Array ( [0] => 15482650 [id] => 15482650 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Cín [uri] => Cín [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=chemickém prvku|druhý=slitinách s vysokým obsahem cínu|stránka=Cín (slitina)}} [1] => {{Infobox - chemický prvek [2] => | značka = Sn [3] => | protonové číslo = 50 [4] => | nukleonové číslo = [5] => | název = Cín [6] => | latinsky = stannum [7] => | nad = [[Germanium|Ge]] [8] => | pod = [[Olovo|Pb]] [9] => | vlevo = [[Indium]] [10] => | vpravo = [[Antimon]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => | chemická skupina = Nepřechodné kovy [13] => | číslo CAS = 7440-31-5 [14] => | skupina = IV. A [15] => | perioda = 5 [16] => | blok = p [17] => | koncentrace v zemské kůře = [18] => | koncentrace v mořské vodě = [19] => | obrázek = Sn-Alpha-Beta.jpg [20] => | popisek = Kuličky cínu [21] => | emisní spektrum = Tin spectrum visible.png [22] => | vzhled = [23] => | relativní atomová hmotnost = 118,710 [24] => | atomový poloměr = 140 pm [25] => | kovalentní poloměr = 139±4 pm [26] => | Van der Waalsův poloměr = 217 pm [27] => | elektronová konfigurace = [[[Krypton|Kr]]] 4d10 5s2 5p2 [28] => | oxidační čísla = −IV, II, '''IV''' [29] => | skupenství = pevné [30] => | krystalografická soustava = tetragonální (bílá)
[[Soubor:Tetragonal.svg|100px|tetragonální]]
diamatová (šedá)
[[Soubor:Diamond Cubic-F lattice animation.gif|100px|tetragonální]] [31] => | hustota = (bílá) 7,365 g·cm−3
(šedá) 5,769 g·cm−3 [32] => | kritická hustota = [33] => | tvrdost = [34] => | magnetické chování = (bílá) [[Paramagnetismus|paramagnetické]], (šedá) [[Diamagnetismus|diamagnetické]] [35] => | měrná magnetická susceptibilita = [36] => | teplota tání = 231,93 [37] => | teplota varu = 2602 [38] => | kritická teplota = [39] => | teplota trojného bodu = [40] => | tlak trojného bodu = [41] => | teplota supravodivosti = [42] => | teplota změny modifikace = [43] => | kritický tlak = [44] => | molární objem = [45] => | součinitel dynamické viskozity = [46] => | součinitel kinematické viskozity = [47] => | tlak syté páry = [48] => | rychlost zvuku = (při [[Pokojová teplota m/s|p.t.]]) 2730 m/s [49] => | index lomu = [50] => | relativní permitivita = [51] => | elektrická vodivost = [52] => | měrný elektrický odpor = 115 nΩ·m (při 0 °C) [53] => | součinitel elektrického odporu = [54] => | tepelná vodivost = 66,8 W·m−1·K−1 W⋅m−1⋅K−1 [55] => | povrchové napětí = [56] => | skupenské teplo tání = [57] => | specifické teplo tání = [58] => | skupenské teplo varu = [59] => | specifické teplo varu = [60] => | molární atomizační entalpie = [61] => | entalpie změny modifikace = [62] => | standardní molární entropie = [63] => | měrná tepelná kapacita = [64] => | molární tepelná kapacita = [65] => | spalné teplo na m3 = [66] => | spalné teplo na kg = [67] => | Van der Waalsovy konstanty = [68] => | součinitel délkové roztažnosti = [69] => | standardní elektrodový potenciál = [70] => | elektronegativita = 1,96 [71] => | ionizační energie = 708,6 kJ·mol−1 [72] => | ionizační energie2 = 1411,8 kJ·mol−1 [73] => | ionizační energie3 = 2943,0 kJ·mol−1 [74] => | iontový poloměr = [75] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [76] => | nukleonové číslo = 112 [77] => | značka = Sn [78] => | počet neutronů = 62 [79] => | výskyt = 0,97 [80] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [81] => | nukleonové číslo = 114 [82] => | značka = Sn [83] => | počet neutronů = 64 [84] => | výskyt = 0,65 [85] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [86] => | nukleonové číslo = 115 [87] => | značka = Sn [88] => | počet neutronů = 65 [89] => | výskyt = 0,34 [90] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [91] => | nukleonové číslo = 116 [92] => | značka = Sn [93] => | počet neutronů = 66 [94] => | výskyt = 14,54 [95] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [96] => | nukleonové číslo = 117 [97] => | značka = Sn [98] => | počet neutronů = 67 [99] => | výskyt = 7,68 [100] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [101] => | nukleonové číslo = 118 [102] => | značka = Sn [103] => | počet neutronů = 68 [104] => | výskyt = 24,23 [105] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [106] => | nukleonové číslo = 119 [107] => | značka = Sn [108] => | počet neutronů = 69 [109] => | výskyt = 8,59 [110] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [111] => | nukleonové číslo = 120 [112] => | značka = Sn [113] => | počet neutronů = 70 [114] => | výskyt = 32,59 [115] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [116] => | nukleonové číslo = 122 [117] => | značka = Sn [118] => | počet neutronů = 72 [119] => | výskyt = 4,63 [120] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [121] => | nukleonové číslo = 124 [122] => | značka = Sn [123] => | výskyt = 5,79 [124] => | poločas = > 1×1017 let [125] => | způsob = [[Přeměna beta minus|2β]] [126] => | energie = 2,287 [127] => | nukleonové číslo produktu = 124 [128] => | značka produktu = [[Tellur|Te]] [129] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [130] => | nukleonové číslo = 126 [131] => | značka = Sn [132] => | výskyt = stopy [133] => | poločas = 2,3×105 let [134] => | způsob = [[Přeměna beta minus|β]] [135] => | energie = 0.380 [136] => | nukleonové číslo produktu = 126 [137] => | značka produktu = [[Antimon|Sb]] [138] => }} [139] => | R-věty = [140] => | S-věty = [141] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS07}}{{Citace elektronického periodika | titul = Tin powder | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/5352426 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Varování}} [142] => }} [143] => '''Cín''' (chemická značka '''Sn''', {{vjazyce|la}} ''stannum'') patří mezi [[kovy]], které jsou známy lidstvu již od pravěku především jako součást slitiny zvané [[bronz]]. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Nachází využití při výrobě slitin (bronz, pájky, ložiskový kov), v potravinářství při dlouhodobém uchovávání potravin (pocínování konzerv, [[staniol|cínové fólie]]) a při výrobě uměleckých předmětů. [144] => [145] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [146] => [[Soubor:Tin-2.jpg|náhled|vlevo|Ztuhlá kapka cínu]] [147] => Nízkotavitelný kov, používaný člověkem již od pravěku. Cín je v normálním prostředí značně odolný proti korozi a zároveň je zdravotně prakticky nezávadný. Je to stříbrobílý lesklý kov, není příliš tvrdý, ale je značně tažný. Takže jej lze válcovat na velmi tenké fólie (obalový materiál [[staniol]]). Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství: Sn2+ a Sn4+. [148] => [149] => Cín je vůči vzduchu i vodě za normální teploty stálý. Vůči působení silných minerálních kyselin není cín příliš odolný. Velmi ochotně se rozpouští především v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel (HNO3, H2O2, …). Také v silně alkalických roztocích se kovový cín poměrně rychle rozpouští za vzniků cíničitanového aniontu [SnO3]−2. Cín je tedy [[Amfoterita|amfoterní.]] [150] => [151] => Kovový cín se vyskytuje ve třech [[Alotropie|alotropních]] modifikacích: šedý α-cín, krystalizující v kubické soustavě, bílý β-cín, který se vyskytuje v tetragonální krystalické soustavě, a γ-cín krystalizující v kosočtverečné soustavě. Přechod mezi formou bílého a šedého cínu nastává při teplotě 13,2 °C.{{Citace elektronické monografie [152] => | titul = Studijní materiály předmětu PřF:C3800 Materiály pro konzervaci a restaurování [153] => | kapitola = Cín a olovo [154] => | url = https://is.muni.cz/el/1431/podzim2014/C3800/um/11_CIN_A_OLOVO.pdf [155] => | vydavatel = Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity [156] => | datum_vydání = 2014 [157] => | datum_přístupu = 2021-02-22 [158] => }} Jsou-li cínové předměty (nádoby, sošky) dlouhodobě vystaveny takto nízkým teplotám, může dojít k přechodu původně bílého cínu na šedou modifikaci a předmět se rozpadne na prach. Tento jev je označován jako [[cínový mor]] a byl znám již od středověku, kdy přes zimu teploty v hradních místnostech mohly klesnout pod uvedenou hodnotu a došlo ke zničení cínových nádob. γ-cín vzniká z bílého β-cínu až při 160 °C. Za extrémně nízkých teplot pod 3,72 K je cín [[Supravodič|supravodičem I. typu.]] [159] => [160] => Při ohýbání cínových tyčí dochází ke vzniku charakteristického zvuku, ''cínového pláče''.{{Citace elektronického periodika [161] => | titul = Video of the demonstration [162] => | periodikum = www.doitpoms.ac.uk [163] => | url = https://www.doitpoms.ac.uk/ldplib/acoustic/video.php [164] => | datum přístupu = 2024-04-06 [165] => }}{{Citace monografie [166] => | titul = Video-TinCry-7-Final_NEW.mov [167] => | url = https://www.youtube.com/watch?v=Xbk5t061x4c [168] => | jazyk = cs-CZ [169] => }} [170] => [171] => == Výskyt == [172] => [[Soubor:Cassiterite09.jpg|náhled|vlevo|Ruda - [[Kasiterit|cínovec]]]] [173] => Celkově je cín v [[zemská kůra|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2–4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů [[vodík]]u. [174] => [175] => Hlavní cínovou rudou je [[kasiterit]] neboli [[Kasiterit|cínovec]], chemicky [[oxid cíničitý]] SnO2, který obsahuje 78,62 % cínu. Další, ale vzácná cínová ruda, je například [[stannin]] Cu2S.FeS.SnS2. [[Kasiterit|Cínovec]] se vyskytuje v cínovcových žilách a pegmatitech, hromadí se v náplavech. V České republice jsou poměrně bohatá naleziště cínových rud, např. [[Cínovec (Dubí)|Cínovec]], [[Horní Krupka]], [[Horní Slavkov]]. Světová ložiska jsou především v [[Myanmar]]u, [[Indonésie|Indonésii]], [[Malajsie|Malajsii]], [[Bolívie|Bolívii]], [[Brazílie|Brazílii]], [[Rusko|Rusku]] ([[Sacha|Jakutsko]] a [[Čukotka]]), [[Nigérie|Nigérii]] a [[Austrálie|Austrálii]]. [176] => [177] => Dalšími méně známými rudami cínu jsou [[franckeit]] Pb5Sn3Sb2S14, [[stanin]] Cu2FeSnS4 (resp. Cu2S•FeS•SnS2) a [[cylindrit]] Pb3Sn4FeSb2S14. [178] => [179] => == Výroba == [180] => Výroba kovového cínu z rudy je jednoduchá, jde o žárovou redukci [[uhlí]]m v šachtových nebo plamenných pecích: [181] => [182] => : SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO [183] => [184] => Ve [[struska|strusce]], která vzniká při tomto pochodu je ještě stále velké množství cínu, který lze získat redukčním pochodem (tavením strusky v plamenných pecích s [[oxid vápenatý|oxidem vápenatým]] a [[uhlí]]m) nebo srážecím pochodem (tavením se [[železo|železnými]] odpadky). [185] => [186] => : SnSiO3 + CaO + C → Sn + CaSiO3 + CO ''redukční pochod'' [187] => : SnSiO3 + Fe → FeSiO3 + Sn ''srážecí pochod'' [188] => [189] => K opětovné regeneraci pocínovaných předmětů lze využít [[elektrolýza|elektrolýzu]] nebo se cín z pocínovaných kovových povrchů zpětně získává působením [[plyn]]ného [[chlor]]u. [190] => [191] => == Historie a výroba v minulosti == [192] => [[Soubor:Sword bronze age (2nd version).jpg|náhled|Obřadní bronzová [[dýka]], Plougrescant, Francie, 1500–1300 př. n. l.]] [193] => [[Soubor:Map of Europe according to Strabo.jpg|náhled|[[Strabón]]ova mapa Evropy, kde jsou zakresleny cínové ostrovy „Cassiterides“.]] [194] => V Bibli i v nejstarších spisech [[Řekové|Řeků]] a [[Římané|Římanů]] se vyskytují pojmy, která mnozí badatelé vztahují k výrobě cínu. Cín byl znám velmi dávno, především pro svou poměrně snadnou výrobu z [[ruda|rud]]. [[Hérodotos]] mluví o cínových ostrovech a [[Plinius starší]] píše, že cín je dražší než [[olovo]] a že se dováží z cínových ostrovů v Atlantském oceánu. Za cínové ostrovy se pokládají ostrovy [[Scilly|Scillské]] u pobřeží jižní Anglie, odkud [[Féničané]] cín vyváželi do Východní Evropy a Západní Asie. Izotopická analýza ukázala, že se ve starověku cín z Anglie dovážel do Středomoří.https://sciencemag.cz/spor-o-puvod-cinu-v-dobe-bronzove-vyresen/ - Spor o původ cínu v době bronzové vyřešenhttps://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0218326 - Isotope systematics and chemical composition of tin ingots from Mochlos (Crete) and other Late Bronze Age sites in the eastern Mediterranean Sea: An ultimate key to tin provenance? [195] => [196] => Později poskytovalo Féničanům dostatek cínu [[Španělsko]].{{doplňte zdroj}} Těžba cínové rudy na Pyrenejském poloostrově zanikla v dobách, kdy se Maurové usazovali ve Španělsku. Začátkem tisíciletí byla nejdůležitější naleziště cínovce v Evropě v Anglii v [[Cornwall]]u a [[Devon (hrabství)|Devonu]]. [197] => [198] => V Krušných horách, které se proslavily bohatstvím cínové rudy, se začalo s rýžováním cínu v době bronzové.{{Citace monografie [199] => | příjmení = Tolksdorf [200] => | jméno = J. F. [201] => | příjmení2 = [202] => | jméno2 = [203] => | titul = Mittelalterlicher Bergbau und Umwelt im Erzgebirge. Eine interdisziplinäre Untersuchung. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie mit Landesmuseum für Vorgeschichte Bd. 67, ArchaeoMontan Bd. 4. [204] => | vydání = [205] => | vydavatel = Landesamtes für Archäologie mit Landesmuseum für Vorgeschichte [206] => | místo = Dresden [207] => | rok vydání = 2018 [208] => | počet stran = [209] => | strany = [210] => | isbn = [211] => }} Keltové těžili náplavy s kasiteritem pomocí uměle vytvořených kanálů v oblasti pod Cínovcem a horou Pramenáč. Hlubinným dobýváním cínu se začalo v [[Krupka|Krupce]] v roce [[1200]]. V [[15. století]] byly založeny hutě v [[Cínovec (Dubí)|Cínovci]] a v [[16. století]] ve [[Horní Slavkov|Slavkově]]. Všechny hutě a doly byly zničeny za třicetileté války a poté nebyly dlouho obnoveny. Dnes funguje pouze jedna huť. [212] => [213] => === Postup historické výroby === [214] => Cínovec se rozemele, plaví a potom se praží, aby se odstranily [[síra]] a [[arsen]]. Propírání i pražení rudy se obvykle několikrát opakuje. Tím způsobem se obohatí cínová ruda na obsah až 70 % cínu. Z cínovce se získává kov [[Redoxní reakce|redukcí]] [[uhlí]]m v peci. V [[Čechy|Čechách]] v Krupce je v provozu jedna [[šachtová pec]], která se plní střídavě dřevěným uhlím a rudou. Obdržený cín není zcela čistý a proto se dále rafinuje. [215] => [216] => [[Rafinace]] cínu se provádí na nakloněné [[nístěj]]i, pokryté žhavým uhlím. Na uhlí se vlije v šachtové peci získaný cín, který stéká po žhavém uhlí a zanechává na něm nečistoty. Práce s naléváním cínu na uhlí se opakuje tolikrát, až cín na uhlí nezanechává zbytky při odtékání. Vyčištěný cín se lije do [[kadlub]]ů. [217] => [218] => Protože je cínu značný nedostatek, vyrábí se cín i ze zbytků a odřezků bílého plechu. Při výrobě se použije elektrického proudu. Elektrolytem je roztok [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] NaOH, anodu tvoří drátěný košík naplněný odpadky bílého plechu. Na železné katodě se usazuje houbovitý cín, který se vybírá a taví za vzniku velmi čistého kovu. Železné odpadky po odstranění cínu se použijí jako [[Kovový šrot|šrot]] při výrobě železa a [[ocel]]i. [219] => [220] => == Využití == [221] => Se zpracováním cínu [[Odlévání|litím]] do různých forem se setkáváme již od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. I v antice byla výroba cínových předmětů vysoce ceněna, ale cínařství dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku. Hlavními výrobky z té doby jsou užitkové a liturgické nádoby, svícny, křtitelnice. Povrch těchto výrobků byl zdoben reliéfy, rytím, cizelováním a leptáním. Před objevením porcelánu byl cín důležitým materiálem pro výrobu talířů, konví a číší. Později byly z cínu odlévány i drobné hračky (cínoví vojáčci), sošky, [[pamětní medaile]] apod. [222] => [223] => V současné době je těžiště využití kovového cínu v [[potravinářství]]. Vysoká odolnost cínu proti korozi a jeho zdravotní nezávadnost ho určují jako ideální materiál pro styk s dlouhodobě uchovávanými potravinami. Protože cena samotného cínu je poměrně vysoká, je plech pro výrobu konzerv obvykle ze slitin [[železo|železa]] a cínem v tenké vrstvě je pokrýván vnitřní povrch, který je v kontaktu s potravinami. Podobně se upravují i kovové povrchy zařízení pro potravinářský průmysl – trubky, kotle, reaktory… Z cínu lze také vyválcovat tenké fólie (staniol), které se opět uplatňují při ochraně potravin nebo jiných předmětů před korozí. Dnes jsou ale vytlačovány [[hliník]]ovou fólií – [[alobal]]em, který je znatelně levnější a má stejné vlastnosti. [224] => [225] => Ve [[Sklářství|sklářském průmyslu]] je lití [[ploché sklo|skleněných tabulí]] na roztavený cín ideální metodou pro výrobu dokonale rovných skleněných ploch o značně velkých rozměrech (výkladní skříně, okna moderních výškových budov a dalších). [226] => [227] => Elementární cín získává [[supravodivost|supravodivé]] vlastnosti při teplotách pod 3,72 K. Dosažení této teploty není technicky příliš obtížné, a proto cínové krystaly sloužily jako první materiál pro studium jevů supravodivosti (např. [[Meissnerův-Ochsenfeldův jev]]). [228] => [229] => [230] => Soubor:04. Holba se znakem pražského malířského bratrstva svatého Lukáše, 1599, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.jpg|Holba se znakem pražského malířského bratrstva svatého Lukáše, 1599, [[Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze]] [231] => Soubor:Cynowy Danzig ubt.jpeg|Cínová nádoba [232] => Soubor:Jaroměř Mikuláš křtitelnice.jpg|Cínová křtitelnice, kostel v [[Jaroměř]]i [233] => Soubor:Cínový vojáček.jpg|Cínový vojáček [234] => [235] => [236] => == Slitiny cínu == [237] => [[Soubor:Freer 005.jpg|náhled|bronzová nádoba]] [238] => [[Soubor:Ex Lead freesolder.jpg|náhled|Cívka bezolovnaté pájky]] [239] => Základní nevýhodou čistého cínu je skutečnost, že je velmi měkký a nehodí se proto k výrobě nástrojů nebo zbraní. Teprve objev slitin cínu s [[měď|mědí]] a dalšími kovy umožnil rozkvět starověké metalurgie a přispěl k rychlejšímu vývoji civilizace. [240] => [241] => * Cínový [[bronz]] je slitina mědi a cínu s obsahem cínu do 33 %, běžně se obsah cínu pohybuje pouze okolo 5–15 %. Cín podstatným způsobem zvyšuje pevnost a tvrdost a zároveň má vzniklá slitina nižší bod tání než samotná měď a snáze se proto zpracovává litím. Použije-li se pojem bronz sám o sobě, je tím v určitém kontextu míněn právě cínový bronz. [242] => ** Bronz jako slitina cínu s mědí dala jméno celé epoše lidských dějin – [[doba bronzová|době bronzové]]. O významu, jaký je člověkem bronzu připisován, svědčí např. i to, že za třetí místo v nějaké sportovní disciplíně se uděluje bronzová medaile, hned po [[zlato|zlaté]] a [[stříbro|stříbrné]]. Bronzy mají mnoho využití i v současné době. [243] => ** Bronz vykazuje velkou odolnost při styku s mořskou vodou a vyrábějí se z něj důležité součásti průmyslových aparatur, které jsou trvale vystaveny jejímu působení (potrubí a ventily pro její rozvod). [244] => ** Bronz ([[zvonovina]]) je dodnes pokládán za nejlepší slitinu pro výrobu [[zvon]]ů, jsou z něj odlévány různé sochy a kovové plastiky, protože prakticky neomezeně vzdoruje vlivům počasí. Velmi významné a ceněné jsou také čínské bronzové umělecké předměty. [245] => ** Fosforové bronzy obsahují navíc přibližně 1 % [[fosfor]]u a vyznačují ještě zvýšenou tvrdostí, mechanickou a chemickou odolností. [246] => * Zvýšením obsahu cínu v bronzu se získá jeho speciální odrůda, slitina nazývaná [[dělovina]]. Tato slitina sloužila v raném novověku pro výrobu těžkých palných zbraní a nebylo proto výjimkou, že se kostelní zvony přetavovaly na děla. [247] => * Dalším typem slitin obsahujících měď je [[ložiskový kov]]. Jde o slitinu s přibližným složením 80–90 % cínu, která obsahuje navíc měď, [[olovo]] a [[antimon]]. Vyznačuje se především vysokou odolností proti otěru i když jsou poměrně měkké – slouží pro výrobu kluzných ložisek pro automobilový průmysl a další aplikace. [248] => * Anglický cín (pewter) – slitina s mědí a antimonem nebo olovem, obsah cínu přesahuje 90 %. Užívá se k výrobě levnějších šperků. [249] => * Významnou skupinu slitin cínu představují [[pájka|pájky]]. Cín je součástí především pájek pro tzv. ''měkké pájení''. Měkké pájky (s teplotou tání nižší než 400 °C) jsou slitiny kovů jako [[Olovo|Pb]], [[Cín|Sn]], [[Kadmium|Cd]], [[Zinek|Zn]], [[Stříbro|Ag]] aj. Tyto pájky jsou využívány pro [[instalatér]]ské práce (pájení [[Roura (technika)|trubek]] pro rozvody vody, topných médií, chladicích médií v [[Klimatizace|klimatizacích]]), pro [[klempíř]]ské práce jako je spojování [[okap]]ů, střešních krytin a ve velkém měřítku v elektrotechnice. V České republice platí pro měkké pájky norma: ČSN EN ISO 9453 ''Slitiny pro měkké pájení – Chemické složení a tvary''. [250] => ** Pro některé aplikace se odlévají komplikovanější směsi, obvykle se jedná o slitiny cínu, olova, [[kadmium|kadmia]] a [[antimon]]u. Pro zvýšení bodu tání, zvýšení pevnosti a vodivosti spoje se často leguje do slitiny i [[stříbro]]. Pro účely, vyžadující zvlášť velkou tvrdost spoje se navíc přidává i [[fosfor]], který však zvyšuje křehkost materiálu. [251] => ** Pro [[pájení]] v elektrotechnice a elektronice se dlouho používala [[Eutektikum|eutektická]] slitina s 37 % olova a 63 % cínu. Její teplota tání je 183 °C. Výhodou eutektické slitiny je hlavně to, že tuhne bez přechodových fází. Tyto dříve používané slitiny s olovem jsou podle směrnice [[RoHS]] od r. 2006 zakázány a jsou proto nahrazeny slitinami Sn s Cd, Zn, Ni, Bi, In, aj., (např. pájka 220, s Cd82Zn16Ag2). Jejich vlastnosti jsou však v porovnání s olovnatými méně výhodné, např. mají horší smáčivost a vyšší teplotu tavení. Pájky pro elektrotechniku jsou dodávány v nejrůznějších formách. Pro ruční pájení v elektronice se dodávají v podobě „dutého“ [[drát]]u (trubičky) vyplněné pastovitým [[Tavidlo|tavidlem]]. K pájení [[Povrchová montáž|SMD součástek (Surface Mounting Devices - bezvývodové součástky)]] se užívá pájka v pastovité formě, což jsou miniaturní kuličky pájky smísené s pastovitým tavidlem. Jako vsázka do zařízení pro hromadné pájení [[Pájení vlnou|(cínová vlna)]] se užívají vakuově odlévané slitky (tyče) o hmotnosti půl až několika kilogramů. [252] => * Dalším využitím cínu je [[varhany|varhanní]] kov, ze kterého se vyrábějí varhanní píšťaly. Je to slitina cínu a olova, obsah cínu určuje kvalitu píšťaly a její zvuk. Čím více cínu, tím větší má pak výsledný zvuk lesk, většinou se jedná o kompromis mezi výrobními náklady a požadovaným zvukem. [253] => * Poslední ze známých slitin je ''kov Britania'', který se využívá k výrobě jídelních příborů a nádobí. Je to slitina 90 % cínu, 8 % [[antimon]]u a 2 % [[měď|mědi]]. [254] => [255] => == Sloučeniny == [256] => Cín vytváří s většinou minerálních kyselin dvě řady solí s mocenstvím Sn2+ a Sn4+. Ve vodných roztocích jsou ionty o uvedeném mocenství stálé pouze v přítomnosti velkého nadbytku kyselin (především [[Kyselina chlorovodíková|HCl]] stabilizuje ion Sn4+ tvorbou silných chlorokomplexů). Roztoky cínatých solí Sn2+ se ve styku se vzdušným [[kyslík]]em pozvolna oxidují na soli cíničité. [257] => [258] => Hlavní praktické uplatnění nalézají roztoky cínatých solí jako [[Redoxní reakce|redukční]] činidla střední síly. Jsou nasazovány jak v organické tak anorganické [[Chemická syntéza|syntéze]] i v [[analytická chemie|analytické chemii]] v reduktometrických [[titrace|titracích]] nebo při tvorbě těkavých hydridů [[arsen]]u nebo [[antimon]]u. [259] => [260] => === Sloučeniny cínaté === [261] => * [[Chlorid cínatý]] SnCl2 je bílá, mastně lesklá, rozpustná krystalická látka. Je to silné redukční činidlo. Nejlépe se připraví vedením par [[chlorovodík]]u přes rozžhavený cín. [262] => * [[Oxid cínatý]] SnO je tmavý prášek, nerozpustný ve vodě. Vzniká reakcí [[hydroxid cínatý|hydroxidu cínatého]] s cínatými nebo zásaditými látkami. [263] => * [[Sulfid cínatý]] SnS je tmavě hnědá, nerozpustná látka, která vzniká přímým slučováním cínu se [[Síra|sírou]] nebo se vylučuje z roztoků cínatých solí po přidání roztoku [[sulfan|sirovodíku]]. [264] => * [[Dusičnan cínatý]] Sn(NO3)2 je bílá, hygroskopická, krystalická látka, která se snadno rozkládá. Vzniká působením zředěné [[kyselina dusičná|kyseliny dusičné]] na cín, kdy vzniká vedle [[dusičnan cínatý|dusičnanu cínatého]] i [[dusičnan cíničitý]], nebo ho lze připravit reakcí [[oxid cínatý|oxidu cínatého]] nebo [[hydroxid cínatý|hydroxidu cínatého]] se zředěnou [[kyselina dusičná|kyselinou dusičnou]]. [265] => * hydroxid cínatý Sn(OH)2 je amfoterní bílá sraženina. [266] => [267] => === Sloučeniny cíničité === [268] => * [[Stannan|Cínovodík]] SnH4 neboli stannan je bezbarvá, velmi jedovatá plynná látka, která se lehce rozkládá. Vzniká při rozkladu slitiny hořčíku a cínu čtyřnormální [[kyselina chlorovodíková|kyselinou chlorovodíkovou]]. [269] => * [[Fluorid cíničitý]] SnF4 je bezbarvá krystalická látka, která lehce tvoří komplexní sloučeniny. Vzniká reakcí [[chlorid cíničitý|chloridu cíničitého]] s bezvodým [[fluorovodík]]em. [270] => * [[Chlorid cíničitý]] SnCl4 je v bezvodém stavu bezbarvá, na vzduchu dýmající kapalina. Z vodného roztoku krystalizuje jako bezbarvá krystalická látka, která se snadno rozplývá na vzduchu a nejčastěji krystalizuje jako pentahydrát. [[Chlorid cíničitý]] snadno tvoří komplexní sloučeniny. Připravuje se reakcí cínu s [[chlor]]em. Využívá se v barvířství jako mořidlo. [271] => * [[Bromid cíničitý]] SnBr4 je za pokojové teploty sněhobílá krystalická látka, která v roztoku snadno tvoří komplexní sloučeniny. Připravuje se slučování cínu s [[brom]]em. [272] => * [[Jodid cíničitý]] SnI4 je žlutá až žlutohnědá krystalická látka, která se vodě rozkládá na [[jodid cínatý]] a [[jod]]. Připravuje se reakcí cínu s [[jod]]em. [273] => * [[Oxid cíničitý]] SnO2 se v přírodě vyskytuje jako nerost [[Kasiterit|cínovec]] ([[kasiterit]]) hnědočerné, šedé nebo žluté barvy. Je základní surovinou pro výrobu cínu. Nemá kapalné skupenství, při 1800 °C sublimuje. Ve vodě je nerozpustný a ani s kyselinami a roztoky hydroxidů nijak výrazně nereaguje. Používá se při výrobě bílých smaltů, glazur a leštících prášků, má antistatické účinky, a proto se aplikuje na povrchy skel (vzniká mléčné sklo). Připravuje se spalováním cínu v proudu vzduchu. [274] => * [[Sulfid cíničitý]] SnS2 je zlatožlutá látka, která má obchodní název musivní zlato – tj. zlato pro mosaikové práce. V roztoku vytváří několik komplexů. Připravuje se působením [[sulfan]]u na roztoky cíničitých sloučenin nebo zahříváním cínu se [[síra|sírou]] a [[Chlorid amonný|salmiakem]]. [275] => [276] => == Odkazy == [277] => === Reference === [278] => [279] => [280] => === Literatura === [281] => * COTTON, F. A. – WILKINSON, J.: ''Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé.'' ACADEMIA, Praha 1973 [282] => * HOLZBECHER, Z.: ''Analytická chemie.'' SNTL, Praha 1974 [283] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [284] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [285] => * {{Citace monografie | příjmení = Majer | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Majer | titul = Těžba cínu ve Slavkovském lese v 16. století | vydavatel = Národní technické muzeum | místo = Praha | rok = 1970 | počet stran = 227}} [286] => * RUŽA, V.: ''Pájení.'' SNTL, Praha, 1988. [287] => * ABEL, M. – CIMBUREK, V.: ''Bezolovnaté pájení v legislativě i praxi.'' Abetec, 2005, {{ISBN|80-903597-0-1}}. [288] => * ČSN EN ISO 9453 ''Slitiny pro měkké pájení – Chemické složení a tvary'' [289] => [290] => === Související články === [291] => * [[cínový mor]] [292] => [293] => === Externí odkazy === [294] => * {{Commonscat}} [295] => * {{Wikislovník|heslo=cín}} [296] => [297] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [298] => {{Autoritní data}} [299] => {{Portály|Chemie}} [300] => [301] => [[Kategorie:Cín| ]] [302] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [303] => [[Kategorie:Kovy]] [304] => [[Kategorie:Supravodiče]] [] => )
good wiki

Cín

Cín (chemická značka Sn, stannum) patří mezi kovy, které jsou známy lidstvu již od pravěku především jako součást slitiny zvané bronz. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'antimon','uhlí','Kasiterit','olovo','kyselina chlorovodíková','cínový mor','jod','železo','síra','staniol','Cínovec (Dubí)','bronz'