Array ( [0] => 16524323 [id] => 16524323 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ecgberht [uri] => Ecgberht [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | jméno = Egbert [2] => | titul = král [[Wessex]]u [3] => | obrázek = Egbert - MS Royal 14 B V.jpg [4] => | popisek = Miniatura krále Ecgberhta v královské genealogii ze 13. století [5] => | vláda = [[802]] – [[839]] [6] => | celé jméno = [7] => | předchůdce = [[Beorhtric]] [8] => | následník = [[Æthelwulf]] [9] => | choť = [[Redburga]] [10] => | potomstvo = [11] => | rod = [[Cerdikovci]] [12] => | otec = [[Ealhmund Kentský]] [13] => | matka = [14] => | datum narození = [[770]]/[[775]]{{Citace monografie|příjmení=Ashley|jméno=Mike|titul=The Mammoth Book of British Kings and Queens|vydání = |vydavatel=Robinson|místo=London|rok vydání=1998|počet stran=544|strany=313|isbn=978-0786704057|jazyk=en}} [15] => | místo narození = [16] => | datum úmrtí = [[839]] [17] => | místo úmrtí = [[Winchester]] [18] => }} [19] => '''Ecgberht''' ([[770]]/[[775]]–[[839]]), psaný též jako '''Egbert''', '''Ecgbert''', '''Ecgbriht''', '''Ecgbeorht''' nebo '''Ecbert''', byl [[Anglosasové|anglosaský]] [[král]] [[Wessex]]u v letech [[802]]–839 a také král [[Kent (království)|Kentu]] v letech [[825]]–839 jako Ecgberht III. Jeho otcem byl kentský král [[Ealhmund Kentský|Ealhmund]]. [20] => [21] => V 80. letech 8. století byl Ecgberht donucen [[Mercie|mercijským]] králem [[Offa Mercijský|Offou]] a wessexským{{Poznámka|V článku používaná dvojice termínů západosaský a wessexský jsou [[Synonymum|synonyma]].}} králem [[Beorhtric|Beorhtrikem]] k odchodu do exilu ke dvoru [[Franská říše|franckého]] panovníka [[Karel Veliký|Karla Velikého]], ale po Beorhtrikově smrti v roce 802 se Ecgberht vrátil a nastoupil na wessexský trůn. [22] => [23] => Málo je známo o prvních 20 letech Ecgberhtovy vlády, ale má se za to, že dokázal udržet nezávislost Wessexu proti království Mercie, které v té době ovládalo všechna ostatní jihoanglická království. V roce 825 porazil Ecgberht mercijského krále [[Beornwulf]]a v [[Bitva u Ellandunu|bitvě u Ellandunu]] v současném [[Anglická tradiční hrabství|hrabství]] [[Wiltshire]] a tím ukončil mercijskou dominanci a následně přikročil k převzetí kontroly nad královstvími v jihovýchodní Anglii, do té doby závislými na Mercii. V roce [[829]] porazil mercijského krále [[Wiglaf]]a, vyhnal ho z Mercie a dočasně vládl Mercii přímo. Později téhož roku se Ecgberhtovi v [[Dore]] podrobil [[Northumbrie|northumbrijský král]]. ''[[Anglosaská kronika]]'' následně označila Ecgberhta za ''[[Bretwalda|bretwaldu]]'' neboli „širého vládce“ anglosaských zemí. [24] => [25] => Ecgberht nebyl schopen udržet toto dominantní postavení a během roku Wiglaf znovu získal mercijský trůn. Wessex si nicméně udržel kontrolu nad královstvími Kent a [[Sussex (království)|Sussex]] a hrabstvím [[Surrey]]. Tato území obdržel Ecgberhtův syn [[Æthelwulf]], aby zde vládl jako podkrál pod Ecgberhtem. Když král Ecgberht roku 839 zemřel, nastoupil po něm Æthelwulf. Jihovýchodní království byla nakonec po smrti Æthelwulfova syna [[Ethelbald|Æthelbalda]] v roce [[860]] včleněna do království Wessex. Ecgberhtovi potomci vládli Wessexu a později celé Anglii nepřetržitě až do roku [[1013]]. [26] => [27] => Během celé své vlády vedl Ecgberht neustálé výboje proti [[Britonové|Keltům]] v [[Cornwall]]u. [28] => [29] => Mezi historiky panuje všeobecná shoda, že měl pocházet z rodu [[Cerdikovci|Cerdikovců]]. Jenom občas je Ecgberhtovo přihlášení se k [[Cerdic|Cerdikově]] [[Dynastie|dynastii]] zpochybňováno jako účelové, aby on, respektive jeho nástupci, více legitimizovali svůj nárok na trůn. Nicméně Ecgberhtem počíná nezpochybněná nepřerušená pokrevní linie [[Seznam anglických králů|anglických]]/[[Seznam britských králů|britských]] králů/královen až po současnou [[Windsorská dynastie|windsorskou dynastii]] a jejího zatím posledního panovnika, krále [[Karel III. Britský|Karla III.]]{{Citace monografie [30] => | příjmení = Montague-Smith [31] => | jméno = Patrick W. [32] => | titul = The Royal Line of Succession [33] => | vydavatel = PITKINS [34] => | místo = London [35] => | rok vydání = 1957 [36] => | počet stran = 26 [37] => | strany = 26 [38] => | jazyk = en [39] => }} [40] => [41] => Ecgberhtovou manželkou byla [[Redburga]] (též Rædburh), údajná příbuzná Karla Velikého. Tento údaj („sestra nebo švagrová franckého krále“) je historiky zpochybňován. [42] => [43] => == Rodina == [44] => Historici se na Ecgberhtově původu neshodnou. Nejstarší verze ''Anglosaské kroniky'', ''Parkerova kronika'',{{Poznámka|nazvaná po [[Matthew Parker]]ovi (1504–1575), [[Arcibiskup canterburský|arcibiskupu z Canterbury]], který ji kdysi vlastnil.}} začíná genealogickou předmluvou, která sleduje původ Ecgberhtova syna Æthelwulfa zpět přes Ecgberhta, Ealhmunda (považovaného za krále Ealhmunda Kentského) a jinak neznámé osoby Eafu a Eoppu až po Ingilda, bratra wessexského krále [[Ine]]a, který se vzdal trůnu v roce [[726]]. Dále pokračuje zpět k zakladateli [[Cerdikovci|wessexského královského rodu]] Cerdikovi.{{Citace monografie [45] => | příjmení = Garmonsway [46] => | jméno = George Norman [47] => | titul = The Anglo-Saxon Chronicle [48] => | odkaz na titul = Anglosaská kronika [49] => | vydání = 1 [50] => | vydavatel = J. M. Dent & Sons [51] => | místo = London [52] => | rok vydání = 1953 [53] => | počet stran = 295 [54] => | strany = xxxii, 2, 4 [55] => | isbn = 0460106244 [56] => | jazyk = en [57] => }} Ecgberhtův původ coby Ingildova potomka byl přijat anglickým historikem Frankem Stentonem (1880–1967), ale ne další genealogie zpět ke Cerdikovi.{{Citace monografie [58] => | příjmení = Stenton [59] => | jméno = Frank [60] => | titul = Anglo-Saxon England [61] => | url = https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten [62] => | vydání = 3 [63] => | vydavatel = Clarendon Press [64] => | místo = Oxford [65] => | rok vydání = 1971 [66] => | počet stran = 810 [67] => | strany = [https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten/page/65 65]–66 [68] => | isbn = 978-0198217169 [69] => | jazyk = en [70] => }} Současná anglická historička Heather Edwards z oxfordské univerzity ve svém ''online'' článku v ''Dictionary of National Biography'' o Ecgberhtovi tvrdí, že byl původu kentského a že západosaský původ mohl být „vyfabrikován“ až během jeho vlády, aby mu dodal legitimitu.{{Citace sborníku [71] => | příjmení = Edwards [72] => | jméno = Heather [73] => | titul = Ecgberht [Egbert] (d. 839), king of the West Saxons [74] => | url = https://www.oxforddnb.com/view/10.1093/ref:odnb/9780198614128.001.0001/odnb-9780198614128-e-8581 [75] => | sborník = Oxford Dictionary of National Biography [76] => | vydavatel = Oxford University Press [77] => | místo = Oxford [78] => | jazyk = en [79] => | rok vydání = 2004 [80] => }} Naproti tomu současný anglický historik Rory Naismith z univerzity v Cambridgi pokládá kentský původ za nepravděpodobný a za pravděpodobnější považuje, že „''se Ecgberht narodil z dobrého západosaského královského rodu''“.{{Citace sborníku [81] => | příjmení = Naismith [82] => | jméno = Rory [83] => | titul = The Origins of the Line of Egbert, King of the West Saxons, 802–839 [84] => | url = https://academic.oup.com/ehr/article-abstract/CXXVI/518/1/392634?redirectedFrom=fulltext&login=false [85] => | sborník = English Historical Review [86] => | vydavatel = Oxford University Press [87] => | místo = Oxford [88] => | svazek = CXXVI (518) [89] => | strany = 1–16 [90] => | jazyk = en [91] => | měsíc vydání = únor 2011 [92] => }} [93] => [94] => Jméno Ecgberhtovy manželky není známo. Kronika z 15. století, nyní uložená na [[Oxfordská univerzita|oxfordské univerzitě]], uvádí jméno Ecgberhtovy manželky jako [[Redburga]], která byla údajně příbuznou Karla Velikého, s níž se Ecgberht oženil, když byl vyhoštěn do Francké říše. To však akademická obec odmítá s ohledem na pozdní datum sepsání oné kroniky.{{Poznámka|kronika ({{Citace monografie [95] => | příjmení = Hardy [96] => | jméno = Thomas Duffus [97] => | titul = Descriptive Catalogue of Materials Relating to the History of Great Britain and Ireland, to the End of the Reign of Henry VII: From A.D. 1200-A.D. 1327 (plus plans) [98] => | url = https://books.google.com/books?id=XPkUAAAAQAAJ&pg=PA198&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false [99] => | vydavatel = Longman, Green, Longman, and Roberts [100] => | místo = [101] => | rok vydání = 1862 [102] => | kapitola = 326 [103] => | svazek = III [104] => | počet stran = 482 [105] => | strany = 198 [106] => | jazyk = en [107] => }}) označuje Ecgberhtovu manželku jako ''Redburga regis Francorum sororia'' (sestra či švagrová franckého císaře). Někteří historici z 19. století citovali tento rukopis, aby identifikovali Redburgu jako Ecgberhtovu manželku, kupříkladu anglický historik William George Searle (1829–1913) ve svém díle z roku 1897 ''Onomasticon Anglo-Saxonicum'' a v roce 1899 v ''[[iarchive:anglosaxonbishop00searuoft|Anglo-Saxon Bishops, Kings and Nobles]]''. Jiní historici té doby byli skeptičtí, kupříkladu anglický historik a duchovní William Hunt (1842–1931), který Redburgu nezmínil ve svém článku o Ecgberhtovi v původním ''Dictionary of National Biography'' v roce 1889.{{Citace sborníku [108] => | příjmení = Hunt [109] => | jméno = William [110] => | titul = Egbert, king of the West-Saxons [111] => | url = [112] => | sborník = Dictionary of National Biography [113] => | vydavatel = Oxford University Press [114] => | místo = Oxford [115] => | rok vydání = (1975) [1889] [116] => | svazek = 1 [117] => | strany = 619–620 [118] => | jazyk = en [119] => }} Ve 20. století genealogové a historici zaměření na široké vrstvy na Searla navazovali a uváděli Redburgu coby Ecgberhtovu manželku, ale akademičtí historici, když mluví o Ecgberhtovi, ji ignorují, a článek současné anglické historičky Janet Nelson z roku 2004 o Ecgberhtovu synovi Æthelwulfovi{{Citace sborníku [120] => | příjmení = Nelson [121] => | jméno = Janet [122] => | titul = Æthelwulf [123] => | url = http://www.oxforddnb.com/view/article/8921?docPos=1 Æthelwulf [124] => | sborník = Oxford Dictionary of National Biography [125] => | vydavatel = Oxford University Press [126] => | místo = Oxford [127] => | rok vydání = 2004 [128] => | jazyk = en [129] => }} v online článku v ''Oxford Dictionary of National Biography'' uvádí, že jméno Æthelwulfovy matky není známo.}} Æthelwulf je jejich jediné známé dítě. [130] => [131] => Má se za to, že Ecgberht měl nevlastní sestru Alburgu (Æthelburh), která byla později uznána za [[Světec|světici]] pro svou roli při založení [[Řád svatého Benedikta|benediktinského]] [[Konvent (církev)|konventu]] [[Wiltonské opatství|Wilton Abbey]] v hrabství Wiltshire. Byla provdána za Wulfstana (Weohstana), ''ealdormana'' z Wiltshiru, a po jeho smrti v roce 802 se stala ve Wilton Abbey [[Řeholnice|jeptiškou]] a [[Abatyše|abatyší]].{{Citace monografie [132] => | příjmení = Farmer [133] => | jméno = David Hugh [134] => | titul = The Oxford Dictionary of Saints [135] => | url = https://archive.org/details/oxforddictionary0000farm_d0b7 [136] => | vydání = 5 [137] => | vydavatel = Oxford University Press [138] => | místo = Oxford [139] => | rok vydání = 2011 (revidované) [140] => | počet stran = xxiii + 496 [141] => | strany = [https://archive.org/details/oxforddictionary0000farm_d0b7/page/11 11] [142] => | isbn = 978-0199596607 [143] => | jazyk = en [144] => }} [145] => [146] => == Politický kontext a Ecgberhtovo mládí == [147] => [[Soubor:Egbert name in ASC C.jpg|thumb|Ecgberhtovo jméno zapsané coby Ecgbriht ze záznamu k roku 827 v rukopisu „C“ ''[[Anglosaská kronika|Anglosaské kroniky]]'']] [148] => Mercijský král Offa, který vládl v letech [[757]]–[[796]], byl dominantní silou v anglosaské Anglii ve 2. polovině 8. století. Vztah mezi Offou a [[Cynewulf Wessexský|Cynewulfem]], který byl králem Wessexu v letech 757–[[786]], není dobře zdokumentován, zdá se ale pravděpodobné, že si Cynewulf zachoval určitou míru nezávislosti na mercijské nadvládě. Důkazy o vztahu mezi oběma králi mohou pocházet z darovacích listin, což byly dokumenty, které udělovaly půdu královým stoupencům nebo církevním představitelům a jejichž pravost ověřovali svými pečetěmi králové, kteří měli pravomoc půdu udělovat. V některých případech se král Cynewulf objevil na listině jako ''subregulus'' neboli „podkrál“, z čehož vyplývá, že měl nad sebou někoho s vyšší autoritou.{{Citace monografie [149] => | příjmení = Hunter Blair [150] => | jméno = Peter [151] => | titul = Roman Britain and Early England: 55 B.C. – A.D. 871 [152] => | url = https://archive.org/details/romanbritainearl0000hunt [153] => | vydání = 1 [154] => | vydavatel = W.W. Norton & Company [155] => | místo = New York [156] => | rok vydání = 1966 [157] => | počet stran = 292 [158] => | strany = [https://archive.org/details/romanbritainearl0000hunt/page/14 14]–15 [159] => | isbn = 978-0393003611 [160] => | jazyk = en [161] => }}{{Citace sborníku [162] => | příjmení = Wormald [163] => | jméno = Patrick [164] => | titul = The Age of Bede and Æthelbald [165] => | url = [166] => | příjmení sestavitele = Campbell [167] => | jméno sestavitele = James [168] => | sborník = The Anglo-Saxons [169] => | vydavatel = Penguin Books [170] => | místo = London [171] => | strany = 95–98 [172] => | isbn = 978-0140143959 [173] => | jazyk = en [174] => | rok vydání = 1991 [175] => | počet stran = 272 [176] => }} Cynewulf se objevuje jako „král Západních Sasů“ na Offově listině z roku [[772]].{{Citace elektronické monografie [177] => | příjmení = Miller [178] => | jméno = Sean [179] => | titul = Anglo-Saxons.net [180] => | url = http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=get&type=charter&id=108 [181] => | vydavatel = Sean Miller [182] => | poznámka = [183] => | datum vydání = [184] => | datum přístupu = 2007-08-08 [185] => | strany = 108 [186] => | jazyk = en [187] => }} Král Cynewulf byl v roce [[779]] Offou poražen v bitvě u ''Bænesingtunu'', ale nic jiného nenasvědčuje tomu, že by Cynewulf nebyl svým vlastním pánem, ani není známo, že by uznal krále Offu jako svého vládce.{{Citace monografie [188] => | příjmení = Stenton [189] => | jméno = Frank Merry [190] => | titul = Anglo-Saxon England [191] => | url = https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten [192] => | vydání = 3 [193] => | vydavatel = Clarendon Press [194] => | místo = Oxford [195] => | rok vydání = 1971 [196] => | počet stran = 765 [197] => | strany = [https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten/page/208 208]–210 [198] => | isbn = 978-0198217169 [199] => | jazyk = en [200] => }} Král Offa měl vliv na jihovýchodě Anglie – listina z roku [[764]] ho uvádí spolu s kentským králem [[Heahberht Kentský|Heahberhtem]], což naznačuje, že Offův vliv pomohl Heahberhtovi na trůn.{{Citace monografie [201] => | příjmení = Kirby [202] => | jméno = David P. [203] => | titul = The Earliest English Kings [204] => | vydání = 1 [205] => | vydavatel = Routledge [206] => | místo = London [207] => | rok vydání = 1991 [208] => | počet stran = 241 [209] => | strany = 165–169 [210] => | isbn = 978-0415090865 [211] => | jazyk = en [212] => }} Rozsah Offovy kontroly nad Kentem mezi lety [[765]] a [[776]] je předmětem debaty mezi historiky, ale od roku 776 až asi do roku [[784]] se zdá, že kentští králové měli značnou nezávislost na Mercii.{{Citace monografie [213] => | příjmení = Stenton [214] => | jméno = Frank Merry [215] => | titul = Anglo-Saxon England [216] => | url = https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten [217] => | vydání = 3 [218] => | vydavatel = Clarendon Press [219] => | místo = Oxford [220] => | rok vydání = 1971 [221] => | počet stran = 765 [222] => | strany = [https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten/page/207 207] [223] => | isbn = 978-0198217169 [224] => | jazyk = en [225] => }} [226] => [227] => Další Ecgberht, kentský král [[Ecgberht II. Kentský|Ecgberht II.]], vládl v tomto království během 70. let 8. století. Naposledy je zmíněn v roce 779 v chartě udělující půdu u [[Rochester|Rochesteru]]. V roce 784 se v ''Anglosaské kronice'' objevuje nový kentský král, a sice Ealhmund. Podle poznámky na okraji „''tento král Ealhmund byl Egbertův otec'' [tj. otec Ecgberhta Wessexského], ''Egbert byl Æthelwulfův otec''“. Tato teze je podpořena genealogickou předmluvou v rukopisu „A“ ''Anglosaské kroniky'', která bez dalších podrobností uvádí jméno Ecgberhtova otce jako Ealhmund. Předmluva pravděpodobně pochází z konce 9. století. Poznámka na okraji je také v rukopisu „F“ ''Anglosaské kroniky'', což je její kentská verze pocházející asi z roku 1100.{{Citace monografie|příjmení=Swanton|jméno=Michael|titul=The Anglo-Saxon Chronicle|místo =New York|vydavatel=Routledge|rok=1996|vydání=1|počet stran=364|strany=58–63|isbn=978-0415921299|jazyk=en}} [228] => [229] => Nezdá se, že by se král Ealhmund udržel u moci dlouho, neboť neexistují žádné záznamy o jeho aktivitách po roce 784. Existují však rozsáhlé důkazy o Offově nadvládě nad Kentem ke konci 80. let 8. století, přičemž jeho cílem zjevně nebyla pouhá nadvláda, ale přímá anexe Kentu, takže byl popisován jako „''soupeř, nikoliv suverén kentských králů''“.{{Citace sborníku [230] => | příjmení = Wormald [231] => | jméno = Patrick [232] => | příjmení sestavitele = Wormald [233] => | jméno sestavitele = Patrick [234] => | příjmení sestavitele2 = Bullough [235] => | jméno sestavitele2 = Donald Auberon [236] => | příjmení sestavitele3 = Collins [237] => | jméno sestavitele3 = Roger [238] => | titul = Bede, the bretwaldas and the origins of the Gens Anglorum [239] => | url = [240] => | sborník = Ideal and Reality in Frankish and Anglo-Saxon Society [241] => | vydavatel = Wiley–Blackwell [242] => | místo = Oxford [243] => | rok vydání = 1983 [244] => | počet stran = 362 [245] => | strany = 113 [246] => | isbn = 978-0631126614 [247] => | jazyk = en [248] => }}{{Citace monografie [249] => | příjmení = Kirby [250] => | jméno = David Peter [251] => | titul = The Earliest English Kings [252] => | vydání = 1 [253] => | vydavatel = Routledge [254] => | místo = London [255] => | rok vydání = 1991 [256] => | počet stran = 256 [257] => | strany = 167 [258] => | isbn = 978-0415090865 [259] => | jazyk = en [260] => }} Je možné, že mladý Ecgberht uprchl do Wessexu kolem roku [[785]]. Tomu nasvědčuje, že ''Anglosaská kronika'' v pozdějším záznamu zmiňuje, že král Beorhtric, Cynewulfův nástupce, pomohl králi Offovi Ecgberhta vyhnat do exilu. [261] => [262] => Král Cynewulf byl zavražděn v roce 786. O nástupnictví po něm se přihlásil Ecgberht, ale byl poražen Beorhtrikem, možná s Offovou pomocí.{{Citace monografie [263] => | příjmení = Fletcher [264] => | jméno = Richard [265] => | titul = Who's Who in Roman Britain and Anglo-Saxon England [266] => | url = https://archive.org/details/whoswhoinromanbr0000flet_m0l2 [267] => | vydání = 1 [268] => | vydavatel = Shepheard-Walwyn [269] => | místo = London [270] => | rok vydání = 1989 [271] => | počet stran = 245 [272] => | strany = [https://archive.org/details/whoswhoinromanbr0000flet_m0l2/page/114 114] [273] => | isbn = 978-0856830891 [274] => | jazyk = en [275] => }}{{Citace monografie|příjmení= Yorke |jméno= Barbara |titul= Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England|vydání =1|vydavatel=Routledge|místo=London|rok vydání=1990|počet stran=236|strany=141|isbn= 978-0415166393|jazyk=en}} ''Anglosaská kronika'' zaznamenává, že Ecgberht strávil tři roky ve Francké říši, než se stal wessexským králem, byvše před tím vyhoštěn do exilu Beorhtrikem a Offou. Text uvádí „''iii''“ pro číslici tři, ale mohla to být chyba písaře, přičemž správný zápis by byl „''xiii''“, tedy třináct let. Beorhtrikova vláda trvala šestnáct let a ne třináct. Všechny dochované texty ''Anglosaské kroniky'' se shodují na „''iii''“, ale mnoho současných historiků předpokládá, že Ecgberht ve Francké říši strávil skutečně let třináct. To by znamenalo předpokládat, že chyba v přepisu je společná všem rukopisům ''Anglosaské kroniky''. Mnoho historiků tento předpoklad sdílí, ale jiní ho odmítli jako nepravděpodobný vzhledem ke konzistenci zdrojů.{{Poznámka|Kupříkladu anglický historik Richard Fletcher (1944–2005) předpokládá, že v podstatě celou Beorhtrikovu vládu Ecgberht strávil ve Franské říši. Podobně jiný anglický historik Michael Swanton (* 1939) komentuje „3 roky“ slovy „ve skutečnosti třináct let... tato chyba je společná všem rukopisům“. {{Citace monografie|příjmení=Swanton|jméno=Michael|titul=The Anglo-Saxon Chronicle|místo =New York|vydavatel=Routledge|rok=1996|vydání=1|počet stran=364|strany=62–63 |poznámka = 12|isbn=978-0415921299|jazyk=en}} Naproti tomu Rory Naismith naznačuje, že Ecgberhtův exil mohl zabírat třináctileté období od roku 789, tj. od roku Beorhtrikova sňatku s Offovou dcerou, do roku 802, tj. do roku Ecgberhtova nástupu k moci.{{Citace sborníku [276] => | příjmení = Naismith [277] => | jméno = Rory [278] => | titul = The Origins of the Line of Egbert, King of the West Saxons, 802–839 [279] => | url = https://academic.oup.com/ehr/article-abstract/CXXVI/518/1/392634?redirectedFrom=fulltext&login=false [280] => | sborník = English Historical Review [281] => | vydavatel = Oxford University Press [282] => | místo = Oxford [283] => | měsíc vydání = únor 2011 [284] => | svazek = CXXVI (518) [285] => | strany = 3 [286] => | jazyk = en [287] => }} Na druhé straně Frank Stenton přijímá počet let tři.{{Citace monografie [288] => | příjmení = Stenton [289] => | jméno = Frank Merry [290] => | titul = Anglo-Saxon England [291] => | url = https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten [292] => | vydání = 3 [293] => | vydavatel = Clarendon Press [294] => | místo = Oxford [295] => | rok vydání = 1971 [296] => | počet stran = 765 [297] => | strany = [https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten/page/220 220] [298] => | isbn = 978-0198217169 [299] => | jazyk = en [300] => }} Stenton dodává v poznámce pod čarou, že „je velmi nebezpečné odmítnout čtení, které je tak dobře doložené“.}} V obou případech byl Ecgberht pravděpodobně poslán do exilu v roce [[789]], když se jeho rival Beorhtric oženil s Offovou dcerou. [301] => [302] => V době, kdy byl Ecgberht v exilu, Francké říši vládl Karel Veliký, který udržoval francký vliv v Northumbrii, a je známo, že podporoval Offovy nepřátele na jihu Anglie. Dalším vyhnancem v [[Galie v pozdní antice#Franská říše|Galii]] byl v této době kněz Odberht, který je téměř jistě stejná osoba jako [[Eadberht III. Præn|Eadberht]], který se později stal králem Kentu. Podle pozdějšího kronikáře Viléma z Malmesbury se Ecgberht naučil umění vlády během svého působení v Galii.{{Citace monografie [303] => | příjmení = Kirby [304] => | jméno = David P. [305] => | titul = The Earliest English Kings [306] => | vydání = 1 [307] => | vydavatel = Routledge [308] => | místo = London [309] => | rok vydání = 1991 [310] => | počet stran = 241 [311] => | strany = 176–177 [312] => | isbn = 978-0415090865 [313] => | jazyk = en [314] => }} [315] => [316] => == Počátek Ecgberhtovy vlády == [317] => Beorhtrikova závislost na Mercii pokračovala i během vlády krále [[Cœnwulf|Cœnwulfa]], který se dostal na mercijský trůn několik měsíců po Offově smrti. Beorhtric zemřel v roce 802 a Ecgberht nastoupil na trůn ve Wessexu, pravděpodobně s podporou císaře Karla Velikého a snad i papežského stolce.{{Citace monografie [318] => | příjmení = Kirby [319] => | jméno = David P. [320] => | titul = The Earliest English Kings [321] => | vydání = 1 [322] => | vydavatel = Routledge [323] => | místo = London [324] => | rok vydání = 1991 [325] => | počet stran = 241 [326] => | strany = 186 [327] => | isbn = 978-0415090865 [328] => | jazyk = en [329] => }} Mercijští vůči Ecgberhtovi pokračovali v nepřátelství. V den jeho nástupu na trůn zaútočilo vojsko z [[Hwicce]]{{Poznámka|původně samostatné království, ale tou dobou již součást Mercie}} pod vedením jejich ''[[Ealdorman|ealdormana]]'' [[Æthelmund (Hwicce)|Æthelmunda]]. Utkal se s ním wessexský ''ealdorman'' Weohstan spolu s muži z Wiltshiru. Podle zdroje z 15. století byl Weohstan ženatý s Ecgberhtovou sestrou Alburgou, a tak byl jeho švagrem.{{Poznámka|Zdrojem je báseň v ''Chronicon Vilodunense'' z 15. století, kterou charakterizuje současná britská historička Barbara Yorkeová jako "samozřejmě... daleko od ideálu".{{Citace sborníku [330] => | příjmení = Yorke [331] => | jméno = Barbara [332] => | titul = Edward as Ætheling [333] => | url = [334] => | sborník = Edward the Elder 899–924 [335] => | příjmení sestavitele = Higham [336] => | jméno sestavitele = Nicholas John [337] => | příjmení sestavitele2 = Hill [338] => | jméno sestavitele2 = D. H. [339] => | vydání = 1 [340] => | vydavatel = Routledge [341] => | místo = London [342] => | rok vydání = 2001 [343] => | počet stran = 340 [344] => | strany = 36 [345] => | isbn = 978-0415214971 [346] => | doi = [347] => | jazyk = en [348] => }}}} Hwicceové byli poraženi, ačkoli Weohstan byl zabit, stejně jako Æthelmund. Více než dvacet let po této bitvě není o Ecgberhtových vztazích s Mercií zaznamenáno nic dalšího. Zdá se pravděpodobné, že král Ecgberht neměl vliv mimo hranice Wessexu, ale na druhou stranu neexistuje žádný důkaz, že by se někdy podřídil Cœnwulfově vládě. Král Cœnwulf ve skutečnosti ovládal zbytek jižní Anglie, ale v Cœnwulfových listinách se titul „vládce jižní Anglie“ nikdy neobjevuje, pravděpodobně v důsledku nezávislosti království Wessex.{{Citace monografie [349] => | příjmení = Stenton [350] => | jméno = Frank Merry [351] => | titul = Anglo-Saxon England [352] => | url = https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten [353] => | vydání = 3 [354] => | vydavatel = Clarendon Press [355] => | místo = Oxford [356] => | rok vydání = 1971 [357] => | počet stran = 765 [358] => | strany = [https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten/page/225 225] [359] => | isbn = 978-0198217169 [360] => | jazyk = en [361] => }} [362] => [363] => V roce [[815]] ''Anglosaská kronika'' zaznamenává, že král Ecgberht zpustošil celé území zbývajícího [[Britonové|britonského]] království [[Dumnonie]], které autor ''Anglosaské kroniky'' nazývá Západními Velšany. Jejich území se přibližně rovnalo současnému hrabství Cornwall.{{Poznámka|Hranice byla v roce [[710]] posunuta zpět k řece [[Tamar (řeka)]] mezi současnými hrabstvími [[Devon (hrabství)|Devon]] a [[Cornwall]] wessexským králem [[Ine|Inem]].{{Citace monografie [364] => | příjmení = Kirby [365] => | jméno = David P. [366] => | titul = The Earliest English Kings [367] => | vydání = 1 [368] => | vydavatel = Routledge [369] => | místo = London [370] => | rok vydání = 1991 [371] => | počet stran = 241 [372] => | strany = 125 [373] => | isbn = 978-0415090865 [374] => | jazyk = en [375] => }}}} O deset let později listina z [[19. srpen|19. srpna]] 825 naznačuje, že král Ecgberht znovu vedl tažení do Dumnonie. Mohla souviset s bitvou u ''Gafulfordu'' zaznamenanou v ''Anglosaské kronice'' v roce 823{{Poznámka|obvykle opravováno na rok 825}} mezi muži z Devonu a Britony z Cornwallu.{{Citace monografie [376] => | příjmení = Kirby [377] => | jméno = David P. [378] => | titul = The Earliest English Kings [379] => | vydání = 1 [380] => | vydavatel = Routledge [381] => | místo = London [382] => | rok vydání = 1991 [383] => | počet stran = 241 [384] => | strany = 189–195 [385] => | isbn = 978-0415090865 [386] => | jazyk = en [387] => }} [388] => [389] => == Bitva u Ellandunu == [390] => [[Soubor:Egbert of Wessex map.jpg|thumb|Mapa Anglie za Ecgberhtovy vlády]] [391] => Rovněž v roce 825 se odehrála jedna z nejdůležitějších bitev v anglosaské historii, kdy král Ecgberht porazil mercijského krále Beornwulfa u Ellandunu – v současnosti vesnice Wroughton poblíž [[Swindon|Swindonu]]. Tato bitva znamenala konec nadvlády Mercijských v jižní Anglii.{{Citace monografie [392] => | příjmení = Stenton [393] => | jméno = Frank Merry [394] => | titul = Anglo-Saxon England [395] => | url = https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten [396] => | vydání = 3 [397] => | vydavatel = Clarendon Press [398] => | místo = Oxford [399] => | rok vydání = 1971 [400] => | počet stran = 765 [401] => | strany = [https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten/page/231 231] [402] => | isbn = 978-0198217169 [403] => | jazyk = en [404] => }} ''Anglosaská kronika'' uvádí, jak král Ecgberht navázal na své vítězství: „Pak poslal svého syna Æthelwulfa z vojska a Ealhstana, svého [[Biskup|biskupa]], a Wulfhearda, svého ''ealdormana'', do Kentu s velkým oddílem.“ Æthelwulf vyhnal kentského krále Baldreda na sever přes [[Temže|Temži]] a podle ''Anglosaské kroniky'' se pak všichni muži z Kentu, [[Essex (království)|Essexu]], Surrey a Sussexu podřídili Æthelwulfovi, „protože dříve byli neprávem přinuceni odvrátit se od jeho příbuzných“. To může odkazovat na Offovy zásahy v Kentu v době, kdy se Ecgberhtův otec Ealhmund stal králem. Pokud ano, poznámka kronikáře může také naznačovat, že Ealhmund měl vliv i jinde v jihovýchodní Anglii. [405] => [406] => Z verze událostí v ''Anglosaské kronice'' se zdá, že kentský král Baldred byl vyhnán krátce po bitvě, ale pravděpodobně tomu tak nebylo. Dochoval se dokument z Kentu, který uvádí datum březen [[826]] jako třetí rok Beornwulfovy vlády. Díky tomu je pravděpodobné, že mercijský král Beornwulf měl k tomuto datu stále svrchovanost nad Kentem jako Baldredův pán. Proto musel být král Baldred zjevně stále u moci.{{Citace elektronické monografie [407] => | příjmení = Miller [408] => | jméno = Sean [409] => | titul = Anglo-Saxons.net [410] => | url = http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=get&type=charter&id=1267 [411] => | vydavatel = Sean Miller [412] => | datum vydání = [413] => | datum přístupu = 2007-08-08 [414] => | strany = 1267 [415] => | poznámka = [416] => | jazyk = en [417] => }} Z [[Essex (království)|Essexu]] král Ecgberht vyhnal krále [[Sigered Essexský|Sigereda]], ačkoliv datum není známo. Mohlo k tomu dojít až roku 829, protože pozdější kronikář spojuje vyhnání krále Sigereda s Ecgberhtovým tažením v tomto roce proti Mercijským. [418] => [419] => ''Anglosaská kronika'' neříká, kdo byl agresorem v Ellandunu, ale jeden pozdější pramen tvrdí, že král Beornwulf byl téměř jistě tím, kdo zaútočil. Podle tohoto názoru mohl Beornwulf v létě roku 825 využít tažení Wessexu do Dumnonie. Beornwulfovou motivací k zahájení útoku zřejmě byla hrozba nepokojů nebo nestability na jihovýchodě Anglie, neboť dynastické spojení s Kentem učinilo z Wessexu hrozbu vůči mercijské dominanci. [420] => [421] => Následky Ellandunu přesahovaly okamžitou ztrátu moci Mercijských na jihovýchodě Anglie. Podle ''Anglosaské kroniky'' požádali [[Východní Anglie (království)|Východní Anglové]] o Ecgberhtovu ochranu proti Mercijským ve stejném roce 825, ačkoliv ve skutečnosti mohla být žádost podána v roce následujícím. V roce 826 král Beornwulf napadl království Východní Anglie, pravděpodobně aby obnovil svou nadvládu. Byl však zabit, stejně jako jeho nástupce král [[Ludeca]], který Východní Anglii napadl v roce [[827]], evidentně ze stejného důvodu. Je možné, že Mercijští doufali v podporu Kentu. Měli důvod předpokládat, že [[Arcibiskup canterburský|arcibiskup z Canterbury]] [[Wulfred]] by mohl být nespokojený s západosaskou nadvládou, protože král Ecgberht zarazil Wulfredovi ražbu mincí a místo toho začal razit v Rochesteru a [[Canterbury]] své vlastní mince. Dále je známo, že se král Ecgberht zmocnil majetku patřícího canterburskému arcibiskupství.{{Citace sborníku [422] => | příjmení = Wormald [423] => | jméno = Patrick [424] => | titul = The Age of Offa and Alcuin [425] => | url = [426] => | příjmení sestavitele = Campbell [427] => | jméno sestavitele = James [428] => | sborník = The Anglo-Saxons [429] => | vydavatel = Penguin Books [430] => | místo = London [431] => | strany = 128 [432] => | isbn = 978-0140143959 [433] => | jazyk = en [434] => | rok vydání = 1991 [435] => | počet stran = 272 [436] => }} Výsledkem ve Východní Anglii byla katastrofa pro Mercijské, což potvrdilo západosaskou vládu na jihovýchodě Anglie. [437] => [438] => == Porážka Mercie == [439] => [[Soubor:Entry for 827 in the Anglo-Saxon Chronicle, which lists the eight bretwaldas.gif|náhled|Zápis pro rok 827 v rukopisu „C“ ''Anglosaské kroniky'', který uvádí osm bretwaldů.]] [440] => V roce 829 král Ecgberht napadl Mercii a vyhnal mercijského krále Wiglafa do vyhnanství. Tímto vítězstvím získal Ecgberht kontrolu nad [[Královská mincovna (Londýn)|londýnskou mincovnou]] a začal razit mince coby král Mercie. Právě po tomto vítězství jej západosaský písař ve slavné pasáži ''Anglosaské kroniky'' označil jako ''bretwaldu'', což znamená ‚''širokovládce''‘ nebo možná ‚''britský vládce''‘. Příslušná část letopisu zní v rukopisu „C“ ''Anglosaské kroniky'':{{Citace elektronické monografie [441] => | příjmení = [442] => | jméno = [443] => | titul = Manuscript C: Cotton Tiberius C.i [444] => | url = http://asc.jebbo.co.uk/c/c-L.html [445] => | vydavatel = Tony Jebson [446] => | poznámka = [447] => | datum vydání = [448] => | datum přístupu = 2007-08-12 [449] => | strany = [450] => | jazyk = en [451] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110726221008/http://asc.jebbo.co.uk/c/c-L.html [452] => | datum archivace = 2011-07-26 [453] => | nedostupné = ano [454] => }} [455] => [456] =>
''⁊ þy geare geeode Ecgbriht cing Myrcna rice ⁊ eall þæt be suþan Humbre wæs, ⁊ he wæs eahtaþa cing se ðe Bretenanwealda wæs.''
[457] => [458] => V překladu:{{Poznámka|Překlad je založen na Swantonově překladu do moderní angličtiny; ''bretwalda'' (což Swanton překládá jako 'controller of Britain', tedy 'vůdce Británie') se objevuje v rukopisu „A“ ''Anglosaské kroniky'' jako ''brytenwealda'' a varianty v jiných rukopisech; zde podle Swantona přeloženo jako „široký vládce“.{{Citace monografie|příjmení=Swanton|jméno=Michael|titul=The Anglo-Saxon Chronicle|místo =New York|vydavatel=Routledge|rok=1996|vydání=1|počet stran=364|strany=60–61|isbn=978-0415921299|jazyk=en}}}} [459] => [460] =>
A ve stejném roce král Egbert dobyl království Mercie a vše, co bylo jižně od (řeky) Humber, a byl osmým králem, který byl „''širokovládcem''“.
[461] => [462] => Předchozích sedm ''bretwaldů'' ''Anglosaská kronika'' také jmenuje, přičemž uvádí stejných sedm jmen, která [[Beda Ctihodný]] představuje jako držitele ''[[Impérium|impéria]]'', počínaje sussexským králem [[Ælle Sussexský|Ællou]] a konče northumbrijským králem [[Oswiu|Oswiuem]]. Seznam je často považován za neúplný, neboť vynechává některé dominantní mercijské krále jako [[Penda|Pendu]] nebo Offu. Přesný význam názvu ''bretwalda'' byl hodně diskutován. Byl označován jako „termín chvalořečnické poezie“,{{Citace monografie [463] => | příjmení = Stenton [464] => | jméno = Frank Merry [465] => | titul = Anglo-Saxon England [466] => | url = https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten [467] => | vydání = 3 [468] => | vydavatel = Clarendon Press [469] => | místo = Oxford [470] => | rok vydání = 1971 [471] => | počet stran = 765 [472] => | strany = [https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten/page/34 34]–35 [473] => | isbn = 978-0198217169 [474] => | jazyk = en [475] => }} existují však také důkazy, že v sobě zahrnoval skutečnou roli vojenského vedení.{{Citace monografie [476] => | příjmení = Kirby [477] => | jméno = David P. [478] => | titul = The Earliest English Kings [479] => | vydání = 1 [480] => | vydavatel = Routledge [481] => | místo = London [482] => | rok vydání = 1991 [483] => | počet stran = 241 [484] => | strany = 17 [485] => | isbn = 978-0415090865 [486] => | jazyk = en [487] => }} [488] => [489] => Později v roce 829 se podle ''Anglosaské kroniky'' králi Ecgberhtovi podrobili v Dore (nyní předměstí [[Sheffield|Sheffieldu]]) Northumbrijci. Northumbrijským králem byl pravděpodobně [[Eanred]].{{Citace monografie [490] => | příjmení = Kirby [491] => | jméno = David P. [492] => | titul = The Earliest English Kings [493] => | vydání = 1 [494] => | vydavatel = Routledge [495] => | místo = London [496] => | rok vydání = 1991 [497] => | počet stran = 241 [498] => | strany = 197 [499] => | isbn = 978-0415090865 [500] => | jazyk = en [501] => }} Podle pozdějšího kronikáře [[Roger z Wendoveru|Rogera z Wendoveru]] († 1236) vtrhl král Ecgberht do Northumbrie a plenil ji, dokud se král Eanred nepodrobil: „Když Ecgberht získal všechna jižní království, vedl velkou armádu do Northumbrie, zpustošil tuto provincii nemilosrdným drancováním a přiměl krále Eanreda platit [[tribut]].“ O Rogeru z Wendoveru je známo, že do své verze kroniky začlenil northumbrijské letopisy, ''Anglosaská kronika'' se o těchto událostech nezmiňuje.{{Citace sborníku [502] => | příjmení = Wormald [503] => | jméno = Patrick [504] => | titul = The Ninth Century [505] => | url = [506] => | příjmení sestavitele = Campbell [507] => | jméno sestavitele = James [508] => | sborník = The Anglo-Saxons [509] => | vydavatel = Penguin Books [510] => | místo = London [511] => | rok vydání = 1991 [512] => | počet stran = 272 [513] => | strany = 139 [514] => | isbn = 978-0140143959 [515] => | jazyk = en [516] => }} Povaha Eanredova podrobení ale byla zpochybňována. Barbara Yorkeová považuje za pravděpodobnější, že setkání v Dore představovalo vzájemné uznání suverenity.{{Citace monografie|příjmení= Yorke |jméno= Barbara |titul= Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England|vydání =1|vydavatel=Routledge|místo=London|rok vydání=1990|počet stran=236|strany=96|isbn= 978-0415166393|jazyk=en}} [517] => [518] => V roce [[830]] vedl král Ecgberht úspěšnou expedici proti [[Velšané|Velšanům]] téměř jistě se záměrem rozšířit vliv Západního Saska do [[Dějiny Walesu#Raný středověk|velšských zemí]], které byly předtím v mercijské sféře vlivu. Tato expedice znamenala vrchol Ecgberhtova vlivu. [519] => [520] => == Úpadek Ecgberhtova vlivu po roce 829 == [521] => [[Soubor:Coin of King Egbert of Wessex.JPG|thumb|Mince krále Ecgberhta]] [522] => [[Soubor:Charter S 1438, Council of Kingston 838.jpg|thumb| Charta S 1438, ve které si král Ecgberht a arcibiskup z Canterbury slíbili vzájemnou podporu církve a západosaské koruny na koncilu v Kingstonu v roce 838.]] [523] => V roce 830 král Wiglaf znovuzískal pro Mercii svou nezávislost – ''Anglosaská kronika'' pouze říká, že Wiglaf „znovu získal království Mercie“, ale nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že to byl výsledek vzpoury Mercijských proti vládě Wessexu.{{Poznámka|Frank Stenton cituje letopis k roku 839, který říká, že Æthelwulf „udělil“ nebo „dal“ království Kent svému synovi, jako příklad jazyka, který by byl použit, kdyby Wiglaf získal království od krále Ecgberhta.{{Citace monografie [524] => | příjmení = Stenton [525] => | jméno = Frank Merry [526] => | titul = Anglo-Saxon England [527] => | url = https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten [528] => | vydání = 3 [529] => | vydavatel = Clarendon Press [530] => | místo = Oxford [531] => | rok vydání = 1971 [532] => | počet stran = 765 [533] => | strany = [https://archive.org/details/anglosaxonenglan0000sten/page/233 233]–235 [534] => | isbn = 978-0198217169 [535] => | jazyk = en [536] => }}}} [537] => [538] => Ecgberhtova nadvláda nad jižní Anglií skončila obnovením Wiglafovovy moci. Po Wiglafově návratu se množí důkazy jeho nezávislosti na Wessexu. Charty naznačují, že král Wiglaf vykonával svou moc nad moderními hrabstvími [[Middlesex]] a [[Berkshire]]. V chartě z roku [[836]] používá král Wiglaf formuli „moji biskupové, vévodové a soudci“ k popisu skupiny, která zahrnovala jedenáct biskupů z canterburské [[Diecéze|arcidiecéze]] včetně biskupů ze stolců na západosaském území. Je příznačné, že král Wiglaf byl stále schopen svolat takovou skupinu významných osobností. Západní Sasové, i když toho byli schopni, žádné takové koncily nepořádali.{{Citace sborníku [539] => | příjmení = Wormald [540] => | jméno = Patrick [541] => | titul = The Ninth Century [542] => | url = [543] => | příjmení sestavitele = Campbell [544] => | jméno sestavitele = James [545] => | sborník = The Anglo-Saxons [546] => | vydavatel = Penguin Books [547] => | místo = London [548] => | rok vydání = 1991 [549] => | počet stran = 272 [550] => | strany = 138 [551] => | isbn = 978-0140143959 [552] => | jazyk = en [553] => }} Král Wiglaf mohl také přivést království Essex zpět do mercijské sféry vlivu během let po svém opětovném získání trůnu.{{Citace monografie|příjmení= Yorke |jméno= Barbara |titul= Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England|vydání =1|vydavatel=Routledge|místo=London|rok vydání=1990|počet stran=236|strany=51|isbn= 978-0415166393|jazyk=en}} V království Východní Anglie razil mince král [[Æthelstan Východoanglický|Æthelstan]] možná již v roce 827, ale pravděpodobněji asi až roku 830 teprve poté, co byl Ecgberhtův vliv redukován Wiglafovým návratem k moci v Mercii. Tato demonstrace nezávislosti ze strany království Východní Anglie není překvapivá, protože to byl pravděpodobně král Æthelstan, kdo porazil a usmrtil mercijské krále Beornwulfa i Ludeku. [554] => [555] => Náhlý vzestup západosaské moci ke konci 20. let 9. století na jedné straně, tak i následující neschopnost udržet si toto dominantní postavení na straně druhé, byly zkoumány historiky hledajícími jejich skryté příčiny. Jedním věrohodným vysvětlením událostí těchto let je, že úspěchy Wessexu do jisté míry závisely na [[Karolínská říše|karolínské]] podpoře. Frankové podporovali [[Eardwulf|Eardwulfa]], když v roce [[808]] znovu získal trůn v Northumbrii, takže je pravděpodobné, že také podpořili Ecgberhtův nástup k moci v roce 802. O Velikonocích roku 839, nedlouho před svou smrtí, byl král Ecgberht v kontaktu s franckým králem [[Ludvík I. Pobožný|Ludvíkem Pobožným]], aby si zajistil bezpečný průjezd do [[Řím|Říma]]. Pokračující vztahy s Franky se tedy zdají být součástí politiky jihoanglických království během 1. poloviny 9. století. [556] => [557] => Karolínská podpora mohla být jedním z faktorů, které pomohly Ecgberhtovi dosáhnout vojenských úspěchů z konce 20. let 9. století. [[Porýní|Porýnské]] a francké obchodní sítě se však někdy ve 20. nebo 30. letech 9. století zhroutily, a navíc v únoru 830 vypuklo proti Ludvíku Pobožnému povstání— první ze série vnitřních konfliktů, které trvaly během 30. let 9. století a dále. To mohlo odvádět Ludvíkovu pozornost od podpory krále Ecgberhta. Z tohoto pohledu by ukončení franckého vlivu ponechalo království Východní Anglie, Mercie a Wessex, aby si sama našla rovnováhu moci neodkázanou na vnější oporu. [558] => [559] => Navzdory ztrátě Ecgberhtovy dominance jeho vojenské úspěchy zásadně změnily politickou scénu anglosaské Anglie. Wessex si udržel kontrolu nad jihovýchodními královstvími, snad s výjimkou království Essex, a Mercie nezískala znovu kontrolu nad královstvím Východní Anglie. Ecgberhtova vítězství znamenala konec samostatné existence království Kent a Sussex. Dobytá území byla dočasně spravována jako vazalská království, včetně Surrey a možná i království Essex.{{Citace monografie|příjmení= Yorke |jméno= Barbara |titul= Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England|vydání =1|vydavatel=Routledge|místo=London|rok vydání=1990|počet stran=236|strany=32|isbn= 978-0415166393|jazyk=en}} I když byl Æthelwulf za Ecgberhta podkrálem, je jasné, že si udržoval vlastní královský dvůr, se kterým cestoval po svém království. Charty vydané v Kentu popisovaly Ecgberhta a Æthelwulfa jako „krále Západních Sasů a také lidu Kentu“. Když Æthelwulf v roce [[858]] zemřel, jeho závěť, ve které je Wessex ponechán jednomu synovi a jihovýchodní království synovi druhému, objasňuje, že až po roce 858 byla království plně integrována do Wessexu.{{Citace monografie [560] => | příjmení = Abels [561] => | jméno = Richard Philip [562] => | titul = Alfred the Great: War, Kingship and Culture in Anglo-Saxon England [563] => | vydání = 1 [564] => | vydavatel = Longman [565] => | místo = [566] => | rok vydání = 1998 [567] => | počet stran = 392 [568] => | strany = 31 [569] => | isbn = 978-0582040472 [570] => | jazyk = en [571] => }} Mercie však zůstávala nadále hrozbou. Ecgberhtův syn Æthelwulf, ustanovený jako král Kentu, daroval majetky [[Canterburská katedrála|katedrále Ježíše Krista v Canterbury]] pravděpodobně proto, aby čelil jakémukoli vlivu, který by tam Mercijští mohli mít. [572] => [573] => Na jihozápadě Anglie byl král Ecgberht poražen v roce 836 u Carhamptonu (v současném hrabství [[Somerset]]) [[Dánové (kmen)|Dány]], ale v roce [[838]] vyhrál bitvu proti nim a jejich spojencům Západním Velšanům u ''Hengestdune'' (současný [[Bitva u Hingston Down|Hingston Down]] v hrabství Cornwall). Královská linie Dumnonie sice pokračovala i po této době, ale právě k tomuto datu lze nezávislost jednoho z posledních britonských království považovat za ukončenou. Podrobnosti o anglosaské expanzi do Cornwallu jsou poměrně špatně zaznamenány, ale některé důkazy pocházejí z místních jmen.{{Citace monografie|příjmení= Yorke |jméno= Barbara |titul= Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England|vydání =1|vydavatel=Routledge|místo=London|rok vydání=1990|počet stran=236|strany=155|isbn= 978-0415166393|jazyk=en}} Řeka [[Ottery (řeka)|Ottery]], která teče na východ do řeky [[Tamar (řeka)|Tamar]] poblíž [[Launceston (Cornwall)|Launcestonu]], se zdá být hranicí: jižně od řeky Ottery jsou místní názvy převážně [[Kornština|kornské]], zatímco na severu jsou více ovlivněny čerstvými [[Germánské jazyky|germánsky]] mluvícími přistěhovalci.{{Citace monografie [574] => | příjmení = Payton [575] => | jméno = Philip [576] => | titul = Cornwall: A History [577] => | url = https://archive.org/details/cornwallhistory0000phil [578] => | vydání = 2 [579] => | vydavatel = Cornwall Editions [580] => | místo = [581] => | rok vydání = 2004 [582] => | počet stran = 326 [583] => | strany = [https://archive.org/details/cornwallhistory0000phil/page/68 68] [584] => | isbn = 978-1904880004 [585] => | jazyk = en [586] => }} [587] => [588] => == Nástupnictví == [589] => [[Soubor:Winchestercathedralburialchestegbert.jpg|thumb|Zádušní truhla ze 16. století, jedna ze série pořízené biskupem [[Richard Foxe|Richardem Foxem]] ve [[Winchesterská katedrála|Winchesterské katedrále]], truhla údajně obsahuje Ecgberhtovy kosti.]] [590] => Na koncilu v [[Kingston upon Thames|Kingstonu upon Thames]] v roce 838 udělili králové Ecgberht a Æthelwulf půdu biskupským stolcům ve [[Winchester|Winchesteru]] a Canterbury výměnou za příslib podpory pro Æthelwulfův nárok na trůn.{{Citace elektronické monografie [591] => | příjmení = Miller [592] => | jméno = Sean [593] => | titul = Anglo-Saxons.net [594] => | url = http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=get&type=charter&id=1438 [595] => | vydavatel = Sean Miller [596] => | poznámka = [597] => | datum vydání = [598] => | datum přístupu = 2007-09-01 [599] => | strany = 1438 [600] => | jazyk = en [601] => }} Canterburský arcibiskup [[Ceolnoth]] rovněž přijal krále Ecgberhta a Æthelwulfa coby pány a ochránce klášterů pod jeho jurisdikcí. Tyto dohody spolu s pozdější chartou, ve které král Æthelwulf potvrdil církevní privilegia, naznačují, že církev uznala Wessex coby novou politickou moc, se kterou je třeba počítat. Duchovní vysvětili krále při korunovačních ceremoniích a pomohli sepsat závěti, které určovaly králova dědice. Podpora církve byla důležitá při ustavení západosaské nadvlády a hladkého nástupnictví Ecgberhtovy pokrevní linie.{{Citace monografie|příjmení= Yorke |jméno= Barbara |titul= Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England|vydání =1|vydavatel=Routledge|místo=London|rok vydání=1990|počet stran=236|strany=148–149|isbn= 978-0415166393|jazyk=en}} Jak záznam z kingstonského koncilu, tak i další listina z téhož roku obsahují totožné formulace, a sice že podmínkou udělení grantu je, že „my sami a naši dědicové budeme mít napříště pevné a neotřesitelné přátelství arcibiskupa Ceolnothe a jeho kongregace v katedrále Ježíše Krista“.{{Citace elektronické monografie [602] => | příjmení = Miller [603] => | jméno = Sean [604] => | titul = Anglo-Saxons.net [605] => | url = http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=get&type=charter&id=281 [606] => | vydavatel = Sean Miller [607] => | poznámka = [608] => | datum vydání = [609] => | datum přístupu = 2007-08-08 [610] => | strany = 281 [611] => | jazyk = en [612] => }}{{Citace sborníku [613] => | příjmení = Wormald [614] => | jméno = Patrick [615] => | titul = The Ninth Century [616] => | url = [617] => | příjmení sestavitele = Campbell [618] => | jméno sestavitele = James [619] => | sborník = The Anglo-Saxons [620] => | vydavatel = Penguin Books [621] => | místo = London [622] => | rok vydání = 1991 [623] => | počet stran = 272 [624] => | strany = 140 [625] => | isbn = 978-0140143959 [626] => | jazyk = en [627] => }} [628] => [629] => Ačkoliv není nic známo o dalších pretendentech, je pravděpodobné, že existovali další přeživší Cerdikovi potomci,{{Poznámka|tj. potomci předpokládaného prapředka všech králů Wessexu}} kteří mohli bojovat o královskou korunu. Král Ecgberht zemřel v roce 839 a jeho závěť, podle záznamu nalezeného v poslední vůli jeho vnuka [[Alfréd Veliký|Alfréda Velikého]], přenechala půdu pouze mužským členům Ecgberhtovy rodiny, aby o statky sňatkem dcer královská rodina nepřišla. Bezpochyby jedním z důvodů Ecgberhtovy schopnosti získat podporu církevních institucí jihovýchodní Anglie bylo jeho bohatství získané výboji. Hospodárnost jeho závěti naznačuje, že pochopil důležitost osobního bohatství pro krále. O královský majestát ve Wessexu se často bojovalo mezi různými větvemi královské linie a je znamenitým Ecgberhtovým úspěchem, že dokázal zajistit Æthelwulfův hladký nástup na trůn. Navíc Æthelwulfova zkušenost s královskou mocí v podkrálovství vytvořeném Ecgberhtovými výboji v jihovýchodní Anglii byla pro něj cenná ve chvíli, kdy nastoupil na wessexský trůn.{{Citace monografie|příjmení= Yorke |jméno= Barbara |titul= Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England|vydání =1|vydavatel=Routledge|místo=London|rok vydání=1990|počet stran=236|strany=168–169|isbn= 978-0415166393|jazyk=en}} [630] => [631] => Ve Winchesteru byl pohřben Ecgberht, stejně jako jeho syn Æthelwulf, jeho vnuk Alfred Veliký a jeho pravnuk [[Eduard I. Starší|Edward Starší]]. Během 9. století postupně začala ve Winchesteru urbanizace a sled pohřbů naznačuje, že Winchester byl západosaskou královskou dynastií pravděpodobně chován ve vysoké úctě.{{Citace monografie|příjmení= Yorke |jméno= Barbara |titul= Wessex in the Early Middle Ages |url= https://archive.org/details/wessexinearlymid0000york |vydání =1|vydavatel= Leicester University Press |místo=London|rok vydání=1995|počet stran= 382|strany=[https://archive.org/details/wessexinearlymid0000york/page/310 310]|isbn= 978-0718518561|jazyk=en}} [632] => [633] => == Poznámky == [634] => {{Poznámky}} [635] => [636] => == Reference == [637] => {{Překlad|en|Ecgberht, King of Wessex|1132304051}} [638] => [639] => == Související články == [640] => * [[Seznam anglických králů|Seznam anglických panovníků]] [641] => [642] => == Externí odkazy == [643] => * {{Commonscat|Egbert of Wessex}} [644] => [645] => {{Pahýl}} [646] => {{posloupnost|co=[[Wessex|Král Wessexu]]|kdy=[[802]]–[[839]]| předchůdce =[[Beorhtric]]| nástupce =[[Æthelwulf]]}} [647] => {{posloupnost|co=[[Kent (království)|Král Kentu]]|kdy=[[825]]–[[839]]| předchůdce =[[Baldred]]| nástupce =[[Æthelwulf]]}} [648] => [649] => {{Králové Wessexu}} [650] => [651] => {{Autoritní data}} [652] => [653] => [[Kategorie:Panovníci Wessexu]] [654] => [[Kategorie:Panovníci Kentu]] [655] => [[Kategorie:Wessexové]] [656] => [[Kategorie:Angličtí králové]] [657] => [[Kategorie:Narození v 8. století]] [658] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 839]] [659] => [[Kategorie:Muži]] [660] => [[Kategorie:Pohřbení v katedrále ve Winchesteru]] [] => )
good wiki

Ecgberht

Ecgberht (770/775-839), psaný též jako Egbert, Ecgbert, Ecgbriht, Ecgbeorht nebo Ecbert, byl anglosaský král Wessexu v letech 802-839 a také král Kentu v letech 825-839 jako Ecgberht III. Jeho otcem byl kentský král Ealhmund.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'839','Æthelwulf','Wessex','802','Cerdikovci','Redburga','Beorhtric','775','Ine','Essex (království)','Kent (království)','770'

770

775

802

839

Stránka 839 na české Wikipedii obsahuje informace o různých témat, které začínají číslem 839.

Beorhtric

Cerdikovci

Ine

Redburga

Redburga je historické sídlo v Halsbachu, části města Schwanstetten v Dolním Bavorsku v Německu.

Wessex

Æthelwulf