Account App Integration - Responsive Website Template

Array ( [0] => 15013946 [id] => 15013946 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Collaltové [uri] => Collaltové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Collaltové (Páni z Collalto et San Salvatore) [2] => | znak = Collalto-Fuersten-Wappen.png [3] => | velikost znaku = [4] => | popisek = Knížecí podoba erbu rodu Collalto z roku 1831 [5] => | země = {{vlajka a název|České království}}, {{vlajka a název|Markrabství moravské}} [6] => | mateřská dynastie = [7] => | tituly = [[Svobodný pán|svobodní páni]], [[říšský hrabě|říšská hrabata]], [[Kníže|knížata]] [8] => | zakladatel = [9] => | rok založení = [[10. století]] [10] => | konec vlády = [11] => | meč = [12] => | přeslice = [13] => | poslední vládce = [14] => | současná hlava = [15] => | větve rodu = [16] => }} [17] => '''Collaltové''', přesněji '''páni z Collalto et San Salvatore''' ([[Čeština|počeštěně]] ''z Collalta a San Salvatoru'') je starý [[Langobardi|langobardský]] rod původem z italského [[Provincie Treviso|Trevisa]]. Svůj původ odvozoval od muže jménem Rambaldo, kterému měla být langobardskými králi Adalbertem a Berengarem udělena první privilegia. První nesporné doklady o rodu pochází z roku 959, kdy Collaltové získali majetek v trevírské marce v sousedství [[Benátská republika|Benátské republiky]] a roku [[1191]] hrady s panstvími [[Collalto]] a [[San Salvatore]], podle kterých nesli následně rodové jméno (z italského colle alto= vysoký kopec).Županič, Jan – Fiala, Milan – Stellner, František: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české. Praha 2001. Rod Collaltů byl v řadách rakouské aristokracie jedním z nejvýznamnějších.Jan Koumar: Vídeňská a moravská sídla Emanuela Josefa 4. knížete Collalto e San Salvatore, HISTORICA Revue pro historii a příbuzné vědy 2019/1, s. 33. [18] => [19] => Zakladatelem rakouské větve rodu byl Marco Carlo, vyslanec [[Karel IV.|Karla IV.]] na dvoře [[Inocenc VI.|Inocence VI.]], moravské majetky však získal teprve [[Rombaldo XIII. z Collalto|Rambaldo XII.]], zvaný též Veliký (1579–1630). [[Rudolf II.]] jej v roce 1610 povýšil do stavu říšských hrabat. Rambaldo XII. dobyl [[Mantova|Mantovu]], stal se prezidentem dvorské válečné rady a proslul svými neshodami s Valdštejnem. V roce 1622 si od [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] zakoupil za 111 000 tolarů brtnický konfiskát po [[Valdštejnové|Zdeňku Brtnickém z Valdštejna]], k němu připojil za 68 000 tolarů získané panství Německý Rudolec (dnes [[Rudolec]]) a [[Černá (okres Žďár nad Sázavou)|Černá]], konfiskát po [[Chroustenští z Malovar|Rafaelu Chroustenském]], a za 10 000 tolarů přikoupil u Brtnice ležící [[Příseka (Brtnice)|Příseku]], původně majetek [[Jan Vlk Křinecký z Ronova|Jana Vlka Křineckého z Ronova]]. Z těchto moravských statků vytvořil svou poslední vůlí [[Svěřenství|fideikomis]]. [20] => [21] => Thomas Vinciguerra (1710–1768) připojil k moravskému fideikomisu v roce 1768 [[Uherčice (zámek)|Uherčice]], [[Písečné (okres Jindřichův Hradec)|Písečné]], [[Slavětín (Písečné)|Slavětín]] a [[Alodiální statek|alodiální]] [[Okříšky (zámek)|Okříšky]]. O povýšení do knížecího stavu (pro knížecí linii rodu vázanou na moravské statky) se v roce 1822 zasloužil Eduard (1747–1833), který v [[Nové Sady (Písečné)|Nových sadech]] (Neustift) u Písečného před rokem 1823 založil rodinnou hrobku. Jeho starší syn Anton Octavian II. kníže Collalto po sobě zanechal dvě dcery a dva syny. Z nich mladší syn Alfons získal v roce 1844 italské rodové statky se zámkem v [[San Salvatore]] a v [[Dolní Rakousy|Dolním Rakousku]] vyženil statek [[Staatz]], starší syn Eduard Octavian, narozený roku 1810 ve Vídni, zdědil po otci moravský fideikomis a s ním i knížecí titul. Čtvrtým knížetem a správcem moravských statků se stal Eduardův syn Emanuel Josef (Emanele Giuseppe) a to zprvu pod dohledem svých poručníků. Emanuelův nástupce Manfred Collalto (Manfredo VII.) sjednotil italské i moravské statky a byl vynikajícím hospodářem. Manfred a po něm jeho syn Oktavián Collalto si pro své bydlení vybrali [[Uherčice (zámek)|Uherčice]], které vybavili cennými obrazy z ostatních moravských sídel. [22] => [23] => Majetek rodu Collaltů se v roce [[1945]] rozprostíral přes pět okresů – v okrese [[Jihlava]] (obce [[Brtnice]], [[Hrutov]], [[Brodce (Kněžice)|Brodce]], [[Jestřebí (Brtnice)|Jestřebí]], [[Kněžice (okres Jihlava)|Kněžice]], [[Uhřínovice (Brtnice)|Uhřínovice]], [[Příseka (Brtnice)|Příseka]], [[Panská Lhota]], [[Arnolec]]), v okrese [[Třebíč]] (obce [[Opatov (okres Jihlava)|Opatov]] a [[Okříšky]]), v okrese [[Nové Město na Moravě]] (obce [[Bohdalov]], [[Rudolec]], [[Chroustov (Bohdalov)|Chroustov]]), v okrese [[Velké Meziříčí]] (v obci [[Černá (zámek)|Černá]]) a v okrese [[Moravské Budějovice]] (v obci [[Uherčice (okres Znojmo)|Uherčice]]).SOA Jihlava, fond Brtnice – korespondence konfiskát Collalto (1946–1951), inv. č. 20. [24] => [25] => Další rodové větve a generace žily v Itálii a Německu.Průvodcovský text. Národní památkový ústav. V současnosti je rod po měči vymřelý, na základě povolení belgického krále došlo ke spojení s rodem '''[[Croÿ]]''', jehož současným představitelem je kníže Emanuel de Croÿ Collalto (*1990){{Citace monografie [26] => | příjmení = Moro [27] => | jméno = Pierandrea [28] => | příjmení2 = [29] => | jméno2 = [30] => | titul = Collatlo. Storia di un casato millenario [31] => | vydání = [32] => | vydavatel = Viella [33] => | místo = Roma [34] => | rok vydání = 2018 [35] => | počet stran = 196 [36] => | strany = 141 [37] => | isbn = 978-88-3313-111-5 [38] => }}. [39] => [40] => == Moravská větev == [41] => {{Více obrázků [42] => | orientace = svisle [43] => | velikost obrázků = 160px [44] => [45] => | obrázek1 = Reichsgraf Rambold XIII. von Collalto 1625.png [46] => | popisek1 = Hrabě Rambold XIII. Collalto et San Salvatore 1625 [47] => [48] => | obrázek2 = Collalto (Susegana), castello.jpg [49] => | popisek2 = Hrad Collalto v Itálii (Susegana) [50] => [51] => | obrázek3 = Schloss Salvatore. (BildID 15673682).jpg [52] => | popisek3 = Zámek San Salvatore, poničený na konci 1. sv. války r. 1918 [53] => }} [54] => [55] => Prvním z Collaltů, který se na Moravě v [[Brtnice|Brtnici]] usadil, byl [[Rombaldo XIII. z Collalto|Rombaldo XIII.]], od roku [[1617]] ženatý s [[Blanka Polyxena z Thurnu a Valsassiny|Blankou Polyxenou z Thurnu a Valsassiny]]. Během [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] se účastnil řady bitev. Mezi ty nejúspěšnější patří bitva o dobytí [[Mantova|Mantovy]]. Za jeho zásluhy mu byl císařem udělen [[řád zlatého rouna]]. V roce [[1623]] se mu podařilo výhodně zakoupit konfiskát po [[Zdeněk IV. Brtnický z Valdštejna|Zdeňkovi z Valdštejna]] († 1623) – moravské panství [[Brtnice|Brtnici]] u [[Jihlava|Jihlavy]].Mašek, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílého Hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha 2008–2010, s. 145. Rombald XIII. obohatil své majetky za krátkou dobu o [[Rudolec]] a [[Černá (zámek)|Černou]].Bůžek, Václav – Král, Pavel: Paměť urozenosti. Praha 2007, s. 46. [56] => [57] => Rombaldo započal také s přestavbou [[Kostel blahoslavené Juliány z Collalta (Brtnice)|zámeckého kostela]]. Po jeho smrti v roce [[1630]] v [[Chur]]u (ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]]) panství spravovala vdova Blanka Polyxena s poručníkem [[Michal Adolf z Althanu|Michalem Adolfem z Althanu]] a to až do její smrti na přelomu let [[1646]]/[[1647]], aby se jej následně ujal Rombaldův již dospělý syn [[Claudius III. z Collalto|Claudius III.]] Ten byl ženatý s [[Marie Isabela z Gonzagu|Marií Isabelou Gonzagovou]] a nechal přestavět zničený zámek na nové reprezentativní sídlo. Po Claudiově smrti v roce [[1661]] vše zdědil jeho mladší bratr [[Antonín František Collalto|Antonín František]], jenž nechal na návrší naproti zámku vybudovat [[Kaple Panny Marie Pomocné (Brtnice)|kapli Panny Marie Pomocné]] ([[1672]]–[[1673]]). [58] => [59] => {{Citát v rámečku|'''Antonius Franciscus Ernestus''', [[Svatá říše římská|St. římské říše]] hrabě Collalto, St. Salvatore, Ray, Credazzo a Musestre, regirující pán na [[Brtnice|Brtnici]], [[Rudolec|Rudolci]], [[Černá (okres Žďár nad Sázavou)|Černé]] a Zhoři, pán na Lukách, držitel města [[Ybbs an der Donau|Ibského]] v Rakousích, J. M. G uherského a českého krále rada, skutečný komorník a nejvyšší soudce v [[Moravské markrabství|markrabství moravském]], jakož i [[Zikmund František Tyrolský|J. V. K. M. Sigmunda Franc.]], [[Arcivévoda|arciknížete]] rakouského, komorník, Horních a Dolních Rakous regir. rada.|Časopis Matice moravské, r. 1903, s. 252}} [60] => [61] => Antonín František byl celkem třikrát ženat – s [[Marie Terezie de Portia|Marií Terezií de Portia]], [[Marie Maxmiliána Sinzendorfová z Althanu|Marií Maxmiliánou Sinzendorfovou z Althanu]] a [[Marie Anna von Strattmann|Marií Annou von Strattmann]] – a po jeho smrti v roce [[1696]] vše připadlo jeho nejstaršímu synovi z druhého manželství, [[Leopold Adolf Rombaldo z Collalto|Leopoldu Adolfu Rombaldovi]]. Ten byl ovšem již v roce [[1707]] v souboji s [[August Jáchym Sinzendorf|Augustem Jáchymem Sinzendorfem]] zabit a panství se na rok ujal administrátor [[Karel Ludvík z Rogendorfu]]. [62] => [63] => V roce [[1709]] připadly veškeré majetky mladší z italských větví, která se posléze také usadila na Brtnici. Prvním z nich byl [[Antonín Rombald Collalto|Antonín Rombaldo I.]], syn [[Vinciguerra V. z Collalto|Vinciguerry V.]] Ten sem přijel jako čerstvý ženáč, neboť si v roce [[1708]] vzal Marii Eleonoru [[Starhembergové|ze Starhembergu]]. Brtnici nechal vyzdobit sochami od [[David Lipart|Davida Liparta]] a zámek pak obrazy [[Karel František Tepper|Karla Františka Teppera]]. V roce [[1715]] postihl město mor. V roce 1723 Brtnici navštívil při příležitosti korunovační cesty na českého krále římský císař [[Karel VI.]]{{Citace monografie|příjmení = Vácha|jméno = Štěpán|příjmení2 = a|jméno2 = kol.|titul = Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723|vydání = 1|vydavatel = Paseka|místo = Praha a Litomyšl|rok = 2009|počet stran = 528|strany = |isbn = }} Antonín Rombaldo zemřel v roce [[1740]] a majetek zdědil jeho syn [[Tomáš Vinciguerra VI. z Collalto|Tomáš Vinciguerra VI.]], ženatý s [[Antonie Josefa Monte Santa de Silva|Antonií Josefou Monte Santa de Silva]]. Po jeho smrti v roce [[1768]] zdědil majetky jeho syn [[Jan Nepomuk z Collalto|Jan Nepomuk]], který ovšem zemřel již o 4 roky později bezdětný. Vše tedy připadlo jeho strýci [[František Augustin z Collalto|Františku Augustinovi]], jenž si vzal za manželku svou neteř [[Cecilie z Collalto|Cecilii]]. [64] => [65] => Toto manželství zůstalo bezdětné a tak po smrti Františka Augustina v roce 1779 se pokračovatelem brtnické větve rodu stal [[Antonín Octavián z Collalto|Antonín Octavián]] z mladší italské větve. Ten se oženil s [[Laura Nani|Laurou Nani]] z [[Benátky|Benátek]] a v roce [[1793]] zdejší majetky zdědil jejich syn [[Eduard III. z Collalto|Eduard III.]], od roku [[1782]] ženatý s [[Cecilie de Gradenigo|Cecilií de Gradenigo]]. Eduard se v roce 1822 dočkal povýšení do knížecího stavu. V roce 1833 se do čela této větve dostal jeho syn [[Antonín Octavián Jan z Collalto|Antonín Octavián Jan]], jehož manželkou byla od roku [[1810]] [[Karolína Apponyi]]. Za něj také proběhla v roce [[1842]] [[Klasicismus|klasicistní]] přestavba brtnického zámku. V roce [[1854]] vše zdědil [[Eduard IV. Alfons z Collalto|Eduard IV. Alfons]] (manželka [[Karolína Marie Apponyi mladší]]) a v roce [[1862]] [[Emanuel Josef Antonín z Collalto|Emanuel Josef Antonín]]. Jeho manželství s [[Irma Büttnerová|Irmou Büttnerovou]] z [[Vídeň|Vídně]] však zůstalo bezdětné a jeho smrtí v roce [[1924]] vymírá jedna z mladších italských větví Collaltů. [66] => [67] => === Moravský fideikomis === [68] => {{Více obrázků [69] => | orientace = svisle [70] => | velikost obrázků = 160px [71] => [72] => | obrázek1 = Brtnice castle tower and entrance building in Brtnice, Jihlava District.jpg [73] => | popisek1 = [[Brtnice (zámek)|Zámek Brtnice]] [74] => [75] => | obrázek2 = Castle Kněžice.JPG [76] => | popisek2 = [[Kněžice (zámek, okres Jihlava)|Zámek Kněžice]] [77] => [78] => | obrázek3 = Rudolec, zámek.JPG [79] => | popisek3 = [[Rudolec (zámek)|Zámek Rudolec]] (dříve Německý Rudolec) [80] => [81] => | obrázek4 = Černá - zámek.jpg [82] => | popisek4 = [[Černá (zámek)|Zámek Černá]] [83] => [84] => | obrázek5 = Příseka (Brtnice), zámek (01).jpg [85] => | popisek5 = [[Příseka (zámek)|Zámek Příseka]] [86] => }} [87] => Collaltovský majorátní fideikomis patřil v době knížete Emanuela svými 10 894 hektary k deseti největším na Moravě. Jeho centrem bylo brtnické panství o rozloze 6 638 hektarů s rozlehlým [[Brtnice (zámek)|zámkem v Brtnici]], menšími zámky v [[Kněžice (zámek, okres Jihlava)|Kněžicích]] a [[Jestřebí (Brtnice)|Jestřebí]], s dvorem v [[Heraltice|Heralticích]], sklárnami v [[Opatov (okres Jihlava)|Opatově]], s osmi lesními revíry a s jedním pivovarem, škrobárnou, cihelnou, dvěma mlýny a jednou palírnou. K brtnickému panství byl připojen (ale samostatně spravován) [[Alodiální statek|alodní statek]] [[Okříšky (zámek)|Okříšky]] a [[Pokojovice]].Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten. Karafiat, Fr., 1912, 12. s. 128: Karlín, bývalý collaltovský dvůr, Karolínské údolí (německy Karolinental) - r. 1912 hospodářský správce Leopold von Nemák Kis Chliveny{{Citace elektronického periodika [88] => | titul = Nemák v. Kis-Chlivény. Siebmacher: Wappenbuch - von Nemák Kis Chliveny (Kis Chliveny/[[Malé Chlievany]]/Kishelvény) [89] => | periodikum = www.arcanum.hu [90] => | url = https://www.arcanum.hu/hu/online-kiadvanyok/Siebmacher-siebmacher-wappenbuch-1/der-adel-von-ungarn-magyarorszag-2/csaladok-29/nemak-v-kis-chliveny-5710/ [91] => | datum přístupu = 2020-07-19 [92] => }}{{Citace elektronického periodika [93] => | titul = ADLER Heraldisch-Genealogische Gesellschaft, Wien [94] => | periodikum = tng.adler-wien.eu [95] => | url = https://tng.adler-wien.eu/showmedia.php?mediaID=1703 [96] => | datum přístupu = 2020-07-19 [97] => }} [98] => [99] => Od Brtnice směrem na severovýchod, na hranici Moravy a Čech, leželo panství Černá a Německý Rudolec o velikosti 1 704 hektarů. V panství se nacházely dva zámky (v [[Černá (zámek)|Černé]] a [[Rudolec (zámek)|Rudolci]]), hospodářský dvůr v [[Měřín]]ě, tři lesní revíry, škrobárna a cihelna. [100] => [101] => Na jihu u rakouské hranice, mezi [[Vranov nad Dyjí|Vranovem]], [[Bítov (okres Znojmo)|Bítovem]] a [[Slavonice]]mi, leželo panství [[Uherčice (zámek)|Uherčice]] o velikosti 1 621,43 hektarů. Uherčický zámek sloužil díky své poloze i podnebí jako odpočinkové sídlo Emanuelových rodičů i prarodičů, kromě něj se na panství nacházely tři lesní revíry, lihovar, cihelna, vápenka, mlýn a pila. Od Uherčic na západ se rozprostíralo menší panství [[Písečné (okres Jindřichův Hradec)|Písečné]] a [[Slavětín (Písečné)|Slavětín]] o rozloze 641,53 hektarů, se zámečkem v Písečném a rodovou hrobkou v blízkých [[Nové Sady (Písečné)|Nových Sadech]], dvěma lesními revíry, lihovarem, mlýnem a pilou. V roce 1892 byla hodnota fideikomisu odhadnuta na 2 030 982 zlatých a 53 krejcarů. [102] => [103] => Od poloviny 19. století byly hospodářské dvory pronajímány, v Rudolci byl dvůr pronajat celý, tři dvory v Brtnici a jeden v Uherčicích byly rozparcelovány a pronajaty po částech, panství Písečné bylo dáno do pachtu již v letech 1862-1880 celé. Ve vlastní režii se tak na panství obhospodařovalo sedmnáct dvorů, devět bylo pronajímáno. Pronajímány byly také pivovary a mlýny. Na přelomu století se na celém svěřeneckém zboží nacházelo patnáct lesních revírů, čtyři lihovary, dvě škrobárny, čtyři cihelny, vápenka, čtyři mlýny a pily, tři hostince a pivovar. Vzhledem k tomu, že hornatý a chladný ráz Vysočiny nebyl pro extenzivní zemědělství vhodný, zemědělský ráz fideikomisu si zachovaly pouze Uherčice se svými třemi lesními revíry. [104] => [105] => === Vídeň - majorátní palác na Am Hof === [106] => {{Více obrázků [107] => | orientace = svisle [108] => | velikost obrázků = 160px [109] => [110] => | obrázek1 = Palais Collalto Am Hof um 1900.jpg [111] => | popisek1 = Vídeň - palác Am Hof na přelomu století (1900) [112] => [113] => | obrázek2 = Rathausstraße 21.JPG [114] => | popisek2 = Vídeň - palác na Rathausstrasse 21 [115] => }} [116] => Eduard Octavian po sobě zanechal dceru Julii, v té době již vdanou za Eduarda Wildericha hraběte von Walderdorff a osmiletého syna Emanuela, který se po svém otci stal čtvrtým knížetem a správcem moravských statků. Kněžice a Uherčice sloužily Emanuelovi k pobytu poměrně často, po stavební stránce se však více zapsal ve Vídni, kde byl trvale bytem. Collaltům ve Vídni patřil již od dob Rambalda Velikého majorátní palác na náměstí Am Hof. [[Rombaldo XIII. z Collalto|Rambaldo XIII.]] získal od [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] jako konfiskát po Emerichu Thurzovi dva domy, na jejichž místě nechal jeho druhorozený syn Antonín František vystavět přepychový palác. Ten v roce 1724 Antonio Rambaldo nechal přestavět, po něm pak poslední velkou přestavbu prováděl první knížete Eduard v letech 1800-1804. Spodní část výstavného paláce rodina pronajímala, v části přízemí ale i bydlela, od dob Emanuelova otce se v přízemí nacházely obchody. V paláci se ráda v zimě zdržovala Emanuelova matka. Část paláce obrácenou do Schulhofu obýval Emanuelův strýc Alfons a jeho větev rodiny při svých pobytech ve Vídni, po první světové válce v něm bydlela Marie Therese Collalto. Emanuel jej využíval sporadicky. [117] => [118] => === Vídeň - palác na Rathausstrasse 21 === [119] => V roce 1880 zakoupil kníže Emanuel ve Vídni pozemek na rohu Universitätstrasse a Rathausstrasse pro stavbu nového collaltovského paláce. Stavba čtyřpatrového [120] => domu v novorenesančním stylu byla dokončena o rok později. Hlavní vchod s [[Sloup (architektura)|iónskými sloupy]] a collaltovským erbem měla sice z Rathausstrasse, ale vzhledem ke své rohové poloze byla již ve stavebních účtech adresována na Universitätstrasse 9. Umístění paláce v prvním vídeňském obvodu, na dohled [[Vídeňská radnice|od radnice]], s výhledem na sousední [[Votivní kostel (Vídeň)|Votivkirche]] bylo přepychové, zrovna tak samotný palác, který Emanuelovi poskytoval prostorné místnosti zdobené mramorem, vykládaná dřevěná schodiště i dvůr s fontánou zdobenou sochou dívky s vázou. Kníže v něm obýval nejprve první dvě patra. Později bylo pronajímáno i druhé patro, snad v souvislosti s výstavbou vily v [[Döbling]]u. Od roku 1903 v něm měl ortopedickou ordinaci a až do roku 1930 i byt doktor Adolf Lorenz. Nyní se zde ve druhém patře domu nachází muzeum Adolfa Lorenze.{{Citace elektronického periodika [121] => | titul = Adolf-Lorenz-Verein - virtueller Rundgang [122] => | periodikum = www.adolf-lorenz-verein.at [123] => | url = http://www.adolf-lorenz-verein.at/virtueller_rundgang.htm [124] => | datum přístupu = 2020-07-04 [125] => }} [126] => [127] => Právě v domě na Rathausstrasse začal Emanuel žít se svou snoubenkou a později manželkou Irmou. Od roku 1904 v domě sídlila redakce časopisu Bautechniker, přízemí po dostavění pronajalo knihkupectví kupectví Friedrich Wolfrum & Co, méně honosné byty ve třetím a čtvrtém patře byly pronajímány jednotlivcům. V roce 1922 se dům ještě nacházel v majetku knížete Emanuela, ale jeho byt v prvním patře stále častěji využívala rodina Kielmaseggů. V roce 1924 dům vlastnila Nettie Kunitzer, vdova po Dr. Kunitzerovi (později znovu provdaná za Josefa Königsteina), která ho držela až do [[Anšlus|anšlusu Rakouska]], kdy spáchala sebevraždu. [128] => [129] => === Vídeň - vila na Armbrustergasse 33 === [130] => V roce 1894 se kníže Emanuel Collalto rozhodl ke stavbě vily v XIX. vídeňském obvodu, v Heiligenstadtu a zakoupil obrovský pozemek na menším pahorku u ulice Armbrustergasse, nedaleko starého domu své matky. Stavba začala v roce 1894 a dokončena byla o rok později, architektem byl Anton Engert, mistrem stavitelem pak Friedrich Notthaft.{{Citace elektronického periodika [131] => | titul = ÖNB-ANNO - Der Architekt, Villa Sr. Durchlaucht des Fürsten Emanuel Collalto in Wien, Heiligenstadt, Armbrustergasse Nr. 33. [132] => | periodikum = anno.onb.ac.at [133] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=arc&datum=1896&page=70&size=45 [134] => | datum přístupu = 2020-07-04 [135] => }} [136] => [137] => {{Citát v rámečku|Patrová novobarokní vila v obrovském anglickém parku – největším v XIX. obvodě – uspokojovala všechny nároky na pohodlí. Na západní straně byla velká terasa, v prvním patře pak balkon, na nějž se vcházelo z ložnice. Na opačné, vchodové straně byl menší vyhlídkový balkon, na nějž se vcházelo z hudebního sálu, jak terasa, tak balkon skýtaly výhledy do parku. Reprezentační místnosti vily byly situovány v přízemí, vévodil jim velký salon se vstupem do malé zimní zahrady situované na jih a po její pravé i levé straně vedly dveře na zmíněnou terasu. Lodžie na západní i východní straně prvního patra se vstupy ze šatny a z místnosti pro hosty nabízely z jedné strany výhledy na vinice a svahy [[Kahlenberg]]u, z druhé pak na [[Dunaj]].|Jan Koumar: Vídeňská a moravská sídla Emanuela Josefa 4. knížete Collalto e San Salvatore{{Citace elektronického periodika [138] => | titul = ÖNB-ANNO - Der Architekt, Villa Sr. Durchlaucht des Fürsten Emanuel Collalto in Wien, Heiligenstadt, Armbrustergasse Nr. 33. [139] => | periodikum = anno.onb.ac.at [140] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=arc&datum=1896&page=16&size=45 [141] => | datum přístupu = 2020-07-04 [142] => }}}} [143] => [144] => Vdova Irma prodala v roce 1928 vilu berlínskému spisovateli Adolfu Hahnovi. Ten ji po roce odprodal a novým vlastníkem se stal Adolf von Zsolnay. Po anšlusu Rakouska v ní byla zřízena ubytovna pro jednotky Heimwehru a v roce 1945 ji poničilo bombardování, takže následovala demolice vilového komplexu, na jehož místě byl postaven bytový komplex Rudolf-Sarközy Hof, sestávající ze dvanácti bytových domů (s 29 čísly popisnými) a celý pozemek rozdělen dvěma novými ulicemi. [145] => [146] => == Hraběcí italská větev rodu v Rakousku (Staatz) == [147] => Alfonso Giuseppe z Collalta a San Salvatoru, syn Antona Oktaviana II. knížete z Collalta, hraběte z Collalta a San Salvatoru, se 10. května 1840 oženil s Idou hraběnkou z Colloreda-Mannsfeldu, dcerou [[Ferdinand z Colloredo-Mannsfeldu|Ferdinanda hraběte z Colloreda-Mannsfeldu]]. Z manželství pošla dcera Margaretha Juliana a syn Oktavian. Dcera Margaretha Juliana se provdala za Ferdinand Alfonse Klementa markýze z Piatti.{{Citace elektronického periodika [148] => | titul = Piatti [149] => | periodikum = Piatti [150] => | url = https://www.piatti.at/ [151] => | jazyk = de-AT [152] => | datum přístupu = 2021-09-24 [153] => }} Bratr Oktavian Anton se oženil s Annou Františkou Idou ze Solmsu-Hohensolmsu-Lichu{{Citace elektronického periodika [154] => | titul = Manfredo Eduard von Collalto und San Salvatore, Fürst [155] => | periodikum = geni_family_tree [156] => | url = https://www.geni.com/people/Manfredo-Eduard-von-Collalto-und-San-Salvatore-F%C3%BCrst/6000000025739414108 [157] => | jazyk = cs [158] => | datum přístupu = 2021-09-24 [159] => }} a po smrti otce převzal rakouské panství Staatz. [160] => [161] => Alfons (Alfonso) sňatkem vyženil [[Allodium|alodiální]] panství [[Staatz]], sestávalo, mimo panského sídla v Siebenhirten a [[dominikál]]ního hospodářského dvora Rothensee, z tržního městečka Staatz, zřízeniny hradu na kopci Staatzerberg, zámeckého sídla a přilehlých vsí Kautendorf (1 115 jiter), Wultendorf (1 480 jiter), Frätingsdorf (1 086 jiter), Waltersdorf (995 jiter), Ehrnsdorf (591 [[Jitro|jiter]]), Enzersdorf (1 811 jiter), Föllim (743 jiter) a Neusidl-Kotting (1 099 jiter).Franz Xaver Schweickhardt: Darstellung des Erzherzogthums Oesterreich unter der Ens: Viertel unterm ManhartsbergBd. 6, Band 5, Schmidl, 1835, s. 194-211. [162] => [163] => # '''Alfons''' Joseph Anton hrabě z Collalta a San Salvatoru (*19. červenec 1814 Vídeň; † 28. červen 1890 Staatz) ∞ '''Ida''' Theresia Margarita Isabella Henrika Ludovika hraběnka z [[Ferdinand z Colloredo-Mannsfeldu|Colloreda-Mansfeldu]] (* 13. únor 1816 Staatz; † 5 červen 1857 Staatz) [164] => ## Margarita Carolina Juliana Sophia hraběnka z Collalta a San Salvatoru (* 30 květen 1841 [[Brtnice (zámek)|Brtnice]]; † 18. srpen 1918 [[Loosdorf (zámek)|Loosdorf]]) ∞ (Staatz 1860) Ferdinand Alphons Clemens Joachim Maria hrabě Piatti (* 18 srpen 1833 Brtnice; † 26. únor 1908 Vídeň), matka Caecilia Carolina Juliana hraběnka z Collalta a San Salvatoru, provdaná Piatti{{Citace elektronického periodika [165] => | titul = ANNO, Das Vaterland, 1890-11-08, Seite 8 [166] => | periodikum = anno.onb.ac.at [167] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=vtl&datum=18901108&query=%22Graz%22+%22Collalto%22+%22Salvatore%22&ref=anno-search&seite=8 [168] => | datum přístupu = 2021-09-25 [169] => }} [170] => ## '''Oktavian ''' Anton Salvator hrabě z Collalta a San Salvatoru (* 5. květen 1842 Brtnice; † 28. květen 1912 San Salvatore){{Citace elektronického periodika [171] => | titul = ANNO, Wiener Salonblatt, 1912-06-09, Seite 18 [172] => | periodikum = anno.onb.ac.at [173] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wsb&datum=19120609&query=%22Graz%22+%22Collalto%22+%22Salvatore%22&ref=anno-search&seite=18 [174] => | datum přístupu = 2021-09-25 [175] => }}{{Citace elektronického periodika [176] => | titul = ANNO, Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), 1893-03-08, Seite 24: c. k. komoří [177] => | periodikum = anno.onb.ac.at [178] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=nwg&datum=18930308&query=%22Graz%22+%22Collalto%22+%22Salvatore%22&ref=anno-search&seite=24 [179] => | datum přístupu = 2021-09-25 [180] => }} ∞ (1865) Anna Francisca Cecilia Caroline Ida princezna ze Solmsu-Hohensolmsu-Lichu (* 2. červen 1844 Brtnice 1844; † 7. květen 1904 [[Štýrský Hradec]]{{Citace elektronického periodika [181] => | titul = ANNO, Grazer Tagblatt, 1904-05-08, Seite 32 [182] => | periodikum = anno.onb.ac.at [183] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=gtb&datum=19040508&query=%22Graz%22+%22Collalto%22+%22Salvatore%22&ref=anno-search&seite=32 [184] => | datum přístupu = 2021-09-25 [185] => }}) [186] => ### Maria Theresia Ida Carolina Caecilia Juliana hraběnka z Collalta a San Salvatoru (* 22. prosinec 1866 [[Vídeň]]; † 16. září 1944 Vídeň) [187] => ### Rambald Alfons Ferdinand Ludwig Hermann hrabě z Collalta a San Salvatoru (* 10. únor 1858 [[Lich]]; † 26. prosinec 1913 San Salvatore){{Citace elektronického periodika [188] => | titul = ANNO, Prager Tagblatt, 1892-07-02, Seite 4: Reservist ab 1. Juli 1892 [189] => | periodikum = anno.onb.ac.at [190] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ptb&datum=18920702&query=%22Graz%22+%22Collalto%22+%22Salvatore%22&ref=anno-search&seite=4 [191] => | datum přístupu = 2021-09-25 [192] => }} ∞ (1892){{Citace elektronického periodika [193] => | titul = ANNO, Wiener Salonblatt, 1892-10-16, Seite 12: svatba [194] => | periodikum = anno.onb.ac.at [195] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wsb&datum=18921016&query=%22Graz%22+%22Collalto%22+%22Salvatore%22&ref=anno-search&seite=12 [196] => | datum přístupu = 2021-09-25 [197] => }} Gabriele Maria Anna Ervina hraběnka z Abenspergu a Traunu{{Citace elektronického periodika [198] => | titul = ANNO, Wiener Salonblatt, 1920-05-01, Seite 3 [199] => | periodikum = anno.onb.ac.at [200] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wsb&datum=19200501&query=%22Graz%22+%22Collalto%22+%22Salvatore%22&ref=anno-search&seite=3 [201] => | datum přístupu = 2021-09-25 [202] => }} (* 25. duben 1878 [[Petronell (zámek)|Petronell]]; † 13. květen 1964) [203] => ### '''Manfred Eduard kníže z Collalta a San Salvatoru''' (* 18. leden 1870 [[San Salvatore]], [[Susegana]]; † 22. červenec 1940 [[Uherčice (zámek)|Uherčice]]){{Citace elektronického periodika [204] => | titul = Collalto u.San Salvatore [205] => | periodikum = www.angelfire.com [206] => | url = https://www.angelfire.com/realm/gotha/gotha/collalto.html [207] => | datum přístupu = 2021-09-24 [208] => }} [209] => ### Mathilde Leopoldina Agnes Juliana hraběnka z Collalta a San Salvatoru (* 28. leden 1873 San Salvatore, Susegana; † 6. duben 1951 [[Salcburk]]) ∞ (Štýrský Hradec 1897) Heinrich Franz Alois Karl Maria hrabě z Fünfkirchenu (* 16. únor 1865 [[Štýrský Hradec]]; † 25. únor 1957 Salcburk){{Citace elektronického periodika [210] => | příjmení = Pieter [211] => | titul = Mathilde Leopoldine Agnes Juliana "Mathilde" van Collalto-San Salvatore (1873-1951) » West-Europese adel » Genealogie Online [212] => | periodikum = Genealogie Online [213] => | url = https://www.genealogieonline.nl/de/west-europese-adel/I189632.php [214] => | jazyk = de [215] => | datum přístupu = 2021-09-25 [216] => }}{{Citace elektronického periodika [217] => | titul = ANNO, Grazer Volksblatt, 1897-02-23, Seite 2 [218] => | periodikum = anno.onb.ac.at [219] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=gre&datum=18970223&query=%22Graz%22+%22Collalto%22+%22Salvatore%22&ref=anno-search&seite=2 [220] => | datum přístupu = 2021-09-25 [221] => }} [222] => [223] => Po otci Alfonsovi převzal velkostatek Staatz syn Oktavian Anton Salvator hrabě z Collalta a San Salvatoru.{{#tag:ref|Grundbuch 1890: Frühere Bezeichnung der Liegenschaft: Die Herrschaft Staatz und Siebenhirten. Gegenwärtige Bezeichnung der Liegenschaft: Das Gut Staatz (E.-Z. 696), liegt in der Katastralgemeinde: Staatz-Kautendorf, Ehrnsdorf, Enzersdorf, Kotting-Neusiedl, Alt-Prerau, Rothensee, Waltersdorf, Wultendorf im Gerichtsbezirke [[Okres Mistelbach|Mistelbach]]; Frättingsdorf, Hörersdorf, Siebenhirten im Gerichtsbezirke [[Laa an der Thaya|Laa]].Wiener Zeitung: Do, 10. April 1890, Seite 18.|group="pozn."}} V roce 1900 jmenoval správce statku „Rothensee“ Karla Procheho vrchním správcem na hospodářském dvoře Staatz, Hospodářského správce Ignáce Bernera přeložil na dvůr „Rothensee“{{Citace elektronického periodika [224] => | titul = ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1900-03-28, Seite 3 [225] => | periodikum = anno.onb.ac.at [226] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wlz&datum=19000328&seite=3&zoom=33&query=%22Rothensee%22+%22Staatz%22&ref=anno-search [227] => | datum přístupu = 2021-09-24 [228] => }}{{Citace elektronického periodika [229] => | titul = ANNO, Wiener Zeitung, 1881-03-01, Seite 29 [230] => | periodikum = anno.onb.ac.at [231] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wrz&datum=18810301&query=%22Rothensee%22+%22Staatz%22&ref=anno-search&seite=29 [232] => | datum přístupu = 2021-09-24 [233] => }} a v roce 1901 jmenoval správcem statku „Rothensee“ Viktora Krzische z Kulmthalu, dosavadního hospodářského adjunkta na dvoře Staatz.{{Citace elektronického periodika [234] => | titul = ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1901-03-02, Seite 3 [235] => | periodikum = anno.onb.ac.at [236] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wlz&datum=19010302&query=%22Rothensee%22+%22Staatz%22&ref=anno-search&seite=3 [237] => | datum přístupu = 2021-09-24 [238] => }} [239] => [240] => Panství Staatz zdědil Oktaviánův syn Manfredo Eduardo kníže z Collalta a San Salvatoru, který v roce 1911 (resp. 1914) propachtoval hospodářské dvory Staatz a Rothensee Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický (Aktiengesellschaft für Zuckerindustrie), která byla založena 30. srpna 1910 ve Vídni a to na základě povolení, jež udělila vídeňská banka Bodenkreditanstalt obchodní firmě Schoeller & Co a firmě bratří Redlich & Berger. Ekonomické ředitelství sídlilo v Hodoníně.{{Citace elektronického periodika [241] => | titul = ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1921-02-05, Seite 2 [242] => | periodikum = anno.onb.ac.at [243] => | url = https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wlz&datum=19210205&seite=2&zoom=51&query=%22zuckerfabrik%22+%22Staatz%22&ref=anno-search [244] => | datum přístupu = 2021-09-24 [245] => }} Vzhledem k tomu, že Emanuel Josef 4. kníže z Collalta a San Salvatoru zemřel v roce 1924 bezdětný, majorátní fideikomis přešel na syna jeho bratra Manfreda Eduarda z Collalta a San Salvatoruz z italské větve rodu, žijící na dolnorakouském sídle Staatz. [246] => [247] => == Manfred Eduard kníže Collalto et San Salvatore == [248] => V roce 1891 císař mladého Manfreda hraběte Collato et San Salvatore, toho času poručíka v záloze u dragounského pluku č. 5, převelel k pardubickému dragounskému pluku č. 8, jehož další eskadry byly po jedné ubytovány v [[Přelouč]]i, [[Bohdaneč|Bohdanči]] a [[Josefov – pevnost (evropsky významná lokalita)|Josefově]].Grazer Tagblatt, Di, 29. Dezember 1891, s. 5 Z Bohdanče ale tehdy 22letý Manfred v květnu 1892 utekl a byl vojenským soudem obviněn z padělání směnek a dezerce.{{Citace elektronického periodika [249] => | titul = ANNO, Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg, 1892-07-15, Seite 5, [250] => | periodikum = anno.onb.ac.at [251] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=svb&datum=18920715&query=%22Manfred%22+%22Collalto%22&ref=anno-search&seite=5 [252] => | datum přístupu = 2020-07-05 [253] => }} Následně se zdržoval v [[Meklenbursko-Přední Pomořansko|Meklenbursku]] na panství Teschendorf, kde v roce 1890 koupil jeho právní zástupce rytířský syndikát, právník Eduard Dahlmann z Rostock od Gustava Adolfa Kindermanna hospodářský dvůr Godow, který Kindermann do té doby držel společně se svým dědečkem Dr. med. H. Jungem z Hamburku.Regierungsblatt für Mecklenburg-Schwerin, Mecklenburg-Schwerin, 1878, s. 164: Vor dem Justiz-Ministerium hat der Dr. med. H. Junge aus Hamburg heute den Lehneid wegen des von ihm angekauften Lehnguts Teschendorf c. p. Godow, Amts Ribnitz, am 3ten d. M. abgeleistet.Regierungsblatt für Mecklenburg-Schwerin: Amtliche Beilage, Mecklenburg-Schwerin, 1889, s. 64: „Vor dem Justiz-Ministerium hat der Gustav Adolf Kindermann zu Teschendorf den Homagial-Eid wegen des von seinem Großvater, dem Dr. Junge, ihm zum Miteigenthum überlassenen Allodialguts Teschendorf c. p. Godow, Amts Ribnitz, am 21sten d. M. abgeleitet.”, s. 144: „Das Allodialgut Teschendorf c. p. Godow ist durch Vereinbarung zwischen den bisherigen Miteigenthümern, dem Dr. Junge und seinem Enkel Gustav Adolf Kindermann, in das alleinige Eigenthum des letzeren übergegangen. Schwerin am am 21sten Julius 1890.”{{Citace elektronického periodika [254] => | titul = Guts- & Herrenhäuser / Gutshäuser - G / Godow [255] => | periodikum = gutshaeuser.de [256] => | url = https://gutshaeuser.de/de/guts_herrenhaeuser/gutshaeuser_g/gut_godow [257] => | datum přístupu = 2020-07-05 [258] => }} Manfrédův otec Ottaviano si podal u soudu ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] žádost o prodloužení [[Zákonný zástupce|zákonného zastupování]] syna Manfreda na dobu neurčitou, což mu bylo 19. prosince 1893 zemským soudem povoleno.Vormundschaft-Verlängerung: Wiener Zeitung, Do, 4. Januar 1894, s. Seite 17. [259] => {{Více obrázků [260] => | orientace = svisle [261] => | velikost obrázků = 160px [262] => [263] => | obrázek1 = TeschendorfGutshaus.jpg [264] => | popisek1 = Velkostatek [[Broderstorf (Mecklenburg-Vorpommern)|Teschendorf]] u [[Rostock]] (Německo), v letech 1899-1911 v držení Manfreda Collalto [265] => [266] => | obrázek2 = Roßla 05.jpg [267] => | popisek2 = Zámek Roßla, místo zásnub [[Hrabě|hr.]] Manfreda Collalto s Theklou, [[princ]]eznou Ysenburg-Büdingen [268] => [269] => | obrázek3 = BurgruineStaatz3.jpg [270] => | popisek3 = Přírodní amfiteátr v obci [[Staatz]] (Dolní Rakousy) na místě vyhořelého zámku pod hradní zříceninou{{Citace elektronické monografie [271] => | příjmení = Klinkl [272] => | jméno = Margit [273] => | titul = Die Totenbeschaubefunde der Pfarre Staatz zwischen 1822 und 1880 und die Möglichkeit ihrer Auswertung, 3.2 Kurzer geschichtlicher Rückblick über die Herrschaft und die Pfarre, s. 30 (Abbildung 1) [274] => | url = http://othes.univie.ac.at/24964/1/2013-01-14_0404314.pdf [275] => | vydavatel = [276] => | místo = Wien [277] => | datum vydání = 2013 [278] => | datum přístupu = 2020 [279] => }} [280] => }} [281] => [282] => {{Citát v rámečku|'''Hrabě podvodníkem.''' V Bohdanči u Pardubic nemalou sensaci působí zmizení poručíka u tamní dragounské posádky hraběte Manfreda Collalta. Týš nadělal mnoho dluhů a padělal mnoho směnek, načež v květnu zmizel z Bohdanče a podnes ke pluku se ještě nevrátil. Velitelství 8. dragounskébo pluku v Bohdanči rozeslalo okrušník následujícího obsahu: „Hrabě Manfred Collalto poručík v záloze, narozený r. 1870 v Susseganě, okres Treviso v Itálii, a příslušný do Staatsu, okres Mistelbašský v Dolních Rakousích, 171 cm vysoký, tělnatý, kulatého obličeje, rusých vlasů a obočí, modrých očí, malého nosa, kulaté brady, mluvící německy, francouzsky a anglicky, prchl v květnu letošního roku z Bohdanče a provinil se paděláním směnek.”|Čech, 11.07.1892''Čech: politický týdenník katolický''. Praha: Antonín Schmitt, 11.07.1892, 24(155). s. [3].}} [283] => [284] => V roce 1899 dokoupil Manfred od Kindermanna celý alodiální velkostatek [[Broderstorf (Mecklenburg-Vorpommern)|Teschendorf]].{{Citace elektronického periodika [285] => | titul = Guts- & Herrenhäuser / Gutshäuser - T / Teschendorf, Rostock [286] => | periodikum = gutshaeuser.de [287] => | url = https://gutshaeuser.de/de/guts_herrenhaeuser/gutshaeuser_t/gutshaus_teschendorf_bei_rostock [288] => | datum přístupu = 2020-07-05 [289] => }}Regierungsblatt für Mecklenburg-Schwerin: Amtliche Beilage zum Regierungsblatt für Mecklenburg-Schwerin, Mecklenburg-Schwerin, im Verlage der Bärensprungschen Hofbuchdruckerei., 1899, Seite 234: Vor dem Justiz-Ministerium hat heute der österreichische Staatsangehörige Graf Manfred von Collalto den Homagial-Eid wegen des käuflich von ihm erworbenen Allodialgutes Teschendorf c. v. Godow Amts Ribnitz abgeleistet.Regierungsblatt für Mecklenburg-Schwerin: Amtliche Beilage zum Regierungsblatt für Mecklenburg-Schwerin, Im Verlage der Bärensprungschen Hofbuchdruckerei., 1899, s. 231: „Bekanntmachung vom 13. September 1899, betreffend die Bestellung des Syndikus E. Dahlmann zu Rostock zum Vertreter des Grafen Manfred von Collalto auf Teschendorf c. v. Godow Amts Ribnitz in Ausübung der dem öffentlichen Rechte angehörenden Befugnisse desselben.” Dne 26. ledna 1901 se na zámku Roßla zasnoubil s 22letou Theklou, princeznou Ysenburg-Büdingen (* 16. říjen 1878), dcerou Bruna v. Ysenburg-Büdingen a jeho 2. manželky Berthy Castell-Rüdenhausen, a 9. května 1901 se na zámku [[Büdingen]] oženil.Wiener Salonblatt, So, 27. Januar 1901, s. 10 Mladý pár odjel na svatební cestu do Itálie na zámek [[Conegliano]]. V závěru pak novomanželé navštívili i zámek San Salvatore, kde je přivítal otec Ottaviano a bratr Rambaldo.Wiener Salonblatt, So, 2. Juni 1901, s. 13 V témže roce si Manfred ještě nedaleko Rostock propachtoval dvůr [[Sanitz (Mecklenburg-Vorpommern)|Sanitz]].{{Citace elektronického periodika [290] => | titul = Collalto a San Salvatore, Manfred Eduard, kníže, 1870-1940 - Portaro - katalog knihovny [291] => | periodikum = provenio.net [292] => | url = http://provenio.net/authorities/53045?locale=cs [293] => | datum přístupu = 2020-07-04 [294] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200705022026/http://provenio.net/authorities/53045?locale=cs [295] => | datum archivace = 2020-07-05 [296] => }}Mecklenburg-Schwerinsches Staatshandbuch, Mecklenburg-Schwerin (Germany) Statistisches Landesamt, 1908, s. 393 (Vertreter: Justizrat Dahlmann zu Rostock).{{Citace elektronického periodika [297] => | titul = Guts- & Herrenhäuser / Gutshäuser - S / Sanitz, Hof [298] => | periodikum = gutshaeuser.de [299] => | url = https://gutshaeuser.de/de/guts_herrenhaeuser/gutshaeuser_s/hof_sanitz [300] => | datum přístupu = 2020-06-28 [301] => }} Na Teschendorfu se také narodili všichni jeho potomci: dcera Giselda 21. září 1902, dcera Anna 7. května 1904, dcera Polyxena 16. října 1905, syn Oktavián 12. října 1906 a syn Rambold 27. července 1908.Wiener Salonblatt, Sa, 31. Mai 1919, s. 3. [302] => [303] => Ještě před smrtí svého otce se Manfred vrátil na dolnorakouský zámek Staatz, odprodal statek Teschendorf a po smrti otce dolnorakouský majetek ve Stožci ([[Staatz]]) převzal. Zde se také konaly 23. srpna 1922 v kostele sv. Martina společné zásnuby hraběnky Giseldy a hraběnky Anny. Giselda se provdala za hraběte Eduarda von Mensdorff-Pouilly, Anna za hraběte a markýze Ferdinanda Piatti.Wiener Salonblatt, Sa, 21. Oktober 1922, s. 3 a Sa, 2. September 1922, s. 5. Dcera Polyxena se již vdávala v Uherčicích za prince Alfréda z Liechtensteinu a syn Oktavián se oženil 23. července 1928 s Marií Camillou zu Windisch-Graetz v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|katedrále sv. Štěpána]] ve Vídni.Wiener Salonblatt, So, 22. Juli 1928, s. 6.{{Citace elektronického periodika [304] => | titul = OKTAVIAN Bruno Rambald Kuno Rudolf Eilert Fürst von Collalto und San Salvatore [305] => | periodikum = geni_family_tree [306] => | url = https://www.geni.com/people/OKTAVIAN-Bruno-Rambald-Kuno-Rudolf-Eilert-F%C3%BCrst-von-Collalto-und-San-Salvatore/4985633046910054651 [307] => | jazyk = cs [308] => | datum přístupu = 2020-06-28 [309] => }} Svatba nejmladšího syna Rambolda s italskou šlechtičnou Cecilia Zeno se odehrála v [[Benátky|Benátkách]] 11. září 1929.Wiener Salonblatt, So, 15. September 1929, s. 8. [310] => [311] => Po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] se hrabě Manfred Collalto stal členem dobrovolné Automobilové organizace pro přepravu zraněných válečníků.Neue Freie Presse, Mi, 2. September 1914, s. 5. Během války řídil tábor pro uprchlíky z [[Jižní Tyrolsko|Jižního Tyrolska]] v [[Mistelbach an der Zaya|Mistelbachu]] (k. k. Flüchtlingsstation Mistelbach) a stanici v Asparnu (Flüchtlingsniederlassung [[Asparn an der Zaya]]). V roce 1917 obdržel od města Mistelbach titul [[Čestné občanství|čestného občana]].{{Citace elektronické monografie [312] => | příjmení = Kruspel [313] => | jméno = Thomas [314] => | titul = Ehrenbürger der Stadt Mistelbach: "Manfred Graf Collalto (*1870, †1940) – Gutsherr in Staatz und Vorstand der Verwaltung der k.k. Flüchtlingsstation Mistelbach und der Flüchtlingsniederlassung Asparn a.d. Zaya." [315] => | url = http://www.mi-history.at/ehrenbuerger-mistelbachs/ [316] => | datum přístupu = 2020-07-12 [317] => | jazyk = de-DE [318] => }}Mistelbacher Rundschau, Nr. 6 / Dez. 2009, 100 Jahre Krankenhaus Mistelbach: "Auf Grund der Interventionen durch den Leiter der k.k. Flüchtlingsstation Mistelbach Manfred Graf Collalto und des bewilligten Finanzzuschusses durch die k.k.n.ö. Statthalterei wurde 1916 die Freihaltung von 35 Betten im Bezirkskrankenhaus für die Südtirol-Flüchtlinge aus dem Bezirk Mistelbach vereinbart. Darum wurde folglich von dem ursprünglich geplanten Bau eines eigenen Spitals in der k.k. Flüchtlingsstation gegenüber des Krankenhauses abgesehen." V květnu roku 1918 udělil [[Karel I.|císař Karel I.]] hraběti Manfredovi jako bývalému poručíkovi v záloze postavenému mimo službu a za jeho mladistvou dezerci s dodatkem z ''nejvyšší milosti a výjimečně'' titul „důstojnost [[Tajný rada|tajného rady]]”.{{Citace elektronického periodika [319] => | titul = ANNO, Feldblatt, 1918-05-26, Seite 4: "Verleihungen: Die Würde eines Geheimen Rates: aus Allerhöchster Gnade und ausnahmsweise: Die früher bekleidete Lts Charge u. zw. i. d. R. dem ehem. Leutnant in der Reserve Manfred Gf. v. Collalto und San Salvatore, i. V. „außer Dienst"." [320] => | periodikum = anno.onb.ac.at [321] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=fel&datum=19180526&seite=4&zoom=33 [322] => | datum přístupu = 2020-07-12 [323] => }} [324] => [325] => === Pronájem a prodej dvorů Rotensee a Staatz v Dolním Rakousku === [326] => Vídeň byla před rokem 1918 střediskem rakouského cukrovarnictví a sídlem téměř všech nerolnických moravských cukrovarů. Na základě československého nostrifikačního zákona z prosince roku 1919 byly akciové společnosti donuceny zřídit sídla na území nové republiky, což učinila i Akciová společnost pro cukrovarnictví a přesídlila do Hodonína.{{Citace elektronické monografie [327] => | příjmení = Rubáš [328] => | jméno = Stanislav [329] => | titul = Vznik a vývoj Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a možnosti využití ve výuce dějepisu, s. 23 [330] => | url = https://is.muni.cz/th/e46oe/Vznik_a_vyvoj_Akciove_spolecnosti_pro_prumysl_cukrovarnicky_a_moznosti_vyuziti_ve_vyuce_dejepisu.pdf [331] => | vydavatel = Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. [332] => | místo = Brno [333] => | datum vydání = 2007 [334] => | datum přístupu = 2020 [335] => }} Část bývalých propachtovaných pozemků zůstala na rakouské straně ([[Neudorf im Weinviertel|Rothensee]] a [[Staatz]] hraběte Collalta, Steinabrunn hraběte Otta z [[Fünfkirchenové|Fünfkirchenu]], Aichhof a Katharinenhof u [[Schwechat]]u majitelky pivovaru [[Dreherův pivovar|Käthe Dreher]], [[Ebergassing]] majitelek Sophie a Františky Schloißnig a Neuhof u [[Mistelbach an der Zaya|Mistelbachu]] továrníka Julia Kaszaby).Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, Sa, 5. Februar 1921, S. 2-3. [336] => [337] => V roce 1921 činila celková výměra dvora Rothensee 510 ha (430 ha polí, 22 ha luk, 8 ha pastvin, 50 ha neproduktivní půdy) a dvora Staatz 330 ha (303 ha polí, 22 ha luk, 1 ha pastvin a 4 ha neproduktivní půdy ve 44 roztroušených parcelách). Centrální ředitelství v Rothensee disponovalo nákladní rampou pro náklad po železnici a nejbližší železniční stanice se nacházela v [[Laa an der Thaya]]. Dvůr Staatz využíval železniční zastávku [[Staatz|Enzersdorf]] a Staatz. [338] => [339] => Provoz dvorů zajišťovalo úřednictvo, sestávající z 1 ekonomického inspektora (kterému byly podřízeny vedle dvorů Rothensee a Staatz ještě hospodářské dvory Stutenhof, Steinebrunn, Haidhof, Pulgram a Voitelsbrunn), 2 ekonomických správců a 3 ekonomických [[adjunkt]]ů, další dozor nad dvory zajišťovali 2 šafáři, 2 [[Schweizer (povolání)|švýcarští]] hofmistři (Oberschweizer), 7 polních dozorců (Feldausseher) a 1 dozorce pro sýpku (Schüttbodenaufseher). Vedle toho běžnou práci na dvoře provádělo 36 podkoních (Pferdeknechte), 7 voláků - čeledínů u volů (Zugochsenknechte), 23 čeledínů u krav (Kuhknechte und Kuhmägde), 4 mrvitelé (Düngerknechte), 11 řemeslníků (Professionisten), 2 noční hlídači (Nachtwächter) a 2 hlídači mladého skotu a hříbat (Jungvieh- und Fohlenwächter). Pro sezonní práce byli najímáni deputátníci z přilehlých oblastí Československa.{{Citace elektronického periodika [340] => | titul = ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1921-02-05, Seite 2: Die Gutspachtungen Rotensee und Staatz in Niederösterreich. [341] => | periodikum = anno.onb.ac.at [342] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wlz&datum=19210205&seite=2&zoom=51&query=%22zuckerfabrik%22+%22Staatz%22&ref=anno-search [343] => | datum přístupu = 2020-07-11 [344] => }} [345] => [346] => Za účelem převzetí bývalých propachtovaných pozemků Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický na rakouské straně (hospodářské dvory Aichhof, Ebergassing, Katharinenhof v okrese [[Schwechat]] a dvory Rothensee, Staatz, Steinebrunn a Stutenhof v okrese [[Laa an der Thaya]]) byla zřízena sesterská akciová společnost se sídlem ve Vídni pod názvem Aktiengesellschaft für landwirtschaftliche Betriebe / Akciová společnost pro zemědělské závody, kterou nadále kontrolovali akcionáři z rodiny Redlich a Auspitz, rakouská banka [[Allgemeine Bodencreditanstalt|Allgemeine Österreichische Boden-Credit-Anstalt]] a firma [[Schoellerův palác|Schoeller]].{{Citace elektronického periodika [347] => | titul = ANNO, Reichspost, 1923-06-06, Seite 7-8: Ein moderner landwirtschaftlicher Betrieb [348] => | periodikum = anno.onb.ac.at [349] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=rpt&datum=19230606&seite=7&zoom=33&query=%22zuckerfabrik%22+%22Staatz%22&ref=anno-search [350] => | datum přístupu = 2020-07-11 [351] => }} Prezidentem správní rady se stal [[Bedřich Redlich]], který však v roce 1921 zemřel. Po něm byl zvolen předsedou [[Ferdinand Bloch-Bauer]], člen správní rady banky Bodenkreditanstalt (od roku 1933 [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrárník]] [[Viktor Stoupal]]).{{Citace elektronické monografie [352] => | příjmení = Rubáš [353] => | jméno = Stanislav [354] => | titul = Vznik a vývoj Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a možnosti využití ve výuce dějepisu, s. 25-26 [355] => | url = https://is.muni.cz/th/e46oe/Vznik_a_vyvoj_Akciove_spolecnosti_pro_prumysl_cukrovarnicky_a_moznosti_vyuziti_ve_vyuce_dejepisu.pdf [356] => | vydavatel = Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. [357] => | místo = Brno [358] => | datum vydání = 2007 [359] => | datum přístupu = 2020 [360] => }} [361] => [362] => ==== Akciová společnost pro zemědělské závody (Vídeň) ==== [363] => V roce 1923 kníže Manfred Collalto propachtoval oba hospodářské dvory nově utvořené Akciové společnosti pro zemědělské závody, jejíž činnost na velkostatku Staatz byla zaměřena na semenářství (Saatzuchtwirtschaft Staatz) a výrobu mléka (Milchwirtschaft Staatz).Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, Sa, 21. April 1923, S. 4: Wie die „Reichspost" meldet, wird zur Uebernahme der in Oesterreich gelegenen Gutspachtungen der Aktiengesellschaft für Zuckerindustrie in Göding eine „Aktiengesellschaft für landwirtschaftliche Betriebe in Wien" errichtet, die die Gutsbetriebe Rotensee, Staatz, Steinabrunn, Aichhof und Katharinenhof bei Schwechat erwerben wird. Vedení rakouské akciové společnosti převzal dosavadní ředitel československé ASPC Hans Hamscha a vedení akciové společnosti v Československu Karel Pospíšil.''Brünner Morgenpost''. Brünn: W. Burkart, 25.04.1923, 58(95). s. [3]. [364] => [365] => V roce 1924 zřídila Akciová společnost pro zemědělské závody ve Vídni (celková rozloha 2 828 ha) dvou inspektoráty: Rothensee a Aichhof, pro které šlechtitelská a semenářská stanice Rothensee pěstovala elitní sorty [[Cereálie|obilovin]], [[Cukrová řepa|řepy]], [[Luštěniny|luštěnin]], [[Lilek brambor|brambor]] a [[jetel]]e: [366] => [367] => # '''Inspektorát Rothensee''' (1 288 ha, inspektor Ernst Ribarsch): se dvory Rotenseehof (509 ha, správce Ing. I. Witz), Staatz (329 ha, správce Josef Pirochta), Steinebrunn (240 ha, správce Franz Schidlo), Stutenhof (210 ha, správce G. Frohner), [368] => # '''Inspektorát Aichhof''' u obce Klein-[[Schwechat]] (1 540 ha, inspektor Smekal): se dvory Aichhof (700 ha), Katharinenhof (480 ha), Ebergassing (360 ha). [369] => [370] => Oba inspektoráty podléhaly ústřednímu ředitelství ve Vídni (ústřední ředitel Hans Hamscha). Akciová společnost pro zemědělské závody ve Vídni a sesterská firma Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně spadaly pod vedení prezidenta Ferdinanda Bloch-Bauera.{{Citace elektronického periodika [371] => | titul = ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1924-08-16, Seite 2-3: Die Saatzuchtwirtschaft Staatz [372] => | periodikum = anno.onb.ac.at [373] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wlz&datum=19240816&seite=3&zoom=33&query=%22zuckerfabrik%22+%22Staatz%22&ref=anno-search [374] => | datum přístupu = 2020-07-11 [375] => }}{{Citace elektronického periodika [376] => | titul = ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1927-06-25, Seite 4: Exkursion auf die Domänen Rothensee und Staatz [377] => | periodikum = anno.onb.ac.at [378] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wlz&datum=19270625&query=%22Staatz%22+%22Rotensee%22&ref=anno-search&seite=4 [379] => | datum přístupu = 2020-07-11 [380] => }} [381] => [382] => Vedle šlechtitelské a semenářské činnosti se Akciová společnost pro zemědělské závody věnovala výrobě mléka, k čemuž chovala na statku Staatz (Milchwirtschaft Staatz) kolem 1 600 krav alpských plemen ([[Hnědý horský skot|Montafoner]], [[Simentálský skot|Simmenthaler]], [[Horský strakatý skot|Tiroler Rotschecken]], [[Pincgavský skot|Tiroler Pinzgauer]], Landschlag). V letech 1923-1925 započala úzce spolupracovat s akciovou mlékárnou ve Vídni (Vereinsmolkerei-A.-G. Wien, [[Ottakring|XVII.]], Ottakringerstraße 72, vymazána r. 1940),Handbuch der deutschen Aktiengesellschaften, Svazek 48, Díl 1, s. 928. modernizovala ustájení krav a na jednotlivých dvorech zřídila chladírny mléka (Milchkühlanlage Staatz). Mléko se pak dováželo do mlékárny ve Vídni, kde se dále v jejích 70 filiálkách zpracovávalo.{{Citace elektronického periodika [383] => | titul = ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1930-12-21, Seite 6: Aktiengesellschaft für landwirtschaftliche Betriebe, Wien, I. Wallnerstraße 9. [384] => | periodikum = anno.onb.ac.at [385] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wlz&datum=19301221&query=%22Saatzucht%22+%22-%22+%22Anstalt%22+%22Staatz%22&ref=anno-search&seite=6 [386] => | datum přístupu = 2020-07-11 [387] => }}{{Citace elektronického periodika [388] => | titul = ANNO, Wiener Landwirtschaftliche Zeitung, 1931-09-12, Seite 16: Aktiengesellschaft für landwirtschaftliche Betriebe, Zentrale: Wien, I., Wallnerstraße 9, Domänen-Inspektorat Rotensee bei Laa a. d. Thaya, Domänen-Inspektorat Aichhof bei Schwechat. [389] => | periodikum = anno.onb.ac.at [390] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wlz&datum=19310912&seite=16&zoom=33&query=%22Staatz%22+%22Rotensee%22&ref=anno-search [391] => | datum přístupu = 2020-07-11 [392] => }} [393] => [394] => Akciová společnost pro zemědělské závody ve Vídni nakonec obhospodařovala veškerý collaltovský dolnorakouský pozemkový majetek kolem zámku Staatz, sestávající z 1 348 ha (z toho 832 ha užitkové zemědělské půdy). [395] => [396] => ==== OHG Gustav & Wilhelm Löw (Angern) ==== [397] => V roce 1936, kdy se kníže Manfred Collalto rozhodl k odprodeji, získala dvůr Staatz s pozemky v obcích [[Staatz|Kautendorf]], [[Staatz|Ernsdorf]], [[Staatz|Enzersdorf]], Kottingneusiedl, Rothenseehof und [[Staatz|Wultendorf]] akciová společnost [[Gustav a Wilhelm Löw|Gustav & Wilhelm Löw]],Peter Melichar, Stefan Eminger, Ernst Langthaler: Niederösterreich im 20. Jahrhundert: Wirtschaft, Böhlau Verlag Wien, 2008, S. 618: Manfred (Fürst) Collalto hatte seinen sämtlichen Grundbesitz in Niederösterreich um Schloss Staatz, bestehend aus insgesamt 1 348 Hektar, davon 832 Hektar (61,7 %) landwirtschaftliche Nutzfläche an diese Gesellschaft verpachtet...Als Collalto 1936 sein Gut verkaufte, erhielt die Fa. Gustav & Wilhelm Low den Zuschlag. So wie Collalto hatten mehrere Großgrundbesitzer/-innen — die Brauereigroßaktionärin Käthe Dreher (Katharinenhof, Aichhof), Otto Fünfkirchen (Steinabrunn), Sophie und Franziska Schloißnig (Ebergassing) und schließlich der Fabrikant Julius Kaszab - große Teile ihrer Güter an die AG für landwirtschaftliche Betriebe verpachtet. která byla 8. prosince 1938 [[Arizace|arizována]] berlínskou DAG (Deutsche Ansiedlungsgesellschaft in Berlin) pro účely [[wehrmacht]]u.{{Citace elektronické monografie [398] => | příjmení = Nowak [399] => | jméno = Gerhard [400] => | titul = Jüdische Unternehmer im österreichisch – slowakischen Grenzgebiet Angern an der March – Záhorská Ves im 20. Jahrhundert, Diplomarbeit, s. 42: Die OHG Gustav & Wilhelm Löw verkauft das Gut Staatz mit Grundflächen in den Steuergemeinden Staatz – Kautendorf, Ehrnsdorf, Enzersdorf, Kottingneusiedl, [401] => Rothenseehof und Wultendorf, dazu Grund und Gebäude in Angern. Die DAG übernimmt sämtliche Einrichtungsgegenstände in Wirtschaftsgebäuden sowie das gesamte „Zubehör“ und schließlich den „Anspruch auf Ausstellung und Auslieferung von 4000 Aktien der Gustav & Wilhelm Löw AG“ um insgesamt 2,800.000 RM. [402] => | url = http://othes.univie.ac.at/27045/1/2012-12-31_0308265.pdf [403] => | vydavatel = Universität Wien [404] => | místo = Wien [405] => | datum vydání = Dezember 2012 [406] => | datum přístupu = [407] => }} [408] => [409] => Akciová společnost pro zemědělské závody ve Vídni pokračovala ve své činnosti na základě rozhodnutí valné hromady z 10. října 1939 a 20. prosince 1939 a povolení ministerstva zemědělství ve Vídni z 14. prosince 1939 a nesla nový název: Aktiengesellschaft für landwirtschaftliche Industriebetriebe. Do čela představenstva a „Treuhänderem“ byl jmenován ministerský rada Ing. Josef Guth z Vídně, do dozorčí rady zemský místodržící pro [[Říšská župa Dolní Podunají|župu Dolní Podunají]] Ing. Heinz Birthelmer z Vídně, právník Dr. Heinrich Wirtz z Düsseldorfu a prokurista Leonhard Wolzt z Vídně.{{Citace elektronického periodika [410] => | titul = ANNO, Wiener Zeitung, 1940-01-21, Seite 10 [411] => | periodikum = anno.onb.ac.at [412] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wrz&datum=19400121&seite=10&zoom=33&query=%22Treuh%C3%A4nder%22+%22Guth%22&ref=anno-search [413] => | datum přístupu = 2020-07-11 [414] => }} [415] => [416] => V rámci výstavby [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] a její [[Sturmabteilung|bojové organizace Sturmabteilung (SA)]] ve [[Rakouské markrabství|Východní marce]] (Ostmark) využívala NSDAP zámek Staatz už od léta 1938 jako svůj výcvikový tábor pro SA.-Gruppe Donau.{{Citace elektronického periodika [417] => | titul = ANNO, Völkischer Beobachter, 1938-08-09, Seite 4 [418] => | periodikum = anno.onb.ac.at [419] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=vob&datum=19380809&query=%22Aktiengesellschaft%22+%22landwirtschaftliche%22+%22Betriebe%22+%22Staatz%22&ref=anno-search&seite=4 [420] => | datum přístupu = 2020-07-11 [421] => }} O ten Oktavian Collalto definitivně přišel kupní smlouvou z 22. května 1943, kdy se zámek stal majetkem Říšského svazu pro Německé mládežnické ubytovny v [[Berlín]]ě (Reichsverbandes für Deutsche Jugendherbergen in Berlin).Helmuth Hiemer: Heimat rund um Staatz, s. 150, též Georg Markl: Staatz und Umgebung in früheren Jahrhunderten 1932. Následně využívala zámek jako svůj školící tábor organizace [[Hitlerjugend|Hitler Jugend]].{{Citace elektronického periodika [422] => | titul = ANNO, Völkischer Beobachter, 1943-05-04, Seite 4: "In die Schulungsstätten des Gebietes Niederdonau in Sitzenberg, Stuppach, Staatz, Wartenstein und Harlanden, am Stankauer Teich und in die Wehrertüchtigungslager in St. Margarethen, Albern, Steinhäusl und Reichenau sind nun wieder neue Jungen eingezogen, um hier ihre vormilitärische Ausbildung zu erfahren oder für ihre Führertätigkeit geschult zu werden." [423] => | periodikum = anno.onb.ac.at [424] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=vob&datum=19430504&query=%22betriebe%22+%22Staatz%22&ref=anno-search&seite=4 [425] => | datum přístupu = 2020-07-12 [426] => }} [427] => [428] => S příchodem Rudé armády a ukonením druhé světové války převzal DAG-hospodářské dvory sovětský koncern USIA (УСИА, zkratka pro Управление советским имуществом в Австрии), zpráva sovětského majetku v Rakousku.Denkmalpflege in Niederösterreich. Weinviertel. Band 33, Amt der NÖ Landesregierung, Abteilung Kultur und Wissenschaft, 2005, s. 10-15. [429] => [430] => === Pozemková reforma v Československu === [431] => Celý majetek hraběte Emanuela Collalto et San Salvatore na území nové republiky zařadil Státní pozemkový ústav už v roce 1921 do prvního období prováděné [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformy]]. Jednalo se o celý velkostatek [[Brtnice (zámek)|Brtnice]]-[[Okříšky (zámek)|Okříšky]]-[[Pokojovice]] se dvorem [[Přímělkov]], dvorem [[Střížov (Brtnice)|Střížov]] (ze dvora Okříšky jen do 50% výměry), o celý velkostatek [[Uherčice (zámek)|Uherčice]] s [[Písečné (okres Jindřichův Hradec)|Písečnou]] a [[Slavětín (Písečné)|Slavětínem]] a celý velkostatek [[Rudolec (zámek)|Něm. Rudolec]]-[[Černá (zámek)|Černá]].Venkov, orgán České strany agrární, 10. června 1921, s. 1-2. Zábor a oceňovací řízení pozemkové reformy v době smrti knížete Emanuela probíhaly na všech collaltovských statcích v Československu, v roce jeho smrti (1924) byly navíc zákonem č. 179/1924 Sb. zrušeny [[Svěřenství|fideikomisy]] (v platnosti zůstala až do roku 1964 fideikomisní substituce). [432] => [433] => Emanuel Josef 4. kníže z Collalto zemřel po krátké nemoci ve čtvrtek 11. prosince 1924 v pět hodin odpoledne v Sanatoriu Löw ve Vídni ve věku 69 let.HHStA Wien, SB Partezettelsammlung, 16–58. Jelikož zemřel bezdětný, majorátní fideikomis přešel na jeho o šestnáct let mladšího synovce Manfreda z italské větve rodu. Majetek mimo území fideikomisu (mimo Československo) zdědila až na majorátní dům ve Vídni na Am Hof jeho manželka Irma. Ta zemřela po těžkém utrpení o sedm let později 9. května 1931 ve Vídni ve věku 73 let.ANNO Zeitungen, ''Wiener Salonblatt'', 24. 5. 1931, s. 8. Kníže Emanuel si podle poslední vůle nepřál pohřeb do rodinné hrobky v [[Nové Sady (Písečné)|Nových Sadech]] (snad kvůli jejímu špatnému stavu a taktéž nejisté situaci v novém Československu), ale do prostého hrobu, který si předem zakoupil na hřbitově v [[Hietzing]]u, hned vedle zdi Schönbrunnského parku.MZA, fond G169, inv. č. 261, kart. 396. [434] => {{Více obrázků [435] => | orientace = svisle [436] => | velikost obrázků = 160px [437] => [438] => | obrázek1 = Overview of Okříšky Castle, Třebíč District.JPG [439] => | popisek1 = Alodiální [[Okříšky (zámek)|statek Okříšky]] [440] => [441] => | obrázek2 = Overview of Castle in Okříšky, Třebíč District.JPG [442] => | popisek2 = Alodiální [[Okříšky (zámek)|statek Okříšky]] [443] => [444] => | obrázek3 = Aleje, zámeček (1).jpg [445] => | popisek3 = Lovecký zámeček v lesním revíru [[Jestřebí (Brtnice)|Jestřebí]] (Haslicht) [446] => }} [447] => [448] => V roce 1927 započal přídělový komisař ing. J. Malina společně s technickým úředníkem J. Puršem s prováděním poz. reformy na velkostatku Uherčice. Ze záboru bylo majiteli propuštěno 307,02 ha půdy, zestátněno 920 ha lesa (propuštěno 422 ha), k zbytkovým statkům přiděleno 198 ha půdy, rozparcelováno 88 ha a 12 ha ponecháno v záboru. V roce 1930 následovalo propuštění zámecké zahrady s parkem, lihovaru s cihelnou, vápenky a elektrárny. Pila propadla státu, k tomu také zřícenina [[Frejštejn|hradu Frejštejna]]. Spojeným dvorům „Uherčice - Mitrovice” bylo ze 441 ha půdy nakonec ponecháno 390 ha, 39 ha rozparcelováno a 13 ha zestátněno. Po ukončení pozemkové a lesní reformy obhospodařoval velkostatek Uherčice 433,78 půdy, z toho 38,5 ha luk, 4 ha zahrad, 7 ha pastvin, 48,29 ha lesa v šesti nesouvislých dílech a 2 ha rybníků.Československá republika, {{ISSN|1803-4853}}, Národní archiv, Rok vydání: 1922 - 1923, Ročník: 244, Datum vydání: 12.3.1923, Číslo: 70. [449] => [450] => Dvůr „Korolupy” (48 ha) přidělil státní pozemkový úřad téměř celý zemi Moravskoslezské, která obdržela z jeho polností 39 ha. Zbytek polností a lesů, náležejících ke dvoru, bylo zestátněno (8 ha). Zbytkový statek od státu odkoupil v březnu 1926 p. Tříletý z Police. Dvůr „Křeslík” (Grössinghof) v rozsahu 138 ha byl státním pozemkovým úřadem z části rozparcelován a odprodán jako zbytkový statek (94 ha) zemskému moravskému výboru, který jej převzal i s veškerými českými zaměstnanci.Horácko týdenník hájící zájmy pracujících vrstev lidových, 11.3.1927, s. 5. Přislíben byl Františkovi Timmelovi, důstojníku [[Československá armáda|čsl. armády]] v záloze (nadporučíku Vozatajského praporu č. 3 v Brně)Schematismus branné moci československé 1927, strana 386-387: Vozatajský prapor č. 3 v Brně. a zeti zemského vrchního stavebního rady doc. Ing. Gustava Dostála v Brně. Už v listopadu 1927 na statku hospodařil a v roce 1930 pak zbytkový statek Křeslík koupil.Venkov orgán České strany agrární, 11. ledna 1925, s. 4.{{Citace elektronického periodika [451] => | příjmení = [452] => | jméno = Moravská zemská knihovna v Brně, digitální knihovna [453] => | titul = Rudé právo: orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické. V Praze: [s.n.], 19.10.1928, 9(249). s. 4. [454] => | periodikum = www.digitalniknihovna.cz [455] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:5240a4d0-1f25-11e9-92f9-005056825209?page=uuid:fbdcf140-1fea-11e9-bc55-5ef3fc9bb22f&fulltext=Uher%C4%8Dice [456] => | jazyk = cs [457] => | datum přístupu = 2020-07-05 [458] => }}{{Citace elektronického periodika [459] => | titul = Encyklopedie dějin města Uherské Hradiště: doc. Ing. Gustav Dostál, [460] => | periodikum = encyklopedie.mesto-uh.cz [461] => | url = https://encyklopedie.mesto-uh.cz/home-muh/?acc=profil_osobnosti&load=126 [462] => | datum přístupu = 2020-07-05 [463] => }}Venkov orgán České strany agrární, 18. března 1930, s. 14: ''Hospodářský dozorce, ženatý, absolvent hospodářské školy, s delší praksí, obratný, dobrý polař, který rozumí hospodářským strojům a je zvyklý na přísnou službu, přijme se pro menší dvůr. Vyžaduje se znalost české a něm. řeči, u ženy dohled ve stáji. Nab. s opisy vysvědčení na: Frant. Timmel, Vel. dvůr'', p. Štítary u Znojma. (Grössinghof přeložen do češtiny jako Vel. dvůr) [464] => [465] => Dvůr Neuhof (Nový dvůr)) byl správou velkostatku jako jediný až do počátku pozemkové reformy v dlouhodobém pronájmu Antona Zawadila, hostinského z [[Vratěnín]]a, později jeho syna Johanna Zawadila. Zbytkový statek „Neuhof” (55 ha) byl nejprve ponechán v záboru a pronajímán, v roce 1935 jako zbytkový odprodán jeho nájemci Františku Smejkalovi, předáku [[Národní jednota pro jihozápadní Moravu|Národní jednoty]].Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, Středisko regionálních dějin (Olomouc, Czechoslovakia), Univerzita Palackého. Kabinet regionálních dějin, 1967, s. 182.{{Citace elektronického periodika [466] => | titul = NS RČS 1935-1938, PS, tisk 1199, část č. 1 (2. 11. 1918): 99/IX (překlad), interpelace poslance dr F. Hodiny předsedovi vlády, ministrovi vnitra a ministrovi školství a národní osvěty o ukládáni trestů na svobodě A. Dohnalovi, protože jeho děti nedocházejí do české menšinové školy ve Vratěníně. Citace: „Za celou touto věcí vězí »Národní jednota« a jako její zástupce majetník zbytkového statku Smejkal podal úřadu návrh, aby Dohnalovi byly děti odebrány, poslány do bývalé domovské obce Dohnalovy a tam se zřetelem k příslušnosti pěstounů české národnosti zapsány do české školy.” [467] => | periodikum = www.psp.cz [468] => | url = https://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/tisky/t1199_01.htm [469] => | datum přístupu = 2020-07-05 [470] => }} Zestátněnou collaltovskou parní pilu v Uherčicích odkoupil r. 1935 Eduard Prager.Znaimer Wochenblatt, příloha Südmährerland; inzerce rok 1935, Fr. 9. August 1935, S. 8. Rozloha zestátněných lesů na velkostatku Uherčice a dvora ve Slavětíně činila v roce 1926 1 093 ha.Venkov orgán České strany agrární, 12. března 1926, s. 9. [471] => [472] => Reformě v [[Písečné (okres Jindřichův Hradec)|Písečném]] bylo podrobeno 335 ha zemědělské půdy a 638 ha veškeré půdy, přičemž všechna tato půda byla přidělena drobným nabyvatelům, takže všechny pozemky byly rozparcelovány,Voženílek, J: Předběžné výsledky československé pozemkové reformy, země Česká a Moravskoslezská. Praha. třem zbytkovým statkům bylo předáno 201 ha a zestátněno 284 ha. [[Písečné (okres Jindřichův Hradec)|Dvůr v Písečném]] Státní pozemkový úřad rozdělil na dva zbytkové statky: 1. prodal О. Schillerovi (95 ha), 2. С. Mikovi (92 ha), kterému v roce 1930 přidělil i mlýn s pilou; dvůr Krokvice (110 ha) odprodal pozemkový úřad jako zbytkový statek ing. Z. a M. Kopuletému.Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, Svazek 12, Středisko regionálních dějin (Olomouc, Czechoslovakia), Univerzita Palackého. Kabinet regionálních dějin, Profil, 1967, s. 250. Lihovar získalo nově vzniklé české lihovarské družstvo. Zestátněný dvůr ve [[Slavětín (Písečné)|Slavětíně]] (90 ha) měl nejprve v pronájmu předseda slavětínského odboru Národní jednoty, který jej nakonec od státu odkoupil.Venkov orgán České strany agrární, 7. května 1926, s. 6.Venkov, orgán České strany agrární, 3. června 1923, s. 15. [473] => [474] => Manfred se ukázal být vynikajícím hospodářem. Zabydlel se na zámku v Uherčicích, [[Kněžice (zámek, okres Jihlava)|Kněžice]] upravil pro trvalý pobyt hraběte Eduarda Mensdorf-Pouillly, manžela nejstarší dcery Giseldy. Rodina Kielmanseggů se musela 20. května 1925 z brtnického zámku vystěhovat a Manfred (a po něm Oktavián Collalto) si zámek v Brtnici znovu zařídili k bydlení. Kníže Manfred Collalto et San Salvatore, italský občan příslušný do [[Susegana|Susegany]] v okrese [[Treviso]] v Itálii, zemřel 22. července [[1940]]{{Citace elektronického periodika [475] => | titul = ANNO, Völkischer Beobachter, 1942-04-05, Seite 9 [476] => | periodikum = anno.onb.ac.at [477] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=vob&datum=19420405&query=%22Ungarschitz%22&ref=anno-search&seite=9 [478] => | datum přístupu = 2020-07-11 [479] => }} a v důsledku pohnutých událostí nebyl převezen do rodinné hrobky v Brtnici. Jeho ostatky byly uloženy na místním hřbitově ve [[Vratěnín]]ě. [480] => [481] => == Oktavian Bruno kníže Collalto et San Salvatore == [482] => Posledním majitelem panství se stal Manfredův syn [[Oktavián Collalto et San Salvatore]] (1906–1973), jemuž byl velkostatek Uherčice intabulován dne 2. října 1944 na základě rozhodnutí soudu pro Vídeň I ze dne 13. září 1944. Pravděpodobně na začátku roku 1945 byl do zámku v Uherčicích přivezen do úschovy nábytek z rakouského zámku [[Schönbrunn]].Muzejní a vlastivědná práce, Svazky 41–42, Národní muzeum, 2003, s. 193. Právě za Oktáviánova působení proběhla na collaltovských velkostatcích na československém území konfiskace veškerého majetkuMonika Krejčová: Příběh uherčického zámku. Poválečná historie v letech 1945 - 1979, bakalářská práce, 2013. podle účelově vyložených [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]].Ondřej Schmidt, Petr Elbel, Stanislav Bárta: Z Trevisa do Brtnice / Da Treviso a Brtnice, Masarykova univerzita, 1. 1. 2019, předmluva. [483] => # OKTAVIAN Bruno Rambald Kuno Rudolf Eilert kníže z Collalto et San Salvatore (* 12. říjen 1906, Teschendorf, Německo - † 13. říjen 1973, [[Benátky]], Itálie) ∞ (23. červenec 1928, Vídeň) Maria Camilla princezna [[Windischgrätzové|zu Windisch-Grätz]] (* 18. září 1907, [[Keszthely]] - † 10. leden 1991, Benátky) [484] => ## Alexandra Thekla Giselda Marie Bianca Polissena Antonia Juliane (* 30. březen 1930, Vídeň - † 10. leden 1996, [[Milán|Milano]]) ∞ Rinaldo dei Baroni Casana (* 20. červen 1917, [[Turín]] - † 12. červenec 1975, [[Milán|Milano]]) [485] => ## MANFRED Karl Erwin Rambald Antonius kníže Collalto et San Salvatore (* 26. září 1932, Vídeň - † 21. červenec 2004, San Salvatore) ∞ (1959 [[Pesadilla]]) Maria de la Trinidad Castillo y Moreno (* 13. květen 1937, [[Tanger|Tangier]], [[Maroko]]) [486] => ### ISABELLA Maria Aurora Alessandra Giselda Giuliana Marcellina (26. duben 1960, [[Frankfurt nad Mohanem]]) [487] => ### Giuliana Maria de la Trinidad Tecla Anna Cecilia (7. březen 1961, Frankfurt nad Mohanem) [488] => ### Alessandra Fernanda Maria de la Trinidad Aurora Polissena Giuliana (26. březen 1962, Mnichov) [489] => ### Maria de la Trinidad Polissena Fernanda Giuliana (18. březen 1964, Mnichov) [490] => ### Caterina Cecilia Maria Aurora Giuliana (13. březen 1970, [[Mnichov]]){{Citace elektronického periodika [491] => | titul = Collalto u.San Salvatore [492] => | periodikum = www.angelfire.com [493] => | url = http://www.angelfire.com/realm/gotha/gotha/collalto.html [494] => | datum přístupu = 2020-07-14 [495] => }} [496] => [497] => === Konfiskace majetku === [498] => {{Podrobně|Zámek Uherčice (1946–1989)|Tábor nucené práce Uherčice|Pohraniční stráž Znojmo}} [499] => Konfiskace majetku Oktaviána Collalto et San Salvatore probíhala na základě vyhlášky [[Národní výbor (1945–1990)|Okresního národního výboru]] (ONV) v [[Jihlava|Jihlavě]] ze dne 11. července [[1945]], jejíž právní podklad tvořil [[Benešovy dekrety|dekret]] prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.Dekret ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Vzhledem k tomu, že dekret zahrnoval pouze osoby německé a maďarské národnosti, Oktavián Collalto se jako [[Italové|Ital]], na které se konfiskace nevztahovala, odvolal. Stížnost zaslal k [[Moravskoslezský zemský národní výbor|Moravskoslezskému zemskému národnímu výboru]] (ZNV) v [[Brno|Brně]] a ten konfiskační vyhlášku zrušil. [500] => V závěrečném usnesení ale výbor Oktaviána Collalta označil za italského [[Italský fašismus|fašistu]].Dle rozhodnutí Rady ZNV ze dne 19. 12. 1945. Okresní národní výbor (ONV) v Jihlavě (místo správy collaltovského majetku) vydal novou konfiskační vyhlášku,Konfiskační vyhláška č. A-386/46-X ze dne 20. února 1946. která byla zveřejněna nejen ve [[Velké Meziříčí|Velkém Meziříčí]], [[Moravské Budějovice|Moravských Budějovicích]], [[Třebíč]]i a [[Nové Město na Moravě|Novém Městě na Moravě]], ale také ve všech obcích, kde měl rod Collaltů majetek.SOA Jihlava, fond Brtnice – korespondence konfiskát Collalto (1946–1951), inv. č. 20, Přípravná zpráva. Veškerý majetek byl zkonfiskován s okamžitou platností a bez náhrady.SOA Jihlava, fond Brtnice – korespondence konfiskát Collalto (1946–1951), inv. č. 20, ONV čj. A-386/46-10. [501] => {{Více obrázků [502] => | orientace = svisle [503] => | velikost obrázků = 160px [504] => [505] => | obrázek1 = Uherčice castle.JPG [506] => | popisek1 = Zámek [[Uherčice (zámek)|Uherčice]] [507] => [508] => | obrázek2 = Pisecne 8.jpg [509] => | popisek2 = Zámek v [[Písečné (okres Jindřichův Hradec)|Písečné]], stav r. 2009 [510] => [511] => | obrázek3 = Uherčice, zámek (03).jpg [512] => | popisek3 = Uherčice - zámecká zahrada se skleníkem [513] => [514] => | obrázek4 = Neustift-JH-2008-09-03-Zvonice.JPG [515] => | popisek4 = Hrobka rodu Collalto et San Salvatore na hřbitově v [[Nové Sady (Písečné)|Nových Sadech]] [516] => [517] => | obrázek5 = Uherčice, zámek (05).jpg [518] => | popisek5 = [[Zámek Uherčice (1946–1989)|Zámek Uherčice]], od r. 1949 ve správě [[Československé státní statky|Státního statku]] [[Jaroměřice nad Rokytnou (zámek)|Jaroměřice nad Rokytnou]], od r. 1960 Státního statku [[Lesná (okres Znojmo)|Lesná]] [519] => }} [520] => [521] => === Předání majetku do národní správy === [522] => Podle přípravné zprávy ze dne 6. dubna [[1946]] spadaly pod centrální ředitelství v Brtnici: [523] => * Lesní úřad v Brtnici, [524] => * Lesní správa v [[Český Rudolec|Německém Rudolci]], [525] => * Hospodářská správa v Brtnici, [526] => * Hospodářská správa v [[Okříšky|Okříškách]], [527] => * Správa rybnikářství a [528] => * Správa velkostatku v [[Uherčice (okres Znojmo)|Uherčicích]] s výrobnou generátorového dříví a [[cihelna|cihelnou]] v Okříškách, s [[pivovar]]em v Brtnici, s [[vápenka|vápenkou]] a [[lihovar]]em v Uherčicích. [529] => [530] => O příděl uherčického velkostatku s výměrou kolem 55 ha se ucházely [[Československé státní lesy a statky|Státní lesy a statky]] a místní drobní zemědělci.SOA Jihlava, fond Brtnice – korespondence konfiskát Collalto (1946–1951), inv. č. 20, Přípravná zpráva z 6. 4. 1946. Lesní majetek 24. května 1946 obdržely Státní lesy a statky, zaměstnanci velkostatku měli prozatím zůstat na svých pracovních místech.SOA Jihlava, fond Brtnice – korespondence konfiskát Collalto (1946–1951), inv. č. 20, Zápis z 24. 5. 1946. Majetek pod národním správcem vrchním lesním radou Ing. Stanislavem Krupicou byl rozdělen na část [[Brtnice (zámek)|brtnickou]] a část [[Uherčice (zámek)|uherčickou]] (hospodářský správce v Uherčicích Stanislav Jaš). [531] => [532] => === Odvolání Oktaviána Collalta === [533] => Oktavián Collalto et San Salvatore se za pomoci JUDr. Jana Krčala odvolal a uváděl, že nebyl ani Němec ani Maďar. Také vyzdvihl fakt, že ''v konfiskační vyhlášce chyběl skutkový předpoklad pro to, aby byl označen zrádcem nebo nepřítelem Čs. republiky''. ZNV 7. ledna 1946 rozhodl znovu a tentokrát prohlásil Oktaviána Collalta za osobu spadající pod ustanovení §3 odst. 1 dekretu č. 12/45 Sb. Zemský národní výbor Oktaviána Collalta obvinil z účasti na fašistické vládě, z užívání německého jazyka, v jehož důsledku byl místním obyvatelstvem považován za Němce. Dále ho vinil z aktivní a záměrné pomoci německým okupantům. [534] => [535] => Collaltova argumentace v odvolání spočívala ve faktu, že „''původní fašistická strana dopomohla ke svržení [[Benito Mussolini|Mussoliniho vlády]] a že tato problematika představovala otázku italskou, jíž se mělo zabývat ministerstvo vnitra, ne však ZNV''”. Používání německého jazyka považoval za irelevantní. Oktavián na svoji obhajobu uvedl, „''že přispíval na sbírky pro německé dobročinné účely, které z něho byly vymáhány či spíš vydírány.''” Poukazoval na skutečnost, že „''se snažil chránit svůj majetek, aby jej ubránil před plundrováním.''”MZA, fond Ústřední správa Collaltů Brtnice, kart. 398., Vyhlášku ONV čj. B-466-VIII., Podle ZNV Brno čj. 10.625-VIII/28-45., Rozhodnutí ZNV Brno čj. 10.625-VIII/28-45. Také uvedl, že „''přispíval pouze na dobročinné účely”, „po rozpuštění Junáka v Brtnici poskytl k dispozici finanční prostředky ve výši 100 000 korun pro pokračování organizace”, „zaopatřoval rodinné příslušníky perzekvovaných osob” a že „byl německými úřady označen za nespolehlivou osobu.''”SOA Jihlava, fond Brtnice – konfiskát Collalto, inv. č. 19, kart. 5, odvolání do vyhlášky ONV ve Velkém Meziříčí. [536] => [537] => Zemědělští a lesní zaměstnanci velkostatku [[Brtnice]], [[Uherčice (okres Znojmo)|Uherčice]] a [[Český Rudolec|Německý Rudolec]] v prohlášení ze dne 16. února [[1946]] uvedli na obranu knížete Oktaviána Collalta et San Salvatore: [538] => [539] => {{Citát v rámečku|„...kníže Oktavián Collalto měl vždy plné pochopení pro sociální poměry svých zaměstnanců, bez rozdílu, zda to byl dělník neb úředník. Byl proti přijímání německých zaměstnanců, při zatčení svého zaměstnance gestapem podporoval rodinu dotyčného a snažil se zakročit ve prospěch postiženého,...že když kníže Collalto přispíval na německé sociální účely, nečinil tak dobrovolně. Podporoval partyzány na svém území, když mohl. Jeho rodina nikdy nebyla občany považována za Němce, ale za Italy s pozitivním vztahem k českým zemím a českému obyvatelstvu a že jim „není známo, že by majitel (kníže Oktavián) byl zrádcem a nepřítelem českého národa.“| Příběh uherčického zámku. Poválečná historie v letech 1945–1979}} [540] => [541] => Podle vyjádření [[Ministerstvo zemědělství České republiky|ministerstva zemědělství]] měla být konfiskace odložena a majetek měl být sepsán pro lepší zachování stavu jeho majetku.MZA, fond Rodinný archiv Collaltů Brtnice, inv. č. 398, kart. 318, Dopis ze 17. 10. 1946. Vzhledem k tomu, že Ing. Stanislav Krupica dne 3. dubna 1947 zemřel, ustanovil ZNV v Brně 22. dubna 1947 nového národního správce vrchního lesního radu pana Františka Stejskala.SOA Jihlava, fond Brtnice – korespondence konfiskát Collalto (1946–1951), inv. č. 20, ZNV čj. 10.229-VII-46. [542] => [543] => Dne 12. května 1947 ZNV „''rozhodl, že Oktavián Collalto et San Salvatore, vlastník velkostatku Brtnice, okr. Jihlava, spadá pod ustanovení §u 3 odst. 1 dekretu č. 12/45 Sb''”.Rozhodnutí ZNV Brno čj. 10955/44-47.SOA Jihlava, fond Brtnice – korespondence konfiskát Collalto (1946–1951), inv. č. 20, Ministerstvo zemědělství 51.676/48-IX/Z-11. Následovalo další odvolání, na které reagovala 12. srpna [[1949]] rada [[Krajský národní výbor|Krajského národního výboru]] v Jihlavě zrušením národní správy a František Stejskal byl odvolán. Nepřidělené části majetku převzal IX. odbor [[Ministerstvo zemědělství České republiky|Ministerstva zemědělství]] (Národní pozemkový fond).SOA Znojmo, fond Zámek Uherčice, kart. 29, Zpráva z 1. 12. 1949. Zámecký inventář z Uherčic (kromě inventáře Národní kulturní komise a inventáře pro aukční prodej) byl předán národnímu podniku [[Antikva]] a část odkoupil [[Československé státní statky|Čs. státní statek]] za 88 000 Kčs. [544] => [545] => == Isabella Collalto et San Salvatore == [546] => Členové rodu se v roce [[1947]] vrátili na své staré rodové sídlo [[Castello di San Salvadore]], které se nachází u města [[Susegana]]. Poslední dědičkou je Isabella Collalto, nejstarší dcera hraběte Manfreda (1932-2004) a hraběnky Trinidad z Collalto, která od roku 2007 vede rodové vinařství Conte Collalto a od roku 2008 spravuje rodový zámek San Salvatore.{{Citace elektronického periodika [547] => | titul = Castello di San Salvatore [548] => | periodikum = Dimore Storiche Italiane [549] => | url = https://www.dimorestoricheitaliane.it/dimora/castello-di-san-salvatore/ [550] => | jazyk = it-IT [551] => | datum přístupu = 2020-07-14 [552] => }} V prosinci 1989 se provdala za prince Guillauma de Croÿ, se kterým má dvě děti: syna Emmanuela (1990) a dceru Violette (1995).{{Citace elektronické monografie [553] => | příjmení = Collalto [554] => | jméno = Isabella [555] => | titul = CURRICULUM VITAE [556] => | url = http://www.aivv.it/Archivio/Curricula/cv2_Collalto.pdf [557] => | vydavatel = [558] => | místo = [559] => | datum vydání = [560] => | datum přístupu = [561] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200715224030/http://www.aivv.it/Archivio/Curricula/cv2_Collalto.pdf [562] => | datum archivace = 2020-07-15 [563] => | nedostupné = ano [564] => }} [565] => [566] => # Isabella Maria Aurora Alessandra Giselda Giuliana Marcellina hraběnka Collalto et San Salvatore (*26. dubna 1960, [[Frankfurt nad Mohanem]], [[Německo]]) ∞ (1989 ) Guillaume Gabriel Joseph Juste Pierre Gaétan Marie Ghislain prince de Croÿ (* 10. dubna 1950, [[Rumillies]], [[Belgie]]) [567] => ## Emmanuel Manfredo Juste de Croÿ-Collalto (* 9. prosince 1990, Rumillies, Belgie) [568] => ## Violette Maria Trinidad Giuliana de Croÿ (* 12. února 1995, [[Tournai|Doornik]], Belgie){{Citace elektronické monografie [569] => | příjmení = Elward [570] => | jméno = Ronald [571] => | titul = The Heirs of Europe [572] => | url = http://heirsofeurope.blogspot.com/2010/01/collalto.html [573] => | datum vydání = 2010-01-10 [574] => | datum přístupu = 2020-07-14 [575] => }} [576] => [577] => == Výstava „Z Trevisa do Brtnice” == [578] => Výstava, která se konala od 10. 9. 2019 do 17. 11. 2019 na zámku v Brtnici ve výstavní síni Domu Valdštejnů představovala dějiny italského rodu Collalto před jeho příchodem na Moravu v 17. století společně s výběrem nejstarších děl z rodinné obrazové sbírky. Výstava navazovala na stejnojmennou jarní výstavu v prostorách [[Moravský zemský archiv v Brně|Moravského zemského archivu v Brně]], kdy byly panely s texty mapující dějiny rodu Collalto v italské [[Provincie Treviso|provincii Treviso]] od 10. století až po začátek [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] (kdy panství Brtnici koupil [[Rombaldo XIII. z Collalto|Rambaldo XIII. Collalto]]) doplněny ještě vzácnými listinami a dalšími archivními dokumenty. K jarní výstavě byl pak vydán česko-italský katalog. Podzimní výstava v Brtnici byla rozšířena o 19 předmětů zapůjčených [[Národní památkový ústav|Národním památkovým ústavem]]. Ty se od roku 1945 nacházely v depozitáři na zámku [[Jaroměřice nad Rokytnou (zámek)|Jaroměřice nad Rokytnou]]. Na téma přechodu z Itálie na Moravu pak navazovaly v obrazové části výstavy [[Veduta|veduty]] italských rodinných hradů a dále čtyři veduty Brtnice (většinou z 19. století), z nichž tři byly veřejnosti představeny vůbec poprvé. Další obrazy kurátoři vybrali tak, aby si návštěvník mohl vytvořit lepší představu o rozsahu uměleckých sbírek, které začal budovat již první majitel Rambald XIII.{{Citace elektronického periodika [579] => | titul = Archiváři vystavují poklady rodu, jehož historie sahá do 10. století [580] => | periodikum = iDNES.cz [581] => | url = https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/historie-rod-colaltove-brtnice-vysocina-vystava-muzeum-archiv-dokument-listina.A191007_506408_jihlava-zpravy_mv [582] => | datum vydání = 2019-10-19 [583] => | datum přístupu = 2020-07-14 [584] => }} [585] => [586] => Kurátory výstavy byli: za [[Masarykova univerzita|Masarykovu univerzitu]] Petr Elbel, Ondřej Schmidt a Stanislav Bárta (též autoři katalogu brněnské části výstavy), Dana Novotná z [[Národní památkový ústav|Národního památkového ústavu]], která koncipovala brtnickou část výstavy, vybrala exponáty z depozitáře a zpracovala panely u významnějších obrazů.{{Citace elektronického periodika [587] => | příjmení = Novotná [588] => | jméno = Dana [589] => | titul = Vernisáž výstavy Z Trevisa do Brtnice, s. 6 [590] => | periodikum = Brtnický zpravodaj, dvouměsíčník: č. 230/2019 [591] => | vydavatel = periodický tisk územního samosprávného celku [592] => | url = https://www.brtnice.cz/assets/File.ashx?id_org=1295&id_dokumenty=131803 [593] => | datum vydání = 15. října 2019 [594] => | url archivu = [595] => | datum přístupu = [596] => }} [597] => [598] => == Odkazy == [599] => === Poznámky === [600] => [601] => === Reference === [602] => [603] => === Literatura === [604] => * ''Z Trevisa do Brtnice. Příběhy šlechtického rodu Collaltů ukryté v českých archivech / Storie della famiglia nobile dei Collalto nascoste negli archivi cechi'' (Katalog výstavy), Brno, 2019 228 s. {{ISBN|978-80-210-9182-5}} [605] => * Bůžek, Václav – Král, Pavel: Paměť urozenosti. Praha 2007. [606] => * Fabiánová, Bohdana: Uherčice. Příběh zámku na hranici. Brno 2004. [607] => * Mašek, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílého Hory do současnosti. Díl I. A–M. Praha 2008–2010. [608] => * Štěpánová, Eva: Krátkých 14 let v dlouhé historii zámku v Uherčicích (přednáška). Moravská galerie 2009. [609] => * Uherčice 1312–2012. Uherčice 2012. [610] => * Županič, Jan – Fiala, Milan – Stellner, František: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české. Praha 2001. [611] => * Genealogisches Handbuch des Adels, fürstliche Häuser, Bd. 3, C.A Starke Verlag, Limburg a. d. Lahn 1953 {{de}} [612] => * Franz Gall: „Österreichische Wappenkunde“, Handbuch der Wappenwissenschaft, Verlag Böhlau, Wien-Köln-Weimar 1977, {{ISBN|3205053524}}, {{ISBN|9783205053521}} {{de}} [613] => ==== Diplomové a bakalářské práce ==== [614] => * {{Citace kvalifikační práce [615] => | příjmení = Janáček | jméno = Michal | instituce = Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta | odkaz na instituci = Filozofická fakulta Univerzity Pardubice | titul = Kuchyňské účty moravské větve rodiny Collalto v první polovině 18. století, v období hraběte Antonína Rombalda Collalto | url = https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/73973/JanacekM_KuchynskeUcty_VP_2019.pdf?sequence=1&isAllowed=y | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Vítězslav Prchal | odkaz na vedoucího = | místo = Pardubice| rok = 2019 | počet stran = | strany = | citace = 2020-07-15 | poznámka = | jazyk = }} [616] => * {{Citace kvalifikační práce [617] => | příjmení = Krejčová | jméno = Monika | instituce = Masarykova univerzita, Filozofická fakulta | odkaz na instituci = Filozofická fakulta Masarykovy univerzity | titul = Příběh uherčického zámku. Poválečná historie v letech 1945 - 1979 | url = https://is.muni.cz/th/xbu08/ | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Jiří Němec | odkaz na vedoucího = {{UČO na článek|54861}} | místo = Brno | rok = 2013 | počet stran = | strany = | citace = 2020-07-15 | poznámka = | jazyk = }} [618] => * Zuzana Brunová: Hrady a zámky jako objekty památkové péče v letech 1945–1989. Brno 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, historický ústav. [619] => * Písařík, Boleslav: Zámek Uherčice. Brno 1973. Diplomová práce. Univerzita J.E. Purkyně v Brně, Filozofická fakulta, katedra dějin umění a muzikologie. [620] => === Externí odkazy === [621] => * {{commonscat}} [622] => * [https://web.archive.org/web/20170202062204/http://www.zamek-brtnice.cz/index.php?option=com_content&view=section&layout=blog&id=7&Itemid=55 Majitelé panství Brtnice] [623] => * {{Citace elektronického periodika [624] => | příjmení = [625] => | jméno = [626] => | titul = Fürst Emanuel Collalto [627] => | periodikum = Döblinger Extrablatt Nr. 21, Seite 10-11. [628] => | vydavatel = [629] => | url = [630] => | datum vydání = Jaro/léto 2019 [631] => | url archivu = [632] => | datum přístupu = 2020 [633] => }} [634] => * {{Citace elektronického periodika [635] => | příjmení = Sedlar [636] => | jméno = Otto [637] => | titul = Schloß Ungarschitz bei Freistein / Zámek Uherčice u Frejštejna, s. 278-279 [638] => | periodikum = Deutschmährische Heimat Blätter für ländliche Wohlfahrts- und Heimatpflege : Zeitschrift des Central-Verbandes der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens und Schlesiens in Brünn und des Vereines Deutsche Heimat in Brünn [639] => | vydavatel = [640] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:eca78e70-c794-11e6-ac1c-001018b5eb5c?page=uuid:aef658d0-c79a-11e6-b5c0-005056827e51&fulltext=Collalto [641] => | datum vydání = 09.-10.1932 [642] => | url archivu = [643] => | datum přístupu = [644] => }} [645] => {{Autoritní data}} [646] => {{Portály|Česko|Itálie|Monarchie|Politika}} [647] => [648] => [[Kategorie:Collaltové| ]] [649] => [[Kategorie:Moravské šlechtické rody]] [650] => [[Kategorie:Okříšky]] [] => )

good wiki

Collaltové

Collaltové, přesněji páni z Collalto et San Salvatore (počeštěně z Collalta a San Salvatoru) je starý langobardský rod původem z italského Trevisa. Svůj původ odvozoval od muže jménem Rambaldo, kterému měla být langobardskými králi Adalbertem a Berengarem udělena první privilegia.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Staatz','Uherčice (zámek)','Písečné (okres Jindřichův Hradec)','Brtnice (zámek)','Černá (zámek)','Okříšky (zámek)','Brtnice','Slavětín (Písečné)','Rombaldo XIII. z Collalto','Nové Sady (Písečné)','Benátky','Kněžice (zámek, okres Jihlava)'

Benátky

Brtnice

Brtnice je obec v okrese Jihlava na Vysočině.

Collaltové

About

Expert Team

Award winning agency

10 Year Exp.

You might be interested in

Benátky

Brtnice

Staatz

Service

About us

Technology

Locations