Array ( [0] => 14681490 [id] => 14681490 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kancionál [uri] => Kancionál [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Kancional1902.jpg|náhled|''Úplný kancionál Arcidiecese olomúcké čili posvátné zpěvy a modlitby ku všestranné potřebě při veřejné bohoslužbě a soukromých pobožnostech'' (1902)]] [1] => '''Kancionál''' (z latinského ''cantio'' – píseň) je soubor duchovních písní určených pro [[křesťanství|křesťanskou]] [[Bohoslužba|bohoslužbu a]] soukromou [[Modlitba|modlitbu]]. [2] => [3] => Kancionály se v Evropě objevují ojediněle již od středověku, velký nárůst jejich počtu přinesla [[reformace]] v [[16. století]], kdy masové rozšíření kancionálů zároveň umožnil [[knihtisk]]. [[Seznam českých kancionálů|Prvními kancionály českého původu]] jsou převážně latinské písňové oddíly v rukopisných kodexech 15. století, nejstarším souborem českých písní je písňový oddíl v ''[[Jistebnický kancionál|Jistebnickém kancionále]]'' (asi 1430). Na tento typ navazují zpěvníky [[Literátská bratrstva|literátských bratrstev]], zejména královéhradecký ''[[Franusův kancionál|Codex Franus]]'' z roku 1505, ''[[Chrudimské graduály|Chrudimský graduál]]'' z roku 1530, ''[[Benešovský kancionál]]'' z roku 1575 a rozsáhlý pětisvazkový česko-latinský ''[[Graduál od sv. Michala na Novém Městě pražském]]'', dokončený roku 1578. Prvním dochovaným českým samostatným rukopisným kancionálem je ''[[Kolínský kancionál]]'' z roku 1517 a dále ''[[Havlíčkobrodský kancionál]]'' pravděpodobně ze 30. let 16. století. Disciplina zabývající se duchovními zpěvy se nazývá [[hymnologie]]. [4] => [5] => Početné české tištěné kancionály pozdějších období reprezentují například [[Jednota bratrská|Jednotou bratrskou]] vydané sbírky písní ''[[Šamotulský kancionál]]'' z roku 1561 a ''[[Ivančický kancionál]]'' z roku 1564, které byly připraveny za účasti [[Jan Blahoslav|Jana Blahoslava]]. Uměleckým vrcholem české kancionálové tvorby jsou raně barokní katolické kancionály [[Adam Václav Michna z Otradovic|Adama Michny z Otradovic]] ''[[Česká mariánská muzika]]'' (1647), ''[[Loutna česká]]'' (1653) a ''[[Svatoroční muzika]]'' (1661). V současné době jsou v českém křesťanském prostředí nejběžnější katolické zpěvníky tzv. ''[[jednotný kancionál]]'' (''Kancionál – společný zpěvník českých a moravských diecézí'', 1973), jakož i ''[[Evangelický zpěvník]]'' (1979) [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. [6] => [7] => == Název a určení == [8] => [[Soubor:Praxis-Pietatis-Melica.jpg|náhled|''[[Praxis pietatis melica]]'' Johanna Crügera, významný německý kancionál poprvé vydaný v polovině 17. století]] [9] => Pro písňový soubor se výraz ''cantionale'' vyskytuje od [[15. století]]. V české jazykové sféře byly první zpěvníky opatřovány bohatě rozvitými názvy ''Písně...'', ''Písničky...'' či ''Zpěvy...'' (spojené většinou s adjektivy ''duchovní'', ''nábožné'' atd.), podobně v jiných jazycích sloužily názvy ''Geistliche Lieder'', ''Kirchengesänge'' nebo ''Chansons spirituelles''. Od nástupu [[reformace]] se v [[Německo|Německu]] začal užívat termín ''Gesangbuch'', který později převládl. V období [[baroko|baroka]] byly oblíbené opisné alegoricko-poetické názvy jako ''Cithara sanctorum'' či ''Loutna česká''. Anglickým protějškem výrazu kancionál je ''hymnbook''. [10] => [11] => Podstatný rys kancionálu činí skutečnost, že bývá vytvořen jako výběr ze širšího fondu dobově známých písní. Zásahy do kancionálů při jejich opakovaném vydání svědčí o tom, že tento obsažený písňový výběr je uspořádán relativně volně s množnostmi přeskupování, obměňování, vypouštění či přidávání. Řazení písní je určeno nejčastěji církevním rokem s doplňky dle denních dob a období lidského života, existují však též kancionály monotematické (písně na evangelia, žalmy, písně ke svatým). [12] => [13] => Modlitební či přímo liturgický obsah písní tvoří další charakteristický rys kancionálu: jeho užitná funkce je důležitější než otázka autorství. Většinou jde o soubor skladeb různých anonymních autorů, různé doby vzniku a různé provenience. Výjimečný je v tomto směru rejstřík autorů bratrských písní sepsaný roku 1561 [[Jan Blahoslav|Janem Blahoslavem]] a později v prostředí evangelické církve vytrvale tradovaný, který mnohé autory písní ze [[16. století]] identifikuje. Hranice mezi překladem, parafrází, adaptací a původním dílem je zvláště u písní ze 16. až 18. století velice úzká, neexistuje zde předpoklad pevného autorského tvaru díla. Přesto však známe též kancionály sestavené z textů či hudby jediné, v titulu uvedené osobnosti ([[Šimon Lomnický]], [[Jiří Strejc (básník)|Jiří Strejc]], [[Adam Václav Michna z Otradovic|Adam Michna]]). Svébytnou roli má při tvorbě kancionálu jeho sestavovatel. Přestože není tvůrcem obsažených písní, zůstává autorem daného zpěvníku jako celku. Právě z pozice sestavovatelského přístupu můžeme kancionály rozlišit na ''tiskařské'', kde jsou písně pro nové vydání přebírány bez redakční práce, a na ''editorské'', kde je již patrná výrazná koncepce. [14] => [15] => Z hudebního hlediska jsou kancionály především sbírkami jednohlasých strofických písní, jejichž melodie jsou buď notovány, nebo častěji nahrazovány slovními odkazy na příslušný nápěv (zpívá se „''jako...''“). Specifickou formou této praxe je užívání tzv. ''obecné noty'', tedy libovolné melodie vhodné pro text se čtyřmi verši po osmi slabikách v každé sloce. Kromě písní přinášejí zejména reformační kancionály i zpěvy [[gregoriánský chorál|gregoriánského chorálu]], obvykle v překladu do národního jazyka. Vedle souborů jednohlasých písní jsou běžné též kancionály s obsahem vícehlasých písňových úprav (v prostém homofonním čtyřhlasu, polyfonním zpracování či generálbasové sazbě), zejména pro evropskou reformaci jsou tyto formy kostelní písně od počátku charakteristické. Zvláštním hudebním typem kancionálu je chorálník, obsahující jednoduché vícehlasé úpravy písňových nápěvů k varhannímu doprovodu kostelního zpěvu, který je doplňkem kancionálu určeného pro obec věřících. [16] => [17] => Funkční určení kancionálu bylo v historii úzce spjaté s rozdílem liturgického pojetí písně v protestantských církvích a v církvi katolické. Reformační církve užívaly od 16. století kancionály pro bohoslužebný zpěv obce věřících, případně zde byly zpěvníky určeny kostelnímu sboru (pro českou oblast jsou typické rozměrné kancionály utrakvistických amatérských měšťanských spolků, podílejících se na chrámovém hudebním provozu, tzv. [[literátská bratrstva|literátských bratrstev]]). Naopak [[katolická církev]], v rámci které tvorba kancionálů rozkvétala až od [[17. století]], pojímala duchovní píseň jako složku mimoliturgickou (postupně pak jako doplněk [[liturgie]]), a proto tvořila zpěvníky primárně pro domácí [[pobožnost]]. Kancionály však nesloužily jen jako pomůcka zpěvu, ale někdy i k pouhé četbě písňových textů ve funkci jakési veršované biblické dějepravy, mravouky, dogmatiky atd. [18] => [19] => == Dějiny kancionálové tvorby v Evropě == [20] => Kancionály se v Evropě objevují ojediněle již od středověku. Mezi prameny gregoriánského chorálu lze za jejich předchůdce pokládat ''hymnáře''. Kancionál jako samostatná tištěná či rukopisná kniha písní navazuje dále na písňové soubory zařazované od [[14. století]] do liturgických pramenů s gregoriánským chorálem. Hlavní období rozvoje začíná v 16. století z iniciativy reformace a zásluhou [[knihtisk]]u. [21] => [[Soubor:Psautier_huguenot_title_1539.jpg|náhled|Titulní strana prvního vydání Calvinova ''[[Ženevský žaltář|Ženevského žaltáře]]'' (1539)]] [22] => Nejpočetnější a nejrůznorodější produkce kancionálů se zrodila díky luterské reformaci v Německu: nejstarší zpěvníky [[Martin Luther|Lutherova]] okruhu vznikají v letech [[1523]]-24, kmenový repertoár luterského zpěvu shromáždila zvláště řada kancionálů mezi lety [[1529]] (ed. [[Joseph Klug]] ve [[Lutherstadt Wittenberg|Vitemberku]]) a [[1545]] (ed. [[Valentin Babst]] v [[Lipsko|Lipsku]]). Hned od počátku se zde objevují i soubory písní ve vícehlasém zpracování ([[Johann Walter]], [[1524]]). Kromě pramenů spojených s Vitemberským okruhem rozšiřují luterský písňový repertoár kancionály štrasburské z let 1524-45. Velký nárůst počtu i rozsahu kancionálů v Německu přineslo 17. století, kdy kromě oficiálních kancionálů jednotlivých zemských církví vzniká i množství zpěvníků pro privátní zbožnost. Nejvýznamnějším kancionálem této doby je ''[[Praxis pietatis melica]]'' [[Johann Crüger|Johanna Crügera]]. V úzké závislosti na německém evangelickém zpěvu se vyvíjely kancionály ve [[Skandinávie|Skandinávii]] i v německých oblastech [[Švýcarsko|Švýcarska]]. [23] => [24] => Samostatnou historii má kancionál ve francouzských oblastech Švýcarska a ve [[Francie|Francii]]. Zde ve službách [[kalvinismus|kalvinismu]] vznikl a nabyl monopolního postavení soubor žalmových písní, tzv. ''[[Ženevský žaltář]]''. Toto francouzské přebásnění biblické knihy žalmů, pro které byly zkomponovány nové či převzaty starší melodie (zejm. [[Louis Bourgeois]], [[1547]]) vznikalo od roku [[1539]] z přímé iniciativy [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]]. Žaltář pak vycházel dále v nesčetných edicích a stal se nejrozšířenějším kancionálem všech dob, přeložený do více než 20 jazyků. Objevoval se též v různých vícehlasých úpravách, z nichž nejrozšířenější byly čtyřhlasé verze [[Claude Goudimel|Clauda Goudimela]] z roku [[1565]]. Zpěv žalmů převažoval až do [[18. století]] také v [[Anglie|Anglii]] a ve [[Skotsko|Skotsku]], kde byly vydávány vlastní řady písňových žaltářů v angličtině. [25] => [26] => Ve střední Evropě se setkávaly vlivy různých reformačních konfesí a protireformace, což mělo vliv na mnohotvárnost místní kancionálové produkce. V [[Polsko|Polsku]] kromě řad luterských a reformovaných zpěvníků a polských verzí kancionálů českých bratří patří k cenným pramenům vícehlasé ''Melodie na psalterz polski'' z roku [[1580]] ([[Mikołaj Gomółka]], [[Jan Kochanowski]]). V [[Uhersko|Uhrách]] se objevují luterské zpěvníky v maďarském jazyce od roku [[1536]], souvislá řada kancionálů pak vychází v 17. a 18. století v Levoči. Cenná je též tradice zdejšího katolického kancionálu, jejíž osou je ediční řada [[Cantus catholici]]. Samostatnou větev kancionálové tvorby si přes svou závislost na Uhrách vytvořilo [[Slovensko]], které samostatně rozvíjelo podněty českého a německého reformačního zpěvu. Hlavním slovenským kancionálem je dílo českého exulanta [[Jiří Třanovský|Jiřího Třanovského]] ''[[Cithara sanctorum]]'' (zároveň nejrozšířenější český protestantský kancionál), vydávané od roku [[1636]] v postupně proměňovaných edicích. [27] => [28] => == Kancionálová tvorba v českých zemích == [29] => České země zaujímají významné postavení v dějinách kancionálu především v epoše od sklonku středověku do [[třicetiletá válka|třicetileté války]], což souvisí s intenzivním a specifickým rozvojem reformace v této oblasti. Osobitý je zvláště repertoár rukopisných písňových souborů 15. století, tištěné kancionály se zde pak objevují s časovým předstihem před ostatní reformační Evropou. Zároveň jsou však tisky 16. století ve srovnání s Evropou charakteristické úplnou absencí písňového vícehlasu. [30] => [[Soubor:Kancional Jistebnicky.jpg|náhled|vlevo|Stránka ''Jistebnického kancionálu'' (kolem roku 1430)]] [31] => Prvními kancionály bohemikálního původu jsou písňové oddíly v rukopisných kodexech 15. století s gregoriánským chorálem. Přinášejí převážně latinské duchovní písně, dochované soubory českých písní reprezentuje písňový oddíl v ''[[Jistebnický kancionál|Jistebnickém kancionále]]'' (cca [[1430]]). Tento typ „skrytého“ rukopisného kancionálu, jenž je většinou součástí graduálu, nacházíme až do poloviny 16. století, přičemž rozsahově vrcholí velkými zpěvníky literátských bratrstev – Královéhradeckým ''[[Franusův kancionál|Codexem Franus]]'' z roku [[1505]] a ''[[Chrudimské graduály|Chrudimským graduálem]]'' z roku [[1530]]. [32] => [33] => Samostatné písňové soubory máme dochované až ze 16. století. K nejstarším patřily patrně sbírky písní na evangelia a Starý zákon od [[Václav Miřínský|Václava Miřínského]] (zemřel [[1492]]), jež jsou však známy až z opisů a tisků 16. století. Prvním přímo dochovaným samostatným rukopisným kancionálem je ''[[Kolínský kancionál]]'' z roku [[1517]] a dále ''[[Havlíčkobrodský kancionál]]'' pravděpodobně ze 30. let 16. století. Jen málo rukopisných zpěvníků literátských bratrstev obsahuje výlučně vícehlasé skladby. Nejdůležitější z nich je ''[[Benešovský kancionál]]'' z roku [[1575]], rozsáhlý pětisvazkový česko-latinský ''[[Graduál od sv. Michala na Novém Městě pražském]]'', dokončený roku [[1578]], a kancionály ''Sedlčanský'' a ''Příborský'' z počátku 17. století. [34] => [[Soubor:Kancional Samotulsky.jpg|náhled|Titulní strana Blahoslavova ''Šamotulského kancionálu'' (1561)]] [35] => Jako první reformační církev v Evropě využila [[Jednota bratrská]] v kancionálové tvorbě nové možnosti knihtisku. V jejím okruhu vznikla nejcennější, nejvlivnější a také nejdelší ediční řada tištěných kancionálů u nás. Prvním kancionálovým tiskem v Evropě jsou tak pražské ''[[Piesničky|Písničky]]'' z roku [[1501]], jež jsou sice zřejmě jen neoficiálním, soukromým bratrským tiskem, tvoří však jednoznačně jádro pozdějších bratrských kancionálů. Prvním českým notovaným je mezi nimi tzv. ''[[Rohův kancionál]]'' z roku [[1541]], za kanonické dílo byl Jednotou bratrskou považován však především pozdější tzv. ''[[Šamotulský kancionál]]'' z roku [[1561]] a ''[[Ivančický kancionál]]'' z roku [[1564]], který byl základem pro všechna další vydání, uskutečňovaná poté v Kralicích. Za touto vzorovou redakcí stál především [[Jan Blahoslav]]. Významným a specifickým rysem bratrské hymnografie je právě především díky Blahoslavovi skutečnost, že ji provázela promyšlená literárněhistorická, kritická a teoretická reflexe zveřejněná například v ''Muzice'' či ''Gramatice''. Kalvínský vliv představuje v tvorbě Jednoty bratrské překlad ženevského žaltáře do češtiny od [[Jiří Strejc|Jiřího Strejce]], který vyšel poprvé roku [[1587]] v Kralicích. Okamžité velké rozšíření a přetiskování Strejcových žalmů bylo způsobeno také faktem, že žalmové písně neupadají do traktátového poučování, ale vyznačují se smyslovou názorností a jasným humanistickým slohem. [36] => [37] => Kromě již zmiňovaných rukopisných zpěvníků literátských bratrstev rozkvétala i tištěná kancionálová tvorba [[Utrakvismus|utrakvistů]], která hlavně v Čechách z kvantitativního hlediska zcela dominovala. Hlavními edicemi této konfese jsou pražské tisky z let [[1522]] a [[1531]] (spojované v literatuře se jménem Václava Miřínského), olomoucké tisky z let [[1559]] a [[1596]] a pražský kancionál z roku [[1606]]. Jejich zvláštní odnoží je 5 nenotovaných vydání kancionálu jihomoravské sekty [[bratři habrovanští|bratří habrovanských]]. [38] => [39] => Na [[Morava|Moravě]] se měla možnost rozvinout tvorba českých luteránů, neboť moravská šlechta si až do konce 16. století uhájila dobově mimořádnou svobodu pro evangelické konfese. Pro potřeby moravských evangelíků sestavil kancionál [[Jakub Kunvaldský]], nejrozsáhlejším českým tištěným zpěvníkem předbělohorské doby se pak stal moravským luteránům určený kancionál [[Tobiáš Závorka Lipenský|Tobiáše Závorky Lipenského]], který vyšel v roce [[1606]]. [40] => [41] => Nejstarším katolickým zpěvníkem je ''[[Voytův kancionál]]'' z roku [[1588]], na nějž navázal hlavní katolický soubor písní předbělohorské éry od [[Jan Rozenplut ze Švarcenbachu|Jana Rozenpluta]] z roku [[1601]]. Lze v něm sledovat jednotlivé tendence potridentského katolicismu. [42] => [[Soubor:Michna Ceska maryanska muzyka.jpg|náhled|vlevo|Titulní strana Michnovy ''České mariánské muziky'' (1647)]] [43] => Vítězstvím [[protireformace]] v roce [[1620]] končí dosavadní konfesijní diferenciace – až do [[toleranční patent|tolerančního patentu]] je veškerá oficiální produkce kancionálů katolická, kdežto reformační tradice přechází do exilu nebo do ilegality. Přesto počet kancionálů v 17. a 18. století výrazně roste. Po roce 1620 proniká do českých tištěných kancionálů vícehlas ve formě jednoduché homofonie nebo generálbasového doprovodu. Nový styl raně barokní duchovní písně u nás prosadily zvláště kancionály [[Adam Václav Michna z Otradovic|Adama Michny z Otradovic]] (''[[Česká mariánská muzika]]'' [[1647]], ''[[Loutna česká]]'' [[1653]], ''[[Svatoroční muzika]]'' [[1661]]) a dále kancionál ''[[Jesličky (kancionál)|Jesličky]]'' od jezuity [[Bedřich Bridel|Bedřicha Bridela]] z roku [[1658]] a ''[[Zdoroslavíček]]'' ([[1655]]), [[Felix Kadlinský|Felixem Kadlinským]] přeložený proslulý písňový cyklus [[Friedrich Spee|Friedricha von Spee]]. Hlavní oficiální katolický kancionál pobělohorské éry s jednohlasými melodiemi vytvořil jezuita [[Matěj Václav Šteyer]] v roce [[1683]]. Dalšími významnými edicemi této doby jsou ''[[Slavíček rajský]]'' [[Jan Josef Božan|Jana Josefa Božana]] z roku [[1719]] a ''[[Capella regia musicalis]]'' [[Václav Karel Holan Rovenský|Václava Holana Rovenského]] z roku [[1693]], kde jsou kromě generálbasové sazby a homofonního vícehlasu zařazeny již také malé vokálně-instrumentální árie. Přelomovým zpěvníkem, byť dobově obtížně přijímaným, je výbor ''[[Normální zpěvy|Normálních zpěvů]]'' z roku [[1784]], jenž úzce souvisí s rozsáhlými reformami, kterými císař [[Josef II.]] zasáhl do liturgického chrámového provozu. Vychází z něj hlavní [[katolický kancionál]] přelomu 18. a 19. století pořízený [[Tomáš Fryčaj|Tomášem Fryčajem]]. [44] => [45] => [[Josefinismus|Josefinské reformy]] zdůrazňovaly formu mše s aktivním zpěvem věřících a vyzdvihly tak ne zcela nový, ale pro [[19. století]] rozhodně charakteristický typ [[mešní píseň|mešní písně]] (parafrázují texty ordinaria, zatímco místo textů propria přinášejí popis liturgického dění). Starší či nově tvořené [[mešní píseň|mešní písně]] se tedy staly důležitou repertoárovou vrstvou dobových katolických kancionálů. K nejvýznamnějším českým hymnologickým počinům 19. století patří tzv. ''[[Svatojanský kancionál]]'', jenž vyšel ve dvou dílech v letech [[1863]]-1864 a byl pojat jako výběrová reedice Šteyerova kancionálu, rozšířená a doplněná o vrstvu nových písní. Po uzákonění svobody spolčování v [[Rakouské císařství|Rakousku]] v roce [[1860]] měl tento zpěvník přispět k obnově literátských bratrstev, zrušených Josefem II. [46] => [47] => Kancionály českých pobělohorských exulantů vytvořily samostatnou vývojovou linii, jež se v 17. a 18. století pěstovala zvláště v oblastech [[Sasko|Saska]] a [[Braniborsko|Braniborska]], kde si exulanti uhájili vlastní církevní organizaci i rodný jazyk. Je v nich udržováno dědictví předbělohorského bratrského repertoáru, který je obohacován výběrem z Třanovského ''Cithary sanctorum'', novou exulantskou tvorbou a hlavně četnými překlady z němčiny. Jako hlavní inspirační pramen sloužil kancionál sestavený [[Jan Amos Komenský|Janem Amosem Komenským]], vydaný roku [[1659]] v [[Amsterdam]]u. Největší exulantské kancionály sestavili [[Václav Kleych|Václav Klejch]] ([[1717]]), [[Jiří Sarganek]] ([[1737]]) a [[Jan Theofil Elsner]] ([[1753]]). Pozdější vydání Elsnerova kancionálu pak spolu novým pražským kancionálem [[Štěpán Leška|Štěpána Lešky]] z roku [[1786]] zakládá obnovenou řadu evangelických kancionálů v českých zemích po [[toleranční patent|tolerančním patentu]]. [48] => [49] => === Dnes užívané zpěvníky === [50] => [[Soubor:Cithara sanctorum 1828.JPG|náhled|Evangelíci až do 20. století používali své tradiční kancionály: reedice Třanovského reformačního kancionálu ''Cithara sanctorum'' z roku 1828]] [51] => Významný návrat k historickému duchovnímu zpěvu znamenalo v prostředí katolické církve vydání ''[[Český kancionál|Českého kancionálu]]'' [[Dobroslav Orel|Dobroslava Orla]] v roce [[1921]]. Naprostá preference staročeského repertoáru byla sice později často kritizována, díky vysoce zasvěcenému kritickému přístupu jeho sestavovatele však dodnes tvoří tento zpěvník jedinečné dílo v rámci české katolické hymnografie. V současné době patří k nejrozšířenějším tzv. ''[[jednotný kancionál]]'' (''Kancionál – společný zpěvník českých a moravských diecézí''){{zdroj?}}, vycházející v opakovaných vydáních od roku [[1973]]. Mezi dnes používané poutní zpěvníky patří ''[[Radostná cesta k Staré Matce Boží Žarošské]]'' (1942, 2013) [[Antonín Kolek|Antonína Kolka]] a ''[[Salve Regina: poutnický kancionál pro poutě a laické pobožnosti]]'' (1992, 2015) Františka Malého. [52] => [53] => [[Českobratrská církev evangelická]], spojující od roku [[1918]] věřící augsburského a helvetského vyznání a navazující na českou reformaci, vytvořila první jednotný zpěvník v roce [[1923]]. I zde bylo přihlíženo k historickým zdrojům, zvláště byl však shromážděn písňový fond tolerančních zpěvníků a nově přidány písně převzaté z anglosaského [[Probuzenectví|probuzeneckého hnutí]]. Dnes je v Českobratrské církvi evangelické užíván ''[[Evangelický zpěvník]]'' z roku [[1979]] s dodatkem z roku [[1999]]. Od roku [[2004]] pracuje pověřená komise na tvorbě zpěvníku nového. [54] => [55] => Písně a oddíly písní určené nebo používané ke mším zaměřeným na mládež jsou obsaženy i ve zpěvnících křesťanského rytmického kytarového popu. Začátkem 80. let se používaly zpěvníky Magnificat (ekumenicky zaměřen, bez tiráže, „ilegálně“ dováženo ze Západu), Cantate (oficiálně vydala kolem poloviny 80. let Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Litoměřicích „jen pro vnitřní potřebu“, bez data a s údajem „Povoleno pod ev. č. 202“, avšak bylo hojně šířeno rovněž jako samizdat, v roce 1991 vyšla veřejná reedice v nakladatelství Cor Jesu Český Těšín), Hosana (nakladatelství Portál, od roku 1993 vyšly postupně 3 díly), existují či existovaly i speciálněji zaměřené zpěvníky, např. Hlaholík, Effatha i další. [56] => [57] => == Číslování písní == [58] => Společný zpěv účastníků bohoslužby z kancionálů vyžaduje včasnou domluvu, aby si každý mohl včas nalistovat příslušnou stránku. Mnohde k tomu postačí ústní sdělení duchovního, varhaníka nebo jiného člověka organizujícího zpěv. Zejména se zavedením „jednotných kancionálů“ v římskokatolické církvi v české provincii se však stalo standardem návěštění čísel písní na speciálních tabulích umístěných v čele kostela, například na kazatelně nebo některém sloupu. Často se používají tabule, do nichž lze zasouvat tabulky s jednotlivými číslicemi, obvykle umožňující vyznačit několik písní na celou bohoslužbu; nověji je mnoho kostelů vybaveno elektronickým informačním systémem s LED displejem, který může zobrazovat číslo aktuální písně. „Jednotný kancionál“ označil písně trojcifernými čísly, z nichž první číslice je příznačná pro příležitost nebo [[liturgické období]], pro něž je píseň určena. U jiných kancionálů, kde písně nejsou číslovány, se k rychlé orientaci používá například číslo stránky. [59] => [60] => == Prameny == [61] => * {{Citace monografie [62] => | příjmení = Blahoslav [63] => | jméno = Jan [64] => | autor = Jan Blahoslav [65] => | odkaz na autora = Jan Blahoslav [66] => | příjmení2 = Solin [67] => | jméno2 = Václav [68] => | autor2 = Václav Solin [69] => | odkaz na autora2 = Václav Solin [70] => | titul = Pjsně Duchownj Ewangelistské, opět znowu přehlédnuté, zprawené a shromážděné: Y také mnohé wnowě složené, z gruntu a základu Pjsem swatých: Ke cti a k chwále samého gediného, wěčného Boha ... [71] => | url = http://kramerius.mzk.cz/kramerius/handle/BOA001/934145 [72] => | vydavatel = Tiskárna Jednoty bratrské [73] => | místo = Ivančice [74] => | rok = 1564 [75] => | strany = [4], 376, [11] l. [76] => | poznámka = "Ivančický kancionál" [77] => }}{{Nedostupný zdroj}} [78] => [79] => == Výběr literatury k české hymnologii == [80] => ;syntetická pojednání [81] => * ''Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Díl 4, sv. II, U–Ž, dodatky A–Ž.'' Praha: Academia, 2008. Heslo ''Kancionál'' (s. 1899–1916). [82] => * Konrád, Karel: ''Dějiny posvátného zpěvu staročeského''. 2 sv. Praha 1881, 1893. [83] => * Škarka, Antonín: ''Půl tisíciletí českého písemnictví''. Praha: Odeon, 1986. [84] => [85] => ;speciální studie [86] => * Bednář, Zdeněk: Šimon Lomnický z Budče – Kancionál z roku 1580, diplomová práce, FF UK, Praha 1970 [87] => * Bužga, Jaroslav: Capella Regia Musicalis Václava Karla Holana Rovenského, in: Časopis Národního musea (oddíl věd společenských) CXXIV, 1955, s. 154''–''170 [88] => * Bužga, Jaroslav: Slavíček rajský Jana Josefa Božana, in: Časopis slezského musea V, 1956, s. 31''–''46 [89] => * Černý, Jaromír et alii: Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530), Koniasch Latin Press, Praha 2005 [90] => * Frei, Jan: Písně Jistebnického kancionálu, diplomová práce, FF UK, Praha 1995 [91] => * Frydrych, Karol: 240 let brněnské diecéze – Kancionálová produkce v brněnské diecézi - 1. díl, in: Zpravodaj Musica sacra 25, Brno 2017, roč. 25, č. 3, s. 14''–''17 [92] => * Frydrych, Karol: 240 let brněnské diecéze – Kancionálová produkce v brněnské diecézi - 2. díl, in: Zpravodaj Musica sacra 25, Brno 2017, roč. 25, č. 4, s. 2''–''7 [93] => * Frydrych, Karol: 240 let brněnské diecéze – Kancionálová produkce v brněnské diecézi – 3. díl. in: Zpravodaj Musica sacra, Brno, 2017, roč. 25, č. 5, s. 9''–''14. ISSN 2336-5374 [94] => *Frydrych, Karol: Farní cyrilská jednota v Prostějově v kontextu historického vývoje cecilianismu a cyrilismu. Závěrečná práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2020, s. 43''–''47 [95] => * Frydrych, Karol: Kancionály brněnské diecéze jako muzikologický pramen. In Malé osobnosti veľkých dejín – veľké osobnosti malých dejín IV. Príspevky k hudobnej regionalistike. Bratislava: Slovenská muzikologická asociácia a Slovenské národné múzeum-Hudobné múzeum, 2018, s. 38''–''74. {{ISBN|978-80-8060-445-5}} [96] => * Frydrych, Karol: Radostná cesta k Staré Matce Boží Žarošské in: Zpravodaj Musica sacra, Brno, 2014, roč. 22, č. 4, s. 4–6. ISSN 2336-5374. [97] => * Frydrych, Karol: Radostná cesta k Staré Matce Boží Žarošské jako zdroj inspirace. in: Věstník Historicko-vlastivědného spolku Žarošice, Žarošice, 2017, č. 26, s 46–51. ISSN 2533-4247. [98] => * Holeton, David R., Vlhová-Wörner, Hana (ed.): Jistebnický kancionál, sv. 1: Graduale, nakl. L. Marek, Brno 2005 [99] => * Hrejsa, Bohuš: Kancionály Jednoty bratrské, disertační práce, FF UK, Praha 1946 [100] => * Hrejsa, Bohuš: Kancionály v Jednotě bratrské, in: Reformační sborník IV, 1931, s. 11''–''47 [101] => * Jireček, Josef: Hymnologia Bohemica. Dějiny církevního básnictví českého až do XVIII. století, Královská česká společnost nauk, Praha 1878 [102] => * Jireček, Josef: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku, B. Tempský, Praha 1875 [103] => * Jireček, Josef: Jakub Kunvaldský a jeho kancionál, in: Časopis matice moravské VI, 1874, s. 1''–''6 [104] => * Konrád, Karel: Božanův kancionál, in: Cecilie IV, 1877, s. 46-47, 67''–''74 [105] => * Kouba, Jan: Blahoslavův rejstřík autorů českobratrských písní, in: Miscellanea musicologica XVII, 1962, s. 1''–''174 [106] => * Kouba, Jan: Václav Klejch a jeho "Historia o vydání kancionálů v národu českém", in: Miscellanea musicoligica XIII, 1960, s. 61''–''203 [107] => * Kouba, Jan: Kancionály Václava Miřínského, in: Miscellanea musicologica VIII, 1959, s. 1''–''147 [108] => * Kouba, Jan: Nejstarší české písňové tisky do roku 1550, in: Miscellanea musicologica XXXII, 1988, s. 21''–''90 [109] => * Kouba, Jan: Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen, in: Acta universitatis Carolinae, Philosophica et historica II, Praha 1965, s. 89''–''138 [110] => * Kouba, Jan: Německé vlivy v české písni 16. století, in: Miscellanea musicilogica XXVII-XXVIII, 1975, s. 117''–''177 [111] => * Kouba, Jan: Příspěvky ke zpěvu Jednoty bratrské, diplomová práce, FF UK, Praha 1955 [112] => * Kouba, Jan: Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století), Praha 2017 [113] => * Kouba, Jan: Vzájemný poměr kancionálu Šamotulského a Evančického, in: Miscellanea musicologica I, 1956, s. 25''–''31 [114] => *Láník, Antonín: Dp. František Poimon, in: Věstník Historicko-vlastivědného spolku Žarošice, Žarošice, 2021, č. 29, s. 73''–''75 [115] => * Lehár, Jan: Česká středověká lyrika, Vyšehrad, Praha 1990 [116] => * Moeseritz, Annekatrin: Die Weisen der Böhmischen Brüder von 1531, Inaugural-Dissertation zur Erlangung der Doktorwürde der Philosophischen Fakultät der Rheinischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Bonn, Bonn 1990 [117] => * Müller, Josef Theodor: Hymnologisches Handbuch zum Gesangbuch der Brüdergemeine, Verlag des Vereins für Brüdergemeine, Herrnhut 1916 [118] => * Nejedlý, Zdeněk: Dějiny husitského zpěvu za válek husitských, 2. díl, Jubilejní fond král. české společnosti nauk, Praha 1913 [119] => * Nejedlý, Zdeněk: Dějiny husitského zpěvu, 6 sv., ČSAV, Praha 1954–1956 [120] => * Orel, Dobroslav: Franusův kancionál z roku 1505, Praha 1922 [121] => * Orel, Dobroslav: Hudební prvky svatováclavské, in: Svatováclavský sborník II-3, Praha 1937 [122] => * Podobský, Jaroslav: Kaple královská, Železný Brod 1948 [123] => * Říčan, Rudolf: Kancionál Jana Theofila Elsnera, in: Theologická příloha Křesťanské revue XX, 1953, s. 65''–''74 [124] => * Říčan, Rudolf: Elsnerův kancionál v dalších vydáních, in: Theologická příloha Křesťanské revue XXI, 1954, s. 154''–''170 [125] => * Sborník k 300. výročí kancionálu Cithara Sanctorum, Učená společnost Šafaříkova, Bratislava 1936 [126] => * Sehnal, Jiří: Český zpěv při mši, in: Hudební věda XXIX, 1992, č. 1, s. 3''–''15 [127] => * Sehnal, Jiří: Die Entwicklungstendenzen und Stilschichten im tschechischen barocken Kirchenlied, in: Musica Antiqua III, Acta scientifica, Bydgoszcz 1972, s. 127''–''16 [128] => * Sehnal, Jiří: Nejstarší český katolický kancionál. in: Zpravodaj Musica sacra, Brno, 2018, roč. 26, č. 1, s. 9''–''14. ISSN 2336-5374 [129] => * Sehnal, Jiří: Písně Adama Michny z Otradovic (1600–1676), in: Hudební věda XII, 1975, č.1, s. 3''–''45 [130] => * Schoenbaum, Camillo: Jan Joseph Božans Slavíček rájský (Paradiesnachtigal 1719) und die tschechischen katolischen Gesangbücher des XVII. Jahrhunderts, in: Studia Hieronimo Feicht septuagenario dedicata, Kraków 1967, s. 252''–''268 [131] => * Slavický, Tomáš: Cesta k věčné spáse. Sto let brněnského diecézního kancionálu (1915) in: Varhaník: časopis pro varhanickou praxi, Kostelní Vydří: Karemelitánské nakladatelství s. r. o., 2015, č. 6, s. 17–18. ISSN 1212-5334. [132] => * Smyčková, Kateřina: Růže chuti přerozkošné. Antologie moravských rukopisných kancionálů 17. a 18. století, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2015 ([https://www.academia.edu/30616231/Kate%C5%99ina_Smy%C4%8Dkov%C3%A1_R%C5%AF%C5%BEe_chuti_p%C5%99erozko%C5%A1n%C3%A9._Antologie_moravsk%C3%BDch_rukopisn%C3%BDch_kancion%C3%A1l%C5%AF_17._a_18._stolet%C3%AD_Filozofick%C3%A1_fakulta_Univerzity_Karlovy_Praha_20 recenze díla dostupná on-line zde]) [133] => * Škarpová, Marie: ''"Mezi Čechy, k pobožnému zpívání náchylnými." Šteyerův Kancionál český, kanonizace hymnografické paměti a utváření katolické identity v 17. století''. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2015. {{ISBN|9788073085476}} [134] => * Tichá, Zdeňka: Zdoroslavíček Felixe Kadlinského, in: Listy filologické XCI, 1968, č. 4, s. 429''–''439 [135] => * Trolda, Emilián: Loutna česká Adama Michny z Otradovic, in: Vlast XLVI, 1930, s. 392-402, 465''–''470 [136] => * Žůrek, Jiří a kol.: Hymnorum Thesaurus Bohemicus, http://www.clavmon.cz/clavis/index.htm, vyhledáno 30. 11. 2006 [137] => [138] => == Odkazy == [139] => === Reference === [140] => [141] => [142] => === Literatura === [143] => * Bužga, Jaroslav: Kantional (tschechisch), in: Blume, Friedrich (ed.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart, sv. 7, Bärenreiter, Kassel, 1958, sl. 630''–''635 [144] => * Bužga, Jaroslav: ''Zur musikalischen Problematik der alttschechischen Kantionalien.'' Die Musikforschung, 1959, roč. 12, seš. 1, s. 13''–''25. [145] => * Duchovní píseň v Českých zemích, in: Hudební rozhledy LX, 2007, č. 1''–''12 [146] => * Ducreux, Marie-Elisabeth: Hymnologia Bohemica 1588–1764, disertační práce, Universite de Paris III, Paris 1982 [147] => * Kouba, Jan: Kancionál, in: Macek, Petr (ed.): Slovník české hudební kultury, Editio Supraphon, Praha 1997, s. 416''–''421 [148] => * Kouba, Jan: Od husitství do Bílé hory, in: Hudba v českých dějinách, Editio Supraphon, Praha 1983, s. 105''–''141 [149] => * Černý, Jaromír: Hudba české renesance, Praha 1982 [150] => * Rössler, Martin: Gesangbuch, in: Finscher, Ludwig (ed.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart, sv. 3, věcná část, Bärenreiter Kassel, 1995, sl. 1289–1323 [151] => * Sehnal, Jiří: Cantional, in: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians, sv. 3, MacMillan Publishers Limited, London 1980, s. 733''–''736 [152] => * Škarpová, Marie: Jak vydávat českou raněnovověkou kancionálovou píseň, Česká literatura 2007, č. 1 [153] => * Tesař, Stanislav, Kuchař, Martin: Melodiarium hymnologicum Bohemiae, https://web.archive.org/web/20130301020043/http://www.firmadat.cz/melodiarium/, vyhledáno 5. 3. 2008 [154] => [155] => === Externí odkazy === [156] => * {{Commonscat}} [157] => * {{Wikislovník|heslo=kancionál}} [158] => * {{TDKIV}} [159] => * {{Otto|heslo=Kancionál}} [160] => * [https://web.archive.org/web/20090501235246/http://klimes.wz.cz/noty/kancional/kancional_seznam_pisni.htm Seznam písní v Jednotném kancionálu] [161] => * Stanislav Heczko: [http://www.coena.cz/hudba/srovnani-tri-evangelickych-zpevniku/ Srovnání tří evangelických zpěvníků], COENA, evangelická liturgická iniciativa, 16. 9. 2007 [162] => * THANN, Martin. [http://digitalna.kniznica.info/s/tbyQVmxBRj ''Kancionál.''] 98 s. Rukopis – dostupné v [[Digitální knihovna Univerzitní knihovny v Bratislavě|Digitální knihovně UKB]] [163] => [164] => === Související články === [165] => [166] => * [[Seznam českých kancionálů]] [167] => {{Autoritní data}} [168] => {{Portály|Hudba}} [169] => [170] => [[Kategorie:Kancionály| ]] [171] => [[Kategorie:Bohoslužebné knihy]] [172] => [[Kategorie:Hudební terminologie]] [173] => [[Kategorie:Hudební literatura]] [174] => [[Kategorie:Mše (hudba)]] [] => )
good wiki

Kancionál

Úplný kancionál Arcidiecese olomúcké čili posvátné zpěvy a modlitby ku všestranné potřebě při veřejné bohoslužbě a soukromých pobožnostech (1902) Kancionál (z latinského cantio - píseň) je soubor duchovních písní určených pro křesťanskou bohoslužbu a soukromou modlitbu. Kancionály se v Evropě objevují ojediněle již od středověku, velký nárůst jejich počtu přinesla reformace v 16.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Jan Blahoslav','Adam Václav Michna z Otradovic','Seznam českých kancionálů','Franusův kancionál','jednotný kancionál','reformace','toleranční patent','Loutna česká','Kolínský kancionál','Česká mariánská muzika','16. století','Svatoroční muzika'

Reformace

The summary of the Czech Wikipedia page "Reformace" (Reformation) provides an overview of the Protestant Reformation movement that took place in the Czech lands during the 16th century.