Array ( [0] => 15502086 [id] => 15502086 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Carmen [uri] => Carmen [3] => Prudent-Louis Leray - Poster for the première of Georges Bizet's Carmen.jpg [img] => Prudent-Louis Leray - Poster for the première of Georges Bizet's Carmen.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Carmen je jedna z nejznámějších oper světa, kterou složil francouzský skladatel Georges Bizet. Dílo bylo poprvé uvedeno v Paříži v roce 1875 a od té doby si získalo širokou popularitu. Carmen je založena na stejnojmenné novále od Prospera Mériméea a vypráví příběh vášnivé cigánky Carmen, která svým přitažlivým a žádostivým chováním přitahuje pozornost mužů kolem sebe. Hlavní postava, voják Don José, se do Carmen zamiluje a opustí kvůli ní svou plíživou snoubenku. Carmen však začne projevovat zájem o slavného toreadora Escamilla a Don José se stává žárlivým a zoufalým. Operu ovlivnila také bohatá a přitažlivá hudební paleta Bizeta, která zahrnuje španělské rytmy a písně, a výrazný charakter hlavní postavy Carmen. Operní představení Carmen jsou stále oblíbená po celém světě a těší se velkému úspěchu. [oai] => Carmen je jedna z nejznámějších oper světa, kterou složil francouzský skladatel Georges Bizet. Dílo bylo poprvé uvedeno v Paříži v roce 1875 a od té doby si získalo širokou popularitu. Carmen je založena na stejnojmenné novále od Prospera Mériméea a vypráví příběh vášnivé cigánky Carmen, která svým přitažlivým a žádostivým chováním přitahuje pozornost mužů kolem sebe. Hlavní postava, voják Don José, se do Carmen zamiluje a opustí kvůli ní svou plíživou snoubenku. Carmen však začne projevovat zájem o slavného toreadora Escamilla a Don José se stává žárlivým a zoufalým. Operu ovlivnila také bohatá a přitažlivá hudební paleta Bizeta, která zahrnuje španělské rytmy a písně, a výrazný charakter hlavní postavy Carmen. Operní představení Carmen jsou stále oblíbená po celém světě a těší se velkému úspěchu. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=opeře od [[Georges Bizet|Georgese Bizeta]]}} [1] => {{Infobox - opera [2] => | název = Carmen [3] => | originální název = [4] => | obrázek = Carmen - illustration by Luc for Journal Amusant 1875.jpg [5] => | velikost obrázku = [6] => | popisek = Ilustrace z časopisu ''Journal amusant'', rok 1911 [7] => | alt = sedící vyzývavá žena ve světlebarevných šatech, s cigaretou [8] => | žánr = [[opera]] [9] => | hudba = [[Georges Bizet]] [10] => | libreto = [[Henri Meilhac]] a [[Ludovic Halévy]] [11] => | dějství = 4 [12] => | jazyk = [[francouzština]] [13] => | předloha = [[Prosper Mérimée]]: ''Carmen'' [14] => | datum vzniku = 1873–1874 [15] => | premiéra = [[3. březen|3. března]] [[1875]], [[Paříž]], [[Théâtre de l'Opéra-Comique]] [16] => | česká premiéra = [[1880]], [[Praha]], [[Stavovské divadlo]] [17] => }} [18] => [19] => '''''Carmen''''' je čtyřaktová [[opera]] francouzského skladatele [[Georges Bizet|Georgese Bizeta]]. [[Libreto]], které napsali [[Henri Meilhac]] a [[Ludovic Halévy]], je založeno na stejnojmenné novele [[Prosper Mérimée|Prospera Mériméea]]. Toto scénické dílo bylo poprvé provedeno v [[Théâtre de l'Opéra-Comique]] (Divadlo komické opery) v [[Paříž]]i dne 3. března 1875. Při [[Premiéra|premiéře]] opera šokovala obecenstvo a způsobila skandál svým porušením dobových konvencí. [20] => [21] => Bizet zemřel náhle po 33. představení opery, aniž by tušil, že jeho dílo získá během následujících deseti let mezinárodní uznání. ''Carmen'' se od té doby stala jednou z nejpopulárnějších a nejčastěji uváděných oper tzv. klasického [[Západní kánon|kánonu]]; „Habanera“ z prvního jednání a „Toreadorova píseň“ z druhého jednání patří mezi nejznámější operní árie. [22] => [23] => Opera je napsána v žánru ''[[opéra comique]]'' s hudebními čísly propojenými mluvenými dialogy. Děj je umístěn do [[Sevilla|Sevilly]] v jihozápadním [[Španělsko|Španělsku]] a jejího okolí. Vypráví o tragickém příběhu Dona Josého, naivního vojáka, který je sveden úskoky ohnivé a zároveň svému osudu odevzdané [[Romové|cikánky]] Carmen. José opouští svou milou z mládí Micaelu a utíká od vojenských povinnosti, přesto nakonec ztrácí Carmeninu lásku kvůli proslulému [[toreador]]ovi Escamillovi. Děj končí opět v Seville v blízkosti arény pro [[býčí zápas]]y, kde José v žárlivém zoufalství probodne svou bývalou milenku dýkou, když se Carmen odmítne k němu vrátit. Vyobrazení proletářského života dělnic z továrny na cigarety, pašeráckého prostředí, nemorálnosti a bezpráví a tragická smrt hlavní postavy na jevišti znamenaly průlom ve [[Francouzská opera|francouzské opeře]] a vyvolávaly kontroverze. [24] => [25] => Po premiéře se většina recenzí vyjadřovala kriticky a francouzská veřejnost byla k této opeře v zásadě lhostejná. ''Carmen'' si však získala zpět svou pověst díky sérii inscenací mimo Francii, v Paříži se opět hrála až roku 1883. Poté rychle získala popularitu doma i v zahraničí. Podle názoru pozdějších komentátorů ''Carmen'' tvoří most mezi tradiční ''opéra comique'' a realistickým žánrem zvaným ''[[verismus]]'', který charakterizoval italskou operu konce [[19. století]]. [26] => [27] => Hudební kvality opery ''Carmen'' od té doby doznaly širokého uznání pro brilantní melodie, harmonii, atmosféru, instrumentaci a také dovednost, s jakou Bizet dokázal hudebně reprezentovat emoce a utrpení svých postav. Po smrti skladatele byla partitura předmětem významných změn, včetně zavedení [[recitativ]]ů namísto původních mluvených dialogů; neexistuje standardní vydání opery a existují různé názory na to, jaké verze nejlépe vyjadřují Bizetovy záměry. Opera byla mnohokrát nahrána, od první akustické nahrávky v roce 1908 až po mnohé televizní a filmové záznamy a scénické adaptace. [28] => [29] => == Pozadí == [30] => [[Soubor:Georges bizet.jpg|náhled|upright|Georges Bizet krátce před svou smrtí. Fotografie: [[Étienne Carjat]].]] [31] => [[Soubor:Проспер_Мериме.jpg|náhled|upright|[[Prosper Mérimée]], jehož novela ''Carmen'' z roku 1845 inspirovala slavnou operu|alt=Černobílá fotografie muže v obleku a s uvázaným šátkem]] [32] => [33] => Přestože byl Bizet laureátem [[Římská cena|Římské ceny]], měl v Paříži 60. let 19. století velké problémy s uváděním svých scénických děl. Dva hlavní operní domy, [[Opéra national de Paris|Národní pařížská opera]] (Opéra national de Paris, Opéra) a [[Théâtre de l'Opéra-Comique|Komická opera]] (Théâtre national de l'Opéra-Comique, Opéra-Comique), uváděly tehdy hlavně konzervativní repertoár, což omezovalo příležitosti pro mladé francouzské talenty.{{sfn|Steen|s=586}} Bizetův profesionální vztah s Léonem Carvalhem, ředitelem nezávislé společnosti a stejnojmenného divadla [[Théâtre-Lyrique|Théâtre Lyrique]], mu umožnil přivést na scénu dvě celovečerní opery, ''[[Lovci perel|Lovce perel]]'' (1863) a ''Krásku z Perthu'' (1867), žádná z nich však u veřejnosti nedosáhla většího úspěchu.{{sfn|Curtiss|s=131–42}}{{sfn|Dean|1965|s=69–73}} [34] => [35] => Když se po [[Prusko-francouzská válka|francouzsko-pruské válce]] v letech 1870–1871 do Paříže opět navrátil umělecký život, Bizet dostal více příležitostí pro uvádění svých děl; jeho jednoaktová opera ''[[Džamilé]]'' byla uvedena v Opéra-Comique v květnu 1872. Ačkoli tato inscenace propadla a byla stažena po 11 představeních,{{sfn|Dean|1965|s=97–98}} vedla k další objednávce od divadla, tentokrát na celovečerní operu, pro kterou měli vytvořit libreto [[Henri Meilhac]] a [[Ludovic Halévy]].{{sfn|Dean|1965|s=100}} Halévy, který napsal text Bizetovy studentské opery ''Le docteur Miracle'' (1856), byl bratrancem Bizetovy ženy Geneviève;{{sfn|Curtiss|s=41}} on i Meilhac měli solidní pověst jako libretisté mnoha operet [[Jacques Offenbach|Jacquese Offenbacha]].{{sfn|Dean|1965|s=84}} [36] => [37] => Bizet byl potěšen zakázkou Opéra-Comique a vyjádřil svému příteli Edmundovi Galabertovi své uspokojení „v absolutní jistotě, že jsem našel svou cestu“.{{sfn|Dean|1965|s=100}} Námět byl předmětem diskusí mezi skladatelem, libretisty a managementem Opéra-Comique; Adolphe de Leuven učinil jménem divadla několik návrhů, které byly zdvořile odmítnuty. Byl to Bizet, který jako první navrhl adaptaci [[Novela (literatura)|novely]] Prospera Mériméea ''Carmen''.{{sfn|McClary|s=15}} Mériméeova novela je směsicí cestopisné a dobrodružné historky, snad inspirované spisovatelovými dlouhými cestami po Španělsku v roce 1830, a původně vyšla v roce 1845 v časopise ''Revue des deux Mondes''.{{Citace elektronické monografie|titul= Prosper Mérimée's Novella, Carmen|url= http://www.columbia.edu/itc/music/NYCO/carmen/merimee.html|vydavatel= Columbia University|rok= 2003|datum přístupu= 11 March 2012|jazyk=anglicky}} Možná byl také částečně ovlivněn básní [[Alexandr Sergejevič Puškin|Alexandra Puškina]] ''Cikáni'' z roku 1824,{{sfn|Dean|1965|s=230}} kterou Mérimée přeložil do francouzštiny;{{refn|V prvním jednání při svém vzdoru vůči veliteli stráže Zunigovi zpívá Carmen slova „Coupe-moi, brûle-moi“, která jsou převzata z Mériméeho překladu Puškina.{{sfn|Newman|s=267–68}}|group= pozn.}} Existuje také verze, že novela vznikla na základě historky, kterou Mériméeovi vyprávěla jeho přítelkyně, hraběnka de Montijo. Bizet se poprvé mohl setkat s tímto příběhem během svého pobytu v Římě v letech 1858–60, protože jeho deníky zmiňují Mériméea jako jednoho ze spisovatelů, jejichž díla v té době četl.{{sfn|Dean|1965|s=34}} [38] => [39] => == Postavy == [40] => [[Soubor:Henri-Lucien Doucet - Carmen.jpg|náhled|upright=0.7|První představitelka Carmen, [[Célestine Galli-Marié]]|alt=stojící postava ženy v barevném zdobeném oblečení]] [41] => [42] => {| class="wikitable" [43] => |- [44] => !postava [45] => ![[Druhy hlasů|hlas]] [46] => !premiérové obsazení 3. března 1875
dirigent: Adolphe Deloffre{{sfn|Dean|1965|s=112}} [47] => |- [48] => | Carmen, cikánská dívka [49] => | [[mezzosoprán]] [50] => | [[Célestine Galli-Marié]] [51] => |- [52] => | Don José, desátník dragounů [53] => | [[tenor]] [54] => | Paul Lhérie [55] => |- [56] => | Escamillo, toreador [57] => | [[basbaryton]] [58] => | Jacques Bouhy [59] => |- [60] => | Micaela{{refn|V češtině se používá i podoba jména Micaëla, viz např.{{Citace elektronického periodika [61] => | příjmení = [62] => | jméno = [63] => | titul = Carmen, Národní divadlo Brno [64] => | vydavatel = Národní divadlo Brno [65] => | url = http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=8199 [66] => | jazyk = [67] => | datum přístupu = 2019-08-28 [68] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200602200651/http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=8199 [69] => | datum archivace = 2020-06-02 [70] => }}|group= pozn.}}, vesnická dívka [71] => | [[soprán]] [72] => | Marguerite Chapuy [73] => |- [74] => | Zuniga, poručík dragounů [75] => | [[bas]] [76] => | Eugène Dufriche [77] => |- [78] => | Morales, poručík dragounů [79] => | [[baryton]] [80] => | Edmond Duvernoy [81] => |- [82] => | Frasquita, společnice Carmen [83] => | soprán [84] => | Alice Ducasse [85] => |- [86] => | Mercédes, společnice Carmen [87] => | mezzosoprán [88] => | Esther Chevalier [89] => |- [90] => | Lillas Pastia, hostinský [91] => | mluvená role [92] => | M. Nathan [93] => |- [94] => | Le Dancaïre, podloudník [95] => | baryton [96] => | Pierre-Armand Potel [97] => |- [98] => | Le Remendado, podloudník [99] => | tenor [100] => | Barnolt [101] => |- [102] => | průvodce [103] => | mluvená role [104] => | M. Teste [105] => |- [106] => | colspan="3"| Sbor: vojáci, mladí muži, dívky z továrny na cigarety, Escamillovi příznivci, Cikáni, obchodníci a prodejci pomerančů, policisté, toreadoři, lid, uličníci. [107] => |} [108] => * Detaily obsazení jsou tak, jak je uvádí Mina Curtiss (''Bizet and His World'', 1959) z původního klavírního a vokálního výtahu. Návrhy jevištní scény jsou připsány Charlesovi Ponchardovi.{{sfn|Curtiss|s=390}} [109] => [110] => == Shrnutí == [111] => :Místo: [[Sevilla]] ve [[Španělsko|Španělsku]] a okolní kopce [112] => :Čas: kolem roku 1820 [113] => [114] => === 1. jednání === [115] => [116] => ''Náměstí v Seville. Po pravé straně jsou dveře do továrny na tabák. V zadní části je most. Vlevo je strážnice.'' [117] => [118] => Skupina vojáků odpočívá na náměstí, čeká na výměnu stráže a komentuje kolemjdoucí („Sur la place, chacun passe“). Objeví se Micaela hledající Josého. Morales jí říká, že „José ještě nemá službu“ a zve ji, aby s nimi počkala. Micaela odmítá a říká, že se vrátí později. José přichází s novou hlídkou, kterou vítá a napodobuje skupina uličníků („Avec la garde montante“). [119] => [120] => [[Soubor:Carmen 1875 Act1 lithograph Lamy NGO1p736.jpg|náhled|300px|[[Litografie]] prvního jednání z premiéry, foto [[Pierre-Auguste Lamy]], 1875|alt=černobílý pohled na jeviště s desítkou postav, vzadu namalovaný most a vysoké domy]] [121] => [122] => Když zazvoní tovární zvon, objeví se dívky z továrny na cigarety a žertují s mladými muži z davu („La cloche a sonné“). Přichází Carmen a zpívá svou provokativní habaneru o nezkrotné povaze lásky („L'amour est un oiseau rebelle“). Muži jí prosí, aby si vybrala svého milence, po chvíli škádlení Carmen hodí květinu k Donu Josému, který ji doposud ignoroval, ale nyní je naštvaný její drzostí. [123] => [124] => Když se ženy vrátí do továrny, Micaela se vrací a dává Josému dopis a polibek od jeho matky („Parle-moi de ma mère!“). Předčítá přání své matky aby se vrátil domů a oženil se s Micaelou, která v plachých rozpacích utíká. Právě když José prohlašuje, že je připraven naplnit přání matky, vyhrnou se z továrny rozrušené ženy. Zuniga, velitel stráže, se dozvídá, že Carmen napadla jednu ženu nožem. Když je vyzvána k vysvětlení, Carmen odpovídá s výsměšnou vzdorovitostí („Tra la la… Coupe-moi, brûle-moi“), Zuniga nařídí Josému, aby jí svázal ruce, než sám nachystá vazební příkaz. Carmen, ponechaná sama s Josém, ho okouzlí [[Seguidilla|seguidillou]], ve které zpívá o noci tance a vášně se svým milencem – kterým může být kdokoliv – v krčmě Lillase Pastii. Zmatený a přesto uchvácený José souhlasí s tím, že jí uvolní ruce. Když je odváděna, Carmen srazí eskortu k zemi a se smíchem uteče. José je zatčen pro zanedbání povinnosti. [125] => [126] => === 2. jednání === [127] => [128] => ''Krčma Lillase Pastii'' [129] => [130] => Uplynuly dva měsíce. Carmen a její přítelkyně Frasquita a Mercédes baví Zunigu a další důstojníky („Les tringles des sistres tintaient“) v Pastiově krčmě. Carmen se s potěšením dozvídá o propuštění Josého z dvouměsíčního uvěznění. Venku sbor a průvod oznamují příchod toreadora Escamilla („Vivat, vivat le Toréro“). Je pozván dovnitř a představuje se „Toreadorovou písní“ („Votre toast, je peux vous le rendre“) a zaměří svůj pohled na Carmen, která ho zcela ignoruje. Lillas Pastia vyhání dav a vojáky pryč. [131] => [132] => Když zůstanou pouze Carmen, Frasquita a Mercédes, přicházejí podloudníci Dancaïre a Remendado a odhalí své plány zbavit se nedávno získaného pašovaného zboží („Nous avons en tête une affaire“). Frasquita a Mercédes jsou ochotni jim pomoci, ale Carmen odmítá, protože si přeje čekat na Josého. Když podloudnící odejdou, přichází José. Carmen ho zve k důvěrnému exotickému tanci („Je vais danser en votre honneur… La la la“), do její písně však začne znít vzdálené troubení polnice z kasáren. Když José říká, že se musí vrátit do služby, vysmívá se mu a on odpovídá tím, že jí ukáže květinu, kterou na něho hodila na náměstí („La fleur que tu m'avais jetée“, „květinová arie“{{Citace elektronické monografie [133] => | titul = OperaPlus [134] => | url = https://operaplus.cz/znovu-carmen-v-met/ [135] => | datum vydání = 2014-11-01 [136] => | datum přístupu = 2019-03-04 [137] => | jazyk = cs-CZ [138] => }}). Pochybující Carmen požaduje, aby jí dokázal svou lásku tím, že s ní odjede. José odmítá dezertovat, ale když se připravuje k odchodu, vstoupí Zuniga hledající Carmen. José a Zuniga spolu začnou bojovat, avšak jsou od sebe odtrženi navrátivšími se podloudníky, kteří Zunigu zadrží. Po útoku na nadřízeného důstojníka nemá José jinou možnost než se připojit ke Carmen a pašerákům („Suis-nous à travers la campagne“). [139] => [140] => === 3. jednání === [141] => [[Soubor:Salzburger Festspiele 2012 - Carmen.jpg|náhled|upright|200px|[[Magdalena Kožená]] (Carmen) a [[Jonas Kaufmann]] (Don José) na festivalu v [[Salcburk]]u 2012]] [142] => [143] => ''Divoké místo v horách'' [144] => [145] => Carmen a José přicházejí s pašeráky a jejich kořistí („Écoute, écoute, compagnons“). Carmen již José omrzel a s opovržením ho nabádá, aby se vrátil ke své matce. Frasquita a Mercédes se baví tím, že si navzájem vykládají své štěstí z karet; Carmen se k nim přidá a zjistí, že jí karty předpovídají její a Josého smrt. Ženy odcházejí, aby podplatily celníky střežící toto místo. José je určen pro strážní službu. [146] => [147] => Micaela vstoupí s průvodcem, hledá Josého, rozhodnutá ho před Carmen zachránit („Je dis que rien ne m'épouvante“). Když uslyší výstřel, ve strachu se ukryje; je to José, který vystřelil na vetřelce, kterým se ukázal být Escamillo. Josého radost ze setkání s toreadorem se obrací v hněv, když Escamillo deklaruje své vzplanutí ke Carmen. José se začne s Escamillem prát („Je suis Escamillo, toréro de Granada“), jsou ale přerušeni vracejícími se pašeráky a dívkami („Holà, holà José“). Escamillo odchází a přitom zve všechny na nejbližší býčí zápasy do Sevilly. Micaela je objevena; zpočátku s ní José nechce odejít ani přes Carmeniny posměšky, ale pak souhlasí s odchodem jakmile mu Micaela řekne, že jeho matka umírá. Když odchází, slíbí, že se vrátí. V dálce je slyšet Escamillo zpívající toreadorovu píseň. [148] => [149] => === 4. jednání === [150] => [[Soubor:Choreographed Opera Performance (Carmen by Bizet).jpg|náhled|Čtvrté jednání: náměstí v Seville|alt=Pohled z dáli na jeviště plné lidí, vzadu vysoké kulisy domů]] [151] => [152] => ''Náměstí v Seville. V pozadí zdi starého amfiteátru'' [153] => [154] => Zuniga, Frasquita a Mercédes jsou v davu, který čeká na příjezd toreadorů („Les voici! Voici la quadrille!“). Escamillo přichází s Carmen a vyznávají si vzájemnou lásku („Si tu m'aimes, Carmen“). Když Escamillo vchází do arény, Frasquita a Mercedes varují Carmen, že José je nablízku, ale Carmen se nebojí a chce s ním mluvit. Osamocená Carmen se ocitá tváří v tvář zoufalému Josému („C'est toi! C'est moi!“). Zatímco ji marně prosí, aby se k němu vrátila, z arény zaznívá provolávání slávy. Když José vyslovuje svou poslední prosbu, Carmen pohrdavě odhodí prsten, který jí dal, a pokusí se vstoupit do arény. José ji probodne dýkou, a ve chvíli, kdy je Escamillo oslavován zástupy, Carmen umírá. José klečí nad svou milovanou a zoufale zpívá „Ah! Carmen! ma Carmen adorée!“. Když dav opouští arénu, přiznává se José, že zabil ženu, kterou miloval. [155] => [156] => == Vznik == [157] => [158] => === Historie vzniku === [159] => [[Soubor:Ludovic Halévy.jpg|náhled|vlevo|upright|Skica tužkou Ludovica Halévyho, který s Henri Meilhacem napsali libreto Carmen|alt=skica horní části muže v obleku, s motýlem a upraveným vousem]] [160] => [161] => Meilhac a Halévy tvořili dlouholeté duo se zavedenou dělbou práce: zcela nemuzikální Meilhac psal dialogy a Halévy verše.{{sfn|Dean|1965|s=112–13}} Neexistuje jasný doklad o tom, kdy započala jejich práce na ''Carmen''.{{Citace elektronické monografie|příjmení= Macdonald|jméno= Hugh|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/51829?q=Georges+Bizet&search=quick&pos=1&_start=1|titul= Bizet, Georges (Alexandre-César-Léopold)|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 18 February 2012|jazyk=anglicky}} Bizet a oba libretisté žili v roce 1873 v Paříži a mohli se snadno setkávat; tedy i proto existuje jen málo písemných svědectví nebo korespondence týkající se začátku jejich spolupráce.{{sfn|Curtiss|s=352}} Libreto bylo připraveno v souladu se zvyklostmi žánru [[opéra comique]], tedy s dialogy oddělujícími jednotlivá hudební čísla.{{refn|Termín ''opéra comique'' používaný pro francouzskou operu 19. století, neznamenal „komickou operu“, ale spíše použití mluveného dialogu místo recitativu jako odlišení od tzv. velké opery (''grand opéra'').{{Citace elektronické monografie|příjmení= Bartlet|jméno= Elizabeth C.|titul= Opéra comique|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/43715?q=Opera+comique&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 29 March 2012|jazyk=anglicky}}|group= "pozn."}} Liší se od Mériméeovy novely v mnoha podstatných ohledech. V originále se děj odehrává během mnohem delšího období a značnou část hlavního příběhu vypráví José z vězeňské cely, kde očekává popravu za vraždu Carmen. Ve verzi Mériméeově se neobjevuje Micaela a Escamillova postava je okrajová – picador zvaný Lucas, který je pouze krátkodobou Carmeninou velkou vášní. Carmen má manžela zvaného García, kterého José během hádky zabije.{{sfn|Newman|s=249–52}} V novele jsou Carmen a José prezentováni méně soucitně než v opeře; Bizetova životopiskyně [[Mina Curtissová]] komentuje, že Mériméeova Carmen by na scéně vypadala jako „naprostý a nepřesvědčivý netvor, pokud by její postava nebyla zjednodušena a prohloubena“.{{sfn|Curtiss|s=397–98}} [162] => [163] => Protože zkoušky měly začít v říjnu 1873, začal Bizet psát zhruba v lednu téhož roku, a do léta dokončil hudbu pro první jednání a možná stihl načrtnout více. V tomto okamžiku podle Bizetova životopisce Wintona Deana „nastal v Opéra-Comique nějaký zádrhel“ a projekt byl na chvíli pozastaven.{{sfn|Dean|1965|s=105}} Jedním z důvodů zpoždění mohly být potíže při hledání zpěvačky pro titulní roli.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} Dalším byl rozkol vzniklý mezi společnými řediteli divadla, [[Camille du Locle|Camillem du Locle]] a [[Adolphe de Leuven|Adolphem de Leuven]], který se týkal vhodnosti inscenace. De Leuven hlasitě oponoval celé myšlence prezentovat tak nemorální příběh v tom, co považoval za rodinné divadlo, a byl přesvědčený, že dílo odradí návštěvníky. Halévy ho ujistil, že příběh zjemní, že charakter Carmen bude změkčen a kompenzován Micaelou, kterou Halévy popsal jako „velmi nevinnou a velmi mladou dívku“. Navíc [[Romové|cikáni]] budou představeni jako komické postavy a Carmenina smrt bude na konci zastíněna „triumfálními průvody, balety a radostnými fanfárami“. De Leuven neochotně souhlasil, ale jeho neustálý nepřátelský postoj k projektu vedl k jeho odchodu z divadla počátkem roku 1874.{{sfn|Curtiss|s=351}} [164] => [165] => Bizet po různých zpožděních obnovil práci na ''Carmen'' pravděpodobně počátkem roku 1874. Její návrh – 1200 stran [[Partitura|partitury]] – dokončil v létě 1874, které strávil v umělecké kolonii v městečku [[Bougival]] nedaleko Paříže. S výsledkem byl spokojen a informoval svého přítele: „Napsal jsem dílo, které je jas a živost sama, plné barvy a melodie“.{{sfn|Dean|1965|s=108–09}} Během zkoušek, které započaly v říjnu, Bizet opakovaně upravoval hudbu – někdy na žádost orchestru, který shledal některé části nehratelnými,{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} někdy aby dostál možnostem jednotlivých zpěváků a jindy v reakci na požadavky vedení divadla.{{sfn|Dean|1965|s=215 (n)}} Vokální partitura, kterou Bizet publikoval v březnu 1875, ukazuje významné změny od verze, kterou prodal vydavatelům, bratrům Choudensovým v lednu 1875; partitura pro dirigenta použitá na premiéře se liší od každého z těchto dokumentů. Neexistuje žádné konečné vydání a mezi muzikology existují rozdílné názory na to, která verze vyjadřuje skutečné záměry skladatele.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}}{{sfn|McClary|s=25–26}} Bizet také změnil libreto, přeorganizoval pořadí a nahradil původní verše svými vlastními na místech, kde měl pocit, že se libretisté příliš odchýlili od charakteru Mériméova originálu.{{Citace periodika|příjmení=Nowinski|jméno=Judith|titul=Sense and Sound in Georges Bizet's ''Carmen''|periodikum=The French Review|ročník=43|číslo=6|datum vydání=May 1970|strany=891|jstor=386524|jazyk=anglicky}} Mimo jiné také změnil slova Carmeniny „Habanery“{{sfn|McClary|s=25–26}} a přepsal text Carmenina sóla v karetní scéně během třetího jednání. Vytvořil také novou úvodní frázi pro „Seguidillu“ v 1. jednání.{{sfn|Dean|1965|s=214–17}} [166] => [167] => === Charakter postav === [168] => Většina postav v ''Carmen'' – vojáci, pašeráci, cikánské ženy a vedlejší postavy Micaela a Escamillo – jsou v rámci tradice ''opéra comique'' relativně známými typy, ačkoli poněkud neobvyklý byl jejich proletářský původ. Dvě hlavní postavy, José a Carmen, se však žánru vymykají. Každý z nich je prezentován zcela odlišně od Mériméeho portrétu vražedného bandity a zrádné, amorální pletichářky {{sfn|Curtis|s=397}} a ani ve svých poměrně přikrášlených formách neodpovídají normám ''opéra comique''. Jsou bližší stylu ''[[Verismus|verismu]]'', který se měl v plnější míře teprve objevit v dílech [[Giacomo Puccini|Giacoma Pucciniho]].{{sfn|Dean|1965|s=244}} [169] => [170] => Muzikolog Winton Dean pokládá za ústřední postavu opery Josého: „zajímá nás spíše jeho osud než Carmenin“.{{sfn|Dean|1965|s=221–24}} Hudba charakterizuje jeho postupný úpadek, od jednání k jednání, od čestného vojáka až po dezertéra, vagabunda a konečně vraha.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} V prvním jednání je prostým venkovanem, hudebně souznícím s Micaelou; v 2. jednání projevuje větší tvrdost, jako následek jeho vězeňského pobytu, ale na konci jednání je zřejmé, že kvůli poblouznění do Carmen ztratil kontrolu nad svými emocemi. Dean ho popisuje ve 3. jednání jako polapené zvíře, které odmítá opustit klec, i když se mu nabízí cesta ven, zpustošeného kombinací svědomí, žárlivosti a zoufalství. V závěrečném jednání přebírá jeho hudební motiv beznaděj a rozhodnost, která odráží jeho nový fatalismus: „Učiní ještě jednu výzvu, pokud Carmen odmítne, ví, co má dělat.“{{sfn|Dean|1965|s=221–224}} [171] => [172] => Carmen sama, říká Dean, je novým druhem operní hrdinky představující nový druh lásky, ne nevinnou povahu spojenou se „neposkvrněnou sopránovou“ školou, ale něco mnohem živočišnějšího a nebezpečnějšího. Její rozmary, neohroženost a láska ke svobodě jsou všechny hudebně zastoupeny: „Je vykoupena z jakéhokoli podezření z vulgárnosti díky své odvaze a fatalismu tak živě realizovaného v hudbě“.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}}{{sfn|Dean|1965|s=224–25}} Curtiss naznačuje, že Carmenin charakter, duchovně i hudebně, může být ztělesněním vlastní podvědomé Bizetovy touhy po svobodě, která mu byla odepřena jeho svazujícím manželstvím.{{sfn|Curtiss|s=405–06}} Americký kritik Harold Schonberg přirovnává Carmen k „ženskému Donu Giovannimu. Raději by zemřela, než aby sama sobě lhala.“{{sfn|Schonberg|s=35}} Dramatická osobnost postavy a rozsah nálad, které musí vyjádřit, vyžadují výjimečný herecký a zpěvácký talent. To odradilo některé z nejvýznamnějších operních pěvkyň; [[Maria Callas]], i když nahrála její part, ji nikdy nezpívala na jevišti.{{sfn|Azaola (ed.)|s=9–10}} Hudební vědec Hugh Macdonald poznamenává, že „francouzská opera nikdy nevytvořila další takovou [[femme fatale]] jako Carmen“, i když možná ovlivnila některé hrdinky [[Jules Massenet|Massenetových]] oper. Macdonald naznačuje, že mimo francouzský repertoár mohou být [[Richard Strauss|Strausova]] [[Salome (Strauss)|Salome]] a [[Lulu (Berg)|Lulu]] [[Alban Berg|Albana Berga]] „považovány za vzdálené zvrhlé potomky Bizetovy svůdnice“.{{Citace elektronické monografie|příjmení= Macdonald|jméno= Hugh|titul= Carmen|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/O008315?q=Carmen&hbutton_search.x=37&hbutton_search.y=9&source=omo_t237&source=omo_gmo&source=omo_t114&search=quick&pos=22&_start=1#firsthit|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 29 March 2012|jazyk=anglicky}} [173] => [174] => Bizet údajně pohrdal hudbou, kterou napsal pro Escamilla: „žádali splašky, a tak je dostali“, pronesl prý o toreadorově písni, ale jak poznamenává Dean, „otřepanost leží v charakteru, nikoliv v hudbě“.{{sfn|Dean|1965|s=221–224}} Micaelina hudba byla kritizována za prvky „gounodismu“, ačkoli podle Deana má její hudba větší náboj, než kterékoliv z [[Charles Gounod|Gounodových]] vlastních hrdinek.{{sfn|Dean|1965|s=226}} [175] => [176] => == Historie uvádění == [177] => === Premiéra === [178] => ==== Přípravy a obsazení rolí ==== [179] => Hledání pěvkyně pro roli Carmen začalo v létě 1873. Podle spekulací tisku byla favoritkou Zulma Bouffar, která snad byla preferovanou volbou libretistů. Zpívala hlavní role v mnoha operách [[Jacques Offenbach|Jacquese Offenbacha]], ale pro Bizeta byla nepřijatelná a du Locle ji odmítl jako nevhodnou.{{sfn|Curtiss|s=355}} V září se obrátili na francouzskou sopranistku Marii Rozeovou, známou svými předchozími triumfy v Opéra-Comique, v Národní pařížské opeře a v Londýně. Roli odmítla, poté co se dozvěděla, že bude muset na jevišti zemřít.{{sfn|Dean|1965|s=110}} Role pak byla nabídnuta francouzské mezzosopranistce [[Célestine Galli-Marié|Célestině Galli-Marié]], která po několikaměsíčním vyjednávání s du Loclem souhlasila s podmínkami.{{sfn|Curtiss|s=364}} Galli-Marié, náročná a někdy prudká umělkyně, se ukázala být pevným Bizetovým spojencem, často podporujícím jeho odpor vůči požadavkům vedení divadla na „uhlazení“ díla.{{sfn|Curtiss|s=383}} V té době se obecně věřilo, že se skladatelem měla během měsíců zkoušek milostný poměr. [180] => [181] => Hlavní tenorový part Dona José byl dán francouzskému tenorovi [[Paul Lhérie|Paulu Lhérieovi]], vycházející hvězdě Opéra-Comique, která se nedávno objevila v dílech [[Jules Massenet|Masseneta]] a [[Léo Delibes|Delibese]]. Později se stal barytonem a v roce 1887 zpíval roli Zurgy v Bizetových ''Lovcích perel'' při premiéře v Covent Garden.{{Citace elektronické monografie|příjmení=Forbes|jméno=Elizabeth|url=http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/O902707?q=Paul+Lherie&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit|titul=Lhérie [Lévy], Paul|vydavatel=Oxford Music Online|datum přístupu=1 March 2012|jazyk=anglicky}} [[Jacques Bouhy]], obsazený do role Escamilla, byl mladý belgický baryton, který se již objevil v náročných rolích jako byly Mefistofeles v Gounodově ''[[Faust (opera)|Faustovi]]'' a hlavní role v [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartově]] ''[[Figarova svatba|Figarově svatbě]]''.{{Citace elektronické monografie|příjmení= Forbes|jméno= Elizabeth |url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/03701?q=Joseph+Bouhy&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit|titul= Bouhy, Jacques(-Joseph-André)|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 1 March 2012|jazyk=anglicky}} Francouzská sopranistka [[Marguerite Chapuy]], která zpívala Micaelu, byla na počátku své nedlouhé kariéry, během které krátce zazářila v londýnském Královském divadle Drury Lane; anglický [[impresário]] James H. Mapleson ji považoval za „jednu z nejvíce okouzlujících zpěvaček, které jsem měl tu čest poznat“. Nicméně se v roce 1876 vdala, nadobro opustila jeviště a odmítla Maplesonovy značné peněžní pobídky k návratu.{{Citace monografie|příjmení=Mapleson|jméno=James H.|titul= The Mapleson Memoirs, ''Volume I, Chapter XI''|url= http://www.gutenberg.org/files/36143/36143-h/36143-h.htm|kapitola= Marguerite Chapuy|vydavatel= Belford, Clarke & Co.|místo= Chicago, New York and San Francisco|rok= 1888|jazyk=anglicky}} [182] => [183] => ==== Premiéra a její ohlas ==== [184] => [[Soubor:Prudent-Louis Leray - Poster for the première of Georges Bizet's Carmen.jpg|náhled|Plakát pro premiéru, anonymní umělec, 1875|alt=Černobílý plakát- jeviště s padající ženou drženou mužem, v okolí asi 10 lidí; dole nápis Carmen]] [185] => [186] => Vzhledem k tomu, zkoušky začaly až v říjnu 1874 a trvaly déle, než se předpokládalo, premiéra se opozdila.{{sfn|Dean|1965|s=111–12}} Poslední zkoušky probíhaly dobře a ve všeobecně optimistické náladě byla premiéra stanovena na 3. března 1875, shodou okolností na den, kdy měl být Bizet jmenován rytířem [[Řád čestné legie|čestné legie]].{{refn|Bizet byl na začátku února informován o blížícím se udělení a řekl Carvalhově ženě, že dluží tuto poctu jejímu manželovi, za podporu a uvádění jeho děl.{{sfn|Curtiss|s=386–87}}|group= "pozn."}} Na premiéru, kterou dirigoval [[Adolphe Deloffre]], se dostavilo mnoho předních hudebních osobností Paříže, mezi nimi Massenet, Offenbach, Delibes a Gounod;{{sfn|Dean|1965|s=114–15}} během představení si posledně jmenovaný hořce stěžoval, že mu Bizet ukradl hudbu pro Micaelinu árii: „Ta melodie je moje!“{{sfn|Curtiss|s=391}} Halévy zaznamenal své dojmy z premiéry v dopise kamarádovi, první jednání bylo zjevně dobře přijato, s potleskem pro hlavní čísla a četnými vyvoláními. První část 2. jednání také proběhla dobře, ale po toreadorově písni nastal, jak Halévy poznamenal, „chlad“. Ve 3. jednání si vysloužila potlesk pouze Micaelina árie a diváci byli stále nepokojnější. Závěrečné jednání provázelo „ledové nepřátelství od začátku do konce“ a Bizetovi zůstalo „jen utěšování od několika přátel“.{{sfn|Dean|1965|s=114–15}} Kritik Ernest Newman napsal později, že sentimentální publikum Opéra-Comique bylo „šokováno drastickým realismem děje“ a nízkou a pokřivenou morálkou většiny postav.{{sfn|Newman|s=248}} Podle skladatele [[Benjamin Godard|Benjamina Godarda]] Bizet v odpověď na obdržený kompliment odsekl: „Nevidíš, že žádný z těch měšťáků nepochopil jediné zatracené slovo z díla, které jsem pro ně napsal?“{{sfn|Dean|1965|s=116}} Protikladem tomu znělo Massenetovo blahopřání Bizetovi krátce po skončení představení: „Jak šťastný dnes musíte být – je to velký úspěch!“.{{sfn|Curtiss|s=395–96}} [187] => [188] => Novinové recenze nazítří po premiéře se nesly v tónech od zklamání až po rozhořčení. Konzervativnější kritici si stěžovali na „wagnerismus“ a přehlušení hlasu orchestrem.{{sfn|Dean|1965|s=117}} Byli konsternováni, že hrdinka je spíše amorální svůdkyní než ctnostnou ženou;{{sfn|Steen|s=604–05}} Galli-Mariino pojetí role popsal jeden kritik jako „opravdové ztělesnění hříchu“.{{sfn|Dean|1965|s=117}} Jiní srovnávali práci nepříznivě s tradičním repertoárem Opéra-Comique autorů [[Daniel Auber|Aubera]] a [[François Adrien Boieldieu|Boieldieua]]. Léon Escudier v ''L'Art Musical'' označil hudbu ''Carmen'' jako „nudnou a obskurní… sluch se unavuje čekáním na kadenci, která nikdy nepřichází“.{{sfn|Dean|1965|s=118}} Zdálo se, že Bizet obecně nedokázal splnit očekávání, a to jak těch, kteří (vzhledem k minulým spojením Halévy a Meilhaca) očekávali něco ve stylu Offenbacha, tak i kritiků jako Adolphe Jullien, kteří předpokládali [[Richard Wagner|wagnerovské]] hudební drama. Mezi několika málo pozitivními kritiky byl básník [[Théodore de Banville]]; píšící do ''Le National'', chválil Bizeta za předvedení dramatu se skutečnými muži a ženami místo obvyklých „loutek“ žánru Opéra-Comique.{{sfn|Curtiss|s=408–09}} [189] => [190] => Během svého počátečního uvádění v Opéra-Comique se ''Carmen'' nedočkala zvláštní obliby veřejnosti; nějaký čas se střídavě hrála spolu s mnohem populárnějším [[Giuseppe Verdi|Verdiho]] ''[[Rekviem (Verdi)|Requiem]]''.{{sfn|Curtiss|s=379}} ''Carmen'' se často hrála v poloprázdném sále, dokonce i když vedení velké množství vstupenek rozdalo.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} Ráno 3. června, den po 33. představení opery, Bizet náhle ve věku 36 let zemřel. Byl to den jeho svatebního výročí. Představení bylo toho večera zrušeno; tragické okolnosti přinesly dočasné zvýšení veřejného zájmu během krátkého období před skončením sezóny. Du Locle uvedl ''Carmen'' znovu v listopadu 1875 s původním obsazením a do 15. února 1876 proběhlo dalších 12 představení, takže za jeden rok od premiéry se v Paříži konalo celkem 48 představení v původní produkci.{{sfn|Curtiss|s=427–28}} Mezi těmi, kteří navštívili jedno z těchto pozdějších představení, byl ruský skladatel [[Petr Iljič Čajkovskij]], který napsal své mecenášce [[Naděžda von Meck|Naděždě von Meck]]: „''Carmen'' je mistrovské dílo v každém smyslu slova… jeden z těch vzácných výtvorů, které vyjadřují úsilí celé hudební epochy.“{{sfn|Weinstock|s=115}} Po odehrání prvního nastudování se však ''Carmen'' v Paříži neuváděla až do roku 1883.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} [191] => [192] => === Další rané inscenace === [193] => [[Soubor:Bizet - Carmen - Famous Carmens of the Past - The Victrola book of the opera.jpg|náhled|vlevo|upright|Roli Carmen v raných inscenacích zpívalo mnoho proslavených umělkyň.|alt=černobílý plakát, koláž jedenácti žen, představitelek Carmen]] [194] => [195] => ==== Triumfy ve Vídni, v Německu a jinde ==== [196] => Krátce před svou smrtí Bizet podepsal smlouvu na produkci ''Carmen'' ve [[Vídeňská státní opera|Vídeňské dvorní opeře]]. Pro tuto verzi, poprvé uvedenou 23. října 1875, francouzský skladatel a Bizetův přítel [[Ernest Guiraud]] nahradil původní mluvené dialogy [[recitativ]]y, aby vytvořil formát [[Grand opera|velké opery]]. Guiraud také přeorchestroval hudbu z Bizetovy [[suita|suity]] ''[[L'Arlésienne]]'', aby vytvořil velkolepý balet ve druhém jednání.{{sfn|Curtis|1965|s=426}} Krátce před počátečním uvedením ve Vídni se režisér dvorní opery [[Franz von Jauner]] rozhodl využít části původních dialogů spolu s některými z Guiraudových recitativů; tento hybrid a celá recitativní verze se pak staly standardem pro inscenace opery mimo Francii po zbytek 19. století a většinu [[20. století]].{{sfn|Dean|1965|s=129 (n)}} [197] => [198] => Přes jisté odchylky od původního Bizetova formátu a některé výhrady kritiků se vídeňská inscenace z roku 1875 setkala u veřejnosti s velkým úspěchem, a ocenili ji i [[Richard Wagner]] a [[Johannes Brahms]]. Druhý zmiňovaný údajně viděl operu 20krát a řekl, že by „šel na konec světa, aby Bizeta objal“.{{sfn|Curtiss|s=426}} Vídeňským triumfem začal rychlý vzestup opery k celosvětové slávě. [199] => [200] => V únoru 1876 měla premiéru inscenace ''Carmen'' v [[Brusel]]u v divadle [[La Monnaie]]. V následujícím roce se vrátila s pěvkyní původní premiéry v Paříži [[Célestine Galli-Marié]] v titulní roli, načež se stala trvalou součástí repertoáru tohoto divadla. Dne 17. června 1878 byla ''Carmen'' uvedena v [[Londýn]]ě v divadle [[Her Majesty's Theatre]] (existuje i v současnosti a nachází se ve [[West End]]u v [[City of Westminster]]). Zde začala mezzosopranistka [[Minnie Hauk]] své dlouhodobé působení v roli Carmen. Souběžná produkce v londýnském [[Royal Opera House]] v [[Covent Garden]] s italsko-francouzskou hvězdou [[Adelina Pattiová|Adelinou Pattiovou]] byla zrušena, neboť pěvkyně od svého angažmá odstoupila. Úspěšná produkce ''Carmen'' z [[Her Majesty's Theatre]] zpívaná v italštině se v [[Irsko|irském]] [[Dublin]]u rovněž dočkala nadšeného přijetí. [201] => [202] => Dne 23. října 1878 proběhla [[Spojené státy americké|americká]] premiéra opery na [[Newyorská hudební akademie|Newyorské hudební akademii]]. Tentýž rok se ''Carmen'' poprvé představila v [[Ruské impérium|ruském]] hlavním městě [[Petrohrad]]ě.{{sfn|Curtiss|s=114–15}}{{sfn|Curtiss|s=427}} [203] => [204] => V následujících pěti letech byly provedena v mnoha evropských a amerických městech. ''Carmen'' si získala zvláštní oblibu v [[Německo|Německu]], kde ji kancléř [[Otto von Bismarck]] patrně viděl při 27 různých příležitostech a [[Friedrich Nietzsche]] se nechal slyšet, že se „stává lepším člověkem, když k němu promlouvá Bizet“.{{sfn|Nietzsche|s=3}}{{sfn|Curtiss|s=429–31}} ''Carmen'' byla také oceňována v mnoha francouzských provinčních městech, včetně [[Marseille]], [[Lyon]]u a v roce 1881 v [[Dieppe (Seine-Maritime)|Dieppe]], kde opět vystoupila Galli-Marié v roli Carmen. V srpnu 1881 zpěvačka napsala Bizetově vdově a oznámila jí, že španělská premiéra ''Carmen'' v [[Barcelona|Barceloně]] byla „dalším velkým úspěchem“.{{sfn|Curtiss|s=430}} Avšak [[Léon Carvalho]], který mezitím převzal vedení Opéra-Comique, stále považoval dílo za nemorální a odmítl je znovu uvést. Libretisté Meilhac a Halévy byli nakloněni opětovnému uvedení, ovšem jen za předpokladu, že by v něm nevystupovala Galli-Marié; její pojetí role považovali za příčinu neúspěchu původní inscenace.{{sfn|Curtiss|s=429–31}} [205] => [206] => V dubnu 1883 Carvalho nakonec obnovil ''Carmen'' v Opéra-Comique s francouzskou sopranistkou [[Adèle Isaac]]ovou, v nedostatečně nazkoušené inscenaci zbavené některých kontroverzích prvků originálu. Kritikové vehementně odsuzovali Carvalha za vytvoření parodie toho, co bylo považováno za mistrovské dílo francouzské opery; nicméně tato verze si získala oblibu veřejnosti a hrála se ve vyprodaných sálech. V říjnu Carvalho podlehl nátlaku a inscenaci pozměnil; do role Carmen vrátil zpět Galli-Marié a obnovil partituru a libreto do formy z roku 1875.{{sfn|Dean|1965|s=130–31}} [207] => [208] => ==== První ''Carmen'' v českých zemích ==== [209] => V Českých zemích byla Carmen poprvé provedena roku 1880 a to německy v pražském [[Stavovské divadlo|Stavovském divadle]].{{Citace periodika|url=http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ptb&datum=18800328&query=%22carmen%22&ref=anno-search&seite=5|periodikum= Prager Tagblatt|datum= 28. 3. 1880|strany=5–6|titul=Theater, Kunst und Literatur. Carmen (německy)}} V češtině byla provedena [[Národní divadlo|Národním divadle]] 3. ledna 1884 v překladu [[Eliška Krásnohorská|Elišky Krásnohorské]].{{Citace elektronické monografie |titul=Georges Bizet |vydavatel=Národní Divadlo | url=https://www.narodni-divadlo.cz/cs/umelec/georges-bizet | ref=harv | datum přístupu=2018-02-09}} Představení dirigoval [[Mořic Stanislav Anger|Mořic Anger]], režíroval je František Hynek. Roli Carmen zpívala sopranistka [[Irma Reichová]], Dona Josého Antonín Vávra, Escamilla František Hynek a Micaelu Marie Laušmanová. Do konce roku 1884 byla Carmen v Národním divadle provedena celkem devatenáctkrát.{{Citace elektronické monografie | titul=Carmen (Opera) |vydavatel=Národní Divadlo | url=http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=784&pn=256affcc-f002-2000-15af-c913k3315dpc | ref=harv | datum přístupu=2018-02-09}} Tehdejší Divadelní listy ocenily výkon Irmy Reichové v roli Carmen při premiéře: „Síla hlasu jejího stoupala až ku rozhodnému výsledku finálnímu, tak že posluchače zajímati, ba unášeti dovedla“. A ocenily i pečlivé přípravy a provedení kapelníkem Angrem, i „dosti hladký“ překlad Elišky Krásnohorské. Hodnocení hudební složky se neslo v duchu mírné kritiky: „Provedení opery té na divadle českém stihlo intence skladatelovy trefným obsazením a skvělou výpravou v míře dokonalé; neboť bez těchto závažných činitelů musela by značně utrpěti partitura, jež se právě vznešenosti své hudební dikce neb dokonce vymožeností nejnovější doby, jíž náleží, nevyznamenává.“ [210] => {{Citace periodika [211] => | příjmení = [212] => | jméno = [213] => | autor = B. [214] => | odkaz na autora = [215] => | spoluautoři = [216] => | titul = Z divadel [217] => | periodikum = Divadelní listy [218] => | odkaz na periodikum = [219] => | rok = 1884 [220] => | datum = 1884-01-05 [221] => | ročník = 5 [222] => | číslo = 1 [223] => | strany = 10 [224] => | url = http://kramerius.divadlo.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=1945&start=1&end=18 [225] => | issn = 1805-3653 [226] => | jazyk = [227] => }} [228] => [229] => [230] => ==== Úspěch v Metropolitní opeře v New Yorku ==== [231] => [[Soubor:Carmen at the Met1915.jpg|náhled|''Carmen'' v [[Metropolitní opera|Metropolitní opeře]] v [[New York]]u v roce 1915. Reklamní fotografie se třemi hlavními hvězdami: [[Geraldine Farrar]], [[Enrico Caruso]] a [[Pasquale Amato]]|alt=Složený snímek pěti černobílých fotografií, zachycující stojící postavy, hlavní představitele opery]] [232] => [233] => Dne 9. ledna 1884 byla ''Carmen'' poprvé uvedena v [[Metropolitní opera|Metropolitní opeře]] v [[New York]]u se smíšeným kritickým přijetím. Deník ''[[The New York Times|New York Times]]'' uvítal Bizetovu „hezkou a efektivní práci“, ale výkon Zelie Trebelli v titulní roli považoval za horší než u Minnie Haukové. ''Carmen'' byla přesto rychle začleněna do pravidelného repertoáru Metropolitní opery. V únoru 1906 [[Enrico Caruso]] poprvé zpíval roli Dona Josého v Metropolitní opeře; v této úloze vystupoval až do roku 1919, což bylo jen dva roky před jeho smrtí.{{Citace elektronické monografie|titul= The Metropolitan Opera Archives|url= http://archives.metoperafamily.org/archives/frame.htm|vydavatel= Metropolitan Opera|datum přístupu= 4 March 2012|jazyk= anglicky|url archivu= https://web.archive.org/web/20180812164001/http://archives.metoperafamily.org/archives/frame.htm|datum archivace= 2018-08-12|nedostupné= ano}} (vyhledávání klíčových slov: zadat „Carmen“ a požadovaný časový rozsah) Na turné s Metropolitní operou 17. dubna 1906 zpíval roli v [[Grand Opera House]] v [[San Francisco|San Franciscu]]. Poté zůstal vzhůru až do tří hodin ráno a pročítal recenze v časných vydáních novin pro nastávající den.{{sfn|Winchester|s=206–09}} O dvě hodiny později ho probudily první silné otřesy [[Zemětřesení v San Franciscu 1906|zemětřesení v San Franciscu]], po nichž spolu s ostatními herci a zpěváky spěšně unikl z hotelu Palace.{{sfn|Winchester|s=221–23}} [234] => [235] => ''Carmen'' si udržovala popularitu i u následujících generací amerických operních návštěvníků; k počátku roku 2011 se v samotné Metropolitní opeře odehrála téměř tisíckrát. Podobný úspěch měla i v dalších amerických městech a ve všech částech světa a v mnoha jazycích.{{sfn|Curtiss|s=435–36}} Carmenina Habanera z prvního jednání a toreadorova píseň „Votre toast“ z 2. jednání patří mezi nejpopulárnější a nejznámější ze všech operních árií,{{Citace elektronické monografie|titul= Ten Pieces|url= http://www.bbc.co.uk/programmes/articles/PfZrGYnFV7zgRMcrqzp1zW/habanera-and-toreador-song-from-carmen-suite-no-2|vydavatel= BBC|rok= 2016|datum přístupu= 22 May 2016|jazyk=anglicky}} ta druhá je dle Newmana „úžasný kus chvastounství“, „proti kterému se hlasy a obočí puristů dlouho marně zvedají“.{{sfn|Newman|s=274}} [236] => [237] => === Různé verze provedení opery === [238] => Většina inscenací mimo Francii následovala vzor vytvořený ve Vídni a zahrnovala bohaté baletní mezihry a další podívanou, praxi, kterou opustil [[Gustav Mahler|Mahler]], když dílo znovu uvedl ve Vídni roku 1900.{{sfn|Newman|s=248}} Ještě v roce 1919 si zestárlý Bizetův současník [[Camille Saint-Saëns]] stěžoval na „podivný nápad“ s přidáním baletu, který považoval za „šeredný kaz na tomto mistrovském díle“, a divil se, proč to dosud žijící Bizetova vdova dovolila.{{sfn|Curtiss|s=462}} [239] => [240] => V Opéra-Comique po svém oživení v roce 1883 byla ''Carmen'' vždy uváděna v mluvené verzi s minimálními hudebními ozdobami.{{sfn|Dean|1965|s=218–21}} Do roku 1888, 50. výročí Bizetova narození, tam byla opera provedena 330 krát;{{sfn|Curtiss|s=435}} do roku 1938, jeho stého výročí, celkový počet představení ''Carmen'' v tomto v divadle dosáhl 2271.{{sfn|Steen|s=606}} Nicméně mimo Francii zůstala praxe užívání recitativů po mnoho let normou; inscenace londýnské Carl Rosa Opera Company z rocku 1947 a inscenace Waltera Felsensteina roku 1949 v Komische Oper Berlin jsou mezi prvními známými příklady, kdy byla dialogová verze použita jinde než ve Francii.{{sfn|Dean|1965|s=218–21}}{{sfn|Neef|s=62}} Žádná z těchto inovací však příliš nenarušila běžnou praxi; podobný pokus byl proveden v Covent Garden v roce 1953, byl ale spěšně stažen a první americkou produkci s mluvenými dialogy v Coloradu roku 1953 stihl podobný osud.{{sfn|Dean|1965|s=218–21}} [241] => [242] => Dean komentoval toto pokřivení dramatické složky, způsobené potlačením dialogů; výsledný efekt je podle něj to, že děj se pohybuje vpřed „v sérii trhaných skoků namísto hladkého přechodu“, a že většina vedlejších postav je značně upozaděna.{{sfn|Dean|1965|s=218–21}}{{sfn|McClary|s=18}} Teprve koncem 20. století zdomácněly dialogové verze v operních domech mimo Francii, ale stále neexistuje žádné všeobecně uznávaná celková partitura. Vydání německého muzikologa Fritze Oesera z roku 1964 se pokusilo vyplnit tuto mezeru, avšak podle Deana neuspokojivě. Oeser znovu navrátil materiál odstraněný Bizetem během prvních zkoušek a ignoroval mnoho z pozdních změn a zlepšení, které skladatel udělal bezprostředně před prvním provedením;{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} podle Susan McClaryové tak „bezděčně konzervuje raný náčrt opery jako definitivu“.{{sfn|Curtiss|s=25–26}} Na počátku 21. století Robert Didion a Richard Langham-Smith připravili nové edice, vydané Schottem, respektive Petersem.{{sfn|Wright|1980|s=xviii–xxi}} Každý se výrazně odchyluje od Bizetovy vokální partitury z března 1875, publikované během jeho života poté, co Bizet osobně opravil korekturní výtisk; Dean se domnívá, že tato vokální partitura by měla být základem jakékoli standardní edice.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} Lesley Wrightová, současná bizetovská badatelka, poznamenává, že na rozdíl od jeho krajanů [[Jean-Philippe Rameau|Rameaua]] a [[Claude Debussy|Debussyho]] Bizetovi nevyšlo kritické vydání jeho hlavních děl;{{sfn|Wright|1980|s=ix-x}} pokud by se mělo objevit, říká: „lze očekávat, že nějaký další badatel se pokusí upřesnit detaily této živé partitury, která fascinuje veřejnost i umělce po více než sto let.“{{sfn|Wright|1980|s=xviii-xxi}} Nicméně obliba ''Carmen'' přetrvává; podle Macdonalda: „Nezapomenutelnost Bizetových melodií bude udržovat hudbu Carmen živou na věčné časy“ a její status populární klasiky nemá obdobu se žádnou jinou francouzskou operou. [243] => [244] => === Další provedení ''Carmen'' v českých zemích === [245] => Carmen zůstala od své pražské premiéry v roce 1880 v českých zemích prakticky nepřetržitě na repertoáru divadel. Např. v devadesátých letech 19. století se v Praze dávala celkem 54krát, šlo o nejčastěji uváděnou francouzskou operu.{{Citace monografie [246] => | příjmení = Jihlavcová [247] => | jméno = Marie [248] => | příjmení2 = [249] => | jméno2 = [250] => | titul = PŘIJETÍ OPER FRANCOUZSKÝCH SKLADATELŮ ČESKOU VEŘEJNOSTÍ V 90. LETECH 19. STOLETÍ: NÁRODNÍ DIVADLO V PRAZE [251] => | vydání = [252] => | vydavatel = UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI [253] => | místo = Olomouc [254] => | rok vydání = 2012 [255] => | počet stran = [256] => | strany = 72 [257] => | isbn = [258] => | url = https://theses.cz/id/eii9y8/PIJET_OPER_FRANCOUZSKCH_SKLADATEL.pdf [259] => }} Opera se uváděla v českém znění, v překladech Elišky Krásnohorské a operního zpěváka a překladatele [[Rudolf Vonásek|Rudolfa Vonáska]].{{Citace elektronického periodika [260] => | příjmení = [261] => | jméno = [262] => | titul = Nová Carmen bez mantily - Jihočeské divadlo [263] => | periodikum = [264] => | vydavatel = ihočeské divadlo [265] => | url = https://www.jihoceskedivadlo.cz/divadlo/novinky/1053-nova-carmen-bez-mantily?page=66 [266] => | datum vydání = [267] => | jazyk = [268] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20190228130349/https://www.jihoceskedivadlo.cz/divadlo/novinky/1053-nova-carmen-bez-mantily?page=66 [269] => | datum přístupu = 2019-02-28 [270] => | datum archivace = 2019-02-28 [271] => }} [272] => [273] => V roce 1890 hostovala v této roli ruská sopranistka Marie Muromceva-Klimentová. Kritik Karel František Hejda „ji řadil k nejlepším interpretkám této role v Národním divadle, ale v jejím výkonu postrádal psychologickou věrnost“, noviny [[Národní listy]] však zhodnotily „její ztvárnění jako dokonalé, jak po pěvecké, tak po herecké stránce“. [274] => [275] => V [[Národní divadlo|Národním divadle]] v Praze byla ''Carmen'' uvedena ve 11 inscenacích (premiéry 1884, 1891, 1900, 1926, 1936, 1947, 1948, 1954, 1966, 1977, 1999). V roli Carmen se postupně vystřídalo celkem 128 sólistek.{{Citace elektronického periodika [276] => | titul = Národní divadlo [277] => | periodikum = archiv.narodni-divadlo.cz [278] => | url = http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Titul.aspx&ti=15&sz=0&abc=C&pn=456affcc-f401-4000-aaff-c11223344aaa [279] => | datum přístupu = 2019-02-27 [280] => }} V lednu 1908, dvakrát v roce 1908 a šestkrát v roce 1918 jako Carmen vystoupila Ema Destinnová.{{Citace elektronického periodika [281] => | titul = Národní divadlo [282] => | periodikum = archiv.narodni-divadlo.cz [283] => | url = http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=SeznamPredstaveni.aspx&sz=0&ic=0&ju=1488&pn=456affcc-f401-4000-aaff-c11223344aaa [284] => | datum přístupu = 2019-02-27 [285] => }} V letech 1999-2002 zpívala tuto roli celkem devatenáctkrát [[Dagmar Pecková]]{{Citace elektronického periodika [286] => | titul = Národní divadlo [287] => | periodikum = archiv.narodni-divadlo.cz [288] => | url = http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=SeznamPredstaveni.aspx&sz=0&ic=0&ju=22&pn=456affcc-f401-4000-aaff-c11223344aaa [289] => | datum přístupu = 2019-02-28 [290] => | ref= divadlo_beta [291] => }} a dostala za ni pro rok 1999 [[Cena Thálie|Cenu Thálie]] v kategorii ženský operní výkon.{{Citace elektronického periodika [292] => | titul = Historie Cen Thálie [293] => | periodikum = www.ceny-thalie.cz [294] => | url = http://www.ceny-thalie.cz/historie.php [295] => | datum přístupu = 2019-02-28 [296] => }} Po založení Československa vzniklo nové [[Národní divadlo moravskoslezské|české operní divadlo v Ostravě]]. ''Carmen'' uvedlo na úvod své třetí sezóny (premiéra 27. září 1921, dirigoval Emanuel Bastl) a pak ji nově nastudovalo roku 1931. Další inscenace měly premiéry v letech 1938, 1950, 1955, 1966, 1978, 1989, 1995 a 2010.{{Citace elektronické monografie [297] => | příjmení = [298] => | jméno = [299] => | titul = Georges Bizet. Carmen [300] => | url = https://www.ndm.cz/userfiles/archiv_priloh/divadelni-archiv/programy/2009-2010/carmen-text-1420724074.pdf [301] => | vydavatel = Národní divadlo moravskoslezské [302] => | místo = Ostrava [303] => | datum vydání = 2010 [304] => | datum přístupu = 2019-02-28 [305] => }} V brněnském Národním divadle byla ''Carmen'' poprvé uvedena v prosinci 1907 v tehdejším Divadle na Veveří pod řízením Bedřicha Holečka. Následovalo dalších 14 inscenací, nejnovější z roku 2016.{{Citace elektronického periodika [306] => | příjmení = [307] => | jméno = [308] => | titul = Online archiv. Repertoire from the Year 1884 [309] => | periodikum = [310] => | vydavatel = Národní divadlo Brno [311] => | url = http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/index.php?h=inscenation&a=list&title=Carmen&number=&id_ensemble=0&id_genre=2&id_building=0&year=0&season=0&id_premiere=0&order=title-asc&search=Search [312] => | datum vydání = [313] => | jazyk = [314] => | url archivu = [315] => | datum přístupu = 2019-02-28 [316] => }} [317] => [318] => ''Carmen'' je i v současnosti v České republice velmi populární: podle databáze ''Operabase'' jí patří, co se týče početnosti uvádění, třetí místo s 447 představeními v celkem 59 produkcích mezi lety 2004 a 2018. Nejuváděnější v tomto období byla Verdiho ''[[La traviata]]'' a na druhém místě Dvořákova ''[[Rusalka (Dvořák)|Rusalka]]''.{{Citace elektronického periodika [319] => | titul = Statistics by work or composer - Operabase [320] => | periodikum = www.operabase.com [321] => | url = https://www.operabase.com/statistics/en [322] => | datum přístupu = 2019-02-28 [323] => }} [324] => [325] => == Hudba == [326] => [[Soubor:Bizet - Carmen - Act II - Carmen and Escamillo at the Inn - The Victrola book of the opera.jpg|náhled|vlevo|Carmen a Escamillo, 2. jednání]] [327] => [328] => Francouzský muzikolog Hervé Lacombe ve svém pojednání o francouzské opeře 19. století tvrdí, že ''Carmen'' je jedna z mála prací z tohoto velkého repertoáru, která obstála ve zkoušce času.Lacombe, str. 1 Zatímco Lacombe operu pevně řadí do dlouhé tradice komické opery,{{sfn|Lacombe|s=233}} podle Macdonalda toto dílo přesahuje žánr a že jeho nesmrtelnost je zajištěna „kombinací hojnosti působivých melodií, obratné harmonie a dokonale vyvážené orchestrace“. Dean spatřuje Bizetův hlavní úspěch v tom, jak dokázal vyjádřit zásadní dějové události samotnou hudbou spíše než dialogy. Jak poznamenává: „Jen málo umělců tak živě vyjádřilo muka způsobená sexuálními vášněmi a žárlivostí“. Dean zařazuje Bizetův realismus do jiné kategorie než verismus Pucciniho a dalších; ve schopnosti zapojit diváky do emocí a do utrpení svých postav srovnává skladatele s Mozartem a Verdim.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} [329] => [330] => Bizet, který nikdy navštívil Španělsko, hledal vhodný etnický materiál, který by jeho hudbě poskytl autentickou španělskou chuť.{{sfn|Dean|1980|s=759–61}} Carmenina habanera je založena na skladbě „El Arreglito“, kterou napsal španělský skladatel [[Sebastián Yradier]] (1809–65).{{refn|Dean píše, že Bizet výrazně zlepšil původní melodii; „přeměnil ji ze salónního kusu v silný nástroj charakterizace“. Podobně, melodie Manuela Garcíi použitá v předehře ke 4. jednání se vyvinuta z „drobného recitativu“ do vypjatého mistrovského díla".{{sfn|Dean|1965|s=228–32}} |group= "pozn."}} Bizet ji považoval za skutečnou lidovou melodii; když se dozvěděl o jejím moderním původu, připsal ji Yradierovi poznámkou k hlasové partituře.{{Citace elektronické monografie|příjmení= Carr|jméno= Bruce|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/13894?q=Sebastian+Yradier&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit|titul= Iradier (Yradier) (y Salaverri), Sebastián de|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 18 February 2012|display-authors=etal|jazyk=anglicky}} Bizet použil skutečnou lidovou píseň jako zdroj Carmenina vzdoru „Coupe-moi, brûle-moi“, zatímco jiné části partitury, obzvláště „Seguidilla“, využívají rytmy a instrumentaci spojenou s hudbou [[flamenco|flamenca]]. Nicméně Dean trvá na tom, že „to je francouzská, a ne španělská opera“; „cizí tělesa“, které nepochybně přispívají k jedinečné atmosféře opery, tvoří jen malou část celé hudby.{{sfn|Dean|1965|s=228–32}} [331] => {{Poslech [332] => | soubor = Carmen - Prelude to Act 1.ogg [333] => | titul = Předehra k 1. jednání (2:05) [334] => | popis = [335] => |vpravo [336] => |nápověda = ano [337] => }} [338] => Předehra k prvnímu jednání spojuje tři opakující se témata: vstup toreadorů ze 4. jednání, refrén Toreadorovy písně z 2. jednání a motiv, který ve dvou mírně odlišných formách představuje samu Carmen a osud, který ztělesňuje.{{refn|Forma, ve které je zobrazen motiv v předehře předznamenává dramatické vyvrcholení ve 4. jednání opery. Když je téma použito k zobrazení Carmen, orchestrace je lehčí, odrážející její „nestálost, smích, nepolapitelný charakter“.{{sfn|Dean|1965|s=228–32}} |group= "pozn."}} Tento motiv, hraný [[klarinet]]em, [[fagot]]em, [[Kornet (hudební nástroj)|kornetem]] a [[Violoncello|violoncellem]] přes [[tremolo]] smyčců uzavírá předehru náhlým crescendem.{{sfn|Dean|1965|s=228–32}}{{sfn|Newman|s=255}} Po zvednutí opony je divák uveden do jasné a slunečné atmosféry, prostupující úvodní scény. Žertovná obřadnost střídání stráže a koketování mezi městským lidem a dívkami z továrny předchází změně nálady, když krátký úryvek osudového motivu oznamuje Carmenin příchod. Po provokativní habaneře s úporným rafinovaným rytmem a změnami tónin plně zazní osudový motiv v okamžiku, kdy Carmen před svým odchodem vrhá květinu na Josého.{{sfn|Azaola (ed.)|s=11–14}} Na tento čin José odpovídá vášnivým sólem v tonině [[A-dur]], které podle Deana tvoří zlom v hudební charakteristice postavy.{{sfn|Dean|1965|s=221–224}} Když se znovu objeví Micaela a připojí se k Josému v duetu s teplým klarinetem a doprovodem smyčců, vrátí se nakrátko jemnější tóny. Klid je přerušen hlučnou ženskou hádkou, Carmeniným dramatickým návratem a vzdorovitou komunikací se Zunigou. Její okouzlující „Seguidilla“ vyprovokuje Josého k rozčilenému ostrému výkřiku ve vysokém Ais. Následnému Carmeninu útěku předchází krátké, ale znepokojivé opakování fragmentu z habanery.{{sfn|Dean|1965|s=228–32}}{{sfn|Azaola (ed.)|s=11–14}} Bizet několikrát toto finále přepracoval, aby zvýšil jeho dramatický účinek.{{sfn|McClary|s=25–26}} [339] => {{Poslech [340] => | soubor = Bizet - Carmen - Toreador Song (French, Musopen).ogg [341] => | titul = Votre toast, je peux vous le rendre (Toreadorova píseň) (4:31) [342] => | popis = S laskavým svolením Musopen [343] => |vpravo [344] => |nápověda = ne [345] => }} [346] => Druhé jednání začíná krátkou předehrou, založenou na melodii, kterou José zpívá v zákulisí před dalším nástupem.{{sfn|Dean|1965|s=221–224}} Sváteční scéna v hostinci předchází Escamillově bouřlivému příchodu, ve kterém je sborový zpěv davu doprovázen hudebním doprovodem s dominujícími [[Žesťový nástroj|žesti]] a [[Bicí nástroj|perkusy]].{{sfn|Azaola (ed.)|s=16–18}} Následující kvintet Newman shledává „naplněný nevídaným elánem a hudebním důvtipem“.{{sfn|Newman|s=276}} Josého vstup zahajuje dlouhou scénu vzájemného namlouvání; Carmen zpívá, tančí a hraje si s [[kastaněty]]; vzdálené troubení kornetu z kasáren, volající Josého do služby, se mísí s Carmeninou melodií, až je sotva rozpoznatelné.{{sfn|Newman|s=280}} Tlumený odkaz na osudový motiv na anglickém rohu předchází Josého „květinové árii“, plynoucí kontinuální melodii, která končí ''pianissimem'' v táhlé vysoké notě bé (hes).{{sfn|Newman|s=281}} Josého odhodlání vrátit se do služby navzdory Carmeninu vábení vede k hádce; příchod Zunigy, následný souboj a Joséův neodvratný přechod do kriminálního života hudebně vrcholí triumfálním hymnem na svobodu, který uzavírá jednání.{{sfn|Azaola (ed.)|s=16–18}} [347] => [348] => Předehra 3. jednání byla původně určena pro partituru scénické hudby k Bizetově ''[[Arlésanka|Arlésance]]'' (''L'Arlésienne''). Newman ji popisuje jako „nádhernou miniaturu s velkým dialogem a propojením mezi [[Dřevěný nástroj|dřevěnými nástroji]]“.{{sfn|Newman|s=284}} S postupem jednání , je v hudbě cítit zřejmé napětí mezi Carmen a José. V karetní scéně se živé duety Frasquity a Mercédes po příchodu Carmen stávají zlověstnými; osudový motiv podtrhuje její předtuchu smrti. Vstupní árie Micaely hledající Josého je formou tradiční kus, ačkoli hlubokého cítění. Předchází mu a uzavírá ho volání lesních rohů.{{sfn|Azaola (ed.)|s=19–20}} Střední část jednání zaujímá Escamillo a José, nyní již zjevní sokové v soupeření o Carmeninu přízeň. Hudba odráží jejich kontrastní postoje: Escamillo zůstává, jak říká Newman: „neporazitelně zdvořilý a ironický“, zatímco José je zasmušilý a agresivní.{{sfn|Newman|s=289}} Když Micaela prosí Josého, aby s ní šel k matce, tvrdost Carmeniny hudby odhaluje její nesympatickou stránku. Když José odchází a slibuje, že se vrátí, osudové téma je krátce slyšet v dřevěných deších.{{sfn|Newman|s=291}} Sebejistý zákulisní zvuk odjíždějícího Escamilla zpívajícího toreadorův refrén, tvoří výrazný kontrast k zuřivému zoufalství Josého.{{sfn|Azaola (ed.)|s=19–20}} [349] => [350] => Závěrečnému jednání předchází živá orchestrální skladba odvozená z krátké operety [[Manuel García (tenor)|Manuela García]] ''El Criado Fingido''.{{sfn|Dean|1965|s=228–32}} Po zahajovací davové scéně je pochod toreadorů veden dětským sborem; dav přivítá Escamilla před jeho krátkou milostnou scénou s Carmen.{{sfn|Azaola (ed.)|s=21}} [351] => Dlouhé finále, ve kterém José naposledy zoufale žádá Carmen a je rozhodně odmítnut, je v kritických okamžicích přerušováno nadšenými zákulisními výkřiky z býčí arény. Zatímco José zabíjí Carmen, mimojevištní sbor zpívá refrén Toreadorovy písně; osudový motiv, který byl sugestivně přítomen v různých místech během jednání, zní ''fortissimo'' spolu s krátkým odkazem na Carmeninu karetní scénu.{{sfn|McClary|s=25–26}} Josého poslední slova lásky a zoufalství jsou následována závěrečným dlouhým akordem, při němž opona padá bez dalšího hudebního nebo vokálního komentáře.{{sfn|Newman|s=296}} [352] => [353] => == Hudební čísla == [354] => Číslování pocházejí z vokální partitury (anglická verze), kterou vytiskl G. Schirmer v New York v roce 1958 z Guiraudova uspořádání z roku 1875. [355] => {{col-begin}} [356] => {{col-begin}} [357] => {{col-break}} [358] => [359] => '''1. jednání''' [360] => # Prélude (orchestr) [361] => # Sur la place chacun passe (sbor vojáků, Morales, Micaela) [362] => # Avec la garde montante (sbor uličníků, Zuniga) [363] => # La cloche a sonné (sbor lidu, vojáků, dívek z cigaretové továrny) [364] => # Habanera : L'amour est un oiseau rebelle (Carmen, sbor jako výše) [365] => # Carmen! Sur tes pas nous nous pressons! (sbor občanů a dívek z továrny) [366] => # Parle-moi de ma mère (José, Micaela) [367] => # Que se passe-t-il donc là-bas? Au secours! Au secours! (sbor dívek z cigaretové továrny, vojáci, Zuniga) [368] => # Tra-la-la… Coupe-moi, brûle-moi (Carmen, Zuniga, dívky z továrny, José) [369] => # Seguidilla : Près des remparts de Séville (Carmen, José) [370] => # Finále: Voici l'ordre; partez (Zuniga, Carmen) [371] => ::Entr'acte (orchestr) [372] => {{col-break}} [373] => '''2. jednání''' [374] => {{ol|start=12|{{li|Les tringles des sistres tintaient (Carmen, Mercédes, Frasquita)}} [375] => {{li|Vivat! Vivat le toréro! (sbor Escamillových průvodců, Zuniga, Mercédes, Frasquita, Morales, Lillas Pastia)}} [376] => {{li|Toreadorova píseň: Votre toast, je peux vous le rendre (Escamillo, Frasquita, Mercédes, Carmen, Morales, Zuniga, Lillas Pastia, sbor)}} [377] => {{li|Kvintet: Nous avons en tête une affaire! (Le Dancaire, le Remendado, Carmen, Frasquita, Mercédes)}} [378] => {{li|Halte-là! Qui va là? (José, Carmen, Mercédes, Frasquita, le Dancaire, le Remendado)}} [379] => {{li|Je vais danser en votre honneur… La fleur que tu m'avais jetée… Non! Tu ne m'aimes pas! (Carmen, José)}} [380] => {{li|Finále: Holà! Carmen! Holà! (Zuniga, José, Carmen, le Dancaire, le Remendado, Mercédes, Frasquita, sbor)}} [381] => }} [382] => ::Entr'acte (orchestr) [383] => {{col-break}} [384] => '''3. jednání''' [385] => {{ol|start=19|{{li|Écoute, compagnon, écoute (sbor podloudníků, Mercédes, Frasquita, Carmen, José, le Dancaire, le Remendado)}} [386] => {{li|Mêlons! – Coupons! (Frasquita, Mercédes, Carmen)}} [387] => {{li|Quant au douanier, c'est notre affaire (Frasquita, Mercédes, Carmen, le Dancaire, le Remendado, sbor)}} [388] => {{li|C'est des contrabandiers le refuge ordinaire (Micaela)}} [389] => {{li|Je suis Escamillo, toréro de Grenade! (Escamillo, José)}} [390] => {{li|Finale: Holà, holà, José! (Carmen, Escamillo, Micaela, Frasquita, Mercédes, le Dancaire, José, le Remendado, sbor)}} [391] => }} [392] => ::Entr'acte (orchestr) [393] => '''4. jednání''' [394] => {{ol|start=25|{{li|À deux cuartos! (sbor lidu, Zuniga, Morales, Frasquita, Mercédes)}} [395] => {{li|Les voici, voici la quadrille… Si tu m'aimes, Carmen (sbor lidu, dětí, Escamillo, Carmen, Frasquita, Mercédes)}} [396] => {{li|Finále: C'est toi! – C'est moi! (Carmen, José, sbor)}} [397] => }} [398] => {{col-end}} [399] => [400] => == Nahrávky == [401] => {{Poslech [402] => | soubor = Toreador song cleaned.ogg [403] => | titul = Orchestrální úprava hudby z Carmen [404] => | popis = Nahrávka orchestru New York Symphony Orchestra z roku 1903. (2:28) [405] => |vpravo [406] => |nápověda = ne [407] => }} [408] => ''Carmen'' byla mnohokrát nahrána, počínaje raným záznamem na voskové válce, úryvky z devadesátých letech 19. století, téměř úplným záznamem v němčině z roku 1908 s [[Ema Destinnová|Emou Destinnovou]] v titulní roli{{Citace elektronické monografie|url=https://www.marstonrecords.com/products/carmen2|titul=Carmen: The First Complete Recording|vydavatel=Marston Records|datum přístupu=22 May 2016|dead-url=ano|url archivu=https://web.archive.org/web/20130215112930/http://www.marstonrecords.com/carmen2/carmen2_tracks.htm|datum archivace=15 February 2013|jazyk=anglicky}}{{Citace elektronické monografie|titul= Recordings of Carmen by Georges Bizet on file|url= http://www.operadis-opera-discography.org.uk/CLBICARM.HTM#1 |vydavatel= Operadis|datum přístupu= 30 March 2012|jazyk=anglicky}} a kompletní nahrávkou Opéra-Comique z roku 1911 ve francouzštině. Od té doby řada předních operních domů a umělců vytvořila své vlastní nahrávky díla, a to jak ve studiových verzích, tak i živých představení.{{Citace elektronické monografie|titul= Bizet: Carmen – All recordings|url= http://www.prestoclassical.co.uk/w/59724|vydavatel= Presto Classical|datum přístupu= 8 March 2012|jazyk=anglicky}} V průběhu let byla řada verzí oceněna a znovu vydána.{{Citace monografie [409] => | příjmení = March [410] => | jméno = Ivan (ed.); Edward Greenfield; Layton, Robert [411] => | titul = The Penguin Guide to Opera on Compact Discs [412] => | vydavatel = Penguin Books [413] => | rok = 1993 [414] => | místo = London [415] => | strany = 25–28 [416] => | isbn = 0-14-046957-5 [417] => | jazyk = anglicky [418] => | url-access = registration [419] => | url = https://archive.org/details/penguinguidetoop00gree [420] => }}{{Citace monografie [421] => | editor-last= Roberts [422] => | editor-first= David [423] => | titul= The Classical Good CD & DVD Guide [424] => | vydavatel= Haymarket Consumer [425] => | rok= 2005 [426] => | místo= Teddington [427] => | strany= 172–74 [428] => | isbn= 0-86024-972-7 [429] => | jazyk= anglicky [430] => | url-access= registration [431] => | url= https://archive.org/details/gramophoneclassi00gram [432] => }} Od poloviny 90. let jsou k dispozici četné videozáznamy. Mezi ně patří Glyndebournská produkce skotského režiséra Davida McVicara z roku 2002 a produkce Královské opery v letech 2007 a 2010, obě pod vedením americké divadelní režisérky Francescy Zambello. [433] => [434] => == Carmen jako inspirace jiných děl == [435] => Po Bizetově smrti jeho přítel Ernest Guiraud upravil klíčová hudební témata z ''Carmen'' do dvou dosud často uváděných symfonických suit. [436] => [437] => V roce 1883 napsal španělský houslista a skladatel [[Pablo de Sarasate]] ''Fantasía sobre Carmen'' (''Fantazii Carmen'') pro housle, popisovanou jako „důmyslnou a technicky obtížnou“.{{Citace elektronické monografie|titul= Sarasate, Pablo de|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/24582?q=Pablo+de+Sarasate&hbutton_search.x=31&hbutton_search.y=12&source=omo_t237&source=omo_gmo&source=omo_t114&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit|vydavatel = Oxford Music Online|datum přístupu= 5 June 2012|jazyk=anglicky}} Klavírní Sonatina č. 6 (''Fantasia da kamera super Carmen'') italského skladatele [[Ferruccio Busoni]]ho z roku 1920 je založena na tématech ''Carmen''.{{Citace elektronické monografie|titul= Busoni: Sonatina No. 6 (Chamber Fantasy on Themes from Bizet's Carmen)|url= http://www.prestoclassical.co.uk/w/26359/Ferruccio-Busoni-Sonatina-No-6-Chamber-Fantasy-on-Themes-from-Bizet%27s-Carmen|vydavatel= Presto Classical|datum přístupu= 5 June 2012|jazyk=anglicky}} V roce 1967 ruský skladatel [[Rodion Ščedrin]] adaptoval části hudby ''Carmen'' do baletu ''[[Carmen (suita)|Carmen]] (Кармен-сюита''), psaném specificky pro jeho manželkou [[Maja Plisecká|Maju Pliseckou]], primabalerinu [[Velké divadlo|Velkého divadla v Moskvě]].{{Citace elektronické monografie|příjmení= Walket|jméno= Jonathan, and Latham, Alison|titul= Shchedrin, Rodion Konstantinovich|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/opr/t114/e6145?q=Rodion+Shchedrin&hbutton_search.x=18&hbutton_search.y=6&source=omo_t237&source=omo_gmo&source=omo_t114&search=quick&pos=3&_start=1#firsthit|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 14 March 2012|jazyk=anglicky}}{{Citace periodika|příjmení= Greenfield|jméno= Edward|titul= Bizet (arr. Shchedrin). Carmen – Ballet|periodikum= Gramophone|datum vydání= April 1969|strany=48|jazyk=anglicky}} [438] => [439] => Postava „Carmen“ je od počátku kinematografie pravidelným námětem filmů. Vznikaly v různých jazycích a kulturních oblastech, natáčeli je přední režiséři včetně amerického režiséra [[Raoul Walsh|Raoula Walshe]] (1915),{{Citace elektronické monografie|url= http://www.imdb.com/title/tt0005061/|titul= Carmen (1915)|vydavatel= IMDb|datum přístupu= 22 May 2016|jazyk=anglicky}} [[Cecil B. DeMille|Cecila B. DeMille]] (1915),{{Citace elektronické monografie|url= http://www.imdb.com/title/tt0005060/|titul= Carmen (1915)|vydavatel= IMDb|datum přístupu= 23 May 2016|jazyk=anglicky}} [[Otto Preminger|Otty Premingera]] (1954) a [[Jean-Luc Godard]]a (1984).{{Citace periodika|příjmení= Canby|jméno= Vincent|titul= Screen: Godard's ''First Name: Carmen'' Opens|url= https://www.nytimes.com/movie/review?res=9A0DE5D71638F930A3575BC0A962948260|periodikum= The New York Times|datum vydání= 3 August 1984|datum přístupu= 22 May 2016|jazyk=anglicky}} Premingerova ''Carmen Jones'' byla adaptací stejnojmenného broadwayského muzikálu z roku 1943. Příběh je přenesen do Chicaga 40. let 20. století a využívá čistě afroamerické obsazení.{{Citace periodika|příjmení= Crowther|jméno= Bosley|titul= Up-dated Translation of Bizet Work Bows|url= https://movies.nytimes.com/movie/review?res=9805EEDD113FE33BBC4151DFB667838F649EDE|periodikum= The New York Times|datum vydání= 29 October 1954|jazyk=anglicky}} Film ''[[Georges Bizet: Carmen]]'' Francesco Rosiho z roku 1984 s americkou sopranistkou Julií Migenesovou a španělským tenorem [[Plácido Domingo|Plácido Domingem]] je celkově věrný původnímu příběhu a Bizetově hudbě.{{Citace periodika|příjmení= Canby|jméno= Vincent|titul= Bizet's Carmen from Francesco Rosi|url= https://www.nytimes.com/1984/09/20/movies/bizet-s-carmen-from-francesco-rosi.html?pagewanted=all|periodikum= The New York Times|datum vydání= 20 September 1984|jazyk=anglicky}} ''Carmen na ledě'' (1990) v čele s krasobruslařskou [[Katarina Wittová|Katarinou Wittovou]], Brianem Boitanem a Brianem Orserem se inspirovala vítěznou jízdou Wittové ze [[Zimní olympijské hry 1988|Zimních olympijských her v roce 1988]].{{Citace elektronické monografie|url= http://gb.imdb.com/title/tt0243164/|titul= Carmen on Ice 1990|vydavatel= IMDb|datum přístupu= 22 March 2016|jazyk=anglicky}} Film Roberta Townsenda ''Carmen: A Hip Hopera'' z roku 2001, v němž hraje [[Beyoncé]], je moderním pokusem vytvořit afroamerickou verzi.{{Citace elektronické monografie [440] => | titul = Carmen: A Hip Hopera [441] => | url = https://www.imdb.com/title/tt0274415/ [442] => | datum přístupu = 2021-6-11 [443] => | vydavatel = IMDb.com [444] => | jazyk = en [445] => }} [446] => [447] => Carmen také interpretoval v moderním baletu jihoafrický tanečník a choreograf Dada Masilo.{{Citace periodika|url=http://edition.cnn.com/2010/WORLD/africa/11/02/south.africa.dada.masilo/index.html|titul=Dada Masilo: South African dancer who breaks the rules|příjmení=CNN|jméno=From Robyn Curnow|datum přístupu=2017-11-04|jazyk=en}} [448] => [449] => V českých zemích bylo pozadí divadelního operního představení Carmen použito ve filmu [[Bořivoj Zeman|Bořivoje Zemana]] [[Fantom Morrisvillu]]. [450] => [451] => == Odkazy == [452] => === Poznámky === [453] => [454] => [455] => === Reference === [456] => {{překlad|en|Carmen|821526442}} [457] => [458] => [459] => === Literatura === [460] => * {{Citace monografie [461] => | příjmení = Azaola [462] => | jméno = Juan Ramon (ed.) [463] => | příjmení2 = [464] => | jméno2 = [465] => | titul = A Season of Opera on DVD:, Part 4: Carmen [466] => | vydání = [467] => | vydavatel = Del Prado publishers [468] => | místo = Madrid [469] => | rok = 2003 [470] => | počet stran = [471] => | strany = [472] => | isbn = 84-9798-071-9 [473] => | jazyk = anglicky [474] => | ref = Azaola (ed.) [475] => }} [476] => * {{Citace monografie|odkaz na autora=Georges Bizet|příjmení=Bizet|jméno=Georges|titul=''Carmen'': Opera in Four Acts|url=http://www.dlib.indiana.edu/variations/scores/aaz2552/large/index.html|vydavatel=G. Schirmer|místo=New York|rok=1958|oclc=475327| jazyk = anglicky}} (Vokální partitutra, se slovy v angličtině a francouzštině, založená na uspořádání Ernesta Guirauda z roku 1875) [477] => * {{Citace monografie [478] => | příjmení1 = Buchner [479] => | jméno1 = Alexander [480] => | titul = Opera v Praze [481] => | vydavatel = Panton [482] => | místo = Praha [483] => | rok = 1985 [484] => | strany = 26, 169, 183, 199 [485] => | počet stran =236 [486] => | vydání = 1}} [487] => * {{Citace monografie|příjmení= Curtiss|jméno= Mina|titul= Bizet and His World|vydavatel= Secker & Warburg|místo= London|rok= 1959 | oclc = 505162968| jazyk = anglicky| ref = Curtiss}} [488] => * {{Citace monografie|příjmení= Dean|jméno= Winton|titul= Georges Bizet: His Life and Work|url= https://archive.org/details/georgesbizethisl0000unse_f7b2|vydavatel= J.M. Dent & Sons Ltd|místo= London|rok= 1965 | oclc = 643867230| jazyk = anglicky | ref = harv}} [489] => * {{Citace monografie [490] => | příjmení = Dean [491] => | jméno = Winton [492] => | kapitola = Bizet, Georges (Alexandre César Léopold) [493] => | editor-last = Sadie [494] => | editor-first= Stanley (ed.)|editor-link=Stanley Sadie [495] => | titul= The New Grove Dictionary of Music and Musicians [496] => | ročník = 2 [497] => | rok= 1980 [498] => | místo = London [499] => | vydavatel= Macmillan [500] => | isbn = 0-333-23111-2| jazyk = anglicky [501] => | ref = harv}} [502] => * {{Citace monografie|příjmení= Lacombe|jméno= Hervé|titul= The Keys to French Opera in the Nineteenth Century|url= https://books.google.com/?id=SQOZG847ylAC&pg=PA132 |vydavatel= University of California Press|místo = Berkeley|rok= 2001|isbn= 0-520-21719-5| jazyk = anglicky|ref=Lacombe}} [503] => * {{Citace monografie|příjmení=McClary|jméno=Susan|titul=George Bizet: Carmen|url=https://books.google.com/?id=UNGaPmlHFzgC&pg=PA25|vydavatel=Cambridge University Press|místo=Cambridge, UK|rok=1992|isbn=0-521-39897-5|jazyk=anglicky|ref=McClary}} [504] => * {{Citace monografie | příjmení=Batta | jméno=András | příjmení2=Neef | jméno2=Sigrid | titul=Opera : composers, works, performers | vydavatel=Könemann | místo=Cologne | rok=2000 | isbn=978-3-8290-3571-2 | ref=Neef | jazyk=anglicky | url-access=registration | url=https://archive.org/details/operacomposerswo00batt }} [505] => * {{Citace monografie [506] => | příjmení1 = Hostomská [507] => | jméno1 = Anna a kol. [508] => | odkaz na autora = Anna Hostomská [509] => | titul = Opera – Průvodce operní tvorbou [510] => | vydavatel = NS Svoboda [511] => | místo = Praha [512] => | rok = 2018 [513] => | počet_stran = 1466 [514] => | strany = 405–408 [515] => | isbn = 978-80-205-0637-5 [516] => | vydání = 11}} [517] => * {{Citace monografie|příjmení=Newman|jméno=Ernest|titul=Great Operas|ročník=1|vydavatel=Vintage Books|místo=New York|rok=1958|oclc=592622247| jazyk = anglicky|ref=Newman}} [518] => * {{Citace monografie [519] => | příjmení = Nietzsche [520] => | jméno = Friedrich [521] => | odkaz na autora = Friedrich Nietzsche [522] => | autor2 = Ludovici, Anthony M. (trans.) [523] => | titul = The Case Of Wagner (Vol. 8 in The Complete Works of Friedrich Nietzsche) [524] => | vydavatel = T.N. Foulis [525] => | rok = 1911 [526] => | místo = London and Edinburgh [527] => | url = http://www.gutenberg.org/files/25012/25012-h/25012-h.html [528] => | oclc= 418505| jazyk = anglicky [529] => }} [530] => * {{Citace monografie|příjmení= Schonberg|jméno= Harold C.|titul= The Lives of the Great Composers: ''Volume 2''|url= https://archive.org/details/livesofgreatcomp0000scho_g5a8|vydavatel= Futura Publications Ltd|místo= London|rok= 1975|isbn= 0-86007-723-3| jazyk = anglicky|ref=harv}} [531] => * {{Citace monografie|příjmení= Steen|jméno= Michael|titul= The Life and Times of the Great Composers|url= https://archive.org/details/livestimesofgrea0000stee|vydavatel= Icon Books|místo= London|rok= 2003|isbn= 978-1-84046-679-9| jazyk = anglicky| ref = Steen}} [532] => * {{Citace monografie|příjmení= Weinstock|jméno= Herbert|titul= Tchaikovsky|url= https://archive.org/details/bwb_KR-453-951|vydavatel= Cassel|místo= London|rok= 1946|oclc=397644| jazyk = anglicky|ref=Weinstock}} [533] => * {{Citace monografie|příjmení= Winchester|jméno= Simon|titul= A Crack in the Edge of the World|url= https://archive.org/details/crackinedgeofwor0000winc_x4o3|vydavatel= Penguin Books|místo= London|rok=2005 | isbn = 0-14-101634-5| jazyk = anglicky|ref=Winchester }} [534] => * {{Citace monografie [535] => | příjmení = Wright [536] => | jméno = Lesley a. [537] => | kapitola = Introduction: Looking at the Sources and Editions of Bizet's Carmen [538] => | editor-last = Dibbern [539] => | editor-first = Mary [540] => | rok = 2000 [541] => | titul = Carmen: A Performance Guide [542] => | vydavatel = Pendragon Press [543] => | místo = New York [544] => | isbn = 1-57647-032-6 [545] => | url = https://books.google.com/books?id=k0TXMzG2TZMC&pg=PR17 [546] => | jazyk = anglicky |ref=Wright [547] => }} [548] => [549] => === Externí odkazy === [550] => * {{commonscat}} [551] => * {{Wikicitáty|dílo=Carmen}} [552] => * {{Ndk titul|titul=Carmen|název=Carmen|autor=Mérimée,%20Prosper }} [553] => * [http://imslp.org/wiki/Carmen_(Bizet,_Georges) Partitura na webu projektu International Music Score Library Project (IMSLP)] {{fr}} Zahrnuje: [554] => ** Celou orchestrální partituru, Choudens 1877 (publikována Könemannem, 1994) [555] => ** Celá orchestrální partituru, Peters 1920 (publikovaná Kalmusem, 1987) [556] => ** Vokální partituru, Choudens 1875 [557] => * {{Citace monografie [558] => | příjmení = Mérimée [559] => | jméno = Prosper [560] => | titul = Carmen [561] => | odkaz na autora = Prosper Mérimée [562] => | vydavatel = J. Otto [563] => | překladatelé = [[Bedřich Frida]] [564] => | místo = Praha [565] => | rok = 1925 [566] => | počet stran = 89 [567] => | poznámka = Literární předloha [568] => | url = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a271fc90-0ce9-11e4-8f64-005056827e52 [569] => }} [570] => * {{Citace monografie [571] => | příjmení = Meilhac [572] => | jméno = Henri [573] => | odkaz na autora = Henri Meilhac [574] => | příjmení2 = Halévy [575] => | jméno2 = Ludovic [576] => | odkaz na autora2 = Ludovic Halévy [577] => | titul = Carmen : opera o čtyřech jednáních [578] => | vydavatel = Fr. A. Urbánek a synové [579] => | překladatelé = [[Eliška Krásnohorská]] [580] => | místo = Praha [581] => | rok = 1921 [582] => | počet stran = 55 [583] => | url = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:b7837730-baa3-11e5-b5dc-005056827e51 [584] => | poznámka = Libreto v češtině [585] => }} [586] => [587] => {{Opery Georgese Bizeta}} [588] => {{Autoritní data}} [589] => {{Portály|Hudba}} [590] => [591] => {{Nejlepší článek}} [592] => [593] => [[Kategorie:Opery a operety Georgese Bizeta]] [594] => [[Kategorie:Opery ve francouzštině]] [595] => [[Kategorie:Opery z roku 1875]] [596] => [[Kategorie:Opery poprvé uvedené v Paříži]] [] => )
good wiki

Carmen

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Célestine Galli-Marié','Théâtre de l\'Opéra-Comique','Ludovic Halévy','Henri Meilhac','Paříž','Her Majesty\'s Theatre','Španělsko','Jacques Offenbach','Jules Massenet','Romové','Národní divadlo','Prosper Mérimée'

Paříž

Romové

Romové jsou etnická a sociální skupina, která má své kořeny v Indii a postupně se rozšířila po celém světě.

Španělsko