Array ( [0] => 14664607 [id] => 14664607 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Heliocentrismus [uri] => Heliocentrismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Heliocentric solar system.png|upright=2|náhled|Sluneční soustava]] [1] => V [[Astronomie|astronomii]] je '''heliocentrismus''' modelem stavícím [[Slunce]] do středu [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]] a celého vesmíru. Slovo je odvozeno z [[řečtina|řeckého]] (ἥλιος ''[[hélios]]'' = „Slunce“ a κέντρον ''kentron'' = „střed“). Historicky je heliocentrismus protikladem [[geocentrismus|geocentrismu]] a v současné době [[moderní geocentrismus|moderního geocentrismu]], které kladou jako centrum Zemi. Myšlenka Slunce jako středu vesmíru je známá již v [[4. století př. n. l.]], v [[16. století]], myšlenku Slunce jako středu sluneční soustavy znovu zavádí polský astronom [[Mikuláš Koperník]] (1473–1543) a na něj navazují další jako [[Galileo Galilei]]. [2] => [3] => Po mnoho století musel heliocentrismus čelit zdánlivě samozřejmému obecnému názoru, že pokud by se Země otáčela a zároveň pohybovala kolem Slunce, lidé a předměty by musely spadnout, dalším argumentům týkajících se meteorologie a astronomie, a také nesouladu se soudobými filosofickými či náboženskými představami. [4] => [5] => == Historie == [6] => [[Soubor:Heliocentric.jpg|náhled|Heliocentrický vesmír]] [7] => [8] => === Klasické období === [9] => Komukoliv, kdo se zastaví a pohlédne na oblohu, se zdá být zřejmé, že Země stojí na místě, zatímco všechno na obloze ubíhá kolem ní každý den. Při delším pozorování lze vidět mnohem komplikovanější pohyby. Slunce dělá menší či větší okruh při své roční dráze, [[planeta|planety]] mají podobné pohyby, občas se však na své cestě mezi hvězdami obrátí a pohybují se po určitou dobu opačným směrem ([[prográdní a retrográdní pohyb|retrográdní pohyb]]). Pro lepší pochopení těchto pohybů bylo potřeba zavádět komplikované popisy, nejznámějším z nich je [[Geocentrismus|Ptolemaiovský systém]] formulovaný ve [[2. století]]. [10] => [11] => [[Intuice|Neintuitivní]] myšlenka heliocentrismu, kde je to Země, nikoliv nebesa, co se skutečně pohybuje, byla navržena dokonce již v [[4. století př. n. l.]] V kapitole 13 druhé knihy svého spisu ''O nebesích''{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://etext.library.adelaide.edu.au/a/aristotle/heavens/heavens2.html |datum přístupu=2005-02-23 |url archivu=https://web.archive.org/web/20050314002632/http://etext.library.adelaide.edu.au/a/aristotle/heavens/heavens2.html |datum archivace=2005-03-14 |nedostupné=ano }} napsal [[Aristotelés]] „Jak tvrdí [[pythagorejci]], v centru je [[oheň]] a Země je jen jedna z hvězd, vytvářející noc a den krouživým pohybem kolem centra.“ Důvody tohoto umístění byly spíše [[řecká filosofie|filosofické]] než vědecké — pro pythagorejskou filosofii založenou na základních živlech byl oheň živlem ušlechtilejším než země, a proto by měl být ve středu, zatímco Země i Slunce ho obíhaly. Aristotelés tento argument odmítl a hlásal geocentrismus. Jedním z argumentů byla naopak největší tíha živlu země, který se tedy musí zákonitě soustředit „na dně“, tedy ve středu kosmu. [12] => [13] => Později heliocentrismus opět navrhl [[Aristarchos ze Samu]] (kolem roku [[270 př. n. l.]]). V době, ve které psal, byla již velikost [[Země]] poměrně přesně spočítána, a on sám změřil velikost a vzdálenost [[Měsíc]]e a Slunce; jeho odhady nebyly podle současných standardů moc přesné, ale šlo o seriózní začátek. Jak mnozí předpokládají, usoudil na základě čísel, které měl k dispozici, že pohyb Země kolem obrovského Slunce dává větší smysl, než kdyby to bylo obráceně. V jeho vlastní době však někteří lidé soudili, že tato myšlenka je protináboženská. [14] => [15] => Aristarchovu heliocentrickému modelu oponoval [[Archimédés]], který ve svém díle ''[[O počtu písečných zrn]]'' prohlašoval, že svět (vesmír) je velký, ale konečný a na základě množiny prvotních předpokladů spočítal horní mez poloměru vesmíru na 10 000 000 000 [[Stadium (míra)|stadií]]. Na základě tohoto čísla pro velikost vesmíru vyvozoval, že zde musí být maximální vzdálenost, v jaké mohou být hvězdy od centra. V heliocentrickém systému se Země ocitá v průběhu roku v místech vzdálených od sebe dvojnásobek vzdálenosti Země–Slunce, a vzhledem ke vzdálenosti hvězd by zde měla být viditelná [[paralaxa]] umožňující rozlišit bližší a vzdálenější hvězdy. Vzhledem k tomu, že žádná paralaxa není pozorována, odmítl Archimédes heliocentrismus, protože jinak by bylo potřeba odsunout hvězdy do (pro Archiméda) nepřijatelné vzdálenosti. [16] => [17] => V [[5. století]] [[Indie|indický]] [[Astronomie|astronom]] [[Árjabhata]] (zřejmě nezávisle na Aristarchovi) také navrhoval heliocentrický vesmír. Jeho práce nebyla přeložena do [[latina|latiny]] až do chvíle, kdy Koperník napsal ''[[De revolutionibus orbium coelestium]]'', a tak zůstala na Západě prakticky neznámá až do [[12. století]], ve kterém byly přeloženy do latiny některé staré arabské astrologické a astronomické spisy, které jeho teorie komentovaly a rozpracovávaly (např. [[Aliboron]], „Indické kroniky“ ''Ta'rikh al-Hind'' ). [18] => [19] => Egyptský (možná napůl mytický) filosof [[Hermés Trismegistos]] také navrhoval heliocentrický náhled na svět, a stojí za povšimnutí, že Koperník dokonce ve svém ''De revolutionibus orbium coelestium'' poděkoval za inspiraci Trismegistovými myšlenkami. Přesná datace není možná, ale Trismegistos pravděpodobně žil ve faraónském Egyptě, i když skutečné texty dokládající [[hermetismus|hermetickou]] tradici lze datovat zhruba do časů [[Ježíš Kristus|Krista]]. [20] => [21] => [[Soubor:Lunar phases al-Biruni.jpg|náhled|vlevo|Ilustrace zatmění Měsíce ze spisu [[al-Birúní]]ho ([[11. století]])]] [22] => [23] => === Středověk === [24] => Na pomezí [[10. století|10.]] a [[11. století]] vyslovil ve svých arabsky psaných spisech významný [[Persie|perský]] [[astrolog]] Muhammad Abú ar Rajhán al-Birúní, později známý pod latinizovaným jménem [[Aliboron]], přesvědčení, že [[Země]] rotuje kolem své osy a obíhá kolem [[Slunce]]. Ve svém díle přitom vycházel z důkladné znalosti [[Aristotelés|Aristotelova]] díla a překladů [[Helénská astrologie|klasických]] astrologických a hermetických spisů do arabštiny i důkladné znalosti tradic [[Védská astrologie|indických astrologů]]. Jeho spisy, a díla jeho [[Arabská astrologie|arabských následovníků]], byly ve [[12. století]] ve Španělsku a Francii přeloženy do latiny a rozšířily se po celé Evropě. [25] => [26] => Francouzský pozdně středověký scholastický [[teolog]] a myslitel [[biskup]] [[Mikuláš Oresme]] zastával ve 14. století názor, že heliocentrický systém je stejně oprávněná [[hypotéza]] jako geocentrický. Odmítl argument, že by rotující Země způsobovala nutně katastrofální větry a také připravil myšlenku fyzikální hybnosti tělesa. Jeho spisy vycházely od 15. století tiskem. [27] => [28] => === Renesance a novověk === [29] => V [[16. století]] teorii oživil polský katolický duchovní [[Mikuláš Koperník]], se svým dílem [[De revolutionibus orbium coelestium|''Šest knih o obězích nebeských sfér'']] ''(De revolutionibus orbium coelestium)'', které publikoval roku 1543. Při vývoji svých teorií planetárního pohybu Koperníka pravděpodobně ovlivnily dřívější práce arabského astronoma [[Ibn al-Šatir]]a a perského astronoma [[Naṣīr al-Dīn al-Ṭūsī|Nasir al-Din al-Tusiho]]. Koperníkovu knihu doplnil jeho vydavatel předmluvou, která heliocentrismus popsala jako pouhou matematickou teorii a tak chránil autora před případným obviněním z rouhání. Později ale byla kniha stejně zařazena na katolický index zakázané literatury, kde figurovala od 5. března 1616 až do roku 1835. [30] => [31] => Dalším pokračovatelem a učencem prohlubující myšlenku heliocentrismu byl [[Galileo Galilei]] (1564–1642). Jeho myšlenky a objevy potvrdili jezuitští astronomové jako páter Grienberger, který osobně ověřil Galileiho objev měsíců Jupitera.{{Citace monografie|příjmení = MacDonnell, S.J.|jméno = Joseph|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Jesuit Geometers|vydání = |vydavatel = Institute of Jesuit Sources|místo = St. Louis|rok = 1989|počet stran = |strany = 19|isbn = }} Záhy byla i ověřena současná změna zdánlivé velikosti Venuše v závislosti na její fázi. Tím byly vyvráceny některé geocentrické modely. Jediné modely, které zůstávaly ve hře, byly modely heliocentrické a geocentrické modely založené na [[Tycho Brahe#Výzkum|Tychonově systému]]. Církevní učenci Galileovy myšlenky dále zkoumali a někteří ji považovali za spolehlivější než kterýkoliv jiný v té době známý systém.{{Citace monografie|příjmení = Langford|jméno = Jerome J.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Galileo, Science and the Church|url = https://archive.org/details/galileosciencech0000lang|vydání = 2. vydání|vydavatel = Desclee|místo = New York|rok = 1966|počet stran = |strany = [https://archive.org/details/galileosciencech0000lang/page/35 35], 45, 52|isbn = }} Galileo byl ale přesvědčen, že se nejedná o pouhou matematickou techniku, ale že má i filosofickou pravdu a Země reálně obíhá kolem Slunce. Obecná podpora akademického světa i církve však byla na straně geocentrického Tychonického systému. V dané době neexistoval dostatek pozorování, které by přesvědčivě rozhodly ve prospěch jednoho systému. [32] => [33] => [[1616|V letech 1616]] až [[1633]] byly církví ustanoveny dekrety (1616 dekret Svatého oficia) a Galileo byl upozorněn, aby svou teorii přímo neprosazoval. Přes všechna varování Galileo ve svých publikacích toto napomenutí ignoroval, a proto jeho učení církev oficiálně zakázala.{{Citace monografie|příjmení = Heilbron|jméno = J.L.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = The Sun in thec Church: Cathedrals as Solar Observatories|vydání = |vydavatel = Harvard University Press|místo = Cambridge|rok = 1999|počet stran = |strany = 203|isbn = }} I z tohoto důvodu dala církev na index zakázané literatury ([[Index Librorum Prohibitorum]]) nejen Galileovy knihy, ale i starší Koperníkovy ''Oběhy nebeských sfér'' a dokonce i jednu knihu Keplerovu. Za prosazování heliocentrické teorie byl Galileo posledních několik let svého života držen v domácím vězení. Edikt proti Galileovi zrušil papež roku 1992.[http://w2.vatican.va/content/john-paul-ii/it/speeches/1992/october/documents/hf_jp-ii_spe_19921031_accademia-scienze.html] [34] => [35] => Významnou roli ve sporech kolem postavení Slunce a Země hráli i dva astronomové, působící v Praze: [[Tycho Brahe]] a [[Johanes Kepler]]. [36] => Brahe navrhl hybridní systém, ve kterém přímo kolem nehybné Země obíhaly Měsíc a Slunce, zatímco planety obíhaly kolem Slunce. [37] => Kepler pak objevením zákonů pohybu planet zakotvil heliocentrický systém i prakticky: pohyb Země kolem Slunce je v souladu s jeho třetím zákonem, zatímco pohyb Slunce kolem Země ne. Objevem gravitačního zákona pak definitivně tuto otázku vyřešil [[Isaac Newton]]. [38] => [39] => Archimédova námitka proti heliocentrismu, že v případě jeho pravdivosti bychom v průběhu roku museli pozorovat paralaxu zdánlivě stálých pozic hvězd, byla nakonec vyřešena, když byla hvězdná [[paralaxa (astronomie)|paralaxa]] skutečně pozorována pomocí vylepšených přístrojů v [[19. století]] (poprvé [[Friedrich Bessel]] v roce 1838). V té době už byl ale model heliocentrické sluneční soustavy v mnohem větším vesmíru přijat téměř všemi. Už před tím byla totiž v roce 1729 pozorována [[aberace (astronomie)|aberace]] světla hvězd, která prokázala pohyb Země kolem Slunce s dostatečnou spolehlivostí. Různé nepotvrzené zprávy o pozorování aberaci či paralaxy se vyskytovaly už kolem roku 1600. [40] => [41] => == Současná věda == [42] => [[Soubor:Solar system barycenter.svg|náhled|Pohyb těžiště sluneční soustavy vzhledem ke Slunci a jeho jádru]] [43] => Poznání, že heliocentrický pohled také není v doslovném znění zcela pravdivý, přicházelo po jednotlivých krocích. Již [[Giordano Bruno]] vznesl silné argumenty, že Slunce není středem vesmíru, ale jednou z nespočetných hvězd; Galileo měl tentýž názor. V průběhu [[18. století|18.]] a [[19. století]] se pozice Slunce jako pouhé jedné hvězdy z mnoha stala stále samozřejmější. Ve [[20. století]], dokonce ještě před objevem existence mnoha galaxií, už to nebylo vnímáno jako sporná věc. Dokonce i když omezíme diskuse na [[sluneční soustava|sluneční soustavu]], Slunce není geometrickým centrem žádné z planetárních drah, spíše ohniskem jejich eliptických drah. Navíc vzhledem k tomu, že hmotnost planet nelze vzhledem k hmotnosti Slunce zanedbat, je centrum gravitace slunečního systému umístěno mimo střed Slunce, některé roky i mimo objem Slunce. (Hmotnost planet, především [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]] tvoří asi 0,14 % hmotnosti Slunce.) [44] => [45] => Celý koncept centra vesmíru a termínu „být v klidu“ je popřen [[princip relativity|principem relativity]]. I když bylo zřejmé, že zde neexistuje žádné privilegované ''místo'' ve vesmíru, až do formulování [[speciální teorie relativity]] [[Albert Einstein|Albertem Einsteinem]] se předpokládala přinejmenším existence privilegované třídy inerciálních systémů absolutně ''v klidu'', především ve formě hypotézy světlonosného [[éter (fyzika)|éteru]]. Některé formulace [[Machův princip|Machova principu]] předpokládaly, že vztažná soustava v klidu vzhledem ke hmotě vesmíru musí mít zvláštní vlastnosti. [46] => [47] => === Moderní užívání pojmů ''geocentrický'' a ''heliocentrický'' ve vědě === [48] => V praktických výpočtech musí být často určen počátek a orientace vztažné soustavy. Z praktických důvodů se často používají systémy s počátkem ve hmotném středu Země, Slunce nebo v hmotném středu sluneční soustavy. Přídavná jména ''geocentrický'' a ''heliocentrický'' mohou být používána v tomto kontextu. Takový výběr vztažné soustavy však nemá žádné filosofické ani fyzikální dopady. [49] => [50] => == Reference == [51] => # Sir [[Fred Hoyle]], [[Mikuláš Koperník|Nicolaus Copernicus]], [[1973]]. [52] => [53] => [54] => == Externí odkazy == [55] => * {{Commonscat}} [56] => * {{Wikislovník|heslo=heliocentrismus}} [57] => {{Autoritní data}} [58] => {{Portály|Planetární vědy}} [59] => [60] => [[Kategorie:Sluneční soustava]] [61] => [[Kategorie:Nebeská mechanika]] [62] => [[Kategorie:Překonané vědecké teorie]] [63] => [[Kategorie:Dějiny astronomie]] [] => )
good wiki

Heliocentrismus

Sluneční soustava V astronomii je heliocentrismus modelem stavícím Slunce do středu sluneční soustavy a celého vesmíru. Slovo je odvozeno z řeckého (ἥλιος hélios = „Slunce“ a κέντρον kentron = „střed“).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Mikuláš Koperník','16. století','19. století','Aliboron','4. století př. n. l.','Země','Slunce','Astronomie','Aristotelés','12. století','Galileo Galilei','De revolutionibus orbium coelestium'

Aliboron

Aristotelés

Astronomie

Slunce

Země