Array ( [0] => 15482372 [id] => 15482372 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Fonologie [uri] => Fonologie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Fonologie je odvětví lingvistiky zabývající se studiem zvukové struktury jazyka. Tato disciplína se zaměřuje na tvarování a význam zvuků ve slovech a větách. Fonologie se věnuje zkoumání různých fonémů, což jsou základní jednotky zvukového systému jazyka. Jejím cílem je zjistit, jak se jednotlivé fonémy vyslovují a jak se mění v různých kontextech a spojeních se sousedními zvuky. Tato článka o fonologii v českém jazyce se zaměřuje na specifika české fonetiky a fonologie. Popisuje hlavní rysy zvukového systému češtiny, včetně souhláskových, samohláskových a přízvukových vzorů. Dále se článek zabývá fonologickými pravidly, která určují, jak se zvukové jednotky mění v různých složkách české gramatiky, jako jsou předpony, přípony a koncovky. Fonologie je důležitým nástrojem pro porozumění a analýzu jazyka. Pomáhá při popisu a vysvětlení různých jazykových jevů, jako jsou přízvuk, asimilace, elize, délka samohlásek a další. Studium fonologie je klíčové pro správné a přesné přepisování a výslovnost jazyka. Tento článek o fonologii v češtině poskytuje ucelený přehled této disciplíny a je určen pro lingvisty, studenty a všechny zájemce o zvukovou strukturu českého jazyka. [oai] => Fonologie je odvětví lingvistiky zabývající se studiem zvukové struktury jazyka. Tato disciplína se zaměřuje na tvarování a význam zvuků ve slovech a větách. Fonologie se věnuje zkoumání různých fonémů, což jsou základní jednotky zvukového systému jazyka. Jejím cílem je zjistit, jak se jednotlivé fonémy vyslovují a jak se mění v různých kontextech a spojeních se sousedními zvuky. Tato článka o fonologii v českém jazyce se zaměřuje na specifika české fonetiky a fonologie. Popisuje hlavní rysy zvukového systému češtiny, včetně souhláskových, samohláskových a přízvukových vzorů. Dále se článek zabývá fonologickými pravidly, která určují, jak se zvukové jednotky mění v různých složkách české gramatiky, jako jsou předpony, přípony a koncovky. Fonologie je důležitým nástrojem pro porozumění a analýzu jazyka. Pomáhá při popisu a vysvětlení různých jazykových jevů, jako jsou přízvuk, asimilace, elize, délka samohlásek a další. Studium fonologie je klíčové pro správné a přesné přepisování a výslovnost jazyka. Tento článek o fonologii v češtině poskytuje ucelený přehled této disciplíny a je určen pro lingvisty, studenty a všechny zájemce o zvukovou strukturu českého jazyka. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Fonologie''' ('''fonémika''') či '''hláskosloví''' je [[Lingvistika|lingvistická]] věda, která podobně jako [[fonetika]] zkoumá zvukovou stránku přirozeného jazyka. Na rozdíl od fonetiky ji však zajímají pouze zvukové rozdíly, které mají v daném jazyce nějakou funkci (schopnost rozlišovat význam). Fonologie je nauka o funkci [[hláska|hlásek]], zatímco fonetika je nauka o tvorbě hlásek ve zvukovém ústrojí, jejich šíření a vnímání. [1] => [2] => == Foném == [3] => Hlavním zájmem zkoumání ve fonologii je '''[[foném]]''' – nejmenší '''zvuková''' jednotka, která odlišuje slova mezi sebou. Výslovnostní varianty fonému jsou [[alofon]]y: [4] => [5] => V [[čeština|češtině]] se např. nerozlišují hlásky {{IPA|/n/}} a {{IPA|/ŋ/}} („n“ ve slově ''náš'' proti „n“ ve slově ''banka''), protože rozdíl mezi nimi nemůže měnit význam. Vyslovované {{IPA|[n]}} a {{IPA|[ŋ]}} jsou proto považovány za alofony jediného fonému {{IPA|/n/}}. Naproti tomu v [[Angličtina|angličtině]] tento rozdíl hraje roli, viz např. ''thin'' {{IPA|[θɪn]}} (tenký) vs. ''thing'' {{IPA|[θɪŋ]}} (věc).
[6] => Alofonní výslovnost je především zájmem fonetiky, která sleduje, jak se to které slovo správně vyslovuje, proto ji musí zajímat i rozdíly, které význam nerozlišují. [7] => [9] => [10] => [11] => == Morfoném == [12] => Fonologie také studuje zákonitosti, na jejichž základě dochází v daném jazyce k hláskovým změnám (alternacím) při ohýbání a odvozování slov (nestuduje však ohýbání slov samotné, to je předmětem zájmu [[morfologie (lingvistika)|morfologie]]). Např. měkčení /k/ na /ts/ (psáno ) při připojení přípony ''-e'' ke kmeni ''matk'' je způsobeno fonologickými pravidly češtiny. [[Množina]] všech fonémů, které se při ohýbání a odvozování střídají na stejné pozici daného [[morfém]]u, se nazývá '''[[morfoném]]''' (morfofoném). [13] => [14] => == Distinktivní rysy == [15] => Fonologie studuje rozdíly mezi jednotlivými fonémy i zvukové jevy na vyšší úrovni (tzv. [[prozódie (lingvistika)|suprasegmentální jevy]]). Pokud mají tyto jevy schopnost rozlišovat význam slov, označují se jako '''distinktivní rysy'''. Přítomnost a nepřítomnost (případně i stupeň) určitého rysu u fonémů vytváří fonologickou [[opozice (lingvistika)|opozici]]. [16] => [17] => '''Příklady:''' [18] => * V češtině je důležitým distinktivním rysem délka [[samohláska|samohlásek]], např. ve slovech ''pata'' a ''pátá''. Naproti tomu [[přízvuk]] je vždy na první [[slabika|slabice]] (pevný přízvuk) a nemá schopnost rozlišovat významy slov. Přízvuk tedy není v češtině považován za distinktivní rys. [19] => * V [[ruština|ruštině]] může být přízvuk na kterékoliv slabice (pohyblivý přízvuk) a často odlišuje význam jinak stejných slov. Délka samohlásek závisí na přízvuku (přízvučná samohláska je dlouhá, nepřízvučná krátká). Za distinktivní rys se považuje přízvuk, nikoliv však délka. [20] => [21] => Distinktivními rysy vytvářejícími v různých jazycích fonologické opozice mohou být např. délka samohlásek, délka [[souhláska|souhlásek]] (dlouhá x krátká), [[znělost]] (znělá x neznělá), zaokrouhlenost (zaokrouhlená x nezaokrouhlená), otevřenost (otevřená x středová x zavřená), přednost (přední x střední x zadní), [[palatalizace]] (palatalizovaná x nepalatalizovaná), přízvuk, [[intonace (lingvistika)|intonace]] a mnoho dalších. [22] => [23] => == Fonologická transkripce == [24] => Přepis textu pomocí fonémů (který neodpovídá zcela přesně výslovnosti) se obvykle zapisuje mezi lomítka. Pro zápis jednotlivého fonému se používá znak odpovídající alofonu, který je považován za základní způsob výslovnosti: [25] => * {{IPA|/kɲiː'''ʒ'''ka/}} [26] => [27] => Fonetická [[Transkripce (lingvistika)|transkripce]] se snaží o co nejpřesnější záznam výslovnosti, zapisuje se obvykle do hranatých závorek: [28] => * {{IPA|[kɲiː'''ʃ'''ka]}} [29] => [30] => Je-li třeba odlišit grafický zápis používaný v daném jazyce podle příslušných pravidel [[pravopis]]u, je možné umístit text mezi ostré závorky: [31] => * [32] => [33] => == Historie == [34] => Fonologie vznikla začátkem [[20. století]] v době tzv. krize fonetiky, která dávala v té době dosti přesný popis artikulace hlásek, který však přestával stačit potřebám jazykovědců. Nový pohled na hlásky a jejich funkci v jazyce naznačili někteří jazykovědci již na konci [[19. století]]. Systematicky se však této problematice věnovali představitelé tzv. [[Pražský lingvistický kroužek|pražské školy]] ve 30. letech, zejména pak [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]], který je považován za zakladatele fonologie. Jeho nedokončené dílo Základy fonologie vyšlo v roce [[1939]] (rok po jeho smrti). Obsahuje hlavní myšlenky fonologie, zejména definici fonému jako základní fonologické jednotky a popis systému fonologických opozic. [35] => [36] => Fonologie si v rámci lingvistiky získala vysokou prestiž. V 50. a 60. letech byly některé její metody (popis pomocí systému opozic) převzaty i do jiných společenských věd. [37] => [38] => == Literatura == [39] => * {{Citace monografie [40] => | příjmení = Trubetzkoy [41] => | jméno = Nikolai Sergeyevitsch [42] => | rok = 1939 [43] => | titul = Grundzüge der Phonologie [44] => | vydavatel = Travaux du Cercle liguistique de Prague 7 [45] => | místo = Praha [46] => | isbn = [47] => }} [48] => * {{Citace monografie [49] => | příjmení = Šiška [50] => | jméno = Zbyněk [51] => | odkaz na autora = [52] => | rok = 2001 [53] => | titul = Fonetika a fonologie. Fragmenty přednášek [54] => | vydavatel = PF UP [55] => | místo = Olomouc [56] => | isbn = [57] => | strany = 37 [58] => }} [59] => [60] => == Související články == [61] => * [[Fonologie češtiny]] [62] => * [[Fonetika]] [63] => [64] => == Externí odkazy == [65] => * {{Commonscat}} [66] => [67] => {{Lingvistika}} [68] => {{Autoritní data}} [69] => {{Portály|Jazyk}} [70] => [71] => [[Kategorie:Fonologie| ]] [72] => [[Kategorie:Lingvistická morfologie]] [73] => [[Kategorie:Sémantika]] [] => )
good wiki

Fonologie

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Lingvistika','morfém','Kategorie:Lingvistická morfologie','Fonetika','1939','Pražský lingvistický kroužek','20. století','Transkripce (lingvistika)','palatalizace','souhláska','slabika','přízvuk'

1939

Fonetika

Fonetika je vědní disciplína zabývající se zvukovými projevy v lidské řeči.

Lingvistika

Morfém

Morfém je základní jednotka významu ve výslovnosti a psaní slov.

Palatalizace

Přízvuk

Slabika

Souhláska