Array ( [0] => 14659754 [id] => 14659754 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Inflace [uri] => Inflace [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Inflace je ekonomický jev související s růstem cen zboží a služeb v čase. Tento jev se historicky objevuje a ovlivňuje ekonomiku všech zemí. Na české Wikipedii je stránka věnována inflaci, která podrobně popisuje tento jev, jeho příčiny a důsledky. Jedním z hlavních důvodů inflace je růst nabídky peněz v ekonomice, který nepřekonává růst poptávky po zboží a službách. Tím dochází k nadbytku peněz, což vede ke zvyšování cen. Inflace pak negativně ovlivňuje životní úroveň obyvatel a působí nepříznivě na ekonomiku. Na stránce jsou popsány různé formy inflace, například hyperinflace, která se vyznačuje extrémně rychlým růstem cen, nebo deflace, která představuje opačný jev – pokles cen zboží a služeb. Dále jsou zde uvedeny faktory ovlivňující inflaci, jako je měnová politika centrální banky, politika vlády nebo vývoj na mezinárodních trzích. Stránka se také zabývá měřením inflace a ukazateli, které se k tomuto účelu používají, jako je například spotřebitelské indexy cen. Jsou zde také popsány nástroje, které státy mohou využít k ovlivňování inflace, například úrokové sazby, měnový kurz nebo fiskální politika. Kromě popisu inflace v české ekonomice je na stránce také zmíněn vývoj inflace v minulosti, například během válečných konfliktů nebo při změnách režimu. Další část stránky se věnuje inflaci v evropském kontextu a vlivu inflace na mezinárodní trhy. Stránka obsahuje také odkazy na další relevantní články a zdroje, které obsahují další informace o inflaci. Celkově poskytuje komplexní přehled o inflaci, jejích příčinách a důsledcích, a je užitečným zdrojem informací pro ekonomy, studenty i širokou veřejnost. [oai] => Inflace je ekonomický jev související s růstem cen zboží a služeb v čase. Tento jev se historicky objevuje a ovlivňuje ekonomiku všech zemí. Na české Wikipedii je stránka věnována inflaci, která podrobně popisuje tento jev, jeho příčiny a důsledky. Jedním z hlavních důvodů inflace je růst nabídky peněz v ekonomice, který nepřekonává růst poptávky po zboží a službách. Tím dochází k nadbytku peněz, což vede ke zvyšování cen. Inflace pak negativně ovlivňuje životní úroveň obyvatel a působí nepříznivě na ekonomiku. Na stránce jsou popsány různé formy inflace, například hyperinflace, která se vyznačuje extrémně rychlým růstem cen, nebo deflace, která představuje opačný jev – pokles cen zboží a služeb. Dále jsou zde uvedeny faktory ovlivňující inflaci, jako je měnová politika centrální banky, politika vlády nebo vývoj na mezinárodních trzích. Stránka se také zabývá měřením inflace a ukazateli, které se k tomuto účelu používají, jako je například spotřebitelské indexy cen. Jsou zde také popsány nástroje, které státy mohou využít k ovlivňování inflace, například úrokové sazby, měnový kurz nebo fiskální politika. Kromě popisu inflace v české ekonomice je na stránce také zmíněn vývoj inflace v minulosti, například během válečných konfliktů nebo při změnách režimu. Další část stránky se věnuje inflaci v evropském kontextu a vlivu inflace na mezinárodní trhy. Stránka obsahuje také odkazy na další relevantní články a zdroje, které obsahují další informace o inflaci. Celkově poskytuje komplexní přehled o inflaci, jejích příčinách a důsledcích, a je užitečným zdrojem informací pro ekonomy, studenty i širokou veřejnost. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=ekonomickém jevu|druhý=pojmu z kosmologie|rozlišovač=kosmologie}} [1] => {{Neověřeno}} [2] => {{Upravit}} [3] => [[Soubor:World Inflation Rate 2019.png|náhled|upright=1.4|Inflace 2019]] [4] => [[Soubor:US Historical Inflation Ancient.svg|náhled|upright=1.4|Meziroční inflace v [[Spojené státy americké|USA]] od roku 1666. Inflace zvláště převažuje během válek a [[studená válka|studené války]]. [[Zlatý standard]] USA opustily v roce 1933.]] [5] => [6] => '''Inflace''' je většinou ekonomů definována jako nárůst všeobecné [[cenová hladina|cenové hladiny]] zboží a služeb v [[ekonomika|ekonomice]] v určitém časovém období. Ekvivalentně lze inflaci definovat jako snížení [[kupní síla|kupní síly]] neboli hodnoty [[peníze|peněz]]. Změnu cenové hladiny za určité období udává ''míra inflace'', která se vypočítává jako poměr vybraného [[cenový index|cenového indexu]] na konci a na začátku měřeného období. Nejpoužívanějšími cenovými indexy jsou [[index spotřebitelských cen]], [[index cen výrobců]] a [[deflátor HDP]]. [7] => [8] => Skrytou formou inflace je [[smrskflace]]. [9] => [10] => == Příčiny inflace == [11] => [12] => Ekonomové hlavního proudu ([[Ekonomický liberalismus|Hospodářský liberalismus]]) tvrdí, že vysoká míra inflace je způsobena nadměrným růstem [[peněžní zásoba|peněžní zásoby]] ([[Kvantitativní teorie peněz]]). Názory na to, které faktory způsobují nízkou až střední míru inflace, jsou rozmanitější. Nízká až mírná inflace může být vedle růstu peněžní zásoby vysvětlována i kolísáním reálné poptávky po zboží nebo výkyvy v nabídce a dodávkách zboží. Nicméně panuje konsenzus, že dlouhé období významné inflace je způsobeno rychlejším růstem peněžní zásoby než celkového produktu. Podle [[Heterodoxní ekonomie]] (například [[Postkeynesiánství|postkeynesovství]]) růst peněžní zásoby primárně nezpůsobuje růst inflace protože není příčinou, ale důsledkem hospodářské činnosti ([[Endogenní teorie peněz]]). V endogenním peněžním systému je příčinná souvislost obvykle od poptávky po úvěru (prostřednictvím podnikatelských půjček k financování práce a dalších vstupů faktorů) po zvýšení nabídky peněz.{{Citace monografie [13] => | příjmení = Jitka. [14] => | jméno = Koderová [15] => | titul = Teorie peněz [16] => | url = http://worldcat.org/oclc/730408095 [17] => | vydavatel = Wolters Kluwer Česká republika [18] => | isbn = 978-80-7357-640-0 [19] => | isbn2 = 80-7357-640-6 [20] => | oclc = 730408095 [21] => }}{{Citace periodika [22] => | příjmení = Sojka [23] => | jméno = Milan [24] => | titul = Postkeynesovská ekonomie [25] => | periodikum = Politická ekonomie [26] => | datum vydání = 2000 [27] => | ročník = 48 [28] => | číslo = 5 [29] => | issn = 0032-3233 [30] => | doi = 10.18267/j.polek.177 [31] => | url = http://dx.doi.org/10.18267/j.polek.177 [32] => | datum přístupu = 2021-10-01 [33] => }} [34] => [35] => Cenová hladina vyjadřuje vztah mezi [[peněžní agregáty|celkovým množstvím peněz]] a celkovým objemem statků a služeb, za které jsou směňovány. Růst nebo pokles cenové hladiny ovlivňuje řada faktorů. Na množství peněz má velkou měrou vliv rozhodování [[centrální banka|centrální banky]], množství zboží a služeb je ovlivňováno v zásadě jen tržními silami a produkčními schopnostmi hospodářství. Dá se říci, že tyto dva vlivy působí protichůdně. Faktory působící na rovnováhu cenové hladiny mají svůj původ na straně [[Poptávka|poptávky]] nebo [[Nabídka|nabídky]]. [36] => {| class="wikitable" style="float:right;" [37] => |+ Klasifikace teorií inflace podle Vernenga{{Citace periodika [38] => | příjmení = Vernengo [39] => | jméno = Mathías [40] => | titul = Money and Inflation [41] => | periodikum = A Handbook of Alternative Monetary Economics [42] => | doi = 10.4337/9781847202802.00033 [43] => | url = http://dx.doi.org/10.4337/9781847202802.00033 [44] => | datum přístupu = 2023-03-19 [45] => }} [46] => ! [47] => ! Poptávková [48] => ! Nákladová [49] => |- [50] => |'''Exogenní peníze''' [51] => |Škola Salamanca [52] => [53] => [[Kvantitativní teorie peněz]] [54] => [55] => Keynesova inflační mezera [56] => [57] => Modely [[Phillipsova křivka|Phillipsovy křivky]] [58] => |marxisté [59] => [60] => neochartalisté ([[Moderní měnová teorie|MMT]]) [61] => |- [62] => |'''Endogenní peníze''' [63] => |Neo-malthusiánský model [64] => [65] => Wicksellův kumulativní proces [66] => [67] => Real Business cyklus [68] => [69] => [[Neoklasická syntéza|Nová neoklasická syntéza]] [70] => |Škola platební bilance [71] => [72] => Strukturalisté [73] => [74] => Skandinávský model [75] => [76] => [[Postkeynesiánství|Postkeynesiánci]] (peněžní teorie výroby) [77] => [78] => Inercialisté [79] => |} [80] => [81] => === Příčiny na straně poptávky === [82] => Základními příčinami na straně poptávky je růst množství peněz při stejné velikosti trhu a růst trhu tzn. poptávajících, při neměnném množství peněz. [83] => [84] => Na ''množství peněz'' mají v novodobých dějinách vliv pouze [[centrální banka|centrální banky]]. Množství oběživa je zvyšováno emisí nových peněz, snižováno stahováním peněz z oběhu. Stejný princip uplatňuje banka na množství bezhotovostních peněz zvyšováním a snižováním [[Úrok#Úroková míra|úrokových sazeb]]. [85] => [86] => Na velikost trhu působí [[populační růst]] nebo příliv [[Přímé zahraniční investice|zahraničních investorů]]. Populační růst/pokles působí většinou velmi zvolna, v řádu procent. Příliv a odliv investorů ovlivní poptávku, a tedy i cenovou hladinu, výrazně až skokově. [87] => [88] => Dalším faktorem způsobujícím inflaci může být regulace ovlivňující poptávku.https://www.ft.com/content/49c19d8f-c3c3-4450-b869-50c7126076ee - ‘Greenflation’ threatens to derail climate change action [89] => [90] => K významným psychologickým vlivům patří [[Očekávání (ekonomie)|očekávání]]. Pokud totiž spotřebitelé očekávají, že se jejich situace bude zlepšovat, pak jejich poptávka roste. [91] => [92] => Existuje ještě jeden vliv, který dlouhodobě ovlivňuje cenovou hladinu, a sice poptávka po držení peněžních zůstatků. Pokud si lidé přejí náhle z nějakého důvodu držet větší zásobu hotovosti, vede to k růstu kupní síly jednotky peněz, protože lidé více prodávají zboží a služby, zatímco jsou méně ochotni nakupovat. Relativní převis nabídky nad poptávkou sníží ceny. Naopak pokles ochoty lidí držet peníze vede k inflaci, protože poptávka převyšuje nabídku a ceny všeobecně rostou. Drobné změny v poptávce po penězích obvykle nejsou příliš významné, protože legislativní vymezení zákonného platidla znemožňuje lidem používat jinou měnu, jsou-li s tou svou nespokojeni. Pokud ale měnová politika centrální banky je nezodpovědná a růst množství peněz je rychlý, lidé se snaží i za cenu velkých obtíží zbavovat svých peněžních zůstatků, ''utíkají k reálným hodnotám'', čímž se inflace ještě více prohlubuje. V závěrečné fázi hyperinflace dojde k naprostému zhroucení peněžního oběhu právě proto, že lidé se snaží naprosto zbavit všech svých peněz a jejich cena padá nezadržitelně k nule. [93] => [94] => === Příčiny na straně nabídky === [95] => Mezi nezanedbatelné příčiny patří ''růst cen materiálových zdrojů'' z důvodu jejich postupného vyčerpávání a horší výtěžnosti. [96] => [97] => Na straně nabídky také významně působí ''populační vliv'', a to změna poměru produktivních ku neproduktivním členům společnosti. Vzroste-li podíl neproduktivních složek společnosti (dětí a důchodců) na úkor produktivních, při zanedbání ostatních vlivů dochází k poklesu nabídky relativně k poptávce. [98] => [99] => ''Růst [[produktivita práce|produktivity práce]]'' působí protiinflačně. Trvalý vzestup množství služeb a statků, které jsou nabízeny na trhu, vede k tomu, že tatáž peněžní jednotka je schopna ''koupit více''. Čím rychleji roste produktivita, tím rychleji roste kupní síla peněz. Proto před zřízením centrálních bank byla deflace běžným jevem. V dnešní době je obvykle celá ekonomika natolik přizpůsobena aktuální míře produkce peněz, že v okamžiku jejího skokového snížení by došlo k citelnému šoku, kdy by se většina makroekonomických ukazatelů propadla dolů (např. [[hrubý domácí produkt]]). V této souvislosti se proto hovoří o ''ceně dezinflace''. [100] => [101] => Na straně nabídky působí ''výpadky produkčních kapacit'' z důvodů rozsáhlých přírodních katastrof, zničení nebo dlouhodobého výpadku technické infrastruktury (zejména energetické a dopravní sítě). [102] => [103] => Z krátkodobých příčin inflace můžeme jmenovat ''lokální přírodní katastrofy'' (obnova zničených statků) nebo ''skokové změny ceny'' nějaké významné komodity, jako je [[ropa]]. Po čase se však ekonomika vždy vzpamatovává, přizpůsobuje se změně dostupnosti suroviny, nebo se zotavuje ze škod způsobených přírodními živly. Proto takové šoky neovlivňují cenovou hladinou trvale, ale pouze krátkodobě. Dlouhodobý účinek na inflaci nemůže mít ani růst spotřebitelských výdajů. Není proveditelné, aby lidé dlouhodobě vydávali víc, než kolik činí jejich příjem, takže brzy jejich poptávka poklesne na udržitelnou úroveň. [104] => [105] => === Ekonomické školy === [106] => V názoru na inflaci se různé ekonomické školy liší. [[Keynesiánství|Keynesovští ekonomové]] ([[John Maynard Keynes]] – Velká Británie) obvykle měnovou politiku podřizují cíli plné zaměstnanosti (reakce na [[Velká hospodářská krize|Velkou hospodářskou krizi]]), právě manipulace (zvyšování) s cenovou hladinou je podle nich jedním z užitečných nástrojů zvyšování výkonu hospodářství. Před negativními následky jejich přístupu varují [[monetarismus|monetaristé]] ([[Milton Friedman]] – poradce prezidenta USA), kteří preferují stabilní mírnou inflaci, jelikož poukazují na potřebu vyrovnávat množství peněz a růst objemu zboží tak, aby se celková cenová hladina pokud možno neměnila, což v praktických případech znamená její mírný růst. Ekonomové [[rakouská škola|rakouské školy]] v rozporu s oběma předchozími anglosaskými soudí, že jakákoliv manipulace s úroky a množstvím peněz může vyvolat [[hospodářský cyklus]], a proto požadují, aby vláda inflaci neprováděla.{{Citace monografie [107] => | příjmení = Rothbard [108] => | jméno = Murray [109] => | odkaz na autora = Murray Rothbard [110] => | titul = Peníze v rukou státu [111] => | vydavatel = Liberální institut [112] => | místo = Praha [113] => | rok = 2001 [114] => | strany = 65–67 [115] => | počet_stran = 144 [116] => | isbn = 80-86389-12-X [117] => }} [118] => [119] => Post-keynesovská politická ekonomie (Minsky Lavoie, Davidson) shrnují sedm příčin inflace:(1) zisk nebo monopolní tvorba cen (marže); (2) Zvyšování mezd nad produktivitu práce; (3) Snížení výnosů z rozsahu; (4) Externí faktory (inflace/deflace na globálním trhů); (5) Šoky dodávek; (6) zvýšení/snížení daní (směrem k neproduktivním s ''[[Okázalá spotřeba|okázalou spotřebou]]'' a větší ''propensity to save''); a (7) Poptávkové šoky. Kromě toho Malcolm Sawyer přidává další dvě příčiny inflace, setrvačnost a očekávání (setrvačnost je, když agenti stanovují své ceny na základě minulých inflačních rychlostí. Očekávání se objevují, když výrobci zvyšují ceny výhradně kvůli jejich očekáváním, v tom, že výrobní náklady by se zvýšily jejich pohled, který může být nepodložený). V civilizované společnosti post-keynesovského typu (Sociální demokracie) nelze boj proti inflaci přenechat nezávislým centrálním bankéřům, protože ''inflace je příznakem boje o rozdělení příjmů'' a tím pádem výsostně politickým tématem, které nemůže rozhodovat technokratický hospodářský liberál''.'' [[Josef Macek (sociálnědemokratický politik)|Josef Macek]] tvrdil, že vykořisťování není pouze konflikt mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale odehrává se v každé situaci, při které se stanovuje cena. Každý je potom někdy vykořisťován a jindy vykořisťuje. Vhodnými politikami pro boj s inflací jsou tzv. ''TIP'' pro boj s domácí inflací a ''indexování IMCU'' pro boj s exportovanou inflací. De facto pomocí daní, kdy se pracovníci a podnikatelé, kteří překročí hranici, tak budou více nuceni platit vyšší daně a stabilizovat ekonomiku jako celek.{{Citace monografie [120] => | příjmení = author. [121] => | jméno = Davidson, Paul, [122] => | titul = Who's afraid of John Maynard Keynes? : challenging economic governance in an age of growing inequality [123] => | url = http://worldcat.org/oclc/1007823312 [124] => | isbn = 978-3-319-64504-9 [125] => | isbn2 = 3-319-64504-8 [126] => | oclc = 1007823312 [127] => }}{{Citace periodika [128] => | příjmení = Davidson [129] => | jméno = Paul [130] => | titul = Post Keynesian Theory and Policy [131] => | datum vydání = 2015 [132] => | doi = 10.4337/9781784718251 [133] => | url = http://dx.doi.org/10.4337/9781784718251 [134] => | datum přístupu = 2021-10-01 [135] => }} Vedle příjmových politik také Post keynesiánská ekonomie dlouhodobě prosazuje používání zásob komoditních nárazníků (buffer stocků) jako politiky proti inflaci na straně nabídky (strategické rezervy komodit - ropa, zemědělské produkty, byty). V rámci programu nárazníkových zásob vláda nakupuje komodity a statky, když ceny klesají, a prodává je, když ceny rostou, čímž pomáhá stabilizovat ceny.{{Citace periodika [136] => | příjmení = Holt [137] => | jméno = Richard P. F. [138] => | příjmení2 = Pressman [139] => | jméno2 = Steven [140] => | titul = A New Guide to Post-Keynesian Economics [141] => | datum vydání = 2001-08-16 [142] => | doi = 10.4324/9780203466681 [143] => | url = http://dx.doi.org/10.4324/9780203466681 [144] => | datum přístupu = 2021-10-01 [145] => }} MMT k tomu ještě dodává možnost tzv. ''job guarantee programu''.{{Citace monografie [146] => | příjmení = Wray [147] => | jméno = L. Randall [148] => | titul = Inflation and Sovereign Currencies [149] => | url = http://dx.doi.org/10.1057/9781137539922_10 [150] => | vydavatel = Palgrave Macmillan UK [151] => | místo = London [152] => | strany = 248–269 [153] => }} [154] => [155] => == Dopady inflace == [156] => [157] => ===Účinky inflace na ekonomiku=== [158] => [159] => * Zvýšení cen neboli snížení reálné hodnoty peněz a snížení hodnoty dalších peněžních aktiv [160] => * Nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje od dlouhodobé akumulace inflačních peněz [161] => * Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. [162] => [163] => Podle některých ekonomických škol mohou být účinky inflace i pozitivní, například rozšíření možností centrální banky upravovat úrokové sazby (v zájmu zmírnění recese) a stimulace investic do nefinančních investičních projektů. Podle Heterodoxní ekonomie centrální banka nemůže snížit inflaci skrze operace s úrokovou sazbou. Tu může snížit pouze příjmová politika vlády (daně). Změny v obecné cenové hladině jsou vysoce komplexním výsledkem mnoha faktorů, a nikoli nějakou jednoduchou funkcí nabídky peněz. Podniky zvýší své ceny z nejrůznějších důvodů (marže, růst mezd, globální trh) nezávisle na expanzi nabídky peněz.{{Citace periodika [164] => | příjmení = Lee [165] => | jméno = Frederic S. [166] => | titul = Post-Keynesian Price Theory [167] => | periodikum = Oxford Handbooks Online [168] => | datum vydání = 2013-09-18 [169] => | doi = 10.1093/oxfordhb/9780195390766.013.0020 [170] => | url = http://dx.doi.org/10.1093/oxfordhb/9780195390766.013.0020 [171] => | datum přístupu = 2021-10-01 [172] => }} [173] => [174] => === Obecné === [175] => Vzroste-li celková úroveň cen, lze za peněžní jednotku koupit méně zboží a služeb. Dopady inflace nejsou v ekonomice rozloženy rovnoměrně a v důsledku toho někteří účastníci na inflaci tratí a jiní získávají.{{Citace monografie [176] => | příjmení = Rothbard [177] => | jméno = Murray [178] => | odkaz na autora = Murray Rothbard [179] => | titul = Peníze v rukou státu [180] => | vydavatel = Liberální institut [181] => | místo = Praha [182] => | rok = 2001 [183] => | strany = 61–65 [184] => | počet_stran = 144 [185] => | isbn = 80-86389-12-X [186] => }} Nejvíce na inflaci získají ti, kdo se k nově vzniklým penězům dostanou nejdříve; naproti tomu ti, kteří se k nim dostanou nejpozději, na inflaci tratí. Pokud je inflace vyvolaná emisí státních peněz, stát tak získá finanční prostředky do své pokladny. [187] => [188] => Při inflaci mohou vlastníci nepeněžních aktiv, jako jsou například nemovitosti, akcie nebo zlato, očekávat, že hodnota aktiv vzroste, zatímco ti, kteří se snaží je získat, budou muset zaplatit více. [189] => [190] => Reálný příjem jedince bude záviset na tom, do jaké míry je jeho příjem fixován. Například příjmy zaměstnanců a důchodců často zaostávají za inflací a pro řadu osob je výše příjmu pevně daná. Také držitelé hotovosti zaznamenají pokles kupní síly peněz. [191] => [192] => Neočekávané zvýšení míry inflace povede ke poklesu reálné [[úroková míra|úrokové míry]]. Dlužníci splácející dluhy s pevnou nominální úrokovou sazbou s rostoucí měrou inflace zaznamenají snížení reálné úrokové sazby. Klesající reálná úroková míra vede k tomu, že je méně výhodné spořit a více výhodné utrácet a zadlužovat se. Banky a další věřitelé předcházejí tomuto riziku snížení reálné úrokové míry tak, že buď přičítají k fixním úrokovým sazbám úvěrů inflační rizikovou prémii nebo vážou úrokovou sazbu na míru inflace. [193] => [194] => === Negativní === [195] => Vysoká nebo nepředvídatelná inflace je považována za škodlivou pro celou ekonomiku. Způsobuje neefektivní fungování trhů a znesnadňuje firmám sestavování dlouhodobých plánů, cenových kalkulací a rozpočtů. Inflace může působit jako brzda na produktivity, protože společnosti jsou nuceny přesunout zdroje od poskytování výrobků a služeb k finančním operacím s cílem zabezpečit se proti ztrátám. Nejistota ohledně budoucí kupní síly peněz odrazuje od investování a spoření. Inflace může způsobit taxflaci – skryté zvyšování zdanění, když nominálně vyšší příjmy posunují daňové poplatníky do vyšších pásem sazby [[Daň z příjmů|daně z příjmů]]. [196] => [197] => ;Mzdově cenová spirála [198] => :Vysoká inflace vede zaměstnance k tomu, že požadují rychlejší zvyšování mezd. V případě kolektivního vyjednávání bude růst mezd záviset na inflačních očekáváních; ta budou vyšší, když je inflace vysoká. To může způsobit mzdovou spirálu – [[zpětná vazba|zpětnou vazbu]]. Stručně řečeno, inflace plodí inflační očekávání, a to plodí další inflaci. [199] => [200] => ;Hromadění zboží [201] => :Lidé nakupují za účelem uchování bohatství trvanlivé zboží. Důsledkem je nedostatek tohoto zboží a plýtvání. [202] => [203] => ;[[Hyperinflace]] [204] => :Pokud se inflace dostane zcela mimo kontrolu, bude silně narušeno fungování ekonomiky a poškozena její schopnost vyrábět a dodávat zboží. Hyperinflace může vést k nahrazení národní měny zahraniční měnou, lokálními měnami nebo k částečnému či úplnému přechodu na směnný obchod. [205] => [206] => ;Alokační neefektivnost [207] => :Změna nabídky nebo poptávky po zboží obvykle způsobí změnu jeho tržní ceny, což signalizuje spotřebitelům a výrobcům, že by měli reagovat na nové tržní podmínky přerozdělením zdrojů. Pokud se ceny v důsledku inflace neustále mění, je obtížné odlišit změny cen v důsledku změn nabídky a poptávky od změn cen způsobených všeobecnou inflací. Účastníci trhu tak reagují předčasně, opožděně nebo nepřiměřeně. Důsledkem je neefektivní vynaložení zdrojů. [208] => [209] => ;Přesun bohatství [210] => :Inflace nepůsobí na všechny subjekty v ekonomice rovnoměrně. Růst cen se objevuje nejprve v určitých odvětvích (podle příčin inflace, typicky ta odvětví, skrz která do ekonomiky proudí nové peníze z úvěrů) a posléze se šíří dál. Odvětví, která jsou zasažena jako první, nakupují za staré ceny, ale jejich zákazníci jim již platí nové (vyšší) ceny. Efektivně tak dochází k přesunu bohatství od jedněch subjektů k dalším. Růst cen se takto postupně přesouvá skrz celou ekonomiku, dokud ceny ve všech odvětvích nedosáhnou nové úrovně. [211] => [212] => ;Náklady odřených podrážek [213] => :Vysoká inflace zvyšuje [[náklady příležitosti]] z držby peněžních zůstatků a může přimět lidi, aby přesouvali svá aktiva na termínované vklady. Protože je ale hotovost k životu nezbytná, znamená to, že je potřeba více „pochůzek do banky“ (každá taková cesta „opotřebovává podrážky“). [214] => [215] => ;[[Náklady jídelníčku]] (přeceňovací náklady) [216] => :Za vysoké inflace musí výrobci často měnit své ceny, což s sebou nese náklady. [217] => [218] => ;Vliv na hospodářský cyklus [219] => :Podle [[rakouská teorie hospodářského cyklu|rakouské teorie hospodářského cyklu]] je inflace důsledkem uvolnění monetární politiky ve formě úvěrové expanze, které „roztáčí“ hospodářský cyklus. Uměle nízké úrokové sazby a související zvyšování nabídky peněz podporují úvěry na nové investice, ke kterým by v přirozených podmínkách nedošlo. Růst peněžní nabídky skrze nové úvěry po určitém čase vyvolá inflaci, která „sežere“ ziskovost některých nových projektů, které se tím pádem ukáží být jako špatné a nakonec musí být se ztrátami odepsány. [220] => [221] => === Pozitivní === [222] => ;Větší pružnost trhu práce [223] => :[[Keynesiánství|Keynesiánci]] se domnívají, že nominální mzdy se jen neochotně mění směrem dolů. To může vést k prodloužení období nerovnováhy a vysoké nezaměstnanosti na trhu práce. Vzhledem k tomu, že inflace sníží reálné mzdy, zůstávají-li nominální mzdy konstantní, keynesiánci tvrdí, že mírná inflace prospívá ekonomice, neboť umožňuje, aby trh práce rychleji dosáhl rovnováhy. [224] => [225] => ;Manévrovací prostor centrální banky [226] => :Primárním nástrojem centrální banky pro řízení nabídky peněz je [[diskontní sazba]], za niž si mohou komerční banky půjčovat od centrální banky, a operace na volném trhu, tedy nákupy a prodeje dluhopisů centrální bankou s cílem ovlivnit nominální úrokové sazby. Pokud se ekonomika nachází v recesi a nominální úrokové sazby se blíží nule, pak už banka nemůže snížit tyto sazby dále s cílem stimulovat ekonomiku – tato situace je známá jako [[past na likviditu]]. Mírná inflace zajistí, že nominální úrokové sazby zůstanou dostatečně vysoké, aby v případě potřeby mohla centrální banka nominální úrokové sazby snížit. [227] => [228] => == Regulace inflace == [229] => [230] => === Cílování inflace === [231] => {{redirect|Cílování inflace}} [232] => [233] => === Motivace a praxe === [234] => Cílování inflace je postup [[centrální banka|centrální banky]], která předem veřejně oznámí, jaké inflace chce v daném období u „své“ měny dosáhnout.http://www.cnb.cz/cs/faq/jake_jsou_rezimy_menove_politiky.html {{Wayback|url=http://www.cnb.cz/cs/faq/jake_jsou_rezimy_menove_politiky.html |date=20131204202143 }} - Jaké jsou režimy měnové politiky? Průkopníkem této politiky je od roku [[1990]] Nový Zéland.{{Doplňte zdroj}} [235] => [236] => Tuto politiku v ČR od roku [[1998]] provádí i [[Česká národní banka|ČNB]]. (Od roku [[2013]] pak tzv. cílování měnového kurzuhttp://www.patria.cz/zpravodajstvi/2484961/cnb-oznamila-intervence-a-prudce-srazila-korunu-chce-ji-drzet-u-27-k-euru.html - ČNB oznámila intervence a prudce srazila korunu. Chce ji držet u 27 k euru, takové [[zasahování do ekonomiky]] však vede ke ztrátě autonomie měnové politikyhttps://www.cnb.cz/cs/faq/jake_jsou_rezimy_menove_politiky.html {{Wayback|url=https://www.cnb.cz/cs/faq/jake_jsou_rezimy_menove_politiky.html |date=20140714234105 }} - Jaké jsou režimy měnové politiky?) Tak sice inflace poklesla z předchozích hodnot okolo 10% na zhruba 2 %,http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0304.pdf - Míra inflace, vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků v České republice na druhou stranu tak ale ČNB prohlubuje [[státní dluh České republiky]]. Podle vyjádření [[Václav Klaus|Václava Klause]] však je doktrína cílování inflace mylná.[http://www.novinky.cz/ekonomika/320109-intervence-za-oslabeni-koruny-byla-svevolna-trva-na-svem-klaus.html Intervence za oslabení koruny byla svévolná, trvá na svém Klaus] [237] => [238] => Politiku cílování inflace provádí i [[Evropská centrální banka]].http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-13653680-cilovani-inflace-vs-menovepoliticky-rezim-ecb {{Wayback|url=http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-13653680-cilovani-inflace-vs-menovepoliticky-rezim-ecb |date=20131202223124 }} - Cílování inflace vs. měnověpolitický režim ECB [239] => [240] => === Kritika cílování inflace === [241] => Plánovaná inflace je kritiky{{Kým}} považována za [[centrální plánování]] a doktrína o škodlivosti deflace za mýtus.http://finmag.penize.cz/ekonomika/262984-myty-kolem-deflace - Mýty kolem deflace [242] => [243] => Centrální banky si obecně dávají za cíl hlídat [[cenová hladina|cenovou hladinu spotřebitelských cen]] pro obyvatelstvo a její stabilitu, o to se snaží takovým způsobem, že si předepisují [[inflační cíl]]: například [[Česká národní banka|ČNB]] si určila inflační cíl 2 % ročně.{{Doplňte zdroj}} To je sice nutí snižovat vysokou inflaci, ale je-li inflace nižší, snaží se národní banky inflaci naopak zvýšit. To je však předmětem kritiky, národní banky jsou označovány{{Kým?}} za [[penězokazectví|penězokazce]], úmyslné „kažení měny“ pak za „krádež za bílého dne“, například pro degradaci [[kupní síla|kupní síly]] [[důchodce|důchodců]].{{Doplňte zdroj}} Argumentem kritiků{{Kdo?}} je, že při technologickém pokroku se výrobní náklady neustále snižují, tedy i prodejní ceny mají klesat, tedy že přirozeným stavem ekonomiky je [[deflace]], a ne inflace.{{Doplňte zdroj}} [244] => [245] => Navíc i v situacích s inflací vyšší než je inflační cíl má zasahování národních bank do mezibankovního trhu své důsledky: tzv. „[[regulace trhu]]“ totiž podle kritiků inflačního cílování zavání [[plánovaná ekonomika|plánovanou ekonomikou]].{{Doplňte zdroj}} Dále podle kritiků jakýkoli umělý zásah do trhu vždy nutně někoho poškodí: Jinými slovy stát svou silou jedné části účastníků trhu pomůže, za peníze daňových poplatníků (a suma na intervenci se nakonec bude muset vybrat, skrze daně), zbývající účastníky trhu naopak ve stejný okamžik poškodí.{{Doplňte zdroj}} [246] => [247] => Při úřednickém plánování intervence do trhu, ještě uvnitř národní banky, vzniká prostor pro [[trestný čin]] „[[zneužití informací v obchodním styku|zneužití informací]]“ a pro [[korupce|korupci]] obecně.{{Doplňte zdroj}} [248] => [249] => V neposledním řadě i pro národní banky platí obecné námitky proti [[ekonomická regulace|úředním zásahům do ekonomiky]], že jsou takové zásahy nepružně opožděné, oproti rychlé situaci na trhu, jejich úřední zásahy jsou spíše jednorázové, než plynulé, a tím na trhu způsobují skokové změny a nestability, tedy pravý opak původní motivace.{{Doplňte zdroj}} [250] => [251] => Profesor [[Jeffrey Frankel]] takovouto měnovou politiku považuje od roku [[2008]] za mrtvou.http://www.project-syndicate.org/commentary/the-death-of-inflation-targeting - The Death of Inflation Targeting [[Udržitelnost#Trvale udržitelný rozvoj?|Dlouhodobě udržitelná]] je pouze nulová inflace. Jenže žádná národní banka na světě pro svou měnu necílí inflaci na nulu, přestože je toho zastáncem například i [[Alan Greenspan]]https://www.stlouisfed.org/publications/cb/articles/?id=823 {{Wayback|url=https://www.stlouisfed.org/publications/cb/articles/?id=823 |date=20140313112000 }} - Greenspan’s Unconventional View of the Long-Run Inflation/Output Tradeoff či [[Banka pro mezinárodní vypořádání]].https://nazory.ihned.cz/c1-65885650-zahada-inflace-ktera-neprichazi - Záhada inflace, která nepřichází V Česku například [[Tomáš Havránek (ekonom)|Tomáš Havránek]].https://finmag.penize.cz/penize/441798-zakazat-inflaci-zakonem-plan-ekonoma-havranka-neni-tak-blaznivy-jak-se-zda - Zakázat inflaci zákonem? Plán ekonoma Havránka není tak bláznivý, jak se zdá Přitom tzv. [[vyspělé státy]] (jejich centrální banky) stále cílí inflaci mezi 1 % a 3 %.http://www.frbsf.org/education/publications/doctor-econ/2007/march/inflation-targeting-monetary-policy-costs-benefits - What are the costs and benefits of inflation targeting? Should the Fed adopt an inflation targeting monetary policy regime? [252] => [253] => Postkeynesovci kritizují a odmítají cílování inflace. Přísná měnová politika může a často reálně dokázala negativně ovlivnit reálnou ekonomiku a přílišné zdůrazňování cenové stability může ekonomiku poškodit, pokud jde o nižší potenciální produkci, snížení investic a nerovnoměrnější rozdělení příjmů. Post Keynesiánci nabízejí cenné alternativy v rámci přístupu "''parking-it''" ke stávajícímu paradigmatu měnové politiky. To znamená, že úroková míra musí být nižší než jaký je růst HDP, kvůli udržitelnosti veřejných rozpočtů a eutanázii finančního rentiéra (spekulanti). Doporučení je, že centrální banky by měly stanovit politickou úrokovou sazbu co nejnižší (co nejblíže nominální nule) a udržet ji tam, v souladu s keynesiánskou politikou „levných peněz“. PostKeynesovci ([[Paul Davidson|Davidson]], Hein, [[Milan Sojka|Sojka]]) tvrdí, že zvýšení zaměstnanosti bez zvyšování inflace bude možné, pokud budou makroekonomické politiky koordinovány v následujících směrech: centrální banka se, skrze úrokovou míru zaměří na distribuci bohatství a moci (od rentiéru k produktivním zaměstnancům a podnikatelům), strany vyjednávající o mzdách budou cílit na produktivní růst, hospodářské a veřejné politiky se použijí pro krátkodobé a střednědobé skutečné stabilizační účely v národní ekonomice.{{Citace periodika [254] => | příjmení = Hein [255] => | jméno = Eckhard [256] => | příjmení2 = Stockhammer [257] => | jméno2 = Engelbert [258] => | titul = Macroeconomic Policy Mix, Employment and Inflation in a Post-Keynesian Alternative to the New Consensus Model [259] => | periodikum = Review of Political Economy [260] => | datum vydání = 2010-07 [261] => | ročník = 22 [262] => | číslo = 3 [263] => | strany = 317–354 [264] => | issn = 0953-8259 [265] => | doi = 10.1080/09538259.2010.491283 [266] => | url = http://dx.doi.org/10.1080/09538259.2010.491283 [267] => | datum přístupu = 2021-10-01 [268] => }}{{Citace monografie [269] => | příjmení = Chytil [270] => | jméno = Zdeněk [271] => | titul = Eseje z postkeynesovské ekonomie [272] => | url = http://dx.doi.org/10.18267/pu.2015.chy.2122.0 [273] => | vydavatel = Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica [274] => | isbn = 978-80-245-2122-0 [275] => }}{{Citace periodika [276] => | příjmení = Rochon [277] => | jméno = Louis-Philippe [278] => | příjmení2 = Setterfield [279] => | jméno2 = Mark [280] => | titul = The Political Economy of Interest-Rate Setting, Inflation, and Income Distribution [281] => | periodikum = International Journal of Political Economy [282] => | datum vydání = 2008-07 [283] => | ročník = 37 [284] => | číslo = 2 [285] => | strany = 5–25 [286] => | issn = 0891-1916 [287] => | doi = 10.2753/ijp0891-1916370201 [288] => | url = http://dx.doi.org/10.2753/ijp0891-1916370201 [289] => | datum přístupu = 2021-10-01 [290] => }} [291] => [292] => Dle Postkeynesovské ekonomie je doktrína cílování inflace chybná, neefektivní a sociálně nežádoucí. Postkeynesovská ekonomie tvrdí, že cílování inflace způsobem navrženým "''novým konsensem''" v makroekonomii není sociálně žádoucí strategií měnové politiky a není kompatibilní s Keynesovou politickou ekonomií (eutanázie rentiéra, nízké úrokové sazby, redistribuce bohatství k chudým). Cílování inflace způsobí distribuční změny, z nichž budou mít prospěch věřitelé, bohatí a neproduktivní, což by zase mohlo fungovat jako zdroj nedostatečné poptávky, nezaměstnanosti a nízké míry růstu hrubého domácího produktu.{{Citace periodika [293] => | příjmení = Argitis [294] => | jméno = George [295] => | titul = Inflation targeting and Keynes's political economy [296] => | periodikum = Journal of Post Keynesian Economics [297] => | datum vydání = 2008-12-01 [298] => | ročník = 31 [299] => | číslo = 2 [300] => | strany = 249–270 [301] => | issn = 0160-3477 [302] => | doi = 10.2753/pke0160-3477310204 [303] => | url = http://dx.doi.org/10.2753/pke0160-3477310204 [304] => | datum přístupu = 2021-10-01 [305] => }} [306] => [307] => Dnes se většina bankovních ekonomů hlavního proudu vyslovuje pro nízkou stabilní inflaci. Nízká (na rozdíl od nulové inflace nebo [[deflace]]) inflace může snížit závažnost hospodářské recese tím, že umožňuje rychlejší vyčištění trhu práce a snižuje riziko vzniku [[past na likviditu|pasti na likviditu]] (která vylučuje měnovou politiku jako nástroj pro stabilizaci ekonomiky). Úkol zachovat nízkou a stabilní míru inflace je obvykle svěřen měnovým orgánům. Obecně platí, že těmito měnovými orgány jsou [[centrální banka|centrální banky]], které řídí, dle hospodářského liberalismu, velikost peněžní zásoby nastavením úrokových sazeb, operacemi na volném trhu a stanovením [[sazba povinných minimálních rezerv|sazby povinných minimálních bankovních rezerv]]. Podle post-keynesovké ekonomie centrální banka neřídí velikost peněžní zásoby, protože nabídka peněz je determinována poptávkou po úvěrech a proto doporučují jinou politiku centrální banky (cílení úrokové sazby na co nejnižší úrovni, správa dluhu (finančník vlády) a regulace prostředí v podobě nutných rezerv, kapitálových kontrol a samozřejmě zachránce poslední instance).{{Citace periodika [308] => | příjmení = Lee [309] => | jméno = Frederic S. [310] => | titul = Pricing and Prices [311] => | periodikum = The Elgar Companion to Post Keynesian Economics [312] => | doi = 10.4337/9781843768715.00063 [313] => | url = http://dx.doi.org/10.4337/9781843768715.00063 [314] => | datum přístupu = 2021-10-01 [315] => }}{{Citace monografie [316] => | příjmení = 1949-2014. [317] => | jméno = Lee, Frederic S., [318] => | titul = Post Keynesian price theory [319] => | url = http://worldcat.org/oclc/70844614 [320] => | vydavatel = Cambridge University Press [321] => | isbn = 0-521-03021-8 [322] => | isbn2 = 978-0-521-03021-2 [323] => | oclc = 70844614 [324] => }}{{Citace monografie [325] => | příjmení = Davidson [326] => | jméno = Paul [327] => | titul = Can, or Should, a Central Bank Inflation Target? [328] => | url = http://dx.doi.org/10.1057/9780230286559_22 [329] => | vydavatel = Palgrave Macmillan UK [330] => | místo = London [331] => | strany = 277–291 [332] => }} [333] => [334] => Pro udržení inflace pod kontrolou byly použity různé metody. V roce 2022 OECD varovalo, že inflace je větší zlo než zpomalení ekonomiky a doporučilo zvýšit sazby centrálních bank.{{Citace elektronického periodika [335] => | titul = OECD varuje: Inflace je větší zlo než zpomalení ekonomiky, zvedejte sazby - Seznam Zprávy [336] => | periodikum = www.seznamzpravy.cz [337] => | url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-oecd-varuje-inflace-je-vetsi-zlo-nez-zpomaleni-ekonomiky-zvedejte-sazby-220207 [338] => | datum přístupu = 2022-11-30 [339] => }} [340] => [341] => === Měnová politika === [342] => {{Podrobně|Měnová politika}} [343] => [344] => Primárním nástrojem pro kontrolu inflace je měnová politika. Většina centrálních bank má za úkol udržovat mezibankovní výpůjční sazbu na nízké úrovni, obvykle mezi 2 a 3 % ročně, a to uvnitř intervalu inflačního cíle, obvykle mezi 2 a 6 % ročně (v roce 2013 je však [[PRIBOR]] pod 1 %{{Doplňte zdroj}}). Většinou je cílem nízká kladná inflace, protože deflace je považována{{Kým?}} za nebezpečnou.{{Doplňte zdroj}} [345] => [346] => Existuje celá řada metod, které byly navrženy k udržení inflace pod kontrolou. [[Centrální banka|Centrální banky]] mohou ovlivnit inflaci ve významné míře pomocí stanovení úrokových sazeb a přes jiné operace. Vysoké [[úroková sazba|úrokové sazby]] a pomalý růst [[peněžní zásoba|peněžní zásoby]] jsou tradiční způsoby, které centrální banky používají pro boj s inflací nebo pro její prevenci, i když existují různé přístupy. Například některé sledují symetrický inflační cíl (zasahují jak proti vysoké, tak proti nízké inflaci), zatímco jiné zasahují proti inflaci jen tehdy, když se zvedne nad cíl, ať už výslovně stanovený, nebo implicitní. [347] => [348] => Monetaristé zdůrazňují zachování stabilního tempa růstu peněžní zásoby a užití měnové politiky pro kontrolu inflace (zvýšení úrokových sazeb a z toho plynoucí zpomalení růstu peněžní zásoby). Keynesiánci zdůrazňují snížení [[agregátní poptávka|agregátní poptávky]] v průběhu ekonomické expanze a zvýšení poptávky v průběhu recese, aby udržela inflaci stabilní. Agregátní poptávku je možno omezit i [[fiskální politika|fiskální politikou]] (zvýšením daní nebo snížením vládních výdajů). [349] => [350] => === Pevné směnné kurzy === [351] => {{redirect|Pevný směnný kurz|stub=stub}} [352] => V systému pevných směnných kurzů je hodnota místní měny vázána na hodnotu jiné měny nebo na koš jiných měn (případně na jiné měřítko hodnoty, jako je zlato). Pevný kurz se obvykle používá pro stabilizaci hodnoty měny vůči měně, na které je zavěšen. Může být také použit jako prostředek kontroly inflace. Nicméně, když hodnota referenční měny roste nebo klesá, chová se analogicky i zavěšená měna. To v podstatě znamená, že se inflace „dováží“. Kromě toho fixní kurz znemožňuje vládě vlastní měnovou politiku. [353] => [354] => Podle [[brettonwoodský systém|dohody z Bretton Woods]] měla většina zemí na světě měny se stanoveným pevným kurzem k americkému dolaru. To v těchto zemích omezovalo inflaci, ale také je vystavilo nebezpečí spekulativních útoků. Poté, co byl brettonwoodský systém na začátku 70. let opuštěn, země postupně přešly k systémům plovoucích devizových kurzů. Nicméně koncem 20. století se některé země vrátily k pevnému kurzu v rámci snahy udržet inflaci pod kontrolou (např. Argentina (1991–2002), Bolívie, Brazílie, Chile). [355] => [356] => === Zlatý standard === [357] => {{Podrobně|Zlatý standard}} [358] => [359] => Zlatý standard je peněžní systém, ve kterém jsou platidlem papírové bankovky, které jsou běžně bez omezení směnitelné za předem stanovené, fixní množství zlata. Je přesně dáno, jak má být zlaté krytí realizováno, včetně množství kovu připadajícího na měnovou jednotku. Měna sama nemá žádnou vnitřní hodnotu, ale obchodníci ji přijímají, protože může být vyměněna za ekvivalentní množství kovu. Například americký stříbrný certifikát mohl být vyměněn za skutečný kus stříbra. [360] => [361] => Zlatý standard byl částečně opuštěn, když byl mezinárodně přijat [[brettonwoodský systém]]. V rámci tohoto systému byly všechny ostatní hlavní měny pevně vázány na americký dolar, který sám byl vázán na zlato ve výši 35 dolarů za unci. Brettonwoodský systém byl opuštěn v roce [[1971]] a většina zemí přešla na [[peníze s nuceným oběhem]], tj. měnu „krytou“ pouze zákony dané země. [362] => [363] => Při platnosti zlatého standardu by dlouhodobá míra inflace měla být určena tempem růstu zásob zlata v poměru k celkové produkci zboží. Kritici{{Kdo?}} argumentují, že by vedlo k nahodilým výkyvům v míře inflace a že měnová politika by se v podstatě stala závislou na těžbě zlata.{{Doplňte zdroj}} [364] => [365] => === Regulace mezd a cen === [366] => Další vyzkoušenou metodou v minulosti byly mzdové a cenové regulace („příjmová politika“). Regulace se osvědčily ve válečných obdobích v kombinaci s [[přídělový systém|přídělovým systémem]]. Nicméně jejich použití v jiných souvislostech není jednoznačné. Známým případem selhání je zavedení platových a cenových regulací administrativou Richarda Nixona v roce 1972. [367] => [368] => Obecně jsou mzdové a cenové regulace považovány za dočasné a výjimečné opatření. Často mají zvrácené efekty, zkreslují signály pro trh. Například uměle nízké ceny způsobí plýtvání a nedostatek produkce a odradí budoucí investice, což vede k hlubšímu nedostatku. [369] => [370] => == Historická zkušenost s vyšší inflací == [371] => Způsob, jakým je zvyšováno množství peněz, záleží na jejich formě. Pokud jde o drahý kov, nelze jeho množství zvyšovat snadno, protože musí být nejprve vytěžen, což je nákladný proces. Tomu je možné se vyhnout tak, že se drahý kov [[náhražka|nahradí]] nějakým levnějším. Tak obvykle v historii probíhalo znehodnocování měny. Mince byly stahovány z oběhu a nahrazovány jinými, ve kterých byl zvýšen obsah například [[měď|mědi]] na úkor [[zlato|zlata]] nebo [[stříbro|stříbra]]. Ten, kdo takovou záměnu mincí provedl, dosáhl čistého zisku, který odpovídal množství měnového kovu, o který připravil nové mince, šlo o tzv. [[ražebné]]. Samozřejmě si lidé všimli, že nová mince je lehčí, protože levnější kovy obvykle mívaly nižší hustotu (proto se hovoří o „zlehčování mince“). [372] => [373] => Jsou-li penězi papírové bankovky, lze je natisknout mnohem snáze, je to také nepoměrně levnější. Proto inflace papírových peněz dosahovala skutečně ohromných rozměrů, které svět metalického měnového standardu neznal. Hovoříme o [[hyperinflace|hyperinflaci]]. Případů takového nezřízeného tisku bankovek lze najít více, nejznámější jsou francouzské [[asignát]]y, americké [[greenback]]y a německá [[Papírová marka|marka]] po první světové válce. [374] => [375] => V [[bankovnictví částečných rezerv|bankovnímu systému částečných rezerv]] není třeba nové peníze ve většině případů ani natisknout. Formu bankovek na sebe bere jen malá část celkového množství peněz, zatímco zbytek existuje pouze jako záznamy na bankovních účtech. [376] => [377] => Historici s post-keynesovskou ekonomií obecně zdůrazňují skutečné příčiny inflace založené na neo-malthusiánských modelech, které zdůrazňují demografické síly, v nichž jsou peníze endogenní, jako v post-keynesovské ekonomii.{{Citace periodika [378] => | příjmení = Arestis [379] => | jméno = Philip [380] => | příjmení2 = Howells [381] => | jméno2 = Peter [382] => | titul = The 1520-1640 “Great Inflation”: An Early Case of Controversy on the Nature of Money [383] => | periodikum = Journal of Post Keynesian Economics [384] => | datum vydání = 2001-12 [385] => | ročník = 24 [386] => | číslo = 2 [387] => | strany = 181–203 [388] => | issn = 0160-3477 [389] => | doi = 10.1080/01603477.2001.11490322 [390] => | url = http://dx.doi.org/10.1080/01603477.2001.11490322 [391] => | datum přístupu = 2021-10-01 [392] => }}{{Citace periodika [393] => | příjmení = Câmara [394] => | jméno = Alcino [395] => | příjmení2 = Vernengo [396] => | jméno2 = Matias [397] => | titul = Allied, German and Latin Perspectives on Inflation [398] => | periodikum = Contemporary Post Keynesian Analysis [399] => | doi = 10.4337/9781845423650.00018 [400] => | url = http://dx.doi.org/10.4337/9781845423650.00018 [401] => | datum přístupu = 2021-10-01 [402] => }} [403] => [404] => === Římská říše === [405] => Dobře zdokumentovaná je inflace, která se děla v [[starověký Řím|římské říši]].{{Doplňte zdroj}} Nelze ještě hovořit o [[hyperinflace|hyperinflaci]], protože metalický standard tak masivní devalvaci měny nedovoluje. Inflace římský svět postihla v době pozdního císařství, kdy se s její pomocí vláda pokoušela financovat své rostoucí výdaje. Zároveň však byly ceny, především základních potravin, velkou měrou regulovány, což prakticky znamenalo, že brzy byly příliš nízké, aby se zemědělcům dále vyplácelo pěstovat obilí a obchodníkům dodávat jej do měst. Tuhá byrokratizace impéria zapříčinila, že tyto uměle stanovené, příliš nízké ceny (nominálně stále tytéž, reálně však kvůli inflaci stále klesající) byly pod tvrdými tresty efektivně vymáhány. Čím však účinnější byla tato snaha, tím méně zemědělské produkce směřovalo do měst.{{Zdroj}} [406] => [407] => === Španělsko === [408] => Příklad inflace, kterou způsobilo objevení [[Nový svět|Nového světa]], ukazuje prý platnost [[kvantitativní teorie peněz]], která tvrdí, že jakékoliv prakticky použitelné množství peněz vyhovuje stejně dobře jako libovolné jiné. Zdvojnásobení objemu peněz nepřináší dvakrát tak vysoké bohatství všem zúčastněným, ale pouze dvojnásobné ceny, jak vysvětlil už skotský filozof a myslitel [[David Hume]]. [409] => [410] => [[Španělsko|Španělé]] po objevení [[Amerika|Ameriky]] získali ohromný zdroj drahých kovů. Ty poté, co se dostaly do Evropy, způsobily růst cen, tedy inflaci. Ve srovnání s jejími dnešními dimenzemi šlo však pouze o mírný růst cen, protože náklady na získání kovů z Ameriky byly stále velmi vysoké ve srovnání s lácí dnešních inflačních prostředků. Zlato, které se dováželo z kolonií v Jižní Americe, španělské ekonomice nic nepřineslo, tamější podnikatelé se díky němu nestali efektivnějšími, ani nevyráběli více než dříve. Zato panovníkům umožnilo vést nákladné války zejména s Anglií. Obecně umožnilo šlechtě upevnit svou pozici ve srovnání s třetím stavem. Kvůli tomu nedošlo ve Španělsku k rozvoji řemeslné výroby a obchodu, jak se tomu stalo v dalších zemích. Nakonec se téměř vše dováželo a [[řemeslná výroba]] upadala. Ve [[Francie|Francii]] se budovaly nové [[manufaktura|manufaktury]], zatímco ty španělské krachovaly. Většina tehdejší španělské inteligence s nelibostí sledovala to, jak je vše ve Francii mnohem levnější, než v jejich rodné zemi. Krize se neustále zvětšovala a dosáhla takové míry, že z kdysi jedné z nejsilnější mocnosti na světě se stala kořist pro ostatní. [411] => [412] => Post-keynesovská peněžní teorie výroby tvrdí, že cenové revoluce začínají v období prosperity a končí v obdobích krizí. Historická kauzalita podle postkeynesiánců naznačuje, že nejprve vzrostly ceny a poté následovala nabídka peněz, což je v přímém rozporu s názory kvantitativní teorie peněz na Španělskou cenovou revoluci. Hlavním problémem konvenčního monetaristického pohledu je, že ceny začaly značně stoupat, než americké slitky dorazily do Evropy. Arestis a Howells zdůrazňují úlohu endogenních peněz v realistické neo-malthusiánské tradici. Z neo-malthusiánského pohledu vedly špatné úrody, hladomor, nemoci a války - zejména třicetiletá válka (1618-48) - k návratu demografických trendů a ke konci tzv. druhé cenové revoluce. Pokles populace během čtrnáctého a patnáctého století způsobený hroznými hladomory, epidemiemi a válkami vedl k poklesu cen obilí. Hackett Fisher tvrdí, že hybnou silou v následující cenové revoluci bylo „''oživení populačního růstu, které vyvinulo silný tlak na materiální zdroje''“. Ceny se podle Tooke stále zvyšovaly v důsledku špatné úrody, znehodnocení vnější hodnoty měny, které zvýšilo cenu dováženého zboží, a vyšších úrokových sazeb, což vedlo k vyšším finančním nákladům. [413] => [414] => === Výmarská republika === [415] => [[Soubor:100 Millionen Mark.jpg|náhled|Doklad hyperinflace: německá bankovka z roku 1923 v hodnotě 100 milionů marek]] [416] => [417] => Velká [[hyperinflace]] vypukla v Německu po [[První světová válka|první světové válce]]. Existují vzájemně protichůdná vysvětlení jejích příčin (Kvantitativní teorie neboli spojenecká interpretace vs. škola Balance of Paymenst neboli německá interpretace), která se však v popisu katastrofálních následků shodují.{{Citace monografie [418] => | příjmení = Poor. [419] => | jméno = Kindleberger, Charles [420] => | titul = Keynesianism vs. monetarism and other essay in financial history. [421] => | url = http://worldcat.org/oclc/260190574 [422] => | vydavatel = Allen & Unwin [423] => | isbn = 0-04-332104-6 [424] => | isbn2 = 978-0-04-332104-1 [425] => | oclc = 260190574 [426] => }} Peníze během krátké chvíle ztrácely hodnotu, veškeré úspory lidí byly znehodnoceny narůstající měnou. Na vrcholu inflace se jeden dolar rovnal 4,2 bilionům (v důsledku spekulace v jednu chvíli až 12 bilionům) výmarských marek.http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/english/archives/articles/hyperinflation-e.html Lidé pak chodili nakupovat do obchodu s košem plným peněz, někteří dokonce i penězi topili, hospodářství se hroutilo a lidé začali pozorněji naslouchat hlasu demagogů, kteří slibovali návrat předválečné prosperity. [427] => [428] => Jednotlivé výklady se však liší v tom, koho považují za viníka této katastrofy. První a častější poukazuje především na skutečnost, že Německo bylo značně oslabeno, zdecimováno a k tomu muselo platit ještě válečné reparace [[Francie|Francii]]. Ty byly tak velké, že musely být rozloženy do vícero let. Postupně ale úroky z těchto reparací začaly přerůstat únosnou mez a Německo si začalo půjčovat další úvěry na jejich splácení. Zanedlouho situace přesáhla stav, kdy ani veškerý domácí produkt země nestačil ke splacení válečných reparací a úroků z nich. Protože vláda neměla na vybranou a platit musela, začala Říšská banka peníze jednoduše tisknout. Ty samozřejmě nebyly nijak svázány se skutečnými hodnotami, a tak okamžitě následovala mohutná inflace. [429] => [430] => Na rozdíl od tohoto vysvětlení, které obviňuje mocnosti dohody, existuje ještě i jiné, které obrací pozornost k samotné německé vládě. Mnozí zpochybňují [[válečné reparace]] jako možnou příčinu, viz například [[Niall Fergusson]] ve své knize ''The Pity of War'', česky vyšla jako ''Nešťastná válka''. Německu se totiž podařilo vyhnout se placení velké části předepsané sumy (z 132 na 37 mld marek). Mýtus reparací jako příčiny německé hyperinflace pak prý stvořil především [[John Maynard Keynes]] svou knihou ''Ekonomické důsledky míru'', kterou napsal krátce po svém angažmá jako jeden z členů britské delegace na konferenci ve [[Versailles (zámek)|Versailles]], která měla stanovit poválečné uspořádání. Skutečnou příčinou německé hyperinflace podle Fergussona byla tehdejší vláda [[výmarská republika|výmarské republiky]], která se tímto způsobem politicky bezbolestně chtěla zbavit ohromných válečných dluhů. [431] => [432] => Hackett Fisher tvrdí, že cenová revoluce dvacátého století má strukturální příčiny související se zvyšováním životní úrovně, revolucí v oblasti veřejného zdraví, která vedla k růstu populace, a institucionálními změnami. Škola Balance of Payments (německý pohled) tvrdí, že příčinou hyperinflace jsou reparace a amortizace dluhu. [[Joan Robinsonová|Joan Robinson]] (postkeynesiánský pohled) k tomu přidává pojem mzdových / devizových spirál a distribučního konfliktu, bez kterého nelze pochopit inflaci, protože inflace je „symptomem boje o rozdělení příjmů“ mezi prací, kapitálem a rentou. Podle postkeynesiánského pohledu na „platební bilanci“ je řetězec kauzality tento: → devalvace kurzu → cenová a mzdová inflace → inflace peněžní zásoby. „''Teorie platební bilance''“ tvrdí, že zásadní příčinný faktor hyperinflace byl výrazný pokles hodnoty německé marky a nikoliv "''tisknutí peněz''", který byl zase způsoben břemenem reparací uložených Německu. Silné inflaci, která zasáhla Německo v druhé polovině roku 1921, předcházelo výrazné oslabení směnné hodnoty marky od května 1921 do listopadu 1921, kdy německá vláda začala vyplácet platby velkých hotovostních reparací a souběžný růst peněžních mezd, protože existuje reálný vztah mezi skutečnou mzdou a směnným kurzem, takže devalvace vedla k poklesu reálné mzdy.{{Citace periodika [433] => | příjmení = Robinson [434] => | jméno = Joan [435] => | příjmení2 = Bresciani-Turroni [436] => | jméno2 = C. [437] => | příjmení3 = Sayers [438] => | jméno3 = Millicent E. [439] => | titul = The Economics of Inflation. [440] => | periodikum = The Economic Journal [441] => | datum vydání = 1938-09 [442] => | ročník = 48 [443] => | číslo = 191 [444] => | strany = 507 [445] => | issn = 0013-0133 [446] => | doi = 10.2307/2225440 [447] => | url = http://dx.doi.org/10.2307/2225440 [448] => | datum přístupu = 2021-10-01 [449] => }}{{Citace monografie [450] => | příjmení = 1903-1983. [451] => | jméno = Robinson, Joan, [452] => | titul = Economic heresies; some old-fashioned questions in economic theory. [453] => | url = http://worldcat.org/oclc/142183 [454] => | vydavatel = Basic Books [455] => | isbn = 0-465-01786-X [456] => | isbn2 = 978-0-465-01786-7 [457] => | oclc = 142183 [458] => }} [459] => [460] => ==== Reakce na hyperinflaci ==== [461] => Profesor a bývalý guvernér centrální banky, [[Bernard Lietaer]] ve své knize ''[[Bernard Lietaer#Budoucnost peněz|Budoucnost peněz]]'' popisuje případ jistého regionu [[Výmarská republika|Výmarské republiky]] v letech {{nowrap|[[1923]]–[[1924]]}}, tedy v době největší hyperinflace. Tamní vlastník uhelného dolu založil vlastní [[Komplementární měna|lokální peníze]], které denominoval uhlím vytěženým z jeho dolu (stanovil, kolik jeho lokálních peněz odpovídá jednomu pytli uhlí určité hmotnosti). Současně stanovil (a uvedl na bankovkách této nově vzniklé měny), že každá bankovka je směnitelná za odpovídající množství uhlí a jeho podnik se zavazuje tuto směnu provést. Bankovky byly navíc vybaveny kolonkami (každá představovala jeden měsíc), do kterých se lepily kolky při každé směně bankovky za množství uhlí. Bankovky, kterým chyběly kolky za současný i minulý měsíc, ztrácely platnost. Toto opatření pravděpodobně mělo motivovat lidi, aby peníze směňovali. Úspěch tohoto systému rostl geometrickou řadou a v té době jinak bezútěšné republice se rozšířil daleko za oblast, ve které důl působil. Peníze fungovaly i po finanční stabilizaci Německé říše, ale v roce [[1933]] byly zrušeny z rozhodnutí státní moci (legislativního nařízení, které lokální měnu jako takovou postavil mimo zákon). Lietaer na tomto případu zdůrazňuje, že klíčovým aspektem zde bylo spojení nominální hodnoty dané měny se skutečnou hodnotou, kterou reprezentuje: zatímco tehdejší výmarská státní pokladna svou [[měna s nuceným oběhem|měnu s nuceným oběhem]] tiskla pro splátky válečných reparací bez jakékoli relace, v případě „peněz krytých uhlím“ majitel dolu nikdy nevydal více peněz, než vytěžil uhlí (tím mohl dostát slibu napsaném na jeho bankovkách). [462] => [463] => === Spojené státy === [464] => USA byly po celou dobu 20. století největší ekonomikou světa. [[Velká hospodářská krize]] způsobila v USA deflaci. V USA tak byl opuštěn [[zlatý standard]] (nuceným skupováním zlata), aby se do budoucna zabránilo do té doby běžné deflaci. K oživení a nastartování inflace byl použit [[New Deal]]. [465] => [466] => === Jugoslávie === [467] => Velká inflační krize otřásla [[Země bývalé Jugoslávie|bývalou Jugoslávii]]. Po rozpadu [[federace]] zde byla situace podobná jako v [[Česko|Česku]] v 90. letech, kdy docházelo k transformaci z plánovaného na tržní hospodářství. Tisknutí nových peněz vyvolalo rekordní inflaci, která se v roce 1992 vyšplhala na 19 810,2 procent. Dalším způsobem, kterým se vládě podařilo získat peníze od lidí, bylo zakládaní velkých bank a investičních společnosti, které však fungovaly pouze několik měsíců. Prostředky z Dafíny se začaly lidem vracet až v roce 2006 po iniciativě tehdejší vlády. [468] => [469] => [[Jugoslávský dinár]], stabilní měna někdejší Jugoslávie, se z kurzu 7 dinárů za marku propadl do takové inflace, že byl vydáván v miliardových hodnotách.[http://www.banknotes.com/YU137.JPG Pětisetmiliardová bankovka na stránkách Banknotes.com] {{Wayback|url=http://www.banknotes.com/YU137.JPG |date=20070929090555 }}, navštíveno 7. listopadu 2007 Následovala [[měnová reforma]] a zavedení „nových dinárů“. [470] => [471] => Nastal nedostatek téměř všech druhů zboží. K tomu přispěly i sankce, které na celou [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|SFRJ]] uvalila [[Organizace spojených národů|OSN]]. Peníze ztratily funkci oběživa, začal fungovat směnný obchod. Vysoká míra inflace zasáhly v podstatě všechny republiky, ušetřeno ovšem bylo [[Slovinsko]], které se dokázalo rychle přeorientovat na nové trhy. [[Chorvatsko]] nahradilo jugoslávský dinár zprvu svým vlastním [[chorvatský dinár|chorvatským dinárem]], ten následně [[chorvatská kuna|kunou]]. [[Kosovo]] a [[Černá Hora]] začaly v 90. letech používat jako měnu [[německá marka|německou marku]], od roku 2002 pak [[euro]]. V [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]] se do roku 1998 používaly tři různé měny ([[chorvatská kuna]], [[bosenský dinár]] a [[dinár Republiky srbské]]), od tohoto roku se používá bosenská [[konvertibilní marka]], která je pevně navázána na euro v kurzu 1,955 KM/€. [472] => [473] => === Zimbabwe === [474] => [[Zimbabwe]] mělo v 80. letech 20. století stabilní ekonomiku s vysokým růstem. Na přelomu století se situace změnila a země se ocitla v hospodářské krizi s pádivou inflací během posledních několika let. Během června roku 2007 pak inflace dosáhla týdenní úrovně až 300 procent. Podle Davida Marka, analytika portálu ''Patria'', je na vině hostilní politika prezidenta [[Robert Mugabe|Roberta Mugabeho]], v jejímž důsledku zemi k roku 2002 opustily asi 4 miliony lidí. V roce 2007 varoval [[Mezinárodní měnový fond|MMF]], že inflace ke konci tohoto roku může dosáhnout 100 tisíc procent. Tyto předpoklady byly překonány. Ještě v polovině července 2008 se držela inflace na 2,2 milionech procent, v polovině srpna 2008 ale již pokořila i největší rekordy a dosáhla nevídaných 11,3 milionu procent.[http://www.novinky.cz/clanek/147561-zimbabwe-drzi-svetovy-rekord-ma-nejvyssi-inflaci.html Zimbabwe drží světový rekord, má nejvyšší inflaci] Vláda tehdy přistoupila k reformě měny, kdy z deseti miliard zimbabwských dolarů udělá jeden. Reforma vyvolala chaos a následně se ekonomická krize ještě prohloubila. Na počátku listopadu 2008 inflace oficiálně dosáhla 230 miliónů procent.[http://www.novinky.cz/clanek/153433-zimbabwe-zavadi-bankovku-v-hodnote-milionu.html Zimbabwe zavádí bankovku v hodnotě miliónu] [475] => [476] => == Inflace v Česku == [477] => {{Upravit část|Zkonkretizovat údaje o inflaci v ČR}} [478] => Podle údajů [[Česká národní banka|ČNB]] po roce 1918 poválečná inflace v Československu přesahovala i 70 %.{{Citace elektronické monografie [479] => | titul = Vývoj inflace v období 1918 až 2016 [480] => | url = https://www.historie.cnb.cz/cs/fotogalerie_menova_politika/kapitola_ii_8/kapitola_ii_8_1/fotoalbum/ii_8_1_inflace.jpg [481] => | datum_přístupu = 2023-07-31 [482] => }} Následovala deflační politika Aloise Rašína a deflace dosahovala až 30 %. Roku 1946 znovu nastala poválečná inflace. [[Československá měnová reforma (1953)]] pak způsobila deflaci. Porevoluční cenová liberalizace v roce 1991 způsobila inflaci nad 55 %.https://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/prurezova_temata_menova_politika/1_ekonomicky_vyvoj_na_uzemi_ceske_republiky.html - Ekonomický vývoj na území České republiky [483] => [484] => Roku 2021 začala inflace růst v ČRhttps://www.ceskenoviny.cz/zpravy/inflace-v-cesku-je-nejvyssi-od-90-let-pravdepodobne-jeste-stoupne/2160727 - Inflace v Česku je nejvyšší od 90. let, pravděpodobně ještě stoupne ale i globálně.https://www.conseq.cz/o-spolecnosti/aktuality/graf-tydne-prumerna-globalni-mira-inflace-prudce-roste - GRAF TÝDNE - Průměrná globální míra inflace prudce roste V lednu 2022 (kdy byla 4,4 % meziměsíčně) a v lednu 2023 (kdy byla 6 % meziměsíčně) byla v ČR meziměsíční inflace nejvyšší od roku 1997.{{Citace elektronické monografie [485] => | titul = Inflace - druhy, definice, tabulky [486] => | url = https://www.czso.cz/csu/czso/mira_inflace [487] => | datum_přístupu = 2023-07-31 [488] => }} Na konci roku 2023 v ČR meziroční inflace klesá, ale meziroční vývoj peněžní zásoby na rozdíl od USA a EU stále roste, což způsobuje pokračující inflační tlak.{{Citace elektronického periodika [489] => | příjmení = Voženílek [490] => | jméno = Lukáš [491] => | titul = V oběhu je příliš mnoho peněz, varuje ekonom [492] => | periodikum = Seznam Zprávy [493] => | url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ekonom-vysoka-inflace-tu-muze-zakorenit-v-obehu-je-totiz-prilis-penez-237185 [494] => | datum vydání = 2023-09-22 [495] => | jazyk = cs [496] => | datum přístupu = 2023-09-26 [497] => }} [498] => [499] => == Měření inflace == [500] => Změnu cenové hladiny za určité období udává ''míra inflace''. Míra inflace je měřena pomocí tzv. [[cenový index|cenových indexů]].{{Citace elektronické monografie [501] => | příjmení = [502] => | jméno = [503] => | odkaz na autora = [504] => | titul = Jak se inflace počítá? [505] => | url = http://www.finance.cz/makrodata-eu/inflace/informace/ [506] => | datum vydání = [507] => | datum aktualizace = [508] => | datum přístupu = [509] => | vydavatel = Finance.cz [510] => | místo = [511] => | jazyk = čeština [512] => }} Nejznámější z nich jsou: [513] => [514] => * [[Deflátor HDP]] – poměr nominálního a reálného [[Hrubý domácí produkt|HDP]], [515] => * [[Index spotřebitelských cen]] (CPI – Consumer price index), [516] => * [[Index cen výrobců]] (PPI – Producer price index). [517] => [518] => Čistou inflaci v české ekonomice vypočítává [[Český statistický úřad]] (ČSÚ) jako přírůstek cen v neregulované části spotřebního koše očištěný od vlivu [[Nepřímá daň|nepřímých daní]] a [[dotace|dotací]]. [519] => [520] => Opačným jevem k inflaci je [[deflace]] – pokles cenové hladiny. Příbuzný pojem [[dezinflace]] označuje pokles míry inflace. [521] => [522] => Někteří ekonomové (zejména ti, kteří se hlásí k [[Rakouská škola|rakouské ekonomické škole]]) definují inflaci odlišně, a sice jako ''jakýkoli nárůst nabídky peněz v ekonomice, který nepředstavuje nárůst zásoby měnového kovu''.{{Citace monografie [523] => | příjmení = Rothbard [524] => | jméno = Murray [525] => | odkaz na autora = Murray Rothbard [526] => | titul = Peníze v rukou státu [527] => | vydavatel = Liberální institut [528] => | místo = Praha [529] => | rok = 2001 [530] => | strany = 54 [531] => | počet_stran = 144 [532] => | isbn = 80-86389-12-X [533] => }} Inflací v jejich pojetí je tedy samo zvýšení („nafouknutí“) nabídky nekrytých papírových peněz, přičemž nárůst cen (=inflace v mainstreamové definici) je důsledkem tohoto zvýšení. [534] => [535] => == Kategorie míry inflace == [536] => {{Neověřeno část}} [537] => {{Podrobně|Makroekonomický ukazatel#Inflace}} [538] => [539] => * [[Deflace]] (záporná míra inflace) [540] => * Mírná inflace (0–10% ročně) [541] => * Pádivá neboli cválající inflace (10–1000% ročně) [542] => * [[Hyperinflace]] (přes 1000% ročně) [543] => [544] => {{pahýl část}} [545] => [546] => == Inflace v kultuře == [547] => [[Hyperinflace]] v Německu po první světové válce zobrazena v románu [[Erich Maria Remarque|Ericha Maria Remarqua]] ''[[Černý obelisk]]''. [548] => [549] => == Odkazy == [550] => [551] => === Reference === [552] => {{Překlad|en|Inflation|503850748}} [553] => [554] => [555] => === Literatura === [556] => * {{Citace monografie [557] => | příjmení = Samuelson [558] => | jméno = Paul A. [559] => | příjmení2 = Nordhaus [560] => | jméno2 = William D. [561] => | odkaz na autora = Paul A. Samuelson [562] => | titul = Ekonomie [563] => | vydavatel = NS Svoboda [564] => | místo = Praha [565] => | rok = 2007 [566] => | isbn = 978-80-205-0590-3 [567] => | kapitola = [568] => | strany = [569] => | jazyk = česky [570] => }} [571] => * {{Citace monografie [572] => | příjmení = Mankiw [573] => | jméno = Gregory [574] => | příjmení2 = [575] => | jméno2 = [576] => | odkaz na autora = Gregory Mankiw [577] => | titul = Zásady ekonomie [578] => | vydavatel = Grada [579] => | místo = Praha [580] => | rok = 2009 [581] => | isbn = 80-7169-891-1 [582] => | kapitola = [583] => | strany = [584] => | jazyk = česky [585] => }} [586] => [587] => === Externí odkazy === [588] => * {{Commonscat}} [589] => * {{Wikislovník|heslo=inflace}} [590] => * [https://www.czso.cz/csu/czso/inflace_spotrebitelske_ceny Míra inflace v České republice] na webu [[Český statistický úřad|Českého statistického úřadu]] [591] => * [https://www.e15.cz/inflace-v-cr-a-ve-svete-ceny-graf Míra inflace 2024: Aktuální data pro Česko, EU a svět] na webu [[E15]] s interaktivními grafy [592] => {{Makroekonomie}} [593] => {{Autoritní data}} [594] => {{Portály|Ekonomie}} [595] => [596] => [[Kategorie:Inflace| ]] [597] => [[Kategorie:Makroekonomie]] [598] => [[Kategorie:Ceny]] [599] => [[Kategorie:Ekonomické pojmy]] [] => )
good wiki

Inflace

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'centrální banka','hyperinflace','Česká národní banka','Hyperinflace','deflace','Francie','John Maynard Keynes','Postkeynesiánství','Český statistický úřad','chorvatská kuna','Velká hospodářská krize','Kvantitativní teorie peněz'

Deflace

Francie

Hyperinflace

Hyperinflace je termínem označujícím extrémní formu inflace, při které dochází k prudkému a nepředvídatelnému nárůstu cen v ekonomice.

Postkeynesiánství