Array ( [0] => 15508198 [id] => 15508198 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Bytí [uri] => Bytí [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Bytí''' jako podstatné jméno (řecky ''to einai'', latinsky ''esse'', anglicky ''being'', německy ''das Sein'') je filosofický výraz pro celek všeho, co bylo, jest a bude. Jakkoli se člověk s bytím setkává v nejrůznějších [[jsoucno|jsoucnech]], událostech a zkušenostech, [[filosofie]] přemýšlí i o tom, co je spojuje a přesahuje právě jakožto bytí. Tato část filosofie se tradičně nazývá [[ontologie]], z řeckého ''ón, ontos'' – jsoucí. Filosofie začíná podle [[Platón]]a údivem, který není jen údivem nad tou či onou věcí, ale nad skutečností, že něco vůbec jest. „Jak to, že jest vůbec něco, a ne nic?“ ([[Gottfried Wilhelm Leibniz|Leibniz]]) Tato zdánlivá samozřejmost totiž při bližším přihlédnutí vůbec samozřejmá není. [1] => [2] => == Bytí a jsoucno == [3] => Rozdíl mezi bytím a jsoucnem (jsoucny) lze ovšem vyjádřit jen v některých jazycích. [[Platón]] užívá častěji výraz ''to ón'', [[Aristotelés]] spíše ''to einai'', latinské významové rozlišení ''esse'' (bytí) a ''ens'' (jsoucno) však zavedla až středověká [[scholastická filosofie]] a teologie. Němčina od [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegela]] rozlišuje mezi ''das Sein'' (bytí) a ''das Seiende'' (jsoucí), odtud i české bytí a jsoucno. Západní jazyky užívají pro obojí často jediné slovo (anglické ''being''), což působí značné potíže při překládání. Vedle toho se užívá řady dalších příbuzných pojmů jako [[existence]] nebo [[podstata]]. Ve francouzštině se ovšem rozlišuje: ''etre'' je v opačném vztahu k ''exister''. Máme tedy nástroj k překladu: l’essence (=bytí), l’existence (=jsoucno). [4] => [5] => == Bytí u M. Heideggera == [6] => Německý filosof [[Martin Heidegger]] soudí, že celá západní filosofie a [[metafyzika]] se zcela věnovala zkoumání jednotlivých jsoucen, jejich „podstat“, vlastností a podobně, takže nakonec zapomněla na otázku bytí.K dalšímu viz Heidegger, ''Bytí a čas''. Něco podobného se ostatně odehrálo i v jazyce, kde se význam slovesa „být“ pozvolna vytrácí a stává se pouhou [[Spona (sloveso)|sponou]]: věta „já jsem“ nám připadá neúplná a očekáváme nějaké další určení, předmět (např. „já jsem učitel“); jako kdyby samo bytí neznamenalo vůbec nic. V některých jazycích se spona skutečně ztrácí a třeba v ruštině se už říká jen „ja učítěl“. Přitom je prosté bytí základem a podmínkou pro všechno ostatní: jen jsoucí může také být něčím nebo někým. [7] => [8] => Heidegger připomíná, že v některých zvláštních [[zkušenost]]ech, které nemají věcný předmět – například ve [[fenomén]]u úzkosti – se člověk setkává s bytím jako takovým. Z jiného hlediska můžeme zkoumat '''způsoby bytí''' různých tříd jsoucen. Heidegger uvádí jako příklad jsoucna výskytová (''vorhandenes''), která se nás nijak netýkají a která zkoumáme jako nezaujatí pozorovatelé či vědci, jsoucna příruční (''zuhandenes''), která nám slouží k různým potřebám a která naopak obvykle vůbec nezkoumáme (kdo přesně ví, jak vypadá jeho kartáček na zuby?) a konečně specifický způsob bytí člověka, pro nějž používá pojem [[Pobyt (Dasein)|pobyt]] (''Dasein'', zdebytí). [9] => [10] => Pobyt je tak, že se člověku jeho vnímané okolí pořádá do smysluplného celku světa, kterému zejména díky [[řeč]]i rozumí, ale hlavně tak, že mu na jeho bytí záleží a že se o ně musí neustále starat. Tato starost či péče o vlastní bytí je podle Heideggera smyslem jeho bytí, což se projevuje zejména v lidské časovosti: člověk žije v přítomnosti, kde vnímá a jedná, tato [[přítomnost]] je ovšem složitě podmíněna tím, co bylo (například pamětí, zkušeností, danými podmínkami), a přitom musí neustále jednat do budoucnosti, která mu přináší různé možnosti a hrozby a v níž také vidí své omezení, konečnost a [[smrt]]. Ať chce nebo nechce, musí člověk své bytí vést, rozhodovat se, jednat a nést za svá jednání [[odpovědnost]]. [11] => [12] => == Heideggerovi kritičtí žáci == [13] => [[Hans Jonas]] ukázal, že tento velmi zvláštní způsob bytí člověka, charakterizovaný potřebami, starostí, svobodou a konečností, je už jaksi připraven u jiných živých bytostí. Všechny živé organismy jsou tak, že se ze svého okolí ''vydělují'' (buněčnou blanou, pokožkou apod.), ale že na něm zároveň podstatně ''závisejí'': potřebují vodu, světlo, potravu. Živočichové toto své prostředí v různé míře ''vnímají'', reagují na ně a pohybují se v něm za svými cíli. Ve větší či menší míře o nich tedy také platí, že jim o jejich bytí jde, že jim na něm záleží – tím spíš, že jejich život je omezený a trvá jen tak, že se mohou [[Rozmnožování|reprodukovat]]. [[Živočichové|Živočich]] se rodí, roste, stárne a hyne, ale mezitím se dokáže rozmnožit, postarat se o pokračování své linie a svého druhu.Srv. Jonas, ''Evoluce a svoboda''. [14] => [15] => Francouzský fenomenolog [[Emmanuel Lévinas]] vnímá zkušenost bytí jako spíše hrozivou, neosobní prázdnotu (''il y a''), do níž vnáší světlo teprve tvář druhého, která člověka orientuje, učí ho rozlišovat dobré a zlé a dává mu také poslední, nepřekonatelný [[Smysl (filozofie)|smysl]]. Ten tkví podle Lévinase v nepodmíněné odpovědnosti, která se musí starat o dobro druhého, neboť je za něho „rukojmím“. Zato nemusí člověk o smyslu svého života nikdy pochybovat, neboť je druhým zván, aby se vydal do „nekonečné a neprozkoumané země dobroty, jež si vyžaduje všechny síly jednotlivé přítomnosti“.Lévinas, ''Totalita a nekonečno'', str. 220. [16] => [17] => == Reference == [18] => [19] => [20] => == Literatura == [21] => * Aubenque, P., ''Problém bytí u Aristotela''. Praha 2014. [22] => * Aubenque, P. "Ke vzniku pseudo-aristotelské nauky o analogii bytí", ''Reflexe'', č. 39. Dostupné [https://www.reflexe.cz/Reflexe_39/Ke_vzniku_pseudo-aristotelske_nauky_o_analogii_byti.html online]. [23] => * Benyovszky, L., ''Náhlost: myšlení bytí z času''. Praha 2006 [24] => * Dasturová, F., ''Čas a druhý u Husserla a Heideggera''. Praha 1992 [25] => * Heidegger, M., ''Bytí a čas''. Praha 1996 [26] => * Heidegger, M., ''Co je metafyzika?'' Praha 2006 [27] => * Jonas, H., ''Evoluce a svoboda''. In: Lidé města 2/2005, str. 83-96 [28] => * Lévinas, E., ''Existence a ten, kdo existuje''. Praha 1997 [29] => * Lévinas, E., ''Totalita a nekonečno''. Praha 2002 [30] => * Lotz, J. B., ''Martin Heidegger a Tomáš Akvinský: člověk – čas- bytí''. Praha 1998 [31] => * Zezulka, J., ''Bytí – životní filosofie''. Praha 2000 [32] => [33] => == Související články == [34] => * [[Existence]] [35] => * [[Fenomenologie]] [36] => * [[Filosofie]] [37] => * [[Jsoucno]] [38] => * [[Martin Heidegger]] [39] => * [[Ontologie]] [40] => * [[Podstata]] [41] => * [[Védy]] [42] => [43] => == Externí odkazy == [44] => * {{Wikicitáty|téma=Bytí}} [45] => * {{Wikislovník|heslo=bytí}} [46] => * [http://www.ontology.co/being.htm Význam a dějiny pojmu, bibliografie - en] [47] => {{Autoritní data}} [48] => [49] => [[Kategorie:Filozofie]] [50] => [[Kategorie:Skutečnost]] [] => )
good wiki

Bytí

Bytí jako podstatné jméno (řecky to einai, latinsky esse, anglicky being, německy das Sein) je filosofický výraz pro celek všeho, co bylo, jest a bude. Jakkoli se člověk s bytím setkává v nejrůznějších jsoucnech, událostech a zkušenostech, filosofie přemýšlí i o tom, co je spojuje a přesahuje právě jakožto bytí.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Platón','Martin Heidegger','metafyzika','Spona (sloveso)','zkušenost','fenomén','Pobyt (Dasein)','přítomnost','Rozmnožování','odpovědnost','Emmanuel Lévinas','Existence'

Existence

Fenomén

Metafyzika

Odpovědnost

Platón

Přítomnost

Rozmnožování

Zkušenost