Array ( [0] => 15505007 [id] => 15505007 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Domitianus [uri] => Domitianus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = #b80049 [2] => | barva textu = white [3] => | jméno = Domitianus [4] => | titul = [[římský císař|11. římský císař]] [5] => | obrázek = Domiziano da collezione albani, fine del I sec. dc. 02.JPG [6] => | popisek = Domitianova [[busta]] [7] => | vláda = [[14. září]] [[81]] – [[18. září]] [[96]] [8] => | celé jméno = Titus Flavius Domitianus [9] => | předchůdce = [[Titus]] [10] => | následník = [[Nerva]] [11] => | choť = [[Domitia Longina]] [12] => | potomstvo = jeden syn, zemřel v mládí [13] => | dynastie = [[Flaviovská dynastie|flaviovská]] [14] => | otec = [[Vespasianus]] [15] => | matka = [[Domitilla starší]] [16] => | datum narození = [[24. říjen|24. října]] [[51]] [17] => | místo narození = [[Řím]] [18] => | datum úmrtí = [[18. září]] [[96]] [19] => | místo úmrtí = [[Řím]] [20] => }} [21] => '''Titus Flavius Domitianus''' ([[24. říjen|24. října]] [[51]], [[Řím]][[Suetonius]], ''Domitianus'' 1, 1; [[Cassius Dio]] 67, 18, 2. – [[18. září]] [[96]], Řím) byl [[Starověký Řím|římský]] [[císař]] z [[Flaviovská dynastie|flaviovské dynastie]] ([[69]]–[[96]]) panující od [[14. září]] [[81]]Pretoriáni provolali Domitiana císařem již [[13. září]] [[81]], senát mu však udělil titul [[Augustus (titul)|augusta]] až o den později ([[dies imperii]]). Viz [[Dietmar Kienast]], ''Römische Kaisertabelle'', Darmstadt 1996, s. 115. do [[18. září]] [[96]]. Byl mladším synem císaře [[Vespasianus|Vespasiana]] a současně posledním flaviovským vladařem. K moci se dostal po smrti svého bratra [[Titus|Tita]], který byl postižen těžkou chorobou. Na rozdíl od svých předchůdců, kteří byli přímo ukázkovými vzory panovníků, se Domitianus stal vzorem [[Tyrannis|tyrana]] na trůně. Za jeho vlády došlo k novým sporům se [[senát]]em a k jeho krutému pronásledování. Domitianus zavedl síť placených udavačů, mrhal státními prostředky. Uplatňováním zákona o urážce majestátu překonal dokonce i císaře [[Nero]]na a čekal ho i podobný osud. V září roku 96 byl svými odpůrci (v čele s vlastní manželkou [[Domitia Longina|Domitií]]) zavražděn. [22] => [23] => == Rodina a osobnost == [24] => Domitianus se narodil v roce [[51]] v Římě jako druhý syn budoucího císaře Vespasiana a [[Flavia Domitilla|Flavie Domitilly]] do poměrně chudých poměrů. Dostalo se mu vzdělání ve svobodných uměních, on je však později již dále nerozvíjel. Byl schopným [[Rétorika|řečníkem]] a pokoušel se i o drobné literární útvary. Údajně vydal spisek o pěstování vlasů.Suetonius, ''Domitianus'' 18, 2. [25] => [26] => [[Suetonius]] nám zanechal popis jeho vzhledu: „''Postavu měl urostlou, tvář skromnou a plnou červeně, oči veliké, ale krátkozraké. Jinak byl hezký a sličný, zvláště v mládí, a to celým tělem s výjimkou noh, na nichž měl příliš krátké prsty. V pozdějších letech jej hyzdila také pleš, obtloustlé břicho a hubené nohy, ale ty mu zchřadly teprve po dlouhé nemoci.“''Suetonius, ''Domitianus'' 18, 1. [27] => [28] => Oženil se s [[Domitia Longina|Domitií]], dcerou význačného [[Nero]]nova vojevůdce [[Gnaeus Domitius Corbulo|Gnaea Domitia Corbulona]], které po svém nástupu na trůn udělil titul [[augusta (titul)|augusta]]. Manželství však nebylo příliš šťastné. Jejich jediný syn zemřel ještě v dětství roku [[83]].Jmenoval se patrně Titus Flavius Caesar a po smrti byl prohlášen za boha (''Divus Caesar''). Viz Dietmar Kienast, ''Römische Kaisertabelle'', s. 118. Tato osobní tragédie mohla být jedním z důvodů, proč poté Domitii zapudil, antické prameny však tvrdí, že to bylo kvůli její nevěře s hercem Paridem. Sám Domitianus neměl v tomto ohledu velké skrupule. Suetonius nás informuje, že si náruživě liboval v „lůžkovém zápolení“, a později dokonce udržoval poměr s vlastní neteří, Titovou dcerou [[Julia Titi|Julií]], a to i v době, kdy se s Domitií opět usmířili. [29] => [30] => == Rok čtyř císařů == [31] => Když [[Sýrie (provincie)|syrské]] [[Římská legie|legie]] prohlásily Vespasiana v roce [[69]] císařem, pobýval Domitianus právě v Římě. Spolu se svým strýcem [[Flavius Sabinus|Flaviem Sabinem]] byli hlavními postavami flaviovské strany. Sabinus se snažil dojednat s [[Vitellius|Vitelliem]] podmínky kapitulace, avšak Vitelliovi vojáci obklíčili Vespasianovy přívržence na [[Kapitol]]u a po několikadenních bojích, kdy celý Kapitol lehl popelem, se jim jej podařilo dobýt. Sabinus byl zajat a později i zabit, ale Domitianovi se podařilo uprchnout v převlečení za kněze-obětníka a ukrýt se u jednoho z otcových klientů. Vyjít ven se odvážil až po definitivní Vitelliově porážce. Vojáci jej pozdravili jako císařského princeDomitianus se stal [[caesar]]em a obdržel i titul ''princeps iuventutis'' (předák mládeže). Viz Dietmar Kienast, ''Römische Kaisertabelle'', s. 115. a Domitianus začal působit jako prodloužená ruka Vespasianova v Římě, protože ten se stále ještě nalézal v [[Judea|Judeji]]. Brzy se však začaly projevovat negativní stránky Domitianovy povahy – využíval až zneužíval všech výhod, které mu jeho pozice nabízela, počínal si velmi pyšně a rozmařile, říká se rovněž, že nenechal jedinou sukni na pokoji – až se jeho otec spěšně odebral do Říma, aby jej umravnil. [32] => [33] => V roce [[70]] se mu dostalo jmenování prétorem s konzulskou pravomocí (''praetor urbanus consulari potestate''), avšak to bylo na dlouho nejvyšší ocenění, kterého se dočkal. Velmi žárlil na úspěchy a hodnosti svého staršího bratra a dychtil se mu všemožně vyrovnat. Proto velmi uvítal, když na severu [[Galie]] vypukla vzpoura místních kmenů, a horlivě se vypravil ji potlačit. Plamen vzpoury byl však uhašen dříve, než dospěl na místo, tudíž musel dále s nevolí sledovat, jak jej bratr zastiňuje svými vojenskými úspěchy. Domitianus se následně stáhl do ústraní a věnoval se vědám a umění. [34] => [35] => == Titova krátká vláda == [36] => Po Vespasianově smrti se situace začala pomalu měnit. Titus udělil Domitianovi další pocty, v roce [[80]] si ho vybral za kolegu v [[Římský konzul|konzulátu]], a dokonce jej veřejně označoval za svého nástupce – přesto však byl reálný Domitianův vliv stále nulový. Nemůžeme se proto divit, že když Titus náhle zemřel, objevily se spekulace o možném Domitianově podílu na jeho předčasné smrti.Např. Cassius Dio 66, 26, 2. [37] => [38] => == Domitianus císařem == [39] => Nečekaná Titova smrt v roce [[81]] uvolnila Domitianovi cestu na císařský trůn. Navzdory velmi negativnímu tónu, kterým většina antických historiků líčí jeho vládu, se zdá, že se alespoň z počátku držel zásad vládnutí svých předchůdců. Nechal svého bratra prohlásit bohem a potvrdil veškeré dary a pocty, které Titus udělil. Svědomitě se věnoval soudním povinnostem. Úplatné soudce trestal a nabádal lid, aby se nezdráhal takového člověka ohlásit [[Tribun lidu|tribunům lidu]], aby proti němu mohlo být řádně zakročeno. Stejně nesmlouvavě se choval i k úředníkům v provinciích, takže, jak uvádí Suetonius, „''nikdy nevykonávali svou povinnost skromněji a spravedlivěji“''.Suetonius, ''Domitianus'' 8, 2. Přísnými tresty stíhal i udavačství. [40] => [41] => Pokračoval v rozsáhlé výstavbě svých předchůdců. Dokončil stavbu Flaviovského amfiteátru, dnešního [[Koloseum|Kolosea]]. Kapitol, který za Tita opět vyhořel, znovu vystavěl. Dále nechal postavit Stadion, Odeion, naumachii (stadion pro předvádění námořních bitev) a další budovy.Suetonius, ''Domitianus'' 5. Často pořádal okázalé hostiny pro lid, při kterých hojně rozdával dary. [42] => [43] => === Tradicionalista === [44] => Domitianus velmi lpěl na starých tradicích. V divadle opět zavedl sektory vyhrazené pro jednotlivé stavy. Jako doživotní [[Římský cenzor|cenzor]] vyloučil ze senátu několik osob pro chování příčící se mravům předků (většinou šlo o herce nebo bývalé otroky). Zakázal vyklešťování mužůSuetonius, ''Domitianus'' 7, 1. a velmi brojil proti [[Homosexualita|homosexualitě]]. [45] => [46] => Oddaně uctíval bohy a z nich především [[Minerva|Minervu]], jak je patrné z mnoha jeho mincí. Na její počest pořádal každoročně Panathénské slavnosti s [[gladiátor]]skými zápasy i závody básníků. Opět obnovil prastarý trest pohřbení zaživa, jímž se trestaly [[Vesta (mytologie)|Vestiny kněžky]], které se poskvrnily stykem s muži. [47] => [48] => === Válečník === [49] => [[Soubor:Domitian aureus Minerva 828481.jpg|náhled|250px|Domitianův [[aureus]], na reverzu bohyně Minerva]]Domitianus velmi toužil vyrovnat se co do vojenské slávy svému otci i bratru. Krátce po nástupu na trůn, v roce [[83]], se vydal na tažení proti germánskému kmeni [[Chattové|Chattů]], aby se i on mohl pyšnit významným vojenským úspěchem. Skutečné úspěchy tohoto tažení však byly pochybné. Antičtí historikové sdělují, že šlo víceméně o loupeživé nájezdy na kmeny žijící v oblasti [[Porýní]]. Ať už to tak bylo, či nikoliv, nezabránilo to Domitianovi v tom, aby po návratu do Říma oslavil velkolepý [[triumf]]Triumf oslavil ještě v roce [[83]] a zároveň přijal vítězné příjmení Germanicus. Viz Dietmar Kienast, ''Römische Kaisertabelle'', s. 115, 117. a na svých mincích se prezentoval jako přemožitel Germánie. V následujících letech zřídil v Porýní dvě nové provincie, [[Horní Germánie|Horní Germánii]] (''Germania Superior'') a [[Dolní Germánie|Dolní Germánii]] (''Germania Inferior''). Rovněž je doloženo, že dokončil zábor území tzv. ''[[Agri Decumates]]''. [50] => [51] => Dalším cílem Domitianových výbojů se stalo [[Podunají]]. Dunajská hranice byla často znepokojována loupeživými nájezdy [[Svébové|Svébů]], sarmatských [[Jazygové|Jazygů]] a v neposlední řadě i [[Dákové|Dáků]], kterým tehdy vládl vojensky velmi zdatný [[Decebalus]]. Při jednom z nájezdů byl zabit i [[Moesie|moesijský]] správce Oppius Sabinus. Na rozdíl od germánského tažení, kdy vojenské operace vedl císař sám, při [[Panonie|pannonských]] bojích svěřil vedení války svým zástupcům. V první fázi války šli Římané od porážky k porážce. V jedné bitvě byla pobita celá legie i s velitelem [[Cornelius Fuscus|Corneliem Fuskem]]. Rozzuřený Domitianus vytáhl proti [[Markomani|Markomanům]] a [[Kvádové|Kvádům]], kteří v rozporu s dohodou nevyslali do dácké války pomocné sbory. I zde byl však poražen, a tudíž byl donucen uzavřít s Decebalem potupný mír. Decebalus se sice od Domitiana nechal naoko korunovat králem, ve skutečnosti však zůstal i nadále nezávislý. Řím se v mírové smlouvě zavázal platit Dákům pravidelný roční poplatek a nadto i vyslat ke králi odborníky ovládající řemesla mírová i válečná.Cassius Dio 67, 6, 1–7, 3. [52] => [53] => I přes zjevný neúspěch se Domitianus nezdráhal prezentovat výsledek války jako své nesporné vítězství a v roce [[86]] oslavil další triumf. Pro nedostatek zajatců a kořisti údajně pochodovali v triumfu koupení otroci a byly vezeny i předměty z císařských skladů. [54] => [55] => Zakrátko byly boje v Dákii opět obnoveny, tentokrát již úspěšněji. Římským legiím se pod velením Tettia Juliana podařilo porazit Decebalovy oddíly u Tapae v roce [[88]],V listopadu či v prosinci [[89]] oslavil Domitianus v Římě svůj v pořadí již třetí triumf. Viz Dietmar Kienast, ''Römische Kaisertabelle'', s. 115. přesto však k definitivnímu ukončení dáckých válek došlo až za císaře [[Traianus|Traiana]]. [56] => [57] => Celkově byl Domitianus u vojska velmi oblíben, nejspíše i díky tomu, že zvedl žold o třetinu, ze 300 sesterciů na 400. Dobrým příkladem jeho oblíbenosti u vojáků je fakt, že po jeho zavraždění senátoři a lid slavili, kdežto vojska žádala tvrdé potrestání viníků. [58] => [59] => === Despota === [60] => [[Vespasianus]] a [[Titus]], třebaže byli nespornými vládci římské říše, se snažili udržovat korektní vztahy se senátem. Za Domitiana se však situace změnila. Na rozdíl od svých předchůdců se již nijak nesnažil uchovat alespoň zdání autority senátu. Naopak, v senátorech spatřoval hrozbu pro svou moc a podle toho se k nim také choval. Při inauguraci se vyhnul slibu, že nikdy nevztáhne ruku na žádného senátora, jak měli jeho předkové ve zvyku slibovat.Cassius Dio 67, 2, 4. Již se nespokojil s titulem prvního mezi senátory (''princeps''), nýbrž se nechal titulovat jako Pán a Bůh (''Dominus et Deus'') a tento titul užíval i při oficiálních jednáních.Suetonius, ''Domitianus'' 13, 2. Při oslavě triumfu nad germánskými Chatty v roce [[83]] si nechal odhlasovat neobvykle vysoké pocty. Nejenže získal právo kdykoliv vstoupit do senátu v šatu triumfátora, nýbrž na počest jeho vítězství byl přejmenován měsíc září na Germanicus a říjen na Domitianus. Když se v roce [[85]] nechal jmenovat doživotním censorem, stal se tak de facto neomezeným pánem senátu s pravomocí rozhodovat o vylučování a přijímání jeho členů. Není divu, že jeho vztahy se senátem tak byly dosti napjaté. To bylo živnou půdou pro Domitianovu podezíravost. Postupně začalo přibývat skutečných či domnělých spiknutí proti němu a mnozí senátoři a jezdci skončili na popravišti. [61] => [62] => Olej do ohně ještě přililo povstání [[Lucius Antonius Saturninus|Lucia Antonia Saturnina]], velitele legií v Horní Germánii, v roce [[89]]. Třebaže bylo rychle potlačeno zásahem císařova velitele Lucia Maxima a veškeré kompromitující dokumenty byly zničeny, Domitianus jej využil k dalším represím proti svým odpůrcům. Mezi nejznámější Domitianovy oběti náleží např. [[Herennius Senecio]], [[Arulenus Rusticus]] a [[Nero]]nův propuštěnec [[Epafroditos]]. [63] => [64] => == Smrt == [65] => Na sklonku Domitianovy vlády se nemohli cítit v bezpečí ani nejbližší příbuzní Flaviovců. V roce [[95]] nechal císař zavraždit svého bratrance a spolukonzula [[Flavius Clemens|Flavia Clementa]], ačkoliv jeho malé syny Vespasiana a Domitiana určil za své nástupce. Důsledkem vraždění, kdy si nikdo nemohl být jist vlastním životem, bylo spiknutí, které nakonec stálo Domitiana život. [66] => [67] => Jeho hlavními organizátory byli císařovi správci Parthenius, Sigerius, Entellus a Stephanus, síť spiklenců však byla pravděpodobně mnohem širší. Dle zmínek historiků o něm přinejmenším věděla i císařovna Domitia a městští prefekti Norbanus a Petronius Secundus. Plán vraždy byl prostý, ale pečlivě připravený. Spiklenci věděli, že Domitianus má ve zvyku si po zasedání na soudu na chvíli zdřímnout, a toho hodlali využít. Když se císař jako obvykle odebral na lože, vpadl do ložnice Stephanus, který byl ze spiklenců nejsilnější, a po krátkém zápase usmrtil císaře několika dobře mířenými ranami dýkou.Cassius Dio 67, 15-17. [68] => [69] => Smrt nenáviděného panovníka přivítal senát s nadšením. Jeho sochy a obrazy byly zničeny a jeho [[Damnatio memoriae|památka prokleta]]. Ne všichni však měli z Domitianovy smrti radost. U vojska, zejména u pretoriánů, byl císař poměrně oblíben, pročež tam byla zpráva o jeho smrti přijata nelibě. Prefekt pretoriánů [[Casperius Aelianus]] si následně vymohl na Domitianovu nástupci císaři [[Nerva|Nervovi]] potrestání předních spiklenců. [70] => [71] => == Reference == [72] => [73] => [74] => == Literatura == [75] => '''Prameny''' [76] => * {{Citace monografie | příjmení = Cassius Dio | jméno = | titul = Römische Geschichte 5 | překladatelé = Otto Veh |vydavatel = Artemis & Winkler | místo = Düsseldorf | rok = 2007 | počet stran = 574 | isbn =978-3-538-03109-8 | jazyk = německy}} [77] => * {{Citace monografie | příjmení = Suetonius Tranquillus | jméno = Gaius | titul = [[Životopisy dvanácti císařů]] | překladatelé = Bohumil Ryba |vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 584 | isbn =80-902300-5-9 | jazyk = česky}} [78] => * {{Citace monografie | příjmení = Tacitus | jméno = Cornelius | titul = Z dějin císařského Říma | překladatelé = Václav Bahník, Antonín Hartmann, Antonín Minařík |vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1976 | počet stran = 476 | isbn = | jazyk = česky}} [79] => [80] => '''Bibliografie''' [81] => * {{Citace monografie | příjmení = Grant | jméno = Michael | titul = Římští císařové | vydavatel = BB art | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 387 | isbn =80-7257-731-X | jazyk = česky}} [82] => * {{Citace monografie | příjmení = Petráň | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Petráň | příjmení2 = Fridrichovský | jméno2 = Jiří | titul = Encyklopedie římských císařů a císařoven z pohledu jejich mincí | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 365 | isbn =978-80-7277-267-4 | jazyk = česky}} [83] => * {{Citace monografie | příjmení = Wolters | jméno = Reinhard | titul = Římané v Germáni | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 141 | isbn =80-7021-539-9 | jazyk = česky}} [84] => [85] => == Externí odkazy == [86] => * {{commonscat}} [87] => * {{Commons|Domitianus}} [88] => * {{cs}} [http://rim.me.cz/cisarove/domitianus/domitianus.php Domitianus (Římské císařství)] [89] => * {{en}} [http://www.roman-emperors.org/domitian.htm Domitianova biografie] [90] => * {{en}} [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/67*.html Cassius Dio, kniha 67] [91] => [92] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Titus]]| nástupce =[[Nerva]]|kdy=[[81]]–[[96]]}} [93] => {{Autoritní data}} [94] => {{Portály|Lidé|Starověký Řím}} [95] => [96] => [[Kategorie:Flaviovská dynastie]] [97] => [[Kategorie:Narození v roce 51]] [98] => [[Kategorie:Úmrtí v 1. století]] [99] => [[Kategorie:Muži]] [100] => [[Kategorie:Zavraždění panovníci]] [101] => [[Kategorie:Narození 24. října]] [102] => [[Kategorie:Úmrtí 18. září]] [103] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 96]] [104] => [[Kategorie:Narození v Římě]] [] => )
good wiki

Domitianus

Titus Flavius Domitianus (24. října 51, Řím - 18.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'96','Titus','18. září','81','51','Řím','Domitia Longina','Nero','Nerva','83','Vespasianus','Flaviovská dynastie'

51

81

83

96

Nero

Nerva

Řím

Titus

Vespasianus