Array ( [0] => 15483001 [id] => 15483001 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => DNA [uri] => DNA [3] => DNA-ligand-by-Abalone.png [img] => DNA-ligand-by-Abalone.png [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => DNA, neboli deoxyribonukleová kyselina, je fascinující molekula, která se nachází ve všech živých organismech a uchovává genetickou informaci, která určuje jedinečnost každého jednotlivce. Tato komplexní struktura je základem života, a její objev je jedním z nejvýznamnějších milníků vědy. DNA má tvar dvojité šroubovice, což je elegantní forma, která umožňuje efektivní uchovávání a přenos informací. Skládá se z nukleotidů, které jsou uspořádány do specifických sekvencí, jež kódují proteiny, a tím ovlivňují všechny biologické procesy v organismu. Díky jejímu úžasnému mechanismu replikační schopnosti se DNA dokáže množit a předávat genetickou informaci dalším generacím, což je klíčové pro evoluci a rozmanitost života na Zemi. Pokroky v technologiích sekvenování DNA umožnily vědcům lépe porozumět genetickému kódu a přispěly k revolucím v medicíně, biologii a dalších oborech. Tyto moderní techniky pomáhají nejen v diagnostice a léčbě nemocí, ale také v ochraně přírody a zlepšování zemědělství. Pokroky v oblasti genové terapie nabízejí naději na léčení genetických poruch a otvírají nové možnosti pro lidské zdraví. Studium DNA nás učí o zázracích života a podstatě našich existencí. I když se na tomto fascinujícím poli vědy objevují výzvy a etické otázky, svým způsobem nás povzbuzuje k novému uvažování o tom, co znamená být člověkem a jak můžeme společně přispět k lepšímu světu. Tímto způsobem, ačkoli čelíme složitostem a nevysvětlitelným aspektům, je optimismem, že naše znalosti a soucit mohou vést k pozitivním změnám, které nám pomohou postavit se budoucnosti s nadějí a odhodláním. [oai_cs_optimisticky] => DNA, neboli deoxyribonukleová kyselina, je fascinující molekula, která se nachází ve všech živých organismech a uchovává genetickou informaci, která určuje jedinečnost každého jednotlivce. Tato komplexní struktura je základem života, a její objev je jedním z nejvýznamnějších milníků vědy. DNA má tvar dvojité šroubovice, což je elegantní forma, která umožňuje efektivní uchovávání a přenos informací. Skládá se z nukleotidů, které jsou uspořádány do specifických sekvencí, jež kódují proteiny, a tím ovlivňují všechny biologické procesy v organismu. Díky jejímu úžasnému mechanismu replikační schopnosti se DNA dokáže množit a předávat genetickou informaci dalším generacím, což je klíčové pro evoluci a rozmanitost života na Zemi. Pokroky v technologiích sekvenování DNA umožnily vědcům lépe porozumět genetickému kódu a přispěly k revolucím v medicíně, biologii a dalších oborech. Tyto moderní techniky pomáhají nejen v diagnostice a léčbě nemocí, ale také v ochraně přírody a zlepšování zemědělství. Pokroky v oblasti genové terapie nabízejí naději na léčení genetických poruch a otvírají nové možnosti pro lidské zdraví. Studium DNA nás učí o zázracích života a podstatě našich existencí. I když se na tomto fascinujícím poli vědy objevují výzvy a etické otázky, svým způsobem nás povzbuzuje k novému uvažování o tom, co znamená být člověkem a jak můžeme společně přispět k lepšímu světu. Tímto způsobem, ačkoli čelíme složitostem a nevysvětlitelným aspektům, je optimismem, že naše znalosti a soucit mohou vést k pozitivním změnám, které nám pomohou postavit se budoucnosti s nadějí a odhodláním. ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=nositelce genetické informace|druhý=metabolickém onemocnění|stránka=dna}} [1] => [[Soubor:DNA Structure+Key+Labelled.pn NoBB cs.png|náhled|upright=1.5|Struktura [[dvoušroubovice]] DNA. V této formě se vyskytuje většina DNA například v lidských buňkách. Dvoušroubovice je tvořena dvěma řetězci [[nukleotid]]ů]] [2] => '''Deoxyribonukleová kyselina''', běžně označovaná '''DNA''' (z anglického deoxyribonucleic acid, česky zřídka i '''DNK'''), je [[nukleová kyselina]], nositelka [[Sekvence DNA|genetické informace]] všech organismů s výjimkou některých [[nebuněčné organismy|nebuněčných]], u nichž hraje tuto úlohu [[RNA]] (např. [[RNA viry]]). DNA je tedy pro [[život]] velmi důležitou látkou, která ve své struktuře kóduje a [[buňka|buňkám]] zadává jejich program, a tím předurčuje [[Ontogeneze|vývoj]] a vlastnosti celého [[organismus|organismu]]. U [[eukaryota|eukaryotických]] organismů (jako jsou např. [[rostliny]] a [[živočichové]]) je DNA hlavní složkou [[chromatin]]u, směsi nukleových kyselin a proteinů, a je uložena zejména uvnitř [[buněčné jádro|buněčného jádra]], zatímco u [[prokaryota|prokaryot]] (jako jsou např. [[bakterie]] a [[archea]]) se DNA nachází volně v [[cytoplazma|cytoplazmě]]. [3] => [4] => DNA je [[biologická makromolekula]] – [[polymer]] v podobě řetězce [[nukleotid]]ů. Nukleotidy jsou vždy složeny z [[cukr]]u [[deoxyribóza|deoxyribózy]], [[Fosforečnany|fosfátové]] skupiny a jedné ze čtyř [[nukleová báze|nukleových bází]]. Informační funkci mají právě báze, jimiž může být [[adenin]] A, [[guanin]] G, [[cytosin]] C nebo [[thymin]] T. První dvě patří mezi [[purin]]y, zbylé mezi tzv. [[pyrimidin]]y. Dvě vlákna DNA se často spojují a vytvářejí [[dvoušroubovice|dvoušroubovici]], jejíž tvar je tak slavný, že se stal kulturní ikonou moderní doby. Dvoušroubovici DNA tvoří dvě navzájem spletené [[šroubovice]], každá mířící opačným směrem (jsou antiparalelní). Mezi protilehlými bázemi obou vláken se vytvářejí [[Vodíková vazba|vodíkové můstky]], a to tři mezi guaninem a cytosinem nebo dva mezi adeninem a thyminem. Existují i jiné způsoby uspořádání řetězců, vymykající se tradiční představě dvoušroubovice. [5] => [6] => Deoxyribonukleová kyselina je středem zájmu vědců nejen z biologických oborů a byly vyvinuty promyšlené techniky její izolace, separace, barvení, [[sekvenování DNA|sekvenování]], umělé syntézy a manipulace s ní pomocí metod [[Genetické inženýrství|genového inženýrství]]. Všechny tyto postupy jsou důležité i pro lékaře, kriminalisty či evoluční biology – DNA je zásadním materiálem v [[Diagnóza|diagnostice nemocí]], [[paternitní test|testech otcovství]], při [[kriminalistika|vyšetřování zločinů]], přípravě plodin s novými vlastnostmi či třeba hledání příbuzenských vztahů mezi organismy. [7] => [8] => == Historie výzkumu == [9] => [[Soubor:Maclyn McCarty with Francis Crick and James D Watson - 10.1371 journal.pbio.0030341.g001-O.jpg|náhled|upright=1.2|vlevo|[[James Dewey Watson|James D. Watson]] a [[Francis Crick]] (vpravo), podávající si ruce s [[Maclyn McCarty|Maclynem McCartym]] (vlevo)]] [10] => {{podrobně|dějiny objevu a výzkumu DNA}} [11] => Deoxyribonukleová kyselina byla popsána roku [[1869]], kdy švýcarský lékař [[Friedrich Miescher]] zkoumal složení [[hnis]]u z nemocničních [[obvaz]]ů. Z jader bílých krvinek přítomných v tomto hnisu získal jisté množství nukleových kyselin, které souhrnně nazýval '''nuklein'''. Na počátku [[20. století]] Phoebus Levene rozpoznal, že DNA se skládá z cukrů, fosfátů a bází. [12] => [13] => O funkci DNA toho dlouho nebylo moc známo. První důkaz o roli DNA v přenosu genetické informace přinesl v roce [[1944]] [[Averyho-MacLeodův-McCartyho experiment]], který provedli [[Oswald Avery]] společně s [[Colin MacLeod|Colinem MacLeodem]] a [[Maclyn McCarty|Maclynem McCartym]]. Sérií pokusů s [[transformace (genetika)|transformací]] [[Streptococcus pneumoniae|pneumokoků]] zjistili, že DNA je genetickým materiálem buněk. Další důkaz přinesl v roce [[1952]] [[Hersheyho–Chaseové experiment]]. [14] => [15] => Patrně nejslavnějším milníkem ve výzkumu DNA bylo odhalení její trojrozměrné struktury. Správný [[dvoušroubovice|dvoušroubovicový]] model poprvé představili v roce [[1953]] v časopise [[Nature]] [[James Dewey Watson|James D. Watson]] a [[Francis Crick]], pozdější laureáti [[Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství|Nobelovy ceny]]. Vycházeli přitom z rentgenové difrakční analýzy, kterou o rok dříve provedli [[Rosalind Franklinová]] a [[Raymond Gosling]] a publikovali ve stejném čísle Nature. Další článek v tomto vydání předložil i [[Maurice Wilkins]]. V roce 1957 předložil v té době již slavný Crick sérii pravidel, které se označují jako [[centrální dogma molekulární biologie]] a popisují vztahy mezi DNA, RNA a proteiny. O rok později slavný [[Meselsonův–Stahlův experiment]] umožnil poznat způsob [[replikace DNA]] v buňkách. Genetický kód rozluštili na počátku 60. let [[Har Gobind Khorana]], [[Robert W. Holley]] a [[Marshall Warren Nirenberg]]. [16] => [17] => == Původ == [18] => Přítomnost nukleových kyselin, tedy DNA a RNA, je společnou vlastností všech známých pozemských [[organismus|organismů]]. Veškerý život je založen na koexistenci těchto nukleových kyselin s [[bílkovina]]mi, nicméně není zcela jasné, jak se vztah mezi DNA a bílkovinami vyvinul. Podle některých hypotéz nejprve existovaly bílkoviny a až následně vznikly nukleové kyseliny, nicméně nejvíce příznivců má zřejmě v současnosti představa, že prapůvodní látkou byla nukleová kyselina, která byla schopna [[evoluce|biologické evoluce]]. Podle teorie [[RNA svět]]a však hlavní roli hrála nejprve spíše RNA a teprve posléze přejala hlavní roli DNA. Doklady ve prospěch takových hypotéz jsou však vždy nepřímé, protože nejsou k dispozici dostatečně staré vzorky DNA. Život vznikl již před několika miliardami let, jenže už po několika desítkách tisíců let klesá množství DNA na setinu původního stavu. Studie v časopise [[Nature]] z let 2000 a 2002 nicméně popisují nález až 450 milionů let starých vzorků [[bakterie|bakteriální]] DNA uchovaných v [[chlorid sodný|solných]] krystalech, dále existuje i řada dalších, více nebo méně spolehlivých studií. [19] => [20] => == Stavba == [21] => [[Soubor:Dna strand3 cs.png|náhled|upright=1.3|Chemická struktura krátkého úseku DNA: v každém ze čtyř nukleotidů je [[deoxyribóza]], [[Fosforečnany|fosfátová]] skupina a dále jedna náhodná [[nukleová báze]] (ze čtyř možných)]] [22] => Stavbu DNA je možno zkoumat na několika úrovních. Pořadí [[nukleotid]]ů v lineárním dvouvlákně je záležitostí tzv. primární struktury. Stáčení vlákna do [[dvoušroubovice]] se označuje jako sekundární struktura DNA. Konečně pod tzv. terciární strukturou se rozumí obvykle [[nadšroubovicové vinutí]], které usnadňuje [[kondenzace DNA|kondenzaci DNA]]. [23] => [24] => === Chemická struktura === [25] => {{viz též|nukleová kyselina}} [26] => DNA vlastně není nic jiného než velmi dlouhý lineární řetězec [[nukleotid]]ů. Například uvnitř každého [[Varicella zoster virus|virionu planých neštovic]] se nachází DNA o délce 193 [[mikrometr]]ů, kruhová DNA u ''[[Escherichia coli]]'' má délku 1 600 [[mikrometr|µm]] (1,6 [[Metr#Násobky a díly|mm]]), [[lidský genom]] je rozložen do 23 lineárních molekul DNA (v [[Ploidie|haploidním]] stavu) o celkové délce 1 [[metr]]u. Nukleotid je základní stavební jednotkou všech molekul DNA; existují přitom čtyři základní typy nukleotidů, jež se v DNA přirozeně vyskytují. Tyto čtyři nukleotidy ([[deoxyadenosintrifosfát|dATP]], [[deoxyguanosintrifosfát|dGTP]], [[deoxycytidintrifosfát|dCTP]], [[deoxythymidintrifosfát|dTTP]]) se navzájem liší typem přivěšené [[nukleová báze|nukleové báze]], jíž může být především adenin, guanin, cytosin či thymin.{{#tag:ref|Ve skutečnosti se jich v DNA přirozeně vyskytuje 8, neboť kvůli zamezení [[Exprese genu|genové exprese]] jsou některé cytosinové báze [[Methylace DNA|methylovány]] a cytosin je nahrazen [[5-methylcytosin]]em či [[5-hydroxymethylcytosin]]em, naopak při demethylaci vznikají ještě [[5-formylcytosin]] a [[5-karboxylcytosin]]. Methylace bází je jedním z klíčových [[epigenetika|epigenetických mechanismů]].|group="pozn."}} Důležité je, že každý nukleotid má tři důležité stavební součásti: [27] => * '''[[deoxyribóza]]''' – pětiuhlíkový [[Sacharidy|cukr]] ([[pentóza]]), který se v DNA vyskytuje v cyklické [[furanosa|furanózové]] formě. Jeho uhlíky se po směru pohybu hodinových ručiček označují 1', 2', 3', 4' a 5', přičemž na 1' uhlíku je navěšena nukleová báze, na 3' a 5' uhlíku jsou přes [[hydroxyl|OH skupinu]] připevněny fosfátové skupiny; [28] => * '''[[Fosforečnany|fosfát]]''' – vazebný zbytek [[Kyselina fosforečná|kyseliny ortofosforečné]], který je navázán na 5' uhlíku každého nukleotidu. Záporný náboj na fosforečnanu je důvodem celkového negativního náboje DNA. Fosfátová skupina je můstek propojující 5' uhlík každé deoxyribózy s 3' uhlíkem předchozí deoxyribózy. Výsledkem je tzv. cukr-fosfátová kostra DNA. [29] => * '''[[nukleová báze]]''' – [[dusík]]atá [[Heterocyklické sloučeniny|heterocyklická]] sloučenina. V DNA se v různých kombinacích vyskytují především čtyři základní nukleové báze, dvě [[purin]]ové ([[adenin]] A a [[guanin]] G) a dvě [[pyrimidin]]ové ([[thymin]] T a [[cytosin]] C). Jedna z těchto čtyř nukleových bází je připojena na 1' uhlíku deoxyribózy pomocí [[Glykosidová vazba|N-glykosidové vazby]]. Právě existence čtyř nukleových bází je zásadní pro [[Sekvence DNA|informační vlastnosti DNA]]. Důležitá je také schopnost nukleových bází vytvářet celou řadu [[Vodíková vazba|vodíkových můstků]]. [30] => [31] => Primární struktura DNA se dá znázornit jako lineární řada nukleotidů nebo třeba jako řada písmen, které odpovídají dusíkatým bázím v těchto nukleotidech. Dále je důležité, že DNA je směrovaná ([[direkcionalita|direkcionalizovaná]]), tzn. dají se jednoznačně odlišit oba konce. Směr vláken se označuje právě podle orientace deoxyribózy v něm, tedy: směr 3'→5' a opačný směr 5'→3'. Podle konvence se pořadí nukleotidů zapisuje směrem 5'→3' (např. TACGGACGGG AGAAGCGCGC GGGCGGGCCG je prvních 30 z 3 675 nukleotidů tvořících [[transkripce (DNA)|přepisovanou]] část [[gen]]u pro lidský alfa-[[tubulin]]). [32] => [33] => V roce 2011 se objevila zpráva o existenci bakterií [[GFAJ-1]], která údajně ve své DNA obsahuje místo fosfátových skupin [[arseničnan]]y. Hypotéza byla definitivně vyvrácena v r. 2012. [34] => [35] => === Uspořádání řetězců === [36] => {{Více obrázků [37] => | orientace = svisle [38] => | velikost obrázků = 282px [39] => [40] => | obrázek1 = Base pair GC.svg [41] => | alt1 = Bázový pár [42] => [43] => | obrázek2 = Base pair AT.svg [44] => | alt2 = Bázový pár [45] => }} [46] => {{viz též|párování bází}} [47] => Deoxyribonukleová kyselina (DNA) může existovat jako samostatná jednovláknová molekula (tzv. [[Jednovláknová DNA|ssDNA]]), nicméně velmi často vytváří vícevláknové struktury, které jsou složené z několika řetězců spojených vodíkovými můstky. Vodíkové můstky jsou jedním z typů poměrně [[Molekulové interakce|slabých vazebných interakcí]], mezi dvěma či více vlákny DNA jich však může vzniknout obrovské množství; výsledná vícevláknová struktura tak je poměrně stabilní. Typickou formou takového vícevláknového uspořádání DNA je [[dvoušroubovice]], notoricky známá molekula DNA (připomínající „stočený žebřík“) tvořená dvěma lineárními řetězci. Aby vznikla pravidelná struktura s velkým množstvím vodíkových můstků, je žádoucí, aby se vedle sebe „v příčli žebříku“ vyskytovaly vždy určité nukleové báze, které spolu ve správném prostorovém uspořádání vytváří několik vodíkových můstků. V typickém případě (ne však vždy) se nukleové báze spojují navzájem s odpovídající bází podle jednoduchého klíče: [48] => * A se páruje s T (vzájemně jsou spojeny dvěma vodíkovými vazbami) [49] => * G se páruje s C (vzájemně jsou spojeny třemi vodíkovými vazbami) [50] => Jedná se o tzv. [[komplementarita|komplementaritu]] bází, z ní vychází vzájemná komplementarita obou vláken DNA. Vždy je na určité pozici v molekule jeden nukleotid z dvojice a v protějším vlákně druhý z nich. Takto se uchovává v každém z vláken tatáž informace, i když jedno z vláken je „negativem“ vlákna druhého – podle jednoho vlákna je možné přiřazením komplementárních bází vytvořit vlákno druhé. Poměr AT a GC párů v molekule DNA je velmi různý: tzv. [[obsah GC|obsah GC]] se pohybuje u [[bakterie|bakterií]] od 25 do 75 %, u savců v rozmezí 39–46 %. [51] => [52] => Existuje celá řada dalších možností, jak pomocí vodíkových můstků spárovat báze, neboť atomů schopných podílet se na vzniku vodíkových vazeb je na molekulách purinů i pyrimidinů celá řada. Samostatnou kapitolou je tzv. [[Párování bází#Alternativní párování bází|hoogsteenovské párování]] pojmenované podle [[Karst Hoogsteen|Karsta Hoogsteena]], který je v 60. letech 20. století jako první popsal. Jinou možností je tzv. [[Antikodon#Wobbling|wobble párování]], které umožňuje úsporné rozeznávání kodonů pomocí [[tRNA]] molekul. Při wobble párování může například guanin vytvářet vazbu s uracilem; někdy je rekrutován [[inosin]], jenž má velmi obecné vazebné schopnosti a je schopen vázat se na C, A a U. [53] => [54] => Kromě vodíkových můstků se uplatňuje [[hydrofobie]].{{Citace elektronického periodika [55] => | příjmení1 = Houser [56] => | jméno1 = Pavel [57] => | titul = DNA drží při sobě spíše hydrofobní interakce než vodíkové můstky [58] => | periodikum = sciencemag.cz [59] => | datum_vydání = 2020-01-02 [60] => | url = https://sciencemag.cz/dna-drzi-pri-sobe-spise-hydrofobni-interakce-nez-vodikove-mustky/ [61] => | datum_přístupu = 2021-05-08 [62] => }} [63] => [64] => ==== Dvoušroubovice ==== [65] => [[Soubor:DNA animation.gif|náhled|vlevo|upright=0.8|Animace otáčejícího se prostorového modelu [[dvoušroubovice]] B-DNA]] [66] => {{podrobně|dvoušroubovice}} [67] => V drtivém procentu případů se DNA za běžných podmínek uchovává ve formě pravotočivé dvoušroubovice. Dvoušroubovice DNA je tvořena dvěma vlákny DNA, které se obtáčí kolem společné osy a interagují spolu. Vlákna jsou tzv. [[antiparalelní]], tzn. směřují opačnými směry – zatímco jedno vlákno můžeme jedním směrem popsat jako [[Direkcionalita|5'-3']], druhé je ve stejném směru [[Direkcionalita|3'-5']]. Čísla [[Direkcionalita|3']] a [[Direkcionalita|5']] označují čísla uhlíku na [[deoxyribóza|deoxyribóze]], na které se upínají [[Fosforečnany|fosfátové]] skupiny v [[Fosfodiesterová vazba|cukr-fosfátové kostře]] DNA. Mezi bázemi v rámci jednoho „patra“ dvoušroubovice platí pravidla [[párování bází#Watson-crickovské párování|Watson-Crickovské komplementarity]]. [68] => [69] => Existuje několik tzv. helikálních forem (konformací) DNA, které se liší celou řadou parametrů. Typická Watson-Crickovská pravotočivá dvoušroubovice (tzv. [[B-DNA]]) je nicméně zcela převažující a ostatní formy (zejména pravotočivá [[A-forma|A-DNA]] a levotočivá [[Z-DNA]]) se sice mohou vyskytovat i v podmínkách živé buňky, nicméně spíše vzácně a jen za specifických okolností. [70] => [71] => ==== Jiná uspořádání řetězců ==== [72] => [[Soubor:G-quadruplex.svg|náhled|[[G-kvartet]] je jednou ze známých alternativních struktur DNA, jež se vyskytují v buňkách]] [73] => V obecném povědomí DNA tvoří dvoušroubovici, nicméně existují i jiné způsoby uspořádání. Některé se vyskytují i v buňkách (''[[in vivo]]''), jiné jsou spíše laboratorní záležitost. Mnohdy se využívá neobvyklých [[párování bází|párovacích míst]] na molekulách [[nukleová báze|bází]]. To je případ tzv. [[G-kvartet]]ů, čtyřvláknových úseků DNA v [[telomera|telomerických]] oblastech [[chromozom]]ů, v nichž do kruhu párují čtyři [[guanin]]ové báze. Co se týče [[třívláknová DNA|trojšroubovice DNA]], možná dočasně vzniká při tzv. [[crossing-over]]u; laboratorně může být trojvláknová struktura připravena např. z vláken poly(A) a polydeoxy(U). [74] => [75] => DNA se také může větvit a vznikají např. třívláknová či čtyřvláknová spojení. V některých případech dvoušroubovicová DNA na jednom svém konci lokálně denaturuje a na uvolněné konce se připojí třetí řetězec – v prostředí buňky by tato struktura mohla vznikat při crossing-overu, pokud nedošlo k [[replikace DNA|replikaci]] v jednom z genomů. Jindy takto vlastně denaturují dvě dvoušroubovice a vzájemně se komplementárně přiloží, čímž vzniká čtyřvláknové spojení. V případě crossing-overu se jedná o známý [[Hollidayův spoj]], který umožňuje vlastní výměnu homologních vláken. Při replikaci DNA či při opravě DNA mohou větvení vznikat také. V laboratoři nicméně vznikají ještě mnohem fantastičtější prostorové struktury DNA – byly vyrobeny např. [[krychle]] či [[osmistěn]] složené celé pouze z DNA molekul. Tyto a další syntetické struktury DNA jsou v centru zájmu [[nanotechnologie DNA|DNA nanotechnologů]]. [76] => [77] => === Vyšší úrovně struktury === [78] => {{viz též|kondenzace DNA}} [79] => [[Genom]], tedy souhrn DNA v buňce, není pouhou změtí dvoušroubovicové DNA – na vyšších úrovních je možné pozorovat komplikované vinutí a četné interakce s buněčnými bílkovinami. Tyto struktury také nesou genetickou informaci. Zcela typické je tzv. [[nadšroubovicové vinutí]] (supercoiling), tedy dodatečné šroubovicové vinutí již existující dvoušroubovice. Nadšroubovicové vinutí se dá zjednodušeně představit tak, že držíme v každé ruce jeden z obou konců provázku a postupně na jednom konci provázek kroutíme. Vzniklé napětí se opět uvolní (relaxuje) jen tehdy, pokud uvolníme jednu ruku. Dvoušroubovice je však stočená již ve svém relaxovaném stavu (jedna otáčka každých cca 10 párů bází), a tak můžeme rozlišit, zda se nadšroubovice vine stejným směrem, jako dvoušroubovice (tzv. pozitivní supercoiling), nebo směrem opačným (negativní supercoiling, uvolňuje DNA). Nadšroubovicové vinutí má celou řadu důležitých funkcí a regulačních rolí; v žádném případě se nejedná pouze o anomálii ve struktuře. [80] => [81] => DNA se v buňce dále organizuje do mikroskopicky pozorovatelných útvarů známých jako [[chromozom]]y. U bakterií je zřejmě systém kondenzace DNA do (obvykle jediného) chromozomu poněkud méně propracovaný a např. u ''[[Escherichia coli]]'' zahrnuje několik proteinů, které jsou schopné udržovat nadšroubovicové vinutí a vytvářet ostré ohyby vlákna DNA. [[Eukaryota|Eukaryotické]] organismy, jako je třeba člověk, mají velmi komplikovaně sbalenou DNA. Souvisí to s délkou jejich DNA – např. [[lidský genom]] má na délku dva [[metr]]y, přitom [[buněčné jádro]] má na délku několik mikrometrů. Dvouvlákno DNA se nejprve nabaluje na bazické proteiny známé jako [[histon]]y; DNA nabalená na osm histonů vytváří tzv. „[[nukleozom]]“, a tak na této úrovni DNA vypadá jako řada korálků (nukleozomů) na provázku (DNA). Tyto korálky se však obvykle ještě stáčí do 30 [[Metr#Nanometr|nanometrů]] tlusté šroubovice. Na vzniku chromozomů se podílí ještě vyšší úrovně sbalení DNA, které jsou však méně prostudované a vznikají jen v určitých fázích [[buněčný cyklus|buněčného cyklu]]. [82] =>
[83] => [[Soubor:Chromatin Structures cs.png|náhled|upright=3.5|střed|Struktura [[chromatin]]u u [[eukaryota|jaderných]] organismů: v buňce se DNA shlukuje do komplikovaných [[kondenzace DNA|kondenzovaných]] útvarů, přičemž k nejvyšší kondenzaci dochází během [[buněčné dělení|buněčného dělení]]]] [84] => [85] => == Vlastnosti == [86] => [[Soubor:Hyperchromicity.svg|náhled|Vzestup [[absorbance]] jako měřítko denaturačního procesu nukleových kyselin (viz text)]] [87] => DNA je [[polymer]]ní sloučeninou s vysokou [[molární hmotnost]]í. Molární hmotnost závisí na délce DNA a zhruba platí, že s každým nukleotidem stoupá molární hmotnost o 330 g/mol, v případě dvouvláknové DNA na jeden pár bází připadá asi 650 g/mol. Deoxyribonukleová kyselina je záporně [[elektrický náboj|nabitá]] (díky [[Fosforečnany|fosforečnanovým]] skupinám), a je tedy [[polarita (molekulární biologie)|polárního]] charakteru. Díky tomu je [[rozpustnost|rozpustná]] ve vodě, naopak v [[ethanol]]u se sráží (neboť dochází k vyvázání záporných nábojů). Po vysrážení má DNA bílou barvu.{{Nedostupný zdroj}} Izolovaná DNA zaujímá [[dvoušroubovice|dvoušroubovicové]] uspořádání, to je však možné rozrušit v procesu [[denaturace]]. Typicky se denaturace provádí zvýšením teploty, ale denaturaci způsobuje i nízká [[iontová síla]] roztoku nebo silně zásadité prostředí. Naopak kyselé prostředí není vhodné, protože dochází k [[hydrolýza|hydrolýze]] [[Glykosidová vazba|glykosidových vazeb]] mezi cukrem a bází. DNA [[Absorpce záření|absorbuje]] v [[Ultrafialové záření|UV]] oblasti s absorpčním maximem při [[Vlnová délka|vlnové délce]] 260 nm. Při denaturaci DNA se [[absorbance]] v této oblasti zvyšuje – tomuto jevu se říká [[hyperchromní efekt]]. Je to dáno tím, že na absorpci se v největší míře podílejí báze DNA, které jsou v dsDNA „schované“ uvnitř dvoušroubovice. Po denaturaci dochází k „obnažení“ bází, které tak mohou lépe absorbovat UV záření. [88] => [89] => Poločas rozpadu DNA činí dle studia kosterních nálezů asi 521 let. DNA je považována za stabilní molekulu, což vynikne zejména při srovnání s [[RNA]] jakožto druhou významnou [[nukleová kyselina|nukleovou kyselinou]]. V molekule DNA není na 2' uhlíku OH skupina – u RNA tam tato reaktivní skupina je a způsobuje nižší stabilitu RNA. DNA se v laboratoři dlouhodobě skladuje při −20° nebo −70 °C, kde vydrží i několik let. Při teplotě 4 °C v [[TE pufr]]u vydrží několik týdnů. Existuje mnoho různých metod k [[Archivace DNA|uchování DNA]] na delší čas (zmrazení vzorků tekutým dusíkem, FTA karty, plastové mikrozkumavky, uchování pomocí chitosanu). Uvnitř těl živých organismů však DNA musí snášet i poměrně vysoké teploty, a přesto vydrží. Krajním případem jsou [[hypertermofil]]ní organismy, které žijí i při teplotách kolem 100 °C. Jejich DNA čelí jak riziku denaturace, tak i [[termodegradace|termodegradaci]] (rozpadu [[kovalentní vazba|pevných chemických vazeb]]). Přesto žijí a mimo [[oprava DNA|opravných]] mechanismů k tomu zřejmě přispívá i [[nadšroubovicové vinutí]] a také optimální [[ion]]tové složení [[cytoplazma|cytoplazmy]]. [90] => [91] => Pro DNA jsou však dále typické i některé vlastnosti, které ji do jisté míry odlišují od běžných chemických látek. V buňce je například možné [[replikace DNA|replikovat DNA]], tedy vytvářet její kopie. Víceméně každé buněčné dělení vyžaduje zmnožení genetické informace, aby jí v každé buňce bylo stále konstantní množství. V průběhu procesu se oddělí řetězce mateřské DNA a oba slouží jako návod (tzv. „[[templát]]“) pro tvorbu druhých vláken v rámci obou nově vznikajících dvoušroubovic. Ty jsou následně napůl tvořeny původní DNA a napůl nově dosyntetizované – celý proces je [[semikonzervativnost|semikonzervativní]]. K dalším zajímavým vlastnostem DNA v buňkách patří možnost [[oprava DNA|opravovat DNA]], což ještě dále vylepšuje (už tak poměrně precizní) přenos genetické informace.Alberts, s. 260 Bylo by možno najít množství dalších pozoruhodných vlastností DNA, vesměs probíhajících v buňce za pomoci speciálních [[enzym]]ů. [92] => [93] => == Funkce == [94] => [[Soubor:DNA sequence.svg|náhled|vlevo|Příklad sekvence DNA: dole jsou uvedena písmena reprezentující jednotlivé nukleotidy v lineárním řetězci DNA, tak jak jsou čteny při [[sekvenování DNA|sekvenování]] (graf výše vzniká snímáním fluorescenčních značek při určitých typech sekvenování)]] [95] => {{viz též|genom|sekvence DNA|genetický kód}} [96] => DNA je nositelkou [[Sekvence DNA|genetické informace]] všech živých [[organismus|organismů]] v pravém slova smyslu, ale i mnoha [[virus|virů]]. V DNA je zapsána sekvence všech [[bílkovina|bílkovin]] a přeneseně je genetickou informací podmíněna existence všech [[biomolekula|biomolekul]] a [[buňka|buněčných]] struktur (k jejichž tvorbě jsou potřeba bílkoviny). Schopnost ukládat a přenášet genetickou informaci je jednou z fundamentálních vlastností [[život]]a. Bez DNA buňky vydrží žít jen omezenou dobu; například lidské [[červená krvinka|červené krvinky]] při svém zrání vyvrhují [[buněčné jádro|jádro]], a protože pak nejsou schopné vyrábět nové bílkoviny a udržovat buňku, jsou po několika měsících poškozeny a musí se z oběhu odstraňovat. Některé viry jsou sice schopné uchovávat svůj genetický materiál v podobě [[RNA]] (tzv. [[RNA viry]]), jenže RNA genomy nepodléhají opravným mechanismům a rychle mutují, a proto mají limitovanou velikost. Život, tak jak ho známe, je proto závislý na DNA. [97] => [98] => Konkrétní uložení DNA v buňce závisí na příslušnosti organismu k jedné z dvou základních skupin organismů. [[Bakterie]] a [[archea]] (souhrnně „[[prokaryota]]“) mají DNA obvykle uloženu volně v cytoplazmě. Obvykle vzniká pouze jistá jaderná oblast, tzv. [[nukleoid]]. Mimo to řada bakterií vlastní i malé kruhové molekuly DNA, tzv. [[plazmid]]y, které umožňují mimo jiné [[Horizontální přenos genetické informace|horizontální výměnu genetické informace]]. Zbylé organismy, tedy např. člověk, ale i rostliny, živočichové či prvoci, mají DNA uloženu především v [[buněčné jádro|buněčném jádře]]. Dále však se DNA nachází v některých eukaryotických [[organela|organelách]], jmenovitě v [[mitochondrie|mitochondriích]] a v [[plastid]]ech, pokud je buňka vlastní (jev zvaný [[mimojaderná dědičnost]]). [99] => [100] => Informace nesená sekvencí nukleotidů v DNA se označuje jako genetická informace. Na každé nukleotidové pozici se nachází jedna ze čtyř bází (A, C, G či T), což znamená, že sekvence o délce ''n'' může nabývat 4n stavů. Pro DNA dlouhou pouhých 10 nukleotidů existuje tedy teoreticky 410 = 1 048 576 kombinací. [[Lidský genom]] (souhrn lidské jaderné DNA) přitom obsahuje 3,1 miliardy (párů) bází. Nejvyšší informační hodnota se přitom v genomu objevuje v místech, kde sídlí tzv. [[gen]]y, která zaznamenávají informaci pro tvorbu [[RNA]] a potažmo i všech bílkovin. Informace pro tvorbu bílkovin je zašifrována pomocí třípísmenného kódu známého jako [[genetický kód]]. Každé trojici bází v DNA totiž u protein-kódujících genů odpovídá určitá [[aminokyselina]]. Aminokyseliny jsou základní stavební kameny bílkovin, takže je vlastně genetická informace jakýmsi návodem na výrobu bílkovin. Genetická informace je uplatňována podle tzv. [[centrální dogma molekulární biologie|centrálního dogmatu molekulární biologie]]. DNA je nejprve přepisována v [[RNA]] (obvykle tzv. [[mRNA|messenger RNA]]), načež je tato RNA použita jako vzor pro tvorbu bílkovin. První zmíněný krok se jmenuje [[transkripce (DNA)|transkripce]], druhý [[translace (biologie)|translace]]. [101] => [102] => Velká část genomu mnoha organismů však není součástí žádného genu a dokonce se ani nepřepisuje v RNA. Role této tzv. [[nekódující DNA]] je v mnoha případech neznámá; někdy však pomáhá regulovat [[Exprese genu|spouštění a vypínání]] okolních genů. Velká část nekódující DNA dle současné úrovně znalostí nemá žádnou konkrétní funkci a označuje se prostě jako [[Nekódující DNA|junk (odpadní) DNA]]. Část této odpadní DNA však podle výsledků projektu [[ENCODE]] ve skutečnosti kóduje různé krátké [[nekódující RNA|regulační RNA]]; celkem se odhaduje, že 10–20 % genomu má díky těmto RNA významnou regulační funkci. V těsném okolí těchto regulačních sekvencí se tak podle ENCODE celkem nachází až 95 % lidského genomu. [103] => [104] => == Práce s DNA == [105] => [106] => === Izolace a separace === [107] => [[Soubor:AgarosegelUV.jpg|náhled|[[Agaróza|Agarózový]] gel po proběhlé DNA [[elektroforéza|elektroforéze]]: pod [[UV zářič|UV lampou]] jsou patrné fluoreskující DNA „bandy“]] [108] => V celé řadě případů je žádoucí izolovat z buněk či z [[virion|virových partikulí]] jejich DNA. Existuje samozřejmě celá řada metod [[Izolace DNA|extrakce DNA]], nicméně u všech je nutné získat dostatečné množství biologického materiálu, uvolnit DNA a oddělit ji z nadmolekulárních struktur, načež je nutné vzorek přečistit a případně zahustit. Důležitým krokem je uvolnění DNA z buněk, které se u živočišných buněk provádí pomocí [[Čisticí prostředek|detergentů]] ([[Tenzidy|povrchově aktivních]] čisticích látek), jež rozrušují membrány. U buněk s [[buněčná stěna|buněčnou stěnou]] je to komplikovanější a je nutné nasadit třeba [[lysozym]]y (na bakteriální buněčnou stěnu) či mechanickou degradaci. Co se týče přečišťování buněčných extraktů, obvykle je nutné se zbavit [[bílkovina|bílkovin]], které představují hlavní kontaminaci vzorků. Je možné použít proteázy, ale mnohdy se proteiny sráží [[fenol]]em a [[chloroform]]em, zatímco nukleové kyseliny zůstanou v roztoku a je možné je pak vysrážet třeba [[ethanol]]em. [109] => [110] => Po izolaci DNA následuje často separace (oddělení) požadovaných druhů molekul. Může být žádoucí oddělení třeba [[plazmid]]ů od genomové DNA bakterií, což se dělá poměrně jednoduše [[centrifugace|centrifugací]] při vhodně nastavených parametrech, obvykle pomocí denaturace a následné renaturace. Pro jemnější rozdělování podle velikosti i podle topologie DNA se často používá [[elektroforéza]] na [[agaróza|agarózovém]] (či v případě velmi malých molekul na [[polyakrylamid]]ovém) gelu. V případě extrémně velkých fragmentů DNA se užívá tzv. [[pulzní gelová elektroforéza]]. Z gelu je možné následně DNA převést na [[nitrocelulóza|nitrocelulózovou]] membránu pomocí tzv. [[Southernův přenos|Southernova přenosu]]. Další metodou dělení DNA je [[izopyknická centrifugace|centrifugace v hustotním gradientu]], obvykle v gradientu [[chlorid cesný|chloridu cesného]] – tato metoda odděluje zejména fragmenty, jež se liší zastoupením bází ([[Obsah GC|obsahem GC]]). [111] => [112] => === Barvení === [113] => [[Soubor:1D30 DNA DAPI.png|náhled|vlevo|[[DAPI]], jedna z chemikálií používaných k barvení DNA, se vmezeřuje do [[Žlábek (DNA)|malého žlábku]] a specificky tak označuje buněčnou DNA; na obrázku je DAPI fialově]] [114] => Byl vyvinut nespočet způsobů, jak obarvit DNA – a to jak přímo v buňce, tak i DNA izolovanou v laboratorním skle. Používají se často v laboratořích ve chvíli, kdy je nutné např. v elektroforetickém gelu či přímo ve fixované buňce zvýraznit DNA. Ke známým takovým barvivům patří (bez logické následnosti): [[SYBR Green]], [[YOYO-1]], [[TOTO-1]], [[TO-PRO]], [[SYTOX Green]], ale i klasický [[Ethidium bromid|ethidiumbromid]] a [[propidiumjodid]], [[akridinová oranž]], různá [[Hoechstovo barvení|Hoechst barviva]] či třeba [[DAPI]]. K velmi specifickým barvícím metodám patří [[fluorescenční in situ hybridizace]] (FISH), která umožňuje navázání fluorescenčních sond na konkrétní sekvenci DNA. [115] => [116] => === Sekvenování a umělá syntéza === [117] => [[Soubor:PCR tubes.png|náhled|Polymerázová řetězová reakce vyžaduje pro správný průběh směs enzymů, substrátů a dalších látek. Obvykle se provádí v [[Eppendorfova zkumavka|Eppendorfových zkumavkách]] (na obrázku každá z nich obsahuje 100mikrolitrovou reakci)]] [118] => [[Sekvenování DNA]] je souhrnný termín pro biochemické metody, jimiž se zjišťuje pořadí [[Nukleová báze|nukleových bází]] v sekvencích DNA. Právě pořadí bází je princip zakódování genetické informace, a proto je v centru zájmu biologů. Původní a po dlouhá léta převažující metodou bylo tzv. [[Sekvenování DNA#Sangerova metoda|Sangerovo sekvenování]], které využívá speciálně chemicky upravených nukleotidů, jež jsou pomocí DNA polymerázy zařazovány s určitou pravděpodobností do prodlužující se DNA – tím blokují další polymeraci a výsledný produkt je možné detekovat pomocí [[elektroforéza|elektroforézy]]. V souvislosti se snahou zrychlit a zlevnit sekvenovací proces byla vyvinuta celá řada [[sekvenování nové generace|sekvenačních metod nové generace]]. K těm patří např. [[pyrosekvenování]] a příbuzné metody. Studie Zhang et al. 2011 uvádí pět moderních metod, jež jsou komerčně dostupné: Roche GS-FLX 454 („454 sekvenování“), Illumina („Solexa“), ABI SOLiD, Polonator G.007 a Helicos HeliScope. [119] => [120] => Existuje i celá řada postupů, jak si připravit či namnožit konkrétní molekulu DNA. Jednou z možností je [[chemická syntéza DNA]], při níž dochází k sestavování krátkých [[oligonukleotid]]ů, a to postupným řazením nukleotidů za sebou. V typickém případě však již je určité množství DNA k dispozici a je žádoucí ho pouze zmnožit tak, aby všechny kopie měly pokud možno totožnou sekvenci. To se často dělá buď pomocí [[klonování DNA]] nebo metodou [[polymerázová řetězová reakce|polymerázové řetězové reakce]]. [121] => [122] => == Význam ve společnosti == [123] => [124] => === Lékařská diagnostika === [125] => Vědecký pokrok v oblasti genetiky způsobil boom v mnoha oblastech lékařské [[Diagnóza|diagnostiky]]. Například v [[bakteriologie|bakteriologii]], [[virologie|virologii]] a [[parazitologie|parazitologii]] se uplatnily metody, jež umožňují v napadené tkáni detekovat DNA pocházející z [[mikroorganismus|mikroorganismů]], jež tuto tkáň napadly. To se dělá buď pomocí různých [[DNA próba|DNA prób]] schopných se specificky vázat na určitou sekvenci typickou pro daného parazita, nebo např. cestou namnožení DNA pomocí [[polymerázová řetězová reakce|polymerázové řetězové reakce]] a následným [[sekvenování DNA|sekvenováním]] – tím je možné získat sekvenci DNA patogenních organismů, jíž mikrobiologové srovnají s databázemi patogenních kmenů. Tyto pokročilé molekulární metody se uplatňují např. při identifikaci těžko [[kultivace|kultivovatelných]] [[bakterie|bakterií]] či při určování celé řady [[virové onemocnění|virových]] či [[Parazitismus|parazitárních]] onemocnění. [126] => [127] => Součástí diagnostické práce je však i studium [[lidský genom|lidské DNA]] – uplatňuje se například v [[rakovina|rakovinné]] terapii či při diagnostice některých [[Genetická choroba|genetických onemocnění]]. Své místo již molekulární metody našly v prenatální diagnostice chorob, např. [[amniocentéza|ze vzorku plodové vody]]. Další testy se rutinně provádí z kapky [[krev|krve]] [[novorozenec|novorozenců]]. Testy DNA v rámci [[genetické poradenství|genetického poradenství]] však dnes mohou pomoci i párům, jež teprve dítě plánují. Je to vhodné tehdy, vyskytuje-li se v rodinné historii nějaké genetické onemocnění. Dnes jsou genetické testy dostupné všem zájemcům a je možné o sobě zjistit celou řadu informací od těch zřejmých ([[Duhovka#Barva|barva očí]]) přes různé zajímavosti (atletické vlohy) až po vážné údaje (náchylnost k rakovině atp.). [128] => [129] => === Genetická daktyloskopie === [130] => [[Soubor:D1S80Demo.png|náhled|Rozdíly mezi 6 jedinci prokázané analýzou jednoho z [[VNTR]] markerů]] [131] => {{podrobně|genetická daktyloskopie}} [132] => Některé oblasti např. lidské jaderné DNA jsou velmi proměnlivé a člověk od člověka se v nich téměř vždy liší. Z tohoto důvodu je DNA v [[kriminalistika|kriminalistice]] a v [[forenzní vědy|forenzních vědách]] neocenitelným zdrojem informací. [[Repetitivní DNA|Repetitivní sekvence]] známé jako [[VNTR]] či [[Mikrosatelit|STR]] patří mezi ty nejčastěji studované. Studium VNTR repetic vyžaduje relativně velké množství DNA, a proto se využívá zejména tehdy, máme-li k dispozici vzorek krve (např. u [[Paternitní test|testů otcovství]]). Obvykle se testují metodou [[polymorfismus délky restrikčních fragmentů|RFLP]] (jenž zkoumá polymorfismus délky [[restrikční fragment|restrikčních fragmentů]]). V kriminalistice našly větší využití tzv. [[short tandem repeat|STR]] (čili ~[[mikrosatelit]]y). Pravděpodobnost, že dvě osoby budou mít jednu STR oblast shodnou, je pro danou variantu např. 1 : 83, což by nebylo příliš přesvědčivé, a proto se používá obvykle 13 [[genetický marker|markerů]], které se vyhodnocují zvlášť a vzájemný pozitivní výsledek důvěryhodnost testu mnohonásobně zvyšuje. První použití DNA v kriminalistice se datuje do roku [[1986]] a došlo k němu v rámci soudního řízení v [[Anglie|Anglii]]. Testování STR oblastí se však dnes prosazuje i v určování otcovství. [133] => [134] => === Genetická manipulace === [135] => {{podrobně|genetické inženýrství|geneticky modifikovaný organismus}} [136] => V současnosti je lidstvo schopné [[Genetické inženýrství|provádět cílené změny]] v genetické informaci (v pořadí nukleotidů v DNA) a ovlivňovat tím některé vlastnosti organismů. Tyto tzv. genetické modifikace způsobily revoluci v celé řadě [[biotechnologie|biotechnologických]] odvětví a umožňují např. průmyslovou produkci [[hormon]]ů, [[Koagulační faktory|srážecích faktorů]] pro [[hemofilie|hemofiliky]], [[enzym]]ů užívaných v potravinářství a některých [[vakcína|vakcín]]. Výsledkem genetického inženýrství jsou i různé transgenní plodiny, např. ty odolné k [[herbicid]]ům. V [[Evropská unie|Evropské unii]] je z geneticky modifikovaných plodin povolena pouze [[Bt kukuřice]], která nese gen ''[[cry (gen)|cry]]'' pocházející z půdní bakterie ''[[Bacillus thuringiensis]]''. Tento gen způsobuje, že je rostlina pro své hmyzí škůdce jedovatá. [137] => [138] => === Biologická systematika === [139] => {{podrobně|biologická systematika|fylogenetika}} [140] => V neposlední řadě se studium sekvencí DNA uplatňuje v třídění organismů podle jejich příbuznosti, tedy v oboru biologie známém jako [[fylogenetika]]. Jedním z prvních krůčků v tomto oboru byla v 60. letech studie, která srovnávala sekvenci genu pro [[cytochrom c]] u různých organismů: výsledky jsou v podstatě intuitivní, zatímco [[šimpanz]] má sekvenci tohoto genu s člověkem zcela shodnou a [[makak rhesus]] se liší pouze jedinou nukleotidovou záměnou, [[pes domácí|psí]] gen pro cytochrom už se od lidského genu liší na 13 místech a [[kvasinky|kvasinkový]] gen dokonce na 56 pozicích. Na základě těchto informací si lze udělat obrázek o příbuzenských vztazích mezi organismy. V souvislosti s rozmachem [[sekvenování DNA|sekvenování]] je dnes k dispozici obrovské množství sekvencí DNA celé řady organismů a k jejich analýze se používají různé sofistikované nástroje, jako například [[metoda parsimonie]] nebo [[Metoda maximální věrohodnosti|metoda maximální pravděpodobnosti]]. Dnes je možno i odhadnout čas, který dělí v evoluční historii libovolné dva druhy – metoda k tomu užívaná opět pracuje se sekvencemi DNA a označuje se jako [[molekulární hodiny]]. Pomocí fylogenetických přístupů je možno odpovídat na celou řadu dalších otázek, namátkou „jaký vztah mají [[Neandertálec|neandertálci]] k dnešním lidem“, „jak se mezi jednotlivými nemocnými šíří [[HIV|virus HIV]]“ a podobně. [141] => [142] => === Pravěká DNA === [143] => Od 50. a 60. let 20. století se objevují studie o údajném izolování sekvencí DNA pravěkých organismů. V 80. a 90. letech přinesl tomuto oboru („paleogenetika“) slávu [[Michael Crichton|Crichtonův]] román a jeho [[Steven Spielberg|Spielbergova]] filmová adaptace [[Jurský park (film)|Jurský park]] (1993), ve kterém byli naklonováni druhohorní (nejen ti z [[Jura|jury]]) [[dinosauři]]. Dinosauří proteiny a měkké tkáně byly skutečně získány např. [[Mary Higby Schweitzer|Mary H. Schweitzerovou]] a jejím týmemPaul V. Ullmann, Kyle Macauley, Richard D. Ash, Ben Shoup and John B. Scannella (2021). [https://www.mdpi.com/2079-7737/10/11/1193 Taphonomic and Diagenetic Pathways to Protein Preservation, Part I: The Case of ''Tyrannosaurus rex'' Specimen ''MOR 1125'']. ''Biology''. '''10''' (11): 1193. doi: https://doi.org/10.3390/biology10111193, pravěká DNA dinosaurů ale nejspíš nikdy získána nebude. Nepotvrdily se ani domněnky o získání DNA ze 120–135 milionů let starého [[libanon]]ského [[jantar]]u entomologem [[George Poinar Jr.|Georgem Poinarem]] v roce [[1993]]. Lze ovšem získat DNA starou více než 1 milión let.{{Citace elektronického periodika [144] => | titul = 'Game-changing' research could solve evolution mysteries [145] => | periodikum = phys.org [146] => | datum_vydání = 2019-09-11 [147] => | url = https://phys.org/news/2019-09-game-changing-evolution-mysteries.html [148] => | datum_přístupu = 2021-05-08 [149] => | jazyk = anglicky [150] => }} [151] => [152] => Některé paleontologické objevy nicméně naznačují, že alespoň stopy po původní DNA mohou být v dinosauřích fosiliích z období druhohor skutečně objeveny.{{Citace elektronického periodika [153] => | příjmení1 = Bailleul [154] => | jméno1 = Alida M [155] => | příjmení2 = Zheng [156] => | jméno2 = Wenxia [157] => | příjmení3 = Horner [158] => | jméno3 = John R [159] => | příjmení4 = Hall [160] => | jméno4 = Brian K [161] => | příjmení5 = Holliday [162] => | jméno5 = Casey M [163] => | příjmení6 = Schweitzer [164] => | jméno6 = Mary H [165] => | titul = Evidence of proteins, chromosomes and chemical markers of DNA in exceptionally preserved dinosaur cartilage [166] => | periodikum = National Science Review [167] => | ročník = 7 [168] => | číslo = 4 [169] => | datum_vydání = 2020-04-01 [170] => | strany = 815–822 [171] => | url = https://academic.oup.com/nsr/article/7/4/815/5762999 [172] => | datum_přístupu = 2021-05-08 [173] => | jazyk = anglicky [174] => | doi = 10.1093/nsr/nwz206 [175] => }}{{Citace elektronického periodika [176] => | příjmení = Socha [177] => | jméno = Vladimír [178] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [179] => | titul = Příběh gravidní tyranosauřice pokračuje [180] => | periodikum = OSEL.cz [181] => | rok vydání = 2021 [182] => | měsíc vydání = prosince [183] => | den vydání = 23 [184] => | url = https://www.osel.cz/12078-pribeh-gravidni-tyranosaurice-pokracuje.html [185] => }} {{Cs}} [186] => [187] => U malého opeřeného dinosaura rodu ''[[Caudipteryx]]'', žijícího na území Číny před 125 miliony let (období rané křídy), byla v roce [[2021]] identifikována fosilie původní buněčné struktury, která by mohla být [[chromatin]]em (obsahovat jakési pozůstatky komplexu DNA a bílkovin).{{Citace elektronického periodika [188] => | příjmení = SOCHA [189] => | jméno = Vladimír [190] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [191] => | titul = O krůček blíž k Jurskému parku [192] => | periodikum = OSEL.cz [193] => | rok vydání = 2021 [194] => | měsíc vydání = října [195] => | den vydání = 28 [196] => | url = https://www.osel.cz/11995-o-krucek-bliz-k-jurskemu-parku.html [197] => }} {{cs}} [198] => [199] => == Odkazy == [200] => [201] => === Poznámky === [202] => [203] => [204] => === Reference === [205] => {{Překlad|en|DNA|391678540}} [206] => [207] => {{Citace periodika | příjmení = Seeman | jméno = N. C | titul = DNA nanotechnology: novel DNA constructions | periodikum = Annu Rev Biophys Biomol Struct | rok = 1998 | ročník = 27 | strany = 225–48 | url = http://www.cs.duke.edu/bioComp/referencesSpring07/nikhil3D/nednovelstruct.pdf | formát = PDF | issn = 1056-8700 | jazyk = en }} {{Wayback|url=http://www.cs.duke.edu/bioComp/referencesSpring07/nikhil3D/nednovelstruct.pdf |date=20110110224739 }} [208] => {{Citace periodika | autor = Dahm R | titul = Discovering DNA: Friedrich Miescher and the early years of nucleic acid research | periodikum = Hum. Genet | ročník = 122 | číslo = 6 | strany = 565–81 | rok = 2008 | měsíc = January | pmid = 17901982 | doi = 10.1007/s00439-007-0433-0 | jazyk = en}} [209] => {{Citace periodika | autor = Levene, P | titul = The structure of yeast nucleic acid | url = http://www.jbc.org/cgi/reprint/40/2/415 | periodikum = J Biol Chem | ročník = 40 | číslo = 2 | strany = 415–24 | rok = 1919 | měsíc = prosinec | den = 1 | jazyk = en | datum přístupu = 2010-10-19 | url archivu = https://web.archive.org/web/20090629031747/http://www.jbc.org/cgi/reprint/40/2/415 | datum archivace = 2009-06-29 | nedostupné = ano }} {{Wayback|url=http://www.jbc.org/cgi/reprint/40/2/415 |date=20090629031747 }} [210] => {{Citace periodika | autor = Avery O., MacLeod C., McCarty M | titul = Studies on the chemical nature of the substance inducing transformation of pneumococcal types. Inductions of transformation by a desoxyribonucleic acid fraction isolated from pneumococcus type III | url = http://www.jem.org/cgi/reprint/149/2/297 | periodikum = J Exp Med | ročník = 79 | číslo = 2 | strany = 137–158 | rok = 1944 | doi = 10.1084/jem.79.2.137 | pmid = 19871359 | pmc = 2135445 | jazyk = en}} [211] => {{Citace periodika | autor = Watson J.D. and Crick F.H.C | pmid = 13054692 | doi = 10.1038/171737a0 | url = http://www.nature.com/nature/dna50/watsoncrick.pdf | formát = PDF | titul = A Structure for Deoxyribose Nucleic Acid | periodikum = Nature | ročník = 171 | strany = 737–738 | rok = 1953 | číslo = 4356 | jazyk = en}} [212] => {{Citace periodika | titul = Molecular Structure of Deoxypentose Nucleic Acids | autor = Wilkins, M.H.F | autor2 = A.R. Stokes | autor3 = Wilson, H.R | periodikum = Nature | ročník = 171 | strany = 738–740 | rok = 1953 | url = http://www.nature.com/nature/dna50/wilkins.pdf | formát = PDF | pmid = 13054693 | doi = 10.1038/171738a0 | číslo = 4356 | jazyk = en}} [213] => Crick, F.H.C. [http://genome.wellcome.ac.uk/assets/wtx030893.pdf On degenerate templates and the adaptor hypothesis (PDF).] {{Wayback | url = http://genome.wellcome.ac.uk/assets/wtx030893.pdf | date = 20081001223217}} genome.wellcome.ac.uk (Lecture, 1955). Accessed 22 December 2006 [214] => {{citace monografie | titul = Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition | vydavatel = Oxford University Press | isbn = 0-19-852917-1 | rok = 2006 | místo = New York | příjmení = Cammack | jméno = R., et al | strany = 415 | jazyk = en}} [215] => [http://nobelprize.org/nobel_prizes/medicine/laureates/1968/ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1968] Nobelprize.org Accessed 22 December 06 [216] => {{Citace monografie | příjmení = Flegr | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Flegr | titul = Evoluční biologie | vydání = 2 | typ vydání = rozšířené | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2009 | isbn = 978-80-200-1767-3 | kapitola = Kulturní evoluce | strany = 320–329 | jazyk = cs}} [217] => {{Citace periodika | příjmení = Vreeland | jméno = R. H | příjmení2 = Rosenzweig | jméno2 = W. D | příjmení3 = Powers | jméno3 = D. W | titul = Isolation of a 250 million-year-old halotolerant bacterium from a primary salt crystal | periodikum = Nature | rok = 2000 | měsíc = říjen | den = 19 | číslo = 6806 | ročník = 407 | strany = 897–900 | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11057666 | issn = 0028-0836 | jazyk = en}} [218] => {{Citace periodika | příjmení = Fish | jméno = S. A | příjmení2 = Shepherd | jméno2 = T. J | příjmení3 = McGenity | jméno3 = T. J | spoluautoři = et al | titul = Recovery of 16S ribosomal RNA gene fragments from ancient halite | periodikum = Nature | rok = 2002 | číslo = 6887 | ročník = 417 | strany = 432–6 | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12024211 | issn = 0028-0836 | jazyk = en}} [219] => {{citace monografie | příjmení = Voet | jméno = Donald | příjmení2 = Voet | jméno2 = Judith | titul = Biochemistry | url = https://archive.org/details/biochemistrythed00voet | vydání = 4 | vydavatel = Wiley | rok = 2010 | isbn = 978-0470-57095-1 | strany = [https://archive.org/details/biochemistrythed00voet/page/n123 94] | jazyk = en}} [220] => [http://www.physorg.com/print230471672.html Scientists identify seventh and eighth bases of DNA]{{Nedostupný zdroj}}, ''PhysOrg'' podle ''[[Science]]'', 21. 7. 2011 {{en}} [221] => {{citace elektronické monografie | url = http://mit.edu/7.01x/7.013/documents/7013_pset_3_ForPosting.pdf | formát = PDF | titul = 2007 7.013 Problem Set 3 | vydavatel = Massachusetts Institute of Technology | jazyk = en }}{{Nedostupný zdroj}} [222] => {{Citace periodika | příjmení = Wolfe-Simon | jméno = F | příjmení2 = Switzer Blum | jméno2 = J | příjmení3 = Kulp | jméno3 = T. R | spoluautoři = et al | titul = A bacterium that can grow by using arsenic instead of phosphorus | periodikum = Science | rok = 2011 | číslo = 6034 | ročník = 332 | strany = 1163–6 | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21127214 | issn = 1095-9203 | jazyk = en}} [223] => {{Citace elektronického periodika | příjmení = Reaves | jméno = Marshall Louis | příjmení2 = Sinha | jméno2 = Sunita | příjmení3 = Rabinowitz | jméno3 = Joshua D | spoluautoři = KRUGLYAK Leonid, REDFIELD Rosemary J | titul = Absence of Detectable Arsenate in DNA from Arsenate-Grown GFAJ-1 Cells | periodikum = Science | odkaz na periodikum = Science | rok vydání = 2012 | měsíc vydání = červenec | den vydání = 8 | typ ročníku = svazek | poznámky = online před tiskem | url = http://www.sciencemag.org/content/early/2012/07/06/science.1219861.abstract | issn = 1095-9203 | doi = 10.1126/science.1219861 | jazyk = en}} [224] => {{Citace elektronického periodika | příjmení = Erb | jméno = Tobias J | příjmení2 = Kiefer | jméno2 = Patrick | příjmení3 = Hattendorf | jméno3 = Bodo | spoluautoři = GÜNTHER Detlef, VORHOLT Julia A | titul = GFAJ-1 Is an Arsenate-Resistant, Phosphate-Dependent Organism | periodikum = Science | rok vydání = 2012 | měsíc vydání = červenec | den vydání = 8 | typ ročníku = svazek | poznámky = online před tiskem | url = http://www.sciencemag.org/content/early/2012/07/06/science.1218455.abstract | issn = 1095-9203 | doi = 10.1126/science.1218455 | jazyk = en}} [225] => SHERIDAN, Kerry: [http://phys.org/news/2012-07-scientists-nasa-arsenic-life-untrue.html Scientists say NASA's 'new arsenic form of life' was untrue] (popularizační článek k předchozím 2 referencím). ''PhysOrg'', 9. červenec 2012 {{en}} [226] => Voet & Voet, s. 84–85 [227] => {{citace monografie | příjmení = Nelson | jméno = David L | příjmení2 = Cox | jméno2 = Michael M | titul = Lehninger Principles of Biochemistry | vydání = 5 | rok = 2008 | vydavatel = W. H. Freeman and Company | místo = New York | isbn = 978-0-7167-7108-1 | strany = 282 | jazyk = en | url-access = registration | url = https://archive.org/details/lehningerprincip00lehn_1 }} [228] => {{Citace monografie | příjmení = Lodish | jméno = Harvey | titul = Molecular Cell Biology | spoluautoři = et al | rok = 2004 | vydavatel = W.H. Freedman and Company | místo = New York | isbn = 0-7167-4366-3 | strany = 123 | jazyk = en | url-access = registration | url = https://archive.org/details/molecularcellbio00harv }} [229] => Cammack, s. 47 [230] => {{citace monografie | příjmení = Duke | jméno = Tom, et al | titul = Multiple aspects of DNA and RNA: from Biophysics to Bioinformatics | editoři = Didier Chatenay, et al | vydavatel = Elsevier | rok = 2005 | isbn = 0-444-52081-3 | jazyk = en}} [231] => {{Citace periodika | příjmení = Vargason | jméno = J. M | příjmení2 = Henderson | jméno2 = K | příjmení3 = Ho | jméno3 = P. S | titul = A crystallographic map of the transition from B-DNA to A-DNA | periodikum = Proc Natl Acad Sci U S A | rok = 2001 | číslo = 13 | ročník = 98 | strany = 7265–70 | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC34657/?tool=pubmed | issn = 0027-8424 | jazyk = en}} [232] => {{Citace periodika | příjmení = Ha | jméno = S. C | příjmení2 = Lowenhaupt | jméno2 = K | příjmení3 = Rich | jméno3 = A | spoluautoři = et al | titul = Crystal structure of a junction between B-DNA and Z-DNA reveals two extruded bases | periodikum = Nature | rok = 2005 | číslo = 7062 | ročník = 437 | strany = 1183–6 | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16237447 | issn = 1476-4687 | jazyk = en}} [233] => Voet & Voet, s. 1212 [234] => {{Citace periodika | příjmení = Arcella | jméno = Annalisa | příjmení2 = Portella | jméno2 = Guillem | příjmení3 = Luz Ruiz | jméno3 = Maria | spoluautoři = et al | titul = Structure of Triplex DNA in the Gas Phase | periodikum = Journal of the American Chemical Society | rok = 2012 | ročník = 134 | druh ročníku = svazek | číslo = 15 | strany = 6596–6606 | url = http://pubs.acs.org/doi/abs/10.1021/ja209786t | doi = 10.1021/ja209786t | jazyk = en}} [235] => [http://phys.org/news/2012-04-description-triple-dna-helix-vacuum.html First description of a triple DNA helix in a vacuum] (popularizační článek k předchozí referenci). ''PhysOrg'', 18. dubna 2012 {{en}} [236] => Cammack, s. 679 [237] => Lodish, s. 105 [238] => {{Citace periodika | příjmení = Guo | jméno = Q | příjmení2 = Lu | jméno2 = M | příjmení3 = Churchill | jméno3 = M. E | spoluautoři = et al | titul = Asymmetric structure of a three-arm DNA junction | periodikum = Biochemistry | rok = 1990 | číslo = 49 | ročník = 29 | strany = 10927–34 | issn = 0006-2960 | jazyk = en}} [239] => {{Citace periodika | příjmení = Cooper | jméno = J. P | příjmení2 = Hagerman | jméno2 = P. J | issn = 0027-8424 | ročník = 86 | číslo = 19 | strany = 7336–7340 | titul = Geometry of a branched DNA structure in solution | periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America | datum = 1989-10 | jazyk = en}} [240] => {{Citace elektronického periodika [241] => | příjmení1 = Arends [242] => | jméno1 = Erik [243] => | titul = Second layer of information in DNA confirmed [244] => | periodikum = phys.org [245] => | datum_vydání = 2016-06-08 [246] => | url = https://phys.org/news/2016-06-layer-dna.html [247] => | datum_přístupu = 2021-05-08 [248] => | jazyk = anglicky [249] => }} [250] => {{citace monografie | příjmení = Alberts | jméno = B., et al | rok = 2007 | titul = The Molecular Biology of the Cell | url = https://archive.org/details/molecularbiology00albe_292 | vydání = 5 |vydavatel = Garland Science | isbn = 978-0-8153-4105-5 | strany = [https://archive.org/details/molecularbiology00albe_292/page/n377 344] | jazyk = en}} [251] => {{Citace periodika | příjmení = Witz | jméno = G | příjmení2 = Stasiak | jméno2 = A | titul = DNA supercoiling and its role in DNA decatenation and unknotting | periodikum = Nucleic Acids Res | rok = 2010 | číslo = 7 | ročník = 38 | strany = 2119–33 | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2853108/?tool=pubmed | issn = 1362-4962 | jazyk = en}} [252] => {{citace elektronické monografie | url = http://www.nature.com/scitable/topicpage/genome-packaging-in-prokaryotes-the-circular-chromosome-9113 | titul = Genome Packaging in Prokaryotes: the Circular Chromosome of E. coli | jméno = Ann | příjmení = Griswold | rok = 2008 | vydavatel = Nature Education | ročník = 1(1) | jazyk = en}} [253] => Alberts, s. 211 [254] => {{citace elektronické monografie | url = http://www.epibio.com/techapp.asp | titul = Technical Appendix | vydavatel = Epibio - Epicentre® (an Illumina® company) | rok = 2011 | datum přístupu = 2011-07-15 | url archivu = https://web.archive.org/web/20120119153122/http://www.epibio.com/techapp.asp | datum archivace = 2012-01-19 | jazyk = en}} [255] => {{citace elektronické monografie | příjmení = Oswald | jméno = Nick | titul = The Basics: How Ethanol Precipitation of DNA and RNA Works | měsíc = prosinec | den = 4 | rok = 2007 | vydavatel = Bitesize Bio | url = http://bitesizebio.com/articles/the-basics-how-ethanol-precipitation-of-dna-and-rna-works | jazyk = en}} [256] => {{citace elektronické monografie | url = http://www.gbiosciences.com/EducationalUploads/EducationalProductIMGFile/633453685965878750.pdf | formát = PDF | titul = Onion Genomic DNA Isolation | vydavatel = G-Biosciences | jazyk = en }}{{Nedostupný zdroj}} [257] => {{citace elektronické monografie | příjmení = Mulligan | jméno = Martin E | titul = The physical and chemical properties of nucleic acids | url = http://www.mun.ca/biochem/courses/3107/Topics/DNA_properties.html | rok = 1996–2003 | datum přístupu = 2011-07-15 | url archivu = https://web.archive.org/web/20100502074640/http://www.mun.ca/biochem/courses/3107/Topics/DNA_properties.html | datum archivace = 2010-05-02 | jazyk = en | nedostupné = ano }} [258] => {{citace monografie | příjmení = Vondrejs | jméno = Vladimír | příjmení2 = Storchová | jméno2 = Zuzana | titul = Genové inženýrství, I | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1997 | strany = 22 | jazyk = cs}} [259] => {{citace elektronické monografie | příjmení = Mihulka | jméno = Stanislav | titul = Jaký je poločas rozkladu DNA? | vydavatel = OSEL | url = http://www.osel.cz/index.php?clanek=6526 | jazyk = cs}} [260] => {{citace elektronické monografie | titul = RNA vs DNA | vydavatel = NEWTON - Ask a scientist | url = http://www.newton.dep.anl.gov/askasci/mole00/mole00792.htm | rok = 2007 | jazyk = en | datum přístupu = 2011-08-06 | url archivu = https://web.archive.org/web/20111029001205/http://newton.dep.anl.gov/askasci/mole00/mole00792.htm | nedostupné = ano }} [261] => {{citace monografie | titul = Current Protocols in Molecular Biology | url = https://archive.org/details/shortprotocolsin0000unse | rok = 2002 | vydavatel = John Wiley & Sons, Inc. | jazyk = en}} [262] => {{Citace elektronického periodika | příjmení = Šrubařová | jméno = P | příjmení2 = Dvořák | jméno2 = J | titul = VYUŽITÍ CHITOSANU PRO UCHOVÁNÍ DNA A BIOLOGICKÝCH VZORKŮ | periodikum = mendelu.cz | vydavatel = | url = http://mnet.mendelu.cz/mendelnet08agro/files/articles/biolziv_srubarova.pdf | formát = PDF | datum vydání = | datum přístupu = 2018-08-15 | jazyk = anglicky, česky}} [263] => {{Citace periodika | příjmení = Marguet | jméno = E | jméno2 = P | příjmení2 = Forterre | issn = 0305-1048 | ročník = 22 | číslo = 9 | strany = 1681–1686 | titul = DNA stability at temperatures typical for hyperthermophiles | periodikum = Nucleic Acids Research | datum = 1994-05-11 | jazyk = en}} [264] => Nelson & Cox, s. 271 [265] => {{citace monografie | titul = Human physiology: from cells to systems | příjmení = Sherwood | jméno = Lauralee | vydání = 7 | počet stran = 928 | vydavatel = Cengage Learning | rok = 2008 | url = http://books.google.cz/books?id=gOmpysGBC90C&printsec=frontcover&source=gbs_atb | strany = 395 | jazyk = en}} [266] => {{citace elektronické monografie | příjmení = Hunt | jméno = Margaret | titul = Virology | url = http://pathmicro.med.sc.edu/mhunt/rna-ho.htm | url archivu = https://web.archive.org/web/20110514233322/http://pathmicro.med.sc.edu/mhunt/rna-ho.htm | kapitola = „RNA virus replication strategies“ | rok = 2010 | jazyk = en}} [267] => {{Citace periodika | příjmení = Marathe | jméno = A | příjmení2 = Condon | jméno2 = A. E | příjmení3 = Corn | jméno3 = R. M | titul = On combinatorial DNA word design | periodikum = J Comput Biol | rok = 2001 | číslo = 3 | ročník = 8 | strany = 201–19 | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11535173 | issn = 1066-5277 | jazyk = en}} [268] => {{Citace periodika | příjmení = Little | jméno = Peter F. R | titul = Structure and function of the human genome | periodikum = Genome Research | doi = 10.1101/gr.4560905 | ročník = 15 | číslo = 12 | strany = 1759–1766 | datum = 2005-12 | url = http://genome.cshlp.org/content/15/12/1759.full | jazyk = en}} [269] => Alberts, s. 253 [270] => Alberts, s. 204 [271] => {{citace periodika | příjmení = Jha | jméno = Alok | titul = Breakthrough study overturns theory of 'junk DNA' in genome | url = http://www.guardian.co.uk/science/2012/sep/05/genes-genome-junk-dna-encode | rok = 2012 | měsíc = září | den = 5 | periodikum = [[The Guardian]] | jazyk = en}} [272] => {{citace elektronické monografie | url = http://www.newscientist.com/blogs/shortsharpscience/2012/09/global-project-reveals-what-ou.html | titul = Global project reveals just how active our 'junk' DNA is | příjmení = Hamzelou | jméno = Jessica | vydavatel = New Scientist | rok = 2012 | měsíc = září | den = 6 | jazyk = en | datum přístupu = 2012-09-11 | url archivu = https://web.archive.org/web/20120911092048/http://www.newscientist.com/blogs/shortsharpscience/2012/09/global-project-reveals-what-ou.html | datum archivace = 2012-09-11 | nedostupné = ano }} [273] => Vondrejs & Storchová, s. 17 [274] => Vondrejs & Storchová, s. 18 [275] => Voet & Voet, s. 159 [276] => {{citace elektronické monografie | titul = Nucleic Acid Stains—Section 8.1 | url = http://www.invitrogen.com/site/us/en/home/References/Molecular-Probes-The-Handbook/Nucleic-Acid-Detection-and-Genomics-Technology/Nucleic-Acid-Stains.html | vydavatel = InVitrogen life technologies | jazyk = en}} [277] => Cammack, s. 248 [278] => {{Citace elektronické monografie | příjmení = Raclavský | jméno = Vladislav | titul = Úvod do základních metod molekulární genetiky | url = http://new.biologie.upol.cz/downloads/Miniskriptum_Raclavsky.pdf | formát = PDF | kapitola = 8. Sekvenování DNA | vydavatel = Ústav biologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | rok = 1999 | měsíc = červen | strany = 21–24 | datum přístupu = 2018-08-27 | isbn = 80-7067-892-5 | jazyk = cs}} [279] => {{Citace periodika | příjmení = Zhang | jméno = J | příjmení2 = Chiodini | jméno2 = R | příjmení3 = Badr | jméno3 = A | spoluautoři = et al | titul = The impact of next-generation sequencing on genomics | periodikum = J Genet Genomics | rok = 2011 | číslo = 3 | ročník = 38 | strany = 95–109 | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3076108/?tool=pubmed | issn = 1673-8527 | jazyk = en}} [280] => {{citace monografie | titul = Genové inženýrství, II | jméno = Vladimír | příjmení = Vondrejs | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2001 | strany = 22 | jazyk = cs}} [281] => {{citace monografie | příjmení = Kayser | jméno = F. H | spoluautoři = et al | titul = Medical Microbiology | url = https://archive.org/details/medicalmicrobiol00kays_966 | vydavatel = Thieme | rok = 2005 | strany = [https://archive.org/details/medicalmicrobiol00kays_966/page/n242 216] | jazyk = en}} [282] => {{citace monografie | příjmení = Bronchud | jméno = Miguel H | spoluautoři = et al | vydavatel = Humana Press | místo = Totowa, New Jersey | rok = 2000 | strany = 45 | jazyk = en}} [283] => {{citace monografie | příjmení = Sadler | jméno = Thomas W | titul = Langman’s Medical Embryology | url = https://archive.org/details/langmansmedicale00sadl_655 | rok = 2009 | vydavatel = Lippincott Williams & Wilkins | strany = [https://archive.org/details/langmansmedicale00sadl_655/page/n174 163] | jazyk = en}} [284] => {{citace monografie | příjmení = Lewis | jméno = Ricki | titul = Human Genetics: Concepts and Applications | url = https://archive.org/details/humangeneticscon00lewi_186 | vydání = 9 | rok = 2009 | vydavatel = McGraw−Hill | strany = [https://archive.org/details/humangeneticscon00lewi_186/page/n406 400] | jazyk = en}} [285] => {{citace monografie | autor = William S. Klug, Michael R. Cummings, Charlotte A. Spencer | titul = Concepts of Genetics | vydání = 8 | rok = 2006 | strany = 567–568 | jazyk = en}} [286] => Klug & Cunnings, s. 550 [287] => {{citace elektronické monografie | příjmení = Drobník | jméno = Jaroslav | titul = Přehledy o dopadech transgenních plodin | url = http://www.gate2biotech.cz/prehledy-o-dopadech-transgennich-plodin | rok = 2010 | jazyk = cs}} [288] => {{citace elektronické monografie | příjmení = Mihulka | jméno = Stanislav | url = http://www.osel.cz/index.php?clanek=3014 | titul = Geneticky modifikovaná kukuřice a chrostíci | rok = 2007 | jazyk = cs}} [289] => Klug & Cunnings, s. 656–658 [290] => {{Citace elektronického periodika | příjmení = Jones | jméno = Elizabeth D | titul = Ancient DNA: s history of the science before ''Jurassic Park'' | periodikum = Studies in History and Philosophy of Science, Part C: Studies in History and Philosophy of Biological and Biomedical Sciences | vydavatel = Elsevier B.V | rok vydání = 2018 | měsíc vydání = březen | den vydání = 9 | typ ročníku = svazek | poznámka = online před tiskem | url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1369848617300833 | issn = 1369-8486 | doi = 10.1016/j.shpsc.2018.02.001 | jazyk = en}} [291] => {{Citace periodika | příjmení = Gutiérrez | jméno = Gabriel | příjmení2 = Marín | jméno2 = Antonio | titul = The most ancient DNA recovered from an amber-preserved specimen may not be as ancient as it seems | periodikum = Molecular Biology and Evolution | rok = 1998 | měsíc = červenec | den = 7 | ročník = 15 | typ ročníku = svazek | číslo = [http://mbe.oxfordjournals.org/content/15/7.toc|7] | strany = 926–929 | url = http://mbe.oxfordjournals.org/content/15/7/926.full.pdf | formát = PDF | datum přístupu = 2016-11-22 | issn = 737-4038 | jazyk = en}} [292] => {{Citace elektronického periodika | příjmení = Palmer | jméno = Roxanne | titul = 'Jurassic Park' Method Of Cloning Dinosaurs From Amber-Preserved Insects Not Feasible, Scientists Say | periodikum = Internation Business Times | vydavatel = IBT Media Inc. | rok vydání = 2009 | měsíc vydání = listopad | den vydání = 13 | datum přístupu = 2016-11-22 | url = http://www.ibtimes.com/jurassic-park-method-cloning-dinosaurs-amber-preserved-insects-not-feasible-scientists-say-1404449 | jazyk = en}} [293] => {{Citace elektronického periodika | příjmení = Socha | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Socha | titul = Byla skutečně objevena dinosauří DNA? | periodikum = Osel.cz | rok vydání = 2016 | měsíc vydání = duben | den vydání = 25 | url = http://www.osel.cz/8820-byla-skutecne-objevena-dinosauri-dna.html | jazyk = cs}} [294] => {{Citace elektronického periodika | příjmení = Austin | jméno = Jeremy J | příjmení2 = Ross | jméno2 = Andrew J | příjmení3 = Smith | jméno3 = Andrew B | příjmení4 = Fortey | jméno4 = Richard A | příjmení5 = Thomas | jméno5 = Richard H | titul = Problems of reproducibility – does geologically ancient DNA survive in amber–preserved insects? | periodikum = Proceedings of the Royal Society B | rok vydání = 1997 | měsíc vydání = duben | den vydání = 22 | ročník = 264 | typ ročníku = svazek | číslo = 1381 | datum přístupu = 2016-11-22 | strany = 467–474 | url = http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/264/1381/467.long | url2 = http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/264/1381/467.full.pdf | formát2 = PDF | url3 = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1688388 | issn = 1471-2954 | doi = 10.1098/rspb.1997.0067 | pmid = 9149422 | jazyk = en}} [295] => {{Citace elektronického periodika | příjmení = Penney | jméno = David | příjmení2 = Wadsworth | jméno2 = Caroline | příjmení3 = Fox | jméno3 = Graeme | příjmení4 = Kennedy | jméno4 = Sandra L | příjmení5 = Preziosi | jméno5 = Richard F | příjmení6 = Brown | jméno6 = Terence A | titul = Absence of Ancient DNA in Sub-Fossil Insect Inclusions Preserved in ‘Anthropocene’ Colombian Copal | periodikum = PLoS ONE | rok vydání = 2013 | měsíc vydání = září | den vydání = 11 | ročník = 8 | typ ročníku = svazek | číslo = 9: e73150 | datum přístupu = 2016-11-22 | url = http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0073150 | issn = 1932-6203 | doi = 10.1371/journal.pone.0073150 | jazyk = en}} [296] => [297] => [298] => === Literatura === [299] => ;Česky [300] => * {{Citace monografie | příjmení = Rosypal | jméno = Stanislav | titul = Úvod do molekulární biologie. První díl, Vstup do molekulární biologie. Molekulární biologie prokaryotické buňky | vydavatel = Rosypal | místo = Brno | vydání = 4. inov | rok = 2006 | počet stran = 289 | isbn = 80-902562-5-2}} [301] => * {{Citace monografie | příjmení = Voet | jméno = Donald | příjmení2 = Voet | jméno2 = Judith | titul = Biochemie | titul původní = Biochemistry | překladatelé = Arnošt Kotyk a kolektiv | vydání = 1 | vydavatel = Victoria Publishing | místo = Praha | rok = 1995 | počet stran = xiv, 1325, xxiii | isbn = 80-85605-44-9}} [302] => * {{citace monografie | příjmení = Štípek | jméno = Stanislav | titul = Stručná biochemie : uchování a exprese genetické informace : učební texty | místo = Praha | vydavatel = Medprint | rok = 1997 | počet stran = 92 | url = http://www.wikiskripta.eu/index.php/Port%C3%A1l:Biochemie/Uchov%C3%A1n%C3%AD_a_exprese_genetick%C3%A9_informace | isbn = 80-902036-2-0}} [303] => * {{citace monografie | příjmení = Šmarda | jméno = Jan | spoluautoři = et al | titul = Metody molekulární biologie | místo = Brno | vydavatel = MU Brno | rok = 2005 | počet stran = 188 | isbn = 80-210-3841-1}} [304] => [305] => ;Anglicky [306] => [307] => * {{citace monografie | příjmení = Alberts | jméno = Bruce | spoluautoři = a kol. | rok = 2007 | titul = The Molecular Biology of the Cell | vydání = 5 | vydavatel = Garland Science | isbn = 978-0-8153-4105-5 | počet stran = 1600 | místo = New York}} [308] => * {{Citace monografie | titul = Molecular Cell Biology | příjmení = Lodish | jméno = Harvey | spoluautoři = et al | rok = 2004 | vydavatel = W. H. Freedman and Company | místo = New York | isbn = 0-7167-4366-3 | url-access = registration | url = https://archive.org/details/molecularcellbio00harv }} [309] => [310] => === Externí odkazy === [311] => * {{Commonscat}} [312] => * {{Wikislovník|heslo=DNA}} [313] => * {{cs}} [http://tech.ihned.cz/hnfuture/c1-60455950-dna-nahrazuje-pevne-disky-i-procesory DNA nahrazuje pevné disky i procesory – současné technické možnosti využití DNA] pozn. Celý článek je k dispozici za poplatek [314] => * {{en}} [http://www.fidelitysystems.com/Unlinked_DNA.html Fidelitysystems.com – fotografie DNA pod elektronovým mikroskopem] [315] => * {{en}} [http://www.dnalc.org DNA Learning Center – internetová stránka zaměřená na popularizaci a výuku informací o DNA a souvisejících tématech] [316] => * {{en}} [http://www.ncbi.nlm.nih.gov/guide/dna-rna DNA & RNA na portálu amerického NCBI – seznam vědeckých databází a informačních zdrojů] [317] => * {{en}} [http://www.dnaftb.org DNA from the Beginning – přehledný popis 75 objevů, které změnily pohled na genetiku a na DNA] [318] => * {{en}} [https://www.genome.gov/dna-day/get-activity-ideas National DNA Day – výukové materiály, různé učebnice a články na téma DNA] [319] => * {{en}} [http://www.rcsb.org/pdb/101/motm.do?momID=23 DNA – Molecule of the Month – přehledný článek o struktuře DNA] {{Wayback|url=http://www.rcsb.org/pdb/101/motm.do?momID=23 |date=20120904083104 }} [320] => [321] => {{Nejlepší článek}} [322] => {{Nukleové kyseliny}} [323] => {{Komponenty nukleových kyselin}} [324] => {{Autoritní data}} [325] => {{Portály|Chemie}} [326] => [327] => [[Kategorie:DNA| ]] [328] => [[Kategorie:Genetika]] [329] => [[Kategorie:Nukleové kyseliny]] [] => )
good wiki

DNA

Struktura dvoušroubovice DNA. V této formě se vyskytuje většina DNA například v lidských buňkách.

More about us

About

Tato komplexní struktura je základem života, a její objev je jedním z nejvýznamnějších milníků vědy. DNA má tvar dvojité šroubovice, což je elegantní forma, která umožňuje efektivní uchovávání a přenos informací. Skládá se z nukleotidů, které jsou uspořádány do specifických sekvencí, jež kódují proteiny, a tím ovlivňují všechny biologické procesy v organismu. Díky jejímu úžasnému mechanismu replikační schopnosti se DNA dokáže množit a předávat genetickou informaci dalším generacím, což je klíčové pro evoluci a rozmanitost života na Zemi. Pokroky v technologiích sekvenování DNA umožnily vědcům lépe porozumět genetickému kódu a přispěly k revolucím v medicíně, biologii a dalších oborech. Tyto moderní techniky pomáhají nejen v diagnostice a léčbě nemocí, ale také v ochraně přírody a zlepšování zemědělství. Pokroky v oblasti genové terapie nabízejí naději na léčení genetických poruch a otvírají nové možnosti pro lidské zdraví. Studium DNA nás učí o zázracích života a podstatě našich existencí. I když se na tomto fascinujícím poli vědy objevují výzvy a etické otázky, svým způsobem nás povzbuzuje k novému uvažování o tom, co znamená být člověkem a jak můžeme společně přispět k lepšímu světu. Tímto způsobem, ačkoli čelíme složitostem a nevysvětlitelným aspektům, je optimismem, že naše znalosti a soucit mohou vést k pozitivním změnám, které nám pomohou postavit se budoucnosti s nadějí a odhodláním.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'RNA','dvoušroubovice','bakterie','buněčné jádro','nukleová báze','Direkcionalita','Fosforečnany','nadšroubovicové vinutí','deoxyribóza','guanin','lidský genom','sekvenování DNA'

Bakterie

Deoxyribóza

Direkcionalita

Direkcionalita je termín používaný v geologii a hydrogeologii, který popisuje preferenční směr proudění vody, přenosu látek nebo rozložení pórů v pórovitém prostředí, například v půdě nebo horninách.

Dvoušroubovice

Fosforečnany

Guanin

RNA