Array ( [0] => 14775927 [id] => 14775927 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Chattušaš [uri] => Chattušaš [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - světové dědictví [1] => | název = Chattušaš
{{cizojazyčně|tr|Hattuşaş}} [2] => | obrázek = Lion Gate, Hattusa 01.jpg [3] => | popisek = [4] => | smluvní stát = Turecko [5] => | typ = kulturní dědictví [6] => | kritérium = (i)(ii)(iii)(iv) [7] => | id = 377 [8] => | oblast = [9] => | rok = 1986 [10] => | změna = [11] => | v ohrožení = [12] => | poznámky = [13] => }} [14] => {{LocMap |Turecko|label=Chattušaš|position=bottom|width=290|lat=40.019722|long=34.615278|float=right|caption=Poloha na mapě Turecka}} [15] => '''Chattušaš''' ({{Vjazyce2|tr|Hattuşaş}}) bylo hlavní město [[Chetité|Chetitské říše]]. Nachází se v blízkosti dnešní turecké obce [[Boğazkale]] dříve nazývaného Boğazköy, v [[Çorum (provincie)|Çorumské provincii]] na severovýchodě [[Střední Anatolie]]. Leží v zátočině řeky [[Kızılırmak]] (v chetitských pramenech ''Marashantiya'') 200 km východně od dnešní [[Ankara|Ankary]]. [16] => Už od počátku minulého století zde probíhá archeologický výzkum. Velké množství objevených předmětů a kamenných soch je vystaveno v Muzeu anatolských civilizací v [[Ankara|Ankaře]]. [17] => Od roku [[1986]] je zapsána na seznamu [[Světové dědictví|Světového dědictví]] [[UNESCO]]. [18] => [19] => == Chetité == [20] => Do [[Malá Asie|Malé Asie]] se [[Chetité]] dostali na konci třetího tisíciletí př. n. l. a ovládli území patřící do té doby původním obyvatelům Chattijcům. V průběhu poloviny tisíciletí vybudovali mocnou a rozlehlou říši, které se podařilo dobýt [[Babylón]], a která se stala konkurentem [[Egypt]]a či [[Asýrie]] v dobách největšího rozkvětu. Dodnes není jasné, odkud do nového působiště přitáhli. Ví se však, že byli příslušníky indoevropských národů, a jejich řeč vykazovala vzdálenou podobnost s jazyky, kterými dnes hovoří obyvatelé [[Evropa|Evropy]]. Základem [[Chetité|Chetitské říše]] bylo území dnešního tureckého vnitrozemí, na jihu zasahovala až do nynějšího [[Libanon]]u a [[Sýrie]]. Ve 13. stol. př. n. l. se Chetité střetli s Egypťany o nadvládu nad [[Sýrie|Sýrií]]. Poté, co boj skončil nerozhodně, uzavřeli [[faraon]] [[Ramesse II.]] s Chetity mír a na dotvrzení smlouvy přijal za manželku chetitskou princeznu. Chetitská říše byla velmocí, která hrála významnou úlohu v historii [[Blízký východ|Předního východu]] po dobu půl tisíciletí. Přesto byla kolem roku 1190 př. n. l. zničena divokými kmeny, jejichž bojovníci vyzbrojeni železnými zbraněmi napadli [[Řecko]] a [[Itálie|Itálii]] a posléze [[Malá Asie|Malou Asii]]. Teprve roku 717 př. n. l. však byla dobyta poslední chetitská pevnost [[Karchemiš]]. [21] => [22] => == Objev města == [23] => Roku [[1880]] pronesl [[oxford]]ský profesor Archibald Henry Sayce na své přednášce zmínku o Chetitech, sklidil však zprvu jen posměch a získal nelichotivé označení "vynálezce Chetitů". Podle Sayce žil v oblasti dnešního [[Turecko|Turecka]] a severní Sýrie před třiceti a čtyřiceti stoletími velký a mocný národ, historiky neprávem opomíjený. V té době ještě vědci nebyli schopni rozpoznat skutečný rozsah a význam chetitské říše, jejíž hlavní město Chattušaš právě začali odkrývat. [24] => Když v roce [[1834]] francouzský archeolog a cestovatel Charles Felix Marie Texier vystoupal na návrší nad vsí Bogazkale, spatřil rozvaliny města impozantní rozlohy s rovnými ulicemi a rozlehlými budovami. Město bylo obehnáno několika pásy [[Hradba|hradeb]] a kamenní lvi v nadživotní velikosti strážili brány. Uprostřed [[Zřícenina|ruin]] pak uviděl velký obdélník se zbytky sloupů, který připomínal [[Starověk|antický]] chrám či [[řím]]ské [[Fórum (antika)|fórum]]. Texier se zpočátku mylně domníval, že rozvaliny, které objevil, jsou pozůstatky římského města Tavium. Svůj nález popsal v trojsvazkovém díle Popis Malé Asie. Knize se však v roce [[1849]] nedostalo v Evropě žádné pozornosti. Texier se až do své smrti nedozvěděl, že objevil Chattušaš – centrum zaniklé říše Chetitů. [25] => V roce [[1906]] se [[expedice (výprava)|expedici]] Německé orientální společnosti pod vedením [[profesor]]a [[Asyriologie|asyrologie]] berlínské univerzity Hugo Wincklera a pracovníka Osmanského muzea v [[Istanbul]]u Theodora Makridiho podařilo odkrýt ruiny celého starověkého města a rovněž nalézt [[archiv]]y s hliněnými tabulkami popsanými [[klínové písmo|klínovým písmem]]. [26] => [27] => == Hliněné tabulky == [28] => V troskách [[starověk]]ého města byly objeveny archivy obsahující na pětatřicet tisíc [[Hliněná tabulka|hliněných tabulek]] popsaných [[Klínové písmo|klínovým písmem]]. Jejich obsahem byly státní resp. kultovní dokumenty, královské [[Letopisy|anály]], korespondence, naučná i krásná literatura a další texty, které vedly alespoň k částečnému poznání života tehdejší chetitské společnosti. Veškeré záznamy byly vedeny chetitským jazykem. Vědcem, který se nejvýrazněji zasloužil o poznání historie dlouho utajeného národa, se stal bezesporu český rodák [[Bedřich Hrozný]], jemuž se roku [[1913]] podařilo tuto řeč rozluštit. Kromě klínového písma, které přejali od obyvatel sousední [[Mezopotámie]], používali Chetité také [[chetitské hieroglyfy|hieroglyfické písmo]]. [29] => [30] => == Město == [31] => === Historie města === [32] => Nejvýznamnější centrum [[kmen (sociologie)|kmene]] Chattijců, rozsáhlé hradní město Chattušaš, bylo vybudováno v polovině 3. tisíciletí př. n. l. a pojmenováno po svých zakladatelích. Kolem roku 1800 př. n. l. dobyl město chetitský král Anittaš a srovnal jej se zemí. Jeho nástupce chetitský [[panovník]] Chattušili I. poté Chattušaš obnovil a prohlásil jej [[hlavní město|hlavním městem]] Chetitské říše, jež sloužilo jako základna k dalšímu rozšiřování chetitského území. Na přelomu 13. a 12. století bylo město zničeno takzvanými [[mořské národy|mořskými národy]], početnými a bojovnými evropskými kmeny, jejichž [[bojovníci]] byli vyzbrojeni železnými zbraněmi. Město pak bylo zhruba po půl století ještě jednou obnoveno, když se stalo součástí [[Frýgie]]. V tomto období zde vznikla [[svatyně]] velké frýžské bohyně Kubely. [33] => [34] => === Město === [35] => [[Soubor:Hattusa Upper City Temple District2.JPG|náhled|Trosky starověké metropole Chattušaš]] [36] => Město stálo na vyvýšenině, ze tří stran bylo chráněno strmými skalními stěnami a ze čtvrté hlubokou roklí. Rozkládalo se na ploše asi 170 hektarů, bylo 2 kilometry dlouhé a 1,4 kilometru široké. V období největšího rozkvětu chetitské říše, tedy ve 14. a 13. století př. n. l., mělo město asi deset tisíc obyvatel. Nejvýznamnější stavba ve městě Chattušaš, [[palác]], v němž sídlili chetitští králové, stojí na nejvyšším bodě za hradbami. Tím místem je velký ostroh vystupující ze severního svahu skalnatého horského hřebenu, který na severní a jižní straně spadá téměř kolmo až ke korytu řeky tekoucí dole. "Dolní město" s hlavním chrámem pak bylo postaveno poněkud níže na západním a severozápadním úpatí svahu. Městské hradby vinoucí se od jihu směrem k vrcholu hřebenu obklopovaly několik "hrádků" na menších výchozech, [[umělé jezero]] o rozměrech asi 90×60 metrů a 31 chrámů. Ve své době bylo Chattušaš jedním z největších měst starověku a i dnes na člověka hluboce zapůsobí jeho rozloha. [37] => [38] => === Hradby === [39] => [[Soubor:Hattusa Wall of the Royal Citadel.JPG|náhled|Městské hradby]] [40] => Hradby, kterými je město obehnáno, měří šest kilometrů, jsou vysoké šest a silné osm metrů a doplňuje je množství věží. K vybudování městských hradeb byly stejně jako u mykénských [[pevnost (stavba)|pevností]] použity mohutné dvacetitunové balvany. Zdá se velmi pravděpodobné, že chetitští pevnostní [[inženýr|inženýři]] byli tvůrci hradeb nejen v Chattuši, ale také v [[Mykény|Mykénách]] a [[Tíryns]]u. V hradbách nalezneme tři hlavní brány. Brána chráněná sochami lvů vedla na východ. Na západ směřovala Královská brána s vytesanými [[reliéf (sochařství)|reliéfy]] bojovníků, z nichž do dnešních dob zbyl pouze jeden. Na jihu pak nalezneme Bránu sfing, pojmenovanou podle dvojice kamenných sfing. Ve vstupních branách jsou vytesány obrazy bohů a směrem k hlavní bráně chrámové a palácové [[Akropolis|akropole]] stojí řady mohutných kvádrů a desek opatřených nápisy a reliéfy. Do dnešních dob se dochoval uměle navršený [[val (opevnění)|obranný val]], jehož délka dosahovala 250 metrů a šířka v základech 80 metrů. Ten tvořil jižní část opevnění a pochází ze 13. stol. př. n. l. Uvnitř jím prochází 70 metrů dlouhý tunel, který zřejmě sloužil jako tajný vchod nebo chodba k možnému útěku z obleženého města, či k nenadálému výpadu na nepřítele a byl ukončen malou výpadovou brankou. [41] => [42] => === Velký chrám === [43] => V rozlehlém areálu města se nalezlo velké množství chrámů, z nichž nejvýznamnějším je Velký chrám. Chrámový komplex zbudovaný na umělé [[terasa (stavba)|terase]] pochází ze třináctého století př. n. l. a je zasvěcen bohu bouří. S rozlohou 20 000 metrů čtverečních se jedná o největší chetitskou stavbu. Obklopují ji tři terasovitě uspořádaná [[nádvoří]]. [44] => [45] => === Kanalizace === [46] => Pitnou vodu z pramenů, které se nacházely v okolí města, přivádělo do Chattuše několik spádových potrubí, nalézaly se zde i objemné nádrže. Dalším důležitým zařízením byla [[Stoková síť|kanalizace]]. V místech, kde to půdní podmínky dovolovaly, byly zřízeny trativody. Jinde byly splašky a dešťová voda vedeny hliněnými trubkami opatřenými okrouhlým čisticím otvorem do kamenných kanálů pod ulicemi a tudy pak mimo území města. [47] => [48] => == Svatyně Yazilikaya == [49] => [[Soubor:Yazilikaya Kammer A.jpg|náhled|vpravo|Svatyně Yazilikaya]] [50] => === Svatyně Yazilikaya === [51] => Yazilikaya znamená v překladu z [[turečtina|turečtiny]] popsaná skála a je jednou z nejzachovalejších chetitských [[svatyně|svatyň]]. Skalní svatyně vznikla poblíž přírodního pramene na skalnatém svahu a je vzdálena asi 1,5 kilometru severovýchodně od města Chattušaš. Tři přirozené [[komory]] byly zřejmě již odedávna využívány ke kultovním účelům a v 15. stol. př. n. l. byly od okolního terénu odděleny pomocí zdi. Později byl namísto zdi vybudován komplex budov mnohokrát přestavovaný, jehož rozvržení souhlasilo s [[půdorys]]em chetitských chrámů. Zároveň s tím byly ve skalních stěnách vytvořeny reliéfy. V prostorné sluncem ozářené komoře se zřejmě zjara pořádaly pravidelné novoroční slavnosti. Vedlejší úzká a šerá chodby pak sloužila k provádění královského posmrtného [[kult]]u. [52] => [53] => === Reliéfy === [54] => [[Soubor:Yazilikaya B 12erGruppe.jpg|náhled|vpravo|Reliéf válečných božstev ve svatyni Yazilikaya]] [55] => Zdi dvou prostor zdobí několik desítek postav vytesaných v [[Reliéf (sochařství)|basreliéfu]]. Ve větší místnosti jsou postavy zobrazeny ve dvou [[procesí]]ch. První procesí zastupuje ženská a druhé mužská božstva. Na vnitřním okraji se poté nejvýznamnější božstva setkávají tváří v tvář. Postava za ženským procesím, která zpodobňuje chetitského krále, celý výjev sleduje. V menší místnosti je pak tentýž král vytesán v ochranném objetí svého boha – strážce. Naproti můžeme vidět impozantní 3 metry vysoký meč, jehož hruška čí knoflík znázorňuje boží hlavu, [[jílec]] má tvar lvích těl a [[čepel]] je zaražena do skály. [[Vlys]] na protější stěně představuje 12 válečných božstev se zahnutými meči přes rameno, která se v hrozivém seskupení pohybují směrem vpřed. Tato božstva můžeme naleznout také ve větší místnosti na konci mužského procesí. [56] => [57] => == Odkazy == [58] => === Literatura === [59] => * BAUER, Jan. Příběhy ztracených měst. Olomouc: Otakar II., 2000. 153 s. {{ISBN|80-86355-29-2}} [60] => * SOUČKOVÁ, Jana. Starověký Přední východ. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1979. 320 s. [61] => * AUTORSKÝ KOLEKTIV. Toulky minulostí světa: první díl. Praha: BARONET & VIA FACTI, 1999. 222 s. {{ISBN|80-7214-237-2}} [62] => * BURENHULT, Göran. Velké civilizace: kultura a společnost starověku. 1. vyd. Praha: Argo, 2006. 463 s. {{ISBN|80-7203-778-1}} [63] => [64] => === Externí odkazy === [65] => * {{Commonscat}} [66] => * http://www.fiftyfifty.cz/Ztracena-metropole-3735806.php [67] => * https://web.archive.org/web/20120208111755/http://www.starovekamesta.cz/chattusas-centrum-ztracene-rise/#more-65 [68] => * http://in.ihned.cz/c4-10021030-11449710-n02000_d-mista-unesco-chattusas [69] => {{Starověká města Anatolie}} [70] => {{Světové dědictví - Turecko}} [71] => {{Autoritní data}} [72] => [73] => [[Kategorie:Archeologické lokality v Turecku]] [74] => [[Kategorie:Dějiny Turecka]] [75] => [[Kategorie:Chetité]] [76] => [[Kategorie:Çorum (provincie)]] [77] => [[Kategorie:Starověká města]] [] => )
good wiki

Chattušaš

Chattušaš bylo hlavní město Chetitské říše. Nachází se v blízkosti dnešní turecké obce Boğazkale dříve nazývaného Boğazköy, v Çorumské provincii na severovýchodě Střední Anatolie.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Chetité','svatyně','Malá Asie','Sýrie','Ankara','Istanbul','Bedřich Hrozný','1913','Zřícenina','val (opevnění)','starověk','Tíryns'

1913

Ankara

Chetité

Istanbul

Starověk

Starověk je období v lidské historii, které se vyznačuje rozvojem civilizací a kultur.

Svatyně

Sýrie

Sýrie je stát nacházející se na Blízkém východě v jihozápadní Asii.

Tíryns

Zřícenina

Zřícenina je architektonická nebo historická památka, která se nachází v České republice.