Array ( [0] => 15493785 [id] => 15493785 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Erinaceus [uri] => Erinaceus [3] => Erinaceus europeaus (DarkAn9el).jpg [img] => Erinaceus europeaus (DarkAn9el).jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Erinaceus, známý také jako ježek, je fascinující rod savců, který patří do čeledi ježkovitých (Erinaceidae). Tito malí, spíše noční obyvatelé zahrad a lesů jsou inspirováním příkladem adaptace na různé přírodní podmínky. Ježci jsou rozšířeni v Evropě, Asii a v severní Africe, kde obývají různé typy prostředí, jako jsou křovinaté oblasti, lesy a zahrady. Vynikají svým charakteristickým vzhledem, který se vyznačuje pokryvem zpevněných štětin, což je přirozená obranná adaptace, která jim poskytuje ochranu před predátory. Když se cítí ohroženi, dokáží se stočit do ochranného klubíčka, což je jedním ze znaků jejich pozoruhodných adaptačních schopností. Ježci hrají důležitou roli v ekosystémech jako rozptylovači a predátory různých škůdců. Jejich pestrá strava se skládá z hmyzu, červů a dalších drobných bezobratlých, což přispívá k udržování rovnováhy v přírodě. Zároveň jsou oblíbenými tvářemi v zahradách, kde pomáhají regulovat populaci hmyzu. Navzdory některým výzvám, jako jsou úbytek přirozeného habitat či nebezpečí z dopravy, se ježci adaptují a nacházejí nové cesty, jak přežít a prosperovat v blízkosti lidských sídel. Ochrana těchto roztomilých stvoření je důležitá a vyžaduje společné úsilí všech, kteří chtějí zachovat biodiverzitu a podporovat harmonii mezi přírodou a lidmi. Ježci nám připomínají hodnotu přírody a její složitosti, a skrze jejich příběh se učíme oceňovat různorodost života na naší planetě. [oai_cs_optimisticky] => Erinaceus, známý také jako ježek, je fascinující rod savců, který patří do čeledi ježkovitých (Erinaceidae). Tito malí, spíše noční obyvatelé zahrad a lesů jsou inspirováním příkladem adaptace na různé přírodní podmínky. Ježci jsou rozšířeni v Evropě, Asii a v severní Africe, kde obývají různé typy prostředí, jako jsou křovinaté oblasti, lesy a zahrady. Vynikají svým charakteristickým vzhledem, který se vyznačuje pokryvem zpevněných štětin, což je přirozená obranná adaptace, která jim poskytuje ochranu před predátory. Když se cítí ohroženi, dokáží se stočit do ochranného klubíčka, což je jedním ze znaků jejich pozoruhodných adaptačních schopností. Ježci hrají důležitou roli v ekosystémech jako rozptylovači a predátory různých škůdců. Jejich pestrá strava se skládá z hmyzu, červů a dalších drobných bezobratlých, což přispívá k udržování rovnováhy v přírodě. Zároveň jsou oblíbenými tvářemi v zahradách, kde pomáhají regulovat populaci hmyzu. Navzdory některým výzvám, jako jsou úbytek přirozeného habitat či nebezpečí z dopravy, se ježci adaptují a nacházejí nové cesty, jak přežít a prosperovat v blízkosti lidských sídel. Ochrana těchto roztomilých stvoření je důležitá a vyžaduje společné úsilí všech, kteří chtějí zachovat biodiverzitu a podporovat harmonii mezi přírodou a lidmi. Ježci nám připomínají hodnotu přírody a její složitosti, a skrze jejich příběh se učíme oceňovat různorodost života na naší planetě. ) Array ( [0] => {{Neověřeno}} [1] => {{Taxobox [2] => | jméno = Ježek [3] => | obrázek = Erinaceus europaeus LC0119.jpg [4] => | popisek = Ježek západní [5] => | velikost obrázku = 250px [6] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [7] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [8] => | podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata) [9] => | třída = [[savci]] (Mammalia) [10] => | řád = [[hmyzožravci]] (Eulipotyphla) [11] => | čeleď = [[ježkovití]] (Erinaceidae) [12] => | podčeleď = [[ježkové]] (Erinaceinae) [13] => | rod = '''Erinaceus''' [14] => | rod popsal = [[Carl Linné]], [[1758]] [15] => | druhotné dělení = Druh [16] => | podřazené taxony = [17] => * ''E. amurensis'' [18] => * ''E. concolor'' [19] => * ''E. europaeus'' [20] => * ''E. roumanicus'' [21] => }} [22] => '''Ježek''' (''Erinaceus'') je rod, který zahrnuje čtyři druhy [[Živočichové|živočichů]] z řádu [[hmyzožravci|hmyzožravců]] (Eulipotyphla), kteří jsou jednou z nejstarších vývojových skupin [[Savci|savců]]. První zástupci hmyzožravců se objevili na [[Země|Zemi]] už v [[Mezozoikum|druhohorách]], ježkům podobné druhy pak na konci [[Křída|křídy]], přičemž původ vlastních ježků spadá do období [[eocén]]u (cca před 56 až 44 miliony let). [23] => [24] => == Bodliny == [25] => [[Soubor:Hedgehog sting in SEM, 20x.GIF|náhled|vlevo|Ježčí bodlina pod [[Rastrovací elektronový mikroskop|rastrovacím elektronovým mikroskopem]] („SEM“), zvětšení 20x]] [26] => [[Soubor:Piquants hérisson.JPG|náhled|vpravo|Bodliny]] [27] => [[Soubor:Hedgehog sting in SEM, 200x.GIF|náhled|vlevo|Ježčí bodlina pod SEM, zvětšení 200x]] [28] => [[Soubor:Jež.JPG|190px|náhled|vpravo|Ježek schoulený do klubíčka]] [29] => [30] => [[Trup (anatomie)|Tělo]] dospělého ježka kryje na hřbetě a na bocích 6000–8000 [[bodlina|bodlin]]. Vznikly splynutím a přeměnou [[srst|chlupů]], jsou 2–3 cm dlouhé, ve střední části 1–2 mm široké a po celé délce odlehčené vzduchovými komůrkami. Bodliny vybíhají v pevnou ostrou špičku, kořenem jsou vrostlé do [[Pokožka (živočichové)|pokožky]] a pomocí podkožních [[sval]]ů se mohou v libovolném směru sklápět.{{Citace monografie [31] => | příjmení = Warwick [32] => | jméno = Hugh [33] => | příjmení2 = [34] => | jméno2 = [35] => | titul = Hedgehog [36] => | url = https://books.google.cz/books?id=wtmKAwAAQBAJ&dq=warwick+hedgehog&hl=cs&source=gbs_navlinks_s [37] => | vydání = [38] => | vydavatel = Reaktion Books [39] => | místo = London [40] => | rok = 2014 [41] => | počet stran = 204 [42] => | strany = [43] => | isbn = 9781780233154 [44] => | poznámka = Google-Books-ID: wtmKAwAAQBAJ [45] => | jazyk = en [46] => }} Ve svalovině drží tak pevně, že i z mrtvého ježka je lze stěží vytáhnout. Podobně jako [[srst]] se i bodliny ježkům vyměňují, avšak jednotlivě a v delším intervalu (18 měsíců). Zbývající části těla – [[noha|nohy]], [[břicho]], hrdlo, [[krk]] i část [[hlava|hlavy]] kryjí tuhé a řídké [[Srst|chlupy]]. Hrubá srst při teplém [[počasí]] rychle schne, a proto se ježkové mohou bez větších následků brodit v blátě či ve vlhké [[tráva|trávě]]. [47] => [48] => Ježek dokáže svou bodlinatou ochranu znamenitě využívat. Zaznamená-li něco podezřelého, v první fázi bodliny naježí a očekává, co se bude dít. Pokud se nebezpečí stupňuje, v mžiku se promění v ostnitou [[koule|kouli]], do které není snadné se dostat. Ponechá si jen otvor naspodu, aby se neudusil. Takto dokáže setrvat i několik hodin, dokud stav ohrožení trvá. [49] => [50] => V [[Čeleď|čeledi]] ježkovitých se nenacházejí výhradně hmyzožravci s ostnitým šatem – patří do ní i pět [[Asie|asijských]] druhů [[srstín]]ů, kteří mají normální i když hrubou srst. Vypadají jako [[krysa|krysy]] nebo [[myš]], zatímco chováním připomínají [[Rejsek obecný|rejsky]]. Naopak ne všechna zvířata s bodlinatým šatem patří mezi ježky. [[Dikobraz]]a pojí s ježkem pouze přítomnost bodlin, ale [[bodlín ježkovitý]] nebo [[bodlín Telfairův]] mají podstatně více podobných či shodných znaků. Tito [[hmyzožravci]] patří do jiné starobylé čeledi [[Bodlínovití|bodlínovitých]] (Tenrecidae) a obývají pouze [[Madagaskar]]. Ve stavu ohrožení se rovněž stáčejí do klubíčka, avšak chybí jim silný podkožní [[sval]]. Ani [[Austrálie|australská]] [[ježura australská|ježura]] a [[Nová Guinea|novoguinejská]] [[paježura]] nemají s ježky nic společného. Jedná se o primitivní [[ptakořitní|ptakořitní savce]]. [51] => [52] => == Ježci v Česku == [53] => Všichni ježkové jsou obyvateli Starého světa ([[Eurasie]] a [[Afrika|Afriky]]), jinde se nevyskytují, pokud nebyli vysazeni člověkem, jako například na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]]. Zoologové je rozlišují přinejmenším do 15 druhů, z nichž se v Česku vyskytují dva velmi podobně vypadající druhy. Jedná se o [[ježek západní|ježka západního]] a [[ježek východní|ježka východního]] [54] => [55] => Ježci se dokázali sžít i s kulturní krajinou a místo v lesích či na křovinatých stráních je nyní spíše zastihneme v okolí osad, [[vesnice|vesnic]], rovněž v parcích a zahradách, na pokraji a uvnitř velkých [[město|měst]]. [56] => [57] => == Smysly == [58] => [[Soubor:Orizo5.jpg|240px|náhled|Ježek západní]] [59] => [60] => === Čich === [61] => Na svých potulkách se ježek nechová nijak obezřetně – šustí, funí a hlasitě očichává vše kolem sebe, stále rozhrabuje listí nebo hrabanku a zdviženým rypáčkem větří do vzduchu a vše kolem sebe kontroluje. Špičku čumáčku mu neustále zvlhčuje zvláštní [[tekutina]] vylučovaná [[nos]]ní [[sliznice|sliznicí]]. Mimo to má funkční přídatný čichový [[orgán]] na horním patře v [[ústní dutina|ústní dutině]] (tzv. [[Jacobsonův orgán]]), který u většiny ostatních [[Savci|savců]] v různé míře zakrněl. Vypadá jako malá jamka a je vlastně dědictvím po [[plazi|plazech]], u nichž je výrazněji vyvinut. Význam [[čich]]u v životě ježků potvrzují i velké čichové laloky na jejich [[mozek|mozku]]. [[Žížaly|Žížalu]] nebo jinou lákavou pochoutku ucítí na tři centimetry v zemi. [62] => [[Soubor:Erinaceus-europaeus 3.jpg|200px|náhled|vlevo|Ježek západní]] [63] => [64] => === Zrak === [65] => [[oko|Oči]] ježků leží hodně po stranách hlavy a zajišťují široké [[zorné pole]]. Přestože jsou dost velké, zrakové schopnosti ježků jsou nevalné. Vidí stejně špatně ve dne i v noci, nanejvýše obrysy a pohybující se objekty, jsou silně [[Krátkozrakost|krátkozrací]] a při dobrých světelných podmínkách snad rozeznávají několik barev. Na konci čenichu ježka se nachází asi deset dalších [[hmat]]ových vousů (tzv. [[vibris]]y). [66] => [67] => === Sluch === [68] => Vedle [[čich]]u napomáhá ježkovi v orientaci nejvíc [[sluch]], zaměřený především na [[zvuk]]y o [[frekvence|frekvenci]] okolo 20 [[Hertz|Hz]].{{Doplňte zdroj}} Běžícího [[Střevlíkovití|střevlíka]] nebo jiného [[brouci|brouka]] zaznamená údajně až na pět metrů, [[Pes domácí|psa]] asi na dvojnásobnou vzdálenost. Dokonce i během zimního spánku si ježek uchovává schopnost vnímat vyšší zvukové podněty z okolí. Přinejmenším některé druhy ježků zaznamenávají (a zároveň vydávají) také [[ultrazvuk|ulrazvuky]] ([[frekvence]] 40–64 k[[Hertz|Hz]] i vyšší). Zatím není zcela jisté, zda je používají ke vzájemnému dorozumívání, zejména mezi [[matka|matkou]] a [[mládě|mláďaty]] (což je obvyklé u řady jiných drobných [[Savci|savců]]), anebo také k [[echolokace|echolokaci]] (jako [[netopýři]] či [[delfínovití|delfíni]]). [69] => [70] => == Denní režim == [71] => [[Soubor:European hedgehog (Erinaceus europaeus).jpg|240px|náhled|vpravo|Ježek západní]] [72] => Ježek prospí asi čtyři pětiny dne. Úkryty opouští po západu [[slunce]] a nejčilejší bývá mezi 9. hodinou večerní a půlnocí, a potom ještě kolem 3. hodiny ranní. V [[léto|létě]] věnuje ježek nejvíc času obživě (45 %) a činnostem souvisejícím s [[rozmnožování]]m (např. hledání partnerů) nebo výchově mláďat (30 %), zhruba 15 % času mu zaberou různé přesuny mezi úkryty a hlavními lovišti potravy a jen asi 10 % připadá na odpočinek. [73] => [74] => Dlouho převažovalo mínění, že ježci toho moc nenachodí a že se zdržují v nevelkém okruhu okolo úkrytu. Díky malým vysílačkám umístěným pod kůži musel být tento názor poupraven. Za noc průměrně urazí 700–1500 metrů, přičemž největší zaznamenaná vzdálenost, kterou ježek zdolal za jedinou noc, byla 3 kilometry a 140 metrů. [75] => [76] => == Teritorium == [77] => [[Soubor:Hedgehog2.jpg|240px|náhled|vlevo|Ježek v zahradě]] [78] => Území dlouhodobě obývané ježky má rozlohu od 5 do 100 ha (u [[Pohlavnost|samic]] mívá zhruba třetinovou velikost než u [[Pohlavnost|samců]]). Jeho velikost ovlivňuje nabídka potravy a úkrytů, stáří zvířat a také roční období. Na [[jaro|jaře]], v době [[říje]], a na [[podzim]], kdy se ježkové vykrmují na [[zima|zimu]], jsou mnohem pohyblivější, než v ostatních částech roku. Mladí ježkové se po osamostatnění vydávají na delší průzkumné výpravy, než najdou území, na kterém se usadí. Rovněž samci toho více „naběhají“ než samice. [79] => [80] => Ježci jsou samotáři (kromě samic s mláďaty). Území obývaná jednotlivými zvířaty se sice překrývají, avšak k „sousedským hádkám“ dochází zřídka. Jeden ježek respektuje druhého a vzájemným setkáním se pokud možno vyhýbají. Přes zdánlivě nemotornou postavu je ježek pohybově nadaný. Na krátkou vzdálenost dokáže přes nekrytý prostor běžet rychlostí až 9 km/h, normálně v klidu urazí za hodinu přes 200 metrů. Nezastaví ho jen tak nějaká překážka, dokáže přelézt i drátěný plot vysoký 1,5 metru. Kde nepřeleze, tam se podhrabe. [81] => [82] => == Úkryt == [83] => [[Soubor:Erinaceus.europaeus.tracks.jpg|240px|náhled|vpravo|Ježčí stopy v blátě]] [84] => Během roku mívá ježek několik příbytků – letní hnízda, hnízda určená k odchovu mláďat a zimní hnízda. Najdeme je v křoví, pod chrastím a pod většími kameny či padlými kmeny, v rozsedlinách skal, případně pod kůlnami a přístavky. Letní hnízda jednoho ježka jsou od sebe vzdálena 250 – 600 metrů. V horkém létě (v noci nad 16 °C) se obejde ježek bez úkrytu. Ježek východní si hrabe i krátké nory, nanejvýš půl metru dlouhé. Na stavbě zimního hnízda si ježkové dávají víc záležet, neboť v něm stráví 3,5 – 6 měsíců. Jeho stěny jsou neprodyšné a často ho ještě zakryjí vrstvou hrabanky. Stálý vchod nemá, neboť po ulehnutí ježkové vstupní otvor ucpou. [85] => [86] => == Ježčí jídelníček == [87] => [[Soubor:Regenwurm1.jpg|190px|náhled|vlevo|Typickou ježčí stravou je žížala]] [88] => [[Soubor:Igel.JPG|240px|náhled|Ježek západní]] [89] => Původně zoologové považovali ježka za [[všežravec|všežravce]]. Nyní je zřejmé, že [[Živočichové|živočišná]] složka potravy v jeho jídelníčku převládá a zastoupení [[Rostliny|rostlinné]] stravy je okrajové. Kromě výsledků rozboru potravy tomu nasvědčuje stavba trávicího traktu s jednoduchým [[žaludek|žaludkem]], středně dlouhým [[tenké střevo|tenkým střevem]] a zcela chybějícím [[slepé střevo|slepým střevem]]. [90] => Ježek není v potravě vybíravý a většinou se živí nejdostupnějším druhem potravy. [[ekologie|Ekologové]] takové živočichy nazývají [[potravní oportunismus|potravními oportunisty]]. Jeho jídelníček zahrnuje pestrou škálu především na zemi žijících [[bezobratlí|bezobratlých]] živočichů, občas si ho doplní menšími [[obratlovci]] či jejich mláďaty. Hlavní potravou jsou slimáci, žížaly, housenky a brouci, v menší míře malí savci, ptáčata a plazi (včetně hadů). Také [[vejce|vajíčka]] [[ptáci|ptáků]] neponechává ježek bez povšimnutí, s vajíčky většími než 25 mm si však vzhledem k šířce [[čelist]]í neporadí. Ponejvíc ho přitahují násady [[křepelka polní|křepelek]], [[skřivan]]ů, [[Linduška luční|lindušek]], [[kachna|kachen]], [[Racek chechtavý|racků]] a [[bažant]]ů. Obavy myslivců ze ztrát způsobených ježky na bažantích snůškách, případně na mláďatech, však nejsou oprávněné, neboť činí nanejvýše 23 % z celkových ztrát. Jen v malém množství se v [[výkal|trusu]] ježků objevují zbytky rostlinných materiálů, například listů trav, jehličí a semen. [91] => [92] => Složení ježčího jídelníčku se mění podle místa výskytu, během roku i podle stáří zvířat (staří jedinci dávají přednost méně pohyblivé a snadněji dostupné kořisti). Ježek za noc dokáže spotřebovat 50–70 g potravy, tedy zhruba desetinu toho, kolik sám váží. Na podzim, kdy si vytváří tukové zásoby, žere mnohem víc než v létě. Lapené sousto si přidržuje předníma nohama a s neobyčejnou silou drtí [[kost]]i, ulity i [[chitin]]ové schránky hmyzu. [93] => Většina lidí ho považuje zásluhou obrázků [[Josef Lada|Josefa Lady]] za pilného sběrače spadaného ovoce, které si odnáší do pelíšku. Moderní zoologie však tuto [[bajka|bajku]], známou až ze starého [[Řím]]a, s jistotou vyvrátila. Ježek sladké [[ovoce]] v oblibě nemá. Zato mu „pěkně“ voní různé dráždivé látky, mimo jiné i ty, které jsou obsažené v kvasících plodech. Rád se jimi parfémuje tak, že se na „voňavých“ předmětech vyvaluje. Tak se stává, že se mu na bodlinách přichytí list, papír, [[cigareta|cigaretový]] nedopalek nebo [[jablko]]. [94] => [95] => == Rozmnožování == [96] => Naši ježci se rozmnožují jednou (koncem [[jaro|jara]] až počátkem [[léto|léta]]), nanejvýše dvakrát (na [[podzim]]) do roka. Po probuzení ze [[hibernace|zimního spánku]] jsou vyhublí a hladoví, a tak se nejdříve musí dostat „do kondice“. Teprve potom nastane čas k založení nové generace. Po 31–39 dnech [[březost]]i přivádějí [[samice]] první mláďata na svět obvykle kolem poloviny [[červen|června]], druhé pozdní vrhy se rodí v [[září]], výjimečně i v [[říjen|říjnu]]. Ve [[porod|vrhu]] bývá od dvou do devíti mláďat, průměrná velikost [[porod|vrhu]] se pohybuje mezi 4–5 mláďaty. [97] => [98] => Námluvy ježků bývají bouřlivé. Nejprve stojí samce hodně námahy, aby našli samici. Když se stane, že se o jednu ucházejí dva nápadníci, pustí se do rvačky, v níž nechybí kousance ani kopance. Ani potom však nemá vítěz jednoduché pořízení. „Stydlivé“ [[samice|samičky]] se nechávají k „milostným“ hrám dlouho přesvědčovat. Samci na ně všelijak dorážejí, honí je a obíhají, občas dojde i k nějakému úderu [[noha]]ma nebo čenichem. Takto to může trvat několik hodin, během nichž zvířata stále hlasitě supí. [99] => [100] => Vlastní [[Kopulace|páření]] trvá 1–3 minuty a v jedné pozici se může několikrát za sebou opakovat až po dobu 20 minut. Samci nevyznávají věrnost samicím a hned po páření začínají hledat jinou partnerku. Osud potomstva je vůbec nezajímá. [101] => [102] => Ježčata přicházejí na svět slepá a holá, těsně po [[porod]]u jim tělo pokrývá [[růžová]] [[kůže]] s četnými hrbolky od [[bodlina|bodlin]], které jsou hluboce ponořené v silně zbytnělé kůži. Váží 80 g a měří asi 7 cm. Po několika hodinách prorazí jakoby na zkoušku bílé a jen několik milimetrů dlouhé bodliny. Asi za den a půl je nahradí tvrdší ostny, které postupně dorůstají a během dvou týdnů získají typické pruhované zbarvení. V té době ježčata i poprvé prohlédnou, o týden později se vydají na první procházku mimo [[hnízdo]] a ochutnávají první kousky normální potravy. Do té doby sála jen [[mateřské mléko]] obsahující 10 % [[tuky|tuků]], 7 % [[Bílkovina|bílkovin]], přes 2 % [[minerál]]ů, 2,0 % [[sacharidy|sacharidů]] a zbytek [[voda|vodu]]. Třetí, trvalé ostny narostou mladým ježkům až po několika měsících života. Když se [[samice|samici]] narodí víc mláďat, stává se, že je všechna neuživí. Ježčí máma pečuje o potomstvo asi dva měsíce. Zpočátku mláďata starostlivě vodí, ukazuje jak hledat potravu a každou [[noc]] se s nimi navrací do rodného hnízda. Úplné samostatnosti dosáhnou mladí ježkové zhruba při hmotnosti čtvrt kilogramu. [103] => [104] => Pohlavně mladí ježkové dospívají ve věku 9–10 měsíců, jen výjimečně se mladý samec páří už na podzim toho roku, kdy se narodil. [105] => V zajetí se může ježek dožít věku až 10 let, v přírodě nanejvýše 5–6 let. Ve skutečnosti ale jedinci starší 4 let tvoří sotva 9 % (většinou podstatně méně) populací. Největší úmrtnost mají mláďata během první [[zima|zimy]], kdy jich uhyne až 60 %. [106] => [107] => == Zimní spánek == [108] => [[Soubor:Jez 3474.JPG|240px|náhled|vpravo|Ježek západní]] [109] => Zvláštní údobí ježčího života představuje [[zimní spánek]]. Už od konce [[léto|léta]] si hromadí pod [[kůže|kůží]] silnou vrstvu zásobního [[Tuky|tuku]]. Naději úspěšně přestát útrapy zimy mají jedinci s [[hmotnost]]í alespoň 500–700 g, z čehož třetina připadá právě na [[Tuky|tukové]] zásoby. Zásobní tuk se skládá z tzv. hnědé tukové tkáně, uložené především ve hřbetních partiích těla (zajišťuje rychlou potřebu energie při probouzení) a bílé tukové tkáně, ukládající se pod kůží a v tělní dutině (dlouhodobá zásobárna [[energie]]). Ztráta hmotnosti během přezimování činí celkově 20–50 a v přepočtu na den 0,2–0,3 % tělesné hmotnosti. [110] => [111] => Neméně důležitá je volba úkrytu. Zimní hnízda musí být dost důkladná, téměř vodovzdorná a dokonale [[Tepelný izolant|izolující]] od chladu. Měření ukázala, že při kolísání vnější [[teplota|teploty]] v rozmezí −8 až +8 °C se uvnitř pohybuje [[teplota]] od +1 do +5 °C. [112] => [113] => U nás se ježkové ukládají k zimnímu spánku nejčastěji v [[říjen|říjnu]]. Začátek [[hibernace]] obvykle následuje po dlouhodobějším poklesu průměrné teploty [[vzduch]]u pod 10–15 °C, což spolu s prodlužujícími se nocemi vyvolává změny v produkci některých [[hormon]]ů. Zatímco při odpočinku spí ježek polostočený na boku, při zimování se úplně stočí do klubíčka. Když se jeho tělesná teplota postupně sníží z normálních 35–36 °C (průměr 35,4 °C) na 5–8 °C, zapne se „automatické vytápění“, které vyrovnává tepelné ztráty tak dobře, že jeho teplota nikdy neklesne pod nulu – to by zmrzl. Během zimního spánku se počet tepů [[srdce]] sníží ze 200–300 na pouhých 5 za minutu, podobně je tomu i [[Tlak krve|krevním tlakem]] a s [[dýchání]]m, které klesá ze 40–50 výdechů na pouhé 1–2 výdechy za minutu. Celkově se energetické nároky ježčího organizmu sníží během zimního spánku asi na 10 % úrovně v aktivního stavu. Dále dochází i k řadě dalších fyziologických změn – o víc než polovinu se zmenšuje [[slinivka břišní]], smršťují se [[střevo|střeva]], mění se krevní obraz ([[bílá krvinka|bílé krvinky]] se stěhují do [[Lymfatická soustava|lymfatických žláz]]) i obsah různých prvků v [[Krevní plazma|krevní plazmě]] atd. [114] => [115] => Ježčí „odloučení od světa“ však není nepřetržité, v určitých intervalech (5–11 dni) se probouzejí, aniž by opouštěli úkryty. Normální tělesné teploty dosáhne ježek během tří hodin. Stejně tak se ježkové probouzejí při vyrušení nebo náhlém oteplení, což však znamená spotřebu energie navíc. Proto jsou tuhé a na sníh bohaté zimy pro zimní spáče příznivější než mírné zimy, provázené častými oblevami. Po několikanásobném probuzení nakonec ježkové hynou naprostým vyčerpáním ještě před příchodem jara. Celková délka zimního spánku závisí na místních klimatických podmínkách: ve [[Skandinávie|Skandinávii]] ježci zimují 8 měsíců, v [[Německo|Německu]] a u nás 5–6 měsíců a na jihu [[Evropa|Evropy]] jsou čilí po celou zimu. [116] => [117] => == Jak pomáhat ježkům == [118] => {{upravit|neencyklopedická část, na Wikiknihy?}} [119] => [[Soubor:Ixodidae222.jpg|200px|náhled|vlevo|I ježek může chytit [[Klíšťatovití|klíšťata]].]] [120] => [[Soubor:Catflea small.jpg|190px|náhled|vpravo|Průměrný počet je 100 [[Blechy|blech]] na jednoho ježka.]] [121] => Ježek má v přírodě málo přirozených nepřátel. Schopnost stočit se do pichlavé koule mu často zachrání život, neboť odradí mnoho [[Šelmy|šelem]] a [[Predátor|dravců]], pro které by jinak byl lákavým soustem. Ve skutečnosti má jen dva opravdové nepřátele – [[tchoř]]e a [[Výr velký|výra]]. Početné zbytky ježčích kůží, nacházené v norách tchořů a poseté na hnízdištích výrů ukazují, že oba dokážou ježka přelstít. S čím se ovšem ježkové nedokážou vyrovnat, jsou rozmary počasí, zejména časté zimní oblevy nebo silné mrazy bez sněhu. V létě jim nesvědčí déle trvající deště; při promáčení a podchlazení trpí kašlem a [[Průjem|průjmy]]. Pomalý růst a hubnutí ježků mívá zase na svědomí plicní [[Parazitismus|parazit]] [[plicnivka ježčí]]. V některých oblastech napadá 80–90 % dospělé populace ježků. Naproti tomu množství [[klíště|klíšťat]], [[Blechy|blech]] a [[roztoč]]ů, které ježci ve své srsti hostí, žádné vážné nebezpečí neznamená. [122] => [[Soubor:Surveyor-road.JPG|190px|náhled|vpravo|Mnoho ježků nachází smrt na silnicích.]] [123] => [124] => === Ježek a člověk === [125] => Největším nepřítelem ježků je člověk. [126] => * '''Smrtonosné [[silnice]]:''' Ježkové po [[déšť|deštích]] nacházejí na [[asfalt]]u mnoho [[žížala|žížal]] a za nocí se na vyhřátém povrchu zdržuje hodně [[hmyz]]u. I při nejlepší vůli řidičů se mnohdy nedá střetu [[automobil]]u s ježkem zabránit. Více pozornosti je proto třeba věnovat prevenci: v kritických místech snižovat povolenou rychlost, oplocovat [[dálnice]] a zřizovat pod nimi dostatek „podchodů“ pro ježky a další zvířata. [127] => * '''[[Chemizace]] prostředí:''' Neméně významnou příčinou úhynu ježků je nadměrné používání umělých [[hnojivo|hnojiv]] a ochranných přípravků (tzv. [[Pesticidy|pesticidů]]). [128] => * '''[[Vypalování porostů|Vypalování trávy]]:''' Také na vypalování staré trávy na úhorech a stráních mohou ježkové – zvláště na jaře – doplatit životem. [129] => * '''Pasti na ježky:''' Velké nebezpečí představují pro ježky různé výkopy a nekryté jímky. [130] => [131] => Lidé mnohdy nemají o ochraně ježků správnou představu. Většinou ji zužují na záchranu podzimních mláďat, která mají malou naději na přezimování. Péče o ježčí „dorostence“ je jistě záslužná, ale ježkové potřebují víc naši pomoc jinde. Je třeba dbát o pestrou krajinu s dostatkem křovin, remízků a lesíků. Jenom v ní ježkové – a ostatní zvířata – nalézají vhodný životní prostor. Naopak o přikrmování ježků se moc snažit nemusíme. Je to dvousečná zbraň – na jedné straně jim sice pomáhá přestát období nedostatku potravy, nebo rychleji se zotavit po [[zimní spánek|zimním spánku]], ale na straně druhé přináší i nežádoucí efekty: ježkové tloustnou a zpohodlní, přežívají a následně se rozmnožují [[biologie|biologicky]] méněcenní jedinci. Na přikrmovacích místech se zvyšuje i možnost přenosu [[Parazitismus|parazitů]] a [[Infekční onemocnění|infekcí]]. [132] => [133] => === Co si počít s ježkem doma? === [134] => [[Soubor:A Yawn of My Hedgehog (1).jpg|200px|náhled|vpravo|Domeček pro ježka]] [135] => Ujmout se na podzim opuštěného ježečka je snadné. Horší chvilky nastanou, když se pro něj doma hledá umístění. Když si přineseme bodlinatého chovance domů, první, co nás zarazí, bude asi velké množství [[Parazitismus|parazitů]]. K odstranění [[Blechy|blech]] lze použít sprej DIFFUSIL (přípravek se nesmí dostat do [[oko|očí]] a na čumáček). Když je ježek svolný a nechá se sebou manipulovat, můžeme mu ošetřit opatrně i bříško – sprej si nastříkneme na ruku a roztíráme po chlupech. [[Hygiena|Hygienu]] ukončíme koupelí s přídavkem šamponu ORTHOSAN. Malinké ježky do hmotnosti 200 g podobných radovánek ušetříme a nežádoucí cizopasníky jim vyčešeme nad umyvadlem s [[voda|vodou]] jemným suchým dětským kartáčkem na [[vlas]]y. [136] => [137] => Pak je třeba „drobečka“ vykrmit, aby alespoň část [[zima|zimy]] mohl strávit [[zimní spánek|zimním spánkem]]. Jeho přirozený instinkt k zimnímu lenošení zpočátku potlačíme umístěním v prostředí teplejším než panuje venku, a teprve po dosažení [[hmotnost]]i alespoň 700 g mu zimní spánek přenesením do chladné místnosti umožníme. [138] => [139] => Dokrmované mládě umístíme ve větratelné místnosti s teplotou 18–20 °C. Jako obydlí mu dáme dřevěnou bedničku nebo kartónovou krabici se vstupním otvorem asi 10×9 cm a s odnímatelným víkem, vyplněnou zmuchlaným měkkým papírem nebo netřepivými hadříky. Obydlí musí být vysoké alespoň 40 cm, jinak bude ježek přelézat jeho stěny. [140] => [141] => '''Pozor:''' Použití [[polystyren]]u není vhodné, ježci jej okusují a mohli by uhynout. [142] => [143] => ==== Jak krmit ježka? ==== [144] => [[Soubor:Ježek1.jpg|210px|náhled|vlevo|Ježkům dáváme libové [[Hovězí maso|hovězí]] a telecí [[maso]]]] [145] => Ježkům dáváme libové [[Hovězí maso|hovězí]] a telecí [[maso]] – vařené i syrové, uvařené [[Domácí drůbež|drůbeží]] maso, občas vnitřnosti [[játra]], [[slezina|slezinu]], aj.), dále též maso králičí, jehněčí a vařené či syrové [[ryby]] bez kostí. Jako přílohu střídáme vařené těstoviny, [[rýže|rýži]], [[ovesné vločky]] vařené i syrové, vařenou [[mrkev obecná|mrkev]], strouhané tvrdé pečivo, nesladké sušenky i [[Oříšek|ořechová]] jádra. Ježčí hlad s úspěchem utišíme i netučnými a nekořeněnými zbytky z kuchyně, například rizota nebo málo sladkého nákypu. Nejvíc se ježkům zavděčíme, když jim jídelníček občas zpestříme „moučnými červy“ (larvy [[potemník moučný|potemníka moučného]]), [[Cvrček polní|cvrčky]], laboratorními [[Švábi|šváby]] či jiným [[hmyz]]em. Jako „moučník“ neuškodí kousek [[tvaroh]]u, taveného mazlavého [[sýr]]a, burisony či vařená [[vejce]], a nanejvýš jednou týdně 1–2 [[piškot]]y. Jídla pro ježky nevhodná jsou uzené [[ryby]], [[vepřové]] tučné maso, lůj, uzeniny a solená masa, sladkosti, jídla kořeněná, čerstvé pečivo; také tekutá strava – polévky a omáčky – jim neprospívají. [146] => [147] => Péče o ježčí „miminka“ je náročnější. Vyžadují [[teplo]], napájení kapátkem (nebo injekční stříkačkou z umělé hmoty) každé 4 hodiny a po nakrmení masáž bříška a čištění zadečku. Krmíme je Feminarem nebo Sunarem zředěným vývarem z ovesných vloček v poměru asi 2:1. Po dosažení hmotnosti 100 g jim lze už podávat řídkou [[krupicová kaše|krupičnou kaši]] a rozmačkaná vařená kuřecí [[játra]]. Jakmile začnou samostatně přijímat potravu (asi okolo 130 g), převádíme je postupně na normální potravu dospělých ježků, obohacenou ve větší míře [[vitamín]]ovými a nerostnými přísadami (Spofavit, Pangamin, Roboran). K pití jim dáváme výhradně vodu – převařenou nebo odstátou, v misce ji denně vyměňujeme. Zásadně ježkům nedáváme čerstvé ani kondenzované [[mléko]]. Používáme zvlášť misku na suché a masité krmivo i na vodu. Misky by měly být dostatečně masivní a těžké, aby je ježkové nepřevraceli. [148] => [149] => == Odkazy == [150] => [151] => === Reference === [152] => [153] => [154] => === Literatura === [155] => * [[Miloš Anděra|Anděra, Miloš]]. ''Svět zvířat I. Savci 1''. Praha: Albatros, 1997. 143 str. {{ISBN|80-00-00510-7}} [156] => * [[Miloš Anděra|Anděra, Miloš]]. ''Nejsme na planetě sami''. Praha: Národní muzeum, 2000. 12 str. {{ISBN|80-7036-100-X}}. [157] => * {{Citace monografie [158] => | příjmení = Warwick [159] => | jméno = Hugh [160] => | příjmení2 = [161] => | jméno2 = [162] => | titul = Hedgehog [163] => | url = https://archive.org/details/hedgehog0000warw [164] => | formát = ebook [165] => | vydání = [166] => | vydavatel = Reaktion Books Ltd [167] => | místo = London [168] => | rok = 2014 [169] => | počet stran = [170] => | strany = [171] => | isbn = [172] => }} [173] => [174] => === Související články === [175] => * [[Ježek západní]] [176] => * [[Ježek východní]] [177] => * [[Ježkovití]] [178] => * [[Brachyericinae]] [179] => [180] => === Externí odkazy === [181] => * {{Commonscat|Erinaceus}} [182] => * {{Wikidruhy|taxon=Erinaceus}} [183] => * [http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=23 Příroda.cz – stránka o ježku západním a východním] [184] => * [https://web.archive.org/web/20080506145759/http://www.mujweb.cz/veda/helena/ Jak pomáhat ježkům] [185] => * [http://www.gop.pilsedu.cz/vt/vt10/simova/Jezek%20zapadni.htm Ježek západní] [186] => * [http://www.biolib.cz/cz/taxon/id20496/ Obrázky ježka západního na Biolibu] [187] => * [http://www.biolib.cz/cz/taxon/id20495/ Obrázky ježka východního na Biolibu] [188] => * [http://www.biolib.cz/cz/taxon/id20500/ Obrázky ježka ušatého na Biolibu] [189] => [190] => {{Taxonbar|from=Q498993}} [191] => {{Autoritní data}} [192] => [193] => {{Portály|Živočichové}} [194] => [195] => [[Kategorie:Ježkovití]] [] => )
good wiki

Erinaceus

Ježek (Erinaceus) je rod, který zahrnuje čtyři druhy živočichů z řádu hmyzožravců (Eulipotyphla), kteří jsou jednou z nejstarších vývojových skupin savců. První zástupci hmyzožravců se objevili na Zemi už v druhohorách, ježkům podobné druhy pak na konci křídy, přičemž původ vlastních ježků spadá do období eocénu (cca před 56 až 44 miliony let).

More about us

About

Tito malí, spíše noční obyvatelé zahrad a lesů jsou inspirováním příkladem adaptace na různé přírodní podmínky. Ježci jsou rozšířeni v Evropě, Asii a v severní Africe, kde obývají různé typy prostředí, jako jsou křovinaté oblasti, lesy a zahrady. Vynikají svým charakteristickým vzhledem, který se vyznačuje pokryvem zpevněných štětin, což je přirozená obranná adaptace, která jim poskytuje ochranu před predátory. Když se cítí ohroženi, dokáží se stočit do ochranného klubíčka, což je jedním ze znaků jejich pozoruhodných adaptačních schopností. Ježci hrají důležitou roli v ekosystémech jako rozptylovači a predátory různých škůdců. Jejich pestrá strava se skládá z hmyzu, červů a dalších drobných bezobratlých, což přispívá k udržování rovnováhy v přírodě. Zároveň jsou oblíbenými tvářemi v zahradách, kde pomáhají regulovat populaci hmyzu. Navzdory některým výzvám, jako jsou úbytek přirozeného habitat či nebezpečí z dopravy, se ježci adaptují a nacházejí nové cesty, jak přežít a prosperovat v blízkosti lidských sídel. Ochrana těchto roztomilých stvoření je důležitá a vyžaduje společné úsilí všech, kteří chtějí zachovat biodiverzitu a podporovat harmonii mezi přírodou a lidmi. Ježci nám připomínají hodnotu přírody a její složitosti, a skrze jejich příběh se učíme oceňovat různorodost života na naší planetě.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Savci','porod','samice','léto','zima','hmyzožravci','zimní spánek','Parazitismus','noha','ryby','Tuky','vejce'

Hmyzožravci

Hmyzožravci jsou skupina savců, kteří se specializují na konzumaci hmyzu.

Léto

Noha

Parazitismus

Porod

Ryby

Savci

Tuky

Vejce

Zima