Array ( [0] => 15485550 [id] => 15485550 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Glosa [uri] => Glosa [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Glosa''' (z [[řečtina|řeckého]] γλώσσα ''glóssa'' „jazyk“ [starší γλώττα ''glótta'']) je ve středověké literatuře a v [[exegeze|exegezi]] poznámka na okraji nebo uvnitř textu, jejímž úkolem je blíže objasnit nebo upřesnit význam nesnadno pochopitelné pasáže či slova. Písař, který opatřuje text glosami, se nazývá obvykle ''glosátor''. [1] => [2] => Dnes je glosa rovněž [[Žurnalistika|novinářským]] literárním útvarem. Jedná se o útvar subjektivní, podobně jako [[fejeton]] nebo [[sloupek (žurnalistika)|sloupek]]. Novinářská glosa je krátký polemický [[komentář]] s osobním pohledem, obvykle věnovaný jedinému základnímu tématu, naznačenému v titulku nebo na začátku textu. [3] => [4] => == Žurnalistický žánr == [5] => Glosa je krátký postřeh a zamyšlení psaná slohovým postupem úvahovým. Od poznámky se liší nepřímým pojmenováním a užitím [[syžet]]u. Je obdobná sloupku (bezfabulový). Je zde přítomná [[ironie]], pointování, [[sarkasmus]], vyjádření svého vztahu k tématu. Oproti [[Sloupek (žurnalistika)|sloupku]] je to kratší připomínka k zásadnímu společenskému problému.{{Citace monografie [6] => | příjmení = Viktor [7] => | jméno = Jílek, [8] => | titul = Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů [9] => | oclc = 836961220 [10] => | vydavatel = Univ. Palackého, Filoz. Fak [11] => | isbn = 9788024422183 [12] => }}{{Citace monografie [13] => | titul = Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty : studijní text pro distanční studium [14] => | oclc = 85549226 [15] => | vydavatel = Univerzita Palackého [16] => | isbn = 8024412462 [17] => }} [18] => [19] => == Škola glosátorů římského práva == [20] => Po pádu [[Západořímská říše|západořímské říše]] se v raném středověku i na italském území vytratila dřívější znalost [[Římské právo|římského práva]]. Např. právnická škola v [[Pavia|Pavii]] se zabývala jen germánskými zákoníky, ačkoli některé z nich zachovaly římské právo pro původní obyvatelstvo ([[Alarichův breviář]]). Ovšem na přelomu 11. a 12. století došlo k obratu, když se na [[Boloňská univerzita|boloňské univerzitě]] stal základem právní výuky dochovaný rukopis ''[[Corpus iuris civilis]]'', zásadního zákoníku východořímského císaře [[Justinián I.|Justiniána]], zvaný zde ''Littera Vulgata'' nebo také ''Littera Bononiensis''.{{Citace monografie [21] => | příjmení = Urfus [22] => | jméno = Valentin [23] => | odkaz na autora = Valentin Urfus [24] => | příjmení2 = [25] => | jméno2 = [26] => | titul = Historické základy novodobého práva soukromého [27] => | vydání = 2 [28] => | vydavatel = C. H. Beck [29] => | místo = Praha [30] => | rok vydání = 2001 [31] => | strany = 11–13 [32] => | isbn = 80-7179-504-6 [33] => | poznámka = Dále jen „Urfus (2001)“ [34] => }} V [[Bologna|Bologni]] postupně vznikla celá glosátorská škola, neboť učitelé do tohoto zákoníku vpisovali své poznámky, jimiž jeho text vysvětlovali. Poznámky byly buď mezi řádky (interlineární glosy) nebo na okraji stránky (marginální glosy) a měly skutečně vědeckou úroveň, proto se k nim obvykle připojovala i značka konkrétního glosátora. Protože škola působila po několik generací, už ve 13. století bylo nutné je uspořádat, čímž vznikl tzv. aparát, který zahrnul více než 90 tisíc glosUrfus (2001), str. 19. a který býval k rukopisům zákoníku připojován tak, že zcela obklopoval původní text ve středu stránky. Takto pak byly uspořádány i první tisky justiniánské kodifikace, tzv. [[inkunábule]]. Význam boloňské školy glosátorů spočívá nejen v tom, že zpřístupnila římské právo praxi, která tehdy v zájmu „obnovy říše“ ([[Svatá říše římská]]) požadovala jednotný právní řád, ale i v tom, že objevila vnitřní kvalitu římského práva a současně položila základy pro rozvoj novodobé právní vědy.Urfus (2001), str. 14–17, 20. [35] => [36] => Zakladatelem školy a tvůrcem prvních glos byl ''[[Irnerius]]'' (jeho glosy jsou označeny značkou „y“). Byl také veřejně činný, dosáhl velké vážnosti a jeho současníci ho nazývali „lucernou práva“ (''lucerna iuris''). Jeho přímí žáci byli tzv. „čtyři doktoři“ (''quatuor doctores'') nebo také „lilie práva“ (''lilia iuris''). Byl to ''Bulgarus'', ''Martinus'', ''Jacobus'' a ''Hugo'', kteří se stali poradci císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]]. Ten poté vzal boloňskou univerzitu pod svou ochranu a nechal na ni zasílat své výnosy, kde byly připojovány k justiniánskému zákoníku. Svého vrcholu dosáhla škola na přelomu 12. a 13. století, nejznámějším byl tehdy glosátor ''[[Azo]]'', tvůrce kodexové summy. V polovině 13. století vyučovali v Bologni ještě např. ''Odofredus'' a především ''[[Accursius]]'', který vytvořil tzv. řádnou glosu (''glossa ordinaria''), shrnutí všech glos do jednoho aparátu. Její význam byl natolik velký, že byla nakonec uznávána jako samostatný pramen práva.Urfus (2001), str. 18–19. Škola glosátorů se neomezila jen na italské území, zahrnují se do ní i tzv. zaaplští doktoři (''doctores ultramontani''). Např. v jihofrancouzském [[Montpellier]] působil ''Placentinus'' a v anglickém [[Oxford|Oxfordu]] učil ''Vaccarius''. Jeho studijní příručka ''Liber pauperum'' byla sice oblíbenou, římské právo se ale v Anglii na rozdíl od kontinentální Evropy neprosadilo, protože místní právníci upřednostňovali domácí právo. [37] => [38] => == Biblické glosy == [39] => [[Soubor:Decretals glossa.jpg|náhled|Glossa ordinaria po stranách původního textu]] [40] => Glosami byly ve velké míře opatřovány biblické texty, neboť se jednalo o texty staré, jejichž zřejmý smysl se se změnou doby, kultury a jazyka pomalu začínal vytrácet. Předpokládá se, že glosami opatřovali biblický text ještě před jeho fixací a kanonizací samotní židovští písaři a že mnoho takových glos a vysvětlivek napsaných na okraji textu bylo při (nepozorném?) opisování svitků zahrnuto do samotného textu. [41] => [42] => === Glossa ordinaria === [43] => Biblické glosy jsou však známé především z křesťanského [[středověk]]u. Původně chaotické a neuspořádané krátké glosy se rozšiřovaly, až se z nich vyvinul pravidelný a uspořádaný systém komentáře na posvátný text. Glosované rukopisy [[Bible]] existovaly již od dob [[Karel Veliký|Karla Velikého]], ale první opravdu systematickou úplnou glosu vytvořil [[Anselm z Laonu]] († 1117) a jeho bratr Radulf († 1131/1133). Jejich dílo se nazývá obvykle ''Glossa ordinaria'' a mělo velký vliv na veškerou pozdější [[Exegeze|exegezi]] Bible. Velmi často byla tato glosa tištěna spolu s [[Vulgata|Vulgátou]]. [44] => [45] => Anselmův komentář bývá nazýván také ''glossatura minor'' („malá glosa“), neboť byl později rozšířen magistrem a Anselmovým spolupracovníkem [[Gilbert Porrée|Gilbertem Porretánským]] (tzv. ''glossatura media'' čili „střední glosa“) a nakonec [[Petr Lombardský|Petrem Lombardským]] (''glossatura maior'' neboli „velká glosa“). [46] => [47] => ''Glossa ordinaria'' je první systematickou, nejznámější a ve středověku nejrozšířenější glosou na téměř celou Bibli. Její autorství bývalo od 16. století omylem připisováno [[Walafrid Strabo|Walafridu Strabonovi]], [[opat]]ovi z [[Klášter Reichenau|Reichenau]]. Pod tímto jménem se nachází také v [[Jacques Paul Migne|Migneho]] vydání latinské [[patrologie]] ''Patrologiae latinae cursus completus'', sv. 113–114. Nachází se zde však pouze ''glossa marginalis'', chybí zde, z praktických důvodů, celá ''glossa interlinearis''. [48] => [49] => === Struktura a typy glos === [50] => Glosy uvnitř biblického textu se podle svého typu a obsahu dělí několika způsoby: [51] => * ''Glossa interlinearis'' je glosa vepisovaná do textu mezi řádky. Většinou obsahuje údaje o významu slov, další možné významy nebo překlady, výklad jmen, parafráze textu apod. [52] => * ''Glossa marginalis'' je glosa psaná na kraj textu. Obsahuje většinou komentáře [[Církevní otcové|církevních Otců]], tedy starší tradicí uznávané výklady textu. [53] => * ''Glossa authentica'' je glosa, která obsahuje komentáře církevních Otců, zatímco ''glossa magistralis'' obsahuje i komentáře pozdějších teologů (magistrů). [54] => [55] => Někdy docházelo i k tomu, že byla glosami opatřována samotná již existující a ustálená glosa. [56] => [57] => === Zánik glosování === [58] => Komentování biblického textu pomocí glos začalo ustupovat s nástupem nové [[Scholastika|scholastiky]] a osamostatňováním teologických diskuzí od biblického textu od konce 12. století. Bible sice i nadále zůstávala hlavním pramenem teologického poznání, ale začal se měnit postup: zatímco původně se komentoval biblický text, a teologické otázky se řešily, když se přišlo na nějaké obtížné nebo teologicky významné místo v textu, nyní se kladly teologické otázky a řešily se za pomocí biblických textů. Z glos se začalo přecházet na [[sentence]] a [[quaestiones]]. Významnou osobou v tomto ohledu byl [[Petr Lombardský]] († 1160) a jeho [[Čtyři knihy sentencí]]. Přesto se již existující glosy, zvláště Anselmova Glossa ordinaria, i nadále hojně používaly. [59] => [60] => Na úrovni komentářů byly glosy nahrazeny [[postila]]mi, souvislými komentáři. [61] => [62] => == Odkazy == [63] => === Reference === [64] => [65] => [66] => === Externí odkazy === [67] => * {{Otto|heslo=Glossa}} [68] => * {{TDKIV|000002155}} [69] => [70] => {{Autoritní data}} [71] => [72] => [[Kategorie:Biblická exegeze]] [73] => [[Kategorie:Žurnalistické žánry]] [] => )
good wiki

Glosa

Glosa (z řeckého γλώσσα glóssa „jazyk“ [starší γλώττα glótta]) je ve středověké literatuře a v exegezi poznámka na okraji nebo uvnitř textu, jejímž úkolem je blíže objasnit nebo upřesnit význam nesnadno pochopitelné pasáže či slova. Písař, který opatřuje text glosami, se nazývá obvykle glosátor.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Petr Lombardský','řečtina','Svatá říše římská','Boloňská univerzita','Alarichův breviář','Corpus iuris civilis','Římské právo','Západořímská říše','Exegeze','Gilbert Porrée','Walafrid Strabo','Karel Veliký'

Exegeze

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.