Array ( [0] => 15628307 [id] => 15628307 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Bodružal [uri] => Bodružal [3] => Bodruzal.jpg [img] => Bodruzal.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Bodružal je obec v okrese Nové Mesto nad Váhom na Slovensku. Nachází se v severozápadní části země, blízko hranic s Českou republikou. Podle posledního sčítání lidu v roce 2011 zde žije přibližně 1 100 obyvatel. Obec je součástí tradičního regionu Dolní Pováží. Bodružal se poprvé připomíná v písemných pramenech v 13. století. Historicky byl vlastnictvím šlechtických rodin, ale v 19. století přešel do majetku církve. V roce 1848 byla obec postižena velkými požáry, které způsobily značné škody. Během první a druhé světové války byla obec významným centrem odporu proti nacistickému režimu. V obci se nacházejí různé historické památky a kulturní objekty. Jednou z nejvýznamnějších je kostel sv. Ondřeje z 13. století, který je považován za jednu z nejstarších sakrálních staveb na Slovensku. Dalšími pamětihodnostmi jsou zámek Bodružal, evangelický kostel z 18. století a muzeum svatousačského odboje. Hlavním zdrojem obživy obyvatel Bodružalu je zemědělství a zpracování dřeva. Obec se také snaží o rozvoj cestovního ruchu a nabízí různé turistické atrakce. Nachází se v blízkosti maloplošné chráněné krajinné oblasti Dolní Pováží, která láká turisty svou krásnou přírodou a možnostmi pro outdoorové aktivity. Celkově je Bodružal malebnou obcí s bohatou historií a přírodním dědictvím, která nabízí svým návštěvníkům mnoho zajímavých zážitků a možností k odpočinku. [oai] => Bodružal je obec v okrese Nové Mesto nad Váhom na Slovensku. Nachází se v severozápadní části země, blízko hranic s Českou republikou. Podle posledního sčítání lidu v roce 2011 zde žije přibližně 1 100 obyvatel. Obec je součástí tradičního regionu Dolní Pováží. Bodružal se poprvé připomíná v písemných pramenech v 13. století. Historicky byl vlastnictvím šlechtických rodin, ale v 19. století přešel do majetku církve. V roce 1848 byla obec postižena velkými požáry, které způsobily značné škody. Během první a druhé světové války byla obec významným centrem odporu proti nacistickému režimu. V obci se nacházejí různé historické památky a kulturní objekty. Jednou z nejvýznamnějších je kostel sv. Ondřeje z 13. století, který je považován za jednu z nejstarších sakrálních staveb na Slovensku. Dalšími pamětihodnostmi jsou zámek Bodružal, evangelický kostel z 18. století a muzeum svatousačského odboje. Hlavním zdrojem obživy obyvatel Bodružalu je zemědělství a zpracování dřeva. Obec se také snaží o rozvoj cestovního ruchu a nabízí různé turistické atrakce. Nachází se v blízkosti maloplošné chráněné krajinné oblasti Dolní Pováží, která láká turisty svou krásnou přírodou a možnostmi pro outdoorové aktivity. Celkově je Bodružal malebnou obcí s bohatou historií a přírodním dědictvím, která nabízí svým návštěvníkům mnoho zajímavých zážitků a možností k odpočinku. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - sídlo světa [1] => | status = obec [2] => | jméno = Bodružal [3] => | originální jméno = [4] => | vlajka = [5] => | stát = Slovensko [6] => | pojem vyššího celku = [[Kraje na Slovensku|Kraj]] [7] => | název vyššího celku = [[Prešovský kraj|Prešovský]] [8] => | pojem nižšího celku = [[Okresy na Slovensku|Okres]] [9] => | název nižšího celku = [[Okres Svidník|Svidník]] [10] => | pojem celku 3 = [[Tradiční regiony Slovenska|Tradiční region]] [11] => | název celku 3 = [[Šariš]] [12] => | administrativní dělení = [13] => | vznik = 1600 {{Malé|([[první písemná zmínka]])}} [14] => | starosta = Dušan Zelizňák [15] => | typ statistického celku = [[NUTS]] [16] => | název statistického celku = 527149 [17] => | obecní úřad = Obecný úrad
Bodružal 31
090 05 Krajná Poľana [18] => | e-mail = obecbodruzal@gmail.com [19] => |počet obyvatel=60{{Citace webu | autor = Statistical Office of the Slovak Republic (www.statistics.sk) | titul = Počet obyvateľov podľa pohlavia - obce (ročne) | url = https://datacube.statistics.sk/#!/view/sk/VBD_DEM/om7101rr/v_om7101rr_00_00_00_sk | datum přístupu = 2024-03-28 | vydavatel = www.statistics.sk | jazyk = sk}} Nastavení: ''om7101rr_obc: AREAS_SK''. [20] => |obyvatelé aktuální k={{Tooltip|2023|Počet obyvatel: 2023-12-31, rozloha a hustota zalidnění: 2023-06-31/2023-07-01.}} [21] => |rozloha=7,24{{Citace webu | autor = Statistical Office of the Slovak Republic (www.statistics.sk) | titul = Hustota obyvateľstva - obce | url = https://datacube.statistics.sk/#!/view/sk/VBD_DEM/om7014rr/v_om7014rr_00_00_00_sk | datum přístupu = 2024-03-28 | vydavatel = www.statistics.sk | jazyk = sk}} Nastavení: ''om7014rr_obc: AREAS_SK'', ''om7014rr_ukaz: Rozloha (Štvorcový meter)''. [22] => |hustota zalidnění=8,01{{Citace webu | autor = Statistical Office of the Slovak Republic (www.statistics.sk) | titul = Hustota obyvateľstva - obce | url = https://datacube.statistics.sk/#!/view/sk/VBD_DEM/om7014rr/v_om7014rr_00_00_00_sk | datum přístupu = 2024-03-28 | vydavatel = www.statistics.sk | jazyk = sk}} Nastavení: ''om7014rr_obc: AREAS_SK''. [23] => }} [24] => '''Bodružal''' ({{Vjazyce2|uk|Бодруджал}}) je [[Obec (Slovensko)|obec]] na [[Slovensko|Slovensku]] v okrese [[Okres Svidník|Svidník]]. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel. [25] => [26] => == Polohopis == [27] => [[Obec (Slovensko)|Obec]] se nachází asi 12 km severovýchodně od města [[Svidník]], při [[Silnice I. třídy|silnici E 371]] ze Svidníku na hraniční přechod [[Dukla]]-[[Polsko]] na [[Zeměpisná šířka|zeměpisné šířce]] 49° 21'15'' a [[Zeměpisná délka|délce]] 21° 42'26''. V současnosti patří do [[Okres Svidník|Svídnická obvodu]] v [[Prešovský kraj|Prešovském regionu]]. Leží na severovýchodním [[Slovensko|Slovensku]], 8 km od hraničního [[Dukelský průsmyk|Dukelského průsmyku]], při státní hranici s [[Polsko|Polskou republikou]], [[Podkarpatské vojvodství]] a [[Krosno|Krosnianskym okresem]]. Z silniční komunikace první kategorie Svidník – [[Dukelský průsmyk]] z obce [[Krajná Poľana]] je vzdálena 2 km směrem na [[východ]]. [28] => [29] => Bodružal leží v severovýchodní části [[Nízké Beskydy|Nízkých Beskyd]] jihozápadně ([[Laborecká vrchovina|Laborecké vrchoviny]]), na nivě a přilehlých svazích [[Údolí|doliny]] [[potok]]a [[Bodružalík]], v [[Nadmořská výška|nadmořské výšce]] 390–415 m n. m. Nejvyšší [[Vovči verch|Vovči Verch]] (611,4 m n. m.) se nachází jihozápadně od obce. Východně se vypíná vrch [[Hrun]] s výškou 579 m n. m. Severně od obce se tyčí vrch [[Čerešňa (vrch)|Třešeň]] s výškou 531,4 m n. m. [[Teritorium|Území]] obce je součástí [[Chráněná krajinná oblast|chráněné krajinné oblasti]] [[Chráněná krajinná oblast Východné Karpaty|Východní Karpaty]]. Hraniční pásmo tohoto území je od ústí Bodružalíka do [[Ladomirka]] v Krajní Polaně až po [[mokřad]] Košariská, směrem na Miroľu. [30] => [31] => [[reliéf (geografie)|Reliéf]] potoky rozbrázděného prostoru je mírně členitý, spíše hornatý, a lze jej zařadit mezi nižší [[Hornatina|hornatiny]]. Bodružalský [[Katastrální území|chotár]] je v jeho některých částech těžce dostupný a pokrývají ho místy souvislé [[Listnatý les|listnaté smíšené bukové, habrové a březové porosty]]. [32] => [33] => Hnědá [[půda]] obsahuje středně minerální až chudé [[Hornina|horniny]]. Patří mezi půdy [[Písek (materiál)|písčito]]-[[Hlína|hlinité]], kde půdotvorné horniny jsou zastoupeny některými druhy [[Rula (hornina)|rul]] a [[Pískovec|pískovců]]. Půdy jsou převážně mělké, často až [[Kameň|kamenité]]. [34] => [35] => Více než 85 % orné půdy, luk a pastvin se nachází na levé straně Bodružalíka. [[Sklon]] svahů je orientován na východ a severovýchod. [36] => [37] => Je v něm méně ploch s menším sklonem, vhodným pro zemědělské obhospodařování. Lesních ploch je více a jsou zpřetrhané menšími plochami, často ostrovy zemědělské půdy, jejichž obdělávání na svahových plochách je složité. Je zde mnoho luk a pastvin. [[Eroze]] půdy je velmi silná. Zajímavostí bodružalského katastru je jeho otevření ze severu, proto je ovoce na stromech kvůli jarním mrazům (často i v polovině května) zpravidla jedenkrát za pět let. Je zde dostatek dřevní hmoty. [38] => [39] => Bodružal patří k mírně chladnému horskému [[Podnebí|klimatu]]. Průměrné lednové teploty jsou −4 až −6 °C. Průměrné červencové teploty jsou 16–17 °C. Sněhová pokrývka tu trvá zpravidla 80–100 dní. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje od 650–800 mm. Převážná část srážek, 400–500 mm, připadá na vegetační období. Převládá severní směr větru. [40] => [41] => [[Soubor:Bodružal_ZeliPVL.JPG|náhled|Pohled na květnový Bodružal]] [42] => [43] => === Vodní toky === [44] => Přes obec protéká potok [[Bodružalík]]. Je levostranným přítokem [[Ladomirka|Ladomirky]] s délkou přibližně 4,5 km. [45] => [46] => Pramení jihovýchodně pod [[Kozí hŕbok|Kozím hrbkem]] (605,2 m n. m.), v [[Nadmořská výška|nadmořské výšce]] cca 500 m n. m., na území [[Chráněná krajinná oblast|CHKO]] Východní Karpaty. V údolí doliny Bodružalíka je souběžně napájen přítokem z [[mokřad]]y Košariská, který má místní název Pod vysokou. [47] => [48] => Nejprve teče na sever přes Bodružal, kde přibírá 4 krátké levostranné přítoky z dolin s lokálními názvy Kopřiva, Zegeľníci, Pelepče a Segin. Za obcí přibírá přítok z Kotolnicy a Kuriačnika. V obci Bodružal přibírá na pravé straně 5,5 km říčku [[Príkranský potok|Príkrianku.]] Soutok je na zeměpisné šířce 49°21 '15 "a délce 21°42' 26". Z Třešně přibírá krátký pravostranný přítok, který říčku zásobuje vodou v jarním období a v době dešťů. [49] => [50] => Před Krajnou Poľanou se zleva vlévá do Ladomirky. Bodružalík je zásobován zejména dešťovou vodou a sněhem. Nejvyšší hladiny dosahuje v jarních měsících. Je to méně vodnatý potok s poměrně velkými výkyvy průtoků během roku. Voda je v něm velmi čistá, o čemž svědčí i výskyt [[Rak říční|raka říčního]]. [51] => [52] => Při březích Bodružalíka a jeho přítoků se nacházejí mokřady s rozlohou skoro 200 000 m2. [53] => [54] => == Symboly obce == [55] => [56] => === Znak a vlajka === [57] => V modrém štítě je stříbrný [[srp]] se zlatou rukojetí a mezi zlaté misky stříbrných vah je vsunut zlatý [[snop]]. V hlavě štítu je zlatý obrácený plamenný meč se stříbrnou rukojetí. [58] => [59] => Tento [[znak]] byl schválen 13. usnesením zastupitelstva dne 23. prosince 2004 a je zapsán v [[Ministerstvo vnitra Slovenské republiky|heraldickém rejstříku]] Slovenské republiky pod signaturou B - 217/2004. [60] => [61] => Za základ znaku bylo vzato obecní [[Pečeť|razítko]] z roku 1887, na němž je vyobrazen snop se srpem. Do znaku byly zakomponovány výjevy z kostelní [[Barokové umenie|barokní]] malby [[Poslední soud|Posledního soudu]] se sv. [[Trojica|Trojicí]], [[anděl]]y a přísedícími [[apoštol]]y. Na malbě je situována figura [[Michael (archanděl)|archanděla Michala]] vážícího duše. Proto nad zlatý snop byly vloženy stříbrné váhy se zlatými miskami. Do hlavy štítu byl také vložen obrácen plamenný meč, kterým vyhání hříšníků. Meč a váhy jsou [[Atribút|atributy]], které využíval při své činnosti archanděl Michal. [62] => [63] => Autorem znaku je Peter Zelizňák. [64] => [65] => [[Vlajka|Vlajka obce]] se skládá z pěti podélných pruhů v barvách modré (2/9), žluté (2/9), bílé (1/9), žluté (2/9) a modré (2/9). Vlajka má poměr stran 2:3 a ukončena je třemi cípy, tj. dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu. [66] => [67] => == Dějiny == [68] => [[Soubor:Panoráma_obce_Bodružal_s_prirodzenou_dominantou_ZeliP.JPG|vpravo|náhled|Budova zděné školy byla postavena v roce 1900]] [69] => Obec vznikla kolem let 1573–1598 jako nová osada [[Makovica (panství)|panství Makovica]], na základě [[Valašské právo|valašského práva]]. Na osídlování se účastnilo [[Rusíni|rusínský]] obyvatelstvo, které jako privilegované kromě pastvy dobytka provádělo v uhersko-polském pohraničí strážní a kurýrní službu. Jejich povinností bylo odevzdávat vrchnosti dvacetinu ze své dobytkářské produkce. Byly vyznavači východního křesťanství a neplatili církevní desítek. Osada byla malá a o její založení a rozvoj usilovali z Makovického hradního panství a také dědičný rychtář ([[Šoltys|šoltýs]]), který z této pozice měl určité výhody. Obyvatelé se zabývali zemědělstvím a pracovali v lesích. Začátkem 17. století začali vyrábět šindele. Roku 1787 měl Bodružal 22 domů a 149 obyvatel; 1828 – 22 domů a 181 obyvatele, 1845 – 22 domů a 222 obyvatel, 1921 – 35 domů a 167 obyvatel, 1942 – 35 domů a 188 obyvatel, 1960 – 30 domů a 154 obyvatel, 1970 – 30 domů a 124 obyvatel. V roce 1995 měl 29 domů a 77 obyvatel, kteří se hlásili ze 70 % slovenské, z 23,5 % rusínské a z 4,9 % k ukrajinské národnosti. [70] => [71] => Přes obec vedla historická cesta, Jozefínka, která v 18. století spojovala [[Šariš]] a [[Zemplín]] přes [[Dukelský průsmyk]] s [[Halič]]i. [72] => [73] => Historický název obce – v archivních dokumentů se lze setkat v těmito názvy: [74] => [75] => * Bedruczoua (1600) [76] => * Bodrudsa (1618) [77] => * Bodrussal (1773,1786) [78] => * Bodruzsal, Bodružal (1808; [79] => * Bodruzsal (1863, 1892–1902) [80] => * Bodruzsál (1873–1888) [81] => * Rózsadomb (1907–1913) [82] => * Bodružal (1920) [83] => * Bodružal (1927–1973) [84] => * Bodružal (1973–dnes). [85] => [86] => Obyvatelé zažili několik přesunů vojsk, které někdy jen prošli kolem obce. První známý je přesun císařských vojsk Užhorodská posádky po jejich kapitulaci 16. března 1704 pod vedením kpt. Swetlika (v čase [[Kurucko-labanské vojny|kurucké-labanských válek]], počátkem 18. století). Posledním přesunem v 18. století byl pochod jednotek ruského sboru generála G. L. Ribindera v dubnu–květnu 1799. V květnu 1800 se ruští vojáci pod vedením generalissima [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|A. V. Suvorova]] vraceli z italského bojiště. V lednu 1806 procházeli údolím ruští vojáci pod vedením [[Michail Illarionovič Kutuzov|M. I. Kutuzova]], kteří nastoupili zpáteční cestu od [[Slavkov u Brna|Slavkova]] (na Moravě) do Ruska. 17. června 1849 ruská armáda překročila se souhlasem [[Habsburkové|Habsburků]] Dukelský průsmyk pod vedením generála polního maršála [[Ivan Paskevič|Ivana Fjodoroviče Paskieviča]]. Pomocná ruská armáda se zúčastnila potlačení [[Uhersko|uherských povstalců]] a v srpnu 1849 je přinutila ke kapitulaci. Nejmenší útrapy dolehly na obyvatele obce během letních vojenských tažení a přesunů. Kritické byly přesuny v podzimních a zimních měsících. Vlastníci Makovického panství, v té době rody [[Rákociové|Rákociovců]], [[Aspremontovci|Aspremontovců]] a [[Erdődyové|Erdődyů]] neznali slitování při zajišťování vojenského třením posunující se armád. Sýpky a stodoly místních občanů byly zpravidla místní šlechtou vydrancovány bez milosti. [87] => [[Soubor:Bodruza_Chranena_krajina_oblast_Vychodne_Karpaty.JPG|vpravo|náhled|Údolí Prikrianky s chráněnné krajinnou oblastí Východní Karpaty]] [88] => Ještě dnes se lze setkat s technicky unikátní stavbou – s klenutým kamenným můstkem, který je součástí dnešní komunikace, asi 480 m od mostu přes Bodružalík. Část původně zachované Jozefínky je ve vzdálenosti asi 2,5 km od obce směrem na Miroľu, když se na horizontu kopce „rozdíl“ odbočí vpravo. Dnes je to nepoužívaná cesta se zapomenutou technickou památkou. [89] => [90] => V letech 1830 a 1831 vypukla [[cholera]], při které zemřelo 52 obyvatel. V polovině 19. století obec postihl hlad a vystěhovalectví. [91] => [92] => Počátkem 20. století se občany obce stali členové Hibschmanovy rodiny, kteří byli obchodníky a vyznavači [[Judaismus|židovského náboženství]]. Ze 7 členů rodiny [[Holokaust|holocaust]] přežil jen jediný, který před začátkem války emigroval do [[Spojené státy americké|USA]]. [93] => [94] => V meziválečném období do začátku druhé světové války se mnoho obyvatel vystěhovalo do Ameriky. Mnozí z nich udržovali se svými rodinami písemný kontakt a finančně je podporovaly. Po roce 1945 přesídlilo několik obyvatel i do [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. [95] => [96] => Podle matričního úřadu uloženém ve Státním oblastním archivu v [[Prešov]]ě více než 200 let trvale žijí v Bodružali rodiny Bokšovi, Goldírovi, Hrinkovi, Kocúrovi a Zelizňákovi. [97] => [98] => Nejstarší dostupné informace z matriky pocházejí z roku [[1823]]. Až do roku [[1864]] ji vedly v [[Latina|latinském jazyce]] nebo ji psali [[Cyrilice|azbukou]], pak už jen v předepsaném formátu v [[Maďarština|maďarském jazyce]]. Rokem 1890 se začínají jména obyvatel zapisovateli matriky pomaďarčiť. Vznikem Československé republiky byly matriky vedeny v nových formulářích a byly psány v slovenském jazyce. [99] => [[Soubor:Bodruzal_s_jesennou_panoramou_a_vrchom_Ceresna.jpg|vpravo|náhled|Vzadu na horizontu vrch Třešeň]] [100] => V Slovenské republice je málo obcí, které byly v průběhu 20. století dvakrát postiženy válečnými operacemi. Válečné útrapy zažila obec už během [[První světová válka|první světové války]]. V říjnu až listopadu roku 1914 se v [[extravilán]]u obce – jihovýchodně – na místním vrchu Horbok odehrály vojenské boje „Sturm“. Ruská vojska pod velením [[Alexej Alexejevič Brusilov|generála Brusilovovou]] bojovali muž proti muži na [[Bajonet|bodáky]] s vojáky rakousko-uherské armády. V boji v [[Katastrální území|katastru]] obce padlo 400 vojáků. Byly to počáteční bojové operace první světové války na území Slovenska. Vojáci ruské armády se silniční komunikací (Jozefínkou postavenou v době panování Josefa II., 1780–1790) z [[Krajná Poľana|Krajní Poľany]] do Bukoviec usilovali dostat hlouběji do vnitrozemí Slovenska. Rakousko-uherská vojska měla na této komunikací obsazeny výšiny, z nichž kontrolovala přístupovou cestu. Pohyb ruských vojsk v tomto prostoru byl zaznamenán až do března 1915. Obyvatelé obce projevovali Rusům všeobecné sympatie. Vojáci za úplatu dávali dětem sladkosti a další potraviny, kterými byli zásobovaní. V dalším období se bojové operace přesunuly mimo území Slovenska. Stopy po vojenských operacích z první světové války se zde nacházejí do současnosti; nad cestou ve směru do obce, v lesním porostu na Horbku 500 m od mostu přes Bodružalík jsou zákopy z této války. Další souvislé zákopy, které byly vybudovány i pro stojící střelce, jsou nad Seredným, v lesním porostu, z nichž byla kontrolována přístupová cesta údolím Bodružalíka. Systém takových zákopů (s násypem z vykopané hlíny) byl použit na krytí vojenských rakousko-uherských jednotek před palbou ruské armády. Zákopy jsou ve vzdálenosti 250–400 m vpravo od dnešní komunikace, asi 1 km od obce směrem na [[Miroľa|Miroľu]]. Na výstavbu zákopů byli zneužiti místní občané uherskou státní mocí. [101] => [102] => Mocnosti, které vedly v tomto prostoru bojové operace, pochovaly padlé vojáky bez obřadu a označení [[hrob]]ů. Hroby byly roztroušeny po celém katastru obce. Tělesné pozůstatky neznámých vojáků byly uloženy na místním hřbitově československou brannou mocí až v roce 1922 po exhumaci do 39 masových hrobů. [103] => [104] => V době [[Druhá světová válka|druhé světové války]], od září 1944, slovenští vojáci, bydlící v domech s Bodružalčany, budovali vojenské opevnění na Dukelský průsmyk s cílem zamezit vstupu [[Rudá armáda|Rudé armády]] na pomoc [[Slovenské národní povstání|slovenskému národnímu povstání]]. Později je vystřídala [[Wehrmacht|nacistická německá vojska]], která byla taktéž ubytována v domech místních občanů. Fašisté před zahájením [[Karpatsko-dukelská operace|Karpatsko-dukelské]] operace donutily muže ve věku od 16 do 60 let vybudovat na vrchu Třešeň vojenské opevnění, ze kterého dělostřelectvem palebně přehradili státní cestu [[Svidník]] – [[Krosno]]. Vojenská operace se bezprostředně dotkla i obyvatel obce, kteří byli nuceni [[12. říjen|12. října]] [[1944]] na více než šest měsíců opustit své domovy. [105] => [[Soubor:Prezident_ČSSR_a_generál_Ludvík_Svoboda.jpg|vpravo|náhled|V listopadu 1944 přebýval téměř 3 týdny velitel 1. československého armádního sboru, armádní generál Ludvík Svoboda, v domě místního občana, na soutoku říček Bodružalík a Prikrianky. Fotografie z roku 1969.]] [106] => [107] => Zaznamenané byli i ztráty na životech obyvatel, kteří tehdy včas obec neopustili. Bodružal byl sedm týdnů ve [[Front (vojna)|frontovém pásmu]] a utrpěl značné materiální škody. (Od 6. října 1944, kdy příslušníci prvního armádního sboru vztyčili československou vlajku na Dukelský průsmyk). [108] => [109] => Po osvobození obce [[29. listopad]]u 1944 a skončení [[Karpatsko-dukelská operace|Karpatsko-dukelské operace]], bydlel v domě Josefa Zelizňáka na soutoku říček Bodružalík a Prikrianky téměř 3 týdny velitel [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]], [[Ludvík Svoboda|armádní generál Ludvík Svoboda]], pozdější prezident [[Československo|Československa]]. Vojenské operace probíhaly i přímo v obci. Obyvatelé vracející se z evakuace u mostu přes Bodružalík museli na cestě obcházet 4 zničené tanky příslušníků 1. čs. armádního sboru. Pole před Bodružalíkom na vstupu do obce byla [[Pozemní mina|zaminovaná]] tak, že přechod nimi byl znemožněn. Byla to jediná spojnice vstupu pro vojenskou techniku do obce. [110] => [111] => V roce 2006 při předvolební kampani navštívil chrám úřadující předseda vlády [[Mikuláš Dzurinda]]. [112] => [113] => V květnu 2008 obec a chrám svatého Mikuláše navštívil velvyslanec USA na Slovensku [[Vincent Obsitnik]] a v říjnu 2010 i jeho nástupce [[Theodore Sedgwick]]. [114] => [115] => == Politika == [116] => [117] => === Zastupitelstvo === [118] => * Starosta: Dušan Zelizňák [119] => [120] => == Kultura a zajímavosti == [121] => Původní [[Pravoslávie|pravoslavní]] obyvatelé obce pod vlivem ([[Podkarpatská Rus|Brest-Litevská unie]], [[Užhorodská unie|Užhorodská Unie]] 1596–1648) zformování tzv. uniatskou církví, tj. [[Východní církev|Východní křesťanskou církví]], byli podřízeni římskému papeži. V polovině 17. století se stali tzv. uniaty ([[Východní katolické církve|pravoslavnými katolíky]]). Jako [[Řeckokatolická církev|Řeckokatolíci]] do konce 20. století používali při bohoslužbách církevní staroslověnštinu (ne latinu), dodržovali [[Liturgia|liturgii]] [[Jan Zlatoústý|sv. Jana Zlatoústého]], při přijímání používali chléb a víno, dodržovali starý [[juliánský kalendář]], v důsledku čehož například narození Krista (Rizdvo) oslavovali 7. ledna, tj. o dva týdny později než podle [[Gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]]. K tomu se vázaly i zajímavé zvykoslovné projevy a rituály. [122] => [123] => Originálními a přesvědčivými projevy duchovní kultury obyvatel byly zvyky, obyčeje, písně, pohádky, legendy a přísloví, které byly nejvíce využívány u příležitosti [[Velikonoce|velikonočních]], [[Vánoce|vánočních]] svátků a [[Letnice|letnic]]. Velmi bohaté byly také rodinné zvyky a obřady při narození dítěte, při těhotenství, porodu, provedení [[Křest|křtu]], křtin, [[kojení]] a podobných denních povinnostech. V první polovině 20. století byly ještě také využívány námluvy, zásnuby a příprava na svatební obřad. Pozoruhodné byly i zvyky při svatebním obřadu jako například vstup nevěsty do ženichova domu a obcházení kolem ohniště nebo stolu. Od této chvíle patřila nevěsta do nového domu, který jí poskytl všestrannou ochranu. Dlouho se pěstovaly i zvyky spojené s úmrtím. Skoro každá významná lidská činnost se spojovala s nějakou [[Pověra|pověrou]]. Proto v zimních měsících byly páračky peří školou interpretace pověr, kde ženy zevšeobecňovali zkušenosti, které nabývaly během svého života. Páraček se účastnili i mládenci, kteří byli pozornými posluchači pěstování zvykosloví. Význam pověr ustoupil až v druhé polovině 20. století, kdy se obec spojovala se světem přes rozhlasové a televizní přijímače a cestováním za prací mimo okres. Mnohé ženy se tehdy vyznali v bylinkách a dokázali využívat jejich léčivé účinky. [124] => [125] => Do obce se z [[Marmarošská župa (Uhorsko)|Marmarošu]] přiženil Peter Iľko, který zde se svou manželkou prožil svůj život. Do povědomí vesničanů a širokého okolí se zapsal jako pohádkář. Byl oblíbený zejména u dětí a dorůstající mládeže, které mnohdy vyprávěl pohádky, pověstí a své zážitky ze zámořských cest. [126] => [127] => Zprostředkovatelem etnicko-kulturních tradic obce je jazyk – nářečí, které si navzdory mnoha archaismů a zahraničních (slovenských, polských, maďarských, německých a jiných) vlivů zachovalo svůj [[Slované|rusínsky charakter]]. Základním komunikačním prostředkem v obci zůstává [[Rusíni|rusínsko]]-[[Lemkové|lemkovské nářečí]]. [128] => [129] => Při velikonočních svátcích ženy a dívky batikovali [[kraslice]] (pysanky) špendlíkem s včelím voskem. Domácí [[batikování]] velikonočních vajíček je velmi jednoduchá a stará technika, jejímž základem je nanášení horkého [[vosk]]u na očištěné vajíčko v určitých obrazech a vzorech. Vymalované voskové vajíčko se pak vybarvilo v nádobě s barevným roztokem, v minulosti v cibulových slupkách. Mnohobarevnost se docílila tak, že vosk se postupně nanášel podle vzoru na zaschlou barvu na vajíčku a barvil se různými barvami. Při barvení vajíčka se postupovalo vždy od nejsvětlejších odstínů k nejtmavším. Vosk se odstranil až po posledním barvení. [130] => [131] => === Kulinářské speciality === [132] => * Bodružalská houbová mačanka [133] => * Gazdovské tvarohové pirohy [134] => [135] => === Stavby === [136] => Obec má rozptýlenou potoční řadovou zástavbu. V historické zástavbě byly až do 90. let 19. století obydlí pouze na pravé straně Bodružalíka. Levostranné břehy jsou vyvýšené a je z nich komplikovanější přístup k vodě. Proto musely být kopány studny, s nejistým výsledkem. Na levé straně byla jen škola v blízkosti přítoku z Pelepčeho, cerkev a dům Hibschmanovy rodiny byl zase v blízkosti přítoku potoka ze Segin. [137] => [138] => Obydlí do padesátých let 20. století byly [[Srubový dům|srubové domy]] se stájí pod společnou [[Valbová strecha|valbovou slaměnou střechou]]. Sestávaly z kmenů stromů, které se otesávaly na vnější a vnitřní straně, na koncích se zaklesávaly do srubové vazby. Další věnce srubu se kladly rovnoměrně po celém obvodu zdi s přerušením u otvorů pro okna a dveře. Jejich boční okraje byly vyztuženy svislými sloupky, začapovanými do trámů, konce vodorovných trámů u oken a dveří byly zapuštěny do žlabů na sloupcích. Za práh dveří domu sloužil spodní podval prvního břevna. Spáry stěn se vyplňovaly kroucenou slámou nebo mechem a zamazávaly hlínou. Spodní řada břeven se kladla po celém obvodu srubu na kamennou podezdívku. Na ochranu domu před dřevokazným hmyzem byly trámy šikmo olakované rozpůlenými lískovicemi a omazané hlínou. Domy se natírali natronovým roztokem nejčastěji na modro. Po dokončení obvodových stěn se položil krov a střecha. Základ střechy tvořily kresané hrady, položené přes šířku stavby, do kterých byly začepovány [[Krokva|krokve]]. Se spodními křížovými hrady tvořily pevně svázanou kostru. Krokve bývaly pod hřebenem zpevněné příčnými trámy. Na krokve se vodorovně položily drúčiky a na ně se dávala svázána žitná sláma (mlácená cepy) pod místním názvem kyčky, kterou se hustě vedle sebe přivazovala na drúčiky krovu. Otýpky slámy se přivazovaly klásky nahoru, a proto byl povrch střechy stupňovité členěný. Přes hřeben střechy byly přivazované svazky slámy namáčené v rozdělané hlíně. [139] => [140] => Ve dvorech a sadech byly srubové sypance (sýpky se súseky), ve kterých bylo uskladněno obilí. Koncem 50. let 20. století (1957–1958) bylo v akci „P“ postaveno 16 nových rodinných domů. Z obce tehdy vymizely typické srubové domy. V tomto období místní občan Jan Biroš na říčce Bodružalík postavil [[Malá vodná elektráreň|malou vodní elektrárnu]], která vyráběla elektřinu pro dva domy. Koncem 70. let v obci postavili jednopatrovou čtyřbytovku pro pracovníky lesního a zemědělského závodu. Byl vybudován moderní [[kravín]], ve kterém bylo ustájeno 100 dojnic, velkokapacitní seník a konírna. [141] => [142] => V sedmdesátých letech si obyvatelé obce postavili v rámci [[akce Z]] za finanční podpory jednotného spotřebního lidového družstva nákupní středisko (s potravinami a pohostinstvím). V 90. letech byla obec napojena na centrální vodovod. [143] => [144] => V obci se nachází také cihlová farní budova postavená v [[Neoklasicismus|neoklasicistním slohu]], kterou postavili koncem 90. let 19. století. V roce 1751 byl Bodružal sídlem děkana, skoro 350 let (až do roku 2002) v ní sídlil farní úřad. Dnes je fara opuštěna. Do konce 20. století byly liturgické obřady v církevní staroslověnštině. Dnes jsou církevní obřady silně slovakizované. [145] => [146] => == Památky == [147] => {{Podrobně|Chrám svatého Mikuláše (Bodružal)}} [148] => [149] => [[Soubor:2017_Bodružal,_cerkiew_św._Mikołaja,_widok_ze_strony_południowej.jpg|náhled|Chrám svatého Mikuláše v Bodružali]] [150] => [[Soubor:Bodružal,_cerkiew_Świętych_Apostołów_Piotra_i_Pawła.jpg|náhled|Pravoslavný chrám sv. Petra i Pavla v Bodružali]] [151] => [[Soubor:Bodruzal_Nástenná_baroková_maľba.jpg|vpravo|náhled|Detail nástěnné barokní malby Posledního soudu]] [152] => V obci se nachází [[Chrám svatého Mikuláše (Bodružal)|chrám sv. Mikuláše]], postavený v roce 1658 v jižní části obce. Třídílná dřevěná [[srub]]ová stavba ve tvaru tří čtverců, rozestavěno na jedné ose od východu na západ, je trojvežová, se stupňovitě gradovaného střechami a věžičkami směrem ke vstupu s centrálním charakterem půdorysu lodě, oddělené [[ikonostas]]em od svatyně. Výtvarně je ovlivněna zejména [[Baroko|barokní]] [[Architektura|architekturou]]. [153] => [154] => Typickou je bohatě členěná, jakoby dvoupodlažní [[šindel]]ová [[Krov|střecha]] s barokními cibulovými věžičkami, ukončenými malými šindelovými kuželovými nástavci s kovanými kovovými [[kříž]]i. V nejvyšší západní věži bez kuželových konstrukcí jsou umístěny [[zvon]]y. Na začátku [[První světová válka|první světové války]] uherská státní moc nařídila nejmenší a největší zvon z cerkvi odstranit a použila je na vojenské účely. Zvony byly nahrazeny obyvateli obce až v druhé polovině 20. let. Největší zvon nechal zhotovit místní lesník Michal Zelizňák a nejmenší zvon zajistily veřejnou sbírkou občané obce. [155] => [156] => Dřevěná cerkev tvoří pevnou siluetu obce Bodružal. Nachází se na návrší, obklopená [[alej]]í stromů a zvýrazněná vysokou zelení, která ji obklopuje. [157] => [158] => Kolem ní se rozprostírá [[hřbitov]]. Prostor chrámu je uzavřen dřevěnou srubovou ohradou se stříškou (v lidové řeči nazývanou palanok). Plochu svatostánku doplňuje samostatně stojící dřevěná [[zvonice]] sloupkové konstrukce z 19. století. [159] => [160] => Chrám [[Svatý Mikuláš|svatého Mikuláše]] v přírodním prostředí [[Nízké Beskydy|Nízkých Beskyd]] je historickým [[Křesťanství|křesťanským]] [[symbol]]em lidi, vyznávající východní církev byzantského obřadu. Od roku 1968 až do poloviny 90. let 20. století byla birituálna, neboť v ní byly prováděny obřady pravoslavné a řeckokatolické církve. Dnes patří jen řeckokatolický věřícím. [161] => [162] => Rekonstrukce chrámu byla ukončena v roce 2004. Od roku 2008 je zapsaný do seznamu [[Světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]].{{Citace elektronického periodika [163] => | titul = Bodružal [164] => | periodikum = www.muzeum.sk [165] => | url = https://www.muzeum.sk/dreveny-kostol-bodruzal.html [166] => | datum přístupu = 2022-08-02 [167] => }} [168] => [169] => ==== Vojenský hřbitov z první světové války (národní kulturní památka ) ==== [170] => V obci se nachází pomník čtyřem stovkám vojáků, kteří padli v první světové válce, a jejichž ostatky jsou uloženy na místním hřbitově. Jeho autorem je Ing. arch. Michal Burák. Jde o dřevěnou moderní plastiku ve formě stylizovaného dřevěného kříže s 39 otvory, který s chrámem vytváří jednotný celek. Kříž je osazen na okraj čtvercového půdorysu vojenského pohřebiště. Systém 39 otvorů v kříži umožňuje vybrané části dřevěné hmoty kříže rozmístit na travnatou plochu pohřebiště, převedeny do podoby náhrobních kamenů. V hmotě kříže dominuje velký otvor v průniku křížení, který symbolizuje spojnici mezi světem živých a světem mrtvých. Náhrobní kameny ztvárňuje beton s otisky letokruhů dřevěného bednění, které symbolizují les pokácených stromů. [171] => [172] => Důležitým prvkem památníku je lavička. Je oboustranná a umístěna tak, aby umožnila výhled na krajinu a [[Cerkev|cerkvu]] pod pohřebištěm, zároveň slouží jako nosič textové informace o pohřbených. [173] => [174] => Pomník financovalo Ministerstvo obrany Slovenské republiky a obecní úřad.{{Citace elektronické monografie [175] => | příjmení = [176] => | titul = Vojnové pohrebisko v Bodružali s novou tvárou [177] => | url = https://www.asb.sk/architektura/obcianske-stavby/vojnove-pohrebisko-v-bodruzali-s-novou-tvarou [178] => | datum vydání = 2008-01-22 [179] => | datum přístupu = 2022-08-02 [180] => | jazyk = sk-SK [181] => }}[[Soubor:Pomnik_vojakom_z_prvej_svetovej_vojny.JPG|vpravo|náhled|Pomník vojákům z první světové války]] [182] => [183] => == Hospodářství a infrastruktura == [184] => [185] => === Školství === [186] => Obec zaznamenala v tomto směru výrazný rozvoj až v druhé polovině 20. století. První zděná budova základní školy byla postavena svépomocí obyvateli obce v roce 1900. Předtím byla v obci dřevěná roubená škola (postavená v roce 1888), do které chodili děti z [[Príkra|Prikry]] a také [[Krajná Poľana|Krajní Poľany]]. Ta však shořela v roce 1899. Vyučovacím jazykem byla do roku 1918 [[maďarština]] a dvě hodiny týdně se vyučovala [[ruština]]. Prvním učitelem byl Michal Rudý. Lidovou školu navštěvoval i [[František Gibala]], později významný sochař. V letech 1925–1936 vyučoval významný učitel Orest Onuliak. Byl ruským emigrantem po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]]. Nadané žáky podporoval v dalším studiu na Užhorodská gymnáziu. Používal k tomu vlastní finanční prostředky. [187] => [188] => V době 2. světové války byla budova školy značně poškozena. Němečtí fašisté ve škole umístili pekárnu na pečení chleba pro svou armádu. V budově se opět začalo vyučovat až po rekonstrukci 1. září 1947. [189] => [190] => Do té doby se vyučovalo po domech v rodinách. Od září 1946 se vyučovalo v ruštině a škola byla přejmenována na státní ruskou [[Obecná škola|lidovou školu]]. Od roku 1953 se vyučovalo v [[Ukrajinština|ukrajinském jazyce]]. Vyučování ve slovenském jazyce na škole se začalo od 1. září 1963. Prvním studentem v obci byl Vasil Hrinko. Studoval v Užhorodě a Státní učitelský ústav v [[Prešov]]ě ukončil v roce 1936. Svou pedagogickou kariéru završil jako ředitel Střední všeobecně vzdělávací školy v [[Stropkov]]ě. [191] => [192] => V 50. až 70. v letech 20. století 26 mladých lidí z obce získalo vysokoškolské vzdělání v různých profesích. Vzdělání mělo u obyvatel obce vysokou společenskou hodnotu. [193] => [[Soubor:Panoráma Bodružal ZeliPV.jpg|střed|náhled|713x713pixelů|Panoramatický pohled na obec Bodružal]] [194] =>
[195] => [196] => == Odkazy == [197] => [198] => === Reference === [199] => {{Překlad|sk|Bodružal|6804039}} [200] => [201] => === Externí odkazy === [202] => * {{Commonscat}} [203] => * [http://www.e-obce.sk/obec/bodruzal/bodruzal.html www.E-Obce.sk: ''Bodružal: Základní informace''] [204] => * [http://drevenechramy.sk/drevene-chramy/svidnik-a-okolie/bodruzal/ DreveneChramy.sk: ''Bodružal, Řeckokatolický dřevěný chrám svatého Mikuláše, 1658, NKP''] [205] => * [https://web.archive.org/web/20070224022016/http://muzeum.sk/dostol/default.php?obj=gkat&ix=bodruzal Muzeum.sk: ''dřevěný chrám Sv. Mikuláše''] [206] => [207] => {{Okres Svidník}} [208] => {{Autoritní data}} [209] => [210] => {{Portály|Geografie|Slovensko}} [211] => [212] => [[Kategorie:Obce v okrese Svidník]] [213] => [[Kategorie:Obce v regionu Šariš]] [214] => [[Kategorie:Rusínské obce okresu Svidník]] [] => )
good wiki

Bodružal

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Dukelský průsmyk','Okres Svidník','Krajná Poľana','Polsko','Slovensko','Šariš','Rusíni','Katastrální území','Obec (Slovensko)','mokřad','První světová válka','Karpatsko-dukelská operace'

Mokřad

Polsko

Rusíni

Rusíni jsou etnická skupina žijící v různých zemích, především v Ukrajině, Rusku, Polsku a Rumunsku.

Šariš

Šariš je historický region na severovýchodě Slovenska, mezi obcemi Prešov a Sabinov.

Slovensko