Array ( [0] => 14684185 [id] => 14684185 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Iracionalismus [uri] => Iracionalismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Iracionalismus''' (z [[Latina|lat.]] ''irrationalis'' nerozumný) je obvykle [[Pejorativum|pejorativní]] označení pro [[Filosofie|filosofické]] i životní postoje a názory, které zpochybňují nebo popírají: [1] => * A) schopnost lidského rozumu pravdivě poznávat skutečnost (epistemologický iracionalismus), [2] => * B) rozumovou poznatelnost skutečnosti jako takové (metafysický iracionalismus), [3] => * C) možnost rozumného a rozumového vedení života (etický iracionalismus). [4] => [5] => Místo toho hledají jiné, zpravidla vnitřní a neověřitelné způsoby poznání – intuici, cit, mystické vidění, esoteriku. Mají zpravidla blíž k [[umění]] než k [[věda|vědě]]. [6] => [7] => == Filosofický iracionalismus == [8] => Názory a postoje, označované jako iracionalistické, se vyskytují v západním myšlení od poloviny [[19. století]], a to jako reakce na osvícenský [[racionalismus]] století 18. i na [[německý idealismus]], například na slavný [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelův]] výrok: „Co je rozumné, to je skutečné, a co je skutečné, to je rozumné“.Hegel, ''Základy filosofie práva,'' Předmluva, str. 30. [9] => [10] => === Søren Kierkegaard === [11] => První, kdo se proti tomu hlasitě ozval, byl dánský křesťanský myslitel [[Søren Kierkegaard]]; vadily mu hlavně dvě věci: [12] => * že se tu filosof stylizuje do role neúčastněného ''pozorovatele'', jako kdyby se ho drama světa a života vůbec netýkalo; [13] => * že se navíc staví do role svrchovaného ''soudce'', „absolutního Ducha“, který všechno posuzuje – a nakonec schvaluje. [14] => [15] => Proti tomu postavil Kierkegaard tragický osud jednotlivého člověka, který se musí rozhodovat, i když neví a nechápe, a za všechno se bude jednou odpovídat před Božím soudem. Sám byl ovšem natolik pod Hegelovým vlivem, že si svůj postoj nedovedl představit jinak než jako „antitezi“ – a tak své výroky náležitě přehnal, čímž si vysloužil nálepku iracionalismu. [16] => [17] => === Schopenhauer a Nietzsche === [18] => Větším právem ji lze připsat jinému velkému mysliteli, [[Arthur Schopenhauer|Arthuru Schopenhauerovi]], který za základ celé skutečnosti pokládal vůli a nakonec usoudil, že se se stavem světa člověk musí smířit. Schopenhauer měl velký vliv na [[Friedrich Nietzsche|Friedricha Nietzscheho]], mimořádně ostrého pozorovatele a kritika, jemuž ovšem na Schopenhauerovi vadilo zhruba totéž, co Kierkegaard vytýká Hegelovi. Nietzsche ale také vystihl, co je na Kierkegaardově postoji asi nejdůležitější: že člověk je konečná bytost, „smrtelník“, který ví jen to, co může vidět a poznat, kdežto celek světa mu zůstává nepřístupným tajemstvím. [19] => [20] => == Dědictví iracionalismu == [21] => Skutečnost, že člověk i jeho poznání je z povahy věci vždy omezené, že se starým ideálem rozumového vedení života dokáže řídit jen do jisté míry a že je vždy ovládán především jinými silami, se od té doby stala obecným vlastnictvím pozdější filosofie. Ta si také začala lépe všímat i ostatních stránek a schopností člověka, jeho jedinečné osoby, jeho potřeb a žádostí i jeho temných stránek. [22] => [23] => Pozdější filosofie už nemůže být tak bezelstně racionalistická jako byli osvícenci, nemůže si představovat, že se člověk stane čistě racionálně uvažující bytostí bez vášní a podivností. Rozumné jednání zůstává stále ideálem, ne danou vlastností člověka. Počínaje [[Wilhelm Dilthey|W. Diltheyem]] si začala také víc všímat podivuhodného faktu života, který člověka zařazuje do přírody i do světa, a počínaje [[Martin Buber|M. Buberem]] také toho, že člověk žije ve vztazích, které nelze rozdělovat na racionální a iracionální. [24] => [25] => Důraz na iracionální stránky člověka nicméně vyvolává napětí vůči [[věda|vědě]] a přibližuje se naopak [[estetika|estetickému]] a uměleckému vnímání světa. Někteří myslitelé 20. století si vzali lekci iracionalismu tak k srdci, že dokonce racionalitu vůbec odmítali (například tak zvaná [[postmoderna]]), nicméně přesto psali v rozumných větách, protože jinak se člověk druhým sdělovat nemůže. [26] => [27] => == Představitelé iracionalismu == [28] => * [[Arthur Schopenhauer]] ([[1788]]–[[1860]]) [29] => * [[Sören Kierkegaard]] ([[1813]]–[[1855]]) [30] => * [[Friedrich Nietzsche]] ([[1844]]–[[1900]]) [31] => [32] => Iracionalismus se někdy přisuzuje i dalším filosofům, kteří věnovali velkou pozornost jiným než racionálním funkcím člověka, například intuici nebo citu. Britský politický filosof [[Isaiah Berlin]] hledal původ iracionalismu už u německého filosofa a pedagoga [[Johann Georg Hamann|J. G. Hamanna]] a domníval se, že iracionalismus měl významný podíl na vzniku [[nacismus|nacismu]]. V postojích nacistických předáků bylo sice hodně iracionálních motivů, na druhé straně ale bylo působení nacismu také neobyčejně racionalizované. Za iracionalisty se někdy pokládají také filosofové jako [[Friedrich Schelling|Schelling]], [[Henri Bergson]], [[Wilhelm Dilthey]], [[Michel Foucault]], [[Martin Heidegger]], [[Jean-Paul Sartre]] a další. Děje se to ovšem spíše neprávem: všichni totiž používají racionální postupy analýzy a argumentace, jen si lépe než jiní uvědomili, že člověk ani zdaleka není bytost pouze racionální. [33] => [34] => == Odkazy == [35] => === Poznámky === [36] => [37] => [38] => === Související články === [39] => * [[Existencialismus]] [40] => * [[Filosofie života]] [41] => * [[Racionalismus]] [42] => * [[Romantismus]] [43] => * [[Voluntarismus]] [44] => [45] => === Externí odkazy === [46] => * [https://web.archive.org/web/20081205093601/http://www.tiscali.co.uk/reference/encyclopaedia/hutchinson/m0006607.html Irrationalism - en] [47] => * [http://secure.britannica.com/ebc/article-9042817 Článek v Enc. Britannica - en]{{Nedostupný zdroj}} [48] => {{Autoritní data}} [49] => [50] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [51] => [[Kategorie:Estetika]] [52] => [[Kategorie:Etika]] [] => )
good wiki

Iracionalismus

Iracionalismus (z lat. irrationalis nerozumný) je obvykle pejorativní označení pro filosofické i životní postoje a názory, které zpochybňují nebo popírají: * A) schopnost lidského rozumu pravdivě poznávat skutečnost (epistemologický iracionalismus), * B) rozumovou poznatelnost skutečnosti jako takové (metafysický iracionalismus), * C) možnost rozumného a rozumového vedení života (etický iracionalismus).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Friedrich Nietzsche','Wilhelm Dilthey','věda','Arthur Schopenhauer','Friedrich Schelling','Voluntarismus','Racionalismus','Existencialismus','Martin Buber','Martin Heidegger','estetika','Søren Kierkegaard'

Estetika

Estetika je vědní disciplína zabývající se zkoumáním a analýzou krásna, uměleckého vyjádření a vnímání a hodnocení estetických hodnot.

Existencialismus

Racionalismus

Věda

Voluntarismus