Array ( [0] => 15521060 [id] => 15521060 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Baroko [uri] => Baroko [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Namluvený článek|Baroko_-_namluvený_článek.ogg|[[12. květen|12. května]] [[2017]]}} [1] => [[Soubor:Olmütz-Dreifaltigkeitssäule2.jpg|náhled|[[Sloup Nejsvětější Trojice (Olomouc)|Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci]], nejvýznamnější zástupcehttp://whc.unesco.org/en/list/859 [[Sloupy Panny Marie a Nejsvětější Trojice|charakteristického uměleckého díla]] baroka v Česku]] [2] => '''Baroko''' či '''barok''' je [[umění|umělecko]]-[[Kultura|kulturní]] směr, který vládl v [[Evropa|Evropě]] v [[17. století|17.]] a [[18. století]]. Vznikl v [[Itálie|Itálii]] a rozšířil se po celé Evropě a v jejích [[kolonie|koloniích]]. Charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost. [3] => [4] => Výraz původně snad z [[portugalština|port.]] ''pérola barroca'' – perla nepravidelného tvaru, byl původně posměšný, později se vžil jako běžné označení. Slovem baroko se pak označuje období. [5] => [6] => == Původ názvu == [7] => Nejpravděpodobnější výklad slova '''''baroko''''' je, že pochází z [[Portugalština|portugalštiny]], výraz ''perles baroques'' se pro [[perla|perly]] nepravidelného tvaru používal již počátkem [[16. století]]. Ve [[středověk]]é [[Predikátová logika|predikátové logice]] u [[Sylogismus|sylogismu]] se tak označovalo vše nabubřelé, nesprávné a směšné. [8] => [9] => V sedmnáctém století je zaznamenáno užití termínu „barokní“ ve významu „[[tordovaný]]“ (kroucený). Podobně jako označení mnoha jiných slohů bylo však i baroko pojmenováno až zpětně a i v tomto případě mělo toto dodatečně používané označení pejorativní přídech. V druhé polovině osmnáctého a v devatenáctém století bylo pro baroko často používáno také hanlivého označení: „sloh copový“, případně „sloh parukový“. [10] => [11] => Charakteristiku baroka jako pozdního, krouceného a pravidla překračujícího slohu použil ve dvacátých letech dvacátého století historik umění [[Vojtěch Birnbaum]] při formulaci tzv. „[[Vojtěch Birnbaum|barokní teorie]]“. [12] => [13] => == Vývoj == [14] => [15] => === Vznik baroka === [16] => [[Soubor:Michelangelo, Giudizio Universale 02.jpg|náhled|vlevo|upright|[[Michelangelo Buonarroti|Michelangelova]] freska Posledního soudu, jedno z děl předznamenávající baroko]] [17] => Základní rysy barokního umění už jsou zakořeněny v [[renesance|renesančním umění]], protože baroko je rozšířením a domyšlením renesančních uměleckých tendencí. V jistém smyslu však baroko zároveň znamená popření renesance, protože v sobě obsahuje komponentu vycházející v podstatě ze středověkého křesťanského myšlení. Tato komponenta se výrazně projevila především po [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]]. Vedlo k ní to, že se renesance, jak v umění tak ve filosofii velice rychle po dosažení jakéhosi pomyslného vrcholu kolem roku 1520 začala určitým způsobem vyčerpávat, což vedlo ke vzniku tzv. [[Manýrismus|manýrismu]]. Ten si liboval v grotesknosti, hravosti, optických klamech atp. Vznik baroka je překonáním tohoto stavu, protože byl (mj. právě Tridentským koncilem) formulován jasný a srozumitelný myšlenkový program, jímž je v podstatě obroda křesťanství. Proto se také v této souvislosti často o tzv. [[protireformace|protireformaci]] hovoří jako o „katolické reformaci“. Jasné vytyčení a formulování cílů se vzápětí projevilo i ve vytvoření pevného a relativně konzistentního uměleckého jazyka, který obecně nazýváme barokem. Nejvýraznějším představitelem uměleckého přechodu směrem od renesančního umění k manýrismu a baroku je [[Michelangelo Buonarroti]]. [18] => [19] => === Rozšíření a hlavní rysy === [20] => [[Soubor:Ecstasy of St. Teresa HDR.jpg|náhled|upright|[[Gian Lorenzo Bernini|Berniniho]] ''Extáze [[Terezie od Ježíše|sv. Terezy]]'', jedno z nejvýznamnějších děl baroka]] [21] => V průběhu [[17. století|17.]] a [[18. století]] se baroko rozšířilo do celé [[Evropa|Evropy]] a v rámci [[Ruské impérium|Ruska]] i do Asie, v podobě tzv. [[Sibiřské baroko|sibiřského baroka]]. Proniklo do všech uměleckých a životních projevů ([[architektura]], výtvarné umění, [[literatura]], [[divadlo]], [[hudba]]). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy. Většina tvůrčích podnětů vyšla z Itálie, následovalo [[Německo]], [[Rakousko]], [[Francie]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]]. [22] => [23] => [[Soubor:Andrea Pozzo - Apoteose de Santo Inacio.jpg|náhled|vlevo|upright|[[Andrea Pozzo|A. Pozzo]]: nástropní [[freska]] ''Oslava [[Ignác z Loyoly|sv. Ignáce z Loyoly]]'']] [24] => Příznačné je stírání hranic mezi architekturou, sochou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku. Německé dějiny umění zde velmi trefně hovoří o tzv. „[[Gesamtkunstwerk]]u“, což lze česky přeložit jako „celostní umění“. Malba se stává iluzionistickou. V architektuře předstírá plastické prvky – architektura používá malbu napodobených stavebních prvků (klenby, žebra, [[pilastr]]y){{Citace elektronické monografie|titul=Baroko|url=http://www.artslexikon.cz/index.php?title=Baroko|vydavatel=www.artslexikon.cz|datum přístupu=2016-05-04}}{{Nedostupný zdroj}} ke zvýšení působivosti, plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo, ale podřizuje se celku a doplňuje malbu ([[drapérie]]). Významně se uplatňuje [[ornament]]ální [[štuk]]atura. Baroko obecně dává přednost asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům, efektním [[perspektiva|perspektivám]] (využití souhry architektury a malby). Výrazným prvkem barokního umění je pohyb. Zatímco renesanční umění je z tohoto hlediska statické, jeho ideálem je stavba vybudovaná na půdorysu kruhu, pak baroko je dynamické a jeho ideálem je ovál či elipsa. Barokní stavbu, sochu, kašnu atp. je nutné vnímat v pohybu – obcházet. Barokní stavby také byly vědomě komponovány k obcházení, ke stálému objevování nových pohledových os, k rafinované hře se světlem, s krajinou. Zatímco [[klasicismus]] (včetně tzv. [[barokní klasicismus|barokního klasicismu]]) reprezentují „nekonečné“ pohledy do dáli ([[Versailles (zámek)|Versailles]]), pak barokní architektura je komponována také na pohledových osách, ovšem tam, kde klasicismus cítí „nekonečný výhled“, umisťuje baroko tzv. „point de vue“, jakýsi úběžník pohledu – sochu, [[letohrádek]], kapli – a je tak rafinovanější a také intimnější. [25] => [26] => === Pozdní baroko a vyznívání slohu === [27] => {{Podrobně|Rokoko|Klasicismus}} [28] => [[Soubor:Fragonard, The Swing.jpg|náhled|upright|[[Jean-Honoré Fragonard|Fragonard]]: ''Houpačka'', hravě [[Erotika|smyslný]] rokokový motiv]] [29] => Podle některých výkladů baroko končí již na přelomu 17. a 18. století. V [[České země|českých zemích]] je to velmi dobře patrné po roce [[1721]] a [[1729]], kdy došlo k blahoslavení a svatořečení nejvýznamnějšího českého barokního světce [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]]. Proces, který tehdy probíhal, lze opsat biblickým podobenstvím o soli, která ztratila slanost, neboť zde vskutku dochází k velmi dobře patrné ztrátě vědomí původního zacílení a poslání. Burcující baroko se tak mění v „usměvavé“ [[rokoko]], které už se spíše než nebeskými věcmi zabývá vlastními prožitky. [30] => [31] => Nejvýznamněji k této proměně došlo ve Francii, kde jsou také projevy poživačného rokoka nejvýraznější. Ve střední Evropě je však asi opravdu lepší mluvit o pozdním baroku, neboť zde nedochází k tak výrazné proměně. Pozdní baroko je [[virtuos|virtuózní]] podobou [[Architektura|slohu]], kterou například v architektuře reprezentuje náš [[Kilián Ignác Dientzenhofer]], v malbě [[Václav Vavřinec Reiner]] či [[Bratři Asamové|Cosmas Damian Asam]]. Tato nesmírně silná a ještě stále velmi barokní kultura svou sílu definitivně ztrácí až hluboko po polovině [[18. století]], kdy pozdní baroko postupně nahrazuje strohý [[vídeň]]ský [[klasicismus]]. [32] => [33] => == Barokní umění == [34] => Baroko úzce souvisí s vítězstvím [[protireformace]], upevněním moci a postavení katolické církve, ale na druhé straně také [[Absolutní monarchie|absolutistické]] moci panovníků. Příčina vzniku baroka jako uměleckého slohu vycházela ze snahy uměleckými prostředky vyvolat pocit pokory a oddanosti k [[Bůh|Bohu]], čehož se církev snažila dosáhnout mohutností, velkolepostí a nádherou staveb, ale i malířských a sochařských děl, aby tak vyjádřila velikost a slávu Boha, i svou vlastní výjimečnou roli ve vztahu k němu, v kontrastu s nepatrnými pozorovateli.{{Doplňte zdroj}} Jedním z řádů církve, který se snažil obnovit moc [[Katolická církev|katolické církve]], byl [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitský řád]] a jeho zakladatel [[Ignác z Loyoly]]. Známé jsou jeho výroky jako: ''„Přišel jsem, abych zapaloval oheň v srdcích.“'' Ten oheň měla být víra, kterou chtěl zapalovat v srdcích ostatních. [35] => [36] => Tak jako většinu slohů i baroko tvořili umělci. K jeho vrcholným dílům však patří také malá díla, která byla určena pro soukromé účely, stejně krásná a působivá jako monumentální díla, která byla určena pro veřejnost, ačkoli právě tyto monumenty jsou nejtypičtějším projevem baroka. Kromě toho v tomto období náboženských změn a nepokojů církev a řády měly ještě v první polovině období baroka poměrně přísný postoj k umění, který vycházel jak z jejich učení, tak z ekonomických důvodů. Díky tomu vznikla většina katolických barokních kostelů a jejich výzdoby zejména v 2. polovině [[17. století]] až v [[18. století]]. Pro vývoj barokního umění se stal důležitým bodem dějin rok [[1598]], kdy byla přenesená z Ferrary do [[Řím]]a série [[Tizian]]ových mytologických obrazů.{{Citace monografie [37] => | příjmení = Kitson [38] => | jméno = Michael [39] => | příjmení2 = [40] => | jméno2 = [41] => | titul = Barok a rokoko [42] => | vydání = [[1972]] [43] => | vydavatel = [44] => | místo = [[Bratislava]] [45] => | rok vydání = [46] => | počet stran = 42 [47] => | strany = [48] => | isbn = [49] => }} Tyto obrazy studoval téměř každý malíř, který tehdy pracoval v Římě až do 30. let 17. století.[[Soubor:St Peter's Square, Vatican City - April 2007.jpg|náhled|upright=1.2|[[Svatopetrské náměstí]] v Římě, monumentální architektonicko-urbanistické barokní dílo]] [50] => [51] => === Architektura === [52] => {{Podrobně|Barokní architektura|Barokní architektura v Česku}} [53] => Raně barokní architekturu reprezentují ředitelé nejvýznamnější stavby té doby, [[Bazilika svatého Petra|svatopetrského chrámu]], [[Giacomo della Porta]], [[Jacopo Barozzi da Vignola]] – také autoři vzorového [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského]] chrámu [[Il Gesù]], a [[Carlo Maderno]], jehož sloup před [[Bazilika Panny Marie Sněžné|bazilikou Panny Marie Sněžné]] inspiroval stavbu nesčetných [[Sloupy Panny Marie a Nejsvětější Trojice|mariánských sloupů]]. [54] => [55] => Nejvýznamnějšími barokními architekty je pak trojice Italů: architekt (také malíř a sochař) [[Gian Lorenzo Bernini]], [[Francesco Borromini]] a [[Guarino Guarini]]. Na tyto vrcholné italské architekty navazuje řada dalších významných italských i zaalpských architektů. Především [[Pietro da Cortona]], [[Filippo Juvarra]], [[Johann Bernhard Fischer|Johann Bernhard Fischer z Erlachu]], [[Johann Lucas von Hildebrandt|Johann Lukas von Hildebrandt]], [[Balthasar Neumann]], v Rusku působící architekt s italskými kořeny, [[Bartolomeo Rastrelli]], a také rozvětvená rodina [[Dientzenhofer]]ů, jejíž dva členové, otec [[Kryštof Dientzenhofer|Kryštof]] a syn [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kilián Ignác]], působili převážně v českých zemích. Dalšími významnými architekty působícími v českých zemích jsou [[Jan Blažej Santini-Aichel]], [[Giovanni Battista Alliprandi]] a [[František Maxmilián Kaňka]]. [56] => [57] => Mezi nejvýznamnější příklady české barokní architektury patří např. [[Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana)|kostel sv. Mikuláše]] na [[Malá Strana|Malé Straně]] v Praze, unikátní poutní [[Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)|kostel sv. Jana Nepomuckého]] ([[Světové dědictví (Česko)|UNESCO]]) ve [[Žďár nad Sázavou|Žďáru nad Sázavou]], [[Kuks (hospitál)|hospital Kuks]], [[Zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově|zámecké barokní divadlo]] v [[Český Krumlov (hrad a zámek)|Českém Krumlově]], [[Klementinum]], [[Sloup Nejsvětější Trojice (Olomouc)|sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci]] a mnoho dalších zámků, městských paláců, kostelů a klášterů. [58] => [59] => Charakteristickými rysy barokní architektury jsou: [60] => [[Soubor:Krumlov Augusto 1.jpg|náhled|Představení barokní opery [[Antonio Caldara|Antonia Caldary]] "[[Il natale d'Augusto (opera)|Il natale d’Augusto]]" v [[Zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově|barokním zámeckém divadle]] v [[Český Krumlov (hrad a zámek)|Českém Krumlově]].]] [61] => * projev [[Monumentalita|monumentality]]: snaha ohromit diváka, důraz na citovost až [[Zbožštění|exaltovanost]], vnitřní napětí, [[patos]], nadsázka [62] => * architektura, zejména [[Sakrální stavba|sakrální]], měla působit jako obraz nebe přenesený na zem, paláce a zámky byly zařizovány přepychově a reprezentovaly bohatství a moc [63] => * obvyklým půdorysem staveb byla [[elipsa]] nebo průniky elips (nekonečno) [64] => * častý architektonický prvek: [[kupole]], [[putto]] [65] => * drahé materiály: [[zlato]], vzácná dřeva, barevné mramory [66] => [67] => === Malířství === [68] => K významným barokním malířům patří [[Caravaggio]], [[Diego Velázquez]], [[Peter Paul Rubens]], [[Rembrandt|Rembrandt van Rijn]], [[Giovanni Battista Tiepolo]], [[Pietro da Cortona]], [[Pieter Claesz]] nebo [[Andrea Pozzo]]. Nejvýznamnější malířkou z období raného baroka byla [[Artemisia Gentileschiová]]. V českých zemích působili především [[Karel Škréta]], [[Petr Brandl]] a [[Václav Vavřinec Reiner]]. [69] => [70] => === Sochařství === [71] => [[Soubor:Las Meninas, by Diego Velázquez, from Prado in Google Earth.jpg|náhled|''[[Dvorní dámy]]'', [[Diego Velázquez]], [[1656]]]] [72] => Základním znakem barokního sochařství jsou rozevláté šaty. Takřka synonymem barokního sochařství je již jednou zmiňovaný [[Gian Lorenzo Bernini]]. Tento Ital svým slohotvorným významem prakticky závazně určil podobu barokní sochy. Na něj do jisté míry navazují takřka všichni ostatní barokní sochaři, včetně našeho nejvýznamnějšího sochaře [[Matyáš Bernard Braun|Matyáše Bernarda Brauna]]. Druhým nejvýznamnějším českým sochařem je pak [[Ferdinand Maxmilián Brokoff]], který však reprezentuje spíše klasičtěji chápané sochařství a je tak do jisté míry Braunovým sochařským protikladem. Na mostech se objevuje socha nového patrona Jana Nepomuckého.[[Soubor:Apollo and Daphne (Bernini).jpg|náhled|upright|[[Gian Lorenzo Bernini|Bernini]]: ''Apollón a [[Dafné]]''|alt=|vlevo]] [73] => [74] => === Dekorativní umění === [75] => {{Podrobně|Dekorativní umění}} [76] => Dekorativní umění dosáhlo svého vrcholu koncem [[18. století]]. Jeho nejlepší období zasahovalo ještě do období [[Rokoko|rokoka]] a [[Klasicismus|klasicismu]]. Většina dekorativního umění pocházela z [[Francie]]. Vývoj tohoto umění se soustředil do královských ateliérů, kde působili malíři a návrháři (například [[Jean Bérain]], [[Claude Gillot]], [[Antoine Watteau]] a mnoha dalších). Obrazy, které byly součástí interiérů, měly jen dekorativní účel a nacházely se často na římsách pod dveřmi. Důležitou součástí výzdoby se staly [[tapiserie]], které vznikaly v [[Manufaktura|manufakturách]]. Byly vytvářeny se samostatnými motivy nebo se tematicky spojovaly do sérií (''Portréty bohů).'' [77] => [78] => === Divadlo === [79] => {{Podrobně|Barokní divadlo}}[[Barokní divadlo]] prošlo v [[16. století|16.]] a [[17. století]] poměrně velkými změnami. Začaly vznikat též první divadelní soubory.{{Citace monografie [80] => | příjmení = Perker [81] => | jméno = Stanislav [82] => | příjmení2 = Hyvnar [83] => | jméno2 = Jan [84] => | titul = ''"Řeč dramatu"'' [85] => | vydání = 1987 [86] => | vydavatel = Horizont [87] => | místo = [88] => | rok vydání = [89] => | počet stran = [90] => | strany = 58 [91] => | isbn = [92] => }}{{Pahýl část}} [93] => [94] => === Hudba === [95] => [[Soubor:Johann Sebastian Bach.jpg|náhled|[[Johann Sebastian Bach]], jeden z nejslavnějších hudebních skladatelů [[Barokní hudba|období baroka]].]] [96] => {{Podrobně|Barokní hudba}} [97] => [[Barokní hudba]] se vyvíjela přibližně mezi roky [[1600]] až [[1750]]. Z počátku byla považovaná za velmi harmonicky zmatenou, po melodické stránce zbytečně komplikovanou, až 19. století jí přineslo pozitivní hodnocení. Její vývoj se začal trochu netradičně v [[Holandsko|Holandsku]]. Nejvýznamnější hudební velmocí v tomto období však byla [[Itálie]], odkud se nová hudba postupně rozšiřovala do ostatních evropských zemí. Jednou z nemnohých zemí, kterou italská hudba ovlivnila jen velmi málo, byla [[Francie]], kde byly nové trendy v hudbě podřizovány potřebám a vkusu královského dvora, a tak se hudební skladatelé snažili vést vývoj hudby svojí vlastní cestou. [98] => [99] => Baroko je však také obdobím, v kterém vznikly nové druhy hudby, například [[Barokní opera|opera]], [[oratorium]] nebo [[kantáta]]. Vznikaly též nové hudební nástroje, jako například [[cembalo]]. Napříč velkému tlaku [[reformace]] není církevní hudba vždy v popředí zájmu hudebních skladatelů. Mezi nejvýznamnější barokové skladatele patří kromě jiných i [[Johann Sebastian Bach]], [[Georg Friedrich Händel]] a [[Antonio Vivaldi]]. Z českých tvůrců to byli [[Adam Václav Michna z Otradovic]], [[Bohuslav Matěj Černohorský]], či [[Jan Dismas Zelenka]]. [100] => [101] => === Literatura === [102] => {{Podrobně|Barokní literatura}} [103] => [[Soubor:Las Soledades (Góngora).jpg|náhled|Titulní strana [[Luis de Góngora y Argote|Góngorovy]] básně s názvem ''[[Las Soledades]]'' (''Samoty'')]] [104] => Barokní literatura navazovala na tradice a literární formy předchozích období zakomponovala je do už známých postupů a tak si vytvořila svojí vlastní identitu. Přesto se jí podařilo vyvinout jen velmi málo rozdílných prvků, a to jak v [[Poezie|poezii]], tak jako i v teoretických pracích a [[drama]]tu.{{Doplňte zdroj}} [105] => [106] => === Barokní kázání === [107] => {{Viz též|Barokní literatura}} [108] => Barokní [[kázání]] se vyznačuje květnatou mluvou. Nejčastějšími stylovými prostředky jsou opakování (''repetitio'') a hromadění [[epiteton|epitet]], [[symbol]]ů a [[emblém]]ů, [[Alegorie|alegorií]] a [[metafora|metafor]]. [[Bajka|Bajky]] a [[pohádka|pohádky]] zprostředkovávají ponejvíce [[etika|morální]] učení. Kromě toho se užívá přirovnání a [[Rčení|pořekadel]]. Jejich forma a myšlenková struktura není na rozdíl od dřívějších kázání pevně daná. Mnoho kazatelů užívá narážky nejen na [[Bible|Bibli]], ale též na [[Starověk|antická]] díla, z nichž se také často přímo cituje. [109] => [110] => Na konci [[16. století]] se z kázání stává hromadný [[Média|sdělovací prostředek]], který může s pomocí [[knihtisk]]u ovlivňovat veřejné mínění. Mění se také záměr kazatelův, k [[teologie|teologickému]] poselství se v kázání druží také poselství [[politika|politické]].{{Doplňte zdroj}} [[Církev|Církve]] tohoto potenciálu kázání využívaly; [[Římskokatolická církev|katolická církev]] zavedla na [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]] pro [[kněz]]e povinnost kázat. Spektrum témat bylo velmi široké. [111] => [112] => == Španělsko == [113] => Násilná rekatolizace, centralizace státu a [[klasicismus]] komplexu [[El Escorial]] byly vzorem pro model iberské architektury po celé [[17. století]]. Je to architektura, ve které je výraznější hierarchizace jednotlivých prvků díky plastickému zpracováni stěn s použitím různých materiálů. Takhle se baroko dostává i do [[Španělsko|Španělska]]. Nejvíce se ale projevuje dále ode dvora. V [[18. století]] se v [[Granada|Granadě]] klasické prvky obohacují o dekorativní prvky, kterých hlavním představitelem je [[Francisco Hurtado Izquierdo]]. [114] => [115] => == Odkazy == [116] => [117] => === Reference === [118] => {{Překlad|sk|Barok|6976624}} [119] => [120] => === Literatura === [121] => * VOKURKA, Michal: ''Barokní krajinotvorba na sasko-lauenburských panstvích 1635-1740''. Praha: Academia, 2022. ISBN 978-80-200-3306-2 [122] => * [[Zdeněk Kalista|KALISTA, Zdeněk]]: ''Tvář baroka.'' Praha : Garamond, 2005. {{ISBN|80-86379-90-6}} [123] => * [[Michael Kitson|KITSON, Michael]]: ''Barok a Rokoko.'' Praha : Artia, 1972. [124] => * {{Citace monografie [125] => | příjmení = Neumann [126] => | jméno = Jaromír [127] => | odkaz na autora = Jaromír Neumann [128] => | titul = Český barok [129] => | url = [130] => | vydavatel = Odeon [131] => | místo = Praha [132] => | rok = 1969 [133] => }} [134] => * ''Umění renesance a baroku.'' Praha : Odeon (Larousse), 1970. [135] => * [[Josef Válka|VÁLKA, Josef]]: ''Manýrismus a baroko v české kultuře 17. a 1. pol. 18. století.'' Studia Comeniana Historica VIII, 1987, s. 155–213. [136] => [137] => === Související články === [138] => * [[České baroko]] [139] => * [[Barokní architektura v Česku]] [140] => * [[Barokní gotika]] [141] => * [[Selské baroko]] [142] => * [[Klasická řádová architektura]] [143] => * [[Křesťanská sakrální architektura]] [144] => * [[Rokoko]] [145] => * [[Barokní divadlo]] [146] => * [[Barokní hudba]] [147] => ** [[Barokní opera]] [148] => * [[Historická kulturní krajina České republiky#Estetické a duchovní pojetí barokní krajiny|Barokní krajina]] [149] => * [[Podnikatelské baroko]] [150] => [151] => === Externí odkazy === [152] => * {{Commonscat|Baroque art}} [153] => * {{Otto|heslo=Barok}} [154] => * {{Wikicitáty|téma=Baroko}} [155] => * {{Wikislovník|heslo=baroko}} [156] => [157] => {{posloupnost|co=[[Umělecký sloh]] [158] => |kdy=[[17. století]]– I. polovina [[18. století]] [159] => | předchůdce =[[manýrismus]] [160] => | nástupce = [[rokoko]]}} [161] => {{Autoritní data}} [162] => {{Portály|Architektura a stavebnictví|Historie|Kultura|Umění}} [163] => [164] => [[Kategorie:Baroko| ]] [165] => [[Kategorie:Umění 17. století]] [166] => [[Kategorie:Umění 18. století]] [167] => [[Kategorie:Umělecké směry]] [168] => [[Kategorie:Raný novověk]] [169] => [[Kategorie:Dekorativní umění]] [] => )
good wiki

Baroko

charakteristického uměleckého díla baroka v Česku Baroko či barok je umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17. a 18.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'18. století','17. století','Francie','16. století','klasicismus','Barokní opera','rokoko','Kilián Ignác Dientzenhofer','Pietro da Cortona','Rokoko','Tovaryšstvo Ježíšovo','Barokní hudba'

Francie

Klasicismus

Klasicismus je umělecký a kulturní směr, který se začal prosazovat zejména v 18.

Rokoko