Array ( [0] => 15493336 [id] => 15493336 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Helénismus [uri] => Helénismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=epoše [[starověké Řecko|starověkých řeckých dějin]]}} [1] => [[Soubor:Diadochi LA.svg|náhled|Itálie, východní [[Středomoří]] a rozsah helénistických říší, jak se ustavily po [[Války diadochů|válkách]] mezi [[diadochové|diadochy]] kolem roku [[300 př. n. l.]]]] [2] => [[Soubor:Berlin - Pergamonmuseum - Altar 01.jpg|náhled|[[Pergamonský oltář|Pergamský oltář]]; vznik monarchií a soustředění do té doby v řeckém světě nepředstavitelného bohatství Orientu vedlo k oslnivému kulturnímu rozvoji včetně nebývalého rozmachu monumentální [[Architektura starověkého Řecka|řecké architektury]]]] [3] => '''Helénismus''' je novodobé označení období [[starověk]]ých dějin antického [[Středomoří]] a území [[Blízký východ|Blízkého východu]] ovládaných [[starověké Řecko|řecko]]-[[Makedonie (království)|makedonskými]] [[dynastie]]mi přibližně od poloviny [[4. století př. n. l.]] do konce [[1. století př. n. l.]] V širším smyslu také označuje pro tuto dobu nejcharakterističtější kulturní fenomén, jímž bylo pronikání [[Starořečtina|řečtiny]] a řecké kultury do kultur orientálních a jejich vzájemné ovlivňování. [4] => [5] => Helénistická epocha byla významným způsobem spojena s osobností [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] a jeho politickým dědictvím, jak je v jednotlivých částech říše rozpadlé po Alexandrově smrti v roce [[323 př. n. l.]] rozvíjeli [[diadochové]]. Svým vlivem ovšem helénismus zasáhl i území, na něž se politická moc diadochů nevztahovala nebo která se z ní postupně vymanila. Na západě to bylo západní Středomoří, a to nejen oblast [[Sicílie|sicilských]] a jihoitalských [[Řekové|Řeků]], ale také [[Starověké Kartágo|Kartágo]] a [[starověký Řím|Řím]],{{Citace monografie [6] => | příjmení = Svoboda [7] => | jméno = Ludvík [8] => | spoluautoři = et al. [9] => | rok = 1973 [10] => | titul = Encyklopedie antiky [11] => | vydavatel = Academia [12] => | místo = Praha [13] => | isbn = [14] => | počet stran = 744 [15] => | strany = 225 [16] => }} jehož kultura byla od [[2. století př. n. l.]] na kultuře helénistické v mnoha ohledech přímo závislá.{{Citace monografie [17] => | příjmení = Pečírka [18] => | jméno = Jan [19] => | spoluautoři = et al. [20] => | rok = 1979 [21] => | titul = Dějiny pravěku a starověku [22] => | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství [23] => | místo = Praha [24] => | isbn = [25] => | počet svazků = 2 [26] => | svazek = 2 [27] => | počet stran = 1092 [28] => | strany = 708 [29] => }} Na východě pak oblast [[Řecko-baktrijské království|řecko-baktrijského]] a [[indo-řecké království|indo-řeckého království]]. [30] => [31] => Za první z helénistických států, přestože její území nikdy nebylo ovládnuto Alexandrem, bývá pokládána [[Bosporská říše]].{{Citace monografie [32] => | příjmení = Bouzek [33] => | jméno = Jan [34] => | odkaz na autora = Jan Bouzek [35] => | příjmení2 = Hošek [36] => | jméno2 = Radislav [37] => | odkaz na autora2 = Radislav Hošek [38] => | rok = 1978 [39] => | titul = Antické Černomoří [40] => | vydavatel = Svoboda [41] => | místo = Praha [42] => | isbn = [43] => | počet stran = 349 [44] => | strany = 105n [45] => }} Nejvýznamnějšími helénistickými říšemi ovšem byla [[Seleukovská říše|říše]] [[Seleukovci|Seleukovců]], [[Ptolemaiovci|ptolemaiovský]] [[Ptolemaiovský Egypt|Egypt]] a [[Antigonovci|antigonovská]] Makedonie, jejichž mocenské střetávání a s ním spojená koaliční politika bylo určujícím prvkem dějin tehdejšího Středomoří; ve svých důsledcích však umožnilo zvýšení vlivu [[starověký Řím|Říma]] a nakonec jeho mocenskou dominanci. Z tohoto důvodu dříve bývala helénistická epocha, a to už v tradici antického dějepisectví, pokládána za období úpadku mezi [[Klasické Řecko|klasickou řeckou dobou]] a nastolením „[[Pax Romana|římského míru]]“; ve skutečnosti ji však lze pokládat za „jedno z nejdůležitějších období v dějinách lidstva, … z nějž prostřednictvím Říma čerpáme i my.“{{Citace monografie [46] => | příjmení = Świderková [47] => | jméno = Anna [48] => | odkaz na autora = Anna Świderkówna [49] => | rok = 1972 [50] => | titul = Helada králů [51] => | vydavatel = Orbis [52] => | místo = Praha [53] => | isbn = [54] => | počet stran = 391 [55] => | strany = 17 [56] => }} [57] => [58] => Charakteristickým znakem helénistické doby se stala expanze řecké kultury včetně nové podoby obecného řeckého jazyka ([[koiné]]) daleko na východ a její střetávání s kulturami okolních starověkých národů, přičemž docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a přizpůsobování v duchu [[synkretismus|synkretismu]] a univerzalismu. [[Helenizace|Helenizací]], jejímiž středisky se stala na ovládnutých územích programově zakládaná města zcela řeckého charakteru (např. egyptská [[starověká Alexandrie|Alexandrie]]), a s ní spojeným prolnutím řeckých a orientálních tradic došlo ke vzniku zcela nových forem politiky, vědy, umění a náboženství, které postupně zasáhly všechny oblasti každodenního života a které svou odezvu posléze nalezly i v rámci [[Římská říše|římského císařství]]. Vytvořila se tak „komunikační a kulturní pouta, která spojovala celé Středomoří a Blízký východ v jednu civilizační oblast.“{{Citace monografie [59] => | příjmení = Pokorný [60] => | jméno = Petr [61] => | rok = 1993 [62] => | titul = Řecké dědictví v Orientu: (helénismus v Egyptě a Sýrii) [63] => | vydavatel = ISE [64] => | místo = Praha [65] => | isbn = 80-85241-50-1 [66] => | počet stran = 377 [67] => | strany = 13 [68] => }} [69] => [70] => == Obsah pojmu == [71] => [[Pojem]] „helénismus“ poprvé v novodobé [[historiografie|historiografii]] použil v 1. polovině [[19. století]] [[Německo|německý]] historik [[Johann Gustav Droysen]] ve své třísvazkové ''Geschichte des Hellenismus'' vydané v letech [[1836]]–[[1843]], který jím chtěl označit proces asimilace, jemuž byli vystaveni Řekové žijící v [[Orient|Orientu]]. Vycházel přitom z řeckého slova ἑλληνίσται – ''hellénistai'' použitém v 6. kapitole [[Skutky apoštolů|Skutků apoštolů]]{{Citace monografie [72] => | příjmení = Świderková [73] => | jméno = Anna [74] => | odkaz na autora = Anna Świderkówna [75] => | rok = 1983 [76] => | titul = Tvář helénistického světa : od Alexandra Velikého do císaře Augusta [77] => | vydavatel = Panorama [78] => | místo = Praha [79] => | isbn = [80] => | počet stran = 403 [81] => | strany = 12 [82] => }} v opozitu k výrazu ἑδραιοι – ''hebraioi''. Podobně jako jiní badatelé před ním se totiž Droysen chybně domníval, že tak jsou v kontrastu k rodilým [[Židé|Židům]] označeni orientalizovaní Řekové, kteří přijali orientální zvyklosti a způsob života a obrátili se k [[judaismus|judaismu]]. Ve skutečnosti ovšem tato dvojice slov nemá obecný význam a postihuje spor dvou skupin obyvatel [[Jeruzalém]]a v rámci vznikajícího [[křesťanství]]: ''hellénistai'' jsou ti, kteří užívali řečtinu jako [[liturgie|liturgický]] jazyk, protože „vyrostli mezi Řeky“, tedy pořečtění [[Židé]], zatímco ''hebraioi'' pocházeli „z židovského prostředí“.{{Citace monografie [83] => | příjmení = Oliva [84] => | jméno = Pavel [85] => | odkaz na autora = Pavel Oliva [86] => | rok = 2001 [87] => | titul = Svět helénismu [88] => | vydavatel = Arista [89] => | místo = Praha [90] => | isbn = 80-86410-09-9 [91] => | počet stran = 151 [92] => | strany = 7 [93] => }} V křesťanské řečtině byl později jako ἑλληνος – ''Hellénos'' označován jinověrec zatížený [[homér]]skou [[Řecká mytologie|mytologií]].{{Citace monografie [94] => | příjmení = Hanuš [95] => | jméno = Jiří [96] => | příjmení2 = Češka [97] => | jméno2 = Josef [98] => | odkaz na autora2 = Josef Češka [99] => | rok = 1998 [100] => | titul = Od katakomb ke světové církvi : rozhovory s historikem starověku Josefem Češkou [101] => | vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury [102] => | místo = Brno [103] => | isbn = 80-85959-38-0 [104] => | počet stran = 145 [105] => | strany = 71 [106] => }} Oproti tomu výraz ἑλληνίσμος – ''hellénismos'' ve starověku označoval správné užívání řečtiny ve smyslu nikoli běžné mluvy, ale vytříbeného literárního jazyka,[[Díogenés Laertios]]: ''Životy, názory a výroky proslulých filosofů''. VII,59. a tedy spíše výlučnost řecké kultury a Řeků vůbec, tedy pravý opak toho, jak jej použil Droysen. V návaznosti na to měl za císaře [[Julianus|Juliana]], který usiloval o obnovu antického tradičního náboženství založenou na soudobé [[novoplatonismus|novoplatonské]] [[Filozofie|filozofii]], vyjadřovat kulturní identitu tradicionalistických Řeků a [[Římané|Římanů]] v protikladu ke křesťanům, takže v [[Pozdní antika|pozdní antice]] byl ztotožňován s [[Pozdně antické náboženství|pohanstvím]].{{Citace monografie [107] => | příjmení = Dostálová [108] => | jméno = Růžena [109] => | odkaz na autora = Růžena Dostálová [110] => | rok = 1990 [111] => | titul = Byzantská vzdělanost [112] => | vydavatel = Vyšehrad [113] => | místo = Praha [114] => | isbn = 80-7021-034-6 [115] => | počet stran = 416 [116] => | strany = 20 [117] => }} [118] => [119] => Bez ohledu na své významové proměny je termín v historické literatuře obecně přijímán. Nejběžněji je jím časově vymezováno období tři staletí mezi smrtí [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] v roce [[323 př. n. l.]] a ovládnutím poslední helénistické říše – ptolemaiovského Egypta – [[Augustus|Augustem]] v roce [[31 př. n. l.]] po [[Bitva u Actia|bitvě u Actia]]. Počátek helénistické epochy nicméně někteří autoři spojují s jinými událostmi. Např. [[Hermann Bengtson]] jej shledává už v době úsilí makedonského krále [[Filip II. Makedonský|Filipa II.]] o ovládnutí řeckých států, tj. v 50. letech [[4. století př. n. l.]], zatímco [[Claire Préaux]] jej klade teprve do [[Války diadochů|období válek]] mezi [[diadochové|diadochy]]. Obdobně tomu pro určení konce helénistické doby je z kulturního hlediska nesporné, že helénistická kultura i po konečném mocenském vítězství Říma nad řeckými monarchiemi přežívala ještě přinejmenším jedno následující století. [120] => [121] => == Kultura helénistického období == [122] => Helénistická kultura vznikla mísením řecké kultury a kultur orientálních. Díky štědré podpoře Ptolemaiovců vládnoucích v Egyptě se jejím střediskem stala Alexandrie. Tam byl z podnětu [[Ptolemaios I. Sótér|Ptolemaia I.]] vybudován vědecký ústav nazývaný ''[[Músaion v Alexandrii|Músaion]]'' (chrám Múz). Jednalo se o jakousi akademii, ve které bydleli a pracovali učenci a umělci, aniž by se museli zabývat starostmi o své hmotné zabezpečení. Měli k dispozici rozsáhlou knihovnu ([[Knihovna (instituce)|Bibliotéku]]), v níž byla v originálech nebo alespoň v opisech soustředěna všechna významná díla té doby. Čítala přes půl milionu svitků. Není divu, že se ''Museión'' stal záhy centrem vzdělanosti. [123] => [124] => Helénem (Hellas = Řecko) se cítil být každý vzdělaný člověk, který mluvil řeckým jazykem, bez ohledu na svůj původ či třeba barvu pleti. Měřítkem hodnoty člověka se stalo jeho bohatství, vzdělání nebo postavení (formou úřadu). [125] => [126] => == Literatura == [127] => Toto období se v literatuře vyznačovalo některými prvky, které se objevily již v [[Eurípidés|Euripidově]] díle. Je to zejména obrat k vnitřnímu životu člověka – k psychice. Projevilo se to také zvýrazněním emocionality a snahou věrohodně přitom zachytit detaily každodenního všedního života. [128] => [129] => === Próza === [130] => * V této době se vytvořila zábavná próza, román, novela a dobrodružný román. U většiny příběhů převažovaly milostné náměty. [131] => * Rozvoj naukové prózy – hlavními osobnostmi tohoto vědeckého ruchu byli [[Eratosthenés z Kyrény|Eratosthenés]] (správce alexandrijské knihovny ve 3. století př. n. l.), [[Zénodotos]] (zakladatel řečnické gramatické školy v Alexandrii, [[Archimédés]] (matematik) a [[Aristarchos ze Samu]] (matematik a astronom). [132] => * [[Polybios]] – nejlepší dějepisec helénského období. Sepsal rozsáhlé dílo ''Dějiny'' (40 knih, zachovalo se 5). Zpracoval v nich dějiny řecko-římského světa a zvláště Říma od [[První punská válka|1. punské války]] (264–241 př. n. l.) do roku 144 př. n. l. [133] => * Nejvýznamnějším z helenistických filozofů, kteří hleděli především k morálce, byl [[Epikúros]]. [134] => [135] => === Poezie === [136] => * Nejrozšířenějším lyrickým druhem se stal [[epigram]]. [[Elegie]] se plnila epickým obsahem a stávala se výpravnou. Co se týče epického básnictví, znamením doby byla epická báseň menšího rozsahu = ''[[epyllion]]'' (eposek), v němž byla popisována nějaká epizoda z řeckého bájesloví. ''Epyllion'' vznikl z nechuti k rozvláčným eposům. [137] => * Bukolická poezie (''búkolis'' = pastýř) čerpala náměty z přírody a ze života na venkově. Navazovala na starou lidovou pastýřskou píseň doprovázenou hrou na flétnu. Žánrové typy byla [[idyla]], [[Ekloga (literatura)|ekloga]] a [[pastorála]]. [138] => * [[Theokritos|Theokritos ze Syrákús]] (300–260 př. n. l.), poslední velký básník řecké antiky, literárně zpracoval motivy pastýřských písní v bukolských básních. Psal epigramy a epylia. Jeho dílem jsou ''Pastýřské idyly'', sbírka 30 idyl, v nichž líčí výjevy ze života pastýřů a rolníků, které však idealizuje. V některých idylách předvádí pod maskou pastýřů své přátele a sebe. [139] => * [[Kallimachos z Kyrény]] byl básník a učenec. Byl nejvýznamnějším představitelem tzv. Alexandrijské moderny. Doporučoval skládat básně menšího rozsahu a sám tvořil epylia, epigramy, elegie a [[Chvalozpěv|hymny]]. Zabýval se katalogizováním alexandrijské knihovny. Jeho nejdůležitějším dílem jsou ''Příčiny'' (pověsti o vzniku různých slavností, obřadů, názvů, měst a svatyní). [140] => * [[Apollónios z Rhodu|Apollonios z Rhodu]] – řecký učenec a správce alexandrijské knihovny. Vedle básní o původu měst je jeho hlavním dílem epos ''Argonautika'', jímž chtěl oživit tradici homérského eposu, prostředky helénistického učeného básnictví. Zejména detailním líčením psychologických procesů. [141] => [142] => === Drama === [143] => * Nová [[komedie]] – [[Tragédie]] nevytvořila nic nového, pokračovala ve svém úpadku. Komedie se obrátila k látkám ze všedního života a stala se kosmopolitní. Vytvořily se ustálené veseloherní typy (zamilovaný mladík, chytrý otrok, [[hetéra]], vychloubavý voják…). Okruh témat se zaměřil na soukromý život (osobní, milostné a rodinné problémy). Zakladatelem nové komedie byl [[Menandros]]. Hlavními představiteli jsou Menandros, [[Filémón (básník)|Filemón]] a [[Dífilos]]. [144] => [145] => * Menandros (342–293 př. n. l.) napsal přes 100 komedií, které byly psány pro tři herce. Jeho díla měla jednoduchý děj ze všedního života s milostnými a majetkovými zápletkami. V jeho komediích hrají obyčejní lidé a mají dobrý konec. Menandros chtěl nejen bavit, ale i vychovávat. Většinou idealizuje skutečnost. Jeho hry volně zpracovali [[Titus Maccius Plautus|Plautus]] a [[Publius Terentius Afer|Terentius]]. Jeho díla jsou: ''Hledá se otec'', ''Komedie pro všední den'', ''Ostříhaná'' (''Ustřižená kštice''), ''Spor o dítě'' (''Čí je to dítě?''), ''Škarohlíd'', ''Takový protiva'' (''Dědek''), ''Zmýlená neplatí'' a ''Smírčí soud''. [146] => ** Ve ''Sporu o dítě'' říká ústy otroka, že nikoli bozi, nýbrž povaha člověka je strůjcem jeho osudu.Tento příběh je vybudován na motivu odloženého a znovu nalezeného dítěte. [147] => ** ''Dědek'' zase ukazuje příběh nerudného starce a nalezení jeho pozitivního vztahu k lidem. [148] => ** Ve ''Smírčím soudu'' hrdina podezřívá ženu, že mu zatajila, když se brali, že už není panna. Zjišťuje, kdo je otcem dítěte, ale nakonec zjistí, že je jím on, protože před 9 měsíci znásilnil mladou dívku, svoji ženu. [149] => [150] => == Filozofie == [151] => === Centra filozofie === [152] => * [[Starověké Athény|Athény]] – Akademie, Peripatetická škola [153] => * [[Starověká Alexandrie|Alexandrie]] – knihovna (tisíce svazků, shořela) [154] => [155] => === Směry helénistické filozofie === [156] => * [[kynismus]] [157] => * [[stoicismus]] [158] => * [[skepticismus]] [159] => * [[epikureismus]] [160] => * [[eklekticismus]] [161] => * [[novoplatonismus]] [162] => [163] => == Reference == [164] => [165] => [166] => [167] => == Literatura == [168] => [169] => * {{citace monografie [170] => | příjmení = Martin [171] => | jméno = Luther H. [172] => | rok = 1997 [173] => | titul = Helénistická náboženství [174] => | vydavatel = Masarykova univerzita [175] => | místo = Brno [176] => | isbn = 80-210-1702-3 [177] => | počet stran = 161 [178] => }} [179] => * {{citace monografie [180] => | příjmení = Pokorný [181] => | jméno = Petr [182] => | rok = 1993 [183] => | titul = Řecké dědictví v Orientu: (helénismus v Egyptě a Sýrii) [184] => | vydavatel = ISE [185] => | místo = Praha [186] => | isbn = 80-85241-50-1 [187] => | počet stran = 377 [188] => }} [189] => * {{citace monografie [190] => | příjmení = Oliva [191] => | jméno = Pavel [192] => | odkaz na autora = Pavel Oliva [193] => | rok = 2001 [194] => | titul = Svět helénismu [195] => | vydavatel = Arista [196] => | místo = Praha [197] => | isbn = 80-86410-09-9 [198] => | počet stran = 151 [199] => }} [200] => * {{citace monografie [201] => | příjmení = Świderková [202] => | jméno = Anna [203] => | odkaz na autora = Anna Świderkówna [204] => | rok = 1983 [205] => | titul = Tvář helénistického světa : od Alexandra Velikého do císaře Augusta [206] => | vydavatel = Panorama [207] => | místo = Praha [208] => | isbn = [209] => | počet stran = 403 [210] => }} [211] => * {{citace monografie [212] => | příjmení = Świderková [213] => | jméno = Anna [214] => | odkaz na autora = Anna Świderkówna [215] => | rok = 1972 [216] => | titul = Helada králů [217] => | vydavatel = Orbis [218] => | místo = Praha [219] => | isbn = [220] => | počet stran = 391 [221] => }} [222] => [223] => == Související články == [224] => * [[Dějiny Řecka]] [225] => * [[Helenizace]] [226] => * [[Hermetismus]] [227] => [228] => == Externí odkazy == [229] => * {{commonscat}} [230] => [231] => {{dějiny Řecka}} [232] => {{Autoritní data}} [233] => {{portály|Antika}} [234] => [235] => [[Kategorie:Helénismus| ]] [236] => [[Kategorie:Starověké Řecko]] [] => )
good wiki

Helénismus

diadochy kolem roku 300 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'starověký Řím','323 př. n. l.','Židé','4. století př. n. l.','novoplatonismus','Alexandr Veliký','Helenizace','diadochové','1. století př. n. l.','Orient','Filip II. Makedonský','Seleukovská říše'

Diadochové

Helenizace

Novoplatonismus

Orient

Židé

Židé jsou etnickou a náboženskou skupinou, která je spojována s židovským náboženstvím a židovskou kulturou.