Array ( [0] => 15504121 [id] => 15504121 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ježíšek [uri] => Ježíšek [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Diex - Pfarrkirche - Prozessionsfigur - Jesuskind.jpg|náhled|Ježíšek (poutní soška v kostele sv. Martina v rakouském [[Diex]])]] [1] => {{Různé významy|redirect=Jezulátko|druhý=hudební skladbě|stránka=Jezulátko (oratorium)}} [2] => {{Možná hledáte|[[Dítě Ježíš]]}} [3] => '''Ježíšek''' (též '''Jezulátko''', {{Vjazyce2|de|''Christkind''}} – dítě Kristus, v jižním Německu a Rakousku ''Christkindl''[http://www.duden.de/rechtschreibung/Christkindl_Christkind Christkindl] na Duden.de – děťátko Kristus) je [[zdrobnělina|zdrobnělinou]] jména [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], jehož narození slaví [[křesťan]]é o [[Vánoce|Vánocích]]. Oslava Kristova narození podle [[Evangelium podle Lukáše|Lukášova evangelia]]Lukáš 2,1–20; odlišně Matouš 2,1–16. ve spojení s Ježíškem je rozšířená nejen v [[Česko|Česku]], ale také v [[Rakousko|Rakousku]],91 % Rakušanů přináší dárky Ježíšek (7 % Weihnachtsmann) [http://derstandard.at/1355460472761/Umfrage-Dalai-Lama-gibt-mehr-religioese-Richtugn-als-der-Papst derstandard.at] [[Jižní Tyrolsko|Jižním Tyrolsku]], [[Švýcarsko|Švýcarsku]], [[Maďarsko|Maďarsku]], polském [[Horní Slezsko|Horním Slezsku]][https://silesion.pl/aniolek-dzieciatko-mikolaj-i-gwiazdor {{Wayback|url=https://silesion.pl/aniolek-dzieciatko-mikolaj-i-gwiazdor |date=20161225075727 }} Aniołek, Dzieciątko, Mikołaj i Gwiazdor., na [[Slovensko|Slovensku]], ve [[Slovinsko|Slovinsku]], [[Chorvatsko|Chorvatsku]], na jihu [[Německo|Německa]], v severním [[Porýní]] a [[Vestfálsko|Vestfálsku]]Uni-Augsburg: [http://www.philhist.uni-augsburg.de/lehrstuehle/germanistik/sprachwissenschaft/ada/runde_5/f01b/ Christkind] {{Wayback|url=http://www.philhist.uni-augsburg.de/lehrstuehle/germanistik/sprachwissenschaft/ada/runde_5/f01b/ |date=20150328133455 }} či v jižní [[Brazílie|Brazílii]].Weihnachten: Natal – O evento mais marcante do ano, Prof. Dr. Lissi Bender Azambuja, Santa Cruz do Sul Universität – UNISC, Santa Cruz do Sul (Stadt), Rio Grande do Sul, Brasilien [4] => [5] => Vánoční obdarovávání prošlo dlouholetým společenským vývojem: od výslužky čeledínů a děveček na konci služebního roku přes dárky [[Svatý Mikuláš|sv. Mikuláše]] ([[6. prosinec|6. prosince]]) až po [[Protestantismus|protestantské]] přeložení vánoční nadílky na den narození Ježíše Krista, které znamenalo zrození dárkonoše „Christkinda” (Ježíška). Vývoj samotné vánoční nadílky je pak úzce spojen s měšťanskou vrstvou, jejíž zásluhou se [[Štědrý den|Štědrý večer]] stal postupem času rodinnou oslavou a nadílka dětem pod [[Vánoční stromek|vánočním stromečkem]] pedagogickým instrumentem.Ingeborg Weber-Kellermann: Das Weihnachtsfest. Eine Kultur- und Sozialgeschichte der Weihnachtszeit, Luzern / Frankfurt am Main 1978, {{ISBN|3-7658-0273-5}}, s. 98. [6] => [7] => == Nejstarší historie == [8] => Oslava [[Vánoce|Vánoc]] je historicky spjata s lidovými zvyky, které mají kořeny v [[pohanství|pohanských]] rituálech a oslavách [[slunovrat]]u, kdy se v den 25. prosince opětovně rodil bůh Slunce. Noc z 24. na 25. prosince (ale i noci následující) tak byla odpradávna považována za „svatou noc“, německy nazývanou „Weihnachten“ (už v roce 1170).Etymologický výklad slova Weihnachten: [http://woerterbuchnetz.de/DWB/?lemid=GW13964&mode=linking Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften], In: Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm (německy) Oslavu narození Ježíše Krista na 25. prosince začala církev praktikovat přibližně od poloviny 4. století, čímž dostala pohanská posvátná noc křesťanský rozměr.Valburga Vavřinová: Malá encyklopedie Vánoc, s. 183. [9] => [10] => Vzhledem k tomu, že den svátku [[Svatý Mikuláš|sv. Mikuláše]] (6. prosince) byl o bohoslužbách spojen nejen s legendou o třech obdarovaných dcerách či o třech obdarovaných dětech, ale také se [[Perikopa|čtením podobenství o svěřených hřivnách]],Podobenství o hřivnách. Biblický text: Matouš 25: 14–30, Lukáš 19,12–27. převzala postava sv. Mikuláše při obdarovávání dětí také zvyk ptát se, zda byly hodné a pokorné. [[Protestantismus|Protestanti]] odmítali formu [[Římskokatolická církev|římsko-katolického]] uctívání svatých, potažmo i sv. Mikuláše. [[Martin Luther|Lutherem]] zavedené obdarování „svatým Kristem” o Štědrém večeru bylo natolik abstraktní, že se představa později zavedeného Krista-dítěte (Christkind, Christkindl, Ježíšek) neubránila zhmotnění, nejčastěji v podobě blonďatého kudrnatého dítěte s andělskými křídly. [11] => [12] => === Ježíšek v betlémech === [13] => [[Soubor:Wiege mit gewickeltem Jesuskind BNM.jpg|náhled|Kolébka se zavinutým Ježíškem z roku 1585 v Bavorském národním muzeu v Mnichově]] [14] => [15] => Nejstarším zvykem sahajícím až do středověku je tzv. kolébání Ježíška ({{Vjazyce2|de|''Kindleinwiegen''}}) rozšířené především na území jižního Německa.Jako jižní Německo (''{{Cizojazyčně|de|Süddeutschland}}'') je označováno jazykové území horního Německa. Politicky jde o oblast na jihu, která od roku 1949 tvořila součást [[Německo|Spolkové republiky Německo]], a to země [[Bádensko-Württembersko]] a [[Bavorsko]]. V kulturním měřítku sem spadají také země [[Vládní obvod Darmstadt|jižní Hesensko]], [[Sársko]] a [[Rýnská Falc|Falc]]. Od 15. století byl tento zvyk praktikován dětmi v kostelech. [16] => [17] => {{Citát v rámečku|Vánoční svátky vypadaly na počátku středověku docela jinak... Církevní vánoce se slavily jeslemi a dětskou kolébkou. Před oltářem kostela byla postavena dřevěná kolébka, ve které spočívalo Jezulátko. К tomuto Jezulátku se věřící modlili a považovalo se za bohumilý skutek Jezulátko kolébati. Strassburský kronikář Jakub Twinger z Kenigshoffenu o tom napsal, že na mnohých místech se v kostelích prováděla podivná hra, při které se kolébalo dřevěné děťátko nebo bůžek. Tato noc se považovala za nejsvětější... Nejstarší popis této slavnosti je z roku 1305 a uvádějí se v něm také písně, které zpívali za rytmických a vážných pohybů děvčata a mládež v kostele tak, že si navzájem odpovídali. Zpěvy byly doprovázeny hudbou na harfu. Některé z těchto písní se zpívají ještě dnes za doprovodu hudby, kterou roku 1608 zachytil a sestavil Bodenschaft a pojmenoval Vánoční písně XIV. století.|Venkov, orgán České strany agrární, 1938Venkov, 25.12.1938, strana 5: Eduard Havlíček, Vánoce v cizině.}} [18] => [19] => Kolébání Ježíška je možné považovat za předchůdce [[jesličky|jesliček]] a betlémů, které jsou na území alpských zemí, Německa a Rakouska protireformačním produktem [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]]. I když [[jesličky]] (německy ''{{Cizojazyčně|de|Weihnachtskrippe}}'') podle vzoru svatého [[František z Assisi|Františka z Assisi]] našly v italské [[Umbrie|Umbrii]] oblibu i po jeho smrti a církevní hry s výjevem narození Krista se staly [[24. prosinec|24. prosince]] součástí půlnoční mše, přesto lze o italských vánočních betlémech v pravém slova smyslu hovořit až ve 14. století, kdy otec Giovanni di Bartolomeo z Fabriana objednal v roce 1348 u Vanni Mainardiho první betlém.Walter Pötzl: [http://www.landkreis-augsburg.de/Dox.aspx?docid=b61d36b5-44e6-4673-9f3b-1a623a12beaa Das Kindleinwiegen – der älteste Weihnachtsbrauch] {{Wayback|url=http://www.landkreis-augsburg.de/Dox.aspx?docid=b61d36b5-44e6-4673-9f3b-1a623a12beaa |date=20160304051337 }} In: Brauchtum. Von der Martinsgans zum Leonhardiritt, von der Wiege bis zur Bahre. Augsburg 1999. S. 37–39Pavel Toufar: Vánoce, 1996, s. 225. [20] => [21] => Na území jižního [[Německo|Německa]] a v prostoru [[Alpské země|alpských zemí]] jsou betlémy ztvárňovány a ikonograficky rozšířeny až od 16. století. V lidové tvořivosti zdomácněly během 17. století. V této době vznikl také pro betlém název jesličky (podle úložného prostoru sena v chlévě), přenesený na celou vánoční scénku.Nur ein Zeugnis der Vergangenheit? – [http://www.aerzteblatt.de/pdf/81/51/a3829.pdf Krippenkunst in Deutschland] Zejména v jezuitské pastorační činnosti hrály betlémy důležitou emocionální roli. První betlém v Čechách představili v roce 1560 jezuité v Praze a odtud se rozšířil i do ostatních českých kostelů. Centrálním tématem betlémů je anděl zvěstující pastýřům narození Spasitele, [[Svatá rodina]] – Ježíšek (Jezulátko) v jesličkách s Marií a Josefem – a dále darovníci.Pavel Toufar: Vánoce, 1996, s. 227–228. [22] => [23] => === Ježíšek jako symbol nového roku === [24] => Německý humanista [[Sebastian Brant]] ve svém díle ''Narrenschiff'' z roku 1494 popisuje obdarovávání dárky k [[Nový rok|Novému roku]], kdy měl tento zvyk přinášet štěstí a bohatství v nastávajícím roce. Obdarovávání dárky na Nový rok bylo běžné po staletí už ve [[Starověký Řím|starověkém Římě]] a tento zvyk se udržel zejména u románských národů ([[Západořímská říše]]). Vzhledem k tomu, že [[25. prosinec]] platil po staletí jako začátek roku, kryjí se některé lidové obyčeje na 1. ledna s těmi vánočními. Kdy přesně došlo k oddělení oslav, se neví. Známé je jen to, že od 15. století až do doby, kdy na jeho místo nastoupil sv. Mikuláš, platil v alpských zemích, jižním Německu a v Sudetech za nositele nového roku „Christkind” (Ježíšek) a jako symbol plodnosti nastávajícího roku byl také vyobrazován.Österreichische Zeitschrift für Volkskunde – Franz Leskoschek: „ ’s Christkindl im krausten Haar – Geschichte und Sinndeutnng eines Bildmotivs, s. 189 [25] => [26] => [[Soubor:Lustige Geschichten und drollige Bilder für Kinder von 3 bis 6 Jahren 03.jpg|náhled|Ilustrace Ježíška jako andělského stvoření s korunkou na hlavě v německé dětské knize od [[Heinrich Hoffmann|Heinricha Hoffmanna]] ''[[Struwwelpeter]]'' (česky ''Střapatý Petr'') z roku 1845]] [27] => [[Soubor:Christkind 1893.jpg|náhled|Ilustrace Ježíška v katolickém časopise ''Stadt Gottes'' z roku 1893]] [28] => [[Soubor:Richard Ernst Kepler - Im Lande des Christkinds.jpg|náhled|[[Adventní kalendář]] z roku 1903 s názvem ''Im Lande des Christkinds'' (česky ''V Ježíškově zemi''). Ježíšek je vyobrazen jako blonďaté dítě v bílém rouchu s hvězdou na čele a svatozáří kolem hlavy]] [29] => [30] => Křesťanská církev slavila (oproti Římany zavedenému datu 1. ledna) začátek [[liturgický rok|liturgického roku]] 6. ledna.Markéta Denková: Judaismus a křesťanství – tradice a zvyky (srovnávací analýza): Chanuka a Vánoce, 2014: „Od roku 45 před naším letopočtem přeložil juliánský kalendář Gaia Julia Caesara římský Nový rok z prvního března na první leden. Přesto se první březen jako začátek roku udržel až do 8. století ve [[Franská říše|Francké říši]], v Benátkách až do roku 1797. Ve Francii začínal rok do 15. století [[Velikonoce]]mi, Vánocemi ve Skandinávii a v Německu.” Už v knize žalmů a kalendáři z 12. století bylo u Vánoc poznamenáno, že tímto dnem začíná nový rok: „''{{Cizojazyčně|la|Annus Domini hic mutatur}}''“.Anton Lechner: Mittelalterliche Kirchenfeste und Kalendarien in Bayern, Freiburg i. Br. 1891, s. 226. V roce 1310 prohlásila [[římskokatolická církev]] za počátek nového liturgického roku 24. prosinec (Štědrý den), který byl takto slaven až do zavedení [[Gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]]. Papež [[Inocenc XII.]] přeložil pak v roce 1691 začátek roku znovu na 1. leden. Tento posun neodpovídal lidovým zvyklostem a pro období dvanácti dní mezi [[Štědrý den|Štědrým dnem]] a svátkem [[Tři králové|Tří králů]] se postupně vžilo označení „mezi roky” (německy {{Cizojazyčně|de|Zwischen den Jahren}}), kdy Štědrý den byl nazýván „malým novým rokem“ ({{Cizojazyčně|de|Kleinen Neujahr}}) a den Tří králů „velkým novým rokem“ ({{Cizojazyčně|de|Hochneujahr}}). [31] => [32] => Z 15. a 16. století se dochovala řada novoročních přání (např. bavorská koleda,Hessische Blätter für Volkskunde, Bd. 29, 1930, s. 173: Stará bavorská novoroční koleda: „Ich wünsch’ ein glückselig’s neues Jahr, Christkindl mit krauseten Haar.“ Bavorsko: „Glockhamma, schlag zwölfmal! San zwölf Apostel auffi g’stiegn Zum heiling Christ – Und daß’s as wifits: A kloans, neis Johr liegt in da Wiegn.“ koleda z bavorsko-české hranice,F. J. Bronner: Von deutscher Sitt’ und Art. Volkssitten und Volksbrauch in Bayern, München 1908, s. 53. Bavorsko-česká hranice: „Glückselig’s neu’s Jahr, ’s Christkind im krausten Haar! a lang’s Leben, a gut’s Leben und an Himmi daneben!“ ze západních ČechA. John: Sitte, Brauch und Volksleben im deutschen Westböhmen (Beiträge zur deutsch-böhmischen Volkskunde, Bd. 6, 1924, s. 27, 365. Západní Čechy: „Brüaderl! Nuis Gohr! Nuis Gohr! ’s Kristkinl liegt im Krostenhoor; Long’s Löm, long’s Löm und an Badl voll Gald danöm!“ nebo z Dolního Rakouska v oblasti [[Wachau]]H. Plöckinger: Die Wachau und ihr Wein. Krems 1942, s. 59. Dolní Rakousko: „Ein Christkind im krausen Haar, Ein gesundes, langes Leben, Einen Beutel voll Geld daneben ...“), na kterých vystupuje blonďaté kudrnaté děťátko (Ježíšek) „Christkind” jako posel přání šťastného a požehnaného nového roku, někdy s jablkem v ruce (např. na temperovém obrázku od [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]] z roku 1493). Na konci 16. století se vedle novoročních přání objevují větší obrázky s vyobrazením Krista-děťátka, předurčené k dekoraci dveří a zdí. Jako symbol požehnání je „Christkind” až do konce 18. století zobrazován nejen na liturgických obrázcích, novoročenkách a přáních, ale také v soukromých dopisech a na tištěných novoročních říkankách a písních po celém území [[Alpské země|alpských zemí]], jižního [[Německo|Německa]] a [[Sudety|Sudet]].Walter Jerven: Das Weihnaehtsbuch, München 1918, s. 232 – Neujahrsblättchen mit einem schlafenden Christkind von Gottfried Bernhard Göz (1708— 1774) Jako posel šťastného nového roku se Ježíšek (Christkind) nejdéle udržel na církevních novoročních přáních v alpských zemích. [33] => [34] => === Ježíšek jako dárkonoš === [35] => Ve středověku naděloval dárky dětem 6. prosince [[Svatý Mikuláš|sv. Mikuláš]] nebo se nadílka odehrávala 28. prosince na [[Mláďátka|svátek neviňátek]]. Tradice nadílky na [[Štědrý den]] (popřípadě 25. prosince na [[Slavnost Narození Páně]]) vznikla až později v 16. století. Němečtí [[Protestantismus|protestanti]] odmítali uctívání svatých podle [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]], a tedy i sv. Mikuláše. S největší pravděpodobností to byl [[Martin Luther]], který v 16. století nahradil postavu sv. Mikuláše svatým Kristem (německy {{Cizojazyčně|de|heiliger Christ}}) a přeložil nadílku na den narození Ježíše Krista, tedy 25. prosince. V [[Kalvinismus|reformovaném]] [[Švýcarsko|Švýcarsku]] se konala nadílka až do 19. století na [[Nový rok]].Schweizerisches Idiotikon, Band 3, Spalte 688, Artikel [http://www.idiotikon.ch/Register/faksimile.php?&band=3&spalte=688 ''Chlaus''], mit weiteren Angaben. Svatým Kristem byl míněn [[Ježíš Kristus]], neměl však tehdy podobu personifikované postavy.Michael Kotsch: Weihnachten – Herkunft, Sinn und Unsinn von Weihnachtsbräuchen; jota-Publikationen, Hammerbrücke, s. 108: „[…]damit sollte einerseits der Dank für die guten Gaben nicht einem Menschen sondern Jesus Christus selbst gebrachte werden. Anderseits wurden die Geschenke nun noch stärker als Abbilder des großen Geschenkes Gottes für die Menschheit gesehen. Gott schickt seinen Sohn Jesus Christus, um den Menschen echte Freude, tiefen Frieden und wirkliche Vergebung ihrer Schuld zu ermöglichen. Deshalb beschenken sich die Menschen auch untereinander. Damit folgen sie dem Vorbild Gottes, sie drücken ihm ihren Dank aus, sie wollen andere an ihrer Freude Anteil geben und sie weisen damit zeichenhaft auf Gottes Geschenk hin.“ [36] => [37] => {{Citát v rámečku|Z vyprávění evangelického faráře z městečka Wolkensteinu v saském Krušnohoří z roku 1571 se dozvíme, že děti dostávaly od „svatého Krista“ nadílku zvanou Christbürde, raneček obsahující ovoce, ořechy, vánočky, cukroví, modlitební knížku, podle jmění rodičů. Jiný starý pramen připomíná dětskou vánoční nadílku v Norimberku 1697: rodiče naplnili o svaté noci velké mísy, vyložené na stole, aby se jejich děti ráno mohly radovat z dárků, které jim Christkind seslal z nebe.|Ukázka z knihy ''Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury''Věra Frolcová, Eva Večerková: Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury, Vyšehrad 2010}} [38] => [39] => Teprve postupem času vznikla představa Ježíška (Christkinda) jako andělského zjevení.Ingeborg Weber-Kellermann: Das Weihnachtsfest, s. 98: „[…] da Luther den populären Kirchenheiligen Sankt Nikolaus mit seinem Kulturbereich zurückdrängen und durch den „Heiligen Christ“ zu ersetzen suchte. Solch blutloser und gesichtsloser Anonymos konnte freilich die Volksphantasie kaum befriedigen, sie schuf sich im Luther-Land sogleich eine Verkörperung des „Heiligen Christ“ in Gestalt des lichten, erschleierten Christkindes.“ Andělské připodobnění má pravděpodobně původ ve vánočních průvodech a v církevních hrách, které se hrály 24. prosince v kostelech ({{Cizojazyčně|de|Krippenspiel}}) a kdy Ježíška, bíle oděné a v závoji zahalené děvče,Ingeborg Weber-Kellermann: Das Weihnachtsfest, s. 98: „Das gabenbringende Christkind […] scheint jenen vielfältigen Umzugsbräuchen zu entstammen, in denen außer Maria und Joseph mit dem Jesuskind als Herolde und Begleiter engelhafte Gestalten mitgingen, weißgewandete Mädchen mit offenem Haar, deren Anführerin das häufig verschleierte „Christkind“ war.“ doprovázela vždy řada andělů. Ježíšek (Christkind) s vánoční nadílkou se rozšířil nejprve po evangelickém Německu. Později se tento zvyk objevil v katolických regionech jižního Německa a společně s [[Adventní věnec|adventním věncem]] (v [[Hamburk]]u poprvé roku 1839 [[Johann Heinrich Wichern]]) a [[Vánoční stromek|vánočním stromečkem]] také v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]]. Od 40. let 19. století začali praktikovat štědrovečerní nadílku s Ježíškem nejprve čeští Němci a poté se vžila i u bohatých českých rodin.Valburga Vavřinová: Malá encyklopedie Vánoc, 2000. Ježíšek (Christkind) se dostal také do Švýcarska. Ve [[Francie|Francii]] (například v [[Auvergne]], v [[Champagne|Champagni]], v [[Lyon]]sku) vystupoval společně s dárkonošem [[Petit Jésus]] ({{Cizojazyčně|fr|Le Petit Jésus}}). V [[Alsasko|Alsasku]] je doložen „Christkindl” v roce 1625. Také v Dánsku bylo možno se setkat se „svatým Kristem“ o Štědrém večeru už na konci 16. století. [40] => [41] => V 17. a 18. století proběhlo v [[Západní Evropa|západní Evropě]] několik vln uctívání a zbožňování Ježíška, které připomínají například procesí z dob [[baroko|barokního]] Rakouska ({{Cizojazyčně|de|Christkindl-Wallfahrtsstätten}}), lidové [[jesličky]], pastýřské písně, [[koleda|koledy]] či církevní hry a v nichž vystupuje malý Ježíšek (německy {{Cizojazyčně|de|Jesuskind}}, {{Cizojazyčně|de|Jesusknabe}} nebo {{Cizojazyčně|de|Jesulein}}) jako symbol nového a šťastného roku. Německá historička a etnoložka [[Ingeborg Weber-Kellermann]]ová i český historik [[Vít Vlnas]] upozorňují na rozdílnost pojmů Ježíška neboli Jezulátka a Ježíška (Christkind) dárkonoše. Jezulátko bylo podle slov historika „předmětem zbožné úcty a něžné lásky” zejména v [[baroko|baroku]], kdežto Ježíšek (Christkind) ve smyslu protestanty zavedeného nositele vánoční nadílky je symbolem božího obdarování lidstva Ježíšem Kristem.Ingeborg Weber-Kellermann, Das Weihnachtsfest, s. 98: „Das gabenbringende Christkind ist keineswegs identisch mit dem neugeborenen Erlöserkind in der Wiege […]“ {{de}}Rozhovor s historikem Vítem Vlnasem – [http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/rozhovory/barokni-historik-v-case-santa-clausu_1807.html Barokní historik v čase Santa Clausů] Od 17. století se oslavy Vánoc pozvolna přesouvaly z kostelů do rodinného prostředí. Na začátku 19. století se pod tlakem protestantských kněží objevila na severu Německa postava [[Weihnachtsmann]]a (1820 ''Deutsches Wörterbuch'' od [[Jacob Grimm|Jacoba Grimma]] a [[Wilhelm Grimm|Wilhelma Grimma]], 1835 píseň „Morgen kommt der Weihnachtsmann” od [[August Heinrich Hoffmann von Fallersleben|Hoffmanna z Fallerslebenu]]).Der Weihnachtsmann – [http://www.weihnachtsmuseum.de/die-ausstellung/gabenbringer/weihnachtsmann na www.weihnachtsmuseum.de] Mikulášské trhy vystřídaly trhy pojmenované podle Ježíška ({{Cizojazyčně|de|Christkindlesmarkt}}). Známým už ze 16. století je například Christkindlesmarkt v [[Norimberk]]u. Od poloviny 20. století jej zahajuje „Christkind” – dívka ve věku 16–18 let s kadeřavými blonďatými vlasy, s korunou na hlavě a v bílo-zlatém rouchu. [42] => [43] => == Ježíšek na území Čech, Moravy a Slezska == [44] => [[Soubor:Jezulátko v kolébce (2).jpg|náhled|Jezulátko v kolébce je z 1. poloviny 19. století. Vystaveno bývá o Vánocích v [[Kostel svatého Josefa (Malá Strana)|kostele svatého Josefa]] v Praze. ]] [45] => Ze začátku 17. století se dochovala zpráva v kalendáři [[Šimon Partlic|Šimona Partlice]] o obdarování dětí rodiči ve jménu Krista Pána.[https://books.google.cz/books?id=NM1fAAAAcAAJ&pg=RA4-PA13] Calendarium Perpetuum Oeconomicum, pro den 25.12. označený ''Wánoce'' uvádí obecně ''Tohoto dne maji obyčej ditkám rodičowé wěcy klásti času nočniho, pod tytule Krysta Pána.'' Z pozdějších dob jsou zprávy o štědrovečerních nadílkách od Ježíška (zpočátku německy). V 19. století[https://books.google.cz/books?id=frwDAAAAYAAJ&pg=PA244&dq=Je%C5%BEissek&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwj44fnN5tT0AhUQt6QKHTYaCL8Q6AF6BAgHEAI#v=onepage&q=Je%C5%BEissek&f=false] [[Jan Lhota]], Kwěty, 1836 tradice Ježíška v Čechách, na Moravě a ve Slezsku plně zdomácněla a ve 20. století už vystupuje Ježíšek pravidelně ve spojení s rozsvíceným vánočním stromečkem. Na Šumavě přijíždělo nadělovat děťátko ozářené svatozáří na zlatém voze, taženém dvěma bělouši.Otto “von” Reinsberg-Düringsfeld: Fest-Kalender aus Böhmen: ein Beitrag zur Kenntniß des Volkslebens und Volksglaubens in Böhmen, Kober, 1864, s. 552-554. Na mnoha místech severní Moravy přicházely na štědrý večer slavnostní průvody s ježíškem, hlavními postavami byli dva andělé, sv. Josef, ježíšek (převlečená ženská postava v bílém hávu), držící malý vánoční stromek.{{Citace elektronického periodika [46] => | titul = Page - 132 - in Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild - Mähren und Schlesien, Volume 17 [47] => | periodikum = austria-forum.org [48] => | url = https://austria-forum.org/web-books/en/kpwde17de1897onb/00000148 [49] => | datum přístupu = 2018-12-20 [50] => }} [51] => [52] => {{Citát v rámečku|Na Plzeňsku v předvečer svátku dávaly děti za okno kousek sena pro Ježíškovo oslátko. V Troubelicích na Olomoucku se děti mohly dozvědět od rodičů, že Ježíšek projíždí kolem domu na voze s párem bílých koní a svatou rukou, skrze okenní sklo, klade do okna dárky do připravených talířků. V Úboči v Pošumaví děti očekávaly dárky zrána na Boží hod: neviditelné Jezulátko nadělovalo o jitřní mši ořechy, jablka, cukrovinky, a to na okno i na stůl.|Ukázka z knihy Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury}} [53] => [54] => [[Božena Němcová]] nám ve své [[Babička (kniha)|Babičce]] zanechala obraz Jezulátka nadělujícího skrze anděly. Němci na Moravě udržovali tradici podobnou Christkindu, kdy se za Ježíška přestrojovala do bílého hávu některá žena z rodiny ([[Svitavy|Svitavsko]] a [[Slavonice|Slavonicko]] ještě ve 20. století). Tkalci v [[Podkrkonoší]] se převlékali do oděvu z bílého plátna a někdy nesla maska „kristydle” (z německého Christkind) i andělská křídla. Převlečená osoba musela být i hovorná, jelikož děti před ní klečící zkoušela „z náboženství a biblické dějepravy”. [55] => [56] => {{Citát v rámečku|„Přinese nám Jezulátko něco?” ptaly se děti babičky potajmo, když se začalo uklízet ze stolu.- „To já nemohu vědět, uslyšíte, jestli zazvoní,” řekla babička. Děti menší postavily se k oknu míníce, že Jezulátko musí jít okolo oken a že je uslyší. - „Což nevíte, že není Jezulátko vidět ani slyšet?” pravila babička. „Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic než zvonků hraní.” Děti se dívaly do oken, nábožně babičku poslouchajíce. Vtom kmitla okolo oken světlá zář a zvenku zazněl hlas zvonku. Děti sepjaly ruce, Adélka pak šeptala tiše: „Babičko, to světlo bylo Jezulátko, viďte?” Babička přisvědčila, vtom také matka do dveří vcházela, oznamujíc dětem, že v babiččině světnici Jezulátko jim nadělilo. To byl shon, to bylo radosti, když viděly osvětlený, okrášlený strom a pod ním krásných darů.|Ukázka z [[Babička (kniha)|Babičky]], kapitola XII}} [57] => [58] => === Ježíšek za první republiky === [59] => V době mezi světovými válkami došlo v [[První republika|Československé republice]] pod heslem „Pryč od Říma“ k velkému odklonu od katolické církve. Hnutí politického katolicismu ([[KDU-ČSL|Československá strana lidová]]) nacházelo své odpůrce mezi zastánci politického protestantismu (v [[Národní strana svobodomyslná|mladočeské]], [[Československá strana agrární a konservativní|agrární]], [[Česká strana sociálně demokratická|sociálně demokratické]], [[Česká strana národně sociální|národně sociální straně]], u realistů v čele s profesorem [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masarykem]]). Nastolená státní linie se tak přikláněla k velkým veřejným vánočním produkcím, kam můžeme zařadit i tradici Vánočního stromu republiky s kasičkou v národních barvách za přítomnosti [[Sokol (spolek)|sokolů]] a [[Československé legie|legionářů]] pod patronací Zemské péče o mládež a [[Český červený kříž|ČSČK]].Kateřina Němcová: Vztah státu a církve v první ČSR, diplomová práce 2006/2007, Právnická fakulta Masarykovy univerzity. [60] => [[Soubor:Friedrich Graetz - Das Christkindel in der Verlegenheit.png|náhled|Karikatura nazvaná Ježíšek v rozpacích (Das Christkindel in der Verlegenheit) před vánoční výlohou od autora Friedricha Grätze z roku 1872]] [61] => Katolíci trvali na oslavách v kruhu rodinném a v kostelech. I když rodiny sociálních demokratů, národních socialistů nebo národních demokratů trávily Štědrý večer u rybí nebo houbové polévky, smaženého kapra, pečené štiky či kapra v rosolu a rozdávaly si dárky u rozsvíceného stromku, přece jen ze svátků se stromkem a „Ježíškem” vypouštěly oslavu Krista Pána, zrovna jako půlnoční mši v kostele. Ježíšek se pro ně stal synonymem obdarování (Co jsi dostal k ježíšku?). Největšími odpůrci Ježíška se stali [[Komunistická strana Československa|českoslovenští komunisté]]. Příklon k církvi se znovu objevil až za nacistické okupace, kdy ožila vánoční atmosféra s lidovou zbožností.Petr Příhoda: Příloha: Perspektivy, 2011/52 Vánoční dvojčíslo – [http://www.katyd.cz/clanky/vytraceni-smyslu-vanoc.html Vytrácení smyslu Vánoc] [62] => [63] => {{Citát v rámečku|„Vánoční program československého komunisty. Rozvinuje ho Rudý večerník. Praví v něm: I my máme vánoce – ale jsou to vánoce rudé! V dělnických rodinách nemá místo pověra o ‚Ježíškovi‘, který naděluje ‚hodným‘. Můžeme vánoc využít nejlépe pro vysvětlení dětem třídních rozdílů. Bohatým uličníkům všechno – nejhodnějším dětem nic: protože ti bohatí nám dnes všechno dobré snědli sami. Musíme se bránit. Na našem stromku nejsou andílkové, na tom visí pěticípá hvězda. Povíme dětem, co znamená. Nestavíme betlémy, ale koupíme dětem knihu o Krasinovi, plnou odvahy a síly a naučíme je milovat statečné ruské soudruhy. Z bílých, tajemných svátků, s legendami zašlých staletí, uděláme rudé dni, s velkou, živou vírou v osvobození chudých, v sociální revoluci.“|Úryvek z článku, Pozorovatel, Kroměříž 20. prosince 1928Petr Pálka - [http://www.kromerizan.cz/clanky/view/216/o-vanocich-v-kromerizi-v-dobe-i-republiky O vánocích v Kroměříži v době I. republiky]}} [64] => [65] => === Ježíšek s konzumní nadílkou === [66] => Za první republiky zasáhla [[Obchod|komercializace]] nejen štědrovečerní nadílku, ale celé Vánoce. Duchovní stránku Vánoc vytlačily davy lidí v obchodech i na tržištích, prodavači u kádí s kapry, nabídka různých druhů stromečků, skleněných vánočních ozdob, elektrických vánočních svíček (slogan: „Elektrické vánoční svíce rozjasní každému líce.“) a nákup nejmodernějších dárků z reklam časopisů a novin (1935 panenka „autolady“, sáňky rohačky, elektrické domácí spotřebiče – vysavače, radiopřijímače atp.), stále více [[Klub československých turistů|Klubem československých turistů]] propagované trávení Vánoc na horách a s tím spojené lyžařské vybavení. Chudší si nadělovali: ženám látku na šaty, mužům doutníky a dětem rukavice, čepice, šály a knížky.Časopis Xantypa, ročník 2009, číslo 01/09 – [http://www.xantypa.cz/archiv-cisel/cislo-01-09/618-3/ceske-vanoce-1918-az-2008 České Vánoce 1918 až 2008] {{Wayback|url=http://www.xantypa.cz/archiv-cisel/cislo-01-09/618-3/ceske-vanoce-1918-az-2008 |date=20160119052505 }} Objevil se i splátkový prodej a půjčky na dárky či vánoční zájezdy.Pořad ČT z 30. 12. 2011 – [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1200740-vanoce-za-prvni-republiky-protektoratu-a-dedy-mraze Vánoce za první republiky, protektorátu a dědy Mráze] [67] => [68] => == Ježíšek v totalitních režimech == [69] => [70] => === Třetí říše a národní socialismus === [71] => [[Soubor:Knecht Ruprecht und das Christkind.jpg|náhled|Knecht Ruprecht a Ježíšek]] [72] => [[Soubor:Das festliche Jahr img044 Frau Holle und die Heimchen.jpg|náhled|Ilustrace z knihy „Das festliche Jahr in Sitten, Gebräuchen und Festen der germanischen Völker” (Sváteční rok ve zvyklostech, obyčejích a svátcích germánských národů) – Frau Holle und die Heimchen (Paní Holle a cvrčci), 1863]] [73] => Pod vedením [[Národně socialistická německá dělnická strana|národních socialistů]] nastal obrat ke [[Germánská mytologie|germánské mytologii]]. Ve 30. letech (20. století) se v případě Vánoc takové nacionální tendence začaly odehrávat nejprve podprahově. Postupně začaly vycházet etnografické publikace, jejichž autoři se snažili na podkladě zvyků a rituálů dokázat germánský původ Vánoc a ve své snaze vymanit vánoční oslavy z křesťanského hávu nevynechala NSDAP k oživení germánského bájesloví jedinou příležitost. Dětem [[Nacistické Německo|Třetí říše]] měly adekvátní náhradu za [[Svatý Mikuláš|sv. Mikuláše]] a Ježíška nabídnout oprášené postavy „[[Knecht Ruprecht|Knechta Ruprechta]]“ a „[[Frau Holle]]“. Frau Holle patřila mezi lidové strašidelné postavy tzv. „Percht” a „Holl” rozšířených především na rakouském a [[Bavorsko|bavorském]] území, které v předvánoční době děti obdarovávaly nebo trestaly metličkou (německy Rute). NS-etnologové z ní vytvořili bohyni plodnosti [[Frigg]] ([[Freya]]), manželku germánského boha [[Wotan]]a, shovívavou, mateřskou sílu přírody, která byla podle nich hodna zaujmout místo po Ježíškovi.Nadia Cornelius: Genese und Wandel von Festbräuchen und Ritualen in Deutschland von 1933 bis 1945, 2003. Citace z časopisu „Deutsche Volkskunde“ 1939, s. 81: „(...) wenn die Frau Holle wieder die Weihnachtsgaben bringt und der Ruprecht wieder den Nikolaus ablöst, so mögen das im einzelnen belanglose Einzelheiten zu sein scheinen, in ihrer Gesamtheit sind sie aber doch ein beachtenswerter Beitrag für die Gestaltung unserer Feste und Feiern aus dem Erbe des arteigenen Brauchtums“.Nadia Cornelius – [http://d-nb.info/99388704X/34 Genese und Wandel von Festbräuchen und Ritualen in Deutschland von 1933 bis 1945], 2003 [74] => [75] => Cílem nacistů byla úplná [[sekularizace]] hlavních křesťanských svátků. Vzhledem k tomu, že už od 19. století patřily vánoční oslavy k těm nejpopulárnějším rodinným a dětským svátkům, nedošlo v NS-režimu nikdy k jejich úplnému zrušení (1934 Zákon o regulaci svátků/Gesetz über die Regelung der Feiertage). Teprve až v roce 1937 vyšly ve zvláštním výtisku časopisu „Die neue Gemeinschaft“ návrhy k pořádání a organizaci veřejných NS-vánočních oslav (NS-Weihnachtsfeier). V letech 1933–1938 zůstal [[Štědrý den|Štědrý večer]] v rodinném kruhu nedotčen. Od roku 1942 už fungovaly NS-rituály v plném proudu a během Vánoc existovaly jen tři možné druhy oficiálních vánočních slavností: kolektivní veřejná vánoční oslava tzv. „NS-Volksweihnacht” s nadílkou pro chudé děti za pomoci organizací NS-Volkswohlfahrt (NSV, Národně socialistický spolek pro sociální péči) a Winterhilfswerk (WHW, Zimní pomocná činnost), „[[Wintersonnenwende]]” jako slavnost zimního slunovratu s pozvednutím [[Pohanství|pohanského]] germánského boha [[Baldr|Baldura]] (organizované [[Hitlerjugend|HJ]], NSDAP a [[Schutzstaffel|SS]]) a třetí „Weihnachtsfest” jako rodinná oslava. [76] => [77] => === Komunisté a internacionální socialismus === [78] => Zrušit Vánoce v pravém slova smyslu si [[komunismus|komunisté]] zrovna tak jako němečtí [[Národní socialismus|národní socialisté]] netroufli. Jejich snahy se upnuly na likvidaci vánočních zvyků a na vymazání duchovního rozměru vánočních svátků, jelikož v lidově demokratických státech dělníků a rolníků mělo být „díky štědrému sociálnímu systému o lid výborně postaráno” (opak byl pravdou). [[Pronásledování katolické církve v Československu|Církev]] se stala hned po nástupu komunistů jedním z hlavních cílů – [[komunistická strana]] rušila kláštery, řeholníky i řádové sestry zavírala do vězení a proti nepohodlným vedla politické procesy. Státní bezpečnost špiclovala bohoslužby, literatura ve veřejných knihovnách prošla bedlivým sítem – zmizely knihy s křesťanskou tematikou, církevní svátky a výuka náboženství na školách. Přirozeně měl zmizet i Ježíšek jako vůdčí symbol Vánoc. [[Marxismus-leninismus|Marxisté-leninisté]] označili křesťanství za tmářství. Vánoce ve spojení s narozením Ježíše Krista neměly nadále existovat a snahy komunistických ideologů tak cílily hlavně na děti. [79] => [80] => [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-U1218-0035, Berlin, Neujahr, Jolkafest.jpg|náhled|Novoroční slavnost Jolky s [[Děda Mráz|Dědou Mrázem]] a Sněhurečkou v [[Německá demokratická republika|Německé demokratické republice]] (Berlín) v roce 1979]] [81] => [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-R1212-0014, Berlin, Palast der Republik, Jolkafest.jpg|náhled|Novoroční slavnost Jolky v Paláci republiky v Berlíně v roce 1976, za Dědou Mrázem a Sněhurečkou ruské koňské spřežení se saněmi]] [82] => {{Citát v rámečku| [83] => :Za to, že tolik dárků mám, [84] => :že teplo je v naší škole, [85] => :já vím, že děkuji nejvíc vám, [86] => :stateční horníci v dole. [87] => [88] => :Za to, že tolik knížek mám, [89] => :velkých knížek i malých, [90] => :já vím, že děkuji tiskárnám [91] => :a všem, co je tiskli a psali. [92] => [93] => :Za to, že teplé šaty mám [94] => :i veselý rukávník bílý, [95] => :děkuji textilním továrnám [96] => :a všem, co v nich tkali a šili. [97] => [98] => :Za to, že tolik jídla mám, [99] => :že stále rostu sílím, [100] => :já na ty s láskou vzpomínám, [101] => :co obilí žali a sili. [102] => [103] => :Za to, že naší zahrady [104] => :je kousek světa svěží, [105] => :děkuji soudruhům z armády, [106] => :že věrně vlast naši střeží. [107] => [108] => :Za to, že rudý šátek mám, [109] => :ať se to každý doví: [110] => :horoucí pozdrav posílám [111] => :soudruhu Gottwaldovi.|Koleda otištěná v Mateřídoušce na sklonku roku 1950|Aleš Horák - [http://www.bydlet.cz/360185-vanoce-v-padesatych-letech-popiraly-jeziska-i-mikulase/ Vánoce v padesátých letech popíraly Ježíška i Mikuláše][https://www.odpovedi.cz/otazky/vzpominate-s-nostalgii-na-socialisticke-vanoce Pamětníci, vzpomínáte s nostalgií na socialistické Vánoce?]Radek Folprecht - [https://folprecht.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=31537&setver=touch Budovatelská poezie]}} [112] => [113] => Podle [[Sovětský svaz|sovětského]] vzoru komunisté prosazovali ruského dárkonoše [[Děda Mráz|Dědu Mráze]] a skrze závodní odbory se dokonce pokoušeli o vánoční nadílku na Nový rok. V roce 1951 zorganizoval [[Svaz československo-sovětského přátelství]] společně s ministerstvem školství, [[Československý svaz mládeže|Československým svazem mládeže]], [[Pionýrská organizace Československého svazu mládeže|Pionýrem]] a pod záštitou [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|Ústředního výboru KSČ]] poprvé celostátní akci s příjezdem Dědy Mráze do [[Československá socialistická republika|Československé socialistické republiky]]. [114] => [115] => {{Citát v rámečku|„Chtěl bych dnes ve svém vánočním projevu promluvit k těm, kteří se o Štědrém večeru nejvíce shromažďují kolem vánočních stromků - k našim dětem a mládeži. Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září dále vánoční stromky, čekají dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků... Malý Ježíšek, ležící v chlévě na slámě, vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl narodit a bydlet ve chlévě Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Proto takové v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich děti se tam i rodily. Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný. Je pěkně oblečený, v beranici a kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes také naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od Východu a na cestu mu září také hvězdy. Nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky. Čím více je těchto zářivých hvězdiček, tím radostnější budou naše svátky, které se stávají svátkem radostné oslavy splnění úkolů celoroční naší práce. Čím důsledněji je tato práce vykonávána a úkoly plněny, tím větší nadílkou je příjezd dědy Mráze provázen....”|Rozhlasový projev předsedy vlády Antonína Zápotockého v roce 1952|}} [116] => [117] => [[Propaganda]] z předešlých dvou let pravděpodobně nepřinesla kýžený výsledek, jelikož v dalším roce prodělal příjezd Dědy Mráze pár organizačních změn. Také československý Děda Mráz dostal nátisk ve stylu venkovských ilustrací [[Josef Lada|Josefa Lady]] a mluvil česky. Sovětský model vánoc se ale neuchytil.Archiv ČT24: [https://www.facebook.com/archivct24/videos/382305479005338/ Přijel k nám děda Mráz], O cestě dědy Mráze republikou před vánocemi roku 1952, dokument. V ČSSR děti i nadále psaly o své dárky Ježíškovi. Celková dechristianizace (odkřesťanštění) společnosti však vedla k tomu, že v povědomí velké části lidí jméno či postava Ježíška ztratila souvislost se svatým Kristem a od 90. let 20. století je nezřídka dokonce pod jménem Ježíšek prezentována postava podobající se Santa Clausovi. [118] => [119] => == Země s tradicí obdarovávání Ježíškem == [120] => Ježíšek přináší vánoční dárky dětem tajně po východu první hvězdy 24. prosince a nikdy nebývá při nadělování spatřen. Po štědrovečerní večeři a zazvonění zvonečkem se vchází do místnosti s rozsvíceným vánočním stromečkem a následuje společné rozbalování vánočních dárků (oproti zemím, kde se dárky rozbalují až ráno 25. prosince).{{Citace elektronické monografie [121] => | titul = České vánoce [122] => | url = http://www.radio.cz/cesky/html/vanoce_novoceske.html [123] => | datum přístupu = 2008-12-10 [124] => | vydavatel = Český rozhlas 7 [125] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20081002015844/http://www.radio.cz/cesky/html/vanoce_novoceske.html [126] => | datum archivace = 2008-10-02 [127] => | nedostupné = ano [128] => }} Umělecká ztvárnění vánoční nadílky s Ježíškem, kdy je vyobrazen jako dítě v bílém rouchu se svatozáří kolem hlavy a v doprovodu andělů, jsou poměrně vzácná. Ačkoliv je Ježíšek původně výmyslem protestantského severu, paradoxně se jeho tradice udržela právě v katolické oblasti a jeho tradice je dál uchovávána: v [[Česko|České republice]], [[Maďarsko|Maďarsku]], jižním [[Německo|Německu]], [[Rakousko|Rakousku]], na [[Slovensko|Slovensku]], ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], v [[Autonomní provincie Bolzano|Jižním Tyrolsku]] (Itálie), [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnsku]], části [[Chorvatsko|Chorvatska]] a [[Polsko|Polska]], ve [[Slovinsko|Slovinsku]], ale také v jižní [[Brazílie|Brazílii]]. [129] => [130] => [[Soubor:Christkind.jpg|náhled|Stojan na stromeček s vyobrazením Ježíška s dárky a vánočním stromečkem, klepající na okno, nad ním nápis: „Ježíšku přijď do našeho domu” (německy Christkindchen komm in unser Haus)]] [131] => {| class="wikitable" [132] => |- [133] => ! Jazyk !! Jméno pro Ježíška [134] => |- [135] => | [[čeština]] || Ježíšek [136] => |- [137] => | [[slovenština]] || Ježiško [138] => |- [139] => | [[maďarština]] || Jézuska [140] => |- [141] => | [[italština]] || Bambino Gesù nebo bambino di Cristo [142] => |- [143] => | [[němčina]] || Christkind [144] => |- [145] => | [[polština]] || Dzieciątko ''(v pruském Horním Slezsku)'', Aniołek ''(na Těšínsku a v Malopolsku)'' [146] => |- [147] => | [[portugalština]] || Menino Jesus [148] => |- [149] => | [[španělština]] || El Niño Dios, El Niño Jesús [150] => |- [151] => | [[chorvatština]] || Isusić, Isusek, Jezušek [152] => |- [153] => | [[ruština]] || Младенец Иисус (mladenec Jisus) [154] => |} [155] => [156] => == Světské vánoční postavy dárkonošů == [157] => Na pozadí sv. Mikuláše vznikla celá řada světských vánočních postav, které i když si jsou podobné, přesto mají svou vlastní historii. Za jejich rozšíření vděčíme 19. století (vánoční pohlednice, ilustrace v časopisech či reklamní letáky). Postavu [[Weihnachtsmann]]a (tenkrát Pána Zimy) stvořil v roce 1847 malíř [[Moritz von Schwind]] (1804–1871); přináší dárky v severním, středním a východním Německu. [[Otec Vánoc|Father Christmas]] (Sir Christmas, Lord Christmas) v [[Anglie|Anglii]] je znám již ze 17. století. Dárky začal dětem nosit později a byl zobrazován v dlouhém modrém nebo zeleném plášti a společně s vánočním stromkem. Francouzský vousatý stařík [[Père Noël]] (otec Vánoc) v dlouhém kabátě, v čepici s bílým lemem, na zádech s košem dárků a s vánočním stromkem byl v 19. století zobrazován na oslu nebo vedle něj. Dárky nosí i v katolických rodinách, jen u malé části je ve Francii dárkonošem Ježíšek (Enfant Jésus). [158] => [159] => V [[Ženeva (kanton)|ženevském kantonu]] naděluje komínem [[Challande]]. Přistěhovalci z Holandska importovali do Nového Amsterodamu (pozdějšího [[New York]]u) postavu sv. Mikuláše a podle jeho vzoru ztvárněný [[Santa Claus]] se od roku 1931 rozšířil do všech anglofonních zemí. Rumunské děti obdarovává [[Moș Crăciun]]. Ve [[Severské státy|skandinávských zemích]] se tradice dárkonoše [[Tomte|Jultomte]] (ze slov Jul=Vánoce a Tomten=elf, skřítek) odvíjela z lidových skřítků, kterým staví misku [[Ovesná kaše|ovesné kaše]] na okno. České děti znají severské vánoční skřítky a štědrovečerní hledání mandličky v rýžové kaši z dětského [[bestseller]]u [[Děti z Bullerbynu]] od švédské spisovatelky [[Astrid Lindgrenová|Astrid Lindgrenové]]. V [[Dánsko|Dánsku]] nosí dárky [[Julemand]]. Ve [[Finsko|Finsku]] od konce 19. století poslušné děti obdarovával [[Joulupukki]], zlobivé pak trestal proutkem. V Polsku se podle regionů a jejich historických kulturních vlivů střídá celá řada dárkonošů – kromě slezského a malopolského, tedy historicky rakouského, Dzieciątka / Aniołka, jsou to: [[Gwiazdor]], pro [[Velkopolsko (historické území)|Velkopolsko]] a [[Pomořansko]] (dříve patřící Německu) typická obdoba Weihnachtsmanna, [[Děda Mráz]] vyskytující se na východě země, [[Gwiazdka]] (Hvězdička) a stále populárnější [[Santa Claus|Święty Mikołaj]]. [160] => [161] => == Odkazy == [162] => [163] => === Reference === [164] => [165] => [166] => === Související články === [167] => * [[Vánoce během historie]] [168] => * [[Liturgický rok]] [169] => * [[Zachraňte Ježíška]] [170] => * [[Projekt Český Ježíšek]] [171] => [172] => === Literatura === [173] => * Ingeborg Weber-Kellermann: Das Weihnachtsfest. Eine Kultur- und Sozialgeschichte der Weihnachtszeit. Bucher, Luzern / Frankfurt am Main 1978, {{ISBN|3-7658-0273-5}} {{de}} [174] => * Gundel Paulsen: Weihnachtsgeschichten aus dem Sudetenland, 1984 {{de}} [175] => * Dietmar Munier: Hausbuch Deutsche Weihnacht, 2002 {{de}} [176] => * Frolcová Věra, Večerková Eva: Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury, Vyšehrad 2010 [177] => * Klára Trnková: Vánoce, {{ISBN|978-80-87209-84-4}} [178] => * Valburga Vavřinová: Abeceda Vánoc, {{ISBN|978-80-86713-69-4}} [179] => * Petr a Pavlína Kourovi: České vánoce od vzniku republiky do sametové revoluce. Jaroslava Jiskrová – Máj, {{ISBN|978-80-86643-32-8}}; Dokořán, {{ISBN|978-80-7363-252-6}}, Praha 2010 [180] => * Václav Frolec a kolektiv: Vánoce v české kultuře. Vyšehrad, Praha 1988. [181] => [182] => === Externí odkazy === [183] => * {{Commonscat}} [184] => * [http://www.vira.cz/otazky/Nosi-darky-Jezisek.html Nosí dárky Ježíšek?] [185] => * [http://www.radio.cz/cz/clanek/74098 Ježíšek versus Santa Claus?] [186] => * [http://www.rodina.cz/clanek3553.htm Český Ježíšek v knížce ''Christmas in Texas'' (na webu Rodina)] [187] => * [https://sites.google.com/site/jakvypadajezisek/ Jak vypadá ježíšek] {{Wayback|url=https://sites.google.com/site/jakvypadajezisek/ |date=20160331161500 }} [188] => * [http://www.vasedeti.cz/vychova/vyvoj-a-vychova-predskolaka/je-jezisek-lez/ Je Ježíšek lež?] [189] => [190] => {{Vánoce}} [191] => {{Autoritní data}} [192] => {{Portály|Vánoce|Náboženství|Křesťanství}} [193] => [194] => [[Kategorie:Vánoce]] [195] => [[Kategorie:Narození Ježíše Krista]] [196] => [[Kategorie:Vánoční mytologické postavy]] [] => )
good wiki

Ježíšek

Ježíšek (poutní soška v kostele sv. Martina v rakouském Diex) Ježíšek (též Jezulátko, - dítě Kristus, v jižním Německu a Rakousku Christkindl - děťátko Kristus) je zdrobnělinou jména Ježíše Krista, jehož narození slaví křesťané o Vánocích.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Svatý Mikuláš','Štědrý den','Německo','jesličky','Protestantismus','Švýcarsko','baroko','Ježíš Kristus','Děda Mráz','Česko','Vánoční stromek','Chorvatsko'

Baroko

Česko

Chorvatsko

Jesličky

Německo

Protestantismus

The Wikipedia page "Protestantismus v Česku" (Protestantism in Czech) provides an overview of the history and development of Protestantism in the Czech Republic.

Švýcarsko