Array ( [0] => 14777201 [id] => 14777201 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kergueleny [uri] => Kergueleny [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - stát [1] => | genitiv = Kerguelenových ostrovů [2] => | úřední název = Îles Kerguelen [3] => | úřední název česky = Kerguelenovy ostrovy [4] => | vlajka = Flag of the French Southern and Antarctic Lands.svg [5] => | článek o vlajce = Vlajka Francouzských jižních a antarktických území [6] => | znak = Francuskie terytoria południowe godlo.png [7] => | mapa umístění = Kerguelen-Location.JPG [8] => | rozloha = 7215 [9] => | rozlmisto = [10] => | procent vody = 0 [11] => | počet obyvatel = 0 [12] => | obyvmisto = [13] => | obyvatelé aktuální k = [[Port-aux-Français]] [14] => | hustota = [15] => | hustmisto = [16] => | jazyk = [[francouzština]] [17] => | náboženství = [18] => | nejvyšší hora = [[Mont Ross]] na o. [[Grande Terre (Kergueleny)]] [19] => | výška nejvyšší hory = 1850 [20] => | státní zřízení = [[distrikt]] [[Francouzská jižní a antarktická území|Francouzských jižních a antarktických území (TAAF)]] [21] => | hlavní město = [[Port-aux-Français]] [22] => | funkce1 = [23] => | vládce1 = [24] => | článek o hymně = Francouzská hymna [25] => | hymna = Marseillaise [26] => | datum vzniku = [[1955]] [27] => | způsob vzniku = ustanovení [28] => | měna = [[Euro]] [29] => | kód měny = EUR [30] => | ison = 260 [31] => | iso3 = ATF [32] => | iso2 = TF [33] => | mpz = F [34] => | doména = tf [35] => | předvolba = [36] => | čas = +5 [37] => }} [38] => [[Soubor:Kerguelen topographic map-fr.svg|náhled|upright=1.30|Mapa Kerguelenových ostrovů]] [39] => [40] => '''Kergueleny''' (řidčeji '''Kerguelenovy ostrovy''', {{vjazyce2|fr|''Îles Kerguelen''}}), pojmenovány po mořeplavci [[Yves-Joseph Kerguélen-Trémarec|Yves-Josephu de Kerguelenu-Trémarecovi]], jsou jeden z pěti [[distrikt]]ů francouzského zámořského teritoria s názvem [[Francouzská jižní a antarktická území|Francouzská jižní a antarktická území (TAAF)]], které je [[Členský stát Evropské unie|přidruženým územím Evropské unie]]. Ostrovy nikdy nebyly trvale obydleny.{{Citace elektronické monografie | titul = Zprávy ALFA9: Přidružená území Evropské unie - Francouzská jižní a antarktická území | url = http://zpravy.alfa9.cz/absolutenm/templates/zprava.aspx?articleid=371&zoneid=4 | datum aktualizace = 17.12.2010 | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = Soft Books, s.r.o., Na okraji 42, Praha 6 | jazyk = cs | url archivu = https://web.archive.org/web/20160305011823/http://zpravy.alfa9.cz/absolutenm/templates/zprava.aspx?articleid=371&zoneid=4 | datum archivace = 2016-03-05 | nedostupné = ano }}{{Citace elektronické monografie | titul = TAAF: District Kerguelen | url = http://www.taaf.fr/spip/spip.php?article109 | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = Siège des Taaf, Saint Pierre, Île de la Réunion, France | jazyk = fr | url archivu = https://web.archive.org/web/20110514051749/http://www.taaf.fr/spip/spip.php?article109 | datum archivace = 2011-05-14 | nedostupné = ano }} [41] => [42] => == Situace == [43] => [[Souostroví]] Kerguelenovy ostrovy je tvořeno asi 300 ostrovy, ostrůvky i pouhými skalisky, z nichž největší [[Grande Terre (Kergueleny)|Grande Terre]] s 6675 km² zabírá asi 92 % celkové rozlohy. Nacházejí se již v [[Subantarktický podnebný pás|subantarktické]] oblasti [[Indický oceán|Indického oceánu]], od [[Afrika|Afriky]] jsou vzdáleny 5300 km, od [[Austrálie]] 4800 km, na nejbližší pevninu [[Antarktida|Antarktidu]] je asi 2000 km. K nejbližšímu francouzskému území, [[Crozetovy ostrovy|Crozetovým ostrovům]], je odtud 1300 km daleko. Vůbec nejblíže jsou neobydlená australská území [[Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy]], jen 440 km. Rozkládají se zhruba na 49° jižní [[zeměpisná šířka|zeměpisné šířky]] a 70° východní [[zeměpisná délka|zeměpisné délky]]. [44] => [45] => Ostrovy se nacházejí na rozsáhlé [[Kerguelenská plošina|Kerguelenské plošině]] která vznikla asi před více než 100 mil. let při konečném dělením [[Gondwana|Gondwany]]. Před 20 až 40 mil. roků se plošina potopila do hloubky 1 až 2 km a nad hladinou zůstalo jen pár ostrovů [[sopka|vulkanického původu]], na nichž je podloží z 85 % tvořeno [[vyvřelina|vyvřelým]] [[čedič]]em. Jako důkaz přetrvávající [[sopka|sopečné]] činnosti jsou [[fumarola|fumaroly]] v západní části ostrova Grande Terre, kde je také nejvyšší vrcholek [[Mont Ross]] dosahující výšky 1850 m, včetně více než desítky dalších převyšujících 1000 m. [46] => [47] => Pobřeží hlavního ostrova Grande Terre je velice nepravidelné, rozeklané, plné [[fjord]]ů, s množstvím [[poloostrov]]ů oddělených jen malými vodními plochami. Je zajímavé, že na hlavním ostrově není žádné místo vzdáleno od pobřeží více než 20 km. V jeho středu ležící velký [[Cookův ledovec]] (asi 500 km²) i několik menších a hojné [[déšť|dešťové]] [[srážky]] udržují četná [[jezero|jezera]] a [[potok]]y dostatečně [[vodnost|vodné]]. Ostatní ostrovy jsou většinou rozmístěny okolo hlavního ostrova. Druhý největší ostrov [[Île Foch]] s rozlohou 206 km² (3 % celkové plochy) s nejvyšším vrcholkem [[Pyramide Mexicaine]] 587 m n. m. leží stejně jako většina ostatních ostrůvků při severním nebo jižním pobřeží Grande Terre a jsou od sebe odděleny jen úzkými mořskými [[průliv|úžina]]mi a [[záliv]]y. K dalším "větším" ostrovům ještě patří [[Île Hove]] (51 km²), [[Île Saint-Lanne Gramont]] (46 km²), [[Île Port]] (43 km²), [[Île Australia]] (37 km²), [[Île Longue ( Kerueleny )|Île Longue]] (35 km²), [[Île l'Ouest]] (33 km²), [[Île Haute]] (25 km²) i souostroví [[Îles Nuageuses]] (16 km²) a [[Îles Leygues]] (10 km²). Poněkud osamoceně je umístěn drobný ostrůvek [[Îlot Solitaire]] asi 50 km západně a skupinka [[Îles Boynes]] 45 km jižně, ta je svým umístěním těsně pod 60. [[rovnoběžka|rovnoběžkou]] nejjižnějším francouzským ostrovem vůbec. {{Citace elektronické monografie | titul = Discover France: Kerguelen | url = http://www.discoverfrance.net/Colonies/Kerguelen.shtml | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = Ian C. Mills, Wharton Group, Livingston, NJ, USA | jazyk = en}} {{Citace elektronické monografie | příjmení = McGinley | jméno = Marek | titul = OF EARTH: Southern Indian Ocean Islands tundra | url = http://www.eoearth.org/article/Southern_Indian_Ocean_Islands_tundra | datum aktualizace = 16.11.2006 | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = Encyclopedia of Earth, Environmental Information Coalition, National Council for Science and the Environment, Washington, D.C. | jazyk = en}} {{Citace elektronické monografie | titul = Les régions polaires, Îles Subantarctiques | url = http://www.institut-polaire.fr/ipev/les_regions_polaires/iles_subantarctiques/archipel_de_kerguelen | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = L'Institut polaire français Paul-Emile Victor, Brest, FR | jazyk = fr | url archivu = https://web.archive.org/web/20150402002122/http://www.institut-polaire.fr/ipev/les_regions_polaires/iles_subantarctiques/archipel_de_kerguelen | datum archivace = 2015-04-02 | nedostupné = ano }}{{Citace elektronické monografie | příjmení = Coffin | jméno = Mike | titul = News: UT Austin scientist plays major role in study of underwater "micro-continent" | url = http://www.utexas.edu/news/1999/05/28/nr_continent/ | datum aktualizace = 28.05.1999 | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = University of Texas, Austin, TX, USA | jazyk = en | url archivu = https://web.archive.org/web/20101129113402/http://www.utexas.edu/news/1999/05/28/nr_continent/ | datum archivace = 2010-11-29 | nedostupné = ano }} Pro srovnání, celková plocha všech ostrovů je jen o trochu menší než Plzeňský kraj. [48] => [49] => == Podnebí == [50] => [[Počasí]] na ostrovech je dáno jejích umístěním v oblasti [[antarktická konvergence|antarktické konvergence]], kde dochází k mísení teplých vod [[Indický oceán|Indického oceánu]] se studenými vodami [[Jižní oceán|Jižního oceánu]]. Na ostrovech je průměrná roční teplota +4,5 °C, v nejteplejším lednu bývá asi +8 a v nejchladnějším srpnu jen +2 °C. Extrémy jsou od +20 do -10 °C. Srážek ve formě [[déšť|deště]] nebo [[sníh|sněhu]] je po celý rok hojně, průměrně 1000 mm (měřeno v [[Port-aux-Français]]), ale na západním pobřeží [[Grande-Terre (Kergueleny)|Grande Terre]] jsou ještě třikrát intenzivnější. [[Vlhkost vzduchu]] je trvale 70 až 80 %. [51] => [52] => Hory jsou často zcela pokryty sněhem, který s nástupem dešťů rychle taje. Existuje několik stálých [[Ledovec|ledovců]], jejichž objem se postupně zmenšuje. Obloha je často pokryta nízkými těžkými [[mrak]]y a vanou tam téměř nepřetržitě silné západní [[vítr|větry]] o rychlostech do 50 km/h, při [[Vichřice|vichřicích]] ale dosahují i 150 až 200 km/h. Kolem ostrovů bývá silné [[mořská vlna|vlnobití]]. Jsou běžné vlny vysoké 12 až 15 m. V přilehlém [[oceán]]u se [[ledová kra|ledové kry]] nevyskytují. [53] => [54] => == Historie == [55] => Ostrovy objevil při svých objevitelských plavbách 12. února 1772 francouzský kapitán [[Yves-Joseph Kerguélen-Trémarec]] na lodi Fortune, a aniž u ostrovů vůbec přistál, zabral území pro Francii a po návratu do [[Paříž]]e ostrovy nazval "Jižní Francie" a vylíčil je jako rozlehlou, úrodnou, zalesněnou a na vzácné kovy bohatou zemi a dostal tak souhlas pro další výpravu. U ostrovů vůbec jako prvý přistál až za několik dnů jeho souputník kapitán [[Marc de Boisguehenneuc]] s druhou lodí Gros-Ventre. Na podzim téhož roku byla vyslána k ostrovům výprava tří lodí s osadníky, které měly potíž u skalnatých, pustých ostrovů vůbec přistát. Úspěšný byl až důstojník [[de Rochegude]], který dne 6. ledna 1773 vystoupil jako prvý na břeh ostrovů. Osádky lodí decimované [[kurděje]]mi a pustinami místo slibované "Jižní Francie" se vrátily ihned do Francie, kde byl [[Yves-Joseph Kerguélen-Trémarec|Kerguelen]] pro klamání [[věznice|uvězněn]]. O čtyři léta později, v roce 1776, doplul k ostrovům britský objevitel [[James Cook]] a ostrovy případně pojmenoval „Desolation“. Dne 1. ledna 1893 byly Kergueleny prohlášeny oficiálně za francouzský majetek a byly pronajaty na 50 let bratrům [[Bossière]]. [56] => [57] => V roce 1840 zkoumal [[geologie|geologii]] ostrovů a prováděl pozorování [[zemský magnetismus|zemského magnetismu]] [[James Clark Ross]] při své cestě do [[Antarktida|Antarktidy]]. V roce 1874 byl třemi vědeckými expedicemi pozorován přechod [[Venuše (planeta)|Venuše]] před [[Slunce]]m. V lednu 1902 byli na ostrovy vysazení němečtí výzkumníci a ponecháni tam až do dubna 1903, většina zemřela na [[avitaminóza|beri beri]] (nedostatek vitaminu B1). V roce 1908 až 1908 a dále 1913 až 1914 ostrovy vědecky prozkoumal [[Raymond Rallier du Baty]] a jeho bratr Henry, vypracovali např. první kompletní mapy ostrovů. Ve čtyřech etapách mezi léty 1928 až 1952 zkoumali souostroví geologicky a [[geomorfologie|geomorfologicky]] [[Edgar Aubert de la Rüe]] s manželkou Andree. Dne 21. listopadu 1924 byly Kerguelenovy ostrovy připojeny jako [[depandance]] k [[Madagaskar]]u. [58] => [59] => V průběhu let 1792 až 1909 sloužily ostrovy jako základny pro lov [[tuleňovití|tuleňů]] a [[lachtanovití|lachtanů]]. Mezi léty 1908 až 1929 byla na ostrovech zřízena [[Norsko|norská]] [[velrybářství|velrybářská stanice]]. V létech 1913 až 1914 a 1922 až 1931 probíhaly neúspěšné pokusy s chovem [[ovce|ovcí]]. {{Citace elektronické monografie | titul = World Statesmen.org: French Southern and Antarctic Lands | url = http://www.worldstatesmen.org/Fr_Antarctic_lands.html | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = World Statesmen.org | jazyk = en}} {{Citace elektronické monografie | příjmení = Bloch | jméno = Jean-Paul | titul = Capitaine Joseph J. Fuller | url = http://www.ginkgo-editeur.fr/pdf/lemaitre.pdf | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = GINKGO Éditeur, Paris, FR | jazyk = fr | url archivu = https://web.archive.org/web/20160305001909/http://www.ginkgo-editeur.fr/pdf/lemaitre.pdf | nedostupné = ano }} [60] => [61] => [[Soubor:HermannsGrave Kerguelen 2.jpg|náhled|upright=1.3|Detail náhrobku německého námořníka B. Herrmanna]] V prosinci 1940 zde zakotvil německý [[pomocný křižník]] [[pomocný křižník Atlantis|Atlantis]]. Při natírání komína se německý voják Bernhard Herrmann zřítil a byl zde pohřben v nejjižnějším německém válečném hrobě.{{Citace monografie [62] => | příjmení1 = Hoyt [63] => | jméno1 = Edwin Palmer [64] => | odkaz_na_autora1 = Edwin Palmer Hoyt [65] => | titul = Přepadová loď 16 [66] => | vydavatel = Beta-Dobrovský [67] => | místo = Praha [68] => | rok = 1999 [69] => | počet_stran = 210 [70] => | isbn = 80-86278-45-X [71] => | překladatelé = Hubert Procházka}} [72] => [73] => == Fauna a flora == [74] => [[Soubor:Kerguelen - Diomedea exulans.jpg|náhled|vlevo|''Diomedea exulans'' albatros stěhovavý]] [75] => Na Kerguelenových ostrovech od pradávna ze [[Savci|savců]] žili jen [[ploutvonožci]], tuleni a lachtani, kteří však byli v 18. a 19. století námezdními [[lovec|lovci]] nemilosrdně vybiti. Jestliže ostrovy utrpěly před stoletími škodu "jen" [[ekologie|ekologickou]] vystěhováním původních savců, jsou nyní poškozovány přímo fyzicky zvířaty, která byla přivezena v uplynulých dvou stoletích. [76] => [77] => Nejméně problematické je asi stádo 3500 [[ovce domácí|ovcí]], které volně žijí na Île Longue a Île de Haute kde slouží jako zásobárna masa pro vědecké expedice na ostrovech pobývající. Jejích [[reprodukční cyklus]] se ale plně nepřizpůsobil [[jižní polokoule|jižní polokouli]] a jsou problémy s velkou úmrtností jehňat, která se rodí do období nedostatku [[pastva|pastvy]]. Stojí za povšimnutí, že je to největší stádo na světe ovčího [[plemeno|plemene]] [[Plemeno Bizet|Bizet]]. Na Île de Haute žije od roku 1959 již téměř 300 [[muflon]]ů dovezených z [[Korsika|Korsiky]], pocházejí z jednoho páru. V okolí vědecké základny jsou dále kontrolovaně chováni [[kůň|koně]], [[Tur domácí|skot]] a [[prase domácí|prasata]]. [78] => [79] => V roce 1956 norsko-švédská výprava vysadila na Île Australia 10 [[sob polární|sobů]], kteří však jako dobří plavci brzy překonali mořskou úžinu a nyní jsou rozšířeni v počtu asi 4000 ks na ostrově [[Grande-Terre (Kergueleny)|Grande Terre]], kde místy spásají vegetaci až na kámen. V roce 1874 byli na ostrovy přivezeni [[králík divoký|králíci]], jako potrava pro potenciální [[trosečník|ztroskotance]]. Králíci se prudce rozmnožili, hlavně na východě ostrova Grande Terre, kde způsobují značnou [[eroze|erozi]] půdy, ničí původní rostlinstvo spásáním a rozrušují mnohá ptačí hnízdiště svým neustálým hrabáním. Byly již činěny pokusy králíky vyhubit [[virologie|virologicky]], podařilo se to jen místně, králíci se mnohde stali [[rezistence|rezistentní]]. Přesto je likvidace králíků stále na programu. [80] => [81] => Na ostrovy byly v minulosti dovezeny [[kočka domácí|kočky]] aby pochytaly z lodí uniklé [[myš]]i a [[krysa obecná|krysy]], kočky ale postupně pomřely. Nově byly kočky na hlavní ostrov vysazeny opět v roce 1950 za stejným účelem, dnes jich je zdivočelých asi 3500 kusů. Kočky krysy zlikvidovaly, myši již chytají málo, králíky jen o něco více, ale v hnízdících sezonách velice často loví vyváděná ptáčata; předpokládá se, že jich zabijí téměř milion ročně. Do místních řek byli nasazeny i [[lososovití|lososovité]] ryby [[pstruh|pstruzi]], [[Siven americký|siveni]] a [[losos]]i, které nepříznivě ovlivňují vodní [[bezobratlí|bezobratlovce]], [[Sladkovodní ryba|sladkovodní ryby]] tam předtím žádné nežily. Na ostrovech se nevyskytují [[plazi]] ani [[obojživelníci]]. Létajícího [[hmyz]]u tam mnoho není, v posledních létech se na ostrovy dostaly poměrně teplomilné [[moucha|mouchy]] [[bzučivka obecná|bzučivky obecné]] (''Calliphora vicina''), které se zřejmě místním podmínkám dobře přizpůsobily. Rozšířili se i nepůvodní nelétaví [[brouci]] (''Oopterus soledadinus'') a [[šváb]]i (''Anatalanta aptera''). [82] => [83] => Ačkoliv se Kerguelenovy ostrovy lidem jeví jako neúrodné, chladné, větrné a neútulné, pro mnoho [[Živočichové|živočichů]] spojených svým životem s mořem jsou to právě ta vhodná místa na zahnízdění i vyvedení mláďat. V současnosti se dělá hodně pro zdravou přírodu ostrovů, např. část Kerguelen nenapadená [[introdukce|introdukovanými]] savci je vyhlášena za [[přírodní rezervace|přírodní rezervaci]]. Z ploutvonožců po jatkách v 18. a 19. století se na ostrov opět vrací hnízdit [[rypouš sloní]] (''Mirounga leonina'') a [[tuleň leopardí]] (''Hydrurga leptonyx'') a dále i [[lachtan antarktický]] (''Arctocephalus gazella''). Na ostrovech pravidelně hnízdí velká množství mořských ptáků. Hnízdí tam [[tučňák patagonský]] (''Aptenodytes patagonicus''), [[tučňák skalní]] (''Eudyptes chrysocome''), [[tučňák žlutorohý]] (''Eudyptes chrysolophus'') a [[tučňák oslí]] (''Pygoscelis papua''), dále pět druhů [[albatrosovití|albatrosů]], deset druhů [[buřňákovití|buřňáků]], tři druhy [[buřňáčkovití|buřňáčků]], dva [[buřník|buřníci]], dva [[rybákovití|rybáci]], a po jednom druhu [[kormoránovití|kormorána]], [[rackovití|racka]], [[štítonosovití|štítonose]] a [[kachna|kachny]]. Mezi nejvzácnější patří ohrožené druhy [[albatros hnědý]] (''Phoebetria fusca'') i [[albatros černobrvý]] (''Thalassarche melanophrys'') a [[Endemie|endemické]] druhy [[kormorán kerguelenský]] (''Phalacrocorax verrucosus'') a [[ostralka kerguelenská]] (''Anas eatoni''). [84] => [85] => === Flora === [86] => [[Soubor:Pringlea antiscorbutica.JPG|náhled|vlevo|''Pringlea antiscorbutica'' "kerguelenské zelí"]] [87] => Na ostrovech nerostou žádné [[keř]]e nebo [[strom]]y. Převážnou část ostrova lze klasifikovat jako [[tundra|tundru]] na severním okraji subantarktického pásma. Původní [[vegetace]] ostrovů do [[nadmořská výška|nadmořské výšky]] 50 až 70 m se skládala převážně z hustých koberců [[miříkovité]] rostliny ''[[Azorella selago]]'' rostoucích samostatně nebo vytvářejících tzv. rohože vysoké až 1 metr prorostlé "kerguelenským zelím" ''[[Pringlea antiscorbutica]]'' z [[čeleď|čeledi]] [[brukvovité|brukvovitých]] (které v minulosti svým vysokým obsahem [[kyselina askorbová|kyseliny askorbové]] posloužily [[mořeplavec|mořeplavcům]] jako ochrana proti kurdějím) a z porostu [[růžovité]] rostliny ''Acaena magellanica''. Dále byla nížinná vegetace vzácněji doplňována o ''[[Crassula moschata]]'' a ''[[Leptinella plumosa]]''. Další [[endemit|endemické]] rostliny pro subantarktické oblasti jsou polštářovitá ''[[Lyallia kerguelensis]]'' a [[Lipnice (rod rostlin)|lipnice]] ''Poa cookii'' a ''Poa kerguelensis''. K rozšířenějším původním bylinám ještě patří i ''[[Cotula plumos]]'', ''[[Colobanthus kerguelens]]'' a ''[[Uncinia compa]]''. Husté, [[kobercovité porosty]] jsou pro lidskou chůzi nepohodlné, ovšem pro mnohé druhy ptáků skýtají ideální podmínky pro hnízděn. Ve vyšších oblastech skály porůstají jen [[mechy]] a [[lišejníky]], např. [[terčovník pohledný|terčovníkem pohledným]] (''Xanthoria elegans''). [88] => [89] => Rozšířením králíků a sobů však tyto rostliny téměř vymizely, z původních rostlin zůstala zachována většinou jen ''[[Acaena magellanica]]'' doplněná o invazivní druhy jako [[pampeliška lékařská]] (''Taraxacum officinale''), [[rožec rolní]] (''Cerastium arvense''), [[starček obecný]] (''Senecio vulgaris'') a [[ovsík vyvýšený]] (''Arrhenatherum elatius''). Okolí potoků a jezer jsou často podmáčená a vytváří se na nich tlustý bažinný porost s mechy a lišejníky, tato [[slatiniště]] mohou být i přes metr hluboká. [90] => [91] => Na rozdíl od řídké pozemní vegetace je mořská vegetace bohatší, v pobřežních vodách hodně rostou [[hnědé řasy]] ''[[Durvillaea antarctica]]'' a hlavně obří ''[[Macrocystis pyrifera]]'', která vytváří sloupce upletené z mnoha široce rozvětvených [[stélka|stélek]] a vyrůstá z hloubky 3 až 20 metrů až k mořské hladině. V oblastech rozšíření této řasy je plavba motorovými čluny nemožná, řasa zablokuje lodní šroub. Tyto řasy jsou domovem mnoha druhů bezobratlých živočichů. {{Citace elektronické monografie | příjmení = Bouchard | jmébo = Claire | titul = Les mouflons de l'archipel de Kerguelen | url = http://www.eurekalert.org/staticrel.php?view=univque062007fr | datum aktualizace = 20.06.2007 | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = Université du Québec, Montreal, CA | jazyk = fr | url archivu = https://web.archive.org/web/20070911033415/http://www.eurekalert.org/staticrel.php?view=univque062007fr | datum archivace = 2007-09-11 | nedostupné = ano }}{{Citace elektronické monografie | titul = IUCN Red List of Threatened Species | url = http://www.iucnredlist.org/apps/redlist/search | datum aktualizace = 2010 | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = International Union for Conservation of Nature and Natural Resources | jazyk = en | url archivu = https://web.archive.org/web/20110805065610/http://www.iucnredlist.org/apps/redlist/search | datum archivace = 2011-08-05 | nedostupné = ano }}{{Citace elektronické monografie | titul = Flora and fauna Kerguelen Islands | url = http://tripatlas.com/Flora_and_fauna_of_the_Kerguelen_Islands | datum přístupu = 14.02.2011 | vydavatel = TripAtlasPro.com | jazyk = en }}{{Nedostupný zdroj}} [92] => [93] => == Současnost == [94] => Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] měla Francie zájem udržet si toto opuštěné území pod svým vlivem, proto vyhověla požadavkům [[Světová meteorologická organizace|Mezinárodní meteorologické organizace (IMO)]] a v roce 1949 byla v chráněné [[zátoka|zátoce]] poloostrova [[Courbetský poloostrov|Courbet]] na východě ostrova Grande Terre zřízena první provizorní [[meteorologie|meteorologická stanice]] a v roce 1951 definitivní vědecká základna [[Port-aux-Français]]. V současnosti budovy této stanice již zabírají plochu 9000 m². Na stanici bývá od 60 lidí v zimě po 120 přes léto, kteří se zabývají mimo jiné [[Meteorologie|meteorologií]] [[geomagnetické pole|geomagnetismem]], [[seismologie|seismologií]], [[geofyzika|geofyzikou]], [[fyzika|fyzikou]] [[ionosféra|ionosféry]], [[biologie|biologií]], [[zoologie|zoologií]] i sledováním raket [[raketa Ariane 5|Ariane]] vypouštěných z [[Guyanské kosmické centrum|Kourou]] ve [[Francouzská Guyana|Francouzské Guyaně]]. Při základně je malá [[kaple]], [[nemocnice]] i sportovní centrum. [95] => [96] => [[Průmysl]] nebo [[zemědělství]] na ostrovech neexistuje, není tam ani [[letiště]]. Veškerou [[doprava|dopravu]] v oblasti zajišťuje vědecká [[loď]] [[Marion Dufresne 2]], která mimo vlastního [[oceánografie|oceánografického]] výzkumu zajišťuje zásobování i střídání výzkumníků na základně Port-aux-Français a udržuje 4krát ročně spojení s Francií. 28. března 2003 byly Kerguelenovy ostrovy začleněny do nově vzniklého distriktu [[Francouzská jižní a antarktická území]]. Nejsou tam trvale žijící obyvatelé, tudíž ani volené orgány [[samospráva|samosprávy]]. Vše spravuje prefekt sídlící v [[Saint-Pierre (Réunion)|Saint-Pierre]] na ostrově [[Réunion]]u podle pokynů francouzského [[Ministerstvo pro zámoří|Ministerstva pro zámoří]] v Paříži. Od roku 2019 jsou Kergueleny a okolní moře (souhrnná plocha 3 970 km²) společně s [[ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam]] a [[Crozetovy ostrovy|Crozetovými ostrovy]] součástí [[Světové dědictví|světového přírodního dědictví]] [[UNESCO]].{{Citace elektronické monografie [97] => | vydavatel = UNESCO [98] => | titul = List of World Heritage - French Austral Lands and Seas [99] => | url = http://whc.unesco.org/en/list/1603/multiple=1&unique_number=2300 [100] => | jazyk = anglicky [101] => | datum přístupu = 2019-07-11}} [102] => [103] => == Vzácnosti ostrovů == [104] => [105] => Image:Anas eatoni.jpg|Ostralka kerguelenská [106] => Image:Thalassarche melanophrys -Falkland Islands-8.jpg|Albatros černobrvý [107] => Image:Mirounga leonina edit.jpg|Rypouš sloní – samice [108] => Image:Aptenodytes patagonicus -family -Edinburgh Zoo-8a.jpg|Tučňák patagonský [109] => [110] => [111] => == Zajímavosti == [112] => Ve filmu [[Četník a četnice]] (1982) hrozí rotmistr Gerber Cruchotovi, že budou přeloženi do [[Maubeuge]] nebo na (ostrovy) Kergueleny, pokud se jejich nadřízení dozví, že se jim ztrácejí četnice. [113] => [114] => == Odkazy == [115] => === Reference === [116] => [117] => [118] => === Související články === [119] => * [[Francouzská jižní a antarktická území]] [120] => * [[Grande-Terre (Kergueleny)|Grande Terre]] [121] => [122] => === Externí odkazy === [123] => * {{Commonscat}} [124] => * {{Commons}} [125] => * {{fr}} [http://www.amapof.com/ker18/Carto/carte.php Interaktivní mapa Kerguelenových ostrovů (posun oranž. tlačítky nebo výběr míst z roletky)] [126] => [127] => {{Francie}} [128] => {{Autoritní data}} [129] => {{Portály|Geografie}} [130] => [131] => [[Kategorie:Kergueleny| ]] [132] => [[Kategorie:Souostroví Francie]] [133] => [[Kategorie:Souostroví Indického oceánu]] [134] => [[Kategorie:Francouzská jižní a antarktická území]] [135] => [[Kategorie:Neobydlená souostroví]] [136] => [[Kategorie:Ostrovy nazvané po osobách]] [137] => [[Kategorie:Sopečné ostrovy]] [138] => [[Kategorie:Světové dědictví (Francie)]] [] => )
good wiki

Kergueleny

Mapa Kerguelenových ostrovů Kergueleny (řidčeji Kerguelenovy ostrovy), pojmenovány po mořeplavci Yves-Josephu de Kerguelenu-Trémarecovi, jsou jeden z pěti distriktů francouzského zámořského teritoria s názvem Francouzská jižní a antarktická území (TAAF), které je přidruženým územím Evropské unie. Ostrovy nikdy nebyly trvale obydleny.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Francouzská jižní a antarktická území','Port-aux-Français','Grande-Terre (Kergueleny)','Yves-Joseph Kerguélen-Trémarec','Indický oceán','sopka','Antarktida','déšť','distrikt','Mont Ross','Grande Terre (Kergueleny)','Crozetovy ostrovy'

Antarktida

Déšť

Distrikt

Distrikt je správní jednotka v České republice.

Port-aux-Français

Sopka