Array ( [0] => 15580700 [id] => 15580700 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Avitus [uri] => Avitus [3] => Solidus Avitus Arles (obverse).jpg [img] => Solidus Avitus Arles (obverse).jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Avitus byl významný římský císař, který vládl v období od roku 455 do 456. Jeho vláda nastala v čase, kdy římská říše čelila mnoha výzvám, avšak Avitus se s těmito situacemi snažil vyrovnat s optimismem a odhodláním. Pocházel z Gaul a byl zvolen císařem s podporou východní říše, což ukazuje na jeho diplomatické schopnosti a schopnost vytvářet aliance. Avitus byl známý svou kulturou a vzdělaností, což jeho vládu obohatilo o umělecké a intelektuální stimulace. Snažil se vzkřísit hodnoty římské tradice a kultury, čímž posílil ducha římské identity ve složitém historickém období. I když se jeho vláda setkala s mnoha překážkami, včetně vnitřních konfliktů a vojenských tlaků, jeho úsilí o stabilizaci říše bylo admirabilní. Avitusova vláda nám může připomínat, jak i v těžkých časech může existovat prostor pro kulturní a intelektuální obnovu. Jeho jméno se stalo symbolem naděje na obnovu a neustále hledání nových možností v rámci složité doby. I když jeho vláda trvala jen krátce, zanechal po sobě pozitivní odkaz, který potvrzuje význam odhodlání a optimismu v jakékoli historické epoše. [oai_cs_optimisticky] => Avitus byl významný římský císař, který vládl v období od roku 455 do 456. Jeho vláda nastala v čase, kdy římská říše čelila mnoha výzvám, avšak Avitus se s těmito situacemi snažil vyrovnat s optimismem a odhodláním. Pocházel z Gaul a byl zvolen císařem s podporou východní říše, což ukazuje na jeho diplomatické schopnosti a schopnost vytvářet aliance. Avitus byl známý svou kulturou a vzdělaností, což jeho vládu obohatilo o umělecké a intelektuální stimulace. Snažil se vzkřísit hodnoty římské tradice a kultury, čímž posílil ducha římské identity ve složitém historickém období. I když se jeho vláda setkala s mnoha překážkami, včetně vnitřních konfliktů a vojenských tlaků, jeho úsilí o stabilizaci říše bylo admirabilní. Avitusova vláda nám může připomínat, jak i v těžkých časech může existovat prostor pro kulturní a intelektuální obnovu. Jeho jméno se stalo symbolem naděje na obnovu a neustále hledání nových možností v rámci složité doby. I když jeho vláda trvala jen krátce, zanechal po sobě pozitivní odkaz, který potvrzuje význam odhodlání a optimismu v jakékoli historické epoše. ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = #b80049 [2] => | barva textu = white [3] => | jméno = Avitus [4] => | titul = [[Římský císař|západořímský císař]] [5] => | obrázek = Tremissis Avitus-RIC 2402.jpg [6] => | popisek = Mince císaře Avita [7] => | vláda = 9./10. července 455 – 17./18. října 456 [8] => | celé jméno = Eparchius Avitus [9] => | předchůdce = [[Petronius Maximus]] [10] => | následník = [[Maiorianus]] [11] => | potomstvo = Agricola
Ecdicius Avitus
Papianilla [12] => | otec = Flavius Julius Agricola [13] => | datum narození = kolem 385 nebo 395 [14] => | místo narození = Arvernis ([[Clermont-Ferrand|Clermont]]) [15] => | datum úmrtí = 457 [16] => }} [17] => '''Eparchius Avitus''' (kolem 385 nebo 395 – 457) byl [[Západořímská říše|západořímský]] [[Římský císař|císař]] vládnoucí od 9. nebo 10. července 455 do 17. nebo 18. října 456. [18] => [19] => Tento [[Galorománi|galorománský]] aristokrat a [[Římský senát|senátor]] absolvoval úspěšnou kariéru, během níž zastával civilní i vojenské posty. Avitus udržoval úzké kontakty s [[Vizigóti|Vizigóty]], římskými [[Foederati|federáty]] sídlícími v jihozápadní [[Galie|Galii]]. V roce 451 je jako [[Aetius|Aetiův]] vyslanec přesvědčil, aby společně s [[Starověký Řím|Římany]] čelili vpádu [[Hunové|hunského]] krále [[Attila|Attily]] do Galie. Poté, co [[Vandalové]] v roce 455 [[Vyplenění Říma (455)|vyplenili Řím]], byl s pomocí Vizigótů dosazen za císaře. Když Vizigóti vytáhli v dalším roce do [[Hispánie]], italské vojsko pod velením [[Ricimer]]a a [[Maiorianus|Maioriana]] se vzbouřilo a Avita porazilo. Avitus byl následně přinucen stát se [[biskup]]em v [[Piacenza|Placentii]]. Jeho nástupcem se po několika měsících stal Maiorianus. [20] => [21] => == Život == [22] => [23] => === Původ a počátky kariéry === [24] => Avitus se narodil v [[Galie|galském]] městě Arvernis (dnešní [[Clermont-Ferrand|Clermont]]) v rodině náležející ke [[Galorománi|galorománské]] aristokracii. Jeho otcem byl pravděpodobně Flavius Julius Agricola, [[Římský konzul|konzul]] v roce 421. Avitus měl dva syny, Agricolu a Ecdicia Avita, který dosáhl vysokých hodností za [[Julius Nepos|Julia Nepota]], a dceru Papianillu.[http://www.roman-emperors.org/avitus.htm Mathisen, Ralph W. ''Avitus (9/10 July 455 - 17/18 October 456)''.] {{Wayback|url=http://www.roman-emperors.org/avitus.htm |date=20191220124550 }} De Imperatoribus Romanis, [cit. 2013-9-23]. Dopisy a [[panegyrik]]y jejího manžela [[Sidonius Apollinaris|Sidonia Apollinara]] představují důležitý pramen pro období Avitovy vlády.Heather (2007), s. 432. [25] => [26] => Avitovi se dostalo klasického vzdělání, včetně studií práva, běžného u mladého muže jeho společenského postavení. Někdy před rokem 421 byl vyslán k mocnému [[Patricius|patriciovi]] a generálovi [[Constantius III.|Flaviu Constantiovi]] se žádostí o zmírnění daňové zátěže pro rodný kraj [[Auvergne]]. Jeho příbuzný Theodorus pobýval jako rukojmí na dvoře [[Vizigóti|vizigótského]] krále [[Theodorich I.|Theodoricha I.]] v Tolose ([[Toulouse]]). V roce 425 nebo 426 Avitus zavítal na králův dvůr a setkal se zde s příbuzným i se samotným Theodorichem.Heather (2007), s. 440. Okolo roku 439 navázal kontakty s královým synem, pozdějším [[Theodorich II.|Theodorichem II.]], jehož podnítil ke studiu děl latinských básníků. [27] => [28] => Avitus prodělal pozoruhodnou kariéru, v jejímž průběhu vykonával četné významné civilní úřady a také vojenské hodnosti. Svoji vojenskou dráhu započal službou pod generálem (''[[magister militum]]'') [[Aetius|Aetiem]] při jeho tažení proti [[Juthungové|Juthungům]] a vzbouřeným obyvatelům [[Noricum|Norika]] v letech 430 až 431.Sidonius Apollinaris. ''Carmen'' VII.233. Účastnil se rovněž Aetiova tažení proti [[Burgundi|Burgundům]] v roce 436. Poté, co dosáhl nejvyššího senátorského stavu ''vir illustris'', roku 437 se vrátil do Arvernis a působil patrně jako ''magister militum per Gallias''. V témže roce porazil skupinu [[Hunové|hunských]] nájezdníků pustošících Auvergne a přinutil Theodoricha I. upustit od obléhání města Narbo ([[Narbonne]]). Nejspíše v letech 439 až 440 zastával úřad [[Pretoriánský prefekt|pretoriánského prefekta]] Galie a v této funkci vyjednával o uzavření míru s Vizigóty po Litoriově porážce. Pak se stáhl z veřejného života na svůj statek Avitacum, nalézající se poblíž Arvernis. Zde žil jako soukromník až do roku 451, kdy Hunové vedení [[Attila|Attilou]] napadli západořímskou říši. Avitus tehdy díky svým stykům s Vizigóty přesvědčil Theodoricha I., aby vstoupil do aliance s Aetiem. Jejich spojené síly následně zastavily Attilu v [[Bitva na Katalaunských polích|bitvě na Katalaunských polích]], v níž Theodorich přišel o život. [29] => [30] => === Získání trůnu === [31] => [[Soubor:Solidus Petronius Maximus-RIC 2201.jpg|náhled|Solidus s vyobrazením Petronia Maxima, Avitova předchůdce]] [32] => Na jaře 455 císař [[Petronius Maximus]], jenž se krátce před tím domohl vlády v důsledku zavraždění Aetia a [[Valentinianus III.|Valentiniana III.]], ustavil Avita do hodnosti ''magister militum per Gallias''. Maximus ho vzápětí vyslal jako vyslance na dvůr Theodoricha II. v Tolose. Toto poselstvo zřejmě potvrdilo status Vizigótů jako spojenců (''[[foederati]]'') říše a požádalo je o podporu pro nového císaře.Sidonius Apollinaris. ''Carmen'' VII.399-434. Zatímco se Avitus zdržoval na Theodorichově dvoře, dorazila tam zpráva o smrti Petronia Maxima a o [[Vyplenění Říma (455)|vyplenění Říma]] [[Vandalové|Vandaly]] v čele s králem [[Geiserich]]em. Podle Sidonia Apollinara se Theodorich chopil nabízející se příležitosti a vybídl Avita, aby se ujal trůnu.Sidonius Apollinaris. ''Carmen'' VII.510-518. Nato Avitus v doprovodu vizigótského krále vstoupil do Arelate ([[Arles]]).Hydatius 156. 9. či 10. července 455 předáci sedmi jižních galských [[Římské provincie|provincií]], zasedající ve Viernu, nedaleko Arelate, prohlásili Avita za císaře. Zhruba o měsíc později ho akceptoval i římský senát. [33] => [34] => Avitus strávil v Galii asi tři měsíce, aby se připravil k výpravě do [[Řím]]a, přičemž se opíral především o Vizigóty.Sidonius Apollinaris. ''Carmen'' VII.520-521. Poté se shromážděným vojskem posíleným o gótské oddíly vytáhl do [[Itálie]]. Postupoval pravděpodobně přes Noricum, v němž upevnil císařskou autoritu, a prošel [[Ravenna|Ravennou]]. Zde zanechal [[Gótové|gótské]] vojáky pod velením Vizigóta Remista, jehož ustavil do hodnosti patricius a magister militum. 21. září 455 dorazil do Říma. [35] => [36] => === Vláda === [37] => Podpora Vizigótů sice dopomohla Avitovi k trůnu, avšak jeho udržení záviselo na postoji ostatních mocenských činitelů ovlivňujících politiku západořímské říše. Avitus si potřeboval zajistit náklonnost nebo alespoň neutralitu [[Byzantská říše|východořímského]] císaře [[Marcianus|Marciana]], italského vojska a jeho velitelů [[Ricimer]]a a [[Maiorianus|Maioriana]], italských senátorů a v neposlední řadě Geiserichových Vandalů. [38] => [39] => Brzy po uchopení moci se Avitus snažil dosáhnout uznání ze strany [[Konstantinopol]]e a za tímto účelem vyslal poselstvo k Marcianovi.Hydatius 166. [[Hydatius]] poznamenává, že oba panovníci vládli ve vzájemném souladu.Hydatius 169. Vztahy mezi Východem a Západem se přesto vyznačovaly zjevným napětím. V souladu s ustálenými zvyklostmi měly obě poloviny říše nominovat shodně po jednom z dvojice konzulů pro nadcházející rok. V rozporu s tím byli pro rok 456 ustaveni dva východní konzulové, třebaže na Západě nastoupil tento úřad taktéž Avitus. Chybějící shoda v osobách konzulů naznačuje nepříznivý postoj východního dvora, ačkoli k úplné roztržce, tedy prohlášení Avita za [[uzurpátor]]a, nedošlo. [40] => [41] => Historik [[Priskos]] uvádí, že po vyplenění Říma Vandaly se Marcianus prostřednictvím diplomacie pokusil přimět Geisericha k tomu, aby zanechal útoků proti Itálii.Priskos fr. 24. Obdobně Avitus nabádal vandalského krále k dodržování smlouvy uzavřené v roce 442 s Valentinianem III. Vandalové sice v zimním období přechodně ustali ve svých nájezdech, s počátkem nové sezóny je ale obnovili a v březnu 456 vyplenili [[Capua|Capuu]]. Avitus proto pověřil Ricimera obranou [[Sicílie]], načež Římané odrazili Vandaly v pozemním střetnutí u [[Agrigento|Agrigenta]] a zvítězili nad nimi v námořní bitvě svedené při pobřeží [[Korsika|Korsiky]].Priskos fr. 31; Hydatius 176-177. [42] => [43] => V [[Hispánie|Hispánii]] pokračovali [[Svébové]] v napadání římského území pustošením provincie [[Hispania Carthaginensis|Carthaginensis]]. Avitus vyslal k jejich králi [[Rechiar]]ovi [[Comes|komita]] Frontona a své vyslance k němu poslal rovněž Theodorich.Hydatius 170. Rechiar obě poselstva propustil a vpadl do [[Hispania Tarraconensis|Tarraconensis]], odkud odvedl velké množství zajatců.Hydatius 163, 165. V reakci na to Avitus Theodorichovi dovolil, či ho přímo vybídl k tomu, aby s početným vojskem vtrhl do Hispánie. Vizigóti nato Svéby drtivě porazili v bitvě na březích řeky [[Órbigo]], svedené 5. října 456 nedaleko [[Astorga (Španělsko)|Astorgy]].Hydatius 173; Halsall (2007), s. 260. Vítězové následně vtáhli do [[Galicie|Gallaecie]] a vydrancovali Bracaru ([[Braga]]), hlavní město Svébů. Rechiar uprchl do [[Porto|Oporta]], kde byl Theodorichem dopaden a podobně jako mnoho jeho soukmenovců popraven.Jordanes XXXXIV.231-232; Halsall (2007), s. 260. Porážka zásadním způsobem podlomila moc Svébů v Hispánii, již zachvátila anarchie.Halsall (2007), s. 260. [44] => [45] => === Sesazení a smrt === [46] => [[Soubor:As Majorian-RIC 2646v.jpg|náhled|Mince znázorňující Maioriana, jednoho ze strůjců Avitova sesazení]] [47] => Italové pohlíželi na Avita jako na cizince, dosazeného navíc Vizigóty, a jejich nelibost vůči němu postupem času přerostla v odpor.[http://www.roman-emperors.org/avitus.htm Mathisen, Ralph W. ''Avitus (9/10 July 455 - 17/18 October 456)''.] {{Wayback|url=http://www.roman-emperors.org/avitus.htm |date=20191220124550 }} De Imperatoribus Romanis, [cit. 2013-9-23]; Heather (2007), s. 442. Avitus si proti sobě popudil italské senátory, už tak rozladěné jeho galským původem, neboť do vysokých státních funkcí i do nižších administrativních funkcí ustavoval výhradně členy galorománské aristokracie. Protože Vandalové ohrožovali námořní trasy, čímž narušili zásobování obilím, obyvatelé Říma trpěli nedostatkem potravin. Lid proto donutil Avita, aby propustil vojsko, které s ním přitáhlo z Galie.Ioannes z Antiochie fr. 202. Císař současně odeslal pryč také své gótské spojence. Při tom musel přikročit k sejmutí a roztavení bronzových komponentů veřejných staveb, aby je vyplatil.Priskos fr. 32. Tím ovšem dále pobouřil městské obyvatelstvo, jež proti němu rozpoutalo povstání. [48] => [49] => Velitelé italského vojska, Ricimer a ''[[Comes|comes domesticorum]]'' Maiorianus, povzbuzení nedávnými úspěchy v bojích s Vandaly, využili nepokojů v Římě a otevřeně se vzbouřili proti Avitovi. Jelikož Avitus před tím rozpustil své spojence, rozhodl se opustit Řím a na počátku podzimu 456 se vydal do Galie.Hydatius 177. Vzbouřenci zabili 17. září 456 v Ravenně Avitova stoupence patricia Remista, jehož pozici zaujal Gal Messianus.Halsall (2007), s. 261. Avitus shromáždil veškeré dostupné síly a vtáhl do Placentie ([[Piacenza]]), aby se střetl s Ricimerem. V nastalé bitvě, svedené před branami města, došlo k velkému krveprolití v řadách Avitova vojska, jemuž padl za oběť i Messianus. Ricimer 17. nebo 18. října 456 zajal Avita v Placentii, avšak ušetřil jeho život a přinutil ho, aby se nechal vysvětit za biskupa tohoto města.Heather (2007), s. 442. [50] => [51] => Galorománi zřejmě uznávali Avita za svého císaře i po jeho sesazení. Sidonius Apollinaris se zmiňuje o neúspěšném pokusu o převrat zorganizovaném v Galii jistým Marcellem, usilujícím pravděpodobně o opětovné nastolení Avita za císaře.Sidonius Apollinaris. ''Epistulae'' I.11.6. Avitus žil nejspíše ještě počátkem roku 457, čemuž nasvědčuje i Hydatiova poznámka o tom, že tento rok představoval třetí rok jeho panování.Hydatius 183. V líčení okolností jeho úmrtí se antické prameny rozcházejí. Podle [[Řehoř z Tours|Řehoře z Tours]] byl římským senátem odsouzen smrti, načež se pod záminkou pouti k bazilice svatého Juliana, arvernského mučedníka, pokusil uprchnout do Galie. Během cesty ale zemřel a jeho ostatky byly pohřbeny ve vesnici [[Brioude]] u Julianova hrobu.Řehoř z Tours ''Historiarum Francorum'' II.11. [[Ioannes z Antiochie]] klade Avitovu smrt za vinu Maiorianovi, jenž ho měl vyhladovět či zardousit. O několik měsíců později přešla vláda na Maioriana. [52] => [53] => == Reference == [54] => [55] => [56] => == Literatura == [57] => * JORDANES. ''Gótské dějiny; Římské dějiny''. Praha: Argo, 2012 {{ISBN|978-80-257-0744-9}} [58] => * CAMERON, Averil; WARD-PERKINS, Bryan; WHITBY, Michael. ''The Cambridge Ancient History XIV: Late Antiquity: Empire and Successors, A.D. 425-600''. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. {{ISBN|978-0-521-32591-2}} [59] => * ČEŠKA, Josef. ''Zánik antického světa''. Praha: Vyšehrad, 2000. {{ISBN|80-7021-386-8}} [60] => * GRANT, Michael. ''Římští císařové''. Praha: BB art, 2002. {{ISBN|80-7257-731-X}} [61] => * HALSALL, Guy. ''Barbarian Migrations and the Roman West, 376-568''. Cambridge University Press, 2007. {{ISBN|978-0-521-43491-1}} [62] => * HEATHER, Peter J. ''Der Untergang des Römischen Weltreichs''. Stuttgart: Klett-Cotta, 2007. {{ISBN|978-3-499-62665-4}} [63] => [64] => == Externí odkazy == [65] => * {{Commonscat|Avitus}} [66] => * [http://rim.me.cz/cisarove/avitus/avitus.php ''Avitus (455 - 456)''. Římské císařství] [67] => * [http://www.roman-emperors.org/avitus.htm Mathisen, Ralph W. ''Avitus (9/10 July 455 - 17/18 October 456) ''. De Imperatoribus Romanis] {{Wayback|url=http://www.roman-emperors.org/avitus.htm |date=20191220124550 }} {{en}} [68] => {{Římský císař| titul =Západořímský císař| předchůdce =[[Petronius Maximus]]| nástupce =[[Maiorianus]]|kdy=[[455]]–[[456]]}} [69] => {{Autoritní data}} [70] => [71] => [[Kategorie:Římští císaři]] [72] => [[Kategorie:Římští konzulové]] [73] => [[Kategorie:Magistri militum]] [74] => [[Kategorie:Italští biskupové]] [75] => [[Kategorie:Narození ve 4. století]] [76] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 457]] [77] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Avitus

Eparchius Avitus (kolem 385 nebo 395 - 457) byl západořímský císař vládnoucí od 9. nebo 10.

More about us

About

Jeho vláda nastala v čase, kdy římská říše čelila mnoha výzvám, avšak Avitus se s těmito situacemi snažil vyrovnat s optimismem a odhodláním. Pocházel z Gaul a byl zvolen císařem s podporou východní říše, což ukazuje na jeho diplomatické schopnosti a schopnost vytvářet aliance. Avitus byl známý svou kulturou a vzdělaností, což jeho vládu obohatilo o umělecké a intelektuální stimulace. Snažil se vzkřísit hodnoty římské tradice a kultury, čímž posílil ducha římské identity ve složitém historickém období. I když se jeho vláda setkala s mnoha překážkami, včetně vnitřních konfliktů a vojenských tlaků, jeho úsilí o stabilizaci říše bylo admirabilní. Avitusova vláda nám může připomínat, jak i v těžkých časech může existovat prostor pro kulturní a intelektuální obnovu. Jeho jméno se stalo symbolem naděje na obnovu a neustále hledání nových možností v rámci složité doby. I když jeho vláda trvala jen krátce, zanechal po sobě pozitivní odkaz, který potvrzuje význam odhodlání a optimismu v jakékoli historické epoše.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Maiorianus','Petronius Maximus','Galorománi','Attila','Vandalové','Aetius','Comes','Hispánie','Římský císař','Ricimer','Vizigóti','Clermont-Ferrand'

Aetius

Aetius byl významným římským vojevůdcem a politikem žijícím v 5.

Attila

Attila je starodávný římský jménem maďarský vládce známý také jako "bič Boží".

Clermont-Ferrand

Hispánie

Maiorianus

Maiorianus byl Západořímským císařem, který vládl v letech 457–461.

Ricimer

Vandalové

Vizigóti