Array ( [0] => 15507548 [id] => 15507548 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Bátú [uri] => Bátú [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | obrázek = Batu Khan on the Throne by Rashid al-Din.jpg [2] => | popisek = Bátú na trůně [3] => }} [4] => '''Bátú''' (též ''Bátú-chán'', [[1205]], [[Mongolská říše|Mongolsko]] – [[1255]], [[Saraj]]) byl [[Mongolský chanát|mongolský]] [[princ]], válečník a zakladatel [[Zlatá horda|Zlaté hordy]] (též [[chanát]] [[Kypčaci|Kypčak]], nebo Kypčacký chanát). Bátú byl synem [[Džuči]]ho (též ''Juchi'', nebo ''Jochi''), nejstaršího syna [[Čingischán]]ova. [5] => [6] => == Mongolské tažení na západ == [7] => Již Čingischán měl představu o dobytí světa až k nejzazšímu moři na západě. Po jeho smrti ([[1227]]), za vlády jeho syna [[Ögedej]]e, druhého velkého [[chán]]a všech [[Mongolové|Mongolů]] ([[1227]]–[[1241]]), bylo rozhodnuto o dalším tažení na západ. Do čela armády byl postaven Bátú. Jako jeho hlavní generál byl jmenován [[Sübetej]], jenž vedl vojsko již pod Čingischánem a stal se vítězem nad ruskými a poloveckými vojsky, vedenými [[Mstislav Haličský|Mstislavem Haličským]] v [[bitva na řece Kalce|bitvě na řece Kalce]] [[1223]]. S velkým vojskem (cca 100 000–200 000 mužů) jako dílčí velitelé vyrazili rovněž další [[princ]]ové z Čingischánovy krve ([[Khadan]], [[Möngke]], [[Güyük]], [[Khaidu]]). Armáda byla rozdělena do jednotek, tzv. [[tümen]]ů (též tumen), se silou 10 000 mužů. Většina armády byla složena převážně z [[Tataři|tatarských]] a dalších Mongoly ovládnutých kmenů. Mongolové tvořili jen několikatisícovou část celého vojska a působili především jako velitelé jednotek. [8] => [9] => == Vpád do Ruska == [10] => V roce [[1236]] Batú započal plánovanou invazi do [[Evropa|Evropy]]. Překročil [[Volha|Volhu]] a střetl se s [[Volžské Bulharsko|volžskými Bulhary]] a místními [[Kypčaci|Kipčaky]] (též Polovci nebo Kumáni), které porazil. [[Vladimir]]ský kníže [[Jurij II. Vsevolodovič]] se Bátúovi odmítl podrobit. Bátú poté dobyl, vyplenil a srovnal se zemí [[Rjazaň]], [[Kolomna|Kolomnu]], [[Moskva|Moskvu]] a Vladimir (sídlo suzdalských knížat). Jurij sebral vojsko a vytáhl proti Bátúovi. Ruské vojsko bylo na hlavu poraženo na řece Siti a Jurij v krvavé bitvě zahynul. Pak započalo další dobývání ruských měst. Dobyta a vypleněna byla téměř všechna ruská města ([[Rostov]], [[Jaroslavl]], …). Pouze [[Smolensk]] souhlasil s placením tributu Mongolům a unikl tak zničení. [[Veliký Novgorod|Novgorod]] a [[Pskov]], kterých mongolská vojska nedosáhla i díky ''ruské zimě'', byla krutého osudu ušetřena. V létě [[1238]] Mongolové zpustošili [[Krym]] a [[Mordvinsko]]. Poté pronikli na [[Ukrajina|Ukrajinu]] a v zimě [[1239]] vyplenili [[Černigovské knížectví|Černigov]] a [[Perejaslav]]. Po tuhém odporu byl dobyt také [[Kyjev]], [[Halič]] a [[Volyň|Vladiměř]]. [11] => [12] => == Vpád do střední Evropy == [13] => Mezitím byli vysláni zvědové do střední Evropy ([[Uhersko|Uherské království]], [[polské království]], [[Svatá říše římská]]), pro získání informací o situaci v Evropě. Mongolové nechtěli dopustit vznik koalice nejednotných evropských panovníků. Proto Batú po dobytí většiny ruských [[knížectví]] rozdělil svou armádu do tří vojsk. První pod velením Kaida vpadlo na začátku března [[1241]] do [[Polsko|Polska]]. Brzy byla dobyta [[Sandoměř]] a [[Krakov]]. Další porážku utrpěli Poláci v bitvě u Chmielnik. Mongolové poté oblehli [[Vratislav (město)|Vratislav]]. Slezský kníže [[Jindřich II. Pobožný]] sebral vojsko a vyrazil proti Mongolům. Nevyčkal však, než dorazí armáda [[Václav I.|Václava I.]], který mu spěchal se svým vojskem (cca 50 000){{Doplňte zdroj}} na pomoc. Mongolové nechtěli dopustit spojení křesťanských armád, proto zanechali obléhání a vyjeli proti polskému vojsku, které čekalo na vojsko českého krále před hradbami Vratislavi. V [[bitva u Lehnice|bitvě u Lehnice]] [[9. duben|9. dubna]] [[1241]] se Mongolové pod vedením Kaida (syn [[Güjük]]a) utkali s Jindřichovým vojskem. To bylo složeno především z obyvatel [[Slezsko|Slezska]] a [[Malopolsko|Malopolska]], [[Řád templářů|templářů]] a [[Řád německých rytířů|německých rytířů]]. Jindřich v bitvě padl a jeho armáda byla účinnou mongolskou taktikou poražena. Poté je zastavilo české vojsko s Václavem I. v [[Kladské hrabství|Kladsku]]. Kaidu se obrátil k jihu a urychleně pospíchal přes [[Morava|Moravu]] do Uher. Druhá mongolská armáda se probila přes [[Sedmihradsko]] a Batú s hlavním vojem mířil na [[Pešť]]. Všechny tři voje se setkaly v [[Panonie|Panonské nížině]]. [[Béla IV.]] Uherský odmítl Batúovi složit slib poslušnosti. Navíc poskytl azyl kumánskému chánovi [[Kuthen|Kutanovi]] a jeho lidem (cca 40 000), kteří prchli před Batúem, jenž se považoval za jejich vládce. Kutan byl však v Pešti uherskou šlechtou zavražděn. Nakonec se po několika menších střetnutích Bélovo vojsko utkalo s Batúem v [[Bitva u Mohi|bitvě na řece Slané]] 11. dubna [[1241]]. Uhrové byli drtivě poraženi a Béla prchl až do [[Dalmácie]]. Mongolové poté dobyli [[Pešť]] a [[Ostřihom]]. Vyhnuli se rakouským vojskům a vyplenili města u [[Jaderské moře|Jaderského moře]]. [14] => [15] => == Ukončení invaze == [16] => Poté plánoval [[Sübetej]] s Batúem vpád do [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] – zničení hlavních říšských měst a útok směrem na [[Apeninský poloostrov]].{{Doplňte zdroj}} Ale v prosinci 1241 zemřel velký chán Ögedej. Zpráva o jeho smrti s rozkazem k návratu na Velké [[kurultaj]] dorazila do Batúova tábora na konci jara [[1242]]. Batú tak musel zanechat příprav na tažení a vydat se do mongolského [[Karakorum]]u. Tato událost zřejmě uchránila celou Evropu od drtivého nájezdu, kterému by se mohli evropští panovníci bránit pouze spojenými silami. [17] => [18] => == Zlatá horda == [19] => Po svém návratu z kurultaje ustanovil Bátú chanát [[Zlatá horda]] s hlavním městem [[Saraj]]-Bátú na [[Volha|Volze]]. Plánoval další invazi na západ, kterou však již nestihl do své smrti [[1255]] uskutečnit. Vládci Zlaté hordy ovládali rozsáhlé území dolního Povolží, od řeky [[Dněstr]] po západní [[Sibiř]], severní [[Kavkaz]], jihoruské [[step]]i a velkou část [[Střední Asie]]. Zlatá horda byla původně závislá na Velké mongolské říši. Po nástupu Bátúova bratra chána [[Berke]]ho roku [[1257]] postupně došlo k jejímu osamostatnění na velkém chánovi. V závislosti na Zlaté hordě byla od samého počátku ruská knížectví. Přestože [[Veliký Novgorod|Novgorod]] nebyl Mongoly dobyt, poddal se jeho kníže [[Alexandr Něvský]] hordě také. V čele Zlaté hordy se střídali chánové z [[Čingischán]]ovy krve. [20] => [21] => Ve [[14. století]] začaly Zlatou hordu sužovat vnitřní rozepře a moc chánů zeslábla. Toho využila ruská knížata, aby se pokusila mongolské nadvládě vzdorovat. V [[bitva na Kulikovském poli|bitvě na Kulikovském poli]] v roce [[1380]] se ruským knížatům vedeným [[Dmitrij Donský|Dmitrijem Donským]] poprvé podařilo Mongoly porazit. Morální dopad vítězství byl obrovský, ale poplatná závislost na hordě byla po dvou letech, kdy Mongolové dobyli [[Moskva|Moskvu]], obnovena. Vpád nového turkického dobyvatele, [[Tamerlán]]a, znamenal na konci 14. století veliké oslabení moci Zlaté hordy. V [[15. století]] se vlivem vnitřních mocenských nepokojů horda rozdělila do několika chanátů: [[Kazaňský chanát|kazaňský]], [[Krymský chanát|krymský]], [[Astrachaňský chanát|astrachaňský]], [[Sibiřský chanát|sibiřský]] a nástupnickou (zbytkovou) Velkou hordu. Roku [[1480]] („[[Stání na Ugře|stání na řece Ugře]]“) se ruská knížectví definitivně zbavila závislosti na Velké hordě a ta sama zanikla roku [[1502]]. Všechny nástupnické chanáty pak byly postupně, v letech [[1552]]–[[1783]], vzmáhajícím se Ruskem dobyty a anektovány. [22] => [23] => == Odkazy == [24] => [25] => === Reference === [26] => [27] => [28] => === Související články === [29] => * [[Insignie prezidenta Turecka]] [30] => * [[Čingischán]] [31] => * [[Mongolská říše]] [32] => * [[Kublaj]] [33] => * [[Tamerlán]] [34] => * [[Chán]] [35] => [36] => === Externí odkazy === [37] => * {{Commonscat}} [38] => * {{Vlastenský slovník historický|heslo=Batu chan}} [39] => [40] => {{Autoritní data}} [41] => {{Portály|Středověk}} [42] => [43] => [[Kategorie:Mongolští chánové]] [44] => [[Kategorie:Zlatá horda]] [45] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1255]] [46] => [[Kategorie:Mongolská říše]] [47] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Bátú

Bátú (též Bátú-chán, 1205, Mongolsko - 1255, Saraj) byl mongolský princ, válečník a zakladatel Zlaté hordy (též chanát Kypčak, nebo Kypčacký chanát). Bátú byl synem Džučiho (též Juchi, nebo Jochi), nejstaršího syna Čingischánova.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'1241','Čingischán','Pešť','Svatá říše římská','Kypčaci','Tamerlán','1255','Mongolská říše','Sübetej','Zlatá horda','Volha','Veliký Novgorod'

1241

1255

Čingischán

Čingischán, jehož skutečné jméno bylo Temučín, byl zakladatel Mongolské říše a první veliký chán Mongolska.

Kypčaci

Pešť

Sübetej

Tamerlán

Volha