Array ( [0] => 15512247 [id] => 15512247 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hysterie [uri] => Hysterie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Pr Charcot DSC09405.jpg|náhled|Žena s hysterií]] [1] => '''Hysterie''' (ze starořeckého ὑστἐρα [hystera] – [[děloha]]) je [[neuróza|neurotická porucha]], kterou charakterizuje citová labilita a sebestřednost se sklonem k teatrálnímu chování a afektům. Jiné příbuzné pojmy jsou: konverzní porucha, konverzní hysterie, [[somatizační porucha]] nebo psychoreaktivní syndrom. Pojem „hysterie“ jako psychologický termín je dnes považován za zastaralý a nevhodný hlavně proto, že je etymologicky spjat s ženským pohlavím, a také kvůli tomu, že postupně získal pejorativní význam. V [[Mezinárodní klasifikace nemocí|mezinárodní klasifikaci nemocí MKN-10]] byl nahrazen skupinou diagnóz „[[konverzní porucha|disociativní (konverzní) poruchy]]“ (F44), resp. diagnózou „[[Porucha osobnosti#histrionská porucha osobnosti (F60.4)|histrionská porucha osobnosti]]“ (F60.4). [2] => [3] => == Historie == [4] => [5] => === Egypt === [6] => Hysterické poruchy jsou popsány v [[Starověký Egypt|egyptských]] [[Papyrus|papyrech]], konkrétně v [[Kahunský gynekologický papyrus|Kahunském papyru]] (pochází z 20. století př. n. l., dochoval se ve zlomcích) a v [[Ebersův papyrus|papyru Ebersově]] (v podstatě učebnice lékařství ze 16. století př. n. l.). V [[Lékařství ve starověkém Egyptě|tehdejším lékařství]] převažoval názor, že příčinou morbidních duševních stavů u žen jsou posuny [[děloha|dělohy]] v těle. Lékař se pak snažil dosáhnout návratu dělohy do původní polohy, a to nepřímým působením, hlavně vykuřováním a inhalacemi. Užití symbolů boha [[Thovt]]a při léčbě svědčí o sepětí lékařské a náboženské praxe: v různých částech Egypta byly nalezeny voskové sochy zobrazující [[ibis]]e, ptáka zasvěceného Thovtovi, které se používaly jako [[ex voto|votivní]] sošky nebo ke vkládání do tělních dutin.Černoušek 1994, s. 135 [7] => [8] => === Řecko === [9] => [[Hippokratés|Hippokratova]] pojednání o ženských chorobách v mnohém připomínají popisy z egyptských papyrů. Dýchací obtíže, dušení nebo záchvaty u žen se vysvětlují polohou dělohy, nepřímo sexuální abstinencí. Věřilo se, že děloha může negativně ovlivnit srdce nebo v obzvlášť závažných případech i mozek. Lékař musí nejprve pochopit postavení dělohy a pak aplikovat libovonné nebo páchnoucí výpary na spodní část břicha a hlavu pacienta. Ale za nejlepší lék byl považován vstup do manželství.Černoušek 1994, s. 137 Platón v dialogu ''Timaios'' říká: „děloha, poněvadž to jest živý tvor žádostivý plození, kdykoli zůstává dlouho bez plodu (…) bloudě všudy po těle, ucpává průchody dechu a překáží dýchání“. Také [[Aretaios z Kappadokie]] (1. století n. l.) pokládal dělohu za jakéhosi samostatného tvora („živoucí věc uvnitř živoucí věci“).{{Citace periodika|autor=Helen King|titul=Galen and the widow: towards a history of therapeutic masturbation in ancient gynaecology|periodikum=EuGeStA: Journal on Gender Studies in Antiquity|strany=205–235|rok=2011|url=http://eugesta.recherche.univ-lille3.fr/revue/pdf/2011/King.pdf|jazyk=anglicky|datum přístupu=2014-01-22|url archivu=https://web.archive.org/web/20170516202412/http://eugesta.recherche.univ-lille3.fr/revue/pdf/2011/King.pdf|datum archivace=2017-05-16|nedostupné=ano}} {{Wayback|url=http://eugesta.recherche.univ-lille3.fr/revue/pdf/2011/King.pdf |date=20170516202412 }} [10] => [11] => === Řím === [12] => [[Aulus Cornelius Celsus]] už vysvětluje hysterii nikoli putováním dělohy, ale jako důsledek patologického působení mezi vnitřními orgány. [[Galén]] pak jednoznačně odmítá myšlenku putování dělohy. Vychází z dobové teorie [[čtyři základní tělesné šťávy|čtyř tělesných šťáv]] a zdůrazňuje úzký vzájemný vztah mezi myslí a tělem: příčinou poruchy je retence sekretu v děloze, což kazí krev a nevyhnutelně vede k podráždění nervů. Galén jako první z lékařů uznával i mužskou formu hysterie, plynoucí ze zadržování spermatu. „Zcela zpozdilým musíme shledat názor, přetvářející dělohu do jakéhosi zvířete.“ „Hysterická vášeň, toť jeden název, avšak její podoby jsou mnohé a nespočitatelné.“Černoušek 1994, s. 138 [13] => [14] => === Středověk a počátek novověku === [15] => [[Tomáš Akvinský]] rozděluje psychopatologické jevy podle původu na přirozené (hysterii zde neuvádí) a nepřirozené.Černoušek 1994, s. 181 Hysterie mohla snadno být ztotožněna s démonickými projevy a ženy běžně obviňovány z čarodějnictví. Lékař, alchymista a astrolog [[Arnald z Villanovy]] ve své době jako jeden z mála zastával přirozený původ mnohých onemocnění, u nichž tou dobou převládal názor, že jde o projevy posedlosti ďáblem.Černoušek 1994, s. 139 [16] => [17] => Teprve [[Paracelsus]] (1493–1541) zařazuje hysterii mezi duševní nemoci. V pojednání ''O nemocech rozrušujících rozum'' odmítá myšlenku, že nemoci způsobuje ďábel, a rozvíjí komplikované [[Chemie#Období vzniku vědecké chemie|iatrochemické]] vysvětlení nemoci: děloha, není-li vyživována, „ztrácí svou pravou podstatu a chladne“ a tělo postupně zachvacují násilné křeče. Navíc se v děloze tvoří kyselina a z ní povstávají páry a výpary, které otravují všechny ostatní orgány. Zajímavé je, že Paracelsus byl první, kdo se zabýval také nevědomou (imaginativní) složkou hysterie. [18] => [19] => [[Ambroise Paré]] je připomínán především jako chirurg; v chápání hysterie se vracel k Hippokratově a Galenově humorální teorii. Domníval se, že převaha žluči v těle vede k nemoci zvané ''furor uterinus''. Dochází k zaškrcení dělohy a nemoc se přenáší do dalších orgánů. Parého metody léčení byly svérázné: pacientku položil na záda, nahlas křičel její jméno a přitom ji silně tahal za ochlupení. Vykuřoval také dělohu pomocí speciálního [[pesar]]u zasunutého do vaginy.Černoušek 1994, s. 145 [20] => [21] => Skotský lékař [[Robert Whytt]] (1714–1766) položil základy vědecké [[neurologie]]. V pojednání ''On Nervous, Hypochondriac, or Hysteric Diseases, to which are prefixed some Remarks on the Sympathy of the Nerves'' odmítal tehdejší převládající představu „animálních duchů“ a nervové obtíže definoval jako choroby způsobené „neobvyklou jemností a nepřirozenou citlivostí“ nervů. Jako léčbu doporučoval dietu, cvičení a rozptýlení, a pro utlumení nadměrné vzrušivosti [[opium]].Černoušek 1994, s. 151 [22] => [23] => [[Philippe Pinel]] je považován za zakladatele novodobé ústavní [[psychiatrie]]. Uplatňoval tzv. morální léčbu: na choromyslného nazíral jako na dítě, které je třeba přimět k tomu, aby si osvojilo požadováné chování. Ve své ''Nosographii'' (''Nosographie philosophique ou méthode de l'analyse appliquée à la médecine'') rozdělil nemoci mysli a těla do pěti tříd: horečky, záněty, krvácivé poruchy, organické léze a neurózy. Hysterii kategorizoval jako „ženskou genitální neurózu“. Podle Pinela lze vést mezi mužskými a ženskými neurózami paralelu, neboť příznaky, jako jsou [[sterilita]], [[frigidita]] a [[nymfomanie]] (u mužů satyriasis), lze pozorovat u obou pohlaví. [24] => [25] => === Jean-Martin Charcot === [26] => [[Jean-Martin Charcot]] ve svých 37 letech nastoupil do [[Hôpital de la Salpêtrière]] v Paříži, kde byly stovky pacientů trpících duševní nemocí. Poté, co vedení ústavu sloučilo oddělení pacientů s [[Epilepsie|epilepsií]] a hysterií do jedné části s názvem „Quartier des simples epileptiques“, se během několika dní u hysterických pacientů objevil výrazný nárůst epileptických epizod. Charcot zavedl novou kompromisní diagnózu „hysteroepilepsie“ (později ji opustil). Postupně na základě systematického klinického pozorování stanovil obecné rysy hysterických projevů a rozlišil velké a malé hysterické záchvaty („hysteria maior“ a „hysteria minor“; symptomy „hysteria minor“ jsou znecitlivění kůže, zúžení zorného pole a hemianestézie). Charcot odmítal chápání hysterie coby poruchy typicky ženské a zdůrazňoval, že nemá nic společného s dělohou. [27] => [28] => Charcotův věhlas začal poněkud upadat po zveřejnění jeho studií o [[Hypnóza|hypnóze]]. Charcotův zájem o hypnózu byl motivován hledáním nových diagnostických metod. Studie, které prováděl na Salpêtrière se svými asistenty, nejprve přinášely senzační výsledky. Avšak [[Hippolyte Bernheim]], profesor na univerzitě v Nancy, Charcotovy teorie odmítal. Později se objevila i podezření, že Charcotovi asistenti instruovali pacienty, aby hysterické reakce předstírali.Černoušek 1994, s. 170 [29] => [30] => === Počátky psychoanalýzy === [31] => [[Sigmund Freud]] spolu s vídeňským internistou [[Josef Breuer|Josefem Breuerem]] pracoval na případu Anny O., jednom z nejslavnějších případů hysterie. Anna O. měla řadu projevů od různých křečí až po halucinace. V hypnóze dokázala mluvit o zážitcích, o kterých v bdělém stavu mluvit nedokázala, což jí přineslo značnou úlevu. Příčinou jejích potíží byl komplikovaný vztah s otcem. Její úleva však netrvala dlouho, protože osobu svého otce nahradila doktorem Breuerem, k němuž si vytvořila silné pouto, které zmařilo další léčbu. Podle Freuda byla příčinou fyzických příznaků potlačená traumata z dětství či z manželské ložnice.{{Citace elektronické monografie [32] => | příjmení = Homfray [33] => | jméno = Šárka [34] => | titul = Hysterie. Diagnóza pro ženy, které se nechovaly, „jak se patří“ [35] => | url = https://www.heroine.cz/psychologie/7377-hysterie-diagnoza-pro-zeny-ktere-se-nechovaly-jak-se-patri? [36] => | vydavatel = Heroine [37] => | datum vydání = 2022-2-17 [38] => | datum přístupu = 2022-2-17 [39] => }} [40] => [41] => Freuda zaujaly Charcotovy práce o hysterii a na jejich základě dospěl k přesvědčení, že hysterické příznaky vznikají tehdy, když traumatická zkušenost vede nevědomě ke vzniku tělesných symptomů. Freud od hypnoterapie nakonec přešel k metodě rekonstrukce potlačených vzpomínek prostřednictvím jejich výkladu a [[volné asociace|volných asociací]].Černoušek 1994, s. 174 [42] => [43] => === Zlatý věk hysterie === [44] => Za jakýsi „zlatý věk“ hysterie je možno označit 19. století. Hysterie byla předmětem zájmu celé řady profesionálů v Evropě i ve Spojených státech. Ženská hysterie byla v tomto období popisována širokým a neuzavřeným souborem symptomů. Patřily mezi ně např. úzkost, zhoršené dýchání, omdlévání, nervozita, zvýšená sexuální touha, nespavost, zadržování tekutin, žaludeční obtíže, podrážděnost, ztráta chuti na jídlo nebo sex, obscénní chování a tendence působit problémy. Mezi odborníky nepanovala shoda na tom, jaké symptomy do diagnózy spadají. Hysterie se tak uplatnila i jako diagnóza, která se stanovila, pokud nebylo možno stanovit jinou diagnózu. Medicína v 19. století pracovala s ženskou sexualitou a reprodukčním ústrojí jako s faktory, které výrazně ovlivňují fyzické i psychické zdraví žen. Ženy tak byly často chápány jako snadno ovlivnitelné a nemorální, kdy celé jejich fungování je značně ovlivňováno reprodukcí. Např. v Anglii ve viktoriánském období, kdy byla ženská sexualita sešněrována přísnou morálkou, mohly být ženy, které se nepodvolily tehdejšími konvencemi stanovené roli matky a manželky, internovány v psychiatrické léčebně jako šílené. Za duševně narušené byly považovány i ženy, které narušovaly společenský řád, například [[Sufražetka|sufražetky]] – bojovnice za práva žen. [45] => [46] => === Ústup ze scény === [47] => Počátkem 20. století počet případů hysterie v Evropě a Severní Americe výrazně klesl; jako příčina se někdy udává společenská [[emancipace]] od represivní viktoriánské kultury, vyšší „psychologická [[gramotnost]]“ a lepší porozumění neurologickým onemocněním.{{Citace periodika|autor=Mark S. Micale|titul=On the “Disappearance” of Hysteria: A Study in the Clinical Deconstruction of a Diagnosis|url=https://archive.org/details/sim_isis_1993-09_84_3/page/496|periodikum=Isis|ročník=84|strany=496–526|rok=1993|doi=10.1086/356549|pmid=8282518|číslo=3|jazyk=anglicky}}{{Citace periodika|titul=The ‘disappearance’ of hysteria: historical mystery or illusion?|autor=Jon Stone|autor2=Russell Hewett|autor3=Alan Carson|spoluautoři=et al.|url=http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2235919/|periodikum=J R Soc Med.|rok=2008}} Jiní autoři se domnívají, že příčinou jsou vedle lepších vyšetřovacích metod také proměna obsahu pojmu a jeho místa v [[nosologie|klasifikačních systémech]], nebo rozchod neurologického a psychiatrického přístupu, a z toho plynoucí ztráta vědeckého zájmu o hysterii (která se ocitla v „zemi nikoho“). [48] => [49] => == V kultuře == [50] => V kultuře lze najít knihy či filmy, v níž figuruje diagnóza hysterie. Spisovatelka [[Charlotte Perkins Gilman]] napsala knihu ''Žlutá tapeta'' (v originále ''The Yellow Wallpaper'', v českém překladu vyšla ve sborníku amerických povídek ''Komu se to dostane do rukou''), která pojednává o neúspěchu klidového režimu, který měl být léčebným prostředkem hysterie. Kniha byla autobiografickým vzkazem lékaři S. Weir Mitchellovi, kterému chtěla spisovatelka ukázat, jaký může mít tato léčebná metoda vliv na zdraví pacientky. V knize sugestivně popisuje nesouhlas s klidovým režimem a přesvědčení, že by jejímu stavu lépe prospěla aktivní činnost, ale vyjadřuje zde i pocit bezmoci a odevzdání napospas manželovi, který je současně psychiatr. [51] => [52] => Odlehčeně o tématu ženské hysterie a vynálezu vibrátoru pojednává komediální film ''Vrtěti ženou'' (2011) režisérky [[Tanya Wexler|Tanyi Wexler]]. Ve filmu je ukázána metoda léčby hysterie pomocí stimulace pohlavních orgánů pacientky, ke kterémuž účelu začaly koncem [[19. století|19.]] století vznikat první elektrické vibrátory.{{Citace elektronické monografie [53] => | titul = Recenze: Film o orgasmu vrtí ženou vkusně a krotce [54] => | url = https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/recenze-film-o-orgasmu-vrti-zenou-vkusne-a-krotce/r~i:article:742594/ [55] => | vydavatel = magazin.aktualne.cz [56] => | datum vydání = 2012-4-26 [57] => | datum přístupu = 2022-2-17 [58] => }} [59] => [60] => == Odkazy == [61] => === Reference === [62] => [63] => [64] => === Literatura === [65] => * {{Citace monografie | titul = Šílenství v zrcadle dějin | příjmení = Černoušek | jméno = Michal | vydavatel = Grada – Avicenum | místo = Praha | rok = 1994 | isbn = 80-7169-086-4}} [66] => * {{Citace monografie | titul = Hysteria beyond Freud | příjmení = Gilman | jméno = Sander L. | příjmení2 = King | jméno2 = Helen | příjmení3 = Porter | jméno3 = Roy | spoluautoři = et al. | vydavatel = University of California Press | místo = Berkeley, Los Angeles, London | rok = 1993 | isbn = 0-520-08064-5 | url = http://books.google.com/?id=LdxmV5J0pPkC&printsec=frontcover&dq=Freud#v=onepaage&q&f=false | jazyk = anglicky}} [67] => * {{Citace monografie | titul = Hysteria: The History of a Disease | url = https://archive.org/details/hysteriahistoryo00veit | příjmení = Veith | jméno = Ilza | vydavatel = The University of Chicago Press | rok = 1965 | jazyk = anglicky}} [68] => * {{Citace monografie | titul = Hysterie | příjmení = Vondráček | jméno = Vladimír | vydavatel = Spolek českých lékařů | rok = 1944}} [69] => [70] => === Externí odkazy === [71] => * {{Commonscat}} [72] => * {{Wikislovník|heslo=hysterie}} [73] => {{Autoritní data}} [74] => [75] => [[Kategorie:Duševní poruchy]] [76] => [[Kategorie:Dějiny lékařství]] [] => )
good wiki

Hysterie

Žena s hysterií Hysterie (ze starořeckého ὑστἐρα [hystera] - děloha) je neurotická porucha, kterou charakterizuje citová labilita a sebestřednost se sklonem k teatrálnímu chování a afektům. Jiné příbuzné pojmy jsou: konverzní porucha, konverzní hysterie, somatizační porucha nebo psychoreaktivní syndrom.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'děloha','Papyrus','ibis','Hippokratés','Lékařství ve starověkém Egyptě','Ebersův papyrus','Thovt','sterilita','Hôpital de la Salpêtrière','nymfomanie','Hypnóza','neurologie'

Děloha

Hippokratés

Hypnóza

Ibis

Neurologie

Nymfomanie

Nymfomanie je sexuální porucha charakterizovaná přehnaným nebo patologickým sexuálním toužením u žen.

Papyrus

Sterilita

Sterilita je stav, kdy někdo není schopný reprodukovat.

Thovt