Array ( [0] => 15485507 [id] => 15485507 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hláska [uri] => Hláska [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=pojmu z [[Lingvistika|lingvistiky]]}} [1] => '''Hláska''' je základní jednotka (segment) zvukové stránky [[řeč]]i, kterou se zabývá [[fonetika]] a [[fonologie]]. [2] => [3] => Při tvoření (artikulaci) hlásek vychází z [[plíce|plic]] vzduchový proud do hlasových orgánů ([[mluvidla]]), v nichž se vytváří lidský [[hlas]]. Z hlasivek postupuje výdechový proud do artikulačních orgánů (resonanční ústní, popř. nosní dutina, jazyk, měkké a tvrdé patro, dásně, zuby a rty). [4] => [5] => == Fón vs. foném == [6] => Pojem „hláska“ lze chápat dvojím způsobem, a to buď jako konkrétní [[zvuk]] (fón), nebo jako abstraktní funkční jednotku jazyka ([[foném]]).{{Zdroj?}} [7] => * '''Fón''' je konkrétní zvuk představující určitou hlásku, jehož tvorbou a fyzikálními vlastnosti se zabývá [[fonetika]]. [8] => * '''Foném''' je abstraktní označení pro hlásku. Byl zaveden proto, že jednotlivé hlásky se mohou vlivem okolností vyslovovat nekonečně velkým množstvím způsobů. Foném je [[množina]] všech podobných zvuků ([[alofón]]ů), které v [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]] představují konkrétní podobu jedné hlásky a mají stejnou funkci – rozdíly mezi nimi nemohou rozlišit význam mezi jednotlivými slovy. Fonémy je možné od sebe odlišit podle určitých podstatných znaků, které zároveň rozlišují význam slov. Fonémy, jejich funkcí a popisem rozdílů mezi nimi se zabývá [[fonologie]]. [9] => [10] => Pro nejednoznačnost pojmu „hláska“ se v odborných textech dává přednost pojmům „foném“ a „fón“.{{Zdroj?}} [11] => [12] => == Samohlásky a souhlásky == [13] => Hlásky se v různých jazycích tradičně dělí na [[samohláska|samohlásky]] (vokály) a [[souhláska|souhlásky]] (konsonanty). Toto dělení vychází hlavně z jejich fonologické funkce v systému jazyka. Samohlásky pravidelně stojí v pozici jádra [[slabika|slabiky]]. [14] => [15] => Z fonetického hlediska není ostrá hranice mezi samohláskami a souhláskami, přechod je plynulý. [16] => [17] => Pokud jde o tvoření ([[artkulace|artikulaci]]), hlásky se vyznačují různým stupněm otevřenosti (apertury). Samohlásky jsou na této škále nejvíce otevřené, zatímco souhlásky jsou zavřenější a při jejich tvoření se vytváří překážka (striktura) v proudu [[vzduch]]u. Překážka je různého stupně: od pouhého přiblížení (aproximace) artikulačních orgánů, přes úžinu (konstrikce) až po úplný závěr (okluze), tedy krátké přerušení proudění vzduchu. [18] => [19] => Z hlediska [[zvuk]]ového ([[akustika|akustického]]) jsou samohlásky čistými složenými [[tón]]y, tj. mají ve svém [[zvukové spektrum|spektru]] pouze [[kmitání|kmity]] s pravidelnou [[frekvence|frekvencí]]. Nejnižší, základní frekvence F0 se tvoří v [[hlasivky|hlasivkách]], vyšší frekvence (F1, F2, F3 atd.) jsou dány [[rezonance|rezonancí]] dutin a nazývají se [[formant]]y. Přítomnost F0 se nazývá [[znělost]] a přítomnost formantů [[vokálnost]]. [20] => [21] => Na opačném konci stojí tzv. pravé neboli šumové souhlásky, které se vyznačují přítomností šumu, tedy nepravidelnými kmity, ve svém spektru. Tato vlastnost se nazývá [[konsonantnost]]. Vznik šumu souvisí s tvořením překážky v mluvidlech (viz výše), která způsobuje [[turbulence]] v proudu vzduchu. [22] => [23] => Následující tabulka je přehledem základních rozdílů: [24] => [25] => {|class=wikitable [26] => |- [27] => !rowspan="2" |Vlastnost [28] => !rowspan="2" |Samohláska [29] => !colspan=4 |Souhláska [30] => |- [31] => !klouzavá [32] => !jedinečná [33] => !pravá
znělá [34] => !pravá
neznělá [35] => |- [36] => |znělost (F0) ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |– [37] => |- [38] => |vokálnost (F1, F2 …) ||align=center |+ ||align=center |– ||align=center |+ ||align=center |– ||align=center |– [39] => |- [40] => |konsonantnost (šum) ||align=center |– ||align=center |– ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+ [41] => |- [42] => |colspan=6 align=center|otevřenost (apertura) <—————————> zavřenost (striktura)
[43] =>    tón <———————————> šum [44] => |- [45] => !Zástupci v češtině [46] => |a, e, i, o, u
á, é, í, ó, ú [47] => |j, ʊ̯ [48] => |m, n, ň, r, l
ɱ, ŋ [49] => |b, d, g, v, z
ž, h, ř, ʒ, ǯ [50] => |p, t, k, f, s
š, x, ř, c, č
ʔ [51] => |} [52] => [53] => Na pomezí mezi souhláskami a samohláskami stojí tzv. klouzavé souhlásky (glide), které se též označují jako [[polosamohláska|polosamohlásky]] (semivokály). Často se uplatňují jako součást [[dvojhláska|dvojhlásek]] (diftongů). [54] => [55] => Jako [[Sonora (lingvistika)|sonory]] se označují souhlásky, které se vyznačují přítomností tónových formantů i šumu. V češtině se tradičně označují jako jedinečné, neboť na rozdíl od pravých souhlásek nevytvářejí (v češtině) dvojice lišící se znělostí. [56] => [57] => == Dělení hlásek v češtině == [58] => {{Viz též|Fonologie češtiny}} [59] => Základní rozlišení na samohlásky (i dvojhlásky) a souhlásky. Českých hlásek je 42. [60] => [61] => === Samohlásky === [62] => [[Samohláska|Samohlásky]] neboli vokály, mají povahu [[tón]]ů. Podle místa artikulace je v češtině dělíme na: [63] => [64] => * přední (i, í), střední (e, é, a, á,), zadní (o, ó, u, ú) [65] => * vysoké (též zavřené - i, í, u, ú), středové (e, é, o, ó), nízké (též otevřené - a, á) [66] => [67] => Všech deset českých samohlásek (tj. 5 krátkých a 5 dlouhých) a 3 dvojhlásky se považují za samostatné [[foném]]y: [68] => * krátké: a, e, i, o, u [69] => * dlouhé: á, é, í, ú; ó (vyskytuje se jen ve slovech přejatých, např. móda apod.) [70] => * [[dvojhláska|dvojhlásky]] (diftongy): v domácích slovech [ou] a v citoslovcích a přejatých slovech [au] a [eu] [71] => [72] => === Souhlásky === [73] => [[Souhláska|Souhlásky]] neboli konsonanty, při jejich artikulaci vytvářejí mluvidla (zpravidla plícemi vytlačovanému) proudu vzduchu překážku. Ve sluchovém dojmu převažuje šum. [74] => [75] => Dělíme je: [76] => # Podle '''místa artikulace''' v češtině na: [77] => #* '''retné (labiální)''' [78] => #** obouretné (bilabiální): p, b, m [79] => #** retozubné (labiodentální): f, v [80] => #* '''zubodásňové (alveolární)''' [81] => #** zubné (též předodásňové/prealveolární): t, d, n, s, z, c, r, l, dz [82] => #** dásňové (též zadodásňové/postalveolární): š, ž, č, dž [83] => #* '''předopatrové (palatální)''': ť, ď, ň, j [84] => #* '''zadopatrové''' '''(velární)''' : k, g, x [85] => #* '''hlasivkové (glotální)''': h [86] => # podle '''způsobu artikulace''' [87] => #* '''závěrové (explozivy)''': p, b, t, d ,ť, ď, k, g [88] => #* '''polozávěrové''' '''(afrikáty)''': c, č, dz, dž [89] => #* '''úžinové''' '''(též konstriktivy/frikativy)''': f, v, s, z, š, ž, x, h [90] => #* '''kmitavé (vibranty)''' : r, ř [91] => #* '''aproximanty''': l, j [92] => # podle '''průchodu dutinou''' [93] => #* '''nosové (nazální)''': m, n, ň [94] => #* '''ústní''' '''(orální)''': zbytek [95] => # podle '''účasti hlasivek''' [96] => #* '''znělé''': b, d, ď, g, z, ž, h, v, l, r, m, n, ň, j, dz, dž [97] => #* '''neznělé''': p, t, ť, k, s, š, c, č, f, ch, x [98] => [99] => == Literatura == [100] => * Čechová M. a kol., Čeština – řeč a jazyk. 2. vydání, ISV Praha 2000. [101] => * Krčmová M. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. FF OU, Ostrava 2006. {{ISBN|80-7368-213-3}}. [102] => [103] => == Související články == [104] => * [[České samohlásky]] [105] => * [[České souhlásky]] [106] => * [[Mezinárodní fonetická abeceda]] [107] => * [[Samohláska]] [108] => * [[Souhláska]] [109] => [110] => == Externí odkazy == [111] => * {{Wikislovník|heslo=hláska}} [112] => {{Autoritní data}} [113] => [114] => {{Portály|Jazyk}} [115] => [116] => [[Kategorie:Fonetika]] [117] => [[Kategorie:Fonologie]] [] => )
good wiki

Hláska

Hláska je základní jednotka (segment) zvukové stránky řeči, kterou se zabývá fonetika a fonologie. Při tvoření (artikulaci) hlásek vychází z plic vzduchový proud do hlasových orgánů (mluvidla), v nichž se vytváří lidský hlas.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'fonetika','tón','fonologie','Samohláska','Souhláska','zvuk','dvojhláska','foném','hlasivky','artkulace','turbulence','rezonance'

Dvojhláska

Foném

Fonetika

Fonetika je vědní disciplína zabývající se zvukovými projevy v lidské řeči.

Fonologie

Fonologie je odvětví lingvistiky zabývající se studiem zvukové struktury jazyka.

Hlasivky

Rezonance

Samohláska

Souhláska

Tón

Zvuk