Array ( [0] => 15492964 [id] => 15492964 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Budyšín [uri] => Budyšín [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - sídlo světa [1] => | jméno = Budyšín [2] => | originální jméno = Bautzen/Budyšin [3] => | obrázek = Altstadt Bautzen aus der Luft mit weitem Blick aus Südosten ins Land Frühling 2005.jpg {{!}}alt=Barevná letecká fotografie s hustě zastavěným historickým centrem města Budyšína [4] => | popisek = Letecký pohled na centrum (2005) [5] => | znak = Coat_of_arm_Bautzen.svg {{!}}alt=Reprodukce znaku města, který se skládá ze štítu, přilby, ozdoby přilby obsahující ozdobné prvky křídla a opakování štítu a pokrývky přilby, která štít úponkovitě rámuje. Mezi ozdobou a přilbou se nachází trojitá koruna. Jádrem znaku je štít, na němž je umístěna zlatá hradba na modrém poli, která zaujímá polovinu štítu zakončenou třemi cimbuřími. [6] => | časové pásmo = [[Koordinovaný světový čas|UTC]] +1 [7] => | stát = Německo [8] => | pojem vyššího celku = [[Německé spolkové země|Spolková země]] [9] => | název vyššího celku = [[Sasko]] [10] => | pojem nižšího celku = [[Zemský okres]] [11] => | název nižšího celku = [[Zemský okres Budyšín|Budyšín]] [12] => | administrativní dělení = 25 místních částí{{Citace elektronické monografie|url=https://www.lds.sachsen.de/kommunal21/?art_param=339&NR_KRS=14625|titul=Gemeindeverzeichnis. Landkreis Bautzen|vydavatel=Landesdirektion Sachsen|datum přístupu=2023-01-28|jazyk=německy}} [13] => | etnické složení = [[Němci]] 98,4 % (státní příslušnost) [14] => | náboženské složení = [[Protestantismus|protestantství]] 20,8 %
[[římskokatolická církev]] 7,9 % [15] => | status = [[velké okresní město]] [16] => | titul představitele = [[Primátor]] [17] => | představitel = Karsten Vogt ([[Křesťanskodemokratická unie|CDU]]) [18] => | vznik = 9. století [19] => | web = http://www.bautzen.de [20] => | obecní úřad = Fleischmarkt 1
02625 Bautzen [21] => | telefonní předvolba = 03591, 035935 [22] => | psč = 02625 [23] => | označení vozidel = {{Popisek|BZ|Bautzen}}, {{Popisek|BIW|Bischofswerda}}, {{Popisek|HY|Hoyerswerda}}, {{Popisek|KM|Kamenz}} [24] => }} [25] => '''Budyšín''' ({{vjazyce2|de|''{{Audio|De-Bautzen.ogg|Bautzen}}''}}, {{vjazyce2|hsb|''{{Audio|Hsb-Budyšin.ogg|Budyšin}}''}}, {{vjazyce2|pl|''Budziszyn''}}, {{vjazyce2|la|''Budissa''}}; do roku 1868 oficiálně ''Budissin'') je [[velké okresní město]] v [[Německo|německé]] spolkové zemi [[Sasko]], které leží na horním toku řeky [[Spréva|Sprévy]] v [[Zemský okres Budyšín|zemském okresu Budyšín]]. S počtem obyvatel {{Počet obyvatel}} je druhým největším městem historického území [[Horní Lužice]] a zároveň jeho neformální [[Metropole|metropolí]]. Sídlí zde významné kulturní a spolkové instituce [[Lužičtí Srbové|Lužických Srbů]], k nimž se dnes hlásí asi 5–10 % obyvatel města. V historickém centru se nacházejí význačné památky (hrad Ortenburg a část hradeb, obranné věže, kostely a dominanta města: tzv. [[simultánní kostel|simultaneum]] – [[Chrám svatého Petra (Budyšín)|konkatedrála sv. Petra]], kterou využívá [[Římskokatolická církev v Německu|katolická]] i [[Evangelická luterská zemská církev Saska|evangelická]] církev). Pro město obklopené Oblastí hornolužických rybníků a vřesovišť na severu a [[Šluknovská pahorkatina|Hornolužickou vrchovinou]] na jihu je charakteristická z dálky patrná malebná silueta.{{Citace monografie | příjmení = Krell | jméno = Detlef | titul = Oberlausitz, Lausitzer Seenland | url = | vydavatel = Reise Know-How Verlag Peter Rump GmbH | místo = Bielefeld | rok = 2017 | vydání = 3 | počet stran = 396 | kapitola = Bautzen – Hauptstadt der Oberlausitz | strany = 39 | isbn = 978-3-8317-2920-3 | jazyk = de}} [26] => [27] => Na území Budyšína pobývaly již ve 3. století našeho letopočtu [[Východní Germáni|východogermánské]] kmeny, v 9. století se tu usadil [[Západní Slované|západoslovanský]] kmen [[Milčané|Milčanů]], jehož potomky jsou Lužičtí Srbové. Roku 1075 daroval [[Císař říše římské|císař]] [[Jindřich IV.]] Budyšínsko loajálnímu [[České knížectví|českému knížeti]] [[Vratislav II.|Vratislavu II.]] V roce 1158 bylo [[Svatá říše římská|říšské]] [[léno]] Horní Lužice císařem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridrichem I. Barbarossou]] definováno jako vedlejší země [[České království|Království českého]], zachovalo si ale povahu relativně samostatné územní jednotky. Po roce 1243 byla Horní Lužice spravována panovnickým rodem [[Askánci|Askánců]] vládnoucím v [[Braniborské markrabství|Braniborském markrabství]]. V roce 1319 začalo období vlády [[Seznam představitelů českého státu|českých králů]] z dynastie [[Lucemburkové|Lucemburků]], kteří tolerovali vznik [[Lužické Šestiměstí|Hornolužického šestiměstí]] a Budyšínu poskytli důležitá [[Městské právo|privilegia]]. Za nedostatečnou vojenskou podporu ve [[Šmalkaldská válka|šmalkaldské válce]] v letech 1546–1547 potrestal [[Ferdinand I. Habsburský]] Budyšín a další členy [[Lužické Šestiměstí|Šestiměstí]] v rámci tzv. {{Cizojazyčně|de|''Pönfallu''}} ztrátou privilegií a pozemků. V průběhu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] pak postoupil [[Ferdinand II. Štýrský]] Horní i [[Dolní Lužice|Dolní Lužici]] [[Saské kurfiřtství|Saskému kurfiřtství]] jako splátku dluhu za vojenskou pomoc. Za saské vlády proběhla v Budyšíně změna městského uspořádání a postupná industrializace. Temnou stránkou budyšínské minulosti ve 20. století je někdejší pobočný tábor [[Koncentrační tábor Gross-Rosen|koncentračního tábora Groß-Rosen]], v letech 1945–1950 potom zvláštní tábor sovětské [[Sovětská okupační zóna Německa|okupační]] mocnosti a jejího [[NKVD|Lidového komisariátu vnitřních záležitostí]] (NKVD). [28] => [29] => Budyšín se vyznačuje jedinečnou okolností soužití dvou kultur, jimiž jsou většinová kultura německá formovaná žitou tradicí [[reformace]], [[Německá literatura|literatury]], hudby a výtvarného umění a menšinová [[Lužičtí Srbové|lužickosrbská]] kultura se svébytnou [[Seznam lužickosrbských spisovatelů|literaturou]] a folklórem. Institucí, kde se obě kultury pozoruhodně prolínají, je např. Německo-srbské lidové divadlo. Ve městě s dvojjazyčně [[Označování ulic a veřejných prostranství|značenými ulicemi a veřejnými prostranstvími]] se konají turisticky atraktivní události, jako jsou např. [[Velikonoční jízda|velikonoční jízdy]], představení divadla a Srbského lidového souboru, pouliční festival {{Cizojazyčně|de|„Bautzener Frühling“}} nebo dětský festival postrkování velikonočních vajec na Protschenbergu. Pro svou historickou architekturu bývá Budyšín označován jako ''„saský [[Norimberk]]“'',{{Citace monografie | příjmení = Bruck | jméno = Robert | titul = Sächsische Schlösser und Burgen | url = https://books.google.cz/books?id=2dV7DQAAQBAJ&lpg=PN0-IA27&dq=%22S%C3%A4chsische%20N%C3%BCrnberg%22&hl=cs&pg=PN0-IA27#v=onepage&q=%22S%C3%A4chsische%20N%C3%BCrnberg%22&f=false | vydavatel = TP Verone Publishing House Ltd. | místo = Nikosia | rok = 2016 | vydání = | počet stran = 160 | kapitola = | strany = 24 | isbn = 978-9-92503-636-3 | poznámka = Nachdruck des Originals von 1913. | jazyk = de}} popř. ''„město věží“''.{{Citace monografie | příjmení = Micklitza | jméno = Kerstin | příjmení2 = Micklitza | jméno2 = André | titul = Lausitz : Unterwegs zwischen Spreewald und Zittauer Gebirge | url = https://books.google.cz/books?id=XTUk8jcO_tQC&lpg=PA186&dq=bautzen%20%E2%80%9EStadt%20der%20T%C3%BCrme%E2%80%9C&hl=cs&pg=PA186#v=onepage&q=bautzen%20%E2%80%9EStadt%20der%20T%C3%BCrme%E2%80%9C&f=false | vydavatel = Trescher Verlag GmbH | místo = Berlin | vydání = 5 | počet stran = 356 | strany = 186 | isbn = 978-3-89794-330-8 | jazyk = de}} [30] => [[Soubor:City Bautzen Germany 104.JPG|náhled|upright=1.8|Pohled na staré město v Budyšíně |alt=Pohled na město, kostel a obrané věže]] [31] => [[Soubor:Ortenburg-bautzen.jpg|náhled|upright=1.8|Hrad Ortenburg ve starém městě v Budyšíně, fotografovaný z věže [[Chrám svatého Petra (Budyšín)|Chrámu svatého Petra]] |alt=Pohled shora na hradní nádvoří Ortenburgu]] [32] => == Geografie == [33] => === Poloha === [34] => Město leží v [[Sasko|Sasku]] na horním toku [[Spréva|Sprévy]] uprostřed historického území [[Horní Lužice]], respektive v její německé části. Nejbližšími velkými městy jsou [[Drážďany]] (přibližně 50 kilometrů na západ), [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuz]] (asi 60 kilometrů na sever) a [[Görlitz|Zhořelec]] (Görlitz), kolem 40 kilometrů na východ. Nejbližší české město [[Šluknov]] je asi 20 kilometrů na jih. V severní části Budyšína se nachází [[Budyšínská vodní nádrž|údolní Budyšínská vodní nádrž]] vybudovaná v roce 1974. Na jejím místě dříve stály vesnice Malsitz ([[Hornolužická srbština|hornolužickosrbsky]]: {{Cizojazyčně|hsb|''Małsecy''}}) a Nimschütz ({{Cizojazyčně|hsb|''Hněwsecy''}}). Asi osm kilometrů jižně od města vytéká Spréva z [[Šluknovská pahorkatina|Hornolužické pahorkatiny]] nazývané na české straně hranice jako [[Šluknovská pahorkatina]] do údolí mezi vrchy Drohmberg ({{Cizojazyčně|hsb|''Lubin''}}) a Mönchswalder Berg ({{Cizojazyčně|hsb|''Mnišonc''}}).{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Bautzen | titul = Bautzen in Zahlen = Budyšin – Ličby | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/statistik_wahlen/bautzen-in-zahlen-2017.pdf | datum vydání = 2017 | datum přístupu = 2018-04-25 | vydavatel = Stadt Bautzen | jazyk = de}} Oblast města se nachází ve středu Hornolužické nivy. Přírodní prostor je na jihu obklopen Hornolužickou pahorkatinou, na severu Oblastí hornolužických rybníků a vřesovišť. Prostředí Hornolužické nivy je utvářeno zvlněnou sprašovou pahorkatinou a asi 12 až 15 km širokým pásmem před [[Středoněmecká vysočina|Středoněmeckou vysočinou]]. To je charakteristické mírně skloněnými plochami [[Podhůří|předhůří]], jež začínají ve výšce 300 a 260 m n. m. a klesají v severním směru na 160 a 190 m n. m. Četné potoky a říčky člení nivu do relativně širokých neckovitých údolí se širokým plochým dnem a se zřetelně vyvinutou údolní nivou na [[Sprašové hlíny|sprašových půdách]]. Hornolužická niva je krajinou chudou na lesy, v níž dominuje zemědělské využití krajiny.{{Citace elektronické monografie | korporace = Bauverwaltungsamt Bautzen = Twarskozarjadniski zarjad | titul = Flächennutzungsplan : Stadt Bautzen = Plan za wužiwanje prěstrěnjow města Budyšina (Stand/Staw 09/2017 : Entwurf) | url = https://buergerbeteiligung.sachsen.de/portal/download/datei/1031041_0/2a_FNP_Entwurf_Begr%C3%BCndung_09-2017.pdf | datum vydání = 2017 | datum přístupu = 2018-11-04 | vydavatel = Stadt Bautzen | jazyk = de}} [35] => [36] => === Reliéf, geologie, půdy === [37] => Území Budyšína leží na jižním okraji zvlněné Hornolužické desky, který je na jihu utvářen [[Šluknovská pahorkatina|Hornolužickou pahorkatinou]]. Nejvyšší vyvýšeninou z celé dnešní rozlohy města je vrch Chorberg (268 m n. m.) v městské části Salzenforst ({{Cizojazyčně|hsb|''Słona Boršć''}}). Dále horské pásmo podél ulice Alte Straße jižně od [[Dálnice A4 (Německo)|dálnice A4]] (260,4 m n. m.), vrch Hennersberg (249,8 m n. m.) a Windmühlenberg (248 m n. m.) stejně jako Himberg u obce Boblitz (244,4 m n. m.) a horské pásmo ležící jižně od Boblitz (245,4 m n. m.). Naopak nejníže položeným místem je hladina [[Budyšínská vodní nádrž|Budyšínské vodní nádrže]] se 156,4 m n. m., luh Albrechtského potoka (''Albrechtsbach'') u obce Basankwitz se 160 m n. m. a luh potoka Bolbritzer Wasser se 170 m n. m. Území města má nepatrně až mírně zvlněný reliéf s průměrnou výškou 180–200 m n. m. Pouze [[Spréva]] zde vykrajuje strmé údolí, jehož srázy dosahují výšky 40 m. [38] => [39] => Základem podloží Hornolužické nivy je lužický [[granodiorit]], který se blíží k povrchu v oblasti vrchů a kopců, v údolí Sprévy se pak objevuje ve formě otevřených skalních útvarů. V období [[Pleistocén|pleistocenního]] [[Doba ledová|zalednění]] ([[glaciál]]y Elster a Saale) došlo k tomu, že [[Moréna|morény]] a [[Písek (materiál)|písky]] z [[Ledovec|ledovců]] přeformovaly a překryly [[krystalinikum]] v podloží. Tyto ledovcové písky a [[štěrk]]y vystupují v oblasti vrchů a kopců částečně na povrch, což je patrné v městských částech Salzenforst/Großwelka, ale také v částech Oberkaina, Strehla stejně jako Nadelwitz, Niederkaina a Burk. Jak lužický [[Granodiorit|grandiorit]], tak písky a štěrky se v městské oblasti stavebně využívají ([[lom]] Oberkaina, Kiesabbau v části Salzenforst apod.). Pozůstatkem poslední [[Doba ledová|doby ledové]], konkrétně období Weichsel ([[glaciál]]), jsou z části velmi silné vrstvy [[spraš]]e, které překrývají rozsáhlé oblasti Hornolužické nivy. [[Mocnost (geologie)|Mocnost]] této vrstvy dosahuje průměrně 1 m, na severu nivy pak téměř 2,5 m. Na území města činí mocnost sprašové vrstvy 0,6 až 2,5 m, v průměru tedy asi 1 m. Spraš je výchozím materiálem pro složení zdejší půdy. Městskou oblastí pak procházejí potoční údolí, která jsou vyplněna lužními [[Zemina (zahradnictví)|zeminami]] na písečném a štěrkovém podkladu. Mocnost těchto vrstev je maximálně 1–3 m.{{Citace monografie | editoři = Olaf Bastian | titul = Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft : eine landeskundliche Bestandsaufnahme im Raum Lohsa, Klitten, Großdubrau und Baruth | url = https://books.google.cz/books?id=p47XwLriLScC&lpg=PA325&dq=bautzen%20granodiorit&hl=cs&pg=PA325#v=onepage&q=bautzen%20granodiorit&f=false | vydavatel = Böhlau | místo = Köln ; Weimar ; Wien | rok = 2005 | počet stran = 452 | strany = 325 | isbn = 978-3-412-08903-0 | jazyk = de}}{{Citace periodika | příjmení = Walther | jméno = Harald | titul = Geologische und paläontologische Sammeltätigkeit in der Oberlausitz als Basis der wissenschaftlichen Erfassung | periodikum = Berichte der Naturforschenden Gesellschaft der Oberlausitz | odkaz na periodikum = | rok = 1991 | ročník = 55-61 | číslo = 1 | typ čísla = Band | strany = 57–63 | url = https://naturforschende-gesellschaft-der-oberlausitz.de/sites/default/files/pdf/bd01-07_walther_geologische-und-palaeontologische-sammeltaetigkeit.pdf | issn = 0941-0627 | jazyk = de}} [40] => [41] => [[Půda|Půdy]] v městské oblasti se v zásadě vyvíjely ze [[spraš]]í a [[sprašové hlíny|sprašových hlín]], v nichž převažují sprašové [[Hnědozem|parahnědozemě]] a sprašové parahnědozemě s podílem hnědé [[pseudoglej]]e. Tyto půdy zpravidla nejsou přemokřené, jejich povrch je zamokřen pouze z 20–40 %. Podle indexu kvality orné půdy jsou průměrně oceňovány mezi 50 až 60 body. Jihozápadně od [[Budyšínská vodní nádrž|budyšínské přehrady]] se vyskytují horské písčité a sprašové [[hnědozem]]ě a horské sprašové [[pseudoglej]]e, přičemž se jedná převážně o půdy zamokřené a hodnocené indexem kvality orné půdy průměrně na 50–60 bodů. V lužních oblastech [[Spréva|Sprévy]] a větších potoků převládají zamokřené lužní [[Hlína|hlíny]], bahnité gleje a povrchové lužní gleje. [[Podzemní voda]] tu sahá 1 až 0,6 m pod povrch [[Plužina|plužiny]]. [42] => === Vodstvo === [43] => [[Soubor:Talsperre Bautzen 01.jpg|náhled|upright=1.8|[[Budyšínská vodní nádrž]]|alt=Pohled na vodní hladinu budyšínské přehrady]] [44] => Nejvýznamnějším vodním tokem v prostoru Budyšína je řeka [[Spréva]], která městskou oblastí protéká z jihozápadu na severovýchod v částečně hluboce vykrojeném a úzkém údolí. Protilehlé svahy se zde k sobě přibližují na vzdálenost 50 m a mají sklon téměř 70 °. Průměrná výška svahu je kolem 30 m. Původní průběh Spévy je dnes [[Regulace toku|regulován]] 6 zábranami. Řekou proteče v průměru 3,25 [[Metr krychlový za sekundu|m3]] vody za sekundu. Severně od centra města je Spréva zadržována v [[Budyšínská vodní nádrž|Budyšínské vodní nádrži]], která může pojmout až 49 milionů m3. Tato přehrada slouží k zásobování [[Elektrárna Boxberg|Elektrárny Boxberg]], jako rekreační areál a zároveň poskytuje útočiště mnoha druhům ptactva.{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadtverwaltung Bautzen | titul = Erholung an der Talsperre Bautzen = Wočerstwjenje při Budyskej rěčnej zawěrje | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/info_tourismus/aktiv-freizeit/erholung-an-der-talsperre-bautzen.pdf | datum vydání = | datum přístupu = 2018-11-04 | vydavatel = Stadtverwaltung Bautzen | jazyk = de}} Vedle přehrady se nachází v Budyšíně a jeho okolí v okruhu 25 km 111 vodních ploch a toků.{{Citace elektronické monografie | titul = Angeln in Bautzen : Gewässer in Bautzen und Umgebung | url = https://www.anglermap.de/angeln/angelgewaesser.php?stadt=bautzen | datum vydání = 2008-2018 | datum přístupu = 2018-10-04 | vydavatel = anglermap.de | jazyk = de}} Povodí Sprévy tvoří několik menších potoků, ke kterým patří zvláště potok Boblitzer Wasser, jenž se v jiné části svého průběhu nazývá Albrechtský potok (''Albrechtsbach''), dále Wuischker Wasser a konečně přítoky Boblitzer Wasser: Neuteichnitzer Wasser, Milkwitzer Wasser, Temritzer Wasser, Jordanbach a Stiebitzbach. Albrechtský potok ústí do Sprévy na východním okraji města. Přírodní rybník o rozloze 1 ha se nachází v Nadelwitz, další rybníky, tůně a mokřiny leží v luzích potoků. Ve městě je od roku 2003 vymezeno několik povodňových oblastí podle saského Zákona o vodách, jenž zde zakazuje stavbu obytných budov. Dne 7. srpna 2010 došlo na Sprévě a četných dalších vodách v Budyšíně a okolí k největší povodni za více než 100 let.{{Citace elektronické monografie | příjmení = Wiezorek | jméno = Markus | titul = Feuerwehr Bautzen kämpft zusammen mit Feuerwehr Heidelberg und Worms bis an das Ende ihrer Kräfte | url = http://www.feuerwehr-bautzen.de/bildergalerie/2010/hochwasser-2010.html | datum vydání = 2010-08-13 | datum přístupu = 2018-01-26 | vydavatel = Feuerwehr Bautzen | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20180202071652/http://www.feuerwehr-bautzen.de/bildergalerie/2010/hochwasser-2010.html | datum archivace = 2018-02-02 | nedostupné = ano }} [[Podzemní voda]] směřuje do města z hor na jihu od Budyšína směrem na sever. Tato voda proniká [[Pleistocén|pleistocenními]] vrstvami písku a štěrku. Pitná voda, která byla původně zajišťována např. ve vesnici Strehla, je z velké části dopravována dálkovým vodovodem z vodního díla v obci Sdier ({{Cizojazyčně|hsb|''Zdźěr''}}). Vedle tohoto zdroje existuje na území města ještě jedno místo, odkud je získávána pitná voda, které leží jihovýchodně od městské části Schmochtitz. Dříve významný pramen v [[Kotlina|kotlině]] Gesundbrunnen už je nepoužitelný. [45] => [46] => === Podnebí === [47] => [[Soubor:BZ-Friedensbruecke-SO.jpg|náhled|upright=1.4|Staré město, fotografované z Mírového mostu (''Friedensbrücke'') v jihovýchodním směru.|alt=Pohled na historické centrum města Budyšína s kostelem a obrannými věžemi]] [48] => V oblasti města Budyšína převažuje [[Kontinentální podnebí|kontinentální vnitrozemské podnebí]] s [[Moře|maritimními]] vlivy. Jsou pro ně typická chladná vlhká jara a léta, dlouhý teplý podzim a zima s velmi častými, ale spíše krátkými sněhovými obdobími (přibližně 54 sněžných dní). Průměrná roční teplota naměřená v letech 1960–2017 je 8,4 °C. V nejteplejším měsíci červenci dosahuje průměrná teplota 17,7 °C. Nejchladněji je v lednu s průměrnými teplotami kolem −1.5 °C. Rozdíl mezi těmito dvěma měsíci je tedy 19,2 °C. S průměrným ročním úhrnem srážek 603 mm má Budyšín středně suché klima.{{Citace elektronické monografie | titul = Bautzen DE | url = https://www.meteomean.com/de/climate/bautzen | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-11-05 | vydavatel = meteomean | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20181105160507/https://www.meteomean.com/de/climate/bautzen | nedostupné = ano }} Území města leží v nejteplejších oblastech ve východní části [[Sasko|Saska]]. V údolí [[Spréva|Sprévy]] převládají především v zimě často silné jižní větry, vanoucí z [[Čechy|Čech]] a sílící v úzkém údolí Sprévy. Již ve [[středověk]]u byl Budyšín známý pro své zdravé povětří, což dokládá i přísloví: „Když vítr neví, kudy kam, fouká přes Budyšín.“ ({{Cizojazyčně|de|''Weiß der Wind mal nicht wohin, weht er über Budissin.''}}).{{Citace elektronické monografie | titul = "Bautzen" beim Online-Wörterbuch Wortbedeutung.info | url = https://www.wortbedeutung.info/Bautzen/ | datum přístupu = 2018-04-25 | vydavatel = Wortbedeutung.info | jazyk = de}}{{Citace monografie | příjmení = Prescher | jméno = Sören | příjmení2 = Porath | jméno2 = Silke | titul = Wer mordet schon in der Oberlausitz?: 11 Krimis und 125 Freizeittipps | url = https://books.google.cz/books?id=Ndr2CQAAQBAJ&lpg=PT106&dq=%22Wei%C3%9F%20der%20Wind%20mal%20nicht%20wohin%2C%20weht%20er%20%C3%BCber%20Budissin%22&hl=cs&pg=PT106#v=onepage&q=%22Wei%C3%9F%20der%20Wind%20mal%20nicht%20wohin,%20weht%20er%20%C3%BCber%20Budissin%22&f=false | vydavatel = Gmeiner-Verlag | místo = Meßkirch | rok = 2015 | vydání = | počet stran = | kapitola = | strany = | isbn = 978-3-8392-4821-8 | jazyk = de}} (omezený přístup) V [[Topografie|topografickém]] ohledu je lokální klima utvářeno prouděním studeného vzduchu na západě a jihozápadě od městské části Stiebitz, jihovýchodně od vesnice Strehla a na severozápadě od části Teichnitz. Tento studený vzduch se od léta až do prvních mrazů drží v údolí Sprévy a v kotlině Gesundbrunnen. K hromadění studeného vzduchu obsahujícího emise škodlivých látek produkované dopravou, průmyslem a vytápěním obytných domů dochází zvláště v zimě během [[Inverze teploty vzduchu|inverze]]. V létě vane vítr ze západu. V zimě ale v Budyšíně panují zvláštní větrné poměry, kdy vane vítr zejména z jihu po celý den a se značnou silou. Na základě těchto podmínek vznikají v některých suchých stráních údolí Sprévy a na hradě Ortenburgu malé [[Městský tepelný ostrov|tepelné ostrovy]], ve kterých bývá o 2–3 °C vyšší teplota. Proto tu také rostou [[Megatermní organismy|teplomilné rostliny]]. Přehrazení Sprévy, které ovlivňuje proudění studeného vzduchu, však tyto chladné a tepelné ostrovy [[Nivelizace|nivelizuje]]. [49] => [50] => === Flora a fauna === [51] => [[Soubor:Naturpark.raikokoch.42.jpg|náhled|Přírodní park Budyšín
(''Naturpark Bautzen'')|alt=Pohled na žulový sloupek nad hladinou rybníka]] [52] => Na jihovýchodě města se nachází „Přírodní park Budyšín“ (''Naturpark Bautzen''), jehož majitelem se město stalo po roce 1989. V letech 2003/04 byl park obnoven.{{Citace elektronické monografie | korporace = Naturpark Bautzen | titul = Der Naturpark hat eine wechselvolle Geschichte... | url = http://www.naturpark-bautzen.de/Der-Naturpark-Bautzen | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2018-11-04 | vydavatel = Naturpark Bautzen | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20181105012314/http://www.naturpark-bautzen.de/Der-Naturpark-Bautzen | nedostupné = ano }} Územím, které je podle vyhlášky Krajského ředitelství v Drážďanech hodno zvláštního obecního zájmu, je „Oblast Sprévy nad Budyšínem“ (''Spreegebiet oberhalb Bautzen''), v níž žijí volně rostoucí rostliny a divoká zvířata, na které se vztahuje [[Směrnice o stanovištích]].{{Citace elektronické monografie | korporace = Sächsische Staatskanzlei | titul = Verordnung der Landesdirektion Dresden zur Bestimmung des Gebietes von gemeinschaftlicher Bedeutung „Spreegebiet oberhalb Bautzen“ | url = https://www.revosax.sachsen.de/vorschrift/11858-VO-Bestimmung-des-Gebietes-von-gemeinschaftlicher-Bedeutung-Spreegebiet-oberhalb-Bautzen-#ef | datum vydání = 2011-01-17 | datum přístupu = 2018-11-04 | vydavatel = Sächsische Staatskanzlei | jazyk = de}} Dalšími [[Chráněné území|chráněnými územími]] v blízkém okolí jsou [[přírodní rezervace]] „Wollschank und Zschark“ u 20 km vzdálené obce Commerau ({{Cizojazyčně|hsb|''Komorow''}}), a 11 km severovýchodně vzdálená [[Oblast hornolužických rybníků a vřesovišť]] (''Biosphärenreservat Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft''), což je [[biosférická rezervace]] v rámci mezinárodního programu [[UNESCO]].{{Citace elektronické monografie | korporace = Biosphärenreservat Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft | titul = Flora und Fauna | url = https://www.biosphaerenreservat-oberlausitz.de/de/flora_fauna | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2018-11-04 | vydavatel = Biosphärenreservat Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft | jazyk = de}} Zónami relativně neporušené přírody na bezprostředním území Budyšína jsou bývalé hradební valy mezi Lauskou a Bohatou branou (''Lauengraben'') se zahradně upravenou plochou 18 000 m², na níž jsou [[Ovocný strom|ovocné stromy]], [[Vrba|vrby]], [[Lípa (rod)|lípy]] a [[topol]]y včetně importovaného [[Morušovník bílý|morušovníku bílého]] (''Morus alba''), a dále vrch Protschenberg ({{Cizojazyčně|hsb|''Hrodźiško''}}), jenž je botanicky nejzajímavější lokalitou města.{{Citace sborníku | příjmení = Schnick | jméno = Detlef | titul = Die Stadt als Lebensraum | příjmení sestavitele = Thiemann | jméno sestavitele = Manfred | sborník = Von Budissin nach Bautzen: Beiträge zur Geschichte der Stadt Bautzen | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok vydání = 2002 | isbn = 3-929091-91-7 | strany = 182–195 | jazyk = de}} Na zalesněných stráních Protschenbergu se na malé ploše vyskytuje široká škála rostlinných společenstev, např. [[zlatobýl kanadský]] (''Solidago canadensis''), [[chrpa luční]] (''Centaurea jacea''), [[řebříček obecný]] (''Achillea millefolium''), [[vratič obecný]] (''Tanacetum vulgare''), [[pryskyřník hlíznatý]] (''Ranunculus bulbosus''), dále [[acidofilní rostliny]], jako je [[mochna jarní]] (''Potentilla neumanniana''), [[mateřídouška vejčitá]] (''Thymus pulegioides''), [[šťovík menší]] (''Rumex acetosella''), [[mochna stříbrná]] (''Potentilla argentea''), [[hadinec obecný]] (''Echium vulgare'') a [[hloh jednosemenný]] (''Hloh jednosemenný''), a konečně kontinentální a teplomilné rostliny, např. [[višeň turecká]] (''Cerasus mahaleb''), [[pampeliška červenoplodá]] (''Taraxacum laevigatum''), [[třešeň ptačí]] (''Cerasus avium''), [[javor klen]] (''Acer pseudoplatanus''), [[hrušeň obecná]] (''Pyrus communis''), [[sasanka hajní]] (''Anemone nemorosa''), [[ptačinec hajní]] (''Stellaria nemorum'') a [[kokořík mnohokvětý]] (''Polygonatum multiflorum'').{{Citace periodika | příjmení = Gläser | jméno = Peter-Ulrich | titul = Ein vegetationskundlicher Rundgang durch die Altstadt von Bautzen im Bereich des Spreetales | periodikum = Berichte der Naturforschenden Gesellschaft der Oberlausitz | rok vydání = 2002 | měsíc vydání = 07 | ročník = 10 | číslo = | strany = 77–82 | url = https://naturforschende-gesellschaft-der-oberlausitz.de/sites/default/files/pdf/bd10-10_glaeser_vegetation-altstadt-bautzen.pdf | issn = 0941-0627 | jazyk = de}} [53] => [54] => === Ochrana životního prostředí === [55] => [[Soubor:Kanaldeckel mit Wappen von Bautzen.jpg|náhled|Poklop kanálu s městským znakem Budyšína|alt=Fotografie poklopu kanálu se znakem Budyšína]] [56] => Do území Budyšína zasahují celkem tři [[Chráněná krajinná oblast|chráněné krajinné oblasti]]. Jsou to „Hornolužická pahorkatina“ jihovýchodně od městské části Oberkaina, „Údolí Sprévy“ na jihozápadě od města a „Sprévská nížina“. Zde jsou chráněny některé [[biotop]]y a ve Sprévské nížině u městské části Malschitz také zdejší ptactvo. V roce 2006 byl ve městě naměřen roční průměr [[Koncentrace (chemie)|koncentrace]] [[Imise|imisí]]: [[Pevné částice|PM10]] dosahovaly hodnoty 27 μg/m³, [[oxid dusičitý]] 27 μg/m³, což je podle [[Směrnice Evropské unie]] č. 1999/30 tolerovatelná hodnota. Hluková zátěž byla měřena u [[Dálnice A4 (Německo)|spolkové dálnice A4]] v blízkosti městské části Salzenforst a na západním okraji města. Při mapování hluku bylo zjištěno malé překročení limitů, které činilo 65 dB ve dne a 55 dB v noci. Během rekonstrukce dálnice byly některé místní obytné lokality chráněny [[Protihluková stěna|protihlukovými bariérami]]. Z územního rozvoje města byly vyňaty povodňové oblasti podél [[Spréva|Sprévy]] a jejích ramen Stiebitzbachu a Albrechtského potoka. Na zastavěném území Budyšína byl v roce 2006 v některých oblastech konstatován nedostatek [[Veřejná zeleň|veřejné zeleně]] a otevřených prostranství.{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Bautzen | titul = Integriertes Stadtentwicklungskonzept : Fachkonzept (4.5 Umwelt) | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/stadtentwicklung/insek-4.5-umwelt.pdf | datum vydání = 2006-02-27 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2018-11-04 | vydavatel = Stadt Bautzen | jazyk = de}} V roce 2015 bylo zjištěno [[Sírany|sulfátové]] znečištění Sprévy následkem [[Těžba uhlí|těžby hnědého uhlí]] v [[Lužický hnědouhelný revír|Lužickém hnědouhelném revíru]].{{Citace elektronické monografie | korporace = Leibniz-Institut für Gewässerökologie und Binnenfischerei | titul = Sulfatbelastung der Spree : Ursachen, Wirkungen und aktuelle Erkenntnisse | url = http://www.igb-berlin.de/tl_files/data_igb/_aktuell_presse/_downloads/3_pdf_dokumente/IGB_Dossier_2016_Sulfat_END.pdf | url archivu = https://web.archive.org/web/20160518150231/http://www.igb-berlin.de/tl_files/data_igb/_aktuell_presse/_downloads/3_pdf_dokumente/IGB_Dossier_2016_Sulfat_END.pdf | datum vydání = 2016 | datum přístupu = 2018-11-04 | vydavatel = Leibniz-Institut für Gewässerökologie und Binnenfischerei | jazyk = de}} [57] => [58] => === Charakter osídlení === [59] => [[Soubor:Bautzen.png|náhled|upright=1.6|Mapa městských částí Budyšína|alt=Mapa zobrazující čtvrti a části města Budyšína]] [60] => Budyšínské staré město se rozprostírá na skalní plošině nad Sprévou, jehož vrcholem je hrad Ortenburg. Původně bylo ohraničeno městskými hradbami. Později vystavěné nové čtvrti na východě města se přimykají k někdejším hradbám, po jejichž odstranění se město rozšířilo východním i západním směrem. V sedmdesátých letech 20. století byly na východě vybudovány nové čtvrti Gesundbrunnen a Allende­viertel. Od roku 1990 bylo potom do města začleněno několik sousedních obcí. Rozloha města je 66,63 km², hustota osídlení na jeho území 590,4 obyvatel/km². Při územním rozvoji města je respektováno, že Budyšín leží v [[Němci|německo]]-[[Lužickosrbská oblast osídlení|srbské]] oblasti osídlení, které má své historické a kulturní zvláštnosti. Specifickou roli při tom má používání [[Hornolužická srbština|hornolužické srbštiny]] a pěstování lužickosrbské kultury. V saské ústavě z roku 1992 je zakotveno právo [[Lužičtí Srbové|lužickosrbského národa]] na ochranu, uchovávání a podporu jeho národní identity a jazyka.{{Citace elektronické monografie | korporace = Sächsische Staatskanzlei | titul = Sächsisches Sorbengesetz vom 31. März 1999 (SächsGVBl. S. 161), das zuletzt durch Artikel 59a des Gesetzes vom 27. Januar 2012 (SächsGVBl. S. 130) geändert worden ist | url = https://www.revosax.sachsen.de/vorschrift/3019-Saechsisches-Sorbengesetz | datum vydání = 1999-03-31 | datum aktualizace = 2018 | datum přístupu = 2018-11-06 | vydavatel = Sächsische Staatskanzlei | jazyk = de}} Budyšín, který je sídlem srbských institucí, proto ve svých rozvojových konceptech usiluje o zachování bikulturního rázu tohoto regionu. [61] => [62] => === Městské části === [63] => [[Soubor:Wasserkunst_und_Michaeliskirche.jpg|náhled|upright=1.2|Stará vodárna, kostel sv. Michala|alt=Fotografie gotického kostela svatého Martina v Budyšíně s věží historické vodárny]] [64] => Budyšín se dělí na 25 [[Městská část a městský obvod|městských částí]] (v závorce jsou stejně jako dále v textu uvedeny názvy v hornolužické srbštině). Vlastní jádro s téměř 35 000 obyvateli se skládá z prvních šesti uvedených částí: [65] => * '''Innenstadt''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Nutřkowne město''}}) – Historické jádro Budyšína, ohraničené linií bývalých vnějších hradeb, zahrnuje středověké území města rozšířené o oblasti ze 14. století, které se k původnímu centru přimykají na východě a na jihu. Žije v něm 5 490 obyvatel (31. 12. 2017).{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadtverwaltung Bautzen | titul = Einwohner in den Stadtteilen der Stadt Bautzen nach Altersgruppen : Stand: 31.12.2017 | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/statistik_wahlen/einwohner-stadtteile-nach-altersgruppen-2017.pdf | datum vydání = 2017-12-31 | datum přístupu = 2018-11-01 | vydavatel = Stadtverwaltung Bautzen | jazyk = de}} [66] => * '''Nordostring''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Sewjerowuchodny wobkruh''}}) – Nachází se severně a východně od centra a z větší části je tvoří měšťanské domy z 19. a z počátku 20. století. Po usnesení městské rady z roku 2006 byla tato městská část spojena s oblastmi na sever od starého města a vznikla tak nejlidnatější městská část Budyšína s 10 822 obyvateli. [67] => * '''Gesundbrunnen''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Strowotna studnja''}}) – Nově vystavěná oblast na severovýchodě ze sedmdesátých let 20. století. Od roku 2006 jsou četné pozemky, které původně patřily k Gesundbrunnen, začleněny pod čtvrť „Nordostring“, proto má dnes již jen 7 207 obyvatel. [68] => * '''Westvorstadt''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Zapadne předměsto''}}) – Představuje část původního města západně od Sprévy, které bylo často označováno jako „Nové město“. K němu byla připojena historická vesnice Seidau, která se nachází bezprostředně na sever od čtvrti Innenstadt a hradu Ortenburg. Má 3 402 obyvatel. [69] => * '''Südvorstadt''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Južne předměsto''}}) – Leží jižně od železniční trati „Drážďany–Zhořelec“ u čtvrti Innenstadt. Žije v něm 1 791 obyvatel. [70] => * '''Ostvorstadt''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Wuchodne předměsto''}}) – Nachází se na jihovýchodě od centra a sestává převážně z měšťanských domů z 19. století a počátku 20. století podobně jako sídliště z třicátých let Strehla ({{Cizojazyčně|hsb|''Třělany''}}) a o něco novější Allendeviertel (5 842 obyvatel). [71] => * '''Teichnitz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Ćichońca''}}) – Skládá se ze začleněných vesnic Teichnitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Ćichońca''}}), Neuteichnitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Nowa Ćichońca''}}), Neumalsitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Nowe Małsecy''}}) a Oehna ({{Cizojazyčně|hsb|''Wownjow''}}); 367 obyvatel. [72] => * '''Burk''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Bórk''}}) – Vesnice v severovýchodní části města na břehu budyšínské přehrady; 349 obyvatel. [73] => * '''Niederkaina''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Delnja Kina''}}) – Místní část na severovýchodě Budyšína; skládá se z vesnic Niederkaina ({{Cizojazyčně|hsb|''Delnja Kina''}}) a Basankwitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Bozankecy''}}), 490 obyvatel. [74] => * '''Nadelwitz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Nadźanecy''}}) – Místní část na východě města, která sestává z vesnice Nadelwitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Nadźanecy''}}) a větších orných a lesních ploch; 310 obyvatel. [75] => * '''Auritz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Wuricy''}}) – Území zvané Auritz na jihovýchodu města bylo původně součástí obce Kubschütz. V roce 1999 bylo začleněno do Budyšína a dnes jsou vesnice Auritz a částečně Jenkwitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Jenkecy''}}) novou městskou částí s 459 obyvateli. [76] => * '''Oberkaina''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Hornja Kina''}}) – Místní část na jihu města, sestávající z vesnic Oberkaina ({{Cizojazyčně|hsb|''Hornja Kina''}}) a Boblitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Bobolcy''}}); 822 obyvatel. [77] => * '''Stiebitz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Sćijecy''}}) – Skládá se z vesnic Stiebitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Sćijecy''}}) a Rattwitz ({{Cizojazyčně|hsb|''Ratarjecy''}}) v západní části města; 540 obyvatel. [78] => * '''Salzenforst''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Słona Boršć''}}) – Území vzdálené asi 4 km severozápadně od centra. Od roku 2007 oficiální městská část; 290 obyvatel. [79] => * '''Bolbritz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Bolborcy''}}) – Území, které se nachází asi 6 km severozápadně od centra. Městská část od roku 1999; 130 obyvatel. [80] => * '''Bloaschütz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Błohašecy''}}) – Území průmyslové oblasti „Bautzen-Salzenforst“; 122 obyvatel. [81] => * '''Döberkitz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Debrikecy''}}) – Území vzdálené asi 6 km západně od centra. Od roku 2007 oficiální městská část; 47 obyvatel. [82] => * '''Löschau''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Lešawa''}}) – Nejzápadnější a nejmenší městská část Budyšína; 31 obyvatel. [83] => * '''Oberuhna''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Horni Wunjow''}}) – Místní část, kterou tvoří Oberuhna a Niederuhna ({{Cizojazyčně|hsb|''Delni Wunjow''}}); celkem 89 obyvatel. [84] => * '''Schmochtitz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Smochćicy''}}) – Obec se nachází asi 6 km severozápadně od centra města. Od roku 2007 je městskou částí; 55 obyvatel. [85] => * '''Temritz''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Ćemjercy''}}) – Temritz leží asi 4 severozápadně od centra, patří k Budyšínu od roku 1999. Má 64 obyvatel. [86] => * '''Großwelka''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Wulki Wjelkow''}}) – Bezprostředně na západ od Kleinwelky; 249 obyvatel. [87] => * '''[[Kleinwelka]]''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Mały Wjelkow''}}) – Dříve samostatná obec na severu území města; 764 obyvatel. [88] => * '''Kleinseidau''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Zajdowk''}}) – Obec jižně od Kleinwelky, strukturálně s ní spojená; 147 obyvatel. [89] => * '''Lubachau''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Lubachow''}}) – Vesnice nacházející se západně od budyšínské přehrady; 94 obyvatel. [90] => [91] => == Historie == [92] => [[Soubor:Bautzen City Limit.JPG|náhled|upright=1.2|Dvojjazyčné místní značení v městské části Niederkaina s nápisem v němčině a hornolužické srbštině|alt=Fotografie cedule s názvem města Budyšína v němčině a hornolužické srbštině]] [93] => === Název města === [94] => [[Soubor:Sorbisch-deutsches Straßenschild in Bautzen.JPG|náhled|upright=1.2|Německo-srbský název ulice v městské části Innenstadt|alt=Fotografie uličního značení v Budyšíně v němčině a hornolužické srbštině]] [95] => Poprvé byl název města zmíněn v roce 1002 jako ''civitas Budusin''. Původ tohoto jména je nejasný: někteří odborníci se kloní k názoru, že vychází z praslovanského základu „bud“, „bod“ nebo „budeč“, tedy „místo na hranici“, jinou rozšířenou variantou je to, že sídliště bylo pojmenováno podle [[Slované|slovanských]] [[Kníže|knížat]] jména ''Budissentius'' (popř. ''Budestaus''), resp. ''Budislav'' či ''Budimír''. Mohlo být však odvozeno také z ženského jména „Budiša“ nebo „Budy“ (sídliště z chatrčí). Jedna budyšínská pověst potom praví, že v místě, kde dnes leží Budyšín, se během cesty zastavila těhotná česká kněžna a ke svému překvapení tu přivedla na svět dítě. Přispěchal k ní její manžel a zeptal se: „Bude syn?“{{Citace monografie [96] => | příjmení = Grässe [97] => | jméno = Johann Georg Theodor [98] => | titul = Der Sagenschatz des Königreichs Sachsen [99] => | url = https://books.google.de/books?id=ChZ7zRjuKWwC&pg=PA454&ci=207,1308,787,228&source=bookclip#v=onepage&q&f=false [100] => | vydavatel = G. Schönfeld [101] => | místo = Dresden [102] => | rok = 1855 [103] => | počet stran = 592 [104] => | kapitola = Nr. 611 „Die Sage von der Entstehung des Namens Budissin“ [105] => | strany = 454 [106] => | jazyk = de [107] => }} Až do 15. století se v písemných dokumentech objevují téměř výhradně následující varianty: ''Bawdysen'', ''Baudyssen'', ''Paudescheyn'', ''Baudissyn'', ''Budessen'', ''Baudissin'', ''Bauwdiczen'', ''Buditcynn'' a ''Bawdycyn''.{{Citace periodika | příjmení = Schuster-Šewc | odkaz na autora = Heinz Schuster-Šewc | jméno = Heinz | titul = Der Name des 1000jährigen Bautzens und seiner Ortenburg | periodikum = Lětopis : Zeitschrift für sorbische Sprache, Geschichte und Kultur | rok = 1999 | ročník = 46 | číslo = 2 | strany = 91–94 | url = | issn = 0943-2787 | jazyk = de}} Tento původní název dodnes žije v [[Hornolužická srbština|hornolužické]] i [[Dolnolužická srbština|dolnolužické srbštině]], v [[Čeština|češtině]] a [[Polština|polštině]]. Od poloviny 15. století byly stále častěji používány [[Germanizace|germanizované]] varianty, jmenovitě ''Bucen'' (1450), ''Boytzen'' (1512), ''Pautzen'' (1519) a roku 1523 poprvé ''Bautzen''. Až do 19. století zde usazené obyvatelstvo užívalo obě takto vzniklá jména ''Budissin'' a ''Bautzen'' paralelně, přičemž [[Latina|latinizovaný]] název ''Budissin'' byl vyhrazen pro úřední písemnosti. Na základě saského ministerského dekretu bylo 3. června 1868 město přejmenováno na ''Bautzen''.{{Citace sborníku | titul = №. 83. Bekanntmachung, die Benennung der Stadt Bautzen betreffend; vom 3. Juni 1868 | sborník = Gesetz- und Verordnungsblatt für das Königreich Sachsen vom Jahre 1868. Erste Abtheilung | vydavatel = Meinhold | místo = Dresden | rok vydání = 1868 | url = https://books.google.de/books?id=70BGAAAAcAAJ&pg=PA311#v=onepage&q&f=false | strany = 311 | jazyk = de}} Toto jméno bylo na počest města přiděleno [[asteroid]]u „(11580) Bautzen“.{{Citace monografie | příjmení = Dockweiler | jméno = Thor [108] => | titul = Catalogue of Asteroid Names | url = https://books.google.cz/books?id=XdTrAgAAQBAJ&lpg=PA49&ots=su8TX4rzgk&dq=asteroid%20(11580)%20Bautzen&hl=cs&pg=PA49#v=onepage&q=asteroid%20(11580)%20Bautzen&f=false | vydavatel = Trollhaven Press | místo = Los Angeles | rok = 2006 | počet stran = 460 | strany = 49 | isbn = 0-9788-7451-X | jazyk = en}} Označení „Bautzen/Budyšin“ nese také jeden vlak [[Intercity-Express]].{{Citace elektronické monografie | příjmení = Hager | jméno = Hubert | titul = ICE2 "Bautzen/Budysin" mit TK 402 043-4 und Steuerwagen 808 043 als ICE 549 von Köln/Bonn Flughafen nach Berlin Ostbahnhof | url = http://www.bahnbilder.de/bild/deutschland~intercity-express-ice-fotos~br-402/210941/ice2-bautzenbudysin-mit-tk-402-043-4.html | datum vydání = 2008-07-29 | datum přístupu = 2018-04-25 | vydavatel = Bahnbilder.de | jazyk = de}}{{Citace sborníku | příjmení = Schuster-Šewc | jméno = Heinz | odkaz na autora = Heinz Schuster-Šewc | titul = Bautzen/Budyšin und seine Ortenburg: Eine kurze Namensgeschichte | příjmení sestavitele = Thiemann | jméno sestavitele = Manfred | sborník = Von Budissin nach Bautzen: Beiträge zur Geschichte der Stadt Bautzen | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok vydání = 2002 | isbn = 3-929091-91-7 | strany = 26–29 | jazyk = de}} [109] => [110] => === Pravěk a raný středověk === [111] => Okolí města patří k nejdéle osídleným oblastem [[Horní Lužice]], v údolí [[Spréva|Sprévy]] a tedy v městské části Burk (''Bórk'') na severovýchodu a poblíž vsi Niedergurig ({{Cizojazyčně|hsb|''Delnja Hórka''}}) jsou doložena lidská sídla již v období mladšího [[paleolit]]u, ale také v [[neolit]]u, [[Doba bronzová|době bronzové]] a [[Doba železná|železné]]. Ve 3. století našeho letopočtu v krajině pobývaly [[Východní Germáni|východogermánské kmeny]]. Od 7. století se v oblasti začal usazovat [[Západní Slované|slovanský]] kmen [[Milčané|Milčanů]]. [[Bavorský geograf]] působící v 9. století informuje o 30 hradních okrscích (''civitates'') Milčanů, mezi nimiž měl Budyšín bezpochyby vedoucí úlohu. Se zavražděním [[Míšeňské markrabství|míšeňského markraběte]] Ekkeharda v roce 1002 začalo třicetileté období bojů o Budyšínsko (''terra Budissiensis'') mezi [[Němci]] a [[Poláci|Poláky]]. Téhož roku je hrad Ortenburg v Budyšíně poprvé písemně zmíněn jako ''budusin civitatem'' u kronikáře [[Dětmar z Merseburku|Dětmara z Merseburku]] coby hlavní centrum Horní Lužice a zároveň středisko Milčanů.{{Citace elektronické monografie | příjmení = Thietmarus Marsipolitanus | odkaz na autora = Dětmar z Merseburku | titul = Chronicon Thietmari Merseburgensis: Codex Dresdensis | url = http://www.mgh-bibliothek.de/cgi-bin/acwww25/regsrch.pl?db=vt&wert=&recnums=221:166:&barcode=&nachname= | datum vydání = 1012–1018 | datum přístupu = 2018-01-26 | vydavatel = Holtzmann | jazyk = la | url archivu = https://web.archive.org/web/20200602082708/http://www.mgh-bibliothek.de/cgi-bin/acwww25/regsrch.pl?db=vt&wert=&recnums=221%3A166%3A&barcode=&nachname= | datum archivace = 2020-06-02 | nedostupné = ano }} V roce 1008 ''civitas Budusin'' obléhal a dobyl [[Polsko|polský]] kníže [[Boleslav Chrabrý]]. Dne 30. ledna 1018 byl na Ortenburgu podepsán tzv. Budyšínský mír mezi [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císařem Svaté říše římské]] [[Jindřich II.|Jindřichem II.]] a Boleslavem Chrabrým.{{Citace sborníku | příjmení = Görich | jméno = Knut | titul = Eine Wende im Osten: Heinrich II. und Boleslaw Chrobry | příjmení sestavitele = Schneidmüller | jméno sestavitele = Bernd | příjmení sestavitele2 = Weinfurter | jméno stavitele2 = Stefan | sborník = Otto III. – Heinrich II. Eine Wende? | vydavatel = Thorbecke | místo = Sigmaringen | rok vydání = 1997 | isbn = 3-7995-4251-5 | url = http://www.mgh-bibliothek.de//cgi-bin/digilib.pl?ident=a120236&dir=a&img=0&tit=G%E2%80%9Drich%20Eine%20Wende%20im%20Osten%20 | strany = 95–167 | jazyk = de}} V roce 1029 se snažil Poláky mezitím důkladně opevněný hrad dobýt římský císař [[Konrád II. Sálský]]. Po rozkladu polského státu bylo roku 1032 Budyšínsko opět začleněno do [[Míšeňské markrabství|Míšeňské marky]]. Tehdy byl na místě dnešního [[Chrám svatého Petra (Budyšín)|Chrámu svatého Petra]] postaven kostel zasvěcený Janu Křtiteli. Hrad byl v té době správou panství zahrnujícího kolem 250 malých slovanských vesnic, celá oblast měla asi 6500 obyvatel.{{Citace sborníku | příjmení = Blaschke | jméno = Karlheinz | odkaz na autora = Karlheinz Blaschke | titul = Die Enstehung der Stadt Bautzen | příjmení sestavitele = Thiemann | jméno sestavitele = Manfred | sborník = Von Budissin nach Bautzen: Beiträge zur Geschichte der Stadt Bautzen | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok vydání = 2002 | isbn = 3-929091-91-7 | strany = 46–59 | jazyk = de}} [112] => === Léno českých panovníků === [113] => [[Soubor:Meister der Manessischen Liederhandschrift 004.jpg|náhled|upright|Markrabě [[Ota IV. Braniborský]] v [[Codex Manesse|Codexu Manesse]] (kolem roku 1300)|alt=Reprodukce historické iluminace zobrazující markraběte Otu IV. a ženskou postavu]] [114] => V souvislosti s [[Boj o investituru|bojem o investituru]] daroval císař [[Jindřich IV.]] v roce 1075 Budyšínsko loajálnímu českému knížeti [[Vratislav II.|Vratislavu II.]], jenž je zase předal jako [[věno]] [[Wiprecht Grojčský|Wiprechtu z Grojče]], který se oženil s jeho dcerou [[Judita Grojčská|Juditou]]. Když v roce 1135 Wiprechtův syn Jindřich z Grojče zemřel bezdětný, připadl tento kraj zpět českému knížeti. V letech 1144–1157 jej ovšem římský král [[Konrád III.]] přenechal míšeňskému markraběti Konrádovi. Teprve po té, v roce 1158, bylo území [[Horní Lužice]] jakožto říšské [[léno]] císařem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridrichem I. Barbarossou]] definováno jako vedlejší země [[České království|Království českého]]. Nebylo však k [[Země Koruny české|zemím České koruny]] přivtěleno, ale zachovalo si povahu relativně samostatné územní jednotky. Po roce 1200 byly osídleny lesní oblasti na jihu Horní Lužice, a z tohoto důvodu se ukázalo bezprostřední spojení i zeměpanská příslušnost k [[Čechy|Čechám]] nezbytností. Ve 13. století spadalo město pod tři různé [[jurisdikce]]: pod [[Zeměpán|zeměpanské]] [[Rychtář|fojtství]], [[Děkanát Budyšín|budyšínskou kapitulu]] založenou v roce 1221 a zemské hejtmanství. V této době probíhala německá [[kolonizace]] Horní Lužice. Již v rané fázi městského stavebního vývoje vzniklo v místě ulice Heringsgasse (původně Judengasse) [[Židé|židovské]] osídlení, které však v důsledku vyhnání Židů v letech 1407 a 1439 zaniklo. Význam Budyšína byl podtržen jmenováním [[Panovnický dvůr|královského dvora]], který sídlil na místě dnešního náměstí Holzmarkt. Na současném půdorysu starého města je patrno plánovité rozšiřování města na jihovýchodě, přičemž hlavní osou města byla již tehdy ulice Reichenstraße. [[Privilegium]] českého krále [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]] z roku 1213 zjevně počítalo s dalším rozšiřováním města. Z počátku 13. století pochází [[historická mapa]] světa ''Die Ebstorfer Weltkarte'' (1235), na níž je Budyšín označen jako [[královské město]] (''Budisin ci[vitas] regio'') pod zobrazením tří věží obklopených hradbou. Protože město spravované podle německého [[Městské právo|práva]] leželo uprostřed oblasti obydlené toho času výhradně [[Lužičtí Srbové|Lužickými Srby]], přijímalo také lužickosrbské osídlence, kteří se ve 13. století usadili v oblasti dnešní uličky Wendische Gasse. Kolem roku 1400 již byl předpokládaný podíl Lužických Srbů téměř 40 %. Počet obyvatel v tomto roce dosahoval podle dochovaných záznamů (''Geschoßbuch'') ve starém městě 2035, na předměstí 3300 osob. Budyšín byl tudíž jedním z tehdy největších měst na východě (po roce 1945 spíše kulturně chápaného) středního Německa. Z listiny ze dne 17. dubna 1357 je zřejmé, že budyšínští radní zavedli [[magdeburské právo]], které lépe odpovídalo potřebám rozvíjejícího se města. Důležitou roli pak hrála nejrůznější privilegia, jež se týkala [[Celní správa|celního práva]], [[Mincovní regál|mincovního regálu]], práva na trh apod. Po svatbě [[Braniborské markrabství|braniborského markraběte]] [[Ota III. Braniborský|Otty III.]] s dcerou českého krále [[Václav I.|Václava I.]] v roce 1243 přešla [[Horní Lužice]] jako zástava [[Askánci|Askáncům]], což byl panovnický rod vládnoucí v braniborském markrabství. V roce 1268 byla braniborským markrabětem ve městě oficiálně zřízena [[mincovna]], kterou v témže roce doplnila nově založená mincovna [[Görlitz|zhořelecká]], s níž se měla v [[Ražba|ražbě]] každý rok střídat.{{Citace periodika | příjmení = Knothe | jméno = Hermann | odkaz na autora = Hermann Knothe | titul = Zur ältesten Geschichte der Stadt Bautzen bis zum Jahre 1346 | periodikum = Neues Archiv für sächsische Geschichte und Altertumskunde | rok = 1884 | číslo = 5 | strany = 97 | url = http://digital.slub-dresden.de/id32627953Z | issn = 0863-6176 | jazyk = de}} V roce 1282 osvobodili braniborští markrabí [[Ota IV. Braniborský|Ota]] a [[Konrád I. Braniborský|Konrád]] občany Budyšína od tržního [[Clo|cla]], které museli platit, aby na městském tržišti mohli prodávat svoje zboží. Roku 1284 tito markrabí povolili budyšínským měšťanům stavbu prvního kupeckého, respektive soukenického domu v Horní Lužici.{{Citace sborníku | příjmení = Völker | jméno = Marion | titul = Die städtische Verfassung von den Anfängen bis zum Pönfall 1547 | příjmení sestavitele = Thiemann | jméno sestavitele = Manfred | sborník = Von Budissin nach Bautzen: Beiträge zur Geschichte der Stadt Bautzen | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok vydání = 2002 | isbn = 3-929091-91-7 | strany = 60–73 | jazyk = de}} Poslední markrabě z rodu Askánců [[Waldemar Braniborský|Waldemar]] potom v roce 1307 městu poskytl právo volit si svého [[rychtář]]e a konečně roku 1310 osvobodil měšťany od soudní podřízenosti zemskému fojtovi ve věcech týkajících se smírčí přísahy. [115] => [116] => === Budyšín pod českou vládou === [117] => [[Soubor:VaclavnaVotobraze.jpg|náhled|upright|Mladý [[Václav IV.]] na Votivním obraze [[Jan Očko z Vlašimi|Jana Očka z Vlašimi]] (14. století)|alt=Reprodukce historické malby zobrazující mladého Václava IV.]] [118] => Když v roce 1319 vymřela braniborská linie [[Askánci|Askánců]], připadla [[Horní Lužice]] českému králi [[Jan Lucemburský|Janu Lucemburskému]]. Ten 31. srpna téhož roku udělil městu [[privilegium]], které upravovalo [[mílové právo|půlmílové právo]], jež mělo chránit podnikání měšťanů a zároveň do města začleňovat usedlosti v jeho okolí. 22. května 1329 Jan dodatečně rozhodl, že v okolí jedné míle od města Budyšína nesmí nikdo provozovat hostince, ani řemesla. Toto mílové privilegium bylo potvrzeno [[Karel IV.|Karlem IV.]] v letech 1372 a 1374. Dalším opatřením bylo osvobození od zeměpanského solného monopolu, které bylo vydáno Janem Lucemburským už v roce 1335. Svědectví o právech a povinnostech měšťanů poskytuje tzv. srbská měšťanská přísaha („Burger Eydt [[Wendové|Wendisch]]“) z počátku 16. století – nejstarší písemné svědectví o [[Hornolužická srbština|hornolužické srbštině]].{{Citace periodika | příjmení = Hórnik | jméno = Michał | odkaz na autora = Michał Hórnik | titul = Serbska přisaha, pomnik ryče z trećeje štwórce 15. lětstotka | periodikum = Časopis Maćicy Serbskeje | rok = 1875 | ročník = 28 | typ ročníku = Band | strany = 49–53 | url = http://digital.slub-dresden.de/werkansicht/?id=5363&tx_dlf%5Bid%5D=87620&tx_dlf%5Bpage%5D=51 | jazyk = hsb}}{{Citace monografie | příjmení = Ebel | jméno = Wilhelm | titul = Der Bürgereid als Geltungsgrund und Gestaltungsprinzip des deutschen mittelalterlichen Stadtrechts | url = | vydavatel = Böhlau | místo = Weimar | rok = 1958 | vydání = | počet stran = 221 | jazyk = de}} V roce 1346 rozhodla městská rada Budyšína spolu s dalšími pěti svobodnými či královskými městy [[Horní Lužice]] [[Görlitz|Zhořelcem]], [[Žitava|Žitavou]], [[Lubáň|Lubání]], [[Löbau]] a [[Kamenec (Horní Lužice)|Kamencem]] o vytvoření [[Lužické Šestiměstí|Hornolužického šestiměstí]], jehož cílem byla společná obrana proti [[loupež]]ivým rytířům. [119] => [120] => Karel IV. pobýval v Budyšíně vícekrát a dokonce si jej zvolil za místo svých diplomatických schůzek. K tomu přispívala neutrální poloha, neboť město nebylo přímo v Čechách. O Letnicích 1363 se zde účastnil slavnostní bohoslužby, při níž [[Arnošt z Pardubic]] kázal také německy (''sermone vulgarii ad populum''). V roce 1369 tu pobýval od října do listopadu, když se zabýval inkorporací [[Dolní Lužice]]. Nejdelší doložená Karlova návštěva ve městě proběhla od konce října 1371, kdy zde strávil Vánoce i Nový rok.{{Citace periodika | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bobková | titul = Reisen der böhmischen Herrscher in die Oberlausitz während des Mittelalters | překladatelé = Eliška Boková | periodikum = Neues Lausitzisches Magazin | odkaz na periodikum = Neues Lausitzisches Magazin | rok vydání = 2021 | měsíc vydání = | ročník = | číslo = 143 | strany = 7–32 | url = | issn = 149-2712 | isbn = 978-3-9819612-5-6 | jazyk = de}} Již od poloviny 14. století docházelo v Budyšíně k rozmíškám mezi [[Městská rada|městskou radou]] a [[Měšťanstvo|měšťany]], což se Karel pokusil v letech 1355–1356 řešit tím, že měšťanům nařídil poslušnost radě. Ta byla až do roku 1391 tvořena výhradně členy [[patricij]]ských rodin. Měšťanské právo ovšem náleželo jak patricijům, tak řemeslníkům, což bylo příčinou častých nepokojů. V roce 1391 řemeslníci uspěli, [[Václav IV.]] na jejich popud změnil uspořádání radnice a zavedl tzv. grémium, které se vedle 12 členů obce skládalo vždy ze dvou zástupců každého [[cech]]u. Zároveň měšťanům umožnil, aby si volili radu tak často, jak to bude nutné. Situace se však přesto nezklidnila, neboť před rokem 1408 došlo k několika povstáním, když se tito řemeslníci domáhali svých práv. V roce 1408 přijel Václav IV. do Budyšína a potrestal povstaleckou radu: 78 osob nechal okamžitě zatknout, a z nich 15 nebo (podle jiných výpovědí) 18 [[Poprava stětím|stít]]. Ostatní byli omilostněni, museli však město opustit. Následovala další změna městského uspořádání, která [[de facto]] povolovala svobodné volby radních. V roce 1429 a 1431 byl Budyšín neúspěšně obléhán [[Husitství|husity]]. Podle legendy město zachránil [[Michael (archanděl)|archanděl Michael]], proto byl na jeho počest před hradbami postaven kostel sv. Michala. V rozmezí let 1469 a 1490 patřil Budyšín na základě [[Olomoucká smlouva|Olomoucké smlouvy]] z roku 1479 spolu s dalšími vedlejšími zeměmi [[Uhersko|Uhersku]]. Na to ještě dnes upomíná [[Reliéf (sochařství)|reliéf]] na východní straně Matyášovy brány na Ortenburgu, na němž je vypodobněn uherský král a katolickými stavy zvolený český [[Protikrál|vzdorokrál]] [[Matyáš Korvín]]. Po jeho smrti se stala [[Lužice]] opět součástí Českého království. Nesoulad ve vztazích mezi českými králi a [[Lužické Šestiměstí|Šestiměstím]] vyvolalo až [[Reformace|reformační hnutí]], které se rozšířilo po celé Horní Lužici. Lužické [[stavy]] totiž uplatňovaly princip {{Cizojazyčně|la|''[[cuius regio, eius religio]]''}}, takže města vyhlásily [[Protestantismus|protestantským]] územím, zatímco vesnice a klášterní pozemky zůstaly [[Katolická církev|katolické]]. Po přihlášení se k evangelické konfesi tak byla města v opozici vůči svému [[zeměpán]]ovi, katolickému českému králi. Čeští králové v první polovině 16. století ([[Ludvík Jagellonský]], [[Ferdinand I. Habsburský]]) však byli příliš slabí, protože museli válčit s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]]. [121] => [[Soubor:Bautzen-nach1620-Merian.jpg|náhled|upright=1.4|Budyšín po roce 1620 ([[Matthäus Merian]])|alt=Reprodukce historické grafiky s vyobrazením města Budyšína]] [122] => Za neposkytnutou vojenskou pomoc ve [[Šmalkaldská válka|šmalkaldské válce]] v letech 1546–1547 potrestal [[Ferdinand I. Habsburský]] Budyšín a další členy [[Lužické Šestiměstí|Šestiměstí]] souborem trestních opatření, který je znám pod pojmem ''Pönfall'' (1547). Ten hluboce změnil dosavadní právní a hospodářské struktury těchto měst. Král si zástupce Šestiměstí nejprve pozval do [[Praha|Prahy]], kde jim oznámil zneplatnění všech [[Privilegium|privilegií]] a následně jim uložil peněžitý trest ve výši 100 000 [[Rakousko-uherský zlatý|guldenů]], z nichž 20 000 připadlo na Budyšín. Zároveň bylo městu [[Konfiskace|zkonfiskováno]] 24 usedlostí a statků, a jeho soud byl podřízen pražskému [[Rada nad apelacemi|Apelačnímu soudu]]. Zástupci Šestiměstí se tehdy museli podvolit „milosti a nemilosti“ krále, což mělo za následek citelné zchudnutí měst.{{Citace sborníku | příjmení = Seifert | jméno = Siegfried | titul = Die städtische Verfassung vom Pönfall 1547 bis zur Einführung der sächsischen Städteordnung 1832 | příjmení sestavitele = Thiemann | jméno sestavitele = Manfred | sborník = Von Budissin nach Bautzen: Beiträge zur Geschichte der Stadt Bautzen | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok vydání = 2002 | isbn = 3-929091-91-7 | strany = 74–83 | jazyk = de}} Teprve v roce 1559 došlo k určitému zmírnění a znovu bylo obnoveno právo volby radních. Ferdinandův záměr omezit zvláštní výsady Šestiměstí se ovšem minul účinkem. Budyšínská městská rada se nadále sama označovala jako ''respublica Budissinensis'', jejím [[purkmistr]]em byl ''consul'' a radní ''senatores''. V letech 1599–1604 docházelo v Budyšíně k [[Čarodějnické procesy|pronásledování čarodějnic]]: v těchto procesech byly obviněny tři osoby, dvě ženy byly sťaty.{{Citace monografie | příjmení = Wilde | jméno = Manfred | titul = Die Zauberei- und Hexenprozesse in Kursachsen | místo = Köln, Weimar, Wien | rok = 2003 | strany = 464 | jazyk = de}} Za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] byl cílem lužických stavů toleranční patent, kterým by [[České království]] legalizovalo jejich [[Evangelická církev|evangelické]] vyznání. [[Ferdinand II. Štýrský]] se po potlačeném [[České stavovské povstání|povstání]] vrátil na český trůn, ale protože neměl na válku dostatek prostředků, uzavřel v roce 1623 spojenectví s [[Saské kurfiřtství|kurfiřtem]] protestantského [[Saské kurfiřtství|Saska]] [[Jan Jiří I. Saský|Janem Jiřím I.]] Ten byl 24. června 1623 se slavnostním holdováním přijat lužickými stavy a městskou radou na budyšínské radnici. Válečné události však město postihly 2. května 1634, kdy nechal před svým odchodem císařský [[plukovník]] [[Svobodný pán]] von der Goltz v listopadu dobyté město vypálit, přičemž přišlo o život přes 600 obyvatel.{{Citace elektronické monografie | příjmení = Warlich | jméno = Bernd | titul = Goltz [Goltz von der Kron, von Kranz ?; Golz, Goltzke, Golonitz, Gölnitz], Martin Maximilian Freiherr von der | url = http://www.30jaehrigerkrieg.de/goltz-von-kranz-golz-goltzke-martin-maximilian-freiherr-von-der/ | datum vydání = 2012-08-26 | datum přístupu = 2018-01-30 | jazyk = de}} V roce 1635, po podepsání tzv. ''Immissionsrezeßu'', došlo k předání Horní a [[Dolní Lužice]] Sasku, čímž český král [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] splatil svůj dluh za vojenskou pomoc. Český král ovšem nadále zůstal garantem práv menšinových katolíků v Horní Lužici.{{Citace monografie | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bobková | příjmení2 = Březina | jméno2 = Luděk | příjmení3 = Zdichynec | jméno3 = Jan | titul = Horní a Dolní Lužice | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2008 | vydání = 1. vyd | počet stran = 232 | edice = Stručná historie států; sv. č. 54 | strany = 153 | isbn = 978-80-7277-382-4}} Po holdování stavů prostřednictvím hejtmanů budyšínského a zhořeleckého kraje se stal kurfiřt Jan Jiří uznaným [[zeměpán]]em a uživatelem příjmů z obou [[Markrabě|markrabství]]. [[Pražský mír (1635)]] potom v rámci třicetileté války ukončil konflikt mezi císařem a říšskými stavy. [123] => [124] => === Budyšín pod saskou vládou === [125] => [[Soubor:Budyšin Radnica 2.jpg|náhled|upright=1.2|Pohled z věže dómu na staré město směrem k vrchu [[Czorneboh]]|alt=Pohled na historické centrum města Budyšína s kostelem a obrannými věžemi]] [126] => [[Soubor:Lauenturm Bautzen 201.JPG|náhled|Reliéf s jezdeckým portrétem saského krále [[Albert I. Saský|Alberta I.]] na Lauské věži v Budyšíně (Walter Hauschild, 1913)|alt=Fotografie plastického reliéfu s jezdeckým portrétem saského krále Alberta I.]] [127] => V následujících letech probíhala stavební obnova města poškozeného požárem a válečnými událostmi. V roce 1666 zřídil kurfiřt Jan Jiří II. (1556–1680) mincovnu v dnešní ulici Hohengasse. Roku 1672 byl jmenován zemským [[Rychtář|fojtem]] [[Horní Lužice]] korunní princ Jan Jiří, pozdější kurfiřt Jan Jiří III. (1680–1691). Jelikož [[městská rada]] věřila, že si Budyšín vyvolí za svou [[Residence|rezidenci]], nechala v [[Chrám svatého Petra (Budyšín)|Chrámu svatého Petra]] zřídit Patronátní lóži. Roku 1676 bylo město opět postiženo těžkým požárem, který zničil 415 domů. V roce 1678 byl v rámci markrabství Horní Lužice ve městě zřízen [[kurfiřt]]ský vrchní poštovní úřad. Bylo to zřetelné uznání Budyšína jako hlavního města markrabství uvnitř Saska: [[privilegium]], kterého se dostalo kromě Budyšína jen [[Lipsko|Lipsku]]. Za [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] byly na město uvaleny vysoké [[kontribuce]]. V roce 1774 došlo k založení první [[kartoun]]ky, což byl počátek následné [[industrializace]]. Téhož roku začaly vycházet také první politické noviny ''Budissiner Fragen und Antworten nebst anderen Nachrichten''. Roku 1780 byla založena Dobrovolná občanská hasičská společnost (''Freiwillige Bürger Feuer Compagnie''), která je dnes jednou z nejstarších v Sasku. Na počátku 19. století se odehrál nejslavnější budyšínský kriminální případ [[Jan Karásek|Jana Karáska]] (1765–1809), vůdce loupežnické bandy působícího na pomezí Čech a Lužice, který byl v letech 1800–1803 vězněn ve věži vodárny na Ortenburgu. Jeho případ poskytl látku či inspiraci mnohým populárním dílům. Byl nazýván „saským Rinaldem“, což je asociace s románovým bestsellerem ''Rinaldo Rinaldini'' od Christiana Augusta Vulpia (1762–1827). V novější době jej znovu ztvárnil [[Egon Erwin Kisch]] ve své knize ''Pražský pitaval''. V průběhu osvobozovacích válek se u Budyšína v roce 1813 (na dnešním území města a na místě sousedních vesnic na východě) odehrála bitva mezi protinapoleonskou koalicí a [[Francouzi]], která skončila vítězstvím [[Napoleon Bonaparte|Napoleonových]] vojsk. Po porážce Napoleona v roce 1815 potom rozhodl [[Vídeňský kongres]] o rozdělení Horní Lužice ve prospěch [[Prusko|Pruska]]. Města [[Görlitz|Zhořelec]] a [[Lubáň]] se tak stala součástí pruského státu, čímž [[Lužické Šestiměstí|Šestiměstí]] zaniklo. Dne 2. února 1832 pak bylo zavedeno nové saské městské uspořádání, které změnilo dosavadní strukturu budyšínského městského zastupitelstva. [128] => [129] => S rozdělením [[Horní Lužice]], jejíž centrální správa dosud sídlila na budyšínském Ortenburgu, došlo k citelnému zmenšení markrabství a ztrátě jeho politického významu. Od roku 1817 proto probíhal proces postupného začleňování markrabství do [[Saské království|saského království]]. Po vyhlášení saské ústavy (1831), platné i v Horní Lužici, však přesto musela saská vláda s lužickými [[stavy]] uzavřít separátní dohodu, která upravovala zvláštní výjimky. V polovině 19. století probíhala výstavba nových škol, divadla a budov zastupitelství, která pozměnila středověký obraz města a měla za následek rozšíření jeho plochy. Počet obyvatel během [[Průmyslová revoluce|hospodářského rozmachu]] vzrostl z 6 200 (kolem roku 1800) na 10 500 v roce 1849, dále 13 200 roku 1871 a konečně 17 500 v roce 1880.{{Citace sborníku | příjmení = Kosbab | jméno = Silke | titul = Die Verafassung der Stadt vom frühen 19. Jahrhundert bis in die Gegenwart | příjmení sestavitele = Thiemann | jméno sestavitele = Manfred | sborník = Von Budissin nach Bautzen: Beiträge zur Geschichte der Stadt Bautzen | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok vydání = 2002 | isbn = 3-929091-91-7 | strany = 84–97 | jazyk = de}} Revoluční léta [[1848]]/1849 s sebou přinesla zvýšený zájem o nejrůznější národní vlastenecké spolky a rovněž diskusi o dvojím názvu města Budissin, resp. Bautzen. Dne 3. června 1868 pak byl „Budissin“ úředně přejmenován na nový oficiální název „Bautzen“. Do 20. století město dovedl první [[primátor]] (''Oberbürgermeister'') Konrad Kaeubler, jenž byl jmenován v roce 1900, v úřadu označovaném jako ''Stadtoberhaupt'' byl však již od roku 1890. Stavba Saské zemské věznice (Bautzen I) byla dokončena v roce 1904 a podle plánu začala plnit svůj účel. V běžně mluveném jazyce se tato instituce nazývá „Žlutá bída“ (''Gelbes Elend'') kvůli použitému žlutému [[Slínek|slínku]]. Zároveň bylo vytvořeno zadržovací středisko Bautzen II, které patřilo [[Okresní soud|okresnímu soudu]]. Přibližně ve stejnou dobu, v roce 1900, založila [[Židé|izraelská]] [[Židovská obec|náboženská obec]] židovský hřbitov na předměstí v místě ulice Muskauer Straße. Bohoslužby obce se konaly v pronajatých místnostech. V roce 1915 saské úřady zrušily Budyšínský okres, takže město bylo vyňato z Budyšínského hejtmanství jako tzv. město bez okresu, dokud nevznikl [[Zemský okres Budyšín]] v roce 1946.{{Citace elektronického periodika | příjmení = Oettel | jméno = Andreas | titul = Zur Verwaltungsgliederung Sachsens im 19. und 20. Jahrhundert | periodikum = Statistik in Sachsen | vydavatel = Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen | rok vydání = 2006 | číslo = 1 | typ čísla = Nr. | strany = 69–98 | issn = 0949-4480}} [130] =>
[131] => Soubor:Bautzen (Merian).jpg|Budyšín kolem roku 1650 (''Topographia Germaniae'') [132] => Soubor:Bautzen 1709.jpg|Plán města z roku 1709 [133] => Soubor:Sachse 1750 bis 1850 pg133 Napoleons Einzug in Bautzen 1807.jpg|Napoleonův vstup do Budyšína roku 1807 [134] => Soubor:Bautzen 1850.jpg|Budyšín kolem roku 1850 [135] => [136] =>
[137] => === Léta 1918–1949 === [138] => [[Soubor:Bautzen Lauengraben um 1905.jpg|náhled|upright=1.5|Pohled na Lauský příkop (kolem roku 1905). Vpravo je budova městského divadla zbořená v roce 1968|alt=Historická černobílá fotografie ulice u bývylého příkopu starého města Budyšína]] [139] => [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-14752-0002, Bautzen Michaeliskirche.jpg|náhled|upright=1.2|Kostel sv. Michala s věží historické vodárny, 1952|alt=Historická černobílá fotografie zobrazující kostel sv. Michala pod obloukem mostu]] [140] => V přechodném období po [[První světová válka|první světové válce]], kdy existovala tzv. [[Sasko|Saská republika rad]], [[Abdikace|abdikoval]] poslední král z rodu [[Wettinové|Wettinů]] [[Fridrich August III. Saský|Fridrich August III.]], načež v roce 1919 vznikl [[Sasko|Svobodný stát Sasko]] coby [[Německo|spolkový stát]] [[Výmarská republika|Výmarské republiky]]. Nový budyšínský primátor Hermann Niedner se v roce 1920 snažil neúspěšně zabránit zrušení zvláštních práv [[Horní Lužice]], které se připravovalo v souvislosti s obnovením saské ústavy. Ta vešla v platnost 1. listopadu 1920. V roce 1921 bylo papežem [[Benedikt XV.|Benediktem XV.]] obnoveno [[Diecéze míšeňská|míšeňské biskupství]] se sídlem v Budyšíně.{{Citace elektronické monografie | příjmení = Seifert | jméno = Siegfried | titul = Geschichte des Bistums Dresden-Meißen | url = http://www.bistum-dresden-meissen.de/bistum/geschichte-des-bistums/index.html | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-26 | vydavatel = Bistums Dresden-Meiße | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20181104010444/https://www.bistum-dresden-meissen.de/bistum/geschichte-des-bistums/index.html | datum archivace = 2018-11-04 | nedostupné = ano }} Ve dvacátých letech prosazoval primátor Niedner z důvodu poválečné [[inflace]] politiku úspor. 1. července 1931 bylo Budyšínské okresní hejtmanství sloučeno s okresním hejtmanstvím v [[Drážďany|Drážďanech]], čímž došlo k faktickému rozpuštění Horní Lužice v Sasku a ztrátě její 1000 let trvající samostatnosti. Ortenburg zůstal pouhým sídlem [[archiv]]u a působištěm kriminálního oddělení zemské policie. Když se v lednu 1933 chopila moci [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]], došlo brzy ke změnám v [[Městské právo|městské správě]]. Nestranickému primátorovi Niednerovi byl v březnu odňat jeho úřad a po jmenování jeho nástupce Waltera Förstera převládli v zastoupení města členové NSDAP. Změněná situace byla překryta oslavami tisíce let, po které měla Horní Lužice přináležet k [[Svatá říše římská|německému říšskému území]]. Tyto oslavy se odvolávaly na jízdu [[Jindřich I. Ptáčník|Jindřicha I. Ptáčníka]] do [[Dolní Lužice]] kolem roku 932. Tím mělo být vytvořeno volné spojení s Horní Lužicí. Vrcholem této události pak bylo udělení čestného občanství [[Adolf Hitler|Adolfu Hitlerovi]]. Tentýž rok bylo ve městě zatčeno mnoho politických odpůrců, [[Socialistická internacionála|socialistů]] a [[Komunismus|komunistů]], ale také [[Svědkové Jehovovi|svědků Jehovových]]. Měděný [[hamr]] ({{Cizojazyčně|de|''Kupfer- und Aluminium-, Walz-, Draht- und Hammerwerk C.G.Tietzens Eidamm''}}) v ulici Talstraße se stal „táborem ochranné vazby“ ({{Cizojazyčně|de|Schutzhaftlager}}) pro 500 německých a srbských odpůrců [[Adolf Hitler|Hitlerova]] režimu. Ke stejnému účelu sloužily i dům [[Odbory|odborů]] na dnešní Dr.-Maria-Grollmuß-Straße a dům v Lauenstraße 33. V období [[Nacismus|nacionálního socialismu]] byl Budyšín rovněž sídlem státního dozoru nad národním hnutím [[Lužičtí Srbové|Lužických Srbů]], tzv. [[Wendové|Wendského]] oddělení (''Wendenabteilung'').{{Citace monografie | příjmení = Zwahr | jméno = Hartmut | titul = Sorbische Volksbewegung : Dokumente zur antisorbischen Staatspolitik im preußisch-deutschen Reich, zur Oberlausitzer Bauernbewegung und zur sorbischen nationalen Bewegung : 1872-1918 : Quellenauswahl | vydavatel = VEB Domowina-Verlag | místo = Bautzen | rok = 1968 | počet stran = 295 | jazyk = de}} [[Domowina]] a na šedesát dalších srbských organizací bylo v roce 1937 rozpuštěno.{{Citace monografie | příjmení = Richter | jméno = Michael | odkaz na autora = | titul = Die Oberlausitz im Zweiten Weltkrieg | url = | vydavatel = [[Domowina (nakladatelství)|Domowina]] | místo = Bautzen | rok vydání = 2021 | vydání = 1 | počet stran = 1350 | edice = Spisy Serbskeho instituta = Schriften des Sorbischen Instituts ; 68 | kapitola = | strany = 185 | svazek = 1 | typ svazku = Teilband | isbn = 978-3-7420-2603-3 | jazyk = de}} V letech 1943–1944 byl před transportem do [[Koncentrační tábor Buchenwald|koncentračního tábora Buchenwald]] v objektu Bautzen I vězněn komunistický politik [[Ernst Thälmann]].{{Citace monografie | příjmení = Micklitza | jméno = Kerstin | příjmení2 = Micklitza | jméno2 = André | titul = Lausitz : Unterwegs zwischen Spreewald und Zittauer Gebirge | url = https://books.google.cz/books?id=FdsBCwAAQBAJ&lpg=PA224&dq=ernst%20th%C3%A4lmann%20bautzen&hl=cs&pg=PA224#v=onepage&q=ernst%20th%C3%A4lmann%20bautzen&f=false | vydavatel = Trescher Verlag GmbH | místo = Berlin | vydání = 5 | počet stran = 356 | strany = 224 | isbn = 978-3-89794-330-8 | jazyk = de}} Také v zadržovacím středisku Bautzen II byla internována řada politických vězňů, např. [[Julius Fučík]].{{Citace monografie | příjmení = Fučíková | jméno = Gusta | odkaz na autora = Gusta Fučíková | titul = Vzpomínky na Julia Fučíka: 1939-1945 | url = | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1973 | vydání = 2 | počet stran = 516 | strany = 501}} Na jihu města – přímo u Sprévy – se nacházel pobočný tábor [[Koncentrační tábor Gross-Rosen|koncentračního tábora Groß-Rosen]], v němž 1000 až 1500 vězňů, převážně Židů, vykonávalo [[Nucená práce|nucené práce]] při výrobě [[Zbraň|zbraní]] pro ''Waggonbau- und Maschinenfabrik vorm. Busch (Wumag)'', což byla součást [[Friedrich Flick|Flickova]] koncernu. Na konci [[Druhá světová válka|druhé světové války]] utrpělo město zvláště mezi 19. a 26. dubnem 1945 značné škody. Byly zničeny báně Lauské věže (''Lauenturm/{{Cizojazyčně|hsb|Lawska wěža}}'') a kostela sv. Michala, téměř všechny mosty byly vyhozeny do povětří, železniční [[viadukt]] ovšem až po 4. květnu. Dne 26. dubna 1945 proběhl v bitvě o Budyšín poslední větší německý [[tank]]ový útok druhé světové války; město bylo dobyto zpět a až do [[kapitulace]] zůstalo v německých rukou.{{Citace sborníku | příjmení = Berndt | jméno = Eberhard | titul = Die Kämpfe um Bautzen 18. bis 27. April 1945 | sborník = Kriegsschauplatz Sachsen 1945 : Daten, Fakten, Hintergründe | vydavatel = DZA Verlag für Kultur und Wissenschaft | místo = Altenburg/Leipzig | rok vydání = 1995 | isbn = 978-3-9804226-2-8 | strany = 53–67 | jazyk = de}} [141] => [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-1989-0118-307, Bautzen, Altstadt, Brunnen, Reichenturm.jpg|náhled|upright=1.2|Ulice Reichenstraße ve starém městě s Bohatou věží (Reichenturm/{{Cizojazyčně|hsb|Bohata wěža}}); ([[Spolkový archiv]], 1989)|alt=Černobílá fotografie ulice starého města Budyšína s šikmou věží]] [142] => Po prvních poválečných volbách v [[Sovětská okupační zóna Německa|sovětské okupační zóně]] v červnu 1946 byla v Budyšíně opět obnovena regulérní komunální správa. Odvrácenou stranou těchto voleb však bylo znerovnoprávnění lužickosrbského obyvatelstva. Domowina, která byla respektována pouze jako kulturní zajímavost, byla zbavena práv na politické zastoupení, takže do voleb nekandidovala žádná srbská strana. Tato tendence pokračovala i po novém zemském uspořádání Saska v roce 1947. Zemská věznice v Budyšíně se tehdy stala zvláštním táborem [[Sovětský svaz|sovětské okupační mocnosti]] a jejího [[NKVD|Lidového komisariátu vnitřních záležitostí]] (NKVD), resp. „Zvláštním táborem č. 4“ (od konce roku 1948 č. 3). V budovách byli umístěni vězni odsouzení sovětským [[Vojenský soud|vojenským soudem]], zatímco takzvaní „[[Internace|internovaní]]“, tj. vězni bez rozsudku, byli ubytovaní venku v dřevěných barácích. Při celkovém počtu 27 300 vězňů a průměrné vytíženosti cca 6 500 [[Internace|internovaných]] přišlo podle registrace v táborových [[Kartotéka|kartotékách]] sovětského vedení tábora v letech 1945–1950 o život nejméně 3 000 lidí. Jejich jména jsou uvedena v ''Budyšínské knize mrtvých'', kterou publikoval [[Památník Budyšín]].{{Citace monografie | příjmení = Morré | jméno = Jörg | titul = Totenbuch Speziallager Bautzen 1945–1956 | vydavatel = Stiftung Sächsische Gedenkstätten | místo = Dresden | rok = 2004 | počet stran = 164 | isbn = 978-3-934382-08-4 | jazyk = de}} Nejčastější příčinou jejich úmrtí byla [[dystrofie]], [[tuberkulóza]], [[Skvrnitý tyfus|tyfus]] a úplavice. Existují však odhady, které uvádějí mnohem vyšší počty.{{Citace monografie | příjmení = Rudnick | jméno = Carola | titul = Die andere Hälfte der Erinnerung : die DDR in der deutschen Geschichtspolitik nach 1989 | url = https://books.google.cz/books?id=02iiBQAAQBAJ&lpg=PA157&dq=bautzen%20lager%20toten%201992&hl=cs&pg=PA157#v=onepage&q=bautzen%20lager%20toten%201992&f=false | vydavatel = Transcript | místo = Bielefeld | rok = 2011 | vydání = | počet stran = 766 | kapitola = Der Umgang mit der Bautzener Gefängnisgeschichte ab 1991 | strany = 123 | isbn = 978-3-8376-1773-3 | jazyk = de}} Podle zpráv očitých svědků, které shromažďuje organizace Bautzen-Komitee e. V., jsou mrtví údajně pochováni na tzv. „Karnickelbergu“. Při průzkumných výkopech byly však v roce 1992 v bezprostřední blízkosti tábora nalezeny kosterní pozůstatky jen 176 mrtvých.{{Citace monografie | příjmení = Rudnick | jméno = Carola | titul = Die andere Hälfte der Erinnerung : die DDR in der deutschen Geschichtspolitik nach 1989 | url = https://books.google.cz/books?id=02iiBQAAQBAJ&lpg=PA157&dq=bautzen%20lager%20toten%201992&hl=cs&pg=PA157#v=onepage&q=bautzen%20lager%20toten%201992&f=false | vydavatel = Transcript | místo = Bielefeld | rok = 2011 | vydání = | počet stran = 766 | kapitola = Der Umgang mit der Bautzener Gefängnisgeschichte ab 1991 | strany = 157 | isbn = 978-3-8376-1773-3 | jazyk = de}} Podle jedné z teorií byl „Karnickelberg“ v oblasti, kterou zaplavila přehrada. Nejméně 4 000 budyšínských vězňů bylo deportováno do [[Gulag|sovětských táborů]] na nucené práce.{{Citace monografie | příjmení = Flocken | jméno = J. v. | příjmení2 = Klonovsky | jméno2 = M. | titul = Stalins Lager in Deutschland 1945–1950 | vydavatel = Ullstein | rok = 1991 | isbn = 3-550-07488-3 | jazyk = de}}{{Citace monografie | editoři = Peter Reif-Spirek, Bodo Ritscher (Hrsg.) | titul = Speziallager in der SBZ. Gedenkstätten mit doppelter Vergangenheit | vydavatel = Ch. Links Verlag | rok = 1999 | isbn = 3-86153-193-3 | jazyk = de}} V budyšínských věznicích bylo zadrženo mnoho odpůrců režimu, např. spisovatelé [[Walter Kempowski]] a [[Erich Loest]]. V roce 1992 byl objekt Bautzen II uzavřen. Dnes se tu nachází Památník Budyšín.{{Citace elektronické monografie | korporace = Stiftung Sächsische Gedenkstätten | odkaz na korporaci = Nadace saských památných míst pro připomínání obětí politické tyranie | titul = Gedenkstätte Bautzen | url = https://www.stsg.de/cms/bautzen/startseite | datum přístupu = 2018-04-26 | vydavatel = Stiftung Sächsische Gedenkstätten | jazyk = de}} [143] => [144] => === Období NDR === [145] => Již od konce 40. let i po vyhlášení [[Německá demokratická republika|Německé demokratické republiky]] (NDR) pokračovala v [[Zastupitelstvo obce|městském zastupitelstvu]] výrazná dominance [[Sjednocená socialistická strana Německa|Sjednocené socialistické strany Německa]] (SED) spojená s [[Ideologie|ideologizací]] celého státního aparátu. Všichni starostové až do roku 1990 byli členy této strany. Budyšín, který v roce 1946 znovu získal status [[Zemský okres Budyšín|zemského okresního města]], se potýkal s dopravními problémy, nedařilo se např. prosadit výstavbu již kdysi plánované dálnice do [[Görlitz|Zhořelce]]. Kvůli nedostatku [[Stavebnictví|stavebních hmot]] bylo zanedbáváno historické centrum, jehož byty se stávaly neobyvatelnými. Pro nedostatek bytů byla v sedmdesátých letech založena nová sídlištní čtvrť Gesundbrunnen. V roce 1989 žilo ve městě 52 053 obyvatel, více než třetina z nich v této nové čtvrti. V období NDR byly ve městě hlavními zaměstnavateli velké státní podniky [[Waggonbau Bautzen|VEB Waggonbau Bautzen]] (nyní [[Alstom]]), továrna na řezací stroje Perfecta, telekomunikační společnost a kombinát na výrobu stavebních hmot. Dále byl založen Srbský učitelský institut a Institut pro srbský folklór coby pobočka Akademie věd NDR. Kulturní dům Mezinárodní solidarita, který existoval v letech 1953–1963, byl zařízením pro podporu a politické využití dezertérů přeběhlých ze [[Západní Německo|Spolkové republiky Německo]]. Roku 1979 pak bylo sídlo [[Diecéze míšeňská|katolického biskupství]] přeloženo do Drážďan. [146] => [147] => === Po roce 1989 === [148] => Panující společenské i politické poměry a rostoucí nespokojenost obyvatelstva vedly na konci 80. let ke stále častějším [[Pondělní demonstrace|demonstracím]], které vyvrcholily [[Die Wende|politickým převratem]] na podzim roku [[1989]]. Dne 7. listopadu bylo také v Budyšíně na bázi demokratického dialogu založeno [[Nové fórum]] a nejrůznější diskuse probíhaly i v srbských organizacích, církevních obcích a v divadle. Starosta Heinz Wagner (SED) odstoupil v lednu 1990. Od roku 1990 byl obnoven titul [[primátor]]a a zároveň se změnila struktura městské správy. V roce 1990 byla zrušena Důstojnická vysoká škola [[Otto Lilienthal|Otty Lilienthala]], která zde sídlila od osmdesátých let. Ve spolupráci se [[Zemský okres Budyšín|Zemským okresem Budyšín]] a [[Sasko|Svobodným státem Sasko]] byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce starého města. Hospodářská situace ve městě však byla stejně jako v celé Horní Lužici obtížná. Mnoho obyvatel města ztratilo své dosavadní zaměstnání a muselo se odstěhovat za prací. Roku 1991 bylo opět obnoveno [[Lužické Šestiměstí|Hornolužické šestiměstí]] a Nadace pro srbský lid. Dne 1. září 2002 oslavil Budyšín slavnostním průvodem 1000 let od první písemné zmínky.{{Citace elektronické monografie | titul = Bautzen lädt zur 1000-Jahr-Feier | url = https://www.mz-web.de/bautzen-laedt-zur-1000-jahr-feier-viel-malerischer-als-sein-ruf-10055006 | datum vydání = 2002-04-05 | datum přístupu = 2018-04-26 | vydavatel = Mitteldeutsche Zeitung | jazyk = de}} [149] => [150] => Během [[Evropská migrační krize 2015|migrační krize]] vzbudilo město pozornost násilnými činy proti uprchlíkům a uprchlickým ubytovnám. Saský úřad pro ochranu ústavy poukázal v roce 2015 na to, že v Zemském okrese Budyšín jsou aktivní [[Krajní pravice|pravicoví extrémisté]].{{Citace elektronického periodika | příjmení = Kositz | jméno = Sebastian | titul = Mehr politisch motivierte Straftaten | periodikum = sz-online.de | datum vydání = 2016-02-06 | datum přístupu = 2018-01-31 | url = http://www.sz-online.de/nachrichten/mehr-politisch-motivierte-straftaten-3317192.html}} Dne 21. února 2016 byl neznámými osobami zapálen bývalý hotel Husarenhof, který byl určen jako [[Azylový dům|ubytovací zařízení]] pro žadatele o azyl. Přihlížející při tom vyjádřili „neskrývanou radost“.{{Citace elektronického periodika | titul = Ermittler gehen von Brandstiftung aus | periodikum = zeit.de | datum vydání = 2016-02-21 | datum přístupu = 2018-01-31 | url = http://www.zeit.de/gesellschaft/2016-02/bautzen-brand-fluechtlingsunterkunft-sachsen}}{{Citace elektronického periodika | příjmení = Radau | jméno = Lars | titul = Ein Brand, sie zu wecken | periodikum = zeit.de | datum vydání = 2016-02-22 | datum přístupu = 2018-01-31 | url = http://www.zeit.de/gesellschaft/zeitgeschehen/2016-02/bautzen-brand-sachsen-buergermeister/komplettansicht}} Dne 13. prosince 2016 bylo vrženo pět [[Molotovův koktejl|Molotovových koktejlů]] do areálu azylové ubytovny zvané „Spreehotel“.{{Citace elektronického periodika | příjmení = Reinhard | jméno = Doreen | titul = Es musste eskalieren | periodikum = zeit.de | datum vydání = 2016-09-16 | datum přístupu = 2018-01-31 | url = http://www.zeit.de/gesellschaft/zeitgeschehen/2016-09/bautzen-rechte-fluechtlinge-schlaegerei-eskalation}} O šest let později, 28. října 2022, zaútočili neznámí pachatelé na „Spreehotel“ podruhé: uvnitř domu vypukl požár, který se hasičům podařilo uhasit.{{Citace elektronické monografie | titul = 28.10.2022 - Brand im Bautzener Spreehotel | url = https://www.feuerwehr-bautzen.de/aktuelles/28102022-brand-im-bautzener-spreehotel | datum vydání = 2022-10-28 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2022-10-31 | vydavatel = Feuerwehr Bautzen | jazyk = de}}{{Citace elektronického periodika | příjmení = Nimz | jméno = Ulrike | titul = Brand in geplanter Flüchtlingsunterkunft | periodikum = Süddeutsche Zeitung | odkaz na periodikum = Süddeutsche Zeitung | vydavatel = Süddeutscher Verlag | datum vydání = 2022-10-28 | datum přístupu = 2022-10-31 | url = https://www.sueddeutsche.de/politik/fluechtlinge-sachsen-brandanschlag-bautzen-1.5683555 | issn = 0174-4917 | jazyk = de}} [151] => [152] => == Obyvatelstvo == [153] => [[Soubor:Einwohnerentwicklung von Bautzen - ab 1871.svg|náhled|400px|Vývoj počtu obyvatelstva Budyšína od roku 1871 do roku 2017|alt=Tabulka znázorňující vývoj počtu obyvatel města Budyšína]] [154] => Budyšín byl v raném středověku jedním z největších měst středního Německa. Přibližně od 15. století však vývoj počtu obyvatelstva stagnoval. Relativně pozdní industrializace přinesla nové impulzy a také za časů NDR město zaznamenalo přírůstek obyvatelstva. Od politické změny v roce 1990 se populace snížila z 52 000 (1989) na přibližně 39 000 kvůli obyvatelům, kteří se vystěhovali, a nízké porodnosti. Od roku 2000 se však tento klesající trend výrazně zpomalil. V roce 2020 byl Budyšín podle populace desátým největším městem [[Sasko|Saska]].{{Citace elektronické monografie | titul = Einwohnerzahl der größten Städte in Sachsen im Jahr 2020 | url = https://de.statista.com/statistik/daten/studie/1091106/umfrage/groesste-staedte-in-sachsen/ | datum vydání = 2022 | datum přístupu = 2022-09-07 | vydavatel = Statista GmbH | jazyk = de}} Od historických dob zde žijí [[Lužičtí Srbové]], potomci slovanských zakladatelů města z kmene [[Milčané|Milčanů]]. Od 11. století se sem stěhovali německy hovořící obyvatelé především z [[Frankové|Franska]] a [[Hesensko|Hesenska]]. O podílu jednotlivých národnostních skupin je málo známo. Podle pramenů z roku 1400 mohli Lužičtí Srbové tvořit jednu třetinu obyvatelstva (zde je však nutné brát v úvahu také asimilaci a smíšené rodiny). V současné době je srbská populace v Budyšíně mezi 5 a 10 %. Podíl Němců se srbskými předky je mnohem vyšší, ale také mnoho Srbů má německé předky. Katoličtí Srbové měli v roce 2001 nepatrně vyšší porodnost než Němci. Po roce 1989 však dochází k jejímu poklesu v souladu se saským popřevratovým trendem.{{Citace periodika | příjmení = Walde | jméno = Martin | titul = Demographisch-statistische Betrachtungen im Oberlausitzer Gemeindeverband „Am Klosterwasser“ | periodikum = Lětopis : Zeitschrift für sorbische Sprache, Geschichte und Kultur | rok = 2004 | ročník = 51 | číslo = 1 | strany = 3–27 | url = https://docplayer.org/80003783-Obersorbisch-und-niedersorbisch-ausbildung-von-sorbischlehrkraeften-aktueller-stand-und-probleme.html | issn = 0943-2787 | jazyk = de}} V době [[protireformace]] pak do Budyšína emigrovalo rovněž určité množství protestantských Čechů, v tomto sídelním městě katolického děkanátu ale nevznikla komunita srovnatelná svým významem s českou obcí v [[Žitava|Žitavě]].{{Citace monografie | příjmení = Pescheck | jméno = Christian Adolph | odkaz na autora = Christian Adolph Pescheck | překladatelé = Věra Kavanová | titul = Čeští exulanti v Sasku | vydavatel = Kruh přátel muzea Varnsdorf | místo = Varnsdorf | rok = 2001 | počet stran = 195 | isbn = 80-238-7823-9}} [155] => [156] => == Náboženský život == [157] => Mezi věřícími občany města převažují [[Protestantismus|protestanti]], třetina obyvatelstva je ovšem bez konfese. Ve městě je největší protestantská komunita v Sasku: církevní obec [[Chrám svatého Petra (Budyšín)|sv. Petra]], která má asi 5800 členů.{{Citace elektronické monografie | příjmení = Mahling | jméno = Jan | titul = Aus der Geschichte der Ev.-Luth. Kirchgemeinde St. Petri in Bautzen | url = http://www.kirche-bautzen.de/pages/geschichte/geschichte_stpetri.pdf | datum vydání = 2002 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Ev.-Luth. Kirchgemeinde St. Petri in Bautzen | jazyk = de}} Z ní vzešla komunita „Bautzen-Gesundbrunnen“, která se v roce 1994 stala nezávislou protestantskou farností. Dvojjazyčná [[Katolicismus|katolická]] farnost svatého Petra patří se svými asi 5 000 členy k největším svého druhu v [[Diecéze drážďansko-míšeňská|drážďansko-míšeňské diecézi]]. Obě křesťanské komunity sdílejí Chrám svatého Petra, který je nejstarším [[Simultánní kostel|simultánním kostelem]] v Německu a zároveň jedním z největších tohoto typu.{{Citace monografie | příjmení = Bensch | jméno = Andreas | titul = Chronologie der Stadt Bautzen 1002–2001 | vydavatel = Lausitzer Dr.- und Verl.-Haus | místo = Bautzen | rok = 2001 | vydání = 1 | počet stran = 62 | strany = 18 | isbn = 978-3-930625-31-4 | jazyk = de}} [158] => [159] => == Politika == [160] => [[Soubor:Town hall Bautzen 100.JPG|náhled|upright=1.2|Budyšínská radnice|alt=Fotografie historické radnice s centrální věží v Budyšíně]] [161] => [[Soubor:City Bautzen Germany 102.JPG|náhled|upright=1.2|Měšťanské domy na západní straně náměstí|alt=Barevná fotografie měšťanských domů v Budyšíně]] [162] => === Primátor a městská rada === [163] => Od srpna 2022 je [[primátor]]em města bývalý ředitel gymnázia Karsten Vogt ([[Křesťanskodemokratická unie|CDU]]), jenž zvítězil v první kole červnových voleb se ziskem 53,3 % hlasů v prvním kole.{{Citace elektronického periodika | příjmení = Krille | jméno = Lucy | titul = Bautzen: Neuer Oberbürgermeister vereidigt | periodikum = Sächsische Zeitung | odkaz na periodikum = Sächsische Zeitung | vydavatel = DDV Mediengruppe GmbH & Co. KG | datum vydání = 2022-08-31 | datum přístupu = 2022-08-31 | url = https://www.saechsische.de/bautzen/neuer-oberbuergermeister-in-bautzen-vereidigt-5750969.html | issn = 0232-2021 | jazyk = de}} Ten vystřídal Alexandera Ahrense ([[Sociálnědemokratická strana Německa|SPD]]), který byl primátorem od srpna 2015. Alexander Ahrens tehdy vystřídal Christiana Schramma ([[CDU/CSU|CDU]]), jenž byl starostou od roku 1990, od roku 1995 pak působil jako primátor. Ahrens, který byl tehdy ještě bez stranické příslušnosti, porazil ve volbách v roce 2015 jako společný kandidát SPD, [[Die Linke]] a Bürger Bündnis Bautzen se 48,1 % kandidáta CDU Mathiase Knaaka (35,3 %).{{Citace elektronické monografie | titul = Endgültiges Ergebnis Oberbürgermeisterwahl 28.6.15 | url = http://www.bautzen.de/wahlen/bw2_2015.html | datum vydání = 2015-05-28 | datum přístupu = 2018-01-31 | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20161116095339/http://www.bautzen.de/wahlen/bw2_2015.html | datum archivace = 2016-11-16 | nedostupné = ano }} Kromě primátora má Budyšín dva starosty odpovědné za dílčí oblasti správy: Robert Böhmer (hospodářství, finance, vzdělání a sociální věci) a Juliane Naumann (výstavba). Městská rada Budyšína je složena z 30 členů. Zasedá buď na radnici, nebo v historickém Soukenickém domě (''Gewandhaus/{{Cizojazyčně|hsb|Kupnica}}''). V okrajových částech města (Niederkaina, Stiebitz, Kleinwelka, Salzenforst-Bolbritz) existují čtyři místní rady, jejichž čestní členové jsou voleni na pět let. Složení městské rady je následující: [164] => {| [165] => |- style="background:#EEEEEE; text-align:center;" [166] => |style="width: 4em" | || style="width: 8em" | [[Křesťanskodemokratická unie|CDU]] || style="width: 8em" | [[Die Linke]] || style="width: 8em" | Bürger Bündnis Bautzen (BBBz) || style="width: 8em" | [[Sociálnědemokratická strana Německa|SPD]] || style="width: 8em" | [[Svobodná demokratická strana|FDP]] || style="width: 8em" | [[Nationaldemokratische Partei Deutschlands|NPD]] || style="width: 8em" | [[Svaz 90/Zelení]] || style="width: 8em" | PEGASUS || style="width: 8em" | Bautzen direkt [167] => |[[Alternativa pro Německo|AfD]]|| style="width: 8em" |'''Celkem''' [168] => |- style="text-align:center;" [169] => | '''2009'''{{Citace elektronické monografie | korporace = Der Mitteldeutsche Rundfunk | titul = Kommunalwahl vom 7. Juni 2009 : Ergebnisse der Region Bautzen | url = https://www.mdr.de/sachsen/politik/wahlen/kommunalwahlen/Ergebnisse100.html | datum vydání = 2009 | datum přístupu = 2018-04-17 | vydavatel = Der Mitteldeutsche Rundfunk | jazyk = de}} || 13 || 7 || 3 || 3 || 3 || 1 || 1 || 2 || 1 [170] => |–||'''34''' [171] => |- style="text-align:center;" [172] => | '''2014'''{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Bautzen | titul = Wahlen 2014 | url = https://www.bautzen.de/buerger-rathaus-politik/stadtpolitik/wahlen/ | datum vydání = 2014 | datum přístupu = 2018-04-17 | vydavatel = Stadt Bautzen | jazyk = de}} || 13 || 7 || 4 || 4 || 2 || 2 || 1 || 1 || – [173] => |–||'''34''' [174] => |- style="text-align:center;" [175] => |'''2019'''{{Citace elektronického periodika [176] => | titul = Bautzen – Wahlen [177] => | url = https://www.bautzen.de/buerger-rathaus-politik/stadtpolitik/wahlen/ [178] => | periodikum = www.bautzen.de [179] => | datum přístupu = 2019-08-11 [180] => }} [181] => |8 [182] => |3 [183] => |6 [184] => |2 [185] => |2 [186] => |0 [187] => |2 [188] => |– [189] => |– [190] => |7 [191] => | '''30''' [192] => |} [193] => [194] => === Znak === [195] => [[Soubor:Coat of arm Bautzen.svg|vlevo|140px|náhled|Městský znak z roku 1378|alt=Reprodukce barevného znaku města, který se skládá ze štítu, přilby, ozdoby přilby obsahující ozdobné prvky křídla a opakování štítu a pokrývky přilby, která štít úponkovitě rámuje. Mezi ozdobou a přilbou se nachází trojitá koruna. Jádrem znaku je štít, na němž je umístěna zlatá hradba na modrém poli, která zaujímá polovinu štítu zakončenou třemi cimbuřími.]] [196] => Městský znak patrně vychází z [[Korouhev|korouhve]] [[Wiprecht Grojčský|Wiprechta z Grojče]] z 11. století (kolem roku 1080), ačkoliv jeho původ není zcela objasněn. Nejstarší známé vyobrazení tohoto znaku se objevuje na dvou [[Pečeť|pečetích]] prince [[Václav IV.|Václava IV.]], jemuž chtěl císař [[Karel IV.]] zajistit následnictví trůnu. První pečeť tehdy dvouletého prince je z roku 1363. Její součástí je nápis: ''Wenceslaus quartus dei gracia Boemie rex, Brandenburgensis et Lusacie marchio, Luczenburgensis et Slesie dux.'' Druhá pečeť je o deset let mladší (1373) a její nápis je nepatrně obměněn: ''Wenceslaus, dei gracia Boemie rex, Brandenburgensis marchio, Luczenburgensis, Slezie et Lusacie dux.'' Nejstarší zpráva o používání znaku k reprezentaci města pochází z Augsburské kroniky, podle níž byl tento znak zástupci Budyšína použit při pohřební ceremonii na počest Karla IV. v roce 1378.{{Citace periodika | příjmení = Knothe | odkaz na autora = Hermann Knothe | jméno = Hermann | titul = Das Landeswappen der Oberlausitz | periodikum = Neues Archiv für Sächsische Geschichte und Alterthumskunde | rok = 1882 | číslo = 3 | typ čísla = Bd. | strany = 97–117 | url = http://digital.slub-dresden.de/id32627951Z | issn = 0863-6176 | jazyk = de}} [197] => [198] => Znak se skládá ze [[štít]]u (který se někdy samostatně používá jako znak), [[Přilba (heraldika)|přilby]], ozdoby přilby (obsahující ozdobné prvky křídla a opakování štítu) a pokrývky přilby, která štít úponkovitě rámuje. Mezi ozdobou a přilbou se nachází trojitá [[Koruna (klenot)|koruna]]. Jádrem znaku a jeho nejstarší částí je štít, na němž je umístěna zlatá hradba na modrém poli, patrně budyšínská městská hradba, která zaujímá polovinu štítu zakončenou třemi [[cimbuří]]mi. Kvůli zvláštnímu významu města v raném středověku byly elementy tohoto znaku, zejména štítu, v různých obměnách přejímány do jiných znaků v regionu. Tento znak byl v minulosti používán pro celou Horní Lužici, což lze doložit např. v Praze na výzdobě [[Staroměstská mostecká věž|Staroměstské mostecké věže]]. Také dnes je tento znak neoficiálním znakem celého regionu. [[Pečeť]] Budyšína v dobách Šestiměstí zahrnovala kromě hradby také dvě věže, bránu s padací [[mříž]]í a [[Český lev (heraldika)|české lvy]]. Na základě skutečnosti, že je věznice Bautzen I postavena ze žlutých pálených cihel, byla někdy v běžném povědomí identifikována s budyšínským městským znakem.{{Citace monografie | příjmení = Leisering | jméno = Eckhart | titul = Wappen der Kreisfreien Städte und Landkreise im Freistaat Sachsen | vydavatel = Mitteldeutscher Verlag | místo = Halle (Saale) | rok = 2000 | počet stran = 102 | isbn = 3-89812-069-4 | jazyk = de}} [199] => [[Soubor:St Petri church Bautzen 101.JPG|náhled|upright=1.2|[[Chrám svatého Petra (Budyšín)|Chrám svatého Petra]]|alt=Barevná fotografie gotického Chrámu svatého Petra v Budyšíně]] [200] => [[Soubor:Reichenturm 101.jpg|náhled|upright=1.2|Bohatá věž (''Reichenturm/{{Cizojazyčně|hsb|Bohata wěža''}}) v ulici Reichenstraße|alt=Barevná fotografie šikmé věže v Budyšíně]] [201] => [[Soubor:Burgwasserturm-bautzen.jpg|náhled|upright=1.2|Hradní vodárna na Ortenburgu|alt=Barevná fotografie věže historické vodárny v Budyšíně]] [202] => [203] => === Partnerská města === [204] => Partnerskými městy Budyšína jsou:{{Citace elektronické monografie [205] => | korporace = Stadt Bautzen [206] => | titul = Partnerstädte [207] => | url = https://www.bautzen.de/buerger-rathaus-politik/stadtportraet/partnerstaedte/ [208] => | datum vydání = 2018 [209] => | datum přístupu = 2018-04-27 [210] => | vydavatel = Stadt Bautzen [211] => | jazyk = de [212] => }} [213] => * {{partnerské město|Dreux|rok=1992}} [214] => * {{partnerské město|Heidelberg|rok=1991}} [215] => * {{partnerské město|Jablonec nad Nisou|rok=1993}} [216] => * {{partnerské město|Jelení Hora|rok=1993}} [217] => * {{partnerské město|Worms|rok=1990}} [218] => [219] => Od roku 1994 tvoří Budyšín společně s městy Zhořelec ([[Görlitz]]) a [[Hoyerswerda]] městský svaz regionálních center Saska, tzv. „{{Cizojazyčně|de|Oberzentraler Städteverbund}}“ (OZSV). Toto společenství vzniklo v rámci státního rozvojového plánu a zabývá se rozvojem infrastruktury, ekonomickou stabilizací regionu a regionálním marketingem.{{Citace elektronické monografie [220] => | korporace = Innovationspartnerschaft: Städtenetzwerk Demografie [221] => | titul = Steckbrief: Oberzentraler Städteverbund Bautzen-Görlitz-Hoyerswerda (OZSV) [222] => | url = http://www.demografie.sachsen.de/SST_Steckbrief_OZSV.pdf [223] => | vydavatel = Sächsische Staatskanzlei [224] => | datum přístupu = 2018-04-27 [225] => | jazyk = de [226] => }}{{Citace elektronické monografie [227] => | korporace = Länderübergreifende Innovationspartnerschaft: Städtenetzwerk Demografie [228] => | titul = Poster: Oberzentraler Städteverbund Bautzen – Görlitz – Hoyerswerda [229] => | url = http://www.demografie.sachsen.de/SST_Poster_OLNS_12-09-19.pdf [230] => | vydavatel = Sächsische Staatskanzlei [231] => | datum vydání = 2012-09-12 [232] => | datum přístupu = 2018-04-27 [233] => | jazyk = de [234] => }} [235] => [236] => == Pamětihodnosti == [237] => === Sakrální stavby === [238] => * '''[[Chrám svatého Petra (Budyšín)|Chrám svatého Petra]]''' (''Dom St. Petri/{{Cizojazyčně|hsb|Katedrala swj. Pětra}}'') – [[Gotika|Gotický]] [[Halový kostel|halový chrám]], jenž byl postaven v letech 1213–1221, je hlavní dominantou a nejstarší památkou města. Jeho nejstarší dochovanou částí je západní [[průčelí]] z konce 13. století, zdobené [[Románská architektura|románsko]]-gotickým ústupkovým [[Portál (architektura)|portálem]]. Ze dvou zamýšlených věží byla postavena pouze jižní. Tato mohutná šestihranná věž, která byla v roce 1664 osazena [[Barokní architektura|barokní]] helmicí, je vysoká 83,7 m. Veřejnosti je přístupná a nabízí se odtud výhled na město i okolí. Samotný halový chrám je pozdně gotickou stavbou z 15. století s typickou síťovou [[Klenba|klenbou]], má čtyři [[Loď (architektura)|lodi]] a nepravidelný, zakřivený půdorys. Katolickou a protestantskou část odděluje přepážka (dnes 1 m vysoká). V protestantské části se dochoval např. dřevěný [[Renesanční architektura|renesanční]] [[oltář]], knížecí lóže z roku 1673 a [[Secese|secesní]] varhany. Někdy se zde pořádají koncerty pro dvoje varhany v obou částech chrámu. V katolické části stojí za pozornost barokní krucifix [[Balthasar Permoser|Balthasara Permosera]] z roku 1713 a hlavní oltář (1722, s obrazem [[Petr (apoštol)|Petra]] přijímajícího klíče). Tento kostel fungoval po obnovení [[Diecéze drážďansko-míšeňská|drážďansko-míšeňského biskupství]] roku 1921 jako [[katedrála]] tohoto biskupství.{{Citace elektronické monografie | korporace = Společnost přátel Lužice | titul = Budyšín | url = http://poznavani.luzice.cz/home/kulturni/budysin.dot | datum vydání = 2008-2015 | datum přístupu = 2018-01-31 | vydavatel = Společnost přátel Lužice}} [239] => * '''Kostel svatého Michala''' (''Michaeliskirche/{{Cizojazyčně|hsb|Michałska cyrkej}}'') – Tento dnes [[Trojlodí|trojlodní]] kostel byl podle pověsti vystavěn jako poděkování za záchranu města před [[Husitství|husity]]. Poprvé je zmiňován v roce 1473 jako kaple svatého Michala. Původní kaple tvoří východní část stavby z roku 1495, do roku 1520 pak byla dokončena klenba a střecha. Uvnitř je [[oltář]], který v roce 1693 vytvořili Stöckel a Kanderbach. Od roku 1619 slouží jako lužickosrbský evangelický kostel, při němž byla zřízena i škola.{{Citace elektronického periodika | příjmení = Menschner | jméno = Uwe | titul = Frischzellenkur für Orgel der Michaeliskirche | periodikum = LR Online | datum vydání = 2013-11-09 | datum přístupu = 2018-04-26 | url = https://www.lr-online.de/lausitz/hoyerswerda/frischzellenkur-fuer-orgel-der-michaeliskirche_aid-4717816 | url archivu = https://web.archive.org/web/20180429091753/https://www.lr-online.de/lausitz/hoyerswerda/frischzellenkur-fuer-orgel-der-michaeliskirche_aid-4717816 | datum archivace = 2018-04-29 }} [240] => * '''Kostel sv. Marie a Marty''' (''Maria-und-Martha-Kirche/{{Cizojazyčně|hsb|Cyrkej Marje a Marty}}'') – První zmínka o tomto kostele je z roku 1359, v roce 1382 se jeho jméno objevuje v souvislosti s nemocnicí sv. Marie a Marty. Roku 1870 městská rada rozhodla o jeho zboření a nahrazení dnešní novostavbou od architekta Christiana Schramma v [[Novogotika|novogotickém slohu]]. Slouží luteránské farnosti sv. Petra.KOSBAB, Silke; WENZEL, Kai. ''Bautzens verschwundene Kirchen'', s. 118–147. [241] => * '''Tuchorský kostel''' (''Taucherkirche/{{Cizojazyčně|hsb|Tuchorska cyrkej}}'') – Kostel [[Nejsvětější Trojice]] byl vysvěcen roku 1599. V jeho sousedství se nacházel [[špitál]]. Během napoleonských válek sloužil i samotný kostel jako vojenská nemocnice. V jeho blízkosti je hřbitov o rozloze 7,9 ha.{{Citace monografie | příjmení = Knappe | jméno = Constanze | titul = Bautzens Denkmale – Taucherkirche und Taucherfriedhof | url = | vydavatel = Lausitzer Druck- und Verlagshaus | místo = Bautzen | rok = 2001 | počet stran = | isbn = | jazyk = de}} [242] => * '''Kostel Panny Marie''' (''Liebfrauenkirche/{{Cizojazyčně|hsb|Cyrkej našeje lubeje knjenje}}'') – Tento jednolodní katolický kostel umístěný před městskými hradbami je patrně druhým nejstarším v Budyšíně. Po staletí sloužil hlavně jako farní kostel katolických Srbů z předměstí a okolních vesnic.{{Citace monografie | příjmení = Seele | jméno = Christine | příjmení2 = Seifert | jméno2 = Siegfried | titul = Bautzen und seine Kirchen : ein kleiner ökumenischer Kirchenführer | url = | vydavatel = Benno | místo = Leipzig | rok = 1996 | vydání = 1 | počet stran = 70 | isbn = 978-3-7462-1118-3 | jazyk = de}} [243] => * '''Mnišský kostel''' (''Mönchskirche'') – Stavba byla zahájena v roce 1240 spolu s komplexem františkánského kláštera. Prvním písemným dokladem ze dne 6. května 1248 je udělení [[papež]]ského [[Odpustek|odpustku]] od [[Inocenc IV.|Inocence IV.]] Dne 1. srpna 1401 františkánský klášter zcela vyhořel, ale byl přestavěn. Po dalších požárech se zachovala už jen zřícenina s [[Lomený oblouk|lomenými okny]] a portálem. V těsném sousedství je [[Vodojem|vodárenská věž]] z roku 1877.KOSBAB, Silke; WENZEL, Kai. ''Bautzens verschwundene Kirchen'', s. 52–85. [244] => * '''Kostel svatého Mikuláše''' (''St.-Nikolai-Kirche/{{Cizojazyčně|hsb|Mikławska cyrkej}}'') – Kostel v severní části města byl postaven v 15. století. Jako součást opevnění byl vypálen za třicetileté války v roce 1634. Zůstalo zachováno obvodové zdivo s integrovanou malou [[Kaple|kaplí]], uvnitř kterého a v jehož okolí je dnes hřbitov, na němž jsou pohřbeny významné lužickosrbské osobnosti. [245] => Z celkem sedmi kostelů v historickém centru města se pro bohoslužby využívá pět (chrám svatého Petra, kostel svatého Michala, kostel svatých Marie a Marty, Tuchorský kostel (''Taucherkirche''), kostel Panny Marie), zbylé dva jsou v ruinách (Mnišský kostel a kostel svatého Mikuláše). Dále je zde malý klášterní kostel svaté Kláry s moderním designem interiéru od Fredericka Presse, ústavní kostel ve věznici Bautzen I, jedno jako kostel sloužící církevní komunitní centrum se zvonicí v městské části Gesundbrunnen, dvě kaple a menší církevní stavby v některých městských částech, například v Kleinwelce.{{Citace monografie | příjmení = Kosbab | jméno = Silke | příjmení2 = Wenzel | jméno2 = Kai | editoři = Archivverbund Bautzen | titul = Bautzens verschwundene Kirchen | url = | vydavatel = Lusatia-Verl. | místo = Bautzen | rok = 2008 | počet stran = 191 | isbn = 978-3-936758-48-1 | jazyk = de}} [246] => === Profánní stavby === [247] => [[Soubor:20080428150DR Bautzen Domstift An der Petrikirche.jpg|náhled|upright=1.2|[[Děkanát Budyšín|Děkanát budyšínské kapituly]]|alt=Barevná fotografie vstupního portálu se sochařskou výzdobou v Budyšíně]] [248] => * '''Ortenburg''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Hród''}}) – Hrad se nachází ve starém městě na skalnaté plošině nad Sprévou. Po staletí byl kmenovým hradištěm Milčanů a hlavní pevností Horní Lužice, která byla vlastněna příslušnými zeměpány. Vstup do hradu střeží nejmarkantnější stavba celého komplexu: pozdně gotická Matyášova brána s kaplí sv. Jiří. Byla vybudována za vlády uherského krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], který získal Lužici na konci vlády [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]]. Na pískovcovém reliéfu je Matyáš vypodobněn tak, že sedí na trůně a opírá se nohou o [[Český lev (heraldika)|českého lva.]] Hlavní budova v čele hradního nádvoří je dnes [[Renesanční architektura|renesančně]] přestavěna, což je patrné zvláště na výrazných [[Štít (architektura)|štítech]]. Při prohlídkách města je možno navštívit [[Audiencie|audienční]] síň se [[štuk]]ovým stropem z roku 1662, na kterém jsou zachyceny hlavní události z historie Horní Lužice. Za zmínku stojí zdejší kaple z 15. století. V hlavní hradní budově dnes sídlí Saský vyšší správní soud. Pozoruhodnou stavbou je rovněž Hofrichterhaus ({{Cizojazyčně|hsb|''Dom dwórskeho sudnika''}}) s filigránovým renesančním komínem. V dalších budovách sídlí Srbské muzeum a Německo-srbské lidové divadlo, u něhož je vystavena [[Figurativní umění|figurální]] kompozice „[[Alegorie]] [[tragédie]]“ od sochaře Ernsta Rietschela z roku 1840, která původně patřila k výzdobě dvorního divadla v [[Drážďany|Drážďanech]]. Ke hradu vede ulice Schlossstraße lemovaná domy s převážně barokními fasádami, ale se středověkými základy.KRELL, Detlef. ''Oberlausitz, Lausitzer Seenland'', s. 49–51. [249] => * '''[[Děkanát Budyšín|Děkanát budyšínské kapituly]]''' (''Domstift Bautzen'') – Severně od chrámu stojí budova Děkanátu budyšínské kapituly, jejíž původní dispozice se datuje kolem roku 1500. Koncem 17. století a počátkem 18. století byla dosud jednopatrová stavba rozšířena ve tvaru písmene U. Jižní část a barokní portál byly postaveny v polovině 18. století. Portál zobrazuje [[erb]] katedrální [[Kapitula|kapituly]] a pod ním jeho tehdejšího kapitulního děkana, [[Jakob Wosky von Bärenstamm|Jakoba Johanna Josefa Wosky von Bärenstamm]], v horní části je potom znázornění [[Nejsvětější Trojice]] se svatými a anděly po stranách. Instituce byla založena počátkem 13. století biskupem Brunem II. z Míšně a od té doby je centrem katolické církve v Horní Lužici. Dnes zde sídlí biskupský ordinariát, archiv (od roku 1221), knihovna (od roku 1350) a chrámová pokladnice (od roku 1985).KRELL, Detlef. ''Oberlausitz, Lausitzer Seenland'', s. 47. [250] => * '''Radnice''' (''Rathaus Bautzen/{{Cizojazyčně|hsb|Radnica}}'') – Jižně od chrámu se nachází radnice, jejíž původní budova byla otevřena již ve 13. století. Od založení [[Lužické Šestiměstí|Hornolužického šestiměstí]] v roce 1346 sloužila jako sídlo tohoto spolku. V roce 1489 byl položen základní kámen pro starou radniční věž. Ta byla zničena za velkého požáru roku 1634. Po rekonstrukci z roku 1663 přišel v roce 1704 další požár, během něhož byly budova i věž opět poškozeny. Vznikla nová třípodlažní věžová [[Kupole|kopule]], která se zachovala dodnes. V letech 1729–1732 byla radnice přestavěna podle plánů Johanna Christopha von Naumanna a získala svou současnou barokní podobu. Modifikace se zaměřily na rozšíření horního patra, zvětšení oken a přestavbu starého schodiště na barokní dvojité schodiště na severní straně.{{Citace monografie | příjmení = Mirtschin | jméno = Hans | titul = 800 Jahre Rathaus Bautzen – Baugeschichte und Baugestalt | url = | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok = 2013 | počet stran = 160 | edice = Schriftenreihe des Archivverbundes; Nr. 3 | isbn = 978-3-936758-87-0 | jazyk = de}} [251] => [252] => Na hlavním náměstí středověkého centra je nejvýznamnější barokní soubor v Budyšíně zachovaných měšťanských domů. Domy na západní straně ulice Lauenstraße mezi Lauskou věží a radnicí jsou ve stylu saského „vysokého“ [[Barokní architektura|baroka]], které bylo typické pro předválečné Drážďany. U stavby na Lauenstraße 6 (fasáda se čtyřmi alegorickými postavami) je doložen vliv Permoserova stylu.{{Citace monografie | příjmení = Hartstock | jméno = Erhard | příjmení2 = Thiemann | jméno2 = Manfred | titul = Bautzen | vydavatel = Tourist Verlag | místo = Berlin, Leipzig | rok = 1985 | vydání = 3. Auflage | jazyk = de}} Na hlavním tržišti se nachází také Soukenický či kupecký dům (''Gewandhaus/{{Cizojazyčně|hsb|Kupnica}}''), z původního objektu je však zachován jen pozdně gotický sklep, jehož [[Gotická klenba|hvězdová klenba]] spočívá na jediném žulovém osmibokém centrálním sloupu.{{Citace monografie | titul = Handbuch der Deutschen Kunstdenkmäler: Sachsen | vydavatel = Deutscher Kunstverlag | místo = München, Berlin | rok = 1965 | jazyk = de}} Pro dějiny Lužických Srbů má zvláštní význam Monseho dům (''Monse-Haus''), v němž byla v roce 1552 založena první budyšínská tiskárna, která roku 1574 vytiskla první knihu v lužické srbštině: [[katechismus]] s církevními písněmi. Turistickou zajímavostí je Čarodějnický domek (''Hexenhäusel''), což je bývalá [[Rybaření|rybárna]] z roku 1604, k níž se váže pověst o [[Cikáni|Cikánce]], která zde byla příznivě přijata a svým [[Žehnání|požehnáním]] ochránila dům před požáry. V ulici Wallstraße se nachází Vila Britze (''Britze-Villa''), rodiště a někdejší bydliště malířky Marianne Britze. Dnes je tu sídlo Srbského institutu. Na rohu ulic Wallstraße/Weigangstraße je pozoruhodná [[Secesní architektura|secesní]] Weigangova vila (''Villa Weigang'') z roku 1903.KRELL, Detlef. ''Oberlausitz, Lausitzer Seenland'', s. 46–55. [253] => [254] => ==== Obranné věže ==== [255] => [[Soubor:Mill Gate Bautzen 100.JPG|náhled|upright=1.2|Mlýnská brána (''Mühltor/Młynska wrota'')]] [256] => * '''Bohatá věž''' (''Reichenturm/{{Cizojazyčně|hsb|Bohata wěža''}}) – Nachází se na východním okraji starého města, kde tvoří konec ulice Reichenstraße. Nejstarší část věže pochází z let 1490–1492. Horní část, která byla původně ze dřeva, byla podle návrhu Johanna Christopha von Naumanna roku 1715 dostavěna markantním barokním nástavcem, na jehož horní části jsou dva kurfiřtské a dva městské erby. Po této úpravě věž měří 56 m; od své osy je vychýlena o 1,44 m.{{Citace periodika | příjmení = Wenzel | jméno = Kai | titul = Rex sedet in medio. Das Reliefbild König Rudolfs II. am Bautzener Reichenturm | periodikum = Neues Lausitzisches Magazin. Neue Folge | odkaz na periodikum = Neues Lausitzisches Magazin | rok = 2008 | číslo = 11 | typ čísla = Bd. | strany = 27–56 | issn = | jazyk = de}} [257] => * '''Garbarská bašta''' (''Gerberbastei/{{Cizojazyčně|hsb|Garbarska bašta''}}) – Má tvar masivní pětipodlažní kulaté věže z žulového lomového kamene. Zdivo je v dolní části věže asi 3,5 m silné. Na severní straně věže je pískovcový reliéf o rozměru 1,5 m², který zobrazuje budyšínský znak, ale je značně poškozen.{{Citace monografie | příjmení = Schmitt | jméno = Eberhard | titul = Bautzens Denkmale – Die Gerberbastei | místo = Bautzen | rok = | poznámka = informační materiál | jazyk = de}} [258] => * '''Lauská věž''' (''Lauenturm/{{Cizojazyčně|hsb|Lawska wěža''}}) – Postavena v letech 1400–1403 její součástí je nejstarší věžní brána města. Název je odvozen z historického znaku Čech (Lev=Löwe). Jestliže někdo opouštěl město ve směru k Čechám, musel projít Lauskou bránou.KRELL, Detlef. ''Oberlausitz, Lausitzer Seenland'', s. 54. [259] => * '''Matyášova věž''' (''Matthiasturm/{{Cizojazyčně|hsb|Maćijowa wěža''}}) – Věž z konce 15. století na severovýchodě Ortenburgu. Byla postavena v souvislosti s přestavbou hradu v letech 1483 až 1486. Tato pozdně gotická stavba byla pojmenována po Matyášovi Korvínovi, který byl v té době majitelem hradu.{{Citace elektronické monografie [260] => | příjmení = Wenzel [261] => | jméno = Kai [262] => | titul = Ein polnischer Prinz in der Oberlausitz. Das Wappen des Sigismund Jagiello in der Tordurchfahrt des Bautzener Matthiasturmes [263] => | url = https://www.agora-lausitz.de/assets/files/dokumente/Wappen_Sigismund_Jagiello1.pdf [264] => | vydavatel = [265] => | místo = [266] => | datum vydání = 2013 [267] => | datum přístupu = 2018-04-27 [268] => | poznámka = text přednášky [269] => | jazyk = de [270] => }} [271] => * '''Mikulášská věž''' (''Nicolaiturm/{{Cizojazyčně|hsb|Mikławska wěža}}'') – Je umístěna přímo na Mikulášském hřbitově s ruinou kostela sv. Mikuláše, od kterého věž patrně získala svůj název.{{Citace monografie | příjmení = Schmitt [272] => | jméno = Eberhard | titul = Bautzens Stadtbefestigungen | vydavatel = Lusatia-Verl. | místo = Bautzen | rok = 1996 | počet stran = 76 | isbn = 978-3-929091-39-7 | jazyk = de}} [273] => * '''Mlýnská bašta''' (''Mühlbastei/{{Cizojazyčně|hsb|Młynska bašta}}'') – Čtyřpodlažní kulatá věž byla postavena kolem roku 1468 a získala své jméno podle nedaleko ní později postaveného radního mlýna. [274] => * '''Mnišská bašta''' (''Mönchsbastei/{{Cizojazyčně|hsb|Mniša bašta}}'') – Byla postavena kolem roku 1324 na obdélníkovém půdoryse. Bašta měla v případě války sloužit k ochraně mnichů, proto byla původně propojena koridorem s františkánským klášterem. [275] => * '''Röhrscheidtova bašta''' (''Röhrscheidtbastei/{{Cizojazyčně|hsb|Röhrscheidtowa bašta}}'') – Byla postavena v roce 1469, někdy je nazývána také ''Fischerpforte''. Svůj dnešní název získala podle architekta Staré vodárny Wenzela Röhrscheidta. [276] => * '''Srbská věž''' (''Wendischer Turm/{{Cizojazyčně|hsb|Serbska wěža}}'') – Spodní část konstrukce na čtvercovém půdoryse je z počátku 15. století. Horní část na půdoryse kruhovém je z let 1478–1492. Když byl roku 1841 navržen plán na rekonstrukci věže, který nebral ohled na stávající struktury středověkého města, povolala městská rada architekta [[Gottfried Semper|Gottfrieda Sempera]], jenž navrhl uspokojivější řešení. [277] => * '''Šulerská věž''' (''Schülerturm/{{Cizojazyčně|hsb|Šulerska wěža}}'') – Pochází z konce 15. století, kdy byla vystavěna jako věž se dvěma branami, kterou se vstupovalo do města a na [[parkán]]. Z důvodu poškození byla znovu dostavěna její horní část tentokrát ve stylu [[Manýrismus|manýrismu]] a se čtyřmi štíty. Na severní straně se nachází pískovcový reliéf, který vznikl po roce 1400. [278] => [279] => === Pomníky === [280] => [[Soubor:Sonnentor Bautzen 2014.jpg|náhled|upright=1.2|Sluneční brána|alt=Barevná fotografie moderní plastiky složené z kamenů]] [281] => * Pomník [[Albert I. Saský|Alberta I. Saského]] od sochaře Waltera Hauschilda na jižní straně Lauské věže, vytvořený v roce 1913. [282] => * Památník a místo setkávání pro všechny oběti politické tyranie v budyšínských věznicích (Weigangstraße 8a). [283] => * Pomník z roku 1950 na Židovském hřbitově v ulici Muskauer Straße připomínající vězně Pobočného tábora koncentračního tábora Groß-Rosen. [284] => * Pamětní kámen s informační tabulí před areálem podniku [[Waggonbau Bautzen]] připomínající 300 vězňů, kteří se nedožili osvobození. [285] => * Společný hrob a pamětní kámen z roku 1961 na rohu ulice Muskauer Straße pro 92 válečných zajatců ze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a [[Polsko|Polska]], kteří se stali oběťmi masové vraždy v Neuwuischke. [286] => * Sluneční brána postavená roku 2014 na Kornmarktu napodobující dolmen z Čertova kamene (Pließkowitz).{{Citace elektronické monografie | titul = Denkmal oder Mahnmal in Bautzen | url = http://www.denkmal-mahnmal.de/bautzen | datum vydání = 2011 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = www.denkmal-mahnmal.de | jazyk = de}} [287] => === Parky === [288] => Podél bývalých hradeb, které oddělovaly centrum města od východních a jižních městských částí, se rozkládá rozsáhlý hradební park s [[dřevina]]mi z různých částí světa. Pět kilometrů od historického centra města leží [[Kleinwelka]] s největším německým bludištěm, zahrnujícím dobrodružný a hádankový labyrint, dinopark a dinozahradu a park miniatur, jehož součástí je tzv. „Klein-Ossi-Land“. Zmíněný dinopark zahrnuje také dinosauří kino, archeologické pracoviště a část Universum s tematikou vesmíru a planety Země. Park vytvořil Franz Gruß z Großwelky, který v roce 1978 vymodeloval plastiky dinosaurů. Počínaje rokem 1994 dinopark rozšířil Thomas Stern. Od jeho vzniku sem zavítalo asi pět milionů návštěvníků.{{Citace elektronické monografie | korporace = Saurierpark Kleinwelka | titul = Z malé zahrady až k velkému zážitku: Historie Parku praještěrů | url = https://www.saurierpark.de/cs/park-a-atrakce/historie-parku/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Saurierpark Kleinwelka | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20180428180715/https://www.saurierpark.de/cs/park-a-atrakce/historie-parku/ | datum archivace = 2018-04-28 | nedostupné = ano }} [289] => {{Panorama|Bautzen-pano-day-gp.jpg|700|Budyšínské panorama od Mírového mostu (''Friedensbrücke'')}} [290] => [291] => == Kultura == [292] => [[Soubor:Bautzen Theater.JPG|náhled|upright=1.2|Německo-srbské lidové divadlo|alt=Barevná fotografie moderní prosklené budovy divadla v Budyšíně]] [293] => === Německo-srbské lidové divadlo === [294] => Německo-srbské lidové divadlo (''Deutsch-Sorbisches Volkstheater/{{Cizojazyčně|hsb|Němsko-Serbske ludowe dźiwadło}}'') sídlí na hradě Ortenburgu. Od roku 2003 má jeden sál pro [[loutkové divadlo]] a [[Divadla malých forem|divadlo malých forem]], druhý pro vlastní městské divadlo (''Burgtheater/{{Cizojazyčně|hsb|Dźiwadło na hrodźe}}''). Je v majetku Zemského okresu Budyšín a částečně ho financuje „Nadace pro srbský lid“. Jedná se o jediné profesionální dvojjazyčné divadlo v Německu.KRELL, Detlef. ''Oberlausitz, Lausitzer Seenland'', s. 39. Předchůdcem této instituce je původní budyšínské městské divadlo, které bylo otevřeno v roce 1796 poblíž Lauského příkopu (''Lauengrabe''), jenž byl součástí někdejšího opevnění. Tato historická budova však byla zbořena roku 1968 v rámci plánovaného rozšíření Budyšína na moderní socialistické město. Městský soubor se již v roce 1963 sloučil se srbským lidovým divadlem a od roku 1975 sídlí v nové budově na Ortenburgu. Z finančních důvodů mělo v letech 2003–2004 dojít k fúzi divadel v Budyšíně, Žitavě a Zhořelci s Novou lužickou filharmonií, která se ovšem nakonec neuskutečnila. Budova ze sedmdesátých let musela být přizpůsobena novým standardům, přičemž bylo investováno přibližně 18 milionů eur. V sezóně 2016/17 navštívilo celkem 152 434 diváků jednu z 905 akcí pořádaných v Německo-srbském lidovém divadle.{{Citace elektronického periodika | titul = Deutsch-Sorbisches Volkstheater mit erfolgreicher Spielzeit | periodikum = Welt | datum vydání = 2017-07-16 | datum přístupu = 2018-10-28 | url = https://www.welt.de/regionales/sachsen/article166702667/Deutsch-Sorbisches-Volkstheater-mit-erfolgreicher-Spielzeit.html [295] => | jazyk = de}} Za toto období se konalo 19 premiér činoherních představení a 9 premiér v loutkovém divadle. K divácky nejúspěšnějším kusům patřila hra ''Die Olsenbande und das Gebiss des Grauens'' v režii Lutze Hillmanna.{{Citace elektronické monografie | příjmení = Kunoth | jméno = Knut-Michael | titul = Besucherrekord im Bautzener Theater | url = https://www.radiolausitz.de/nachrichten/lausitz/#!/beitrag/besucherrekord-im-bautzener-theater-517958/ | datum vydání = | datum aktualizace = 2017-12-29 | datum přístupu = 2018-10-28 | vydavatel = Radio Lausitz | jazyk = de}} V roce 2018 navštívilo 153 788 diváků některou z 876 pořádaných akcí, mezi nimiž bylo 26 premiér v němčině a hornolužické i dolnolužické srbštině.{{Citace elektronického periodika | titul = Theaterjahr mit vielen Jubiläen | periodikum = Sächsische Zeitung | odkaz na periodikum = Sächsische Zeitung | datum vydání = 2019-01-01 | datum přístupu = 2019-01-04 | url = https://www.saechsische.de/theaterjahr-mit-vielen-jubilaeen-5017406.html | jazyk = de}} [296] => [297] => === Muzea a knihovny === [298] => [[Soubor:Bautzen - Kornmarkt - Stadtmuseum 04 ies.jpg|náhled|Museum Bautzen/{{Cizojazyčně|hsb|Muzej Budyšin}}|alt=Barevná fotografie historizující budovy, která je sídlem muzea v Budyšíně]] [299] => [[Soubor:Haus der Sorben Postplatz 2 Bautzen 1.JPG|náhled|Lužickosrbský dům (Postplatz 2)|alt=Barevná fotografie domu z počátku 20. století, který je sídlem spolkového domu Lužických Srbů]] [300] => * '''Museum Bautzen''' ({{Cizojazyčně|hsb|''Muzej Budyšin''}}) – Regionální muzeum Horní Lužice má stálou expozici rozdělenou do tří tematických oblastí: region, město Budyšín a výtvarné umění. Jeho [[Pravěk|prehistorická]] a [[Protohistorické období|protohistorická]] sbírka, ale i sbírka umělecká mají nadregionální význam. Součástí této umělecké sbírky je asi 17 000 exponátů od počátku renesance až po současnost. Mezi nejvzácnější díla patří obrazy [[Lucas Cranach starší|Lucase Cranacha staršího]], [[Carl Gustav Carus|Carla Gustava Cara]], [[Franz von Lenbach|Franze von Lenbacha]], [[Max Liebermann|Maxe Liebermanna]], [[Otto Dix]]e a [[Carl Lohse|Carla Lohse]].{{Citace monografie | titul = Führer durch das Stieber-Museum der Stadt Bautzen | url = http://digital.slub-dresden.de/id384764894 | vydavatel = Monse | místo = Bautzen | rok = 1897 | vydání = 5 | počet stran = 24 | jazyk = de}}{{Citace monografie | příjmení = Beaujean | jméno = Dieter | editoři = Ophelia Rehor, Katja Margarethe Mieth | titul = Grafik bis 1700 : von Dürer bis Sadeler ; Bestandskatalog Museum Bautzen | url = | vydavatel = Sandstein | místo = Dresden | rok = 2011 | počet stran = 423 | isbn = 978-3-942422-32-1 | jazyk = de}} [301] => * '''Lužickosrbské muzeum v Budyšíně''' (''Sorbisches Museum Bautzen''/{{Cizojazyčně|hsb|''Serbski muzej Budyšin''}}) sídlí v budově Salzhausu na Ortenburgu. Stálá expozice i výstavy informují o historii, původu, jazyce, umění, literatuře, lidových zvycích a tradicích Lužických Srbů v Horní i Dolní Lužici. Se svými circa 23 000 inventarizovanými exponáty je nejvýznamnější muzeální institucí, která se věnuje tomuto tématu. V slavnostním sále muzea probíhají pravidelné kulturní akce.{{Citace elektronické monografie | korporace = Sorbisches Museum Bautzen | titul = Sorbisches Museum = Serbski muzej | url = http://sorbisches-museum.de/?lang=wen | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Sorbisches Museum Bautzen}}(německy) (hornolužickosrbsky) [302] => * '''Chrámová pokladnice budyšínské kapituly''' (''Domschatzkammer St. Petri'') – Nachází se v budově [[Děkanát Budyšín|děkanátu budyšínské kapituly]]. Vedle [[archiv]]u a knihovny je zde uložena sbírka cenných [[Liturgie|liturgických]] předmětů z období pozdní gotiky, baroku a [[Historismus (umění)|historismu]], které byly shromažďovány pro potřeby chrámu a v něm sloužených [[Mše|mší]].{{Citace elektronické monografie | korporace = Arbeitsgemeinschaft Kirchliche Museen und Schatzkammern | titul = Domschatzkammer St. Petri | url = http://www.kirchliche-museen.org/museen/profil.php?museum=4 | datum vydání = | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Arbeitsgemeinschaft Kirchliche Museen und Schatzkammern | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20180902215729/http://www.kirchliche-museen.org/museen/profil.php?museum=4 | datum archivace = 2018-09-02 | nedostupné = ano }} [303] => * '''Stará vodárna''' (''Alte Wasserkunst/{{Cizojazyčně|hsb|Stara wodarnja''}}) – Nachází se na okraji starého města poblíž Mlýnské brány. Od roku 1965 slouží jako technické muzeum. Na místě původního kola je dnes [[vodní turbína]], s jejíž pomocí je vodní síla Sprévy využívána efektivněji. Tento objekt nabízí nejen návštěvu strojovny, ale také výhledovou plošinu, na níž ze sklepa vede 184 schodů, s výhledem na střechy Budyšína a Lužickou pahorkatinu.{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | titul = Kurze Geschichte der Alten Wasserkunst | url = http://www.altewasserkunstbautzen.de/ueber-die-wasserkunst/geschichte-des-gebaeudes/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = | jazyk = de}} [304] => * '''[[Památník Budyšín]]''' (''Gedenkstätte Bautzen/{{Cizojazyčně|hsb|Wopomnišćo Budyšin''}}) – Památník je místem připomínání obětí věznic Bautzen I a Bautzen II. Od roku 1993 se nachází v budově bývalého zvláštního záchytného střediska Bautzen II („[[Stasi]]-Knast“) v severovýchodní části města. Pamětní místo je pracovištěm [[Nadace saských památných míst pro připomínání obětí politické tyranie]]. [305] => * '''Budyšínská manufaktura na výrobu hořčice a muzeum''' (''Bautz´ner Senfladen Manufaktur & Museum'') – V muzeu [[hořčice]] jsou vystaveny historické exponáty z dějin budyšínské produkce hořčice. [306] => * '''[[Městská knihovna v Budyšíně|Městská knihovna]]''' (''Stadtbibliothek'') – Tradice budyšínské městské knihovny sahá až do roku 1527, kdy byla založena evangelická radní škola „Nova schola Budissinensis“. Z té doby pocházejí nejstarší knihovní fondy rukopisů a inkunábulí.{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadtbibliothek Bautzen | titul = Medienangebot | url = https://www.stadtbibliothek-bautzen.de/angebote/medienangebot/ | datum aktualizace = 2018 | datum přístupu = 2018-10-28 | vydavatel = Stadtbibliothek Bautzen | jazyk = de}} [307] => * '''Lužickosrbská centrální knihovna''' (''{{Cizojazyčně|hsb|Serbska centralna biblioteka}}/Sorbische Zentralbibliothek'') – Knihovna, která byla založena v roce 1949, je součástí Srbského institutu. V jejích fondech se nachází 110 000 knihovních jednotek.{{Citace elektronické monografie | korporace = Serbski institut | titul = Sorbische Zentralbibliothek | url = https://www.serbski-institut.de/de/Bibliothek/ | datum aktualizace = 2018 | datum přístupu = 2018-10-28 | vydavatel = Serbski institut | jazyk = de}} [308] => [309] => === Lužickosrbské instituce === [310] => {{Podrobně|Lužičtí Srbové}} [311] => [[Soubor:EvangelischeKirchgangstrachtBautzen.JPG|náhled|upright=1.2|Ženy v rekonstruovaném kroji evangelické Srbky v Budyšíně (2011)|alt=Barevná fotografie Lužické Srbky v lidovém kroji]] [312] => Budyšín je sídlem řady institucí lužickosrbského národa: [313] => * Nadace pro lužickosrbský lid ({{Cizojazyčně|hsb|''Załožba za serbski lud''}}) podporuje – jako společný nástroj spolkové a zemské vlády Braniborska a Saska – zachování i rozvoj, propagaci a šíření lužickosrbského jazyka, kultury a tradic jako výrazu národní identity.{{Citace elektronické monografie | korporace = Załožba za serbski lud/Stiftung für das sorbische Volk | titul = Geschichte, Satzung und Finanzierung der Stiftung | url = http://stiftung.sorben.com/deutsch/stiftung/geschichte-und-finanzierung/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Załožba za serbski lud/Stiftung für das sorbische Volk}} (hornolužickosrbsky) (dolnolužickosrbsky) (německy) [314] => * [[Domowina]] tedy „vlast“ je již od roku 1912 ústředním spolkem Lužických Srbů ({{Cizojazyčně|hsb|''Zwjazk Łužiskich Serbow z. t.''}}), který sídlí na Postplatzu a zastřešuje další srbské spolky a sdružení.{{Citace monografie | příjmení = Pjech | jméno = Edmund | příjmení2 = Kellerowa | jméno2 = Ines | titul = 100 lět Domowina (1912–2012): Konferenca | vydavatel = Serbski institut ; Maćica Serbska ; Domowina | místo = Budyšin | rok = 2014 | počet stran = 138 | isbn = 978-3-9813244-5-7}} (hornolužickosrbsky) [315] => * [[Domowina (nakladatelství)|Nakladatelství Domowina]] vydává téměř všechny srbské knihy, noviny a časopisy. Zahrnuje také knihkupectví lužickosrbské literatury a jednu ze dvou srbských restaurací ve městě.{{Citace elektronické monografie | korporace = Domowina-Verlag Bautzen | titul = Domowina-Verlag Bautzen | url = https://www.domowina-verlag.de/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Domowina-Verlag Bautzen}} (hornolužickosrbsky) (dolnolužickosrbsky) (německy) [316] => * Lužickosrbský rozhlas ''({{Cizojazyčně|hsb|Serbski rozhłós}})'' vysílá každý den, z téže budovy vysílá i Středoněmecký rozhlas (MDR), Studio Bautzen, tříhodinový program v lužické srbštině.{{Citace elektronické monografie | korporace = Regionalstudio Bautzen | titul = Serbski rozhłós | url = https://www.mdr.de/serbski-program/rozhlos/index.html | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Mitteldeutscher Rundfunk}} (hornolužickosrbsky) (německy) [317] => * [[Lužickosrbský institut]] ({{Cizojazyčně|hsb|''Serbski institut''}}) na Bahnhofstraße 6 je zaměřen na [[Sorabistika|sorabistický]] vědecký výzkum a praktickou podporu lužickosrbského jazyka a kultury v Horní a Dolní Lužici.{{Citace elektronické monografie | korporace = Serbski institut / Sorbisches Institut | titul = Serbski institut = Sorbisches Institut | url = https://www.serbski-institut.de/en/Home/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Serbski institut / Sorbisches Institut}} (hornolužickosrbsky) (dolnolužickosrbsky) (anglicky) (německy) [318] => * Lužickosrbský lidový soubor ({{Cizojazyčně|hsb|''Serbski ludowy ansambl''}}) byl založen Domowinou roku 1952. Financování zajišťuje „Nadace pro srbský lid“. Soubor se profesionálně zaměřuje na tři žánrové oblasti: balet, sborový zpěv a orchestr v duchu kulturních tradic Lužických Srbů.{{Citace elektronické monografie | korporace = Serbski ludowy ansambl | titul = Serbski ludowy ansambl = Das Sorbische National-Ensemble | url = http://www.sne-bautzen.de/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Serbski ludowy ansambl}} (hornolužickosrbsky) (německy) [319] => * Spolek pro autentickou lužickosrbskou lidovou hudbu ({{Cizojazyčně|hsb|''Towarstwo za staru serbsku ludowu hudźbu z.t.''}}), jehož cílem je rozvíjet a provozovat lidovou hudbu takřka tak, jak kdysi zněla v celé dvojjazyčné Lužici. Hlavní důraz je přitom kladen na populární „[[Wendové|wendské]] tance“.{{Citace elektronické monografie | korporace = Towarstwo za staru serbsku ludowu hudźbu z.t./ Verein für authentische sorbische Volksmusik e.V. | titul = Towarstwo za staru serbsku ludowu hudźbu z.t./ Verein für authentische sorbische Volksmusik e.V. | url = http://www.sorbische-volksmusik.de/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Towarstwo za staru serbsku ludowu hudźbu z.t./ Verein für authentische sorbische Volksmusik e.V.}} (hornolužickosrbsky) (německy) [320] => * Lužickosrbský spolek mládeže {{Cizojazyčně|hsb|„PAWK“}} (tj. „Pavouk“) je od svého založení v roce 1995 činný nejen v Lužici, ale také mezinárodně. Zastupuje Lužické Srby v organizaci Mládeže evropských národnostních menšin (JEV) a je uznávaným partnerem Federalistické unie evropských národnostních menšin (FUEN).{{Citace elektronické monografie | korporace = Pawk | titul = Pawk e.V. – Serbske młodźinske towarstwo | url = http://www.yeni.org/de/pawk-e-v-serbske-mlodzinske-towarstwo/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Pawk}} (hornolužickosrbsky) (německy) [321] => * Lužickosrbský umělecký spolek ({{Cizojazyčně|hsb|''Zwjazk serbskich wuměłcow''}}) sdružuje téměř 100 spisovatelů, skladatelů, tanečníků, hudebníků a malířů. Byl založen v roce 1990 a patří k nejaktivnějším elementům uvnitř zastřešující Domowiny.{{Citace elektronické monografie | korporace = Zwjazk serbskich wuměłcow z. t./Der Sorbische Künstlerbund e. V. | titul = Zwjazk serbskich wuměłcow z. t./Der Sorbische Künstlerbund e. V. | url = http://www.domowina.de/mitgliedschaft/mitgliedsvereine/sorbischer-kuenstlerbund/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Zwjazk serbskich wuměłcow z. t./Der Sorbische Künstlerbund e. V.}} (hornolužickosrbsky) (anglicky) (německy) [322] => [323] => === Steinhaus === [324] => Steinhaus je kulturní centrum na ulici Steinstraße s koncertním sálem, kavárnou, divadelním jevištěm, kinem, ateliérem a galerií, které provozuje spolek Steinhaus e. V. Dodnes největší sociokulturní centrum ve východním Sasku vzniklo z Dětského domu Willyho Mirtschina někdejší [[Svobodná německá mládež|FDJ]], který byl po roce 1990 přeměněn na otevřený dům pro mládež. Mezi každoroční velké akce patří soutěž rockových skupin „[[Beat|BEAT]]“, stejně jako [[Breakdance]]-Battle či Skate Contest. V letech 2012–2014 byl dům zrekonstruován a rozšířen.{{Citace elektronické monografie | korporace = Steinhaus Bautzen | titul = Steinhaus : Soziokultur in Bautzen | url = https://www.steinhaus-bautzen.de/steinhaus/ueber-uns/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Steinhaus Bautzen | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20180428093840/https://www.steinhaus-bautzen.de/steinhaus/ueber-uns/ | datum archivace = 2018-04-28 | nedostupné = ano }} [325] => [326] => === Pravidelné události === [327] => [[Soubor:Ostereierschieben.jpg|náhled|upright=1.2|Postrkování velikonočních vajec na Protschenbergu|alt=Barevná fotografie stráně kopce se skupinou lidí, kteří postrkují velikonoční vejce]] [328] => Na jaře se pravidelně konají pouliční oslavy „Bautzener Frühling“. Nadregionální význam má také tradiční postrkování velikonočních vajec na Protschenbergu v západním okraji města. Jedná se o největší dětský festival v regionu. Budyšín je jedním z výchozích bodů pro tzv. „[[Velikonoční jízda|Velikonoční jízdy]]“ ({{Cizojazyčně|hsb|''křižerjo''}}), což je starý velikonoční zvyk, kdy lužickosrbští muži v tradičním kroji s [[Cylindr (klobouk)|cylindrem]] vyjíždějí o velikonoční neděli na koních kolem polí a zpívají přitom náboženské písně, jež mají zajistit úrodu pro následující rok. Zdejší vánoční trh, nazvaný Bautzener Wenzelsmarkt ({{Cizojazyčně|hsb|''Budyske Wjacławske wiki''}}), tedy „Václavský trh“, je nejstarším v kronice doloženým vánočním trhem v Německu.{{Citace elektronické monografie | titul = Ältester Weihnachtsmarkt Deutschlands in Bautzen | url = https://rekord-institut.org/bautzen-aeltester-weihnachtsmarkt-deutschlands/ | datum vydání = | datum aktualizace = 2023 | datum přístupu = 2023-11-24 | vydavatel = Rekord-Institut für Deutschland | jazyk = de}} Tato tradice sahá až do roku 1384, kdy král Václav IV. udělil městu právo konat v předvánočním čase svobodný masný trh.{{Citace monografie | příjmení = Wilke | jméno = Karl | titul = Chronik der Stadt Budissin (Bautzen) von Erbauung der Stadt bis zum Jahr 1830. nach den Quellen bearbeitet | url = http://digital.slub-dresden.de/id406351848 | vydavatel = Hiecke | místo = Bautzen | rok vydání = 1843 | počet stran = x, [11], 840 | strany = 24 | jazyk = de}} Velmi oblíbená jsou venkovní představení letního divadla, která se většinou konají na nádvoří Ortenburgu. Od roku 1993, každý rok v září, se koná „International Bautzener Stadtlauf“, což je největší běžecká událost v Horní Lužici.{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Bautzen | titul = Veranstaltungshöhepunkte | url = https://www.bautzen.de/tourismus-kultur-freizeit/veranstaltungen/hoehepunkte/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-27 | vydavatel = Stadt Bautzen | jazyk = de}} [329] => [330] => === Kulinářské speciality === [331] => Řada restaurací nabízí typickou hornolužickou kuchyni a také [[Lužická kuchyně|srbskou gastronomii]]. Známá je zvláště budyšínská [[hořčice]], která existuje v různých sortách a recepturách, a podává se v dochucených pokrmech a nápojích například ve speciální hořčičné restauraci (Senfstube) nedaleko náměstí. K typickým místním specialitám patří Teichelmauke, což je bramborová kaše se zelím, maštěná lněným olejem, převážně s uzeným masem nebo klobásou. Ke slovanským pokrmům lze počítat pečení perníků, placek zvaných {{Cizojazyčně|hsb|„plince“}} a koláčů ({{Cizojazyčně|hsb|„tykanc“}}).{{Citace elektronického periodika | příjmení = Turek | jméno = Milan | titul = Vánoční gurmánské speciality v Budyšíně lze ochutnat už v listopadu [332] => | periodikum = Novinky.cz [333] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [334] => | vydavatel = Borgis [335] => | datum vydání = 2015-10-23 | datum přístupu = 2018-04-28 | url = https://www.novinky.cz/vase-zpravy/zahranici/nemecko/836-33854-vanocni-gurmanske-speciality-v-budysine-lze-ochutnat-uz-v-listopadu.html [336] => }} [337] => [338] => === Sport === [339] => V městě sídlí fotbalový klub [[FSV Budissa Bautzen]], který hraje v regionální lize. Lokálně významným klubem, který se soustředí zejména na práci s mládeží, je SV Bautzen. V době NDR byl Budyšín střediskem [[bowling]]u s úspěšnými mužstvy Motor Bautzen a Fortschritt Bautzen. Například od roku 1970 do roku 1990 byl tým Budyšína ve všech bowlingových mistrovstvích NDR vždy mezi prvními třemi. Dále ve městě působí volejbalové oddělení klubu MSV Bautzen 04. Od roku 1989 se zde nachází sáňkařská dráha, kterou spravuje sportovní klub SG Bautzen Nord e. V.{{Citace elektronické monografie [340] => | korporace = Stadt Bautzen [341] => | titul = Sport [342] => | url = https://www.bautzen.de/leben-in-bautzen/sport/ [343] => | datum vydání = 2018 [344] => | datum přístupu = 2018-04-28 [345] => | vydavatel = Stadt Bautzen [346] => | jazyk = de [347] => }} [348] => [349] => == Ekonomika a infrastruktura == [350] => [[Soubor:Kornmarktcenter Bautzen.jpg|náhled|upright=1.2|Kornmarkt-Center|alt=Barevná fotografie moderní budovy obchodního centra v Budyšíně]] [351] => V žebříčku každoročně zveřejňované studie Saské zemské kanceláře zaměřené na hospodářskou sílu saských měst obsazoval Budyšín po dobu několika let první místo. Různé ekonomické charakteristiky, jako jsou daňové příjmy a počet pracovních míst podléhajících odvodu pojistného na sociální zabezpečení se při tom porovnávají s počtem obyvatel. Obrat na jednu firmu sídlící v tomto městě dosahoval v roce 2016 výše 1,180 milionu eur, což v rámci Saska řadí Budyšín na druhé místo po [[Saská Kamenice|Saské Kamenici]].{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Bautzen | titul = Statistische Information der Stadtvewaltung | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/aktuell/spitzenplatz-fuer-Bautzener-Wirtschaft.pdf | datum vydání = 2018-05-31 | datum přístupu = 2018-11-06 | vydavatel = Stadt Bautzen | jazyk = de}} Město vděčí za svou relativní hospodářskou sílu především tradičně velmi smíšené odvětvové struktuře místní ekonomiky. Tato strukturální rozmanitost způsobuje poměrně nízkou náchylnost k hospodářským krizím mimo jiné proto, že je založena na společnostech, které zde již z velké části mají dlouhou tradici. Dalším podstatným bodem je skutečnost, že Budyšín je tradičním správním městem, a proto se vyznačuje vyšším zastoupením veřejných činitelů (justiční správy, soudů, vězeňské služby), jakož i velkým počtem advokátů a notářů. S 26 556 zaměstnanci, na něž se vztahuje sociální pojištění, bylo město například v roce 2016, v dostatečném předstihu před lidnatějším [[Görlitz]] s 21 921 zaměstnanci. Pracuje zde 69,6 % zaměstnanců, kteří sem dojíždějí za prací z celého regionu a dokonce z [[Drážďany|Drážďan]]. Vzhledem k značnému přebytku těchto dojíždějících je míra zaměstnanosti dosti vysoká, činí 666 zaměstnanců podléhajících příspěvkům na sociální zabezpečení na 1000 obyvatel – což je nejvyšší hodnota v Sasku. Naopak 45 % obyvatel s trvalým bydlištěm v Budyšíně za prací dojíždí do jiných míst v regionu.{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadtverwaltung Bautzen, Kommunale Statistikstelle | titul = Statistischer Bericht = Statistiska rozprawa : I. Quartal 2017 | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/statistik_wahlen/Statistischer-Bericht-2017-1.-Quartal.pdf | datum vydání = 2017 | datum přístupu = 2018-11-01 | vydavatel = Stadtverwaltung Bautzen, Kommunale Statistikstelle | jazyk = de}}{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadtverwaltung Bautzen, Kommunale Statistikstelle | titul = Statistischer Bericht = Statistiska rozprawa : III. Quartal 2017 | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/statistik_wahlen/Statistischer-Bericht-2017-3.-Quartal.pdf | datum vydání = 2017 | datum přístupu = 2018-11-01 | vydavatel = Stadtverwaltung Bautzen, Kommunale Statistikstelle | jazyk = de}} [352] => [353] => === Hlavní podniky === [354] => [[Soubor:160 Jahre Waggonbau in Bautzen.jpg|náhled|upright=1.2|[[Alstom]] vyrábí vlaky|alt=Barevná fotografie interiéru tovární haly, kde se vyrábějí vlaky]] [355] => * AFT Förderanlagen Bautzen [[Gesellschaft mit beschränkter Haftung|GmbH]] – Firma má asi 80 zaměstnanců, zabývá se především výrobou dopravních systémů, např. pozemních transportních systémů pro [[Montážní linka|montážní linky]] v [[Automobilový průmysl|automobilovém průmyslu]].{{Citace elektronické monografie | korporace = AFT-Group | titul = Daten und Fakten | url = https://www.aft-group.de/unternehmen/aft-group-historie/ | datum vydání = 2018 | datum přístupu = 2018-04-28 | vydavatel = AFT-Group | jazyk = de}} [356] => * [[Alstom|ALSTOM]] Transport Deutschland GmbH – (dříve [[Waggonbau Bautzen]]) je závod vyrábějící např. [[Osobní vůz (železnice)|osobní železniční vozy]]. V roce 2015 zaměstnával asi 1200 osob.{{Citace elektronické monografie | korporace = Bombardier Transportation | titul = Bautzen | url = https://de.bombardier.com/de/ueber-uns/bombardier-in-deutschland/standorte/site.transportation-bautzen.html | datum vydání = 1997-2018 | datum přístupu = 2018-04-28 | vydavatel = Bombardier Transportation | jazyk = de}} [357] => * DEBAG Deutsche Backofenbau GmbH – Podnik, který od 90. let 20. století produkuje profesionální pečicí trouby, má 120 zaměstnanců. [358] => * [[Deutsche Post|Deutsche Post AG]] – Pošta provozuje v Budyšíně jedno ze svých 82 dopisních středisek v Německu. [359] => * Develey Feinkostfabrik GmbH – Největší německá společnost obchodující s hořčicí převzala v roce 1992 původní značku a investovala do výroby budyšínské hořčice ([[Bautz’ner|Bautz’ner Senf]]). [360] => * Hentschke Bau GmbH – Podnik ve stavebním průmyslu měl roku 2010 s 670 zaměstnanci obrat 140 milionů eur. [361] => * [[Hermann Eule Orgelbau Bautzen]] GmbH – Firma ve vlastnictví rodiny Euleových, jeden z největších závodů pro výrobu a restaurování varhan v Německu. [362] => * Perfecta Schneidemaschinenwerk GmbH Bautzen – Továrna na průmyslové řezací stroje. [363] => * Sphairon Technologies GmbH – Výrobce produktů v oblasti telekomunikací a síťových technologií. Navazuje na podnik VEB Telecommunications Bautzen. Po odvrácení platební neschopnosti v roce 2010 a opuštění výroby v Budyšíně počátkem roku 2012 počet zaměstnanců klesl na méně než 100. [364] => * V. D. Ledermann & Co. GmbH – Společnost převzala v roce 1993 části produkce značky „Markant“ a nyní vyrábí psací potřeby. [365] => * Wurst- und Fleischwaren Bautzen GmbH – Podnik se 135 zaměstnanci produkující masné a uzenářské výrobky pro celý německý trh. [366] => * BIT.Group GmbH – Firma založená v roce 2004 s více než 370 zaměstnanci se věnuje poskytování služeb zákazníkům [[SAP]] po celém světě. Důraz je kladen na služby SAP Service & Support, SAP Consulting a Cloud Services. V roce 2016 získala společnost Itelligence AG, která se také specializuje na služby SAP a provozuje několik datových center v Budyšíně. [367] => K rozvoji podnikání pozitivně přispívá blízkost letiště v Drážďanech. Ve městě jsou dále zastoupena média: V létě 1990 byl založen reklamní list ''Bautzener Bote'', dále je zde redakce srbského deníku ''{{Cizojazyčně|hsb|Serbske Nowiny}}'', které vydává vydavatelství [[Domowina (nakladatelství)|Domowina]]. O místních událostech informují saské noviny, např. ''WochenKurier'' a ''Oberlausitzer Kurier''. [368] => [369] => === Doprava === [370] => [[Soubor:Ortenburg Bautzen 100.JPG|náhled|upright=1.2|Hrad Ortenburg – sídlo Saského vyššího správního soudu|alt=Barevná fotografie historické budovy na hradě Ortenburgu v Budyšíně]] [371] => Budyšín má spojení se [[Dálnice A4 (Německo)|spolkovou dálnicí A4]] [[Drážďany]]-[[Görlitz|Zhořelec]] (přes vjezdy Bautzen-Ost a Bautzen-West a Salzenforst). Poté, co byla v roce 2013 otevřena západní tečna, obchází spolková silnice 6 ve směru od [[Görlitz]] centrum města a Mírový most (''Friedensbrücke''), kde zejména v odpoledních hodinách doprava vázla. Silnice B 96 z Žitavy do Berlína také vede od jihu města přes západní tečnu k západním předměstím předtím, než opustí městskou oblast na severozápadě. Silnice B 156 z [[Weißwasser]]u obchází městskou oblast na nově vybudované trati z roku 2003. Dálniční přístup pro severní okruh a [[Hoyerswerda|Hoyerswerdu]] je od roku 2006 optimalizován také dálničním přivaděčem. [372] => [[Soubor:Bahnhof Bautzen Gleise.jpg|náhled|upright=1.2|Nádraží v Budyšíně|alt=Barevná fotografie budovy nádraží v Budyšíně]] [373] => [[Soubor:Map Bautzen 1825 100.jpg|náhled|upright=1.2|Plán města (ca. 1825)|alt=Fotografická reprodukce historické mapy města Budyšína]] [374] => Železniční stanice Bautzen byla otevřena v roce 1846. Je zastávkou pro tratě železničních společností [[Die Länderbahn|Die Länderbahn GmbH]] („Trilex“) a Ostdeutsche Eisenbahn GmbH (ODEG). Na železniční trati Drážďany-Zhořelec, částečně i dále do [[Vratislav (město)|Vratislavi]], jsou přímá vlaková spojení. Přímé spoje do [[Berlín]]a a [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]] (přes Hoyerswerdu), [[Žitava|Žitavu]] a [[Bad Schandau]] byly v posledních dvou desetiletích zrušeny; město tak ztratilo status významného železničního uzlu Horní Lužice. Do roku 1972 existovala železniční trať [[Löbau]]-[[Radibor]], která vedla do [[Weißenberg]]u. Do budoucna má být konkurenceschopnost Horní Lužice podpořena [[Elektrifikace|elektrifikací železničních tratí]].{{Citace elektronického periodika | titul = Schiemann drängt auf Bahnausbau | periodikum = Sächsische Zeitung | odkaz na periodikum = Sächsische Zeitung | datum vydání = 2018-11-06 | datum přístupu = 2018-11-6 | url = https://www.sz-online.de/nachrichten/schiemann-draengt-auf-bahnausbau-4044335.html | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20181106131105/https://www.sz-online.de/nachrichten/schiemann-draengt-auf-bahnausbau-4044335.html | datum archivace = 2018-11-06 | nedostupné = ano }} [375] => [376] => Regionální autobusový dopravce Regionalbus Oberlausitz GmbH, který je součástí skupiny „Rhenus Veniro“, provozuje v Budyšíně sedm městských autobusových linek. S okolními obcemi je město spojeno několika regionálními autobusovými linkami téže společnosti. Tato Svobodným státem Sasko dotovaná autobusová síť bude do roku 2021 rozšířena z [[Weißenberg]]u a průmyslového parku Schwarze Pumpe do Drážďan.{{Citace elektronického periodika | příjmení = Berger | jméno = Tilo | titul = Zuschlag für Regiobus | periodikum = Sächsische Zeitung | odkaz na periodikum = Sächsische Zeitung | datum vydání = 2018-10-15 | datum přístupu = 2018-10-15 | url = https://www.sz-online.de/nachrichten/zuschlag-fuer-regiobus-4031016.html | issn = | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20181015192342/https://www.sz-online.de/nachrichten/zuschlag-fuer-regiobus-4031016.html | datum archivace = 2018-10-15 | nedostupné = ano }} Společnost [[FlixBus]] provozuje dálkový autobusový spoj z Budyšína do Berlína a zpět (délka jízdy cca 3,5 hodiny).{{Citace elektronické monografie | příjmení = [377] => | jméno = titul = Bautzen → Berlin | url = https://shop.flixbus.de/search?departureCity=1044&arrivalCity=88&route=Bautzen-Berlin&rideDate=15.10.2018&adult=1&_locale=de&wt_eid=2153958512249262445&wt_t=1539585382959&affiliate=(not+set),&_ga=2.213558484.1185546445.1539585122-930987938.1539585122 | vydavatel = FlixBus | místo = | datum vydání = | datum přístupu = 2018-10-15 | jazyk = německy}} Regionální autobusy zastavují u centrálního autobusového nádraží na náměstí August-Bebel-Platz, dálkové autobusy potom na příměstském parkovišti Schliebenstraße.{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Bautzen | titul = Verkehrsentwicklungsplan Innenstadt Bautzen : Abschlussbericht | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/stadtentwicklung/verkehrsentwicklungsplan-bautzen-abschlussbericht-textteil.pdf | datum vydání = 2013 | datum přístupu = 2018-04-28 | vydavatel = Stadt Bautzen | jazyk = de}} [378] => [379] => [[Pozemní komunikace|Pozemní komunikací]], která je vyhrazena pro cyklistickou dopravu a turistiku je „Sprévská cyklostezka“ (''Spreeradweg''), jejíž trasa je dlouhá 420 km. Cyklostezka vede polními cestami s lužními lesy od jednoho ze tří pramenů [[Spréva|Sprévy]] v obci [[Eibau]], která se nachází poblíž hranice s [[Česko|Českou republikou]] u města [[Jiříkov]], přes historické území [[Horní Lužice]], pokračuje směrem přes [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuz]] a další města a končí v Berlíně v místě zvaném Rybářský ostrov (''Spreeinsel''), kde se Spréva vlévá do řeky [[Havola|Havoly]]. Budyšín je jednou ze zastávek trasy, která prochází nejen atraktivním přírodním prostředím [[Biosférická rezervace|biosférických rezervací]] Oblasti hornolužických rybníků a vřesovišť či [[Sprévský les|Sprévského lesa]] (''Spreewald''), ale také Lužickým hnědouhelným revírem s [[Elektrárna Boxberg|Elektrárnou Boxberg]]. Na cestě je řada možností k přenocování, popřípadě k opravě kola.{{Citace monografie | titul = Spree-Radweg : von der Quelle nach Berlin ; ein original Bikeline-Radtourenbuch ; [Ortspläne, Höhenprofile ; 1:50000, 1:25000, 400 km ; GPS-Tracks] | url = | vydavatel = Esterbauer | místo = Rodingersdorf | rok = 2015 | vydání = 8 | počet stran = 120 | strany = | isbn = 978-3-85000-070-3 | jazyk = de}}{{Citace elektronické monografie | korporace = Tourismusverband Oberlausitz - Niederschlesien e.V. | titul = Spreeradweg | url = https://www.spreeradweg.de/ | datum aktualizace = 2018 | datum přístupu = 2018-11-05 | vydavatel = Tourismusverband Oberlausitz - Niederschlesien e.V. | jazyk = de}} [380] => [381] => === Cestovní ruch === [382] => Při hodnocení turistického potenciálu města Budyšína je třeba brát v potaz nejen historickou architekturu a jedinečnou okolnost soužití dvou kultur se širokým spektrem nabídky místních specifik ([[Velikonoční jízda|velikonoční jízdy]], Německo-srbské lidové divadlo, Srbský lidový soubor, obranné věže apod.), ale také atraktivní přírodní okolí a místní podnikání. Rozvoj individuálního profilu cestovního ruchu spojený s vytvářením zvláštní turistické značky je však podle analýzy městem pověřené poradenské firmy BBE Retail Experts z roku 2009 méně dynamický, než je tomu ve srovnání s konkurencí [[Görlitz|Zhořelce]] (Görlitz). Zatímco totiž Zhořelec dosáhl zvýšení turistické poptávky o 63,1 %, Budyšín pouze o 31,5 %. V hotelnictví zde působilo 20 firem, indexovaný vývoj hotelnictví dosahoval 98,3 %. Kapacita lůžek činila v průměru 57 lůžek na jedno ubytovací zařízení. Na rozdíl od negativního trendu v této cestovní oblasti, Budyšín vykazuje pozitivní vývoj při využití kapacity lůžek, které dosahuje 38,6 %, zatímco saský průměr je 30,3 %. Index přenocování a využití těchto lůžek byl za rok 2008 v Budyšíně 131,5/118,7, ve Zhořelci 163,1/144,2. Intenzita cestovního ruchu (=počet přenocování na 1000 obyvatel) byla v témže roce 3684, ve Zhořelci 2976. Cílovými skupinami turismu v Budyšíně jsou turisté se zájmem o kulturu, události, nákupy a cykloturistiku, dále poutníci, milovníci přírody, obchodní cestující, cestující za vzděláním, rodiny, spolky a školní třídy. Potenciál obratu z turistiky byl v roce 2008 24,1 milionů eur.{{Citace elektronické monografie | korporace = BBE Retail Experts | titul = Entwicklungsuntersuchung zur Stärkung der zentralörtlichen Funktion der Stadt Bautzen | url = https://www.bautzen.de/fileadmin/media/stadtentwicklung/entwicklungsuntersuchung-staerkung-zentraloertliche-funktion-bbe-auszug.pdf | datum vydání = 2009 | datum přístupu = 2018-11-05 | vydavatel = BBE Retail Experts | jazyk = de}} [383] => [384] => == Vzdělání == [385] => Budyšín má šest [[Základní škola|základních škol]], čtyři [[Střední škola|střední školy]], pět [[Gymnázium|gymnázií]] (Schiller-Gymnasium, Philipp-Melanchthon-Gymnasium, Srbské gymnázium a dvě odborná gymnázia) a dvě speciální školy. Více než 500 studentů studuje na Berufsakademie Sachsen – Staatliche Studienakademie Bautzen, která nabízí tříleté vzdělání zakončené bakalářským titulem ve studijních oblastech finančního řízení, veřejného managementu, podnikové informatiky, elektrotechniky, lékařství a průmyslového inženýrství. Od roku 2018 škola disponuje novou laboratorní budovou za 8,7 milionů eur. [386] => {{Citace elektronického periodika | titul = Studienakademie weiht neues Labor ein | periodikum = Sächsische Zeitung | odkaz na periodikum = Sächsische Zeitung | datum vydání = 2018-09-11 | datum přístupu = 2018-09-11 | url = https://www.sz-online.de/nachrichten/studienakademie-weiht-neues-labor-ein-4011266.html | issn = | url archivu = https://web.archive.org/web/20180911115325/https://www.sz-online.de/nachrichten/studienakademie-weiht-neues-labor-ein-4011266.html | datum archivace = 2018-09-11 | nedostupné = ano }} [387] => Příležitosti na trhu práce pro absolventy „Berufsakademie“ jsou dobré: v posledních letech získalo po ukončení studia zaměstnání 85 až 90 % absolventů.{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Bautzen | titul = Bildung | url = https://www.bautzen.de/leben-in-bautzen/bildung/ | datum vydání = 2013 | datum přístupu = 2018-04-28 | vydavatel = Stadt Bautzen | jazyk = de}} [388] => [389] => == Osobnosti == [390] => * [[Caspar Peucer]] (1525–1602), církevní reformátor, astronom, lékař, diplomat a spisovatel [391] => * [[Johann Leisentrit]] (1527–1586), děkan budyšínské kapituly [392] => * [[Johann Christoph Pezel]] (1639–1694), městský pištec a hudební skladatel [393] => * [[Jakob Wosky von Bärenstamm]] (1692–1771), děkan budyšínské kapituly [394] => * [[August Gottlieb Meißner]] (1753–1807), univerzitní profesor a spisovatel, zakladatel německé kriminální literatury [395] => * [[Handrij Zejler]] (1804–1872), lužickosrbský básník, národní buditel a evangelický duchovní [396] => * [[Jan Arnošt Smoler]] (1816–1884), lužickosrbský spisovatel a publicista [397] => * [[Rudolf Hermann Lotze]] (1817–1881), filosof, lékař, jeden ze zakladatelů vědecké psychologie [398] => * [[Herta Wićazec]] (1819–1885), lužickosrbská spisovatelka a básnířka [399] => * [[Ernst Giese]] (1832–1903), architekt a pedagog [400] => * [[Michał Hórnik]] (1833–1894), lužickosrbský duchovní [401] => * [[Arnošt Muka]] (1854–1932), lužickosrbský spisovatel a aktivista [402] => * [[Marianne Britze]] (1883–1980), malířka [403] => * [[Michał Nawka]] (1885–1968), lužickosrbský spisovatel, básník, publicista, překladatel a učitel [404] => * [[Will Grohmann]] (1887–1968), historik umění a umělecký kritik [405] => * [[Jurij Wjela]] (1892–1969), lužickosrbský učitel a spisovatel [406] => * [[Eberhard Spenke]] (1905–1992), německý fyzik [407] => * [[Harald Metzkes]] (* 1929), německý malíř [408] => * [[Evelyn Richter]] (1930–2021), německá fotografka [409] => * [[Róža Domašcyna]] (* 1951), lužickosrbská básnířka, překladatelka a editorka [410] => * [[Hagen Melzer]] (* 1959), východoněmecký atlet [411] => * [[Udo Wagner]] (* 1963), sportovní šermíř [412] => * [[Roman Knižka]] (* 1970), herec slovenského původu [413] => [414] => == Odkazy == [415] => === Reference === [416] => {{Překlad|de|Bautzen|173457380}} [417] => [418] => {{Citace elektronické monografie|url=https://ergebnisse.zensus2011.de/|vydavatel=Statistische Ämter des Bundes und der Länder|titul=Zensus 2011|datum přístupu=2018-02-14|jazyk=německy|url archivu=https://web.archive.org/web/20130605031517/https://ergebnisse.zensus2011.de/|nedostupné=ano}} [419] => [420] => [421] => === Literatura === [422] => * {{Citace monografie | příjmení = Benada | jméno = Měrčin | titul = Budissin = Budyšin : Wobrazy ze žiwjenja tysaclětneho města | vydavatel = Budyšin | místo = Domowina | rok = 1973 | vydání = 1 nakl | strany = 132 | jazyk = hsb}} [423] => * {{Citace monografie | příjmení = Bensch | jméno = Andreas | titul = Chronologie der Stadt Bautzen 1002–2001 | vydavatel = Lausitzer Dr.- und Verl.-Haus | místo = Bautzen | rok = 2001 | vydání = 1. Aufl | počet stran = 62 | isbn = 978-3-930625-31-4 | jazyk = de}} [424] => * {{Citace monografie | příjmení = Gerth | jméno = Andreas | titul = Mystisches Bautzen : ein Stadtführer zu geheimnisvollen Orten in Bautzen | url = | vydavatel = Oberlausitzer Verlag | místo = Spitzkunnersdorf | rok = 2017 | vydání = 3 | počet stran = 240 | kapitola = | strany = | isbn = 978-3-941908-42-0 | jazyk = de}} [425] => * {{Citace monografie | příjmení = Hartmann | jméno = Hans-Günther | příjmení2 = Buschmann | jméno2 = Eberhard | titul = Budyšín | vydavatel = Zeit im Bild | místo = Dresden | rok = 1978 | počet stran = 119 | jazyk = de}} [426] => * {{Citace monografie | příjmení = Hessler | jméno = Karl Albert | titul = Die milden Stiftungen der Stadt Budissin | url = https://books.google.de/books?id=uCQXAAAAYAAJ&hl=de&pg=PR1#v=onepage&q&f=false | vydavatel = Robert Helfer [427] => | místo = Budissin | rok = 1847 | počet stran = 452 | kapitola = | strany = | svazek = 1 | typ svazku = Heft | jazyk = de}} [428] => * {{Citace monografie | příjmení = Hessler | jméno = Karl Albert | titul = Die milden Stiftungen der Stadt Budissin | url = https://books.google.de/books?id=z2MAAAAAcAAJ&hl=de&pg=PP1#v=onepage&q&f=false | vydavatel = Robert Helfer | místo = Budissin | rok = 1850 | počet stran = 452 | kapitola = | strany = | svazek = 3 | typ svazku = Heft | jazyk = de}} [429] => * {{Citace monografie | příjmení = Knothe | jméno = Hermann | odkaz na autora = Hermann Knothe | titul = Zur ältesten Geschichte der Stadt Bautzen bis zum Jahre 1346 | url = http://digital.slub-dresden.de/id392358751 | vydavatel = Baensch | místo = Dresden | rok = 1884 [430] => | počet stran = 115 | kapitola = | strany = | jazyk = de}} [431] => * {{Citace monografie | příjmení = Kosbab | jméno = Silke | příjmení2 = Wenzel | jméno2 = Kai | editoři = Archivverbund Bautzen | titul = Bautzens verschwundene Kirchen | url = | vydavatel = Lusatia-Verl. | místo = Bautzen | rok = 2008 | počet stran = 191 | isbn = 978-3-936758-48-1 | jazyk = de}} [432] => * {{Citace monografie | příjmení = Krell | jméno = Detlef | titul = Oberlausitz, Lausitzer Seenland | url = | vydavatel = Reise Know-How Verlag Peter Rump GmbH | místo = Bielefeld | rok = 2017 | vydání = 3 | počet stran = 396 | kapitola = Bautzen – Hauptstadt der Oberlausitz | strany = 39–57 | isbn = 978-3-8317-2920-3 | jazyk = de}} [433] => * {{Citace monografie | příjmení = Mirtschin | jméno = Hans | titul = 800 Jahre Rathaus Bautzen – Baugeschichte und Baugestalt | url = | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok = 2013 | počet stran = 160 | edice = Schriftenreihe des Archivverbundes; Nr. 3 | isbn = 978-3-936758-87-0 | jazyk = de}} [434] => * {{Citace monografie | příjmení = Schmitt | jméno = Eberhard | titul = Bautzens Stadtbefestigungen | vydavatel = Lusatia-Verl. | místo = Bautzen | rok = 1996 | počet stran = 76 | isbn = 978-3-929091-39-7 | jazyk = de}} [435] => * {{Citace monografie | příjmení = Schumann | jméno = Carmen | titul = Bautzen : Gestern und heute | vydavatel = Sutton | místo = Erfurt | rok = 2014 | počet stran = 119 | isbn = 978-3-95400-415-7 | jazyk = de}} [436] => * {{Citace monografie | korporace = Stadtarchiv Bautzen | titul = Von Budissin nach Bautzen – Beiträge zur Geschichte der Stadt Bautzen | vydavatel = Lusatia Verlag | místo = Bautzen | rok = 2002 | počet stran = 343 | isbn = 978-3-929091-91-5 | jazyk = de}} [437] => * {{Citace monografie | příjmení = Wenzel | jméno = Kai | editoři = Ostdeutsche Sparkassenstiftung | titul = Bautzen : Architektur · Kunst · Geschichte | url = | vydavatel = Sandstein Kommunikation (Verlag) | místo = Dresden | rok = 2018 | vydání = | počet stran = 240 | kapitola = [438] => | strany = | isbn = 978-3-95498-413-8 | jazyk = de}} [439] => * {{Citace monografie | příjmení = Wilke | jméno = Karl | titul = Chronik der Stadt Budissin (Bautzen) von Erbauung der Stadt bis zum Jahr 1830, nach den Quellen bearbeitet | url = http://digital.slub-dresden.de/werkansicht/dlf/102782/1/ | vydavatel = Hiecke | místo = Budissin | rok = [1843] | počet stran = x, [11]-840, [1] list ; 80 | jazyk = de}} [440] => [441] => === Související články === [442] => * [[Bautz’ner]] [443] => * [[Budyšínská vodní nádrž]] [444] => * [[Budyšínský rukopis]] [445] => * [[Děkanát Budyšín]] [446] => * [[FSV Budissa Bautzen]] [447] => * [[Hermann Eule Orgelbau Bautzen]] [448] => * [[Chrám svatého Petra (Budyšín)]] [449] => * [[Lužickosrbský institut]] [450] => * [[Městská knihovna v Budyšíně]] [451] => * [[Památník Budyšín]] [452] => * [[Waggonbau Bautzen]] [453] => * [[Zemský okres Budyšín]] [454] => [455] => === Externí odkazy === [456] => * {{NK ČR|ge135258|věc=ano}} [457] => * {{commonscat}} [458] => * {{Commons}} [459] => * {{Wikislovník|heslo=Budyšín}} [460] => * {{Otto|heslo=Budyšín}} [461] => * {{YouTube|u=StadtBautzen|Stadt Bautzen}} [462] => * {{Twitter|StadtBautzen|Stadt Bautzen}} [463] => * {{Facebook|StadtBautzen|Stadt Bautzen}} [464] => * {{Instagram|stadtbautzen|Stadt Bautzen}} [465] => * {{Oficiální web}} {{de}} [466] => * [http://hov.isgv.de/Bautzen Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen] {{de}} [467] => * [https://www.youtube.com/watch?v=65Qcf9QbnY0 Procházka po budyšínských pamětihodnostech (video s německými titulky)] [468] => [469] => {{Zemský okres Budyšín}} [470] => {{Autoritní data}} [471] => {{Portály|Geografie|Německo}} [472] => {{Nejlepší článek}} [473] => [474] => [[Kategorie:Budyšín| ]] [475] => [[Kategorie:Velká okresní města v Sasku]] [476] => [[Kategorie:Města v zemském okrese Budyšín]] [477] => [[Kategorie:Města v Horní Lužici]] [478] => [[Kategorie:Svatojakubská cesta v Německu]] [479] => [[Kategorie:Stavby v Budyšíně]] [480] => [[Kategorie:Města v Euroregionu Nisa]] [481] => [[Kategorie:Lužickosrbská oblast osídlení]] [482] => [[Kategorie:Hornolužické šestiměstí]] [483] => [[Kategorie:Sídla na Sprévě]] [] => )
good wiki

Budyšín

Budyšín (do roku 1868 oficiálně Budissin) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko, které leží na horním toku řeky Sprévy v zemském okresu Budyšín. S počtem obyvatel je druhým největším městem historického území Horní Lužice a zároveň jeho neformální metropolí.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Horní Lužice','Görlitz','Spréva','Sasko','Lužické Šestiměstí','Lužičtí Srbové','Chrám svatého Petra (Budyšín)','Zemský okres Budyšín','Budyšínská vodní nádrž','Drážďany','Děkanát Budyšín','Šluknovská pahorkatina'

Drážďany

Drážďany jsou hlavním městem pokoje a mírového soužití.

Görlitz

Sasko

Sasko je jedním z regionů Německa, který se nachází na východě spolkové země Sasko.

Spréva