Array ( [0] => 14975568 [id] => 14975568 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Karlukové [uri] => Karlukové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{pravopis}} [1] => {{Historie turkických národů do 14. století}} [2] => '''Karlukové''' nebo '''Üč-Oguzové''', '''Üč-Karlukové''' ([[Staroturečtina|staroturecky]]: [[Soubor:Old Turkic letter OQ.svg|11px|Znak písmene OK]] [[Soubor:Old Turkic letter L1.svg|11px|Znak písmene L]] [[Soubor:Old Turkic letter R1.svg|11px|Znak písmene R]] [[Soubor:Old Turkic letter Q.svg|11px|Znak písmene K]] → ''Karluk'',[http://irq.kaznpu.kz/index.php?l=Q&wi=265&lang=e&mod=3 Ethno Cultureerral Dictionary, TÜRIK BITIG] {{vjazyce|tr}}: [[množné číslo|plurál]] → ''Karluklar'', {{vjazyce|fa}}: '''حاللوه''' → ''Halluh'', {{vjazyce|ar}}: '''حارلوق''' → ''Harluk'', {{vjazyce|zh}} 葛逻禄 [[pchin-jin]]em ''Géluólù'', obvyklou fonetikou: ''Kelolu'', ''Kelu'', ''Chololo'', ''Chorlo'', ''Harluut''Barthold, W. ''„History of Turco-Mongolian peoples“'' – ''„Historie Turco-mongolských národů“'', 1968, Works Vol. 5. M. 547. (anglicky)) byli středověkým turkickým kmenem sestaveným ze tří rodů, který žil v oblasti dnešního [[Sedmiříčí|Žety-su]] (Sedmiříčí) podél karavanní cesty ze střední Asie do Číny. Byli to kočovní pastevci a lovci, od 8. století přecházeli k usedlému zemědělství. V období starobylých Turků se Karlukům říkalo ''„Üč Oguz“'' nebo ''„Üč boj“''.Gumiljov L.N, ''„Ancient Türks“'' – ''„Starověcí Turci“'', 1967, s. 61-62. (anglicky) [3] => [4] => Jazykově náleželi k turecké větvi [[Altajské jazyky|altajských jazyků]]. Od roku 756 do 940 měli svůj stát '''''„Karlucký jabguluk“''''' čili '''''„knížectví“''''' , který v roce 861 ovládl [[Kašgar]]. Do roku 940 byl centrem moci [[Sujáb]] na řece [[Ču]]j, od roku 940 (v rámci Karachánů) [[Kojlyk]] na řece [[Ili]]. Vládci měli titul [[jabgu]]. Rok 940 je považován za definitivní konec Karluckého jabguluku a jeho přímým pokračováním byl následně [[Karachánové|chanát Karachánů]], jehož se stal součástí. V roce 960 přijali Karlukové [[islám]]. [5] => [6] => == Krátká historie == [7] => Üč-Oguzové (3-Oguzové → tři kmeny) byli kočovným kmenem, mluvili jazykem [[Oghuzové|Oguzské]] větve (vyslovovali hlásku '''„z“'''),ve spojení s Ujgury se jejich jazyk smíchal s oghurštinou, a později, v mongolském období nabyl formy čagatajského jazyka pojmenovaného podle Čagataj-chána jejichž jazyk náležel ke skupině [[Turkické jazyky|tureckých jazyků]]. První zmínky o nich jsou z 5. století, kdy byli označováni jako [[Protobulhaři|Bulakové]] nebo Üč-Karlukové, což znamenalo, že se tehdy jednalo o svaz tří kmenů. Üč-Oguzové byli potomci [[On-Okové|10-Oguzů (deset kmenů)]] → On-Oků → On-Oguzů,kteří po eliminací [[Türgeši|Türgešského kaganátu]] (699–766) založili stát v západním Turkestáně. [8] => [9] => V epose od Mahmúda Kašgarského [[Divân-ı Lügati't-Türk]],Maḥmūd, Kāshgarī; James Kelly, Kütüphanesi (Istanbul, Turkey) Millet(1982). ''„Türk Şiveleri Lügatı = Dīvānü Luġāt-It-Türk“''. Duxbury, Mass:Tekin (turecky) napsaného v 11. století se uvádí: [10] => [11] => {{Citát|…قرلق → Karluk je název společnosti kočovných Turků, jež se oddělili od Oguzů. Tak jako Oguzové i oni jsou Turkméni…|Maḥmūd al-Kāshgarī ''„Divân-ı Lügati't-Türk“''Atalay, Besim ''„Divanü Lügati't - Türk“''. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi. (2006), Cilt I, sayfa 473, {{ISBN|975-16-0405-2}} (turecky)|350}} [12] => [13] => Kočovali mezi [[Altaj]]em a východními břehy jezera [[Balchaš]]. Vůdce měl titul ''„elteber → elterbeg“''. V 6.–8. století byli závislí na Turkutech a Modrých Turcích. Byli příbuzní a na nějakou dobu také spojenci [[Ujguři|Ujgurů]]. [14] => [15] => == Etymologie a původ == [16] => Jako původ jména ''„Karluk“'' uvádí [[Nikolaj Aristov|N. Aristov]] řeku ''„Kerlyk“'', což je přítok řeky [[Čaryš]], a také předkládá návrh, že domorodé jméno by mohlo pocházet od turkického toponyma ve smyslu ''„divoké proso“''.Aristov, N. ''„Usuns and Kyryzes, or Kara-Kyryzes“''-''"Usunové a Kyryzové, nebo Kara-Kyrgyzové"'', [[Biškek]], 2001, pp. 142, 245. pp. 246-247, pp. 246 (anglicky) Opak, že toponyma byla pojmenovaná podle ethnonyma domorodých lidí, je také možný. [17] => [18] => Nejstarší etymologická zmínka o „názvu Karluk“ je zaznamenána v čínské dynastické historické [[Ťiou Tchang-šu|Knize Tchangů]] z období vlády Tchangů,(po roku 618), [[Ťiou Tchang-šu|Kniha Tchangů]] {{Čínsky|znaky=舊唐書|pchin-jin=Jiu Tangshu|český přepis=Ťiou Tchang-šu}} se čtyřmi různými překlady (během zániku [[Východoturkucký kaganát|Východoturkuckého kaganátu]] Turkutů), která sleduje stopu ke jménu ''„Karlyk“'', což {{vjazyce|tr}} znamená → „sněhová hromada“. ''„Kar“'' znamená ''„sníh“'', což je i v názvu [[Karské moře|Karského moře]]. [19] => [20] => ''„Karlyk“'' byl ethnonymem lidí žijících v 5. století u [[Tarbagataj]]e a [[Irtyš|Kara-Irtyše]] (Černý-Irtyš, který je zdrojnicí [[Irtyš]]e). Tito lidé byli známi jako domorodé etnické skupiny, které od roku 552 vytvořili kmenovou alianci, která byla začleněna do [[Turkucký kaganát|Turkuckého kaganátu]]. Aliance se původně skládala ze tří hlavních kmenů, z nichž nejpočetnější byl kmen [[Čigilové|Čugajů (Čjisy, Popou)]], poté Karluků a nakonec [[Jagmaové|Jaowu-keů (Jagmur-karů)]] pocházejících z [[Tokuz Oghuzové|9 Oguzů]].Šanijazov K. Š. ''„O formirovanii tjurkojazičnych narodnostej Srednej Azii“''. // ''„folklor i istoria Vostoka“'' (Materijaly III Vsesojuznoj tjurkologičeskoj konfederacii). — T., 1984, с.344 (rusky) [21] => [22] => === Západoturkutská říše (Turkuti) (583–657) === [23] => [[Soubor:East-Hem 600ad.jpg|náhled|upright=1.30|Asie roku 600, znázorňující umístění Karluckých kmenů]] [24] => Roku 583, po rozpadu Turkuckého kaganátu na západní a východní, vytvořili Üč-Oguzové „Karlucký chanát“ pod vedením neautonomního jabgua (princ), ale byl včleněn do [[Západoturkucký kaganát|Západoturkuckého kaganátu]] (Turkuti) jako členové [[Tie-lejský lid|Tie-lejských]] kmenů ve svazu 5-Oguzů, v čele s [[Basmalové|Basmaly]].[[Basmalové|5-Oguzů]] → :[[Basmalové]], [[Kypčakové]], [[Jagmaové|Jaowu-keové (Jagmur-karové)]], Karlukové a [[Čchu-pani]] pocházejících ze [[Alty-čubové|Středoasijštích Hunů]] [25] => [26] => Roku 630 byl džabgu Ašına Topi ([[Sieli]]), vládce Východoturkuckého kaganátu[[Sieli]] {{Čínsky|znaky=頡利可汗|pchin-jin=xiélì kěhàn|český přepis=Sie-li-kagan}}
nebo osobním jménem: {{Čínsky|znaky=阿史那咄苾|pchin-jin=ashìna duōbi kěhàn|český přepis=A-š'-na-'''tuo-pi''' kagan}} zajat Číňany. Jeho dědic, „podřízený kagan“ Ašına Chupo,[[Il-Čur Kübe]] {{Čínsky|znaky=車鼻可汗|pchin-jin=chēbí kěhàn|český přepis='''Čche-pchi''' kagan}}
nebo osobním jménem: {{Čínsky|znaky=阿史那斛勃|pchin-jin=ashìna hubo kěhàn|český přepis=A-š'-na-'''chu-po''' kagan}}
plný čínský královský titul: {{Čínsky|znaky=乙注車鼻可汗|pchin-jin=yǐzhù chēbí kěhàn|český přepis=I-ču-'''čche-pchi''' kagan}} z Východoturkuckého kaganátu utekl do Altaje s velkou částí lidí a 30 000 vojáky, kde si podmanil kmeny 5-Oguzů (Basmalové), poté na severu [[Jenisejští Kyrgyzové|Jenisejské Kyrgyzy]] a získal titul [[Il-Čur Kübe|Iču Čchepi-kagan]]. Üč-Oguzové se spojili s [[Tie-lejský lid|Tie-lejy]] a jejich představiteli Ujgury proti Západoturkuckému kaganátu, a začali se podílet na následných vítězstvích v čele z Ujgury ([[Tokuz Oghuzové|9 Oguzové]]). Potom se menší část Üč-Oguzů spojila s Ujgury a usadila se v pohoří [[Bogdo-Ola]], větší část se usadila v oblasti mezi [[Altaj]]em a východním [[Ťan-šan]]em. [27] => [28] => Roku 644 první čínský odkaz na Üč-Oguzy je označuje jako [[Manicheismus|Manichejstický]] atribut: Lví Karlukové („Ši-Kelolu“, „ši“ znamená [[Sogdština|Sogdsky]] „lev“). „[[Lev]]“, {{vjazyce|tr}} arslan, u Üč-Oguzů přetrvával až do doby Mongolů.Zuev, Yu. ''„Early Türks: sketches of history and ideology“''-''„Raní Turci: skicovaná historie a ideologie“'', Almaty, Dayk-Press, 2002, p. 215 (anglicky) Podle čínských zdrojů měli Üč-Oguzové roku 650 tři mohutné kmeny, jejichž vůdcové nosili titul ''„elteber → elterbeg“'' které náleželo jen vůdcům velkých kmenových svazů:Maljavkin, A.G., ''„Istoričeskaja geografija Centralnoj Azii“''. N., 1981, с. 186-187 (rusky) [[Protobulhaři|Bulakové (Meulo, Mojlo)]]→ :([[Kara-evliové|Karabölükové]], [[Alka-evliové|Alkabölükové]], podle '''''Oguz-kaganova [[epos|dastanu]]''''', se kolem roku 750 staly součástí historicky primárních 24 turkomanských kmenů [[Oghuzové|Oguzských Turků]]), Čigilové (Čugaj, Čjisy, Popou) a [[Tašlıkové|Tašiliové (Tašı)]]. Jejích součástí se také stali [[Säbäkové]]. [29] => [30] => Později se Üč-Oguzové šíří z údolí řeky Kerlyk podél řeky Irtyš v západní části Altaje, za hranice Černého-Irtyše a Tarbagataje směrem k Ťan-šanu. Do roku 665 byla Karlucká unie v čele s bývalým Üč-Oguzským bejem s názvem „kül-erkin“, nyní s názvem „jabgu“ (princ), který měl mocnou armádu. Karlukský předvoj opustil Altajskou oblast. [31] => [32] => === Druhá Turkutská říše (Modří Turci) (681–744) === [33] => Břehů [[Amudarja|Amudarje]] dosáhla tato část na počátku 8. století (například: Karabölükové, Alkabölükové).Barthold, W. ''„Four Studies In History Of Central Asia“'' – ''„Čtyři studie v historii Střední Asie“'', Leiden, E. J. Brill, 1962, pp.87-92. (anglicky) [34] => [35] => V roce 742 se během bojů proti východním Turkutům (Modří Turci) vytvořila na krátký čas říše, tvořená koalicí Basmalů, Ujgurů a Karluků, která sehrála rozhodující roli při likvidaci bývalých vládců stepi (Modrých Turků).[http://search.eb.com/eb/article-9062105 Encyclopædia Britannica] V čele této nové říše byl vládce Basmalů s titulem [[kagan]]a, zbylí dva vůdcové dostali titul „jabgu“ (Karlukové tento titul vyslovovali džabgu). Oba se ale brzy proti kaganovi spojili a už v roce 744 vládu Basmalů svrhli. Vedoucí úlohu ve stepi pak měli na sto let Ujgurové. [36] => [37] => Üč-Oguzové se proslavili svými koberci tkanými v předislámském období. Byli považováni za vazaly podléhající dynastií Tchang po jejich konečném dobytí regionů [[Transoxanie|Máveraünnehiru]] kolem roku 744. [38] => [39] => === Ujgurský kaganát (744–840) === [40] => V Mongolsku a na jižní Sibiři vznikl nový stát - Ujgurský kaganát (744–840).Maljavkin, A.N. ''„Materialy po istorii Ujgurov v IX.-XII. Vv.“'' Novosibirsk, 1974 (rusky) Vůdce ujgurských kmenů dostal titul „nejvyšší kagan“, vůdce Üč-Oguzové titul pravého (západního) „jabgu“. Üč-Oguzové se však od kaganátu odklonili. V 8. století začal boj o türgešské dědictví mezi nimi a Oguzy, jejichž skupiny se rozprostíraly mezi [[Issyk-kul]]em a Talasem. Část Oguzů poté opustila Žety-su ([[Sedmiříčí]]) a odešla k Syr-darji. Üč-Oguzové prováděli dočasnou samostatnou politiku, využili současného rozkladu další středoasijské mocnosti – Türgešů a 746 obsadili bohatou oblast Žety-su. [41] => [42] => Druhá část Üč-Oguzů roku 746 přesídlila do Žety-su z Altaje a Tarbagataje, odkud byli vytlačeni dominujúcími Ujgury. Üč-Oguzové zůstali v čínské sféře vlivu a aktivním účastníkem v boji proti muslimské expanzi do této oblasti, až do jejich rozkolu z Tchangy v roce 751. Tūrgeši byli v této době natolik vyčerpáni, že jim nebyli schopni čelit. Navíc se tu vměšovalo čínské impérium jehož vůdcové z [[Východní Turkestán|Východního Turkestánu]] zahájili v roce 748 útok na Sujáb, rozvrátili ho a zajali vládce Čače. V roce 749 založili Üč-Oguzové novou kmenovou konfederaci s Ujgurskými a Basmalskými kmeny. V roce 751 pomohli u Talasu [[Arabové|Arabům]] zvítězit v klíčové bitvě o nadvládu ve Střední Asii, když v rozhodujícím okamžiku vpadli do zad Číňanům. Čačův syn se obrátil o pomoc k Arabům. [43] => [44] => V roce 751 na řece Talas blízko Tarazu došlo k obrovské srážce mezi velitelem Zijádem [[Ibn Salich]]em a čínským velitelem Kao Sien-č'. Bitva trvala pět dní. V rozhodující chvíli povstali v týlu Číňanů Üč-Oguzové a přešli na sranu Arabů.Bolaškov, O.G.K. ''„Istorii Talasskoj bitvy (751 g.) Strany i narody Vostoka“'', vyp. 22, 1980. kn. 2. (rusky) Čínské vojsko bylo na hlavu poraženo. Bitva u Atlachu měla velký historický význam. Čína opustila celou oblast včetně východního Turkestánu, který přenechala Tibeťanům a Ujgurům. Arabové se nemohli udržet na řece Talas a ustoupili k Taškentu. Ve stejném roce Tūrgeši podlehly tlaku Üč-Oguzů. Na ruinách Západoturkutského kaganátu byly vytvořeny čtyři mohutné státy: [[Chazarská říše|Chazarský kaganát]], [[Oghuzové#Oguzský jabguluk|Oguzský jabguluk]], [[Kimäkové#Kimäcko-kypčacký kaganát|Kimäcko-kypčacký kaganát]] a'' Karlucký jabguluk''. [45] => [46] => == Karlucký jabguluk == [47] => {{Infobox - zaniklý stát [48] => | název = Karlucký jabguluk [49] => | originální název = ''葛逻禄葉護國''
Karluk Devleti [50] => | rok vzniku = [[756]] [51] => | rok zániku = [[840]] [52] => | před 1 = Türgešský kaganát [53] => | před 1 vlajka = No flag.svg [54] => | před 2 = [55] => | před 2 vlajka = [56] => | po 1 = Karachánský kaganát [57] => | po 1 vlajka = No flag.svg [58] => | po 2 = [59] => | po 2 vlajka = [60] => | vlajka = [61] => | mapa = Қарлұқтар.png [62] => | mapa poznámka = Stát Karlucký jabgulug v [[756]]–[[840]] [63] => | hlavní město = [[Sujáb]], později [[Balasagun]] [64] => | rozloha = [65] => | rozloha poznámka = ([[861]]) [66] => | jazyky = [[Turkické jazyky|karlucká turkičtina]] [67] => | národnostní složení = Üč-Oguzské kmeny (vládnoucí elita a příbuzenství),
Tie-lejové a ostatní{{#tag:ref|Kimäkové, Karlukové, Ujgurové|group=pozn.}} (vojenská síla) [68] => | náboženství = [[Tengrismus|tengristické]]-[[Šamanismus|šamanistické]], [[Manicheismus|manicheistické]], [[islám]]ské [69] => | státní zřízení = [[monarchie]] [70] => | vznik = [[756]] [71] => | zánik = [[840]] [72] => }} [73] => Pod záštitou Üč-Oguzů vznikl raněfeudální stát „Karlucký jabguluk“ čili „knížectví“ soustředěný pod vládou jabguho. V roce 758 Üč-Oguzové stanovili nadvládu v západní oblasti Talasu za pouhých sedm – osm let s hlavním městem [[Balasagun]]. Přestože podléhala vládcům rozsáhlá území, jejich moc byla dosti omezená. Pokračovaly v uznávání nadřazenosti [[Ötüken]]u ([[Ujgurský kaganát|Druhého Ujgurského kaganátu]]). Jejich knížectví bylo jakousi konfederací, vůdcové jednotlivých kmenů měli velkou míru samosprávy. Jejich vládce s titulem jabgu je často zmiňován v [[Orchonské nápisy|Orchonských nápisech]]. Karlukští cháni přiřadili svůj rodokmen vládnoucí dynastii Turkutského kaganátu, [[Ašına (klan)|Ašınovské dynastie]]. [74] => [75] => Vedle kočovných tureckých kmenů žili v říši i obyvatelé severoíránského původu, většinou polousedlí. U nich ale dochází k postupné turkizaci.Turkizace je sociologický proces kulturní změny ve kterém se něco ne-turkické stává Turkizováno. Je to specifická forma kulturní asimilace, která často zahrnuje jazykovou asimilaci. Arabský geograf [[Al-Marvazí]] ve 12. století pozoruje v sestavě Karluků „devět kmenů“. Součástí karlucké konfederace byly kočovné a polokočovné kmeny Žety-su a jižního Kazachstánu: tři skupiny Čugajů (Čjisy, Popou): Čigilové, [[Barschanové]] a [[Chaladžové]], tři skupiny Bulaků (Üč-Karlukové): [[Protobulhaři|Bulakové]] → ([[Kara-evliové|Karabölükové]], [[Alka-evliové|Alkabölükové]]), [[Kök-erkinové]] a [[Čaruklugové|Čarukové]]podle [[Mahmúd Kašgarský|Mahmúda Kašgarského]] byli do roku 1055 součástí historicky primárních 24 turkomanských kmenů [[Oghuzové|Oguzštích Turků]]) a ještě [[Azové|Azkiši]] a [[Tuchsové]] a zbytky [[Türgeši|Türgešů]].Sinor, Vgl. ''„The Cambridge History of Early Inner Asia“''-''„Cambridge dějiny Rané Vnitřní Asie“'', s. 354–7. (anglicky) Obyvatelstvo podmaněné Karluky nebylo etnicky jednotné, vedle íránojazyčných [[Sogdové|Sogdů]] zahrnovalo také imigranty se zemí Blízkého Východu, Mongolska a jiné. Dále uvádí, že jednou se spojily s Oguzy, kteří žili na jejich západních hranicích. [76] => [77] => Druhá polovina 8. století byla pak obdobím prvního rozkvětu moci Karluků. V roce 766 přešel do rukou Üč-Oguzského jabgua celý Žety-su se dvěma sídly turgešských kaganátů: Tarazem a Sujábem který obsadili a přenesli tam svoje centrum. Arabové uvádějí, že tehdy tvořilo jejich svaz „devět kmenů“ a ovládali rozsáhlé území. Jedna větev Üč-Oguzů se v roce 766–775, postupně dostala od města Kašgaru až po střední tok Syr-darji, druhá větev se koncem 8. století dostala do mimořádně bohatého území Ferghany. Na území Žety-su se zformoval politický útvar karluckých kmenů. [78] => [79] => Na přelomu 8. a 9. století se Karlukové dostávají do dvojího tlaku. Ze západu proti nim útočí Arabové a z východu Ujgurové, jejichž nadvládu nakonec museli uznat. V létech 791–792 byli Karlukové jako spojenci Tibeťanů a snažili se spolu s nimi o získání nadvlády Východního Turkestánu, ale byli poraženi Ujgury. Po masivním vojenském tažení Ujgurského kagana [[Po-i|Alp Bilgäho (Pao-i)]] byly nakonec oblasti knížectví Karluků v létech 820–821 začleněné do [[Ujgurský kaganát|Ujgurské říše]].[[Po-i|Alp Bilgä-kagan]] dorazil až k Syr-darji a bojoval tam proti Arabům Ale již v roce 840 Ujgurský kaganát zničili [[Jenisejští Kyrgyzové]]. Karlukové se znovu staly nezávislými a byli schopni získat některé oblasti Východního Turkestánu. Podle arabských a perských pramenů se Karlucký jabguluk v 9. a 10. století skládal z mnoha kmenů. [80] => [81] => Situace okamžitě využil karlucký vládce města Sajramu (Šymkent, [[Ispidžáb]]) džabgu [[Bilge Kül Kadır|Bilgä Kül Kadır]]. Tvrdil o sobě, že je potomkem turkucké Ašınovské dynastie, vyhlásil nezávislost a prohlásil se kaganem. To ale vyvolalo okamžitou reakci středoasijské muslimské dynastie sámánovců. V témže roce totiž byla proti Karlukům vládcem [[Samarkand]]u vyhlášena svatá válka – džihád – a byl dobyt Ispidžáb (Sajram, Šymkent). Boje s muslimy trvaly velmi dlouho, Karlukové zadržují jejich postup do Žety-su (Sedmiříčí). V roce 893 zde dobyli [[Oghuzové|Oguzové]] a [[Sámánovci]] po dlouhém obléhání další významné centrum – [[Taraz]] (Talas). Počínaje syny prvního kagana došlo u Karluků k rozdělení na dvě křídla: východní (váženější) a západní. To bylo běžné u mnoha kočovných kmenů. Vůdce západního křídla, stojící v čele kmene [[Jagmaové|Jaowu-keové (Jagmur-karové)]], a označovaný jako bogra-chán se ale postavil proti vrchnímu kaganovi, svému strýci a v roce 940 zvítězil. To je považováno za konec kaganátu Karluků, i když následná říše v čele s dynastií Karachánovců byla vlastně jeho přímým pokračováním. Část Karluků odkočovala do severního Žety-su a vytvořila se vlastní chanát s centrem v [[Kojlyk]]u, nakonec ale museli stejně uznat závislost na [[Karchánové|Karchánovcích]]. [82] => [83] => === Karachánové === [84] => Roku 940 začínají být vstřebáváni do Karachánského chanátu jehož zakladatel [[Satuk Bogra]] vystoupil za podpory Samánovců proti svému strýci chánovi [[Ogulčak-chán|Ogulčakovi]] a podmanil si Taraz a Kašgar. V roce 942 svrhl vládce v Balasagunu a vyhlásil se kaganem. Od té doby se píše historie Karachánovců.Karajev, O. ''„Istorija karachanidskogo kaganata (X-načalo XIII v.)“''. Frunze 1983 Kolem roku 960 pak Karlukové → Karachánové jako první turkický státní útvar, přecházejí z tradiční konfese šamanizmu, tengrismu, teismu atd., k přijetí formy [[sunnitský islám|sunnitského islámu]]. [85] => [86] => Roku 1211 dobrovolně posílají [[Čingischán]]ovi guvernéra [[Almalyk]]u, chána [[Arslan-chán|Arslana]], který dříve sloužil [[Kara-Kitanové|Kara-Kitanům]] a 8-Oguzům-Tatarům ([[Najmani]]), a taky vládce ferganských karluků chána Kadarmelika.Trepavlov V.V. ''Gosudarstvennyj stroj Mongolskoj imperii XIII v.: Problema istoričeskoj preemstvennosti''. Nauka, Vostočnaja literetura, 1993 s. 52, s. 168. {{ISBN|5-02-017646-X}} {{ru}} [87] => [88] => == Jazyk Čagatajského chanátu == [89] => V mongolském období, 1220–1390 tvořil karlucký dialekt základ moderních uzbeckých a ujgurských jazyků v [[Transoxanie|Transoxanií]] a [[Východní Turkestán|Východním Turkestáně]]. Samostatná podskupina turkických jazyků, která v současnosti také zahrnuje [[Ujgurština|ujgurštinu]], [[Uzbečtina|uzbečtinu]] a [[Iliská turečtina|iliskou turečtinu]] se jmenuje karlucká. Karlucký jazyk je také známý jako [[Čagatajské jazyky|čagatajský jazyk]]. [90] => [91] => == Schéma linie Karluků == [92] => {{Karlukové}} [93] => [94] => == Toponymické stopy == [95] => Ve druhé polovině 19. a začátkem 20. století se část Karluků připojila k uzbeckému lidu, žijících v dnešní [[Kaškadarja|Kaškadarské]], [[Buchara|Bucharské]] a [[Surchandarja|Surchandarské]] oblasti Uzbekistánu.Karmyševa, B.Ch. ''Očerki etničeskoj istorii južnych rajonov Tadžikistana i Uzbekistana''. M., 1976. (rusky) Uzbekové → Karlukové byli silně významními představiteli europoidní rasy středoasijského meziříčí.meziříčí mezi Amu-darjou a Syr-darjou Mezi nimi se také setkáváme se zástupci Íránsko-afghánské rasy. [96] => [97] => == Odkazy == [98] => [99] => === Poznámky === [100] => [101] => [102] => === Reference === [103] => [104] => [105] => === Literatura === [106] => * Petr Kokaisl a kolektiv, Jan Pargač, ''Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán'', Universita Karlova v Praze, 2006, Filozofická fakulta, Reprostředisko UK MFF, [http://books.google.sk/books?id=zxzX5K_8TQ8C&pg=PA14&lpg=PA14&dq=Karlukov%C3%A9&source=bl&ots=DFiMgHigrk&sig=ZN_nvlZwUQ8NKmAwNjB4Nwg_np4&hl=cs#v=onepage&q=Karlukov%C3%A9&f=false Dostupné online] {{ISBN|80-7308-119-9}} [107] => * {{Citace monografie [108] => | příjmení = Kokaisl [109] => | jméno = Petr [110] => | příjmení2 = Pargač [111] => | jméno2 = Jan. a kol [112] => | titul = Lidé z hor a lidé z pouští – Tádžikistán a Turkmenistán [113] => | url = http://books.google.cz/books?id=9UtKqmQZz54C&printsec=frontcover&dq=%22petr+kokaisl%22&lr=&ei=mpb6SuP0GJaizATnzKjuDg#v=onepage&q=&f=false [114] => | dostupnost = Dostupné online [115] => | vydavatel = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [116] => | místo = Praha [117] => | rok = 2007 [118] => | doi = 10.13140/RG.2.1.4037.5125 [119] => | oclc = 314349871 [120] => | isbn = 978-80-7308-167-6 [121] => }} [122] => [123] => === Související články === [124] => * [[Seznam turkických dynastií a zemí]] [125] => * [[Insignie prezidenta Turecka]] [126] => * [[Ujgurové]] [127] => * [[Tokuz Oghuzové (9 Oguzové)]] [128] => [129] => === Externí odkazy === [130] => * {{Commonscat}} [131] => [132] => {{Turkické národy}} [133] => {{Autoritní data}} [134] => [135] => [[Kategorie:Turkické národy]] [136] => [[Kategorie:Turkické kmeny]] [137] => [[Kategorie:Národy Asie]] [138] => [[Kategorie:Vymřelé etnické skupiny]] [139] => [[Kategorie:Zaniklé státy Asie]] [140] => [[Kategorie:Dějiny Kazachstánu]] [141] => [[Kategorie:Dějiny Kyrgyzstánu]] [142] => [[Kategorie:Národy a etnika dějin Číny]] [] => )
good wiki

Karlukové

Karlukové nebo Üč-Oguzové, Üč-Karlukové (staroturecky: Znak písmene OK Znak písmene L Znak písmene R Znak písmene K → Karluk, : plurál → Karluklar, : حاللوه → Halluh, : حارلوق → Harluk, 葛逻禄 pchin-jinem Géluólù, obvyklou fonetikou: Kelolu, Kelu, Chololo, Chorlo, Harluut) byli středověkým turkickým kmenem sestaveným ze tří rodů, který žil v oblasti dnešního Žety-su (Sedmiříčí) podél karavanní cesty ze střední Asie do Číny. Byli to kočovní pastevci a lovci, od 8.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Protobulhaři','840','Oghuzové','756','Sieli','Alka-evliové','Türgeši','Il-Čur Kübe','Tokuz Oghuzové','Balasagun','Sedmiříčí','Altaj'

756

840

Stránka 840 na české Wikipedii se zaměřuje na různé informace o tomto číslu.

Altaj

Balasagun

Oghuzové

Protobulhaři

Sedmiříčí