Array ( [0] => 14737434 [id] => 14737434 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Donatisté [uri] => Donatisté [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Donatisté''' a '''novaciáni''' byly dvě fundamentalistické větve [[Katolická církev|katolické církve]] rozšířené zejména ve [[4. století]]. Byli zásadně proti opětovnému přijetí křesťanů, kteří v době pronásledování pod nátlakem odpadli od církve. [1] => [2] => Donatisté a novaciáni byli o své pravdě hluboce přesvědčeni a byli za ni ochotni bojovat nejen argumenty. Považovali se za jedinou pravou církev, která nikdy nezradila a nekolaborovala. Začali si sami světit kněze, vytvořili si vlastní církevní hierarchii a stavěli vlastní kostely. Rostla vzájemná nenávist, vznikaly spory uvnitř rodin. Spor přerostl i do ulice, množily se bojovné oddíly, které pod záminkou šíření své svaté pravdy byly ochotny ničit majetek a zabíjet. [3] => [4] => Podstatou donatismu je popírání [[Církev|církve]] jakožto objektivně působícího ústavu milosti a spásy a zdůrazňování náboženského subjektivismu a mravního rigorismu. [5] => [6] => == Donatus Magnus == [7] => O tomto muži se nedochovaly téměř žádné záznamy. První zmínka je z roku [[313]], kdy údajně zavinil rozkol v církvi. Jisté je, že pocházel ze severní Afriky. V roce [[311]] dorazil do [[Kartágo|Kartága]], kde byl v roce 313 vysvěcen na [[biskup]]a. Je považován za zakladatele křesťanského hnutí, jehož členové si říkali donatisté, i když původně toto hnutí založil nejspíše jistý [[Majorinus]]. [8] => [9] => == Spor == [10] => Sporu předcházelo pronásledování křesťanů, které dostoupilo vrcholu za císaře [[Diocletianus|Diocletiana]]. Ten vydal proti křesťanům celkem čtyři edikty. V prvním křesťany zbavil občanských práv a nařídil zboření kostelů a spálení svatých knih (''traditores''). Druhým nechal uvěznit veškeré [[duchovenstvo]]. Třetím nařídil mučení vězňů, dokud neodpadnou od víry, a čtvrtý se týkal všech křesťanů, kterým nabídl jedinou volbu, obětovat bohům nebo smrt. Edikty byly nejen vyhlášeny, ale se vší krutostí i prováděny. [11] => [12] => Je celkem pochopitelné, že za těchto podmínek mnozí křesťané nátlaku podlehli a alespoň formálně splnili požadavky císaře. Těmto tzv. padlým křesťanům se říkalo ''traditores''. Jakmile pronásledování skončilo a císař [[Konstantin I. Veliký|Konstantin Velký]] vydal [[edikt milánský]], kterým bylo nejen křesťanství povoleno, ale byl církvi i vrácen majetek. Řada ''traditores'' se domáhala opětovného vstupu do křesťanského společenství, což vyvolalo v církvi spory mezi umírněnými, kteří souhlasili s možností jejich návratu, a radikály, kteří s tímto nesouhlasili. Tito radikálové získali název donatisté podle berberského biskupa [[Donatus Magnus|Donata]] z Casae Nigrae, který svými veřejnými projevy vyvolal rozštěpení církve v Kartágu. Kartaginského biskupa [[Caecilianus|Caecilliana]] označil za [[Antikrist]]a a katolickou bohoslužbu za nečistý obřad plný rouhání. [13] => [14] => Donatisté sympatizovali se [[Svatý Cyprián|sv. Cypriánem]], který byl mučen během dřívější vlny perzekuce. Spor hlavně spočíval v otázce postavení ''traditores'' (církevní představitelé, kteří se vzdali majetku ve prospěch císaře). Donatisté zaujímali názor, že by tito lidé neměli mít možnost [[Svěcení|vysvěcovat]], [[Křest|křtít]] či provádět rituály. Někteří lidé odmítli přijmout autoritu vůdce Majorina, ten však záhy zemřel a jeho místo připadlo Donatovi. Donatisté byli nejen proti návratu odpadlých křesťanů do církve, ale zastávali i názor, že účinnost [[Svátosti katolické církve|svátostí]] (křtu, svěcení, manželství) je závislá i na důstojnosti toho, kdo křest uděluje, a že všechny křty apod. vykonané osobami podezřelými z odpadlictví jsou neplatné. Tomuto podezření se nevyhnul např. ani papež [[Miltiades]]. Nelze opomenout ani roli Caeciliana, který patřil k ''traditores''. Ten se při ukončení perzekuce vrátil k církvi a stal se biskupem v Kartágu. Donatus byl vůdcem této sekty a snažil se bojovat proti Římu, avšak neúspěšně. Nepodařilo se mu přesvědčit Řím, že Caecilianus patřil k ''traditores'' a díky tomu by mělo být jeho vysvěcení neplatné. [15] => [16] => == Donatisté a novaciáni == [17] => Donatisté velmi rychle rozšířili svou sektu, která se stala poměrně velkou. Hojně inklinovali k zemědělství ve venkovských oblastech, při mluvě nepoužívali latinu (latinsky mluvili hlavně v Římě). Donatisté byli odsouzeni za papeže Miltiada římským biskupským synodem v roce 313, [[Arleská synoda|arleskou synodou]] v roce [[314]], i za papeže [[Silvestr I.|Silvestra I.]] [[První nikajský koncil|nikajským koncilem]] v roce [[325]]. To je však spíše posílilo v odporu ke katolické církvi. V roce [[347]] byl Donatus odsouzen k exilu (zemřel v roce [[355]]) a po jeho smrti docházelo mezi donatisty k nepokojům a neshodám. Dokonce ani pokus [[svatý Augustin|sv. Augustina]], který chtěl trpělivostí a mírností, dostatkem argumentů i veřejnými konfrontacemi znovu církev sjednotit, nebyl příliš úspěšný. V roce [[411]] se konala konference v Kartágu, kde proti sobě stáli donatističtí a katoličtí biskupové v čele se sv. Augustinem. Došlo zde sice k formálnímu smíření, avšak vzájemná nenávist a rozdílnost názorů na některé zásadní problémy přetrvávala a trvalo ještě řadu desetiletí (na východě i století) než byly staré spory zapomenuty. [18] => [19] => Podobný spor probíhal i v [[Řím]]ě, kde se vůdčí role radikální opozice ujal [[Novatianus]], který měl velkou autoritu jako vzdělaný člověk a učenec. Nechal se dokonce zvolit jako [[Papežské schizma|vzdoropapež]] proti tehdejšímu biskupu římskému [[Kornélius|Kornéliovi]]. Podle něj se zastánci tohoto proudu v církvi nazývali také novaciáni. [20] => [21] => Toto první zásadní rozštěpení církve ([[schizma]]), spor mezi dvěma názorovými proudy v církvi, provází od té doby dějiny církve až do dnešní doby. [22] => [23] => == Odkazy == [24] => [25] => === Literatura === [26] => * Alexander, S. J., ''The Motive For a Distinction Between Donatus of Carthage and Donatus of Casae Nigrae'', Journal of Theological Studies, 1980 [27] => [28] => === Externí odkazy === [29] => * {{Commonscat}} [30] => * {{en}} [http://www.earlychurch.org.uk/donatism.php Donatus a donatisté] [31] => * {{en}} [http://www.newadvent.org/cathen/05121a.htm Katolická encyklopedie] [32] => {{Autoritní data}} [33] => [34] => [[Kategorie:Hereze v křesťanství]] [35] => [[Kategorie:Dějiny křesťanství ve starověku]] [] => )
good wiki

Donatisté

Donatisté a novaciáni byly dvě fundamentalistické větve katolické církve rozšířené zejména ve 4. století.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Katolická církev','4. století','Novatianus','411','355','325','Silvestr I.','Svátosti katolické církve','Svěcení','Arleská synoda','Církev','313'

313

325

355

411

Církev

Novatianus

Svěcení