi významné objevy byly učiněny v roce [[2008]] i v jeskyni '''Malapa''', v níž byly zachyceny nezvykle početné a hlavně kompletní ostatky nového druhu, pojmenovaného ''[[Australopithecus sediba]]''.{{Citace periodika|příjmení=Berger|jméno=L. R.|spoluautoři=DE RUITER, D. J., CHURCHILL, S. E., SCHMID, P., CARLSON, K. J., DIRKS, P. H. G. M., KIBII, J. M.|titul=Australopithecus sediba: a new species of Homo-like australopithecine from South Africa|periodikum=Science|datum=|rok=2010|ročník=328|číslo=|strany=195–204|url=}} Ty po důkladném prozkoumání jistě umožní poznat další podrobnosti o životě australopitéků. [82] => [83] => === Asijští australopitéci === [84] => Vzácné nálezy z ostrova [[Jáva]], datované do spodního [[pleistocén]]u (před 1 - 2 miliony let), zavdaly příčinu k úvahám o přítomnosti australopitéků i v [[Jihovýchodní Asie|jihovýchodní Asii]]. Jedná se o nález čtyř nápadně masivních spodních čelistí a jedné částečně dochované lebky na lokalitě [[Sangiran]].{{Citace periodika|příjmení=Kramer|jméno=A|titul=A critical analysis of claims for the existence of Southeast Asian australopithecines|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=1994|ročník=26|číslo=|strany=3–21|url=}} První z čelistí zachytil svými výzkumy již [[Ralph von Koenigswald]] v roce [[1941]] a popsal je jako druh ''Meganthropus palaeojavanicus''. Zařazení mezi australopitéky navrhl v roce [[1953]] John T. Robinson na základě utváření [[Třenový zub|třenových zubů]] - rod ''Meganthropus'' tak mohl být považován za asijskou obdobu [[Paranthropus|paranthropů]]. V té době však ještě mnozí badatelé považovali za předka australopitéků rod ''[[Ramapithecus]]''. To znamená, že australopitékové se podle těchto představ mohli vyvinout v Asii a teprve poté vycestovat do Afriky.{{Citace periodika|příjmení=Von Koenigswald|jméno=G. H. R|titul=Australopithecus, Meganthropus and Ramapithecus|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=1973|ročník=2|číslo=|strany=487–491|url=}} [85] => [[Soubor:Cradle of Humankind, Maropeng, Gauteng, South Africa (20311531989).jpg|náhled|295x295pixelů|''Maropeng, návštěvnické centrum v Kolébce lidstva'']] [86] => Novější výzkumy však dostatečně prokázaly africké kořeny australopitéků a odborníci se téměř jednohlasně shodují, že tito homininé se mimo Afriku nevyskytovali. Přes nápadně robustní stavbu čelistí, připomínající africké paranthropy, mají nálezy z Jávy menší stoličky i třenové zuby a patří tak spíše druhu ''[[Homo erectus]],'' jehož jihoasijská forma si uchovala velmi robustní vzhled a početné primitivní znaky. [87] => [88] => === Ochrana lokalit === [89] => Jihoafrické jeskyně se nacházejí nedaleko od sebe, v oblasti známé jako [[Kolébka lidstva]]. Ta je od roku 1999 součástí [[Seznam světového dědictví v Africe|seznamu světového dědictví]] [[UNESCO]].{{Citace elektronické monografie|příjmení=UNESCO World Heritage|jméno=|titul=whc.unesco.org|url=http://whc.unesco.org/en/list/915/multiple=1&unique_number=1069|vydavatel=|datum přístupu=2016-03-04|jazyk=en}} Východoafrické oblasti [[Omo]] a [[Hadar (Etiopie)|Hadar]] s hojným výskytem ostatků časných homininů byly na seznam světového dědictví připsány již v roce [[1980]]. [90] => [91] => {{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Lower Valley of Omo (UNESCO)|url=http://whc.unesco.org/en/list/17/|vydavatel=|místo=|datum vydání=}}{{Citace elektronické monografie|titul=Lower Valley of the Awash|url=http://whc.unesco.org/en/list/10/|vydavatel=UNESCO World Heritage Centre|datum přístupu=2015-4-8|jazyk=anglicky}} [92] => [93] => == Datace == [94] => Díky tomu, že ve [[východní Afrika|východní Africe]] probíhala v [[pliocén]]u i [[pleistocén]]u aktivní [[vulkanismus|sopečná činnost]], doprovázená ukládáním četných vrstev [[sopečný popel|sopečného popela]], lze mnohé ze zachycených ostatků poměrně přesně datovat, a to především pomocí [[Radioaktivní datování|radiometrických metod]]. Naopak datace jihoafrických nálezů z [[brekcie]] bývá obtížná. Využívat lze často jen [[biostratigrafie|biostratigrafii]] - srovnávání spektra nalézaných živočišných druhů s dobře datovanými lokalitami východní Afriky.{{Citace monografie | příjmení = Conroy | jméno = G. C| titul = Reconstructing human origins| url = https://archive.org/details/reconstructinghu0000conr | vydavatel = W. W. Norton & company| místo = New York | rok = 1997 | počet stran = 547}} Teprve v posledních letech technický rozvoj umožnil uplatnění [[Absolutní chronologie|absolutních datovacích metod]] i v jižní Africe, čímž se výrazně zpřesnily starší údaje, představující často značně široké časové intervaly.{{Citace periodika|příjmení=Herries|jméno=A. I. R.|příjmení2=Curnoe|jméno2=D.|příjmení3=Adams|jméno3=J. W|titul=A multi-disciplinary seriation of early Homo and Paranthropus bearing palaeocaves in southern Africa|periodikum=Quaternary International|datum=|rok=2009|ročník=202|číslo=|strany=14–3 28|url=}} Využíván je [[paleomagnetismus]],{{Citace periodika|příjmení=Thackeray|jméno=J. F.|příjmení2=Kirschvink|jméno2=J. L.|příjmení3=Raub|jméno3=T. D|titul=Palaeomagnetic analysis of calcified deposits from the Plio-Pleistocene hominid site of Kromdraai, South Africa|periodikum=South African Journal of Science|datum=|rok=2002|ročník=98|číslo=|strany=537–540|url=}} [[luminiscence]]{{Citace sborníku|příjmení=Vogel|jméno=J. C|titul=Further attempts at dating the Taung tufas|příjmení sestavitele=Tobias|jméno sestavitele=P. V|sborník=Ancestors: The Hard Evidence|vydavatel=|strany=189–194|rok vydání=1985}} nebo metoda uran-olovo. [95] => [96] => Za nejstaršího australopitéka je v současnosti považován ''[[Australopithecus anamensis]]'', žijící zhruba před 3,9–4,2 miliony let. Na něj navazuje ''[[Australopithecus afarensis]]'', známý z doby před 3,8–2,9 miliony let.{{Citace monografie|příjmení=Svoboda|jméno=J|titul=Předkové. Evoluce člověka|vydavatel=Academia|místo=Praha|rok=2014|počet stran=480}} Současně s ním před 3,5 miliony let žili hominidé, řazení do druhů ''[[Australopithecus bahrelghazali]]''{{citace periodika|příjmení=Lebatard|jméno=A. E.|spoluautoři=BOURLES, D. L., DURINGER, P., JOLIVET, M., BRAUCHER, R., CARCAILLET, J., SCHUSTER, M., ARNAUD, N. et al.|titul=Cosmogenic nuclide dating of Sahelanthropus tchadensis and Australopithecus bahrelghazali: Mio-Pliocene hominids from Chad|periodikum=Proceedings of the National Academy of Sciences|rok=2008|ročník=105|strany=3226–3231}} a ''[[Kenyanthropus platyops]]''.{{Citace sborníku|příjmení=Brown|jméno=F. H.|příjmení2=McDougall|jméno2=I.|příjmení3=Gathogo|jméno3=P. N|titul=Age Ranges of Australopithecus Species, Kenya, Ethiopia, and Tanzania|příjmení sestavitele=Reed|jméno sestavitele=K. E.|příjmení sestavitele2=Fleagle|jméno sestavitele2=J. G.|příjmení sestavitele3=Leakey|sborník=The Paleobiology of Australopithecus|vydavatel=Springer|místo=Dordrecht|strany=7–20|jméno sestavitele3=R. E.|rok vydání=2013}} Dosud nepřesná je datace druhu ''[[Australopithecus africanus]]'', jehož výskyt je obvykle kladen do doby před 3–2 miliony let. Nejstarší nálezy ze Sterkfontein (zejména kostra Little Foot) však mohou dosahovat stáří až 3,67 milionu let.{{Citace periodika|příjmení=Berger|jméno=L. R.|příjmení2=Lacruz|jméno2=R.|příjmení3=de Ruiter|jméno3=D. J|titul=Revised age estimates of Australopithecus-bearing deposits at Sterkfontein, South Africa|periodikum=American Journal of Physical Anthropology|datum=|rok=2002|ročník=119|číslo=|strany=192–197|url=https://archive.org/details/sim_american-journal-of-physical-anthropology_2002-10_119_2/page/192}}{{Citace periodika|příjmení=Granger|jméno=D. E.|spoluautoři=GIBBON, R. J., KUMAN, K., CLARKE, R. J., BRUXELLES, L, CAFFEE, M. W.|titul=New cosmogenic burial ages for Sterkfontein Member 2 Australopithecus and Member 5 Oldowan|periodikum=Nature|datum=|rok=2015|ročník=522|číslo=|strany=85–88|url=}} [97] => [98] => Nejpozději před 2,5 miliony let se objevili první zástupci rodu ''[[Člověk|Homo]]'', současně s nimi ale ještě dlouhou dobu žily i mladší formy australopitéků, zejména zástupci robustních druhů - ''[[Paranthropus aethiopicus|Australopithecus aethiopicus]]'' (před 2,7–2,3 milionu let), ''[[Paranthropus boisei|Australopithecus boisei]]'' (před 2,3–1,3 milionu let) a ''[[Paranthropus robustus|Australopithecus robustus]]'' (před 2–1,5 milionu let). Do doby před 2,5 milionu let je datován i východoafrický druh ''[[Australopithecus garhi]]''. Současně s ''P. robustus'' se v jižní Africe před 1,98 milionu let objevuje i ''[[Australopithecus sediba]]''.{{Citace periodika|příjmení=Pickering|jméno=R.|spoluautoři=DIRKS, P. H. G. M., JINNAH, Z., DE RUITER, D. J., CHURCHILL, S. E., HERRIES, A. I. R., WOODHEAD, J. D., HELLSTROM, J. C., BERGER, L. R.|titul=Australopithecus sediba at 1.977 Ma and implications for the origins of the genus Homo|periodikum=Science|datum=|rok=2011|ročník=333|číslo=|strany=1421–1423|url=}} [99] => [100] => == Třídění == [101] => Australopitékové byli vcelku úspěšnou skupinou [[hominini|homininů]], obývající po téměř 3 miliony let rozsáhlé oblasti Afriky. Množství druhů může být proto dále členěno do několika skupin. [102] => [103] => === Podle místa výskytu === [104] => Typickým místem nálezů rodu ''Australopithecus'' jsou oblasti ve [[Východní Afrika|východní]] a [[Jižní Afrika|jižní Africe]]. Nejbohatší naleziště se nacházejí v [[Keňa|Keni]], [[Etiopie|Etiopii]], [[Tanzanie|Tanzanii]] a v [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]], známé jsou ale i z [[Malawi]] a středoafrického [[Čad]]u. [105] => * jižní Afrika - ''A. africanus'', ''A. sediba'', ''A. robustus'' [106] => * střední Afrika - ''A. bahrelghazali'' [107] => * východní Afrika - ''A. anamensis'', ''A. afarensis'', ''A. garhi'', ''A. aethiopicus'', ''A. boisei'' [108] => [109] => === Podle stavby těla === [110] => Dalším hlediskem, podle kterého lze zástupce rodu ''Australopithecus'' členit, je stavba těla. Již od prvních nálezů se ukazovaly nápadné rozdíly mezi lehce stavěnými (gracilními) a robustními formami, spočívající především ve stavbě zubů a čelistí. Někteří autoři řadí robustní australopitéky do samostatného rodu ''[[Paranthropus]]''. [111] => * gracilní - ''A. anamensis'', ''A. afarensis'', ''A. bahrelghazali'', ''A. africanus'', ''A. sediba'', ''A. garhi'' [112] => * robustní - ''A. (Paranthropus) aethiopicus'', ''A. (Paranthropus) boisei'', ''A. (Paranthropus) robustus'' [113] => [114] => === Podle fylogeneze === [115] => Rod ''Australopithecus'' se během své dlouhé existence samozřejmě vyvíjel, což doprovázelo utváření svébytných znaků a postupné odlišování se od společného předka. I v tomto typu dělení zaujímají robustní druhy samostatné místo, zatímco archaické druhy jsou některými autory vydělováni do rodu ''Praeanthropus''.{{Citace monografie|příjmení=Vančata|jméno=V|příjmení2=|jméno2=|titul=Paleoantropologie – přehled fylogeneze člověka a jeho předků|vydání=|vydavatel=Akademické nakladatelství CERM|místo=Brno|rok=2003|počet stran=212|strany=18|isbn=80-7204-272-6}} [116] => * archaičtí - ''A. anamensis'', ''A. afarensis'', ''A. bahrelghazali'' [117] => * pokročilí - ''A. africanus,'' ''A. sediba'', ''A. garhi'' [118] => * robustní - ''A. (Paranthropus) aethiopicus'', ''A. (Paranthropus) boisei'', ''A. (Paranthropus) robustus'' [119] => [120] => == Popis == [121] => Australopitékové tvoří značně variabilní skupinu, takže jejich celkovou charakteristiku lze podat jen s obtížemi. Zatímco hlava se podobala spíše lidoopům, tělo již neslo početné lidské znaky.{{Citace monografie | příjmení = Lewin| jméno = R| titul = Human evolution: an illustrated introduction| vydavatel = Wiley-Blackwell| místo = Suffolk|vydání = 5 | rok = 2004| počet stran = 284|isbn = 978-1405103787}} Předpokládá se, že se dožívali asi 40 let věku.{{Citace periodika|příjmení=Smith|jméno=B. H|titul=Dental development and the evolution of life history in Hominidae|periodikum=American Journal of Physical Anthropology|datum=|rok=1991|ročník=86|číslo=|strany=157–174|url=}} [122] => [123] => V porovnání s moderními lidmi byli poměrně malí - s výškou 100 – 160 cm a hmotností 30 – 50 kg se podobali spíše dnešním [[šimpanz]]ům. Značné rozdíly ve velikosti nalézaných ostatků ale ukazují na celkem výrazný [[pohlavní dimorfismus]], kdy samci mohli být proti samicím více než o polovinu větší (asi jako u dnešních [[gorila|goril]] nebo [[orangutan]]ů).{{citace periodika | příjmení = Aiello| jméno = L. C|rok = 1994|titul = Variable but singular| periodikum = Nature| ročník = 368| strany = 399–400}} Někteří badatelé však s myšlenkou výrazných rozdílů ve velikosti samců a samic nesouhlasí a předpokládají jen minimální odlišnosti. Ve skutečnosti podle nich může být dojem velkého pohlavního dimorfismu důsledkem srovnávání nálezů z širokého geografického i časového rozpětí.{{Citace periodika|příjmení = Reno|jméno = P. L.|spoluautoři = MCCOLLUM, M. A., MEINDL, R. S., LOVEJOY, C. O.|titul = An enlarged postcranial sample confirms Australopithecus afarensis dimorphism was similar to modern humans|periodikum = Philosophical Transactions of the Royal Society|rok = 2010|ročník = B365|strany = 3355–3363}} [124] => [125] => [[Soubor:Australopithecus afarensis endocast - Smithsonian Museum of Natural History - 2012-05-17.jpg|náhled|vlevo|''Lebka a mozek druhu Australopithecus afarensis'']] [126] => Pro australopitéky je rovněž typický ještě vcelku malý [[mozek]], jehož objem se pohybuje při horní hranici rozpětí současných lidoopů (v průměru asi 450 cm³). Proto se nepředpokládá, že by duševní schopnosti těchto časných homininů výrazně přesahovaly možnosti [[šimpanz]]ů, [[gorila|goril]] nebo [[orangutan]]ů. Vzhledem k velikosti mozku i k průběhu prořezávání zubů lze soudit, že ani délka a průběh [[ontogeneze]] se od nich příliš nelišila.{{Citace periodika|příjmení = Bogin|jméno = B.|příjmení2 = Smith|jméno2 = B. H|titul = The evolution of the human life cycle|periodikum = American Journal of Human Biology|rok = 1996|ročník = 8|strany = 703–716}} [127] => [[Soubor:Paranthropus aethiopicus face (University of Zurich).JPG|náhled|''Masivní šípový hřeben druhu A. aethiopicus'']] [128] => Přesto se již uvažuje o prvních náznacích reorganizace mozku, která by tak předcházela výraznějšímu zvětšování objemu. Dostupné lebeční kosti i přirozené výlitky mozkoven mohou nasvědčovat mírnému rozšiřování temenního a čelního laloku i přední části [[Spánkový lalok|spánkového laloku]] na úkor týlních partií.{{Citace monografie|příjmení = Holloway|jméno = R. L.|příjmení2 = Broadfield|jméno2 = D. C|titul = Brain Endocasts - The Paleoneurological Evidence|vydání = |vydavatel = Wiley-Liss|místo = |rok = 2003|počet stran = 315|strany = |isbn = 978-0471418238|příjmení3 = Yuan|jméno3 = M. S}} Měsíčitá rýha (''sulcus lunatus'') se proto posouvá směrem vzad.{{Citace periodika|příjmení=Holloway|jméno=R. L.|příjmení2=Clarke|jméno2=R. J.|příjmení3=Tobias|jméno3=P. V|titul=Posterior lunate sulcus in Australopithecus africanus: was Dart right?|periodikum=Comptes Rendus Palevol|datum=|rok=2004|ročník=3|číslo=|strany=287–293|url=}} U druhu ''A. sediba'' je pravá hemisféra mírně větší než levá, což je u lidí spojováno s typickou [[Leváctví|preferencí pravé ruky]].{{Citace periodika|příjmení=Carlson|jméno=K. J.|spoluautoři=STOUT, D., JASHAVILI, T., DE RUITER, D. J., TAFFOREAU, P., CARLSON, K. B., BERGER, L. R.|titul=The endocast of MH1, Australopithecus sediba|periodikum=Science|datum=|rok=2011|ročník=333|číslo=|strany=1402–1407|url=}} Celková stavba mozku australopitéků se přesto stále blíží spíše lidoopům než lidem.{{Citace sborníku|příjmení=DeSousa|jméno=A.|příjmení2=Cunha|jméno2=E|titul=Hominins and the emergence of the modern human brain|příjmení sestavitele=Hofman|jméno sestavitele=M. A.|příjmení sestavitele2=Falk|jméno sestavitele2=D|sborník=Evolution of the primate brain|vydavatel=Elsevier|strany=293–322|rok vydání=2012}} Jednotlivé rysy jsou navíc předmětem živých debat, neboť jejich charakter a výskyt je na dochovaných ostatcích nejednoznačný nebo proměnlivý. [129] => [130] => [[Mozkovna|Mozkovnu]] doplňují nápadné úpony dobře vyvinutých svalů, a to především u robustních druhů. Jedná se o šíjový hřeben ''crista nuchae'' pro šíjové svaly, vyvažující hlavu s masivními čelistmi a u větších jedinců (patrně samců) i o šípový hřeben ''crista sagittalis'' pro [[Sval spánkový|spánkový sval]] (''musculus temporalis''), který umožňuje silnou práci předních zubů. Také výrazné zúžení lebky za [[očnice]]mi vytváří dostatek prostoru pro zvětšený spánkový sval. U jihoafrických druhů ''A. africanus'' a ''P. robustus'' navíc obličej zpevňují masivní kostěné sloupky po stranách nosního otvoru, tzv. přední pilíře. [131] => [132] => Typickým znakem rodu ''Australopithecus'' je dále široký, miskovitě prohloubený obličej s plochým nosem a výraznými lícními kostmi, které svým vyklenutím ukazují na dobře vyvinutý [[Žvýkací sval|zevní žvýkací sval]] (''musculus masseter''). Nízké, vzad ubíhající čelo oddělují výrazné [[nadočnicový oblouk|nadočnicové oblouky]]. Pro všechny australopitéky jsou charakteristické také vystupující, masivně stavěné čelisti bez brady, zuby s nízkými zaoblenými hrbolky a silnou [[Sklovina|sklovinou]], značně zvětšené [[Stolička|stoličky]] a [[Třenový zub|třenové zuby]] (megadoncie), zmenšené [[řezák]]y a [[špičák (zub)|špičáky]] téměř zarovnané s ostatními zuby. U starších druhů je [[Chrup|dentice]] uložena ještě v paralelních řadách, u mladších zástupců (''A. africanus'', ''A. sediba'') se však již utváří [[Parabola (matematika)|parabolický]] zubní oblouk podobně jako u lidí. [133] => [[Soubor:Bipedalism.jpg|náhled|''Srovnání kostry šimpanze, australopitéka a člověka'']] [134] => [[Soubor:Australopithecus sediba and Lucy.jpg|náhled|''Srovnání koster druhu A. sediba (na krajích) a A. afarensis (uprostřed)'']] [135] => Kostra trupu a končetin nese množství archaických znaků, přestože se vzhledu moderních lidí blíží více než lebka. [[Hrudník]] má spíš kónický tvar jako u lidoopů, nikoliv soudkovitý jako u lidí.{{Citace monografie|příjmení = Šmahel|jméno = Zbyněk|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Příběh lidského rodu|vydání = |vydavatel = Moravské zemské muzeum|místo = Brno|rok = 2005|počet stran = 85|strany = |isbn = 80-7028-262-2}} Páteř je již esovitě prohnutá, jak dokládají nálezy bederních [[Obratel|obratlů]]. Dokonce se uvažuje, že australopitékové měli dlouhou a tudíž značně pohyblivou bederní část [[páteř]]e se šesti [[obratel|obratli]] (lidé mají bederních obratlů jen pět). Tento předpoklad se však zakládá především na rozboru jihoafrických nálezů ze [[Sterkfontein]] a u dalších jedinců nebyl s jistotou potvrzen. Není proto zcela jasné, zda se jedná o [[anomálie|anomálii]] nebo o typický znak celého [[Rod (biologie)|rodu]]. [136] => [137] => [[Pánev (anatomie)|Pánev]] australopitéků vykazuje všechny zásadní znaky lidské bipedie - spolu se stabilními klouby dolních končetin poskytovala oporu plně vzpřímenému tělu a pomáhala udržovat rovnováhu při [[bipedie|dvojnohé chůzi]]. Stabilní chůzi napomohlo i posunutí kolen směrem ke středu těla, podobně jako u lidí. Typická je však ještě mělká jamka [[Kyčel|kyčelního kloubu]], odpovídající malé hlavici stehenní kosti. [138] => [139] => Dolní končetiny byly v porovnání s pažemi ještě poměrně krátké. I prsty nohou byly lehce zakřivené a poměrně dlouhé a palec na noze, byť přitažený k ostatním prstům, si zachovával větší rozsah pohybu než u lidí. [[Chodidlo]] mělo oproti lidem mírně pohyblivější [[zánártí]], ale zároveň se vyznačovalo příčnou a snad i nízkou podélnou klenbou. [140] => [141] => Pro horní končetinu je typické primitivně prodloužené a svalnaté [[předloktí]] i větší rozsah pohybu v [[Rameno (anatomie)|ramenním kloubu]] a v [[zápěstí]].{{Citace sborníku|příjmení=Collard|jméno=M.|příjmení2=Wood|jméno2=B|titul=Grades among the African Early Hominids|příjmení sestavitele=Bromage|jméno sestavitele=T. G.|příjmení sestavitele2=Schrenk|jméno sestavitele2=F|sborník=African Biogeography. Climate Change & Human Evolution|vydavatel=Oxford University Press|místo=Oxford|strany=316–327|rok vydání=1999}} Stavba vlastní ruky se výrazně nelišila od lidských [[dlaň|dlaní]], jen prsty byly mírně prohnuté. Nebyly však již v porovnání s palcem tak dlouhé jako u lidoopů. Samotný palec byl proti moderním šimpanzům a gorilám lépe osvalený a výrazně pohyblivější.{{Citace periodika|příjmení=Crompton|jméno=R. H.|příjmení2=Vereecke|jméno2=E. E.|příjmení3=Thorpe|jméno3=S. K. S|titul=Locomotion and posture from the common hominoid ancestor to fully modern hominins with special reference to the common panin/hominin ancestor|periodikum=Journal of Anatomy|datum=|rok=2008|ročník=212|číslo=|strany=501–543|url=}} [142] => {| class="wikitable" [143] => |+Přehled odhadovaných velikostí jednotlivých druhů rodu Australopithecus [144] => !DRUH [145] => !VÝŠKA SAMCI (cm) [146] => !VÝŠKA SAMICE (cm) [147] => !HMOTNOST SAMCI (kg) [148] => !HMOTNOST SAMICE (kg) [149] => !OBJEM MOZKU (cm³) [150] => |- [151] => |'''''A. anamensis''''' [152] => | [153] => | [154] => |47 - 55 [155] => | [156] => | [157] => |- [158] => |'''''A. afarensis''''' [159] => |160 [160] => |100 [161] => |50 [162] => |30 [163] => |380 - 550 (průměr 450) [164] => |- [165] => |'''''A. africanus''''' [166] => |138 [167] => |115 [168] => |41 [169] => |30 [170] => |428 - 515 (průměr 460) [171] => |- [172] => |'''''A. garhi''''' [173] => | [174] => | [175] => | [176] => | [177] => |450 [178] => |- [179] => |'''''A. sediba''''' [180] => |130 [181] => |130 [182] => | [183] => | [184] => |420 [185] => |- [186] => |'''''P. aethiopicus''''' [187] => | [188] => | [189] => | [190] => | [191] => |410 [192] => |- [193] => |'''''P. boisei''''' [194] => |137 [195] => |124 [196] => |50 [197] => |34 [198] => |400 - 545 (průměr 488) [199] => |- [200] => |'''''P. robustus''''' [201] => |132 [202] => |110 [203] => |40 [204] => |32 [205] => |450 - 650 (průměr 530) [206] => |} [207] => [208] => == Způsob života == [209] => [[Soubor:Masai_Mara_River_aerial.jpg|náhled|266x266pixelů|''[[Masai Mara]] - analogie mozaikovité krajiny pliocénu'']] [210] => [211] => === Životní prostředí === [212] => Australopitékové obývali převážně [[tropický podnebný pás]] a jen výjimečně se vyskytovali i v [[Subtropický podnebný pás|subtropech]] (''A. africanus'', ''A. sediba'', ''P. robustus''). Dál od rovníku se rozšířili až zástupci rodu ''Homo''.{{Citace sborníku|příjmení=Reed|jméno=K. E.|příjmení2=Fish|jméno2=J. L|titul=Tropical and temperate seasonal influences on human evolution|příjmení sestavitele=Brockman|jméno sestavitele=D. K.|příjmení sestavitele2=van Schaik|jméno sestavitele2=C. P|sborník=Seasonality in Primates: Studies of Living and Extinct Human and Non-Human Primates|vydavatel=Cambridge University Press|místo=Cambridge|strany=491–520|rok vydání=2005}} [213] => [214] => Různé druhy australopitéků jsou známé z širšího spektra [[biotop]]ů, což souvisí mimo jiné i s dlouhým přežíváním [[Rod (biologie)|rodu]] a postupnými klimatickými změnami v [[pliocén]]u. Zároveň je však s přibývajícími nálezy neustále potvrzována značná ekologická tolerance a schopnost najít obživu v různých typech prostředí od sušší, otevřené [[Savana|savany]] přes [[Kras|krasové oblasti]] až po prosvětlené či hustší vlhké lesy, spojované nejčastěji se záplavovým územím řek a jezer.{{Citace sborníku|příjmení=Behrensmeyer|jméno=A. K.|příjmení2=Reed|jméno2=K. E|titul=Reconstructing the Habitats of Australopithecus: Paleoenvironments, Site Taphonomy, and Faunas|příjmení sestavitele=Reed|jméno sestavitele=K. E.|příjmení sestavitele2=Fleagle|jméno sestavitele2=J. G.|příjmení sestavitele3=Leakey|sborník=The Paleobiology of Australopithecus|vydavatel=Springer|strany=41–60|jméno sestavitele3=R. E|rok vydání=2013}} Detailní výzkumy tedy příliš nepotvrzují dřívější předpoklady o výhradním sepětí australopitéků se suchými travnatými pláněmi bez stromů. Naopak se zdá, že přednost dávali spíše zalesněnému prostředí s dostatkem vláhy, odkud však postupně pronikali i do otevřené krajiny.{{Citace sborníku|příjmení=Collard|jméno=M.|příjmení2=Wood|jméno2=B|titul=Grades among the African Early Hominids|příjmení sestavitele=Bromage|jméno sestavitele=T. G.|příjmení sestavitele2=Schrenk|jméno sestavitele2=F|sborník=African Biogeography, Climate Change, and Human Evolution|vydavatel=Oxford University Press|strany=316–327|rok vydání=1999}} [215] => [216] => Pro starší druhy se na základě mnoha přírodovědných analýz (nálezy ostatních druhů zvířat, analýza chemického složení půdy nebo zubní skloviny) nejčastěji uvažuje o pestré mozaikovité krajině. V ní mohly převládat otevřené travnaté pláně, ale byl zde i dostatek vodních zdrojů, pobřežních mokřin a menších či větších úseků lesních porostů a křovin, poskytujících potravu i úkryt před [[predátor]]y.{{Citace periodika|příjmení=Bobe|jméno=R|titul=Fossil Mammals and Paleoenvironments in the Omo‐Turkana Basin|periodikum=Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews|rok=2011|ročník=20|strany=254–263}} Výjimkou je druh ''[[Australopithecus bahrelghazali]]'', který patrně již před 3,6 miliony let obýval výrazně otevřenější [[ekosystém]], v němž stromové porosty mohly tvořit jen malé ostrůvky.{{citace periodika|příjmení=Lee-Thorp|jméno=J. A.|spoluautoři=LIKIUS, A., MACKAYE, H. T., VIGNAUD, P., SPONHEIMER, M., BRUNET, M.|titul=Isotopic evidence for an early shift to C4 resources by Pliocene hominins in Chad|periodikum=Proceedings of the National Academy of Sciences|rok=1995|ročník=109|strany=20 369 – 20 372}} Mladší druhy, především pak robustní formy, pronikaly do sušších nezalesněných prostor savany mnohem více, přestože se na rozdíl od soudobých zástupců rodu ''Homo'' stále drželi v blízkosti mokřin a jiných vlhčích míst, kde ještě mohly přežívat i řídké porosty.{{Citace periodika|příjmení=Reed|jméno=K. E|titul=Early hominid evolution and ecological change through the African Plio-Pleistocene|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=1997|ročník=32|strany=289–322}} [217] => [218] => === Strava === [219] => Stravě australopitéků byla od prvních nálezů věnována značná pozornost, a to i díky jedinečným [[Adaptace|adaptacím]] chrupu a čelistí. Již u nejstarších zástupců (''A. anamensis'', ''A. afarensis'') jsou dobře patrná zesílení žvýkacího aparátu, která naznačují určité změny potravních návyků. Masivní čelisti a enormně velké stoličky se silnou sklovinou od první poloviny [[20. století]] přispívaly k předpokladu, že australopitékové na rozdíl od předků moderních lidoopů přešli ke konzumaci tvrdé nebo silně abrazivní stravy, jako jsou ořechy, semena či kořínky.{{Citace periodika|příjmení=Daegling|jméno=D. J.|spoluautoři=MCGRAW, W. S., UNGAR, P. S., PAMPUSH, J. D., VICK, A. E., BITTY, E. A.|titul=Hard-object feeding in sooty mangabeys (Cercocebus atys) and interpretation of early hominin feeding ecology|periodikum=PLOS ONE.|datum=|rok=2011|ročník=8|číslo=|strany=e23095|url=}} To bylo spojováno s klimatickými změnami - vysušováním prostředí a ústupem lesa, v němž se na rozdíl od [[Savana|savany]] nacházel dostatek měkkých plodů. Úzká specializace na tvrdou a tuhou stravu se předpokládala zejména u robustních australopitéků s extrémně masivní stavbou zubů, čelistí i celé lebky.{{Citace periodika|příjmení=Ungar|jméno=P. S.|příjmení2=Sponheimer|jméno2=M. J|titul=The diets of early hominins|periodikum=Science|datum=|rok=2011|ročník=334|číslo=|strany=190–193|url=}} Ti byli pokládáni za výhradní býložravce, zatímco ostatní australopitékové a mezi nimi i předkové rodu ''Homo'' měli být spíše všežravci.{{Citace periodika|příjmení=Boaz|jméno=N. T|titul=Paleoecology of early Hominidae in Africa|periodikum=Kroeber Anthropological Society Papers|rok=1977|ročník=50|strany=37–62}} [220] => [[Soubor:Peninj mandible. Paranthropus boisei.jpg|vlevo|náhled|''Dolní čelist a zuby druhu Paranthropus boisei'']] [221] => Závěry, odvozované z [[Morfologie (biologie)|morfologie]] chrupu však od konce 20. století významně mění rostoucí počet detailních analýz dochovaných zubů. Studium mikroskopického poškození zubní [[Sklovina|skloviny]] ukazuje, že podíl tvrdé, na zpracování náročné stravy nemusel být nijak výrazný, protože stopy zanechané konzumovaným jídlem naznačují vyhledávání spíše měkčích plodin. Analýzy chemického složení skloviny sice potvrzují rostoucí příjem potravy z bezlesých prostor (traviny, jejich kořínky, semena a zásobní orgány), nicméně vždy výrazně doplňovaný měkčími plody z lesů. Zdá se tedy, že vše nasvědčuje jen částečnému a postupnému pronikání do otevřených [[biotop]]ů, přičemž ke změně jídelníčku došlo spíše rozšířením spektra přijímané potravy než specializací a přechodem od jednoho typu k druhému.{{Citace periodika|příjmení=Sponheimer|jméno=M.|spoluautoři=ALEMSEGED, Z., CERLING, T., GRINE, F., KIMBEL, W., LEAKEY, M., LEE-THORP, J. F., MANTHI, F., REED, K., WOOD, B., WYNN, J.|titul=Isotopic evidence of early hominin diets|periodikum=Proceedings of the National Academy of Sciences|rok=2013|ročník=110|strany=1051–10518}} [222] => [223] => Australopitékové (včetně robustních druhů) tedy zřejmě dokázali s úspěchem využít širší spektrum [[biotop]]ů a v mnoha z nich najít dostatek potravy, což mohlo být výhodné v dynamicky se měnícím, nestabilním prostředí s rostoucí sezónností. Proto je také prakticky nemožné určit převládající složku potravy''.''{{Citace periodika|příjmení=Codron|jméno=D.|spoluautoři=LEE-THORP, J. A., SPONHEIMER, M., DE RUITER, D., CODRON, J.|titul=What insights can baboon feeding ecology provide for early hominin niche differentiation?|periodikum=International Journal of Primatology|rok=2008|ročník=29|strany=757–772}} Preferováno mohlo být ovoce a další měkké části rostlin, nahrazované pouze v dobách nedostatku jinými zdroji.{{Citace sborníku|příjmení=Sponheimer|jméno=M.|příjmení2=Dufour|jméno2=D. L|titul=Increased dietary breadth in early hominin evolution: revisiting arguments and evidence with a focus on biogeochemical contributions|příjmení sestavitele=Hublin|jméno sestavitele=J. J.|příjmení sestavitele2=Richards|jméno sestavitele2=M. P|sborník=The Evolution of Hominin Diets|vydavatel=Springer|strany=229–240|rok vydání=2009}} K rozvoji robustního žvýkacího aparátu již u nejstarších australopitéků tak mohla spíše než denní rutina přispět jen krátkodobá, ale kriticky významná konzumace méně oblíbených zdrojů.{{Citace periodika|příjmení=Berthaume|jméno=M.|spoluautoři=GROSSE, I. R., PATEL, N. D., STRAIT, D. S., WOOD, S., RICHMOND, B. G.|titul=The effect of early hominin occlusal morphology on the fracturing of hard food items|periodikum=The Anatomical Record|datum=|rok=2010|ročník=293|číslo=|strany=594–606|url=}} Tuhá a abrazivní potrava mohla patřit k důležitým záložním zdrojům, využívaným v méně příznivých částech roku. Nemusela být [[Výživa|nutričně]] nejvýhodnější ani snadno dostupná, ale byl jí dostatek i v době, kdy běžné složky potravy selhávaly. V těchto krátkých obdobích mohla tvořit až 100% jídelníčku,{{Citace periodika|příjmení=Marshall|jméno=A. J.|příjmení2=Wrangham|jméno2=R. W|titul=Evolutionary consequences of fallback foods|periodikum=International Journal of Primatology|rok=2007|ročník=28|strany=1219–1235}} aniž by na zubech (kvůli krátkodobému využití) zanechala výraznější stopy.{{Citace periodika|příjmení=Sponheimer|jméno=M.|spoluautoři=CODRON, D., PASSEY, B. H., DERUITER, D. J., CERLING, T. E., LEE-THORP, J. A.|titul=Using carbon isotopes to track dietary change in modern, historical, and ancient primates|url=https://archive.org/details/sim_american-journal-of-physical-anthropology_2009-12_140_4/page/661|periodikum=American journal of physical anthropology|rok=2009|ročník=140|strany=661–670}} Za velmi pravděpodobný záložní zdroj jsou často považovány různé podzemní zásobní orgány [[Lipnicovité|travin]] nebo [[Šáchorovité|šáchorovitých]] ([[Hlíza|hlízy]], [[Cibule (orgán)|cibule]], [[Oddenek|oddenky]]). Tyto orgány zadržují na rozdíl od nadzemních částí rostliny množství vody i živin,{{Citace periodika|příjmení=Dominy|jméno=N. J.|spoluautoři=VOGEL, E. R., YEAKEL, J. D., CONSTANTINO, P., LUCAS, P. W.|titul=Mechanical properties of plant underground storage organs and implications for dietary models of early hominins|periodikum=Evolutionary Biology|rok=2008|ročník=35|strany=159–175}} v savaně jsou téměř všudypřítomné, ale pro mnohé živočichy obtížně dostupné. Je třeba je vyhrabat ze země, takže existuje jen velmi malá potravní konkurence ostatních [[Býložravec|býložravců]].{{Citace sborníku|příjmení=Sponheimer|jméno=M.|příjmení2=Lee-Thorp|jméno2=J.|příjmení3=De Ruiter|jméno3=D. J|titul=Icarus, isotopes, and australopith diets|příjmení sestavitele=Ungar|jméno sestavitele=P|sborník=Evolution of the Human Diet: The Known, the Unknown, and the Unknowable|vydavatel=Oxford University Press|strany=132–149|rok vydání=2007}} V tropickém vlhkém lese jsou však vzácné,{{Citace periodika|příjmení=Laden|jméno=G.|příjmení2=Wrangham|jméno2=R|titul=The rise of hominids as an adaptive shift in fallback foods: plant underground storage organs (USOs) and australopith origins|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=2005|ročník=49|strany=482–498}} jejich využití tudíž může souviset s šířením australopitéků do nezalesněných prostor. Navíc se velmi často nacházejí ve vlhkém prostředí různých mokřin i v záplavových oblastech jezer a řek, což odpovídá pozorované vazbě na vlhčí místa.{{Citace periodika|příjmení=Stewart|jméno=K. H|titul=Environmental change and hominin exploitation of C4-based resources in wetland/savanna mosaics|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=2014|ročník=77|strany=1–16}} Nejsou vyloženě tvrdé, ale tuhé a houževnaté a vyžadují poměrně důkladné rozžvýkání. Zbytky prachu a zeminy na povrchu podzemních částí rostlin mohly navíc ve sklovině způsobit škrábance a rýhy, podobné stopám na zubech listožravých primátů, takže stopy mohou i přes zdánlivou podobnost naznačovat jiný druh stravy.{{Citace periodika|příjmení=Grine|jméno=F. E.|spoluautoři=SPONHEIMER, M. J., UNGAR, P. S., LEE-THORP, J., TEAFORD, M. F.|titul=Dental microwear and stable isotopes inform the paleoecology of extinct hominins|url=https://archive.org/details/sim_american-journal-of-physical-anthropology_2012-06_148_2/page/285|periodikum=American journal of physical anthropology|rok=2012|ročník=148|strany=285–317}} [224] => [225] => Někteří odborníci se dokonce domnívají, že různorodost australopitéků může být považována za důsledek využívání různých záložních zdrojů. Rozdíly v utváření zubů a čelistí mohou být dány odlišnými mechanickými nároky podzemních zásobních orgánů – gracilní australopitékové se mohli soustředit spíše na měkčí, tuhé cibulky, zatímco robustní druhy byly schopné konzumovat i tvrdší hlízy a oddenky. První zástupci rodu ''Homo'' pak mohli místo tuhých [[Hlíza|hlíz]] zvolit jako záložní zdroj živočišnou stravu, například [[Kostní dřeň|morek]], k němuž se dokázali dostat pomocí kamenných nástrojů. [226] => [227] => V každém případě se odborníci téměř bezvýhradně shodují, že australopitékové byli převážně (zřejmě ne výhradně) býložraví. Zpočátku mnozí badatelé uvažovali spíše o masité stravě i s využitím aktivního lovu. S přibývajícími podklady se však postupně prosazoval předpoklad rostlinné stravy.{{Citace periodika|příjmení=Teaford|jméno=M. F.|příjmení2=Ungar|jméno2=P. S|titul=Diet and the evolution of the earliest human ancestors|periodikum=Proceedings of the National Academy of Sciences|datum=|rok=2000|ročník=97|číslo=|strany=13 506 – 13 511|url=}} Její upřednostňování podporuje mimo jiné i vcelku mohutný hrudník a trup, poskytující dostatek prostoru pro objemný trávicí trakt, nebo ploché tupé stoličky, nevhodné k důkladnému zpracování syrového masa. Vzhledem k potravním zvyklostem moderních lidoopů i lidí lze ovšem předpokádat příležitostnou konzumaci [[hmyz]]u (zejména [[Termiti|termitů]]), drobných [[Obratlovci|obratlovců]] nebo vajec.{{Citace periodika|příjmení=Sponheimer|jméno=M.|příjmení2=Lee-Thorp|jméno2=J.|titul=Differential resource utilization by extant great apes and australopithecines: towards solving the C-4 conundrum|periodikum=Comparative Biochemistry and Physiology|rok=2003|ročník=A136|strany=27–34}} Na tendence k využívání živočišné potravy mohou ukazovat i nálezy zvířecích kostí, nesoucích na povrchu stopy po úderech kamenem. Byly zjištěny v oblasti Dikika i v Bouri a naznačují snahu o rozbití kosti a získání morku.{{citace periodika|příjmení=McPherron|jméno=S. P.|spoluautoři=ALEMSEGED, Z., MAREAN, C. W., WYNN, J. G., REED, D., GERAADS, D., BOBE, R., BÉARAT, H. A.|titul=Evidence for stone-tool-assisted consumption of animal tissues before 3.39 million years ago at Dikika, Ethiopia|periodikum=Nature|rok=2010|ročník=446|strany=857–860}}{{Citace periodika|příjmení=De Heinzelin|jméno=J.|spoluautoři=DESMOND, C. J., WHITE, T., HART, W., RENNE, P., WOLDEGABRIEL, G., BEYENNE, Y., VRBA, E.|titul=Environment and behaviour of 2.5-million-year-old Bouri Hominids|periodikum=Science|datum=|ročník=284|číslo=|strany=625–629|url=}} Jejich původce nelze s jistotou určit, obvykle jsou přisuzovány druhům ''A. afarensis'' a ''A. garhi''. Občasnou konzumaci masité stravy lze patrně odvozovat i ze stop nákazy [[Brucelóza|brucelózou]] na obratlích druhu ''A. africanus'' ze Sterkfontein.{{Citace periodika|příjmení=D'Anastasio|jméno=R.|spoluautoři=ZIPFEL, B., MOGGI CECCHI, I., STANYON, R., CAPASSO, L.|titul=Possible brucellosis in an early hominin skeleton from Sterkfontein, South Africa|periodikum=PLOS ONE|datum=|rok=2009|ročník=4|číslo=|strany=e6439|url=}} [228] => [229] => === Pohyb === [230] => [231] => Početné [[Morfologie (biologie)|morfologické]] znaky kostry, především téměř lidské utváření [[Pánev (anatomie)|pánve]], [[stehenní kost]]i, [[Kyčelní kloub|kyčelního]], [[Koleno|kolenního]] i [[Hlezenní kloub|hlezenního kloubu]], obdobné rozložení [[sval]]ů a [[vaz]]ů v oblasti [[Hýždě|hýždí]] a [[Stehno|stehen]] nebo palec na noze s omezenou hybností svědčí o běžně užívané [[Bipedie|bipedii]] - vzpřímené dvojnohé chůzi. Větší část poznatků o způsobu pohybu australopitéků je přitom odvozována z početných nálezů druhu ''Australopithecus afarensis'' a ''Australopithecus africanus''. [232] => [233] => Předmětem diskusí ovšem zůstává způsob a efektivita chůze. Většina badatelů nepochybuje o plně bipedním pohybu lidského typu, nejvýše s několika málo specifickými znaky. Přesto část autorů uvažuje o chůzi s pokrčenými koleny a kyčlemi.{{Citace periodika|příjmení=Stern|jméno=J. T.|příjmení2=Susman|jméno2=R. L.|titul=The locomotor anatomy of Australopithecus afarensis|periodikum=American Journal of Physical Anthropology|rok=1983|ročník=60|strany=279–317}} Odlišný poměr délky končetin v porovnání s moderními lidmi (krátké nohy a dlouhé ruce) i odlišnosti ve způsobu stabilizace nohou a trupu mohly způsobit, že pohyb možná připomínal nedokonalou bipedii malých dětí ve věku dvou až tří let. Chůze mohla být energeticky náročnější,{{Citace periodika|příjmení=Richmond|jméno=B. G.|příjmení2=Aiello|jméno2=L. C.|příjmení3=Wood|jméno3=B. A|titul=Early hominin limb proportions|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=2002|ročník=43|strany=529–548}} nevhodná pro přesuny na velké vzdálenosti a nebo ve velké rychlosti.{{Citace sborníku|příjmení=Sussman|jméno=R. W.|příjmení2=Hart|jméno2=D|titul=Modeling the Past: The Primatological Approach|příjmení sestavitele=Henke|jméno sestavitele=W. C.|příjmení sestavitele2=Tattersall|jméno sestavitele2=I|sborník=Handbook of palaeoanthropology 2|vydavatel=Springer|místo=Berlín|strany=702–721|rok vydání=2007}} Přesto není nutné vnímat tento pohyb jako nedokonalý přechodný stupeň, směřující k lépe vyvinutému člověku. Australopitékové byli dobře přizpůsobení svému prostředí, které obývali poměrně dlouho a úspěšně.{{Citace periodika|příjmení=Rak|jméno=Y|titul=Lucy's pelvic anatomy: its role in bipedal gait|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=1991|ročník=20|strany=283–290}} [234] => [235] => Velká části odborníků však předpokládá, že zatímco rod ''Homo'' se přizpůsobil rychlému pohybu a běhu v otevřené [[Savana|savaně]], australopitékové pomalejší pozemní chůzi alespoň zčásti kombinovali se šplháním v korunách stromů, kde patrně hledali potravu i úkryt před dravci. Svědčí pro to některé přetrvávající znaky, zděděné po předcích - robustní, dobře osvalená [[pažní kost]], dlouhé svalnaté [[předloktí]], pohyblivá [[Rameno (anatomie)|ramena]] i [[zápěstí]], dlouhé prohnuté prsty schopné pevného úchopu nebo částečně odtažitelný palec na noze. Odborníci se ovšem nemohou shodnout, zda jsou pozorované znaky skutečně odrazem částečně stromového života a nebo zda se jedná jen o nepoužívané pozůstatky, které ještě nestihly zcela vymizet. Na četnost užívání stromového patra u australopitéků tak dosud neexistuje jednotný názor. Rozdíly mohly být mezi jednotlivými druhy, mezi samci a samicemi i různými věkovými skupinami. Také je možné, že nešlo jen o šplhání ve větvích, ale i o lezení po skalách a útesech.{{Citace periodika|příjmení=McNulty|jméno=K. P|titul=Evolutionary development in Australopithecus africanus|periodikum=Evolutionary Biology|datum=|rok=2012|ročník=39|číslo=|strany=488–498|url=}}{{Citace periodika|příjmení=Reynolds|jméno=S. C.|příjmení2=Bailey|jméno2=G. N.|příjmení3=King|jméno3=G. C|titul=Landscapes and their relation to hominin habitats: case studies from Australopithecus sites in eastern and southern Africa|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=2011|ročník=60|číslo=|strany=281–298|url=}} V každém případě již šplhání ztratilo oproti starším [[Hominidé|hominidům]] na významu a některé znaky, výhodné pro život v korunách stromů byly obětovány ve prospěch bipední chůze (např. protistojný palec). Australopiték se tak i ve větvích musel pohybovat svébytným způsobem - jinak než lidoopi, ale i lidé.{{Citace periodika|příjmení=Drapeau|jméno=M. S.|příjmení2=Harmon|jméno2=E. H|titul=Metatarsal torsion in monkeys, apes, humans and australopiths|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=2013|ročník=64|strany=93–108}} [236] => [237] => Nové nálezy navíc ukazují, že [[adaptace]] jednotlivých druhů pro bipedii se vzájemně mírně odlišují. Zdá se tedy, že v [[pliocén]]u a [[pleistocén]]u existovalo souběžně více druhů dvojnohé chůze, v různé míře kombinované se šplháním, ale jen jedna z linií pokračovala ke zdokonalení u rodu ''[[Člověk|Homo]]''.{{Citace sborníku|příjmení=Harcourt-Smith|jméno=W. E|titul=The Origins of Bipedal Locomotion|příjmení sestavitele=Henke|jméno sestavitele=W. C.|příjmení sestavitele2=Tattersall|jméno sestavitele2=I|sborník=Handbook of palaeoanthropology 3|vydavatel=Springer|místo=Berlín|strany=1483–1518|rok vydání=2007}} [238] => [239] => Adaptace k bipedii však ovlivnily i možnosti [[rozmnožování]]. Platypeloidní tvar pánve je u moderních lidí velmi nevhodný pro [[porod]], který v tom případě bývá značně komplikovaný až nemožný.{{Citace periodika|příjmení=Häusler|jméno=M.|příjmení2=Schmid|jméno2=P|titul=Comparison of the pelvis of Sts 14 and AL 288–1: implications for birth and sexual dimorphism in australopithecines|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=1995|ročník=29|strany=363–383}} Pro samice australopitéků mohl být relativně bezproblémový díky malému objemu mozku, a tudíž i malé hlavičce novorozenců. Přesto již [[Fetus|plod]] zřejmě nemohl procházet porodními cestami přímo jako u šimpanzů, ale byl donucen k částečné [[Rotace|rotaci]]. Zároveň se ovšem nemohl v předozadně zploštělé pánvi otáčet jako u lidí a hlavička tak nejspíše procházela pánví příčně, čelně orientována k jednomu z kyčelních kloubů. Mnozí autoři předpokládají, že komplexnější, „lidský“ porod s plnou rotací plodu - jeden z nejsložitějších ve zvířecí říši - se vyvinul až během [[pleistocén]]u, souběžně se zvyšováním lebeční kapacity rodu ''Homo''.{{Citace periodika|příjmení=Lovejoy|jméno=C. O|titul=Evolution of human walking|url=https://archive.org/details/sim_scientific-american_1988-08_259_2/page/82|periodikum=Scientific American|rok=1988|ročník=259|strany=82–89}} Tomu však odporuje nález pánve druhu ''A. sediba'', která je v předozadním směru širší.{{Citace periodika|příjmení=Kibii|jméno=J. M.|spoluautoři=CHURCHILL, S. E., SCHMID, P., CARLSON, K. J., REED, N. D., DE RUITER, D. J., BERGER, L. R.|titul=A partial pelvis of Australopithecus sediba|periodikum=Science|datum=|rok=2011|ročník=333|číslo=|strany=1407–1411|url=}} Rozšíření této pánve přitom nemůže souviset se zvětšováním mozku, protože mláďata druhu ''A. sediba'' se velikostí mozkovny výrazně nelišila od moderních lidoopů. Přestavba pánve tak musela odpovídat spíše na požadavky [[bipedie]]. Je možné, že změny umožnily efektivnější práci [[Hýžďové svaly|hýžďových]] a stehenních svalů a tudíž i energeticky méně náročnou chůzi. [240] => [241] => === Kultura === [242] => Ačkoliv australopitéci v mnoha ohledech vykročili na cestu k modernímu člověku, způsobem života i společenskou organizací zůstali spíše na úrovni lidoopů. Nápadný [[pohlavní dimorfismus]] naznačuje, že netvořili [[Monogamie|monogamní páry]] a žili patrně ve větších skupinách podobně jako moderní šimpanzi či gorily.{{Citace periodika|příjmení=Richmond|jméno=B. G.|příjmení2=Jungers|jméno2=W. L|titul=Size variation and sexual dimorphism in Australopithecus afarensis and living hominoids|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=1995|ročník=29|strany=229–245}} Na rozdíl od tělesných rozměrů však není mezi samci a samicemi velký rozdíl v délce špičáků. To znamená, že tyto zuby již oproti lidoopům neměly tak velký význam v bojích o samice nebo teritorium.{{Citace periodika|příjmení=Ward|jméno=C. V.|příjmení2=Leakey|jméno2=M. G.|příjmení3=Walker|jméno3=A|titul=Morphology of Australopithecus anamensis from Kanapoi and Allia Bay, Kenya|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=2001|ročník=41|strany=255–368}} Počet jedinců nebyl v minulosti nijak závratný, takže v celkovém množství zvířat mohli australopitékové tvořit jen malý zlomek, nejvýše několik málo procent. Neexistují žádné doklady o vytváření jakýchkoliv základen, stále obydlených míst. Koncentrace ostatků homininů a jiných zvířat v jihoafrických jeskyních byla způsobena aktivitou šelem, nikoliv osídlením australopitéky. Struktura [[hltan]]u a [[hrtan]]u zůstávala podle utváření spodiny lebeční obdobná jako u moderních lidoopů, bez možnosti rozvoje [[Řeč|artikulované řeči]]. Komunikace tak mohla probíhat zhruba na úrovni goril nebo šimpanzů. [243] => [244] => Raymond A. Dart se domníval, že australopitékové (''A. africanus'') využívali tzv. [[Osteodontokeratická kultura|osteodontokeratickou kulturu]] - nástroje ze zvířecích kostí, zubů a rohů. Novější studie však prokázaly, že zvířecí kosti byly poškozeny a nashromážděny aktivitou [[predátor]]ů stojících i za smrtí australopitéků. Přesto se na základě znalostí nástrojové činnosti moderních lidoopů, ale i jiných druhů zvířat ([[vydry]], [[Makak rhesus|makakové]]) všeobecně předpokládá, že také australopitékové mohli využívat jednoduché nástroje - větve, klacíky nebo neupravené valouny. Takové chování lze však jen obtížně doložit, protože případné nástroje prakticky nelze rozeznat. [245] => [246] => Zkrácené prsty i silný pohyblivý palec již svědčí o zlepšení manipulačních schopností, ačkoliv kvůli přetrvávajícím adaptacím pro šplhání ještě nemohlo být dosaženo tak jemné manipulace jako u lidí. Není zcela jisté, jestli australopitékové byli schopni tzv. ''precizního gripu'', kdy je možné pevně spojit ukazovák a palec bříšky k sobě, to ale nevylučuje dostatečnou zručnost pro práci s jednoduchými nástroji.[[Soubor:Macaca_fascicularis_aurea_stone_tools_-_journal.pone.0072872.g002.png|náhled|''Kamenné nástroje dnešních makaků jávských'']] [247] => S australopitéky je spojováno několik náznaků užívání a výroby nástrojů: [248] => * Dikika - zářezy na zvířecích kostech (3,4 miliony let; ''A. afarensis?'') [249] => * Bouri - zářezy na zvířecích kostech (2,5 milionu let; ''A. garhi?'') [250] => * Swartkrans - užíváním opotřebené zvířecí kosti (2-3 miliony let; ''A. robustus?''){{Citace periodika|příjmení=Backwell|jméno=L. R.|příjmení2=D'Errico|jméno2=F|titul=Early hominid bone tools from Drimolen|periodikum=Journal of Archaeological Science|datum=|rok=2008|ročník=35|číslo=|strany=2880–2894|url=}} [251] => * Drimolen - užíváním opotřebené zvířecí kosti (1,5-2 miliony let; ''A. robustus?'') [252] => Zatím nebylo možné tyto nálezy jednoznačně přiřadit konkrétnímu druhu homininů. Jejich původcem mohl být některý z australopitéků, ale i soudobí zástupci rodu ''Homo''. Zářezy na zvířecích kostech představují první doklady snahy o přístup k živočišné potravě a ukazují nejen na možný zájem australopitéků o masitou potravu ([[Kostní dřeň|morek]]), ale i na schopnost využívat k jejímu získávání kameny nebo kamenné nástroje. Přesto se neuvažuje o aktivním lovu velkých zvířat, ale spíše o využívání kořisti jiných [[Masožravci|masožravců]], tedy o oškrábání posledních zbytků masa nebo rozbití kosti za účelem získání [[Kostní dřeň|morku]]. Nelze však určit, zda byl k tomuto účelu použit předem připravený, záměrně vyrobený nástroj nebo jen vhodný neopracovaný kámen, nesoucí nejvýše přirozeně zaostřenou hranu. [253] => [254] => == Fylogeneze == [255] => Australopitékové tvoří značně různorodou, [[Geografie|geograficky]] i časově širokou skupinu [[Hominidé|hominidů]], vazby mezi nimi jsou ale zatím mnohdy nejasné. Podle mínění velké části badatelů je rod spíše [[Parafyletismus|parafyletický]]. Existují snahy o rozdělení australopitéků do menších skupin - samostatných rodů (''Paranthropus'', ''Praeanthropus''), zatím však žádné z nastíněných řešení nebylo jednoznačně přijato, a to i kvůli neúplně dochovaným nálezům.{{Citace periodika|příjmení=Wood|jméno=B. A.|příjmení2=Richmond|jméno2=B. G|titul=Human evolution: taxonomy and paleobiology|periodikum=Journal of Anatomy|datum=|rok=2000|ročník=196|číslo=|strany=19–60|url=}} Stále více se navíc ukazuje, že vývoj [[Hominini|homininů]] nebyl lineární, že jej provázelo množství [[Konvergence (evoluce)|homoplasií]] a že vzájemné vztahy jednotlivých druhů mohly být poměrně komplikované. Na základě vzácných, neúplných nálezů je však lze jen obtížně vysvětlit. [256] => [257] => Australopitékové (''A. anamensis'') mohou navazovat na [[Ardipithecus|ardipitéky]] a pocházet z východní Afriky.{{Citace sborníku|příjmení=Alemseged|jméno=Z|titul=Australopithecus in Ethiopia|příjmení sestavitele=Reed|jméno sestavitele=K. E.|příjmení sestavitele2=Fleagle|jméno sestavitele2=J. G.|příjmení sestavitele3=Leakey|sborník=The Paleobiology of Australopithecus|vydavatel=Springer|strany=63–72|jméno sestavitele3=R. E|rok vydání=2013}} Zhruba před 3 - 3,5 miliony let ovšem prudce vzrostlo množství současně žijících druhů ([[adaptivní radiace]]), což komplikuje poznání jejich vývoje. Objevují se ''A. afarensis'', ''A. bahrelghazali,'' ''A. deyiremeda'' i ''Kenyanthropus platyops.'' Nejpozději v tuto dobu dochází také k rozšíření do jižní Afriky, odkud je doložen ''A. africanus''. Záhy se přidávají ještě robustní formy, prakticky současně se však již objevují i první zástupci rodu ''Homo'' a nejstarší kamenné nástroje. Zdá se, že část homininů zvolila k přežití strategii velkých zubů a silných čelistí (rod ''Paranthropus''), zatímco jiní upřednostnili větší mozek (rod ''Homo'').{{Citace periodika|příjmení=Coppens|jméno=Y|titul=Hominid evolution and the emergence of the genus Homo|periodikum=Pontifical Academy of Sciences Scripta Varia|datum=|rok=2013|ročník=121|číslo=|strany=1–15|url=}} [258] => [259] => Dosud málo poznané jsou vztahy východoafrických a jihoafrických druhů. Nálezy jsou oddělené rozsáhlým územím, které je prakticky neprozkoumané a bez nálezů.{{Citace periodika|příjmení=Strait|jméno=D. S.|příjmení2=Wood|jméno2=B. A|titul=Early hominid biogeography|periodikum=Proceedings of the National Academy of Sciences|datum=|rok=1999|ročník=96|číslo=|strany=9196–9200|url=}} Problematické je rovněž datování jihoafrických lokalit. Lze předpokládat, že mezi jižní a východní Afrikou docházelo k poměrně intenzivním přesunům a vzájemnému ovlivňování [[Fauna|fauny]] (včetně hominidů), to je ale zatím těžké vysledovat. [260] => [261] => Jasná není ani spojitost s prvními zástupci rodu ''Homo'', ačkoliv se obecně předpokládá, že lidé vzešli z australopitéků. Dosud nebylo vyřešeno na který ze známých druhů (pokud vůbec na nějaký) první lidé navazují, s jistotou lze vyloučit jen paranthropy. Každá z linií mohla svébytným způsobem rozvíjet typicky lidské znaky (reorganizace a růst mozku, změny na zubech, zlepšování [[bipedie]], opouštění stromového patra, výroba a užívání nástrojů), ale jen jedna z nich tyto kroky dokončila a byla na cestě k člověku úspěšná. Časné formy rodu ''Homo'' lze ovšem jen obtížně odlišit od mladších zástupců australopitéků, oba rody navíc žily déle než 1 milion let (v době před 2,8 – 1,3 miliony let) souběžně vedle sebe. [262] => [263] => Rovněž není jasné, proč australopitékové vyhynuli. Na známých lokalitách jsou výrazně hojnější než současně žijící zástupci rodu ''Homo'' a navíc se předpokládá, že byli potravními generalisty, což by jim mělo poskytovat vysoké šance k přežití nepříznivých období. Snad došlo k prohloubení klimatických změn, úbytku vlhkých míst a vodních zdrojů, ale i záložních zdrojů potravy, s jejichž pomocí australopitékové překlenovali suchá období. Důvodem však mohla být i neschopnost konkurovat prasatům, opicím či mladším formám rodu ''Homo (''především ''[[Homo erectus]])'', využívajícím stejné potravní zdroje.{{Citace monografie|příjmení=Šmahel|jméno=Z|příjmení2=|jméno2=|titul=Příběh lidského rodu|vydání=1|vydavatel=Moravské zemské muzeum|místo=Brno|rok=2005|počet stran=85|strany=|isbn=80-7028-262-2}} ''Homo erectus'' například mohl díky lepší schopnosti plánování záměrně stopovat budoucí kořist a nespoléhat jen na náhodné nálezy nebo dokázal díky kamenným nástrojům rozbít zvířecí kosti a využít morek, nejen zbytky masa zanechané šelmami.{{Citace periodika|příjmení=Sponheimer|jméno=M.|příjmení2=Lee-Thorp|jméno2=J. A|titul=Differential resource utilization by extant great apes and australopithecines: towards solving the C-4 conundrum|periodikum=Comparative Biochemistry and Physiology A|datum=|rok=2003|ročník=136|číslo=|strany=27–34|url=}} Takové hypotézy však dosud nelze ověřit. [264] => [265] => == Druhy australopitéka == [266] => [[Soubor:Lucy_blackbg.jpg|vlevo|náhled|''Ostatky samice Lucy (A. afarensis)'']] [267] => [268] => === Anamensis === [269] => ''[[Australopithecus anamensis|Australopitheacus anamensis]]'' je nejstarším známým australopitékem. Žil na území dnešních států [[Etiopie]] a [[Keňa]] asi před 4,2 - 3,9 miliony let. Obýval pestrou mozaikovitou krajinu, patrně s dostatkem lesních porostů. Vyhledával převážně rostlinnou stravu. Předpokládá se, že je přímým předchůdcem druhu ''Australopithecus afarensis'' a snad i předkem všech mladších australopitéků. [270] => [271] => === Afarensis === [272] => ''[[Australopithecus afarensis]]'' žil před 3,8 až 2,9 milionu let. Díky početným nálezům z [[Tanzanie]], [[Keňa|Keni]] a [[Etiopie]] (na 500 vzorků z více než 100 jedinců) je jedním z nejlépe poznaných australopitéků. Obýval širší spektrum biotopů, kde využíval různorodé potravní zdroje převážně rostlinného původu. Může být předkem rodu ''Homo'' i robustních australopitéků, jejich vzájemný vztah je však dosud nejistý. Do druhu ''Australopithecus afarensis'' někteří badatelé řadí i ostatky, jinými vyčleňované do samostatných druhů ''[[Australopithecus bahrelghazali]]'' a ''[[Kenyanthropus platyops]]''. [273] => [274] => === Africanus === [275] => ''[[Australopithecus africanus]]'' žil před 2 až 3 miliony let na území dnešní [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republiky]]. Je velmi dobře doložen hojnými nálezy z tamních krasových jeskyní. Není jasné, zda patří mezi předchůdce člověka a nebo zda se jedná o slepou vývojovou větev. Oproti východoafrickým australopitékům byl lépe přizpůsoben lesnatému prostředí, obživu však získával i v okolní savaně. [276] => [277] => === Garhi === [278] => ''[[Australopithecus garhi]]'' žil zhruba před 2,5 miliony let na břehu mělkého jezera na středním toku řeky [[Awaš (řeka)|Awaš]] v dnešní [[Etiopie|Etiopii]]. Tento velmi málo poznaný australopiték měl patrně již delší dolní končetiny. Kromě ostatků hominidů byly zachyceny i stejně staré kosti [[Turovití|turovitých]] a koní ''[[Hipparion]]'' s rýhami a stopami úderů kamenem na povrchu. Ačkoliv není možné jednoznačně prokázat, že toto poškození způsobili zástupci druhu ''A. garhi'', souvislost je velmi pravděpodobná. [279] => [280] => === Sediba === [281] => ''[[Australopithecus sediba]]'' žil jako jeden z nejmladších australopitéků před 2 miliony let v jižní Africe, v okolí jeskyně Malapa. Zde byly zachyceny unikátně dochované kostry, představující jedince dobře přizpůsobené ke šplhání v korunách stromů, ale zároveň s velmi moderně utvářenou pánví, která ukazuje na běžně užívanou bipedii. Tento druh již nese překvapivě velké množství znaků, typických pro rod ''Homo''. [282] => [283] => === Bahrelghazali === [284] => ''[[Australopithecus bahrelghazali]]'' byl zachycen v Čadu a je dosud jediným australopitékem, nalezeným západně od Velké příkopové propadliny. Před 3 miliony let zde obýval nezvykle otevřený ekosystém bez výraznějších stromových porostů. [285] => [286] => === Deyiremeda === [287] => ''Australopithecus deyiremeda'' byl současníkem druhu ''Australopithecus afarensis'' - žil před 3,3 až 3,5 miliony let v Etiopii. Zatím je znám jen z několika zlomků čelistí, jejichž utváření se nápadně blíží člověku a druhu ''Kenyanthropus platyops''. [288] => [289] => === Aethiopicus === [290] => ''[[Paranthropus aethiopicus|Australopithecus (Paranthropus) aethiopicus]]'' je nejstarším prokazatelným zástupcem robustních australopitéků. Žil před 2,3 až 2,7 miliony let ve východní Africe, na území dnešní Keni, Etiopie a Tanzanie. Představuje patrně spojnici mezi druhem ''Australopithecus afarensis'' a mladšími [[Paranthropus|paranthropy]] (A. robustus, A. boisei). Obýval ještě poměrně zalesněné prostory, stále více již ale pronikal do otevřené krajiny, kde nacházel značnou část své potravy. [291] => [292] => === Robustus === [293] => ''[[Paranthropus robustus|Australopithecus (Paranthropus) robustus]]'' je známý z jihoafických krasových jeskyní v Kolébce lidstva, jejichž okolí obýval před 1,5 až 2 miliony let. Zde se často stával kořistí masožravých šelem. Žil v otevřené krajině, tvořené převážně travnatými pláněmi, jen s občasnými skupinkami stromů a keřů. Jeho strava byla patrně výrazně variabilní a měnila se podle aktuálně dostupných zdrojů. [294] => [295] => === Boisei === [296] => ''[[Paranthropus boisei|Australopithecus (Paranthropus) boisei]]'' jako nejmladší australopiték žil před 1,3 až 2,3 miliony let ve východní Africe (Etiopie, Keňa, Tanzanie, Malawi). Je nejodvozenějším druhem paranthropů a jeho lebka i čelisti jsou mohutnější než u ostatních druhů. Zdá se, že vyhledával vlhká místa při březích řek a jezer, kde se mohl živit oddenky šáchorovitých rostlin. [297] => [298] => == Odkazy == [299] => === Reference === [300] => [301] => === Literatura === [302] => * {{Citace monografie | příjmení = Mazák | jméno = V| titul = Sága rodu Homo | vydavatel = Práce| místo = Praha | rok = 1986 | počet stran = 424}} [303] => * {{Citace monografie | příjmení = Robertsová | jméno = A| titul = Evoluce: Příběh člověka | vydavatel = Knižní klub| místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 256}} [304] => * {{Citace monografie | příjmení = Svoboda| jméno = J| titul = Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu | vydavatel = Akademické nakladatelství CERM| místo = Brno| rok = 2009| počet stran = 298}} [305] => * {{Citace monografie | příjmení = Svoboda| jméno = J| titul = Předkové. Evoluce člověka | vydavatel = Academia| místo = Praha| rok = 2014| počet stran = 480}} [306] => [307] => === Související články === [308] => [[Evoluce člověka|Vývoj člověka]]
[[Hominizace]]
[[Oldovan]] [309] => [310] => === Externí odkazy === [311] => * {{Commonscat}} [312] => * {{wikidruhy|taxon=Australopithecus}} [313] => * [https://www.youtube.com/watch?v=xT8Np0gI1dI Porovnání pohybu šimpanze, A. afarensis a moderního člověka] [314] => * [http://elucy.org/ Ostatky Lucy - detailní snímky a výukové materiály]{{en}} [315] => [316] => {{Taxonbar|from=Q103237}} [317] => {{Autoritní data}} [318] => [319] => [[Kategorie:Australopitékové]] [320] => [[Kategorie:Předchůdci člověka]] [] => )
good wiki

Australopithecus

Australopithecus je rod vyhynulých hominidů, žijící v pliocénu a pleistocénu (asi před 4,2-2 miliony let) ve východní, jižní a střední Africe. Jeho zástupci patří k přímým předkům moderního člověka.

More about us

About

Tito prvotní lidé představují fascinující krok v evoluci, kdy se naši předkové začali odlišovat od ostatních primátů a vyvíjeli se směrem k lidské podobě. Australopithecus měl mnoho vlastností, které naznačují jeho adaptaci na život jak v korunách stromů, tak na zemi. Byli to pravděpodobně zdatní chodci a lovci, což bylo klíčové pro jejich přežití v různorodém prostředí. Jejich schopnost pohybovat se vzpřímeně je známa jako významný pokrok, který vedl k dalším inovacím a změnám v sociálním chování. Fosilní pozůstatky australopitheků ukazují, že měli rozvinutý mozek, i když menší než je průměrný mozek dnešního člověka. Jejich strava byla pestrá a zahrnovala jak rostlinné zdroje, tak menší živočichy. To napovídá, že byli schopni se přizpůsobit různým podmínkám a využívat dostupné zdroje v měnícím se ekosystému. Jedním z nejznámějších představitelů tohoto rodu je Australopithecus afarensis, jehož fosilie byly nalezeny v oblasti dnešního Etiopie. Tyto nálezy, včetně slavné "Lucy", poskytly cenné informace o vývoji našich předků a jejich životě. Australopithecus nám ukazuje, jak důležitá byla evoluce pro rozvoj lidské inteligence a schopností. I když tato linie rodů nezůstala přímým předkem moderního člověka, její existenci a adaptabilitu lze považovat za důležitou součást dlouhé cesty, která vedla k člověku dnešnímu, a podtrhuje to naši schopnost překonávat výzvy a adaptovat se na různé podmínky. Tímto způsobem nám australopitéci připomínají, jak je důležitá naše historie a jak jsou naše schopnosti a inteligence výsledkem milionů let evolučních změn a zlepšení. Jejich studie nás inspiruje a motivuje k dalšímu objevování a porozumění sobě samým a světu kolem nás.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'pleistocén','pliocén','Australopithecus bahrelghazali','Paranthropus','Etiopie','Australopithecus afarensis','Australopithecus africanus','Australopithecus sediba','Hominini','Paranthropus boisei','Australopithecus garhi','Paranthropus aethiopicus'

Etiopie

Hominini

Paranthropus

Pleistocén

Pliocén