Array ( [0] => 15482369 [id] => 15482369 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Fonetika [uri] => Fonetika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Fonetika je vědní disciplína zabývající se zvukovými projevy v lidské řeči. Zaměřuje se na studium zvukové stránky jazyka, tedy na akustické, auditivní a artikulační vlastnosti zvuků. Fonetika zkoumá mimo jiné výslovnost jednotlivých zvuků, jejich vazby a varianty, a také jejich přenos a vnímání v komunikaci. Hlavními oblastmi studia fonetiky jsou fonetika artikulační (zabývající se anatomickými a fyziologickými aspekty tvorby zvuků), fonetika akustická (zkoumající akustické vlastnosti zvuků) a fonetika auditivní (týkající se vnímání zvuků lidským sluchem). Fonetika se také zabývá tím, jak se různé zvukové projevy organizují do systémů a jak se mění v různých jazycích. Česká fonetika se zvlášť zaměřuje na výslovnost češtiny, tedy na zvukové stránce českého jazyka. V rámci fonetiky jsou zkoumány například samohlásky, souhlásky, tón a intonace v češtině. Výzkum fonetiky je prováděn pomocí různých metod, například analýzou akustických nahrávek, elektropalatografie, elektromiografie, či elektroenzfalografie. Fonetika má významnou roli ve výuce cizích jazyků, při rehabilitaci řečových vad, ve výzkumu a vývoji hlasových technologií a dalších oborech. [oai] => Fonetika je vědní disciplína zabývající se zvukovými projevy v lidské řeči. Zaměřuje se na studium zvukové stránky jazyka, tedy na akustické, auditivní a artikulační vlastnosti zvuků. Fonetika zkoumá mimo jiné výslovnost jednotlivých zvuků, jejich vazby a varianty, a také jejich přenos a vnímání v komunikaci. Hlavními oblastmi studia fonetiky jsou fonetika artikulační (zabývající se anatomickými a fyziologickými aspekty tvorby zvuků), fonetika akustická (zkoumající akustické vlastnosti zvuků) a fonetika auditivní (týkající se vnímání zvuků lidským sluchem). Fonetika se také zabývá tím, jak se různé zvukové projevy organizují do systémů a jak se mění v různých jazycích. Česká fonetika se zvlášť zaměřuje na výslovnost češtiny, tedy na zvukové stránce českého jazyka. V rámci fonetiky jsou zkoumány například samohlásky, souhlásky, tón a intonace v češtině. Výzkum fonetiky je prováděn pomocí různých metod, například analýzou akustických nahrávek, elektropalatografie, elektromiografie, či elektroenzfalografie. Fonetika má významnou roli ve výuce cizích jazyků, při rehabilitaci řečových vad, ve výzkumu a vývoji hlasových technologií a dalších oborech. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Fonetika''' (z řeckého φωνή ''phōnḗ'', hlas, zvuk) je věda, která zkoumá zvukové projevy, zejména zvukovou stránku lidské [[Řeč|řeči]], fyziologický způsob [[Artikulace (lingvistika)|artikulace]] (tvorby) těchto zvuků, jejich [[Akustika|akustickou]] stránku a jejich [[vnímání]]. Zatímco fonetika studuje zvuky samy o sobě, [[fonologie]] se jimi zabývá z funkčního hlediska, tedy s ohledem na jejich funkce v konkrétním [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]]. Fonetika je interdisciplinárním oborem, protože propojuje poznatky z [[lingvistika|lingvistiky]], biologie ([[anatomie]]), fyziky ([[Akustika|akustiky]]) a dalších oborů. [1] => [2] => Pro svůj výzkum fonetici využívají celou řadu metod, od výpočtů různých parametrů z akustického signálu přes pozorný poslech, využití [[Transkripce (lingvistika)|transkripce]] nebo hodnocení získaných od posluchačů až po metody umožňující zobrazení pozice artikulačních orgánů ([[elektropalatografie]], [[ultrazvuk]]) nebo [[Neurozobrazování|neurozobrazovací metody]]. Fonetické poznatky se využívají nejen při výuce cizích jazyků, ale také v dalších oborech, mezi které patří například [[logopedie]] a řečové technologie ([[Rozpoznávání řeči|rozpoznávání]] a [[syntéza řeči]]). [3] => [4] => [5] => == Rozdělení fonetiky == [6] => [[Komunikace|Komunikaci]] mluveným jazykem lze chápat jako činnost, která se skládá ze tří fází: ''tvorba řeči (mluvčí) - šíření zvuku - vnímání řeči (posluchač)''. [7] => * '''[[Artikulace (lingvistika)|Artikulační]] fonetika''' se zabývá produkcí řeči, což zahrnuje [[dýchání]], [[Fonace|fonaci]] (tj. tvorbu [[Hlas|hlasu]] a modulaci jeho vlastností) a artikulaci [[Hláska|hlásek]] (fónů) ve [[Hlasové ústrojí|vokálním traktu]]. Všímá si také způsobu, jakým se sousední hlásky v řeči ovlivňují ([[koartikulace]], [[Hlásková spodoba|asimilace]]). [8] => * '''[[Akustika|Akustická]] fonetika''' studuje přenos [[Zvuk|zvuků]] prostředím. Jednotky řeči popisuje pomocí čtyř základních aspektů: [[Délka tónu|trvání]], [[Základní frekvence|(základní) frekvence]], [[Intenzita zvuku|intenzity]] a [[Zvukové spektrum|spektrálního složení]]. [9] => * '''[[Vnímání|Percepční]] fonetika''' zkoumá, jak posluchač zvuky vnímá. Bere přitom v potaz stavbu lidského [[Ucho|sluchového ústrojí]] (včetně jeho omezení) a kognitivní schopnosti člověka, které společně ovlivňují, jak jemné rozdíly je schopen vnímat (např. rozlišení tónů o různé výšce) a v jakém rozsahu. Při vnímání řeči se navíc výše uvedené aspekty liší v závislosti na mateřském jazyku posluchače. [10] => * '''[[Fonologie]]''' nahlíží různé aspekty řeči z hlediska jejich významu v komunikaci. Posluchač totiž každou promluvu vnímá na celé řadě rovin a z jejího fonetického ztvárnění si vytváří představu o [[Sémantika|sémantickém]] obsahu dané promluvy (jaká slova byla vyřčena), aktuální náladě a komunikačním záměru mluvčího, ale také o jeho věku, pohlaví či původu. [11] => [12] => Z uvedených čtyř perspektiv je možno nahlížet různé stránky řeči. Dlouhou tradici má popis jednotlivých hlásek (tzv. segmentální rovina) a jejich mezijazykové srovnávání (mimo jiné z hlediska '''[[Typologická klasifikace jazyků|lingvistické typologie]])''', které nachází uplatnění například v rámci výuky cizích jazyků. V posledních desetiletích se však pozornost více obrací i k '''[[Prozódie (lingvistika)|prozodii]]''' řeči (tzv. suprasegmentální rovině), která zahrnuje jevy jako jsou [[Intonace (lingvistika)|melodie]] či [[tempo řeči]]. [13] => [14] => Těmi odlišnostmi v rámci obou uvedených rovin, které jsou podmíněné sociodemografickými vlastnostmi jedince, se zabývá '''sociofonetika''' (případně [[sociolingvistika]]). Nejčastěji popisuje rozdíly v řeči v závislosti na pohlaví, věku, sociální třídě či vzdělání. Specifické rysy řeči však nalezneme u každého mluvčího. Možnosti jejich zachycení zkoumá '''forenzní fonetika''' (v rámci [[Forenzní lingvistika| forenzní lingvistiky]]), která tyto poznatky využívá také při identifikaci podezřelých během vyšetřování. [15] => Fonetický aspekt nelze zanedbat ani při zkoumání procesů [[Osvojování jazyka|osvojování]] mateřského jazyka, během kterého si dítě vytváří kategorie odpovídající danému jazyku a samo se učí řeč produkovat. Takto získané poznatky (spolu s pochopením dalších jevů spojité řeči) napomáhají při vysvětlování historického vývoje zvukové stránky jazyka (např. [[Hlásková změna|hláskových změn]]). [16] => [17] => Kromě fonetiky obecné existují také obory zabývající se pouze zvukovou stránkou určitého konkrétního jazyka, v takovém případě mluvíme např. o '''fonetice češtiny''', '''fonetice angličtiny''' apod. [18] => [19] => [20] => == Historie == [21] => Ve [[starověk]]u existují většinou jen nepřímé důkazy toho, že se lidé zvukovou stránkou jazyka zabývali. Takovým důkazem je zejména hláskové [[písmo]], které vytvořili jako první [[Féničané]] ve [[13. století př. n. l.]] [[Řekové]] hláskovou [[abeceda|abecedu]] doplnili o [[samohláska|samohlásky]]. Zmínky o mluvené řeči najdeme u [[Hippokrates|Hippokrata]] ([[5. století př. n. l.]]) a [[Aristotelés|Aristotela]] ([[4. století př. n. l.]]). [22] => [23] => Největší pozornost věnovali výslovnosti [[Indové]] ([[Pánini]]). Od 4. století př. n. l. vytvořili propracovaný popis výslovnosti [[sanskrt]]u, artikulace [[slabika|slabik]] a [[hláska|hlásek]] a jejich klasifikaci, ze které pak čerpaly [[Evropa|evropské]] práce na počátku [[19. století]]. [24] => [25] => Ve [[středověk]]u a v následujících staletích byl zájem o zvukovou stránku jazyka jen sporadický. O určitém zájmu svědčí snad jen reformy pravopisu. [26] => [27] => V [[18. století]] se problematikou výslovnosti zabýval [[Wolfgang von Kempelen|Johann Wolfgang von Kempelen]] ve snaze o vytvoření mluvícího stroje. V roce [[1781]] [[Hellwag]] navrhl dosud používané trojúhelníkové schéma výslovnosti samohlásek (tzv. [[vokalický trojúhelník]]). [28] => [29] => Na počátku [[19. století]] vyvstala potřeba bližšího popisu jednotlivých hlásek pro účely historické a srovnávací [[Gramatika|gramatiky]], zejména pro objasnění fonetických změn. Zpočátku se používalo přímé pozorování mluvidel. Rozvoj přírodních věd (anatomie, fyziologie, akustiky) umožnil později použití různých přístrojů, které umožňovaly podrobnější zkoumání. [30] => [31] => Tzv. experimentální fonetice se v poslední čtvrtině 19. století věnovali [[Eduard Sievers]] v Německu a [[Henry Sweet]] a později [[Daniel Jones (fonetik)|Daniel Jones]] (1881–1967) v Anglii. Ve Francii [[Paul Passy]], pod jehož vedením byla založena [[Mezinárodní fonetická asociace]], a [[Pierre Rousselot]], který zřídil roku [[1897]] v [[Paříž]]i první fonetickou laboratoř. [32] => [33] => Přesné experimentální metody a popisy však přestaly lingvistickým potřebám stačit. Způsobily na začátku určitou krizi fonetiky, která nakonec vedla ke vzniku tzv. funkční fonetiky, později nazvané [[fonologie]]. [34] => [35] => S rozvojem záznamové techniky se v první polovině [[20. století]] rozvíjela fonetika akustická, po [[Druhá světová válka|2. světové válce]] byly poprvé využity přístroje pro [[zvukové spektrum|spektrální]] analýzu mluvené řeči. V současnosti se k výzkumům ve fonetice využívá [[výpočetní technika]]. Pro výzkum [[hlasové ústrojí|hlasového ústrojí]] při produkce [[řeč]]i se někdy využívají i jiné metody, jako např. [[magnetická rezonance]].Srov. http://www.phon.ox.ac.uk/mri Web Phonetics Laboratory, Faculty of Linguistics, Philology and Phonetics, University of Oxford, 22. listopadu 2013. [36] => [37] => V dnešní době se fonetika zabývá všemi aspekty řečové komunikace a někdy se hovoří i o řečových vědách. V České republice je možné fonetiku studovat pouze v Praze, na Fonetickém ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.Viz http://fonetika.ff.cuni.cz/ Web Fonetického ústavu FF UK [38] => [39] => == Reference == [40] => [41] => [42] => == Literatura == [43] => * [[Zdena Palková]]: ''Fonetika a fonologie češtiny'', s. 45–46 [44] => * ''[[Mluvnice češtiny]] I'', s. 17–19 [45] => * ''[[Příruční mluvnice češtiny]]'', s. 21–22 [46] => [47] => == Související články == [48] => * [[Fonologie]] [49] => * [[Mezinárodní fonetická abeceda]] [50] => * [[Souhláska]] [51] => * [[Samohláska]] [52] => [53] => == Externí odkazy == [54] => * {{Commonscat}} [55] => [56] => * [http://fonetika.ff.cuni.cz/ Fonetický ústav] - Fonetický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy [57] => * [http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/fonetika/materialy/index.html Fonetika] – [[Marie Krčmová]], FF MU Brno [58] => * {{en}} [http://www.ic.arizona.edu/~lsp/Phonetics.html Phonetics] {{Wayback|url=http://www.ic.arizona.edu/~lsp/Phonetics.html |date=20071231223036 }} – kurz fonetiky [59] => [60] => [61] => {{Lingvistika}} [62] => {{Autoritní data}} [63] => {{Portály|Jazyk}} [64] => [65] => [[Kategorie:Fonetika| ]] [66] => [[Kategorie:Lingvistika]] [67] => [[Kategorie:Akustika]] [] => )
good wiki

Fonetika

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Akustika','fonologie','Fonologie','Artikulace (lingvistika)','19. století','Hlas','Intonace (lingvistika)','Prozódie (lingvistika)','Zvuk','vnímání','hláska','anatomie'