Array ( [0] => 14764216 [id] => 14764216 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Edafon [uri] => Edafon [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Edafon''' (z řeckého ''edaphon'', ἔδαφος), dříve '''živěna půdní''' je [[společenstvo]] [[organismus|organismů]] žijících v [[Půda|půdě]].ZÍCHA, Ondřej. Edafon. In: ''BioLib.cz'' [online]. ©1999–2018 [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id41/ Edafon představuje 1 % až 10 % [[Organická látka|organické hmoty]] v půdě. [1] => Termín edafon, resp. ''edaphon'' použil poprvé rakousko-uherský biolog [[Raoul Heinrich Francé]] (*1874 jako Rudolf Heinrich Franze, † 1943) ve studii o [[ekologie|ekologii]] půdních [[mikroorganismus|mikroorganismů]] (r. [[1911]], [[1913]]). Ve druhém vydání monografie ([[1921]]) vztáhl označení na všechny organismy vázané způsobem života na '''půdu'''.TUF, Ivan Hadrián. ''Půdní fauna.'' Olomouc, 2017, s. 1. Habilitační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. [2] => [3] => Půda je prostorově-časové hmotné kontinuum, reprezentující složitý polyfunkční otevřený čtyřfázový strukturovaný systém pevné fáze, půdního roztoku, plynné fáze a živé hmoty v povrchové části zvětralin, respektive zemin, který je komplexní dynamickou funkcí matečného materiálu, organismů, reliéfu a času.PAVLÍKOVÁ, Irena. ''Environmentální aspekty ochrany vod a půd: studijní opora.'' Ostrava: VŠB-TUO, FMMI, 2013, s. 80. {{ISBN|978-80-248-3346-0}}. [4] => [5] => Půdní organismy jsou živou složkou půdy. Vytvářejí z půdy unikátní přírodní dynamický systém s charakteristickými vlastnostmi a schopností zabezpečovat růst a vývoj rostlin. Půdní mikroorganismy v interakcích s půdními živočichy zabezpečují nepřetržitý tok látek a energie půdou: rozkladné a syntetické procesy, procesy přeměny jednotlivých prvků a živin, interakci mezi půdou a jejím okolím. V tom je jejich naprosto nenahraditelná úloha. Půdní organismy žijí na povrchu pevných částic v půdních [[pórovitost|pórech]] – mikroorganismy a nejmenší živočichové jsou vázáni na vodní film a vodou zaplněné drobné póry, větší půdní živočichové obývají póry zaplněné vzduchem.ŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. ''Živá půda'' [online]. Praha: SSČ AV ČR, 2015, s. 10 [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda Velcí půdní živočichové si razí půdou vlastní chodby.SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 35. [6] => [7] => Bez edafonu by se půda stala mrtvou skládkou surového [[humus]]u.HEJNÝ, Slavomil. Edafon. In: ''Zahradnický slovník naučný. 2 H–Č.'' Praha: ÚZPI, 1996, s. 182. {{ISBN|80-85120-51-8}}. [8] => [9] => {{Citát|V půdě žije a doslova pro nás pracuje „neviditelný tým“ fascinujících organismů, jejichž schopnosti v mnoha směrech předčí naši nejbujnější fantazii. Většina z nich zůstává našemu zraku skryta zejména pro své nepatrné rozměry. Souhrnně nazýváme všechny organismy, které v půdě žijí, a to bez ohledu na to, zda v půdě žijí trvale, nebo dočasně, edafon.|Miloslav Šimek, Dana Elhottová, Václav PižlŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. ''Živá půda'' [online]. Praha: SSČ AV ČR, 2015, s. 13 [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda|200}} [10] => [11] => Organismy, které tvoří edafon, sice představují jen dílek z půdní masy (zhruba tisícinu hmotnosti z celku), ale jsou naprosto nepostradatelné pro fungování celého půdního [[ekosystém]]u a všech ekosystémů navazujících na [[Půda|půdu]]. Bez rozkladné funkce edafonu by nemohl život na [[Země|Zemi]] dlouhodobě existovat.ŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. ''Živá půda'' [online]. Praha: SSČ AV ČR, 2015, s. 13–14, 40. [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda [12] => [13] => Stěžejní složkou edafonu z hlediska hmotnosti i počtu jsou [[Mikroorganismus|mikroorganismy]].ŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. ''Živá půda'' [online]. Praha: SSČ AV ČR, 2015, s. 14. [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda Například bakterií žije v jednom gramu půdy asi 40 miliónů.WHITMAN, William B.; COLEMAN, David C. and WIEBE, William J. Prokaryotes: The unseen majority. Proceedings of the National Academy of Sciences. 1998, vol. 95, no. 12 (June 9), s. 6578–6583. Dostupné také z: http://www.pnas.org/cgi/content/full/95/12/6578 {{Wayback|url=http://www.pnas.org/cgi/content/full/95/12/6578 |date=20080305184844 }} Bakterie jsou nejpočetnější skupinou půdní [[Mikrobiom|mikrobioty]]. Nejvýznamnější skupinou jsou vzhledem ke své biomase a fyziologické aktivitě půdní houby; délka mycelia v jednom gramu půdy je v rozmezí od několika metrů do několika kilometrů v závislosti na typu půdy.NOVÁKOVÁ, Alena. Půdní houby – významná komponenta půdní mikrobioty. ''Ochrana přírody'' [online]. 2021, č. 5. (28. 10. 2021), s. 8–11. [Cit. 17. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/pudni-houby/ [14] => [15] => == Rozdělení na fytoedafon a zooedafon == [16] => Edafon se tradičně dělí na [[fytoedafon]] (tvořený půdní [[mikroflóra|mikroflórou]]) a [[zooedafon]] (tvořený půdní [[fauna|faunou]]). [17] => * Do '''fytoedafonu''' čili '''půdní mikroflóry''' řadíme [[řasy]], [[sinice]] (cyanobakterie), další [[bakterie]] včetně [[aktinomycety|aktinomycet]] a [[houby]]. (Z hlediska taxonomického zařazení, resp. stavu poznání [[Fylogenetika|fylogenetických]] vztahů mezi jmenovanými skupinami se předpona „fyto“ i označení „flóra“ jeví jako překonané, ale používá se.) Fytoedafon či půdní [[mikroflóra]] představuje asi tři čtvrtiny celkové suché hmotnosti edafonu. [[Rostliny]] do edafonu neřadíme, a proto ani jejich [[kořen]]y, přestože jsou pro život a procesy v půdě nadmíru důležité ([[rhizosféra]] různých druhů rostlin i různých zón kořene určitého druhu rostliny se vyznačuje barvitou mikroflórou – různou z hlediska množství i [[Fyziologie rostlin|fyziologických]] charakteristik, viz níže stať [[Edafon#Rhizosféra|Rhizosféra]]). Důvodem je patrně převaha nadzemních částí většiny rostlin, především jejich [[Asimilace (biologie)|asimilačních]] orgánů, s nimiž je spojena závislost na [[Sluneční energie|slunečním záření]] jako předpokladu [[fotosyntéza|fotosyntézy]]. (Zahrnovat do fytoedafonu vzácné [[saprotrof]]ní rostliny by bylo oprávněné, obdobně jako do něj zahrnujeme [[Saprofág#saprotrof|saprotrofní]] houby včetně jejich nezřídka velkých nadzemních [[plodnice|plodnic]].)SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 33. [18] => :Půdní [[mikroflóra]] má rozhodující vliv na procesy [[zvětrávání]] [[minerál]]ů, procesy [[nitrifikace]], [[denitrifikace]], [[Biologická fixace dusíku|fixace molekulárního dusíku]] a zejména pak na procesy [[mineralizace]] [[Organická látka|organických látek]], [[humifikace]] (přeměna organických látek v [[humus]]), na rozklad zbytku [[pesticidy|pesticidů]]POKORNÝ, Eduard; ŠARAPATKA, Bořivoj a HEJÁTKOVÁ, Květuše. ''Hodnocení kvality půdy v ekologicky hospodařícím podniku: metodická pomůcka.'' Náměšť nad Oslavou: ZERA, 2007, s. 21. {{ISBN|978-80-903548-5-2}}. a na procesy [[ulmifikace]] (přeměna organických látek v [[rašelina|rašelinu]], tzv. rašelinění).[[Soubor:Talpa europaea MHNT.jpg|náhled|[[Krtek]] je příkladem organismu patřícího do edafonu; žije v půdě nastálo a je jí plně přizpůsoben, takže je řazen do euedafonu a je tzv. geobiont]] [19] => * Jako '''zooedafon''' označujeme společenstvo tvořené příslušníky '''půdní fauny''' včetně [[heterotrofie|heterotrofních]] [[prvoci|prvoků]] („Protozoa“). Představuje asi jednu čtvrtinu celkové suché hmotnosti příslušníků edafonu.SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 33. V půdě nalezneme rozsáhlá živočišná společenstva, která co do početnosti a významu hrají významnou roli v každém [[ekosystém]]u. Tyto formy života jsou našemu oku zpravidla skryty.ELBL, Jakub; KINTL, Antonín a PLOŠEK, Lukáš. Neviditelný život v půdě. In: ''Příroda.cz'' [online]. 5. června 2014 [cit. 6. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=2623 Půdní živočichové hrají významnou roli v několika směrech, mj.: [20] => ** mechanicky rozmělňují opad [[Cévnaté rostliny|cévnatých rostlin]], a tím umožňují jeho rychlejší a důkladnější rozklad mikroorganismy; [21] => ** formou [[exkrement]]ů roznášejí strávené látky, a tím mísí [[substrát (biologie)|substrát]], příp. ovlivňují [[abiotický faktor|abiotické vlastnosti]] substrátu (např. kyselost); [22] => ** konzumují půdní [[mikroorganismus|mikroorganismy]], a tak regulují jejich počet, a tedy aktivitu v půdě; [23] => ** roznášejí mikroorganismy na těle nebo v trávicím traktu rychleji a na větší vzdálenost, než by mikroorganismy byly schopny přemístit se samy; [24] => ** [[predátor|predátoři]] regulují početnost ostatních [[konzument]]ů ([[houby|hub]], [[bakterie|bakterií]]), čímž nepřímo ovlivňují [[dekompozice|rozkladné procesy]] a cykly živin.SMRŽ, Jaroslav. Půdní fauna. In: BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. ''Fauna Bílinska.'' Praha: Grada, 2000, s. 26. {{ISBN|80-7169-695-1}}. [25] => [26] => == Třídění edafonu == [27] => Edafon čili společenstvo půdních organismů se klasifikuje (třídí) podle [[organismus|organismů]], jež jsou do edafonu řazeny. Kritériem je (sleduje se jejich): [28] => * '''velikost''' [29] => * '''taxon''' (jednak druh, jednak taxonomická příslušnost druhu k vyššímu [[taxon]]u) [30] => * '''trofická pozice''' (pozice v [[potravní řetězec|potravním řetězci]]) [31] => * '''míra vázanosti na půdu''' [32] => * '''životní cyklus''' (výskyt a aktivita v čase) [33] => * '''preferovaná půdní vrstva''' (vypovídá o míře přizpůsobení půdnímu prostředí) [34] => * '''ekologická funkce''' (působení z hlediska [[ekologie]]) aj., [35] => přičemž velikost organismu a ekologická funkce organismu jsou hlediska do určité míry provázaná. [36] => [37] => == Velikost organismu == [38] => Při členění podle velikosti je zásadní rozdíl v tom, zda je jako míra velikosti brána délka těla, nebo šířka (průměr, tloušťka) těla. Klasifikace na základě průměru těla má smysl jak po stránce metodické, tak z hlediska [[autekologie]] druhu a jeho funkce v půdě.viz Schlaghamerský, s. 36, obr. 7 Členění půdní fauny, resp. celého edafonu do velikostních kategorií na základě délky těla (podle Wallwork, 1970) a šířky těla (podle Swift et al., 1979). Při obou přístupech se užívají kategorie: [39] => * '''mikroorganismy''', tzn. mikroflóra a mikrofauna [40] => * '''mesofauna''' [41] => * '''makrofauna''' [42] => :příp. [43] => * '''megafauna'''Z literatury vyplývá, že uvedené třídění je s jistou nadsázkou jediné, na kterém se shodnou odborníci napříč obory. To se promítá i v tomto článku. Nicméně pro autory kvalifikačních prací platí, že optimální je to třídění, které uznává vedoucí i oponent kvalifikační práce. [44] => Poznámka: Obecně je zvykem do jedné z velikostních kategorií řadit zástupce celé nad[[druh]]ové [[Taxonomická kategorie|taxonomické kategorie]]; ve skutečnosti zpravidla přesahují z jedné velikostní kategorie do druhé. Jednotlivé [[druh]]y organismů v dané taxonomické kategorii mohou být totiž různě velké. Velikostní rozdíl může být také mezi [[dospělec|dospělci]] a juvenilními čili nedospělými [[stadium|stadii]] ([[larva]]mi, [[nymfa]]mi) jednoho druhu organismů nebo mezi jednotlivými [[instar]]y nymf či jednotlivými instary larev různého stáří (jednoho druhu organismů) atp. [45] => [46] => '''Zástupci jednotlivých velikostních kategorií:''' [47] => * '''mikroorganismy:''' [48] => ** půdní autotrofní organismy: [49] => *** [[Autotrofie|fotoautotrofní]] [[mikroorganismy]] (organismy, které získávají [[energie|energii]] z [[foton]]ů světla a [[uhlík]] z [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]]; [[řasy]], [[sinice]], fotoautotrofní [[bičíkovci]]); jednobuněčné fotoautotrofní organismy a [[rozsivky]] mohou při nedostatku slunečního záření přejít na [[Heterotrofie|heterotrofní]] způsob obživy; [50] => *** [[Autotrofie|chemoautotrofní]] mikroorganismy ([[bakterie]]; chemoautotrofie je způsob výživy, při němž [[bakterie]] získávají [[uhlík]] z [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] a [[energie|energii]] [[Redoxní reakce|oxidací]] anorganických látek); [51] => ** půdní heterotrofní mikroorganismy: [52] => *** [[houby]] ([[basidiomycety]], [[kvasinky]], [[plísně]]); [53] => *** [[bakterie]] – bez [[Spora (bakterie)|spor]] ([[tyčinky]] i [[koky]]) i se sporami ([[anaerobní]] i [[aerobní]]) – včetně kmenu [[Grampozitivní bakterie|grampozitivních bakterií]] [[aktinobakterie|aktinomycet]]SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 42–43. [54] => * '''mikrofauna:''' zástupci jsou [[prvoci]] („Protozoa“), [[vířníci]] (Rotifera), drobné [[ploštěnky]] (Turbellaria; „mikroturbellaria“), [[hlístice]] (Nematoda), [[želvušky]] (Tardigrada);SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 43–46. [55] => * '''mesofauna:''' zástupci jsou [[žížaly]] (Megadrili), roupice (Enchytraeidae), ostatní drobní [[kroužkovci]] (Annelida parspars = část), [[roztoči]] (Acari), [[stonoženky]] (Symphyla), [[drobnušky]] (Pauropoda), [[Plazivky (korýši)|plazivky]] (Copepoda: Harpacticoida), [[chvostoskoci]] (Collembola), [[hmyzenky]] (Protura), [[vidličnatky]] (Diplura), [[chvostnatky]] (Archeognatha), [[rybenky]] (Zygentoma),SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 47–55. [[stejnonožci]] (Oniscidea) – ve svrchních vrstvách půdy; [56] => * '''makrofauna:''' zástupci jsou [[žížaly]] (Megadrili), [[terestrické pijavice]], velcí volně žijící [[ploštěnci]], [[stonožky]] (Chilopoda), [[mnohonožky]] (Diplopoda),SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 56–60. [[pavouci]], [[plži]] (Gastropoda);GRYNDLER, Milan; MIKO, Ladislav; REJŠEK, Klement a ŠANTRŮČKOVÁ, Hana. Život v půdě. 1. Čtvrtý rozměr bedrušek a škrobáků. ''Vesmír.'' 2006, roč. 85, 212, č. 4, s. [212]–219. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-4/zivot-pude.html [57] => * '''megafauna:''' zástupci jsou největší půdní [[bezobratlí]] (velké [[žížaly]]) a půdní [[obratlovci]], resp. [[čtyřnožci]] (Tetrapoda). [58] => Někteří autoři nevyčleňují obratlovce a největší bezobratlé do megafauny; začleňují je do makrofauny. Na 1 m2 se vyskytuje 1–200 000 jedinců makrofauny.SÁŇKA, Milan a MATERNA, Jan. Indikátory kvality zemědělských a lesních půd ČR. ''Planeta.'' 2004, roč. XII, č. 11, s. 42. Dostupné také z: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/CEFFC9BDDD360E2EC1256FAF0040EEF6/$file/indikatory_el.pdf{{Nedostupný zdroj}} [59] => [60] => '''Významným tříděním užívaným v odborné literatuře napříč obory je třídění:''' [61] => * '''mikroedafon:''' < 0,2 mm ([[mikroorganismy]] – [[bakterie]], [[mikromycety]], [[prvoci]], [[řasy]]) [62] => * '''mezoedafon:''' 0,2–2 mm ([[chvostoskoci]], [[houby]]) [63] => * '''makroedafon:''' 2–20 mm ([[hmyz]], [[plži]]) [64] => * '''megaedafon:''' > 20 mm ([[žížaly]], [[obratlovci]]).TUF, Ivan H. ''Praktika z půdní zoologie'' [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 15–16 [cit. 4. 11. 2018]. {{ISBN|978-80-244-3479-7}}. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/285577432_Praktika_z_pudni_zoologie [65] => [66] => == Taxon == [67] => Třídění podle pozice v systému [[Biologická klasifikace|biologické klasifikace]]. (Biologická klasifikace může být postavena na různých principech, proto taxonomické zařazení odpovídá určité biologické klasifikaci. S rozvojem molekulární [[fylogenetika|fylogenetiky]] a molekulární [[taxonomie]] v 21. století se taxonomické jednotky mění.) [68] => [69] => Třídění podle pozice v systému biologické klasifikace je zpravidla kombinováno s tříděním podle velikosti, přičemž je zvykem řadit zástupce celé nad[[druh]]ové [[Taxonomická kategorie|taxonomické kategorie]] do jedné z velikostních kategorií (viz výše „Poznámka“ a stať „Zástupci jednotlivých velikostních kategorií“). Příklad grafického znázornění třídění edafonu z hlediska taxonomie a velikosti viz ''Figure 1: Soil fauna size distribution using body length as a classifying criterion''.BRIONES, María Jesús I. Soil fauna and soil functions: a jigsaw puzzle. ''Frontiers in Environmental Science'' [online]. 2014, vol. 2, s. 7 [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fenvs.2014.00007/full [70] => [71] => Určitou kombinací řazení podle taxonomie a podle velikosti je řazení do skupiny [[mikroarthropoda]] (microarthropods) ve smyslu skupiny drobných půdních [[členovci|členovců]]. Zpravidla se mezi mikroarthropoda zahrnují [[roztoči]] a [[chvostoskoci]], ovšem patří sem podle velikosti a taxonomie přinejmenším ještě [[hmyzenky]], [[vidličnatky]] a [[drobnušky]].SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 36. [72] => [73] => == Trofická pozice – [[potravní řetězec|trofické skupiny]] == [74] => Organismy, které se živí mrtvou rostlinnou či živočišnou hmotou, jsou označovány jako [[rozkladač]]i či dekompozitoři. Jsou to [[saprofág#saprotrof|saprotrofní]] mikroorganismy (včetně [[houby|hub]]) a [[saprofág]]ní ([[detritovor]]ní) živočichové. Organismy, které odbourávají [[Organická látka|organickou hmotu]] a přeměňují ji v minerální látky (provádějí mineralizaci), jsou označovány jako [[reducent]]i či destruenti. V užším slova smyslu jsou míněny [[bakterie]] a [[houby]], které provádějí skutečnou [[mineralizace|mineralizaci]]. V širším smyslu se označení reducent používá jako synonymum k označení rozkladač, což však není příliš vhodné, protože (bio)chemické procesy, kterými k [[mineralizace|mineralizaci]] dochází, jsou většinou [[Redoxní reakce|oxidační]], nikoli [[Redoxní reakce|redukční]].SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 32. [75] => [76] => Podle trofické pozice lze organismy tvořící edafon členit na [[primární producent]]y, [[rozkladač|destruenty]], [[saprofág]]y, [[Býložravec|fytofágy]] a [[karnivor|zoofágy]]: [77] => * '''primární producenti''' – [[řasy]], fotoautotrofní prvoci, [[sinice]]; ([[primární producent]] je organismus, který z [[Anorganická příroda|anorganických]] sloučenin produkuje [[Biomasa|biomasu]] ([[autotrofie]]); je to většina [[rostliny|rostlin]], ale ty do edafonu nezahrnujeme, viz výše) [78] => * '''reducenti''' neboli destruenti – saprotrofní [[bakterie]] a [[houby]]; [79] => * '''saprofágové''' čili detritovoři – organismy živící se pozůstatky; zahrnují: [80] => ** mikrobiofágy čili mikrobivory; ti se dále dělí na: [81] => *** mykofágy čili |mycetofágy čili [[fungivor]]y (živí se houbami) a [82] => *** bakterivory čili bakteriofágy (tvar „[[bakteriofág]]“ je však preokupován pro [[virus|viry]], které napadají [[bakterie]]); [83] => ** nekrofágy neboli [[mrchožrout]]y; [84] => * '''fytofágové''' čili herbivoři – organismy živící se pouze rostlinnou potravou; především [[rhizofág]]ové (konzumují kořenyNapř. [[hlístice]]; hospodářského významu dosahují především larvy některých [[brouci|brouků]]: [[kovaříkovití|kovaříkovitých]] (Elateridae), lidově drátovci, [[vrubounovití|vrubounovitých]] ( [[larva#Jiné dělení larev hmyzu (podle počtu končetin)|ponravy]]), některých [[nosatcovití|nosatců]], v Evropě především rodů ''[[Otiorrhynchus]]'' a ''[[Sitona]]''; z [[tesaříkovití|tesaříků]] larvy i dospělci [[kozlíček|kozlíčků]] rodu ''[[Dorcadion]]''. Významnými rhiozofágy jsou larvy nočních [[motýli|motýlů]] čeledi [[hrotnokřídlecovití]] (Hepialidae). Především v travinných biotopech na koříncích sají [[mšice]], které jsou v trofobiotickém vztahu s některými [[mravenci]] – ve střední Evropě např. s [[mravenec drnový|mravencem drnovým]] (''Lasius flavus''). V teplejších krajích mohou být významnými rhizofágy larvy [[křísi|křísů]], především [[cikády|cikád]]. (Schlaghamerský, s. 32)) a konzumenti jednobuněčných [[fotoautotrofie|fotoautotrofních]] organismů při půdním povrchu; [85] => * '''zoofágové''' neboli karnivoři – [[masožravec|masožravci]], označováni také jako dravci či [[Predátor|predátoři]] – pojmy nejsou zcela [[synonymum|synonymní]]: [[zoofág]]ové zahrnují i [[parazitoid]]y a [[Parazitismus|parazity]] živočichů. [86] => [87] => == Míra vázanosti na půdu == [88] => Podle prof. Josefa Kratochvíla:prof. RNDr. Josef Kratochvíl, DrSc. (* 6. 1. 1909 Kúsky u Velkého Meziříčí, † 17. 2. 1992 Brno) byl československý zoolog – arachnolog a entomolog. V roce 1954 vybudoval a do roku 1960 externě vedl Laboratoř pro výzkum obratlovců ČSAV, z níž vznikl v roce 1960 Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, jehož se stal prvním ředitelem; profesor zoologie na Vysoké škole zemědělské v Brně, předseda Československé zoologické společnosti; mj. redaktor 869stránkové publikace ''Klíč zvířeny ČSR. díl 3, Vzdušnicovci, stonoženky, drobnušky, mnohonožky, stonožky, hmyzenky, chvostoskoci, vidličnatky, šupinatky, jepice, pošvatky, vážky, rovnokřídlí, kudlanky, švábi, škvoři, pisivky, všenky, vši, ploštice, stejnokřídlí, střechatky, dlouhošíjky, síťokřídlí, srpice, chrostíci, blechy, motýli.'' Praha: Academia, 1959. [89] => * euedafon (''eu-'', dobrý, správný, kladný, blaze, dobře…) – druhy prodělávající celý životní cyklus v půdě a na život v půdě dobře adaptované; půdu opouštějí výjimečně ([[stonožky|zemivky]], [[stonoženky]], [[rypošovití|rypoši]], [[krtkovití|krtci]] aj.); [90] => * protedafon (''proto-'', první) – druhy prodělávající v půdě postembryonální či larvální vývoj, dospělci žijí mimo půdu ([[cikády]], [[vrubounovití|chrousti]], [[kovaříkovití|kovaříci]] aj.); [91] => * hemiedafon (''hemi-'', polo-) – druhy vázané na půdu částečně, v půdě žijí, ale potřebné podmínky (vzdušnou vlhkost, tmu, konstantní teplotu) mohou nacházet i mimo půdu, např. pod kůrou, v dutinách stromů, v [[mraveniště|mraveništích]] atp. ([[mnohonožky]], [[stonožky]], [[stínka|stínky]] a ostatní skupiny epigeonu; epigeon = druhy žijící na povrchu půdy); [92] => * pseudedafon (''pseudo-'', nepravý, klamný) – druhy, které sice půdu vyhledávají, ale aktivní část dne (roku) tráví mimo půdu; v půdě nalézají úkryt ([[savci]]: [[myši]], [[myšice]], [[hraboši]], [[křečci]], [[Spermophilus|sysli]], [[Rejskovití|rejsci]], [[jezevec|jezevci]], [[Liška (šelma)|lišky]], [[medvěd]]i; [[ptáci]]: [[ledňáčkovití|ledňáčci]], [[vlhovití|vlhy]], [[břehule]]; zimující [[hmyz]]: [[motýli]], [[brouci]], [[dvoukřídlí]]); [93] => * tychedafon (''tyché'', souvisí s nahodilostí, náhodou) – organismy, které se do půdy dostávají náhodně, a pokud ji dostatečně rychle neopustí, hynou.TUF, Ivan H. ''Praktika z půdní zoologie'' [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 14–15, [cit. 4. 11. 2018]. {{ISBN|978-80-244-3479-7}}. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/285577432_Praktika_z_pudni_zoologie [94] => Tuf uvádí, že toto velmi inspirativní třídění je tradiční, ovšem v moderní (tzn. v současné anglosaské) půdní [[zoologie|zoologii]] se neujalo. Nicméně zmiňováno a publikováno je dodnes, zejména v literatuře z oboru [[ekologie]].MOTYČKOVÁ, Hana a MOTYČKA, Vladimír. Víte co je edafon? ''Naše příroda'' [online]. 30. 7. 2018 01:00 [cit. 4. 11. 2018]. Dostupné z: https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/vite-co-je-edafon Vycházel z něho i Dr. Jaroslav Pelikándoc. Ing. Dr. Jaroslav Pelikán, DrSc. (* 22. 4. 1926 Ivančice, † 30. 1. 2009 Brno) byl československý a český zoolog, thysanopterolog (studoval třásněnky) a ekolog. Ekologií se zabýval od poč. 60. let 20. stol. a prosazoval ji jako samostatnou disciplínu; mj. participoval na vydání publ. ''Fundamental of ecology'' v češtině (ODUM, Eugene Pleasants. ''Základy ekologie''. Praha: Academia, 1977. 733 s.) v ''Ekologickém slovníku''. [95] => [96] => ''Ekologický slovník''JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999, s. 28. {{ISBN|80-7168-644-1}}. uvádí, že podle vztahu k půdě se organismy rozlišují na: [97] => * euedafon – organismy žijící v půdě trvale; vyvíjejí se v ní, je pro ně jediným životním prostředím, pokud možno ji neopouštějí (jsou to tzv. [[geobiont]]i, příp. [[geobiont]]y; geobiont je v biologické terminologii organismus vázaný celým vývojem a životem na půduJAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999, s. 40. {{ISBN|80-7168-644-1}}.PETRÁČKOVÁ, Věra a kol. ''Akademický slovník cizích slov.'' Praha: Academia, 1997, s. 261. {{ISBN|80-200-0607-9}}.); [98] => * protoedafon – organismy žijící v půdě jen v některém vývojovém stadiu; geofilní formy zejména hmyzu – [[Larva|larvy]], [[Nymfa (biologie)|nymfy]], [[Kukla|kukly]] hmyzu, vývojová stadia jiných [[členovci|členovců]] atp.JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999, s. 86. {{ISBN|80-7168-644-1}}. (jsou to tzv. [[geofil]]ové, příp. [[geofil]]y); [99] => * hemiedafon – organismy vyskytující se v půdě jen příležitostně; půda není jejich hlavním a jediným životním prostředím; jsou to buď druhy [[euryekní druh|euryekní]] (snadno přizpůsobivé různým prostředím), nebo druhy [[stenoekní druh|stenoekní]] (čili s nízkou tolerancí k podmínkám prostředí a změnám podmínek) z přízemních pater [[biocenóza|biocenózy]];JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999, s. 42. {{ISBN|80-7168-644-1}}. [100] => * pseudoedafon – organismy vyskytující se v půdě jen dočasně – kvůli získávání potravy, kvůli úkrytu, přezimování a [[hibernace|hibernaci]], přečkávání suchého a teplého období – četní [[hlodavci]], [[brouci]], [[ploštice]], drobní [[motýli]] aj.,JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999, s. 87. {{ISBN|80-7168-644-1}}. např. pavouk slíďák tatarský (''Lycosa singoriensis'') vede přes den skrytý život v norách;ŘEZÁČ, Milan a kol. Návrat tarantule aneb slíďák tatarský opět v České republice. ''Živa.'' 2008, č. 1, s. 25. Přístup také z: http://ziva.avcr.cz/2008-1/navrat-tarantule-aneb-slidak-tatarsky-opet-v-ceske-republice.html [101] => * tychoedafon – organismy, které se dostávají do půdy jen náhodněJAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999, s. 124. {{ISBN|80-7168-644-1}}. (jsou to tzv. geoxena – [[geoxenum]] je organismus, který se v půdě vyskytuje dočasně, náhodně, pro který půda není vhodným životním prostředímPETRÁČKOVÁ, Věra a kol. ''Akademický slovník cizích slov.'' Praha: Academia, 1997, s. 263. {{ISBN|80-200-0607-9}}.); v angl. literatuře často „tourists“; je třeba podotknout, že se tedy {{Barva|red|nejedná o součást edafonu}}.SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 35. [102] => [103] => Například Dunger (1983) označuje organismy přizpůsobené životu v půdě „edafobionty“. Uvádí, že stupeň jejich vázanosti na půdu je příznačný pro určitý [[druh]] organismu, přičemž závisí na vnějších podmínkách i na vývojových stadiích organismu. Podle stupně vázanosti rozlišuje Dunger formy: [104] => * permanentní – v půdě žijí všechna vývojová stadia;např. [[krtonožka obecná]] (''Gryllotalpa gryllotalpa''), [[rypoš lysý]] (''Heterocephalus glaber'') aj. [105] => * temporární – v půdě žijí jen některá stadia, např. larvy [[hmyz]]u;kromě obligátně uváděných ponrav [[chroust obecný|chrousta]] a larev [[Kovaříkovití|kovaříků]] (tzv. drátovců) např. larvy [[ovádovití|ovádů]] (Tabanidae), dospělci a nymfy [[sametka podzimní|sametky podzimní]] (''Neotrombicula autumnalis''), nymfy [[vroubenkovití|vroubenky]] ''Riptortus pedestris'', nymfy cikád a mnohé jiné [106] => * periodická – půdu opouštějí a vracejí se do ní v nepravidelných intervalech; [107] => * parciální – půdu vyhledávají občas (např. dospělci [[hmyz]]u z čeledí [[chrobákovití]] a [[vrubounovití]]); [108] => * alternující – jedna nebo více generací v půdě se střídá s jednou nebo více generacemi na povrchu půdy; [109] => * tranzitorní – v půdě se vyskytují výhradně jako inaktivní stadia (vajíčka, [[kukla|kukly]]).např. kukly kohoutka černohlavého (''Oulema melanopus'')DUFEK, Dominik. ''Terénní cvičení se zaměřením na půdní biologii.'' Praha, 2011. s. 29–30. Diplomová práce. KUDBi PřF UK. [110] => [111] => == Životní cyklus – výskyt a aktivita půdních organismů v čase == [112] => Výskyt půdních organismů a jejich aktivita v průběhu času nejsou stabilní. Vyschne-li půda či promrzne-li, přejdou organismy do [[klidové stadium|klidového stadia]]. V extrémním půdním prostředí se vyskytují pouze organismy s velkou schopností nepříznivé období přežít (např. [[mikroorganismus|mikroorganismy]], [[vířníci]], [[hlístice]], někteří [[roztoči]]). Protože půda tlumí výkyvy teploty, je sezónní závislost půdních organismů výrazně nižší než závislost organismů žijících mimo půdu. Tím spíše, pokud půdu dlouhodobě pokryje sníh (dobrý [[tepelný izolant]]); pod hlubokou sněhovou pokrývkou může činnost půdních organismů nerušeně pokračovat. Další příčinou kolísání aktivity může být jednak zvýšená [[mortalita]] kvůli zhoršeným životním podmínkám a zvýšená [[natalita]] při zlepšení podmínek, jednak [[konkurence]] nebo [[predace]]. Výrazná je přirozená [[migrace]] (přesun) půdních [[populace|populací]] druhů, které v půdě žijí v některém stadiu životního cyklu.SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 41. Aktivita určitého druhu [[hmyz]]u v [[Hmyz#Životní cyklus|larválním stadiu]] ustává [[kukla|zakuklením]] a pokračuje nakrátko, až když [[imago]] opouští půdu – viz životní cyklus [[Chroust obecný|chrousta obecného]]: z vajíčka v půdě se líhne [[larva]] [[Svlékání#Instary a stadia|I. instaru]], na podzim migruje do větší hloubky (30–60 cm), přezimuje, na jaře migruje blíže k povrchu půdy, [[svlékání|svléká se]] a larva II. instaru migruje stejným způsobem; larva III. instaru ve vrcholném létě třetího roku migruje do hloubky okolo 50 cm a zakuklí se. Asi po měsíci se líhne [[dospělec]] ([[imago]]), zůstává v půdě a opouští ji na jaře následujícího roku.DEDEK, Pavel a HORAL, David. O nesmrtelnosti tématu „chroust“. ''Ochrana přírody'' [online]. 2015, č. 3. 14. 9. 2015 [cit. 14. 7. 2018]. Přístup z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/o-nesmrtelnosti-tematu-chroust/ [113] => [114] => Členění půdní '''[[fauna|fauny]]''' podle životního cyklu navrhl např. Kevan (1962): [115] => * permanentní – v půdě žijí všechna životní stadia živočichů (praví půdní živočichové); [116] => * periodická – půda je častěji opouštěna a opět vyhledávána (např. drobní zemní [[savci]]); [117] => * částečná – dočasní půdní živočichové, kteří půdu periodicky vyhledávají i během nadzemní fáze života (např. [[chrobákovití|chrobáci]]); [118] => * střídavá – jedna [[generace]] živočichů nebo několik generací žijících v půdě se střídá s jednou nebo více generacemi žijícími nad zemí (viz např. složitý životní cyklus [[mšička révokaz|mšičky révokaze]], dále [[žlabatkovití]]); [119] => * přechodná – v půdě se vyskytují výhradně inaktivní stadia ([[členovci#Vývojová stadia|vajíčka]] a [[kukla|kukly]]).SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 34. [120] => [121] => == Preferovaná půdní vrstva == [122] => To, jakou [[diagnostický půdní horizont|půdní vrstvu]] daný organismus preferuje, vypovídá o míře přizpůsobení organismu půdnímu prostředí. Schlaghamerský upozorňuje, že obecné členění edafonu na základě výskytu v určité hloubce [[půdní profil|půdního profilu]] je '''nejednotné''', a navíc i '''kategorie shodných jmen jsou definovány odlišně'''. Například [[euedafon]] definuje SchaeferSCHAEFER, Matthias. ''Wörterbuch der Ökologie.'' 5. neu bearbeitete und erweiterte Auflage. Heidelberg : Spektrum Akademischer Verlag, 2012, s. 71. {{ISBN|9783827425614}}. jako společenstvo organismů žijících ve větší hloubce, zatímco ekologický slovníkJAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999. 144 s. {{ISBN|80-7168-644-1}}. jako společenstvo organismů žijících v půdě trvale.JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999, s. 33. {{ISBN|80-7168-644-1}}. Hemiedafon definuje Schaefer jako společenstvo organismů žijících v nejsvrchnější vrstvě minerální půdy a v opadové vrstvě, zatímco ekologický slovník jako společenstvo organismů vyskytujících se v půdě příležitostně.SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 34–35. [123] => [124] => Informativně uveďme Dungerovo pojetí (1983) zaměřené na [[fauna|faunu]]: [125] => * epedafon – fauna půdního povrchu s vazbou na půdu a alespoň občasným pronikáním do půdní opadové a svrchní minerální vrstvy (zejm. druhy makrofauny); [126] => * hemiedafon – fauna svrchní vrstvy půdy a opadu (velká část mesofauny, celá makrofauna, z megafauny zejm. hrabavé formy); Dunger však zahrnuje i živočichy „podobných biotopů žijící mimo půdu“, takže se {{Barva|red|nejedná o součást edafonu}}; [127] => * euedafon – fauna spodních vrstev půdy (část mesofauny; celá akvatická půdní fauna, tzn. drobní vodní živočichové obývající půdu).SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 34–35. [128] => [129] => Informativní je i toto dělení edafonu, resp. zooedafonu podle místa výskytu v půdním profilu: [130] => * epigeon – druhy žijící na povrchu půdy a v opadance čili hrabance; typičtí zástupci [[Střevlíkovití|střevlíci]], [[štírci]], [[Slíďákovití|slíďáci]], [[stínka|stínky]] atd.; [131] => * hemiedafon – druhy žijící ve svrchní vrstvě půdy (menší druhy [[stonožky|stonožek]] a [[mnohonožky|mnohonožek]], řada druhů [[chvostoskoci|chvostoskoků]], [[stonoženky]] atd.); [132] => * euedafon – druhy žijící hlouběji v půdě (tzv. hlubinné [[žížaly]], [[larva#Jiné dělení larev hmyzu (podle počtu končetin)|ponravy]] [[vrubounovití|chroustů]], [[krtkovití|krtek]], většina [[stonožky|zemivek]] atd.).TUF, Ivan H. ''Praktika z půdní zoologie'' [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 14, [cit. 4. 11. 2018]. {{ISBN|978-80-244-3479-7}}. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/285577432_Praktika_z_pudni_zoologie [133] => [134] => == Ekologická funkce == [135] => Nepostradatelné funkce půdních organismů a jejich význam pro [[ekosystém]]: [136] => * rozklad a [[koloběh uhlíku|koloběh]] [[Organická látka|organické]] hmoty [137] => * regulace dostupnosti a příjmu [[živina|živin]] a [[voda#voda v přírodě|vody]] [138] => * [[detoxikace]] půdy [139] => * udržování [[Struktura půdy|struktury půdy]] a regulace půdních hydrologických procesů [140] => * výměna [[plyn]]ů a ukládání [[uhlík]]u [141] => * kontrola růstu [[rostliny|rostlin]] [142] => * kontrola [[škůdce|škůdců]] a [[choroby rostlin|chorob]].ŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. ''Živá půda'' [online]. Praha: SSČ AV ČR, 2015, s. 41. [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda [143] => [144] => Edafon je nezbytný při tvorbě [[půdní agregát|půdních agregátů]], rozhoduje o bilanci živin a je významným činitelem biologického samočištění [[půda|půdy]]. Půdní organismy tvoří z půdy [[autotransformační systém]] schopný racionálně hospodařit s [[energie|energií]], a tím se vyrovnávat s negativními vlivy. Organismy se účastní na změnách prostorového uspořádání půd tvorbou chodeb ([[bioturbace]]), tmelením částic a promícháváním půd. Jsou spolutvůrci [[úrodnost]]i půd. Snižování biologické aktivity v půdě neuváženým technologickým zásahem (neúměrná [[chemizace]], poškození [[Struktura půdy|půdní struktury]] aj.) vede ke snížení [[úrodnost]]i půdy.[Pavel.] ''Definice, význam a funkce půdy – pomůcka OPVK'' [online]. [Brno]: [CIT VFUS Brno], [2011], s. [3]. [07 2011] [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z: https://cit.vfu.cz/ivbp/wp-content/uploads/2011/07/Definice_vyznam_a_funkce_pudy.pdf [145] => [146] => Půdní organismy se významně podílejí na půdotvorném procesu.[ELBL, Jakub]. ''Mikroorganismy jako indikátory stavu půdního prostředí'' [online]. Brno, Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, 2014, [cit. 24. 10. 2018]. Koordinátor projektu doc. Ing. Jiří SKLÁDANKA, Ph.D. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/print.php?page=3407&typ=html [147] => [148] => Mikroorganismy se zúčastňují metabolismu [[uhlík]]u, [[Močovinový cyklus#Rozklad močoviny|dusíku]] i [[Koloběh síry|síry]], biologické sorpce živin, humifikačních a jiných procesů v půdě. Jejich přítomnost je zásadní podmínkou úrodnosti každé půdy. Svou životní činností produkují řadu fyziologicky aktivních látek ([[vitamín]]y, [[antibiotikum|antibiotika]], [[auxiny]] a jiné růstové stimulátory), vesměs sloučenin ovlivňujících [[Výživa rostlin|metabolismus rostlin]]; některé jsou složkami [[enzym]]ů, jiné zvyšují baktericidní vlastnosti buněčné šťávy. Optimální podmínky k rozvoji '''zemědělsky významných mikroorganismů''' zajišťuje: dostatek snadno rozložitelných organických látek, příznivá vlhkost půdy (asi 60 % max. kapilární vodní kapacity), teplota kolem 25 °C, půdní reakce a přístup vzduchu podle charakteru jednotlivých skupin mikroorganismů.RICHTER, Rostislav. Biologická činnost půdy. In: ''MZLU v Brně'' [online]. Poslední aktualizace 25. 06. 2004 10:44 [cit. 30. 12. 2018]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/vyziva_rostlin/html/agrochemie_pudy/edafon.htm [149] => [150] => === Mikrobiální degradace === [151] => Rozklad [[pesticid]]ů v půdě půdními mikroorganismy je tzv. [[mikrobiální degradace]]. O intenzitě rozkladu rozhoduje obsah a kvalita [[Organická látka|organické]] hmoty v půdě, teplotní a vláhové podmínky, obsah kyslíku a provzdušněnost půdy, reakce půdy a obsah dostupných živin. Schopnost rozkládat pesticidy včetně [[herbicid]]ů mají některé [[bakterie]], [[aktinobakterie|aktinomycety]] a [[houby]]. K těmto mikroorganismům patří rody ''Pseudomonas'', ''Achromobacter'', ''Arthrobacter'', ''Agrobacterium'', ''Bacillus'', ''Corynebacterium'', ''Nocardia'', ''Streptomyces'', ''Micromonospora'', ''Trichoderma'', ''Alternaria'', ''Aspergillus'', ''Penicillium'', ''Saccharomyces'', ''Fusarium'' a některé [[basidiomycety]]. Na přítomnost herbicidů jako cizorodých látek v půdě citlivě reagují mikroskopické [[řasy]], které vážou vzdušný [[dusík]]. Již velmi nízká koncentrace (0,01 [[Parts per million|ppm]]) inhibuje jejich růst, početnost a fixační aktivitu. Výsledkem činnosti půdních mikroorganismů může být úplná [[detoxikace]] herbicidů, což je z hlediska [[dekontaminace]] půdního prostředí nejžádanější efekt. Mikroorganismy se přizpůsobují buď náhodnou genetickou [[mutace|mutací]], nebo indukcí adaptačních [[enzym]]ů. Výsledkem těchto změn působení mikroorganismů je, že po opakovaném použití stejné účinné látky herbicidů nastává rozklad za podstatně kratší dobu. Na půdách, na nichž byl určitý herbicid aplikován dlouhodobě, se mohou postupně adaptovat mikrobiální [[společenstvo|společenstva]] se zvýšeným degradačním potenciálem. Významný vliv mají také rostliny, přestože nejsou součástí edafonu. Jednak mohou podpořit degradaci herbicidů v půdě příjmem účinné látky [[kořen|kořenovým systémem]] a následnou metabolizací, jednak vrstvičku půdy přiléhající ke kořenům (rhizosféru; viz níže) osídlují [[mikroorganismus|mikroorganismy]], zvláště [[bakterie]], jejichž populační hustota je zde mnohem vyšší než ve volné půdě.KOUBOVÁ, Dana. Funkce půdy ve vztahu k fytotoxicitě herbicidů. In: ''Agronavigátor'' [online]. 26. 1. 2006 [cit. 24. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=0&typ=1&val=42935&ids=0 {{Wayback|url=http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=0&typ=1&val=42935&ids=0 |date=20181231194152 }} [152] => [153] => === Rhizosféra === [154] => [[Rhizosféra]] je tenká vrstvička půdy přiléhající ke kořenům rostlin. Rhizosféru poprvé definoval německý biolog [[Lorenz Hiltner]] v roce [[1904]]. [155] => [156] => Rhizosféra je velmi složité prostředí, kde téměř každá změna vyvolává komplex řetězových reakcí mezi půdou, kořeny rostlin a půdními mikroorganismy. Populace mikroorganismů v rhizosféře je závislá zejména na složení rhizosféry, na vlhkosti a množství kyslíku v půdě. Protože [[kořen]]y rostlin působí jako zdroj organického [[uhlík]]u, je populační hustota mikroorganismů v rhizosféře mnohem vyšší než ve volné půdě.Rhizosférní efekt (rhizosphere effect) – osídlení mikroorganismy je mnohem vyšší ve rhizosféře než ve volné půdě. Relativní vzestup počtu mikroorganismů se udává jako poměr R/S, kde R je počet mikroorganismů v 1 g půdy rhizosféry a S je počet mikroorganismů v 1 g volné půdy. Poměr R/S nabývá hodnot od 5 do 50.BALÍK, Jiří. ''Význam rhizosféry v životním prostředí'' [online]. Praha: ČZU, 2010, s. 39, [cit. 25. 10. 2018]. Dostupné z: www.phytosanitary.org/projekty/2009/projekt4.pdf Mikroorganismy v rhizosféře zvyšují [[rhizodepozice|rhizodepozici]] (uvolňování uhlíku). Rhizodepozice je velice proměnlivá; pro jednoleté rostliny činí asi 40 %, pro lesní stromy, jako je [[douglaska tisolistá]], zpravidla 70 % z množství uhlíku transportovaného do kořenů.BALÍK, Jiří. ''Význam rhizosféry v životním prostředí'' [online]. Praha: ČZU, 2010, s. 19, [cit. 25. 10. 2018]. Dostupné z: www.phytosanitary.org/projekty/2009/projekt4.pdf Četnější tedy bývá populace mikroorganismů v rhizosféře přilehlé ke kořenům stromů než polních plodin (přičemž na mikroorganismy nejbohatší půdy jsou pod [[Bobovité|bobovitými]], chudší pod okopaninami a nejchudší pod obilninami).BURGOVÁ, Jana. ''Rhizosféra'' [online] [elektronický studijní materiál]. Mendelova Univerzita v Brně. Naposledy upraveno 30. června 2014 22.54 [cit. 23. 10. 2018]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=71332 [157] => [158] => Dominantní skupinou mikroorganismů v rhizosféře jsou '''bakterie'''. Vyskytují se tu především [[gramnegativní bakterie]], zatímco ve volné půdě převažují [[grampozitivní bakterie]] (schopné rozkládat i složitější látky z půdní organické hmoty).BURIANOVÁ, Jitka. ''Vliv živinové zátěže na rhizosférní efekt v mokřadních půdách'' [online]. České Budějovice, 2008, s. 15. Magisterská diplomová práce. [Cit. 2018-10-24]. Přístupné z: https://theses.cz/id/qi1yl1/downloadPraceContent_adipIdno_5370 [159] => [160] => Rhizosféra se dělí na vnitřní rhizosféru, vnější rhizosféru (vrstvička půdy v tloušťce asi 0,5 mm), příkořenovou zónu (půda v těsné blízkosti kořenů, asi 1 mm) a širší rhizosféru (půda vzdálenější od kořenů více než 1 mm). Ve vnitřní rhizosféře je nejvyšší tzv. rhizosférní efekt.MILLEROVÁ, Kateřina. ''Vliv růst podporujících rhizosférních mikroorganismů na rostliny.'' Brno, 2012. [63] s. Bakalářská práce. Ved. práce Ing. Jaroslav Záhora, CSc. Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin. [161] => [162] => Většinu přísunu celkového organického uhlíku pro mikrobiální aktivitu rhizosféry představují odumřelé buňky povrchu rostlin a [[Rostlinné pletivo|pletiv]]. I přes značný přísun sloučenin organického uhlíku může být zásobování mikroorganismů živinami (zejména dusíkem) limitováno. Proto zpravidla u nebobovitých rostlin vzroste počet, aktivita a rychlost obratu bakterií rhizosféry po hnojení dusíkem. Limitace množství dusíku je patrně také hlavní důvod '''drastického poklesu''' rychlosti obratu bakterií ve vrstvě půdy přilehlé k povrchu kořene (rhizoplane) [[Brukev řepka|řepky]] (''Brassica napus'') z 9,2 hod. pro rostliny 6 dnů staré na 160 hod. pro rostliny staré 26 dní.BALÍK, Jiří. ''Význam rhizosféry v životním prostředí'' [online]. Praha: ČZU, 2010, s. 39, [cit. 25. 10. 2018]. Dostupné z: www.phytosanitary.org/projekty/2009/projekt4.pdf [163] => [164] => Interakce půdních [[mikroorganismus|mikroorganismů]] a rostlin může být neutrální nebo rostlinám prospěšná ([[symbióza|symbiotická]] fixace [[dusík]]u, [[mykorhiza]], [[biokontrola|biokontrolní organismy]], podpora růstu rostlin) nebo škodlivá – např. [[parazitismus]]: houba [[václavka]] (''Armillaria'') odebírá rostlině [[Asimilace (biologie)|asimiláty]]. Mikroorganismy žijící v [[rhizosféra|rhizosféře]] se podílejí mj. na [[mikrobiální degradace|mikrobiální degradaci]] (viz výše). [165] => [166] => == Důsledky činnosti člověka == [167] => Zemědělská činnost prohlubuje osídlený [[půdní profil]]. Zatímco na loukách a pastvinách se většina drobnější půdní fauny soustředí v několika horních centimetrech půdy, na poli bývá přítomna v pozoruhodných počtech i v hloubce několika desítek centimetrů. Obracením půdy orbou se dostává odumřelá [[Organická látka|organická]] hmota do větší hloubky a je zajištěn i přístup vzduchu. Početnost organismů v půdě se může zvýšit také aplikací [[Organická látka|organického]] hnojivaSCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 39, 41. ([[hnůj]], [[kompost]], [[močůvka]], [[hnojůvka]]). [168] => [169] => '''Ovšem''' zemědělskou činností se zvyšuje riziko vysychání horní vrstvy půdy. Dochází i k narušení půdních společenstev, k přenesení organismů do takové hloubky, jejímž podmínkám nejsou organismy přizpůsobeny. Celková hustota půdních organismů tak může být navzdory větší hloubce osídlení nízká. Kromě narušení půdního prostředí mechanickými změnami ([[orba|orbou]], zhutněním) může být zvýšená [[mortalita]] organismů také důsledkem odvodnění pozemku, aplikací hnojiv, vápna, [[pesticidy|pesticidů]], [[kontaminace]] [[jed|toxickými látkami]] atd. [170] => [171] => Příkladem negativní činnosti člověka je masové používání [[pesticidy|pesticidů]] v ČR ve druhé polovině 20. století, kvůli kterému zmizely z naší přírody nebo jsou ohroženy desítky druhů [[hmyz|entomofauny]]. [[DDT]] používané od 50. do poloviny 70. let 20. století je těžko odbouratelný [[Perzistentní organická látka|perzistentní]] a [[bioakumulace|bioakumulativní]] [[jed]], který se hromadí ve vrcholných článcích [[potravní řetězec|potravního řetězce]] (člověk a [[Masožravec|masožravci]]). Namísto prvoplánového „vítězství zemědělců a lesníků nad škůdci“ s sebou neslo užívání DDT poškozování přírodního prostředí a někdy poškození nenávratné. [172] => [173] => [[Vliv člověka na životní prostředí|Antropogenními zásahy]] – [[Zemědělství|zemědělskou]] činností, [[těžební průmysl|těžebním]] a [[zpracovatelský průmysl|zpracovatelským průmyslem]], dopravou aj. – je půdní prostředí ovlivňováno do té míry, že může docházet k narušení celých [[ekosystém]]ů. K rizikovým vstupům látek do půdy patří také kaly z čistíren odpadních vod.ČESKO. Ministerstvo životního prostředí. ''Zpráva o životním prostředí ČR 2016''. Praha: MŽP, [31. 10. 2017], s. 168. {{ISBN|978-80-87770-29-0}}. Znehodnocenou půdu již nelze využít k původnímu účelu, lze ji pouze částečně [[rekultivace|rekultivovat]], částečně jí vrátit přirozený ráz. [174] => [175] => '''Půda je neobnovitelným přírodním zdrojem'''; je plošně omezena, a proto ochrana a zachování jejích ekologických funkcí patří ke státní strategii. (Evropská charta o půdě vyhlášená Evropskou radou v roce 1972. Zdůrazňuje význam půdy jako [[biofyzika|biofyzikální]] složky [[životní prostředí|životního prostředí]].)PAVLÍKOVÁ, Irena. ''Environmentální aspekty ochrany vod a půd: studijní opora.'' Ostrava: VŠB-TUO, FMMI, 2013, s. 80, 86. {{ISBN|978-80-248-3346-0}}. [176] => [177] => == Související obory == [178] => Organismy žijící v půdě zkoumá biologický obor [[pedobiologie]]; zabývá se půdní biologií. Edafon je předmětem zájmu odborníků z oboru zemědělství, lesního hospodářství a interdisciplinárního oboru [[ekologie]]. Úzce souvisí s [[pedologie|pedologií]], naukou o půdě. S informacemi o edafonu pracuje řada hraničních oborů. Pro zajímavost: slovník přírodních věd z roku 1940 uvádí, že „Studiem edafonu se zabývá souborně biologie půdy (edafologie, geobiologie), v jejímž rámci se věnuje mikroorganismům půdní mikrobiologie či pedomikrobiologie.“KAVINA, Karel, ed., a kol. ''Naučná encyklopedie: slovník přírodních věd. 1. díl, svazek II. D–F.'' Praha: Josef Elstner, 1940. Nestránkováno, sloupce 1345–2774, 11 listů obrazových příloh. [179] => [180] => == Názvosloví == [181] => Názvosloví, které se v jednotlivých souvisejících oborech v současnosti užívá, příp. preferuje, se může lišit. Liší se také názvosloví užívané v odborné literatuře 19. a 20. století od názvosloví preferovaného či zaváděného po roce 2000. Vysvětlením může být jednak příklon k latině vs. angličtině, jednak nové poznatky související s rozvojem molekulární [[fylogenetika|fylogenetiky]] a molekulární [[taxonomie]]. [182] => [183] => Protože termín edafon pochází z řeckého ''edaphon'', je z historického důvodu užívaný v němčině a užívá se v maďarštině, slovenštině, francouzštině, portugalštině, rumunštině, ukrajinštině (едафон). Rusky эдафон, ale neužívá se.
[184] => V současné (2013) odborné literatuře psané anglicky se pojem edafon příliš neužívá, nahrazují jej spíše pojmy '''půdní organismy''' (soil organisms) či '''půdní živěna''' (soil biota). Důvodem je patrně obecnější srozumitelnost, ovšem jednoslovný pojem má jistě svůj půvab. [185] => [186] => V souvislosti s organismy řazenými do edafonu se užívají mj. pojmy '''hypogeický''' (z řec. ''hypo-'' spodní, ''geo-'' země) čili podzemní, '''epigeický''' (z řec. ''epi-'' nad, při, na, na povrchu, ''geo-'' země) čili žijící na povrchu půdy (soubor živočichů žijících povrchu půdy, příp. ve svrchní vrstvě je '''epigeon'''), '''terikolní''', '''terikol''' (z lat. ''terra'' – zem, země) čili vázaný na život v půdě. Latinské ''edaphicus'' znamená půdní; edafické společenstvo je půdní společenstvo.HUDECZEK, Věslav. Hypogeický. In: ''BioLib.cz'' [online]. ©1999–2018 [cit. 3. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id4338/MAŇAS, Michal. Epigeické. In: ''BioLib.cz'' [online]. ©1999–2018 [cit. 3. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id2508/MACH, Jaroslav. Terikolní. In: ''BioLib.cz'' [online]. ©1999–2018 [cit. 3. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id4338/JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999, s. 32. {{ISBN|80-7168-644-1}}. (Proto také slovní spojení „půdní edafon“ je [[pleonasmus]].) [187] => [188] => == Poznámky == [189] => [190] => [191] => == Odkazy == [192] => [193] => === Reference === [194] => [195] => [196] => === Literatura === [197] => * BALÍK, Jiří. ''Význam rhizosféry v životním prostředí'' [online]. Praha: ČZU, 18. 1. 2010 11.28:16. 63 s., [cit. 24. 10. 2018]. Dostupné z: www.phytosanitary.org/projekty/2009/projekt4.pdf [198] => * BRIONES, María Jesús I. Soil fauna and soil functions: a jigsaw puzzle. ''Frontiers in Environmental Science'' [online]. 22 April 2014, vol. 2, s. 7 [cit. 17. 12. 2018]. ISSN 2296-665X. [[Digital object identifier|DOI]]: 10.3389/fenvs.2014.00007. Dostupné také z: https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fenvs.2014.00007/full [199] => * BURIANOVÁ, Jitka. ''Vliv živinové zátěže na rhizosférní efekt v mokřadních půdách'' [online]. České Budějovice, 2008. [52] s. Magisterská diplomová práce. Ved. práce Mgr. Eva Kaštovská, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. [Cit. 2018-10-24]. Přístupné z: https://theses.cz/id/qi1yl1/downloadPraceContent_adipIdno_5370 [200] => * ČESKO. Ministerstvo životního prostředí. Zpráva o životním prostředí České republiky 2016. Praha: MŽP, [31. 10. 2017]. 321 s. {{ISBN|978-80-87770-29-0}}. [201] => * DEDEK, Pavel a HORAL, David. O nesmrtelnosti tématu „chroust“. ''Ochrana přírody'' [online]. 2015, č. 3. 14. 9. 2015 [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/o-nesmrtelnosti-tematu-chroust/ [202] => * DUFEK, Dominik. ''Terénní cvičení se zaměřením na půdní biologii.'' Praha, 2011. 99 s. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Jan Mourek, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra učitelství a didaktiky biologie. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/87592/ [203] => * DUNGER, Wolfram. ''Tiere im Boden.'' 3., neubearb. Aufl. Wittenberg Lutherstadt: Ziemsen, 1983. 280 s. Die neue Brehm-Bücherei, [sv.] 327. ISSN 0138-1423. [204] => * [ELBL, Jakub]. ''Mikroorganismy jako indikátory stavu půdního prostředí'' [online]. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, 2014. Zpřístupněno studujícím 15. 12. 2014 [cit. 24. 10. 2018]. Vytvořeno v rámci řešení programu CZ.1.07/2.2.00/28.0020: Inovace studijních programů AF MENDELUS směrem k internacionalizaci studia. Koordinátor projektu doc. Ing. Jiří SKLÁDANKA, Ph.D. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/print.php?page=3407&typ=html [205] => * ELBL, Jakub; KINTL, Antonín a PLOŠEK, Lukáš. Neviditelný život v půdě. In: ''Příroda.cz'' [online]. 5. června 2014 [cit. 6. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=2623 [206] => * GRYNDLER, Milan; MIKO, Ladislav; REJŠEK, Klement a ŠANTRŮČKOVÁ, Hana. Život v půdě. 1. Čtvrtý rozměr bedrušek a škrobáků. ''Vesmír.'' 2006, roč. 85, 212, č. 4, s. [212]–219. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-4/zivot-pude.html [207] => * GRYNDLER, Milan; MIKO, Ladislav; REJŠEK, Klement a ŠANTRŮČKOVÁ, Hana. Život v půdě. 2. Čtvrtý rozměr bedrušek a škrobáků. ''Vesmír.'' 2006, roč. 85, 212, č. 5, s. 284–290. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-5/zivot-pude.html [208] => * HEJNÝ, Slavomil. Edafon. In: ''Zahradnický slovník naučný. 2 H–Č.'' Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1996, s. 182. {{ISBN|80-85120-51-8}}. [209] => * HRABÁK, Rudolf. Za doc. Ing. Dr. Jaroslavem Pelikánem, DrSc., učitelem obecné ekologie na VFU Brno. ''Vita Universitatis: časopis Veterinární a farmaceutické univerzity Brno''. 2010, č. 3, s. 32. ISSN 1803-3830. Dostupné také z: https://www.vfu.cz/files/vu_2010_3.pdf [210] => * JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. ''Ekologický slovník terminologický a výkladový.'' Praha: Fortuna, 1999. 144 s. {{ISBN|80-7168-644-1}}. [211] => * KEVAN, Douglas Keith McEwan. ''Soil animals.'' New York: Philosophical Library, 1962. 237 s. Aspects of zoology series. [212] => * MACKOVÁ, Jana a ELHOTTOVÁ, Dana. Edafon – živý svět pod našima nohama. In: PETŘÍK, Petr, ed., MACKOVÁ, Jana, ed. a FANTA, Josef, ed. ''Krajina a lidé.'' Praha: Academia, 2017, s. 32–34. Průhledy, sv. 17. {{ISBN|978-80-200-2695-8}}. [213] => * MENTA, Cristina. Soil Fauna Diversity – Function, Soil Degradation, Biological Indices, Soil Restoration. Submit. December 2nd 2011, reviewed June 27th 2012, published August 29th 2012. DOI: 10.5772/51091. Přístup k PDF z: https://www.intechopen.com/books/biodiversity-conservation-and-utilization-in-a-diverse-world/soil-fauna-diversity-function-soil-degradation-biological-indices-soil-restoration [214] => * NOVÁK, Václav; KÁŠ, Václav; NOSEK, Josef. ''Živěna půdní (edafon)''. Praha : SZN, 1959. [215] => * NOVÁKOVÁ, Alena. Půdní houby – významná komponenta půdní mikrobioty. ''Ochrana přírody'' [online]. 2021, č. 5. (28. 10. 2021), s. 8–11. [Cit. 17. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/pudni-houby/ [216] => * [Pavel.] ''Definice, význam a funkce půdy – pomůcka OPVK'' [Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost] [online]. [Brno]: [Centrum informačních technologií, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno], [2011]. Nestr. [20 s.]. [07 2011] [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z: https://cit.vfu.cz/ivbp/wp-content/uploads/2011/07/Definice_vyznam_a_funkce_pudy.pdf [217] => * PAVLÍKOVÁ, Irena. ''Environmentální aspekty ochrany vod a půd: studijní opora.'' Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství, 2013. 114 s. {{ISBN|978-80-248-3346-0}}. Dostupné také z: http://katedry.fmmi.vsb.cz/Modin_Animace/Opory/01_Procesni_inzenyrstvi/07_Environmentalni_aspekty_ochrany_vod_a_pud/Pavlikova_Enviromentalni_aspekty_ochrana_vod_a_pud.pdf [218] => * PETR, Jaroslav. Škůdce se chrání před postřikem bakterií. In: ''VTM.E15'' [online]. ©2018 [2. 12. 2018]. Dostupné z: http://vtm.e15.cz/skudce-se-chrani-pred-postrikem-bakterii [219] => * PETRÁČKOVÁ, Věra a kol. ''Akademický slovník cizích slov.'' Praha: Academia, 1997. 834 s. {{ISBN|80-200-0607-9}}. [220] => * RICHTER, Rostislav. Biologická činnost půdy. In: ''MZLU v Brně'' [online]. Poslední aktualizace 25. 06. 2004 10:44 [cit. 30. 12. 2018]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/vyziva_rostlin/html/agrochemie_pudy/edafon.htm [221] => * ROSICKÝ, Bohumír. Zemřel akademik Josef Kratochvíl (6. 1. 1901–17. 2. 1992). ''Živa.'' 1992, č. 3, s. 141. [222] => * RUSEK, Josef [223] => ** Vhledy do půdy. ''Živa.'' 2008, č. 2, s. 94. ISSN 0044-4812. [224] => ** Živá půda (1) Bohatost a rozmanitost života v půdě. ''Živa.'' 2000, č. 1, s. 25–27. ISSN 0044-4812. [225] => ** Živá půda (2) Diverzita a funkce půdní mikroflóry. ''Živa.'' 2000, č. 2, s. 73–75. ISSN 0044-4812. [226] => ** Živá půda (3) Ekofyziologie půdních živočichů a teplota. ''Živa.'' 2000, č. 3, s. 121–124. ISSN 0044-4812. [227] => ** Živá půda (4) Ekofyziologie půdních živočichů a voda. ''Živa.'' 2000, č. 4, s. 169–172. ISSN 0044-4812. [228] => ** Živá půda (5) Sukcesní vývoj půdy a ekosystémů. ''Živa.'' 2000, č. 5, s. 217–221. ISSN 0044-4812. [229] => ** Živá půda (6) Bez života není půda více půdou. ''Živa.'' 2000, č. 6, s. 267–269. ISSN 0044-4812. [230] => * SÁŇKA, Milan a MATERNA, Jan. Indikátory kvality zemědělských a lesních půd ČR. ''Planeta.'' 2004, roč. XII, č. 11. 84 s. Dostupné také z: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/CEFFC9BDDD360E2EC1256FAF0040EEF6/$file/indikatory_el.pdf{{Nedostupný zdroj}}. [231] => * SCHAEFER, Matthias. ''Wörterbuch der Ökologie.'' 5. neu bearbeitete und erweiterte Auflage. Heidelberg : Spektrum Akademischer Verlag, 2012. 379 s. {{ISBN|9783827425614}}. [232] => * SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. ''Úvod do půdní biologie.'' Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie, 2013. 60 s. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20181020052949/http://www.ekologiauk.sk/wp-content/uploads/2018/05/SkriptumPedobiologie_1-1.pdf [233] => * SMRŽ, Jaroslav. Půdní fauna. In: BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. '' Fauna Bílinska.'' Praha: Grada, 2000, s. 23–33. {{ISBN|80-7169-695-1}}. [234] => * SMRŽ, Jaroslav. ''Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů.'' Praha: Karolinum, 2015. 192 s. {{ISBN|978-80-246-2258-3}}. [235] => * ŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. ''Živá půda: výzkumný program Rozmanitost života a zdraví ekosystémů'' [online]. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v.v.i., pro Kancelář Akademie věd ČR, 2015 [cit. 17. 12. 2018]. 78 s. Strategie AV21. [Obsahuje slovníček pojmů.] {{ISBN|978-80-200-2567-8}}. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda [236] => * TUF, Ivan H. ''Praktika z půdní zoologie'' [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 91 s. Skripta + 1 CD. {{ISBN|978-80-244-3479-7}}. [Cit. 4. 11. 2018]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/285577432_Praktika_z_pudni_zoologie [237] => * TUF, Ivan Hadrián. ''Půdní fauna.'' Olomouc, 2017. 172 s. Habilitační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. [238] => [239] => === Související články === [240] => * [[bezorebné obdělávání půdy]] [241] => * [[biologická fixace dusíku]] [242] => * [[společenstvo|biocenóza]] [243] => * [[biomasa]] [244] => * [[členovci]] [245] => * [[organické zemědělství|ekologické zemědělství]] [246] => * [[ekosystém]] [247] => * [[geobiologie]] [248] => * [[geomikrobiologie]] [249] => * [[biologická fixace dusíku|hlízkovité bakterie]] [250] => * [[klasifikace eukaryot]] [251] => * [[klasifikace virů]] [252] => * [[klasifikace živočichů]] [253] => * [[koloběh uhlíku]] [254] => * [[společenstvo#Rozdělení společenstva|mikrobiocenóza]] [255] => * [[organické zemědělství]] [256] => * [[populace]] [257] => * [[poškození rostlin půdní reakcí]] [258] => * [[půdní agregát]] [259] => * [[diagnostický půdní horizont]] [260] => * [[rhizosféra]] [261] => * [[Roundup]] [262] => * [[sněžnice matná#ekologie]] [263] => * [[společenstvo]] [264] => * [[taxonomická kategorie]] [265] => * [[těžební průmysl a životní prostředí]] [266] => * [[zemědělská půda]] [267] => [268] => === Externí odkazy === [269] => * 1 [https://kramerius.lib.cas.cz/client/index.vm?page=doc&q=&page=doc&rows=#pid=uuid:d8957136-f0b9-470d-a87c-fd8e0c29449c;pmodel=periodicalitem;hist=4 Život v půdě. 1. Čtvrtý rozměr bedrušek a škrobáků. ''Vesmír.'' 2006, č. 4.] [270] => * 2 [https://kramerius.lib.cas.cz/client/index.vm?page=doc&q=&page=doc&rows=#pid=uuid:71c19e44-772a-4af3-9941-41066aff8fab;pmodel=periodicalitem;hist=4 Život v půdě. 2. Čtvrtý rozměr bedrušek a škrobáků. ''Vesmír.'' 2006, č. 5.] [271] => * 3 [https://www.intechopen.com/books/biodiversity-conservation-and-utilization-in-a-diverse-world/soil-fauna-diversity-function-soil-degradation-biological-indices-soil-restoration názorné obrázky, přístup k PDF: MENTA, Cristina. ''Soil Fauna Diversity''] [272] => * 4 [https://web.archive.org/web/20190101002716/http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=negativni_vlivy_lidske_cinnosti_na_pudu&site=puda Negativní vlivy lidské činnosti na půdu. Vítejte na Zemi…] [273] => * 5 [http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/hnojiva-a-puda/bezpecnost-pudy/registr-kontaminovanych-ploch/ Registr kontaminovaných ploch – přístup k registrům z: Dokumenty a publikace] {{Wayback|url=http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/hnojiva-a-puda/bezpecnost-pudy/registr-kontaminovanych-ploch/ |date=20181231194542 }} [274] => * 6 [https://issar.cenia.cz/ klíčové indikátory stavu životního prostředí, publikace, životní prostředí v krajích] [275] => * 7 [https://is.muni.cz/el/1431/jaro2015/Bi8001/um/Pedobiologie_4_edafon_2015.pdf Edafon – půdní organismy] [276] => * 8 [https://www.frontiersin.org/files/Articles/85955/fenvs-02-00007-HTML/image_m/fenvs-02-00007-g001.jpg Figure 1: Soil fauna size distribution using body length as a classifying criterion] [277] => * 9 Edafon = půdní organismy [online]. [Brno]: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie, 2017. Nestr. [172 s.]. Modularizace výuky evoluční a ekologické biologie CZ.1.07/2.2.00/15.0204. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1431/jaro2017/Bi8001/um/Pedobiologie_4_edafon_2017.pdf [Interní materiál určený k orientaci studujících v problematice. Kompilace; převážně neuvedeni autoři textů a prameny, z nichž je čerpáno, ani autoři výzkumů, fotografií, schémat, tabulek aj. čili nepoužitelné jako pramen, ale výborné k orientaci v problematice půdních organismů.] [278] => * 10 [https://web.archive.org/web/20160429200647/http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=29 Potravní řetězce] [279] => [280] => {{Pedologie}} [281] => {{Autoritní data}} [282] => [283] => {{Portály|Příroda}} [284] => [285] => [[Kategorie:Organismy]] [286] => [[Kategorie:Pedologie]] [287] => [[Kategorie:Ekologie]] [] => )
good wiki

Edafon

Edafon (z řeckého edaphon, ἔδαφος), dříve živěna půdní je společenstvo organismů žijících v půdě. Edafon představuje 1 % až 10 % organické hmoty v půdě.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'bakterie','houby','Organická látka','ekosystém','mikroorganismus','hmyz','uhlík','stonožky','žížaly','společenstvo','ekologie','řasy'

Bakterie

Ekologie

Ekologie je vědní disciplína, která se zabývá studiem vzájemného vztahu mezi organismy a jejich životním prostředím.

Ekosystém

Ekosystém je dynamický komplex vzájemně provázaných živých organismů a neživých faktorů prostředí, který vytváří stabilitu a autoregulaci.

Hmyz

Houby

Houby jsou skupina organismů patřících mezi heterotrofní eukaryoty.

Mikroorganismus

Mikroorganismus je malá živá jednotka, která není viditelná pouhým okem.

Řasy

Řasy jsou jednobuněčné nebo mnohobuněčné organismy, které mohou být nalezeny ve sladkých nebo slaných vodách, na povrchu tůní nebo na suchých površích.

Společenstvo

Stonožky

Uhlík

Uhlík je chemický prvek s atomovým číslem 6 a chemickým symbolem C, který je základním stavebním prvkem veškerého živého materiálu na Zemi.

Žížaly