Array ( [0] => 15482947 [id] => 15482947 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kořen [uri] => Kořen [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=orgánu rostlin}} [1] => {{Různé významy|redirect=Kořeny|stránka=Kořeny (rozcestník)}} [2] => [[Soubor:Primary and secondary cotton roots.jpg|náhled|Primární a sekundární kořeny]] [3] => [[Soubor:Příčný řez kořenem.jpg|náhled|Trvalý preparát příčného řezu kořenem]] [4] => [[Soubor:Root of Allium cepa.png|thumb|Kořen [[cibule kuchyňská|cibule kuchyňské]] (''Allium cepa''); 1. xylém 2. metaxylém 3. protoxylém 4. floém 5. perikambium 6. endodermis 7. primární kůra]] [5] => [[Soubor:Anatomy roots.jpg|náhled|vpravo|Řez kořenovou špičkou]] [6] => '''Kořen''' (''radix'') je [[Rostliny|rostlinný]] [[vegetativní]] [[orgán]], který není dělený na [[Uzlina|uzliny]] a [[Internodium|internodia]] s [[pupen]]y a nevytváří [[list]]y ani [[Šupina (botanika)|šupiny]]. Zpravidla je podzemní a [[heterotrofie|heterotrofní]], tzn. neprovozující [[Fotosyntéza|fotosyntézu]]. Je jedním ze tří základních orgánů rostlinného těla spolu se stonkem a listem. [7] => [8] => Existence kořenu je spolehlivě doložena již v [[silur]]u.RETALLACK, G. J. The fossil record of soils. In: WRIGHT, Paul V., ed. ''Paleosols: their recognition and interpretation.'' 1st ed. Oxford: Blackwell, ©1986. ISBN 0-632-01336-2. Dostupné také z: https://www.researchgate.net/publication/213774172_The_fossil_record_of_soils [9] => [10] => Kořen vyrůstá buď z opačného pólu [[Embryo#Embryo v botanice|embrya]] než [[stonek]], nebo vyrůstá přídatně (adventivně) ze stonků rostliny.KLIMEŠOVÁ, Jitka. Kořen jako základní morfologická kategorie?. ''Živa.'' 2005, roč. 53, č. 4, s. 153. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/je-koren-zakladni-morfologicka-kategorie.pdf Nevětví se pravidelně, nemá zákonitě postavené pupeny a nikdy nenese listy. Dorůstá vegetačním vrcholem, který je kryt [[kořenová čepička|čepičkou]] (''calyptra''). Roste pozitivně [[Gravitropismus|geotropicky]] a negativně [[Fototropismus|fototropicky]], nemá [[chlorofyl]] a průduchy, větví se endogenně (má endogenní původ). Primární [[Cévní svazek|cévní svazky]] jsou radiální (paprsčité), druhotným tloustnutím se zdánlivě stávají kolaterálními (bočnými). Tyto původní znaky se mohou změnit (metamorfovat) vlivem změny funkce kořene.OSVAČILOVÁ, [Věra]. Kořen. In: MAREČEK, František, ed. ''Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M.'' Praha: ÚZPI, 1994, s. 209. ISBN 80-85120-62-3. [11] => [12] => Kořenem čerpá rostlina z [[Půda|půdy]] vodu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje rostlinu v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje jako zásobní orgán, orgán [[Vegetativní rozmnožování|vegetativního rozmnožování]] a při [[Symbióza|symbióze]] s jinými rostlinami.{{citace monografie| příjmení= Černohorský| jméno=Zdeněk|rok=1967| titul=Základy rostlinné morfologie| místo=Praha| vydavatel=SPN}}{{citace monografie| příjmení= Vinter| jméno=Vladimír| titul=Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin| vydání=2| místo=Olomouc| vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci|rok=2009}}Základní slovník rostlinné anatomie. In: ''Anatomie rostlin'' [online]. Přírodovědecká fakulta UK, Katedra experimentální biologie rostlin, ©2018 [cit. 25. 1. 2024]. Dostupné z: http://kfrserver.natur.cuni.cz/studium/prednasky/anatomie/slovnik/slovnik.htm [13] => [14] => Kořen se vyskytuje u většiny [[Vyšší rostliny|vyšších rostlin]]. Funkčně obdobnými orgány jsou například [[rhizoid]]y [[Mechy|mechů]] a [[Houby|hub]] či [[rhizin]]y [[lišejník]]ů. [15] => [16] => Bez [[kořen]]ů jsou [[Bublinatka|bublinatky]]. Tyto [[Masožravé rostliny|masožravé]] rostliny volně plavou nebo jsou ukotveny v mokrém substrátu pomocí nezelých [[prýt]]ů s lapacími orgány – [[Lapací měchýřek|lapacími měchýřky]].STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. ''Živa.'' 1990, č. 1, s. 18–23. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-1.php [17] => [18] => Kořenový systém rostlin je dynamická struktura ovlivňovaná geneticky i environmentálně.ŠNAJDROVÁ, Tereza. ''Postranní kořeny a kořenové hlízky – podobnosti a rozdíly.'' Praha, 2012, s. 6. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Aleš Soukup, PhD. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra experimentální biologie rostlin. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/44876 [19] => [20] => [[Biomasa]] kořenů může tvořit 15–90 % celkové biomasy rostlin. V [[Mírný pás|temperátních]] a [[Tropický pás|tropických]] lesích může dosahovat přes 100 [[Tuna|tun]] na jeden [[hektar]]. Podíl biomasy kořenů na celkové biomase různých porostů a plodin je následující: v [[Jehličnatý les|jehličnatém lese]] 60–73 %, v [[Listnatý les|listnatém]] ([[topol]]) 40 %, v porostech [[Lebeda|lebedy]] a [[Bělostník|bělostníku]] 65–66 %, v porostu [[Lipnicovité|travin]] v [[Prérie|prérii]] 50–85; podíl biomasy kořenů [[Pícnina|pícnin]] a [[Plodina|plodin]], například [[Vojtěška|vojtěšky]] je 37 %, [[Kostřava|kostřavy]] 31 %, nehnojeného ječmene 23 % a hnojeného [[ječmen]]e 16 %.ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda 8. Interakce půdních organismů a rostlin. ''Živa: časopis pro popularizaci biologie.'' 2021, č. 3, s. 127, 128. ISSN 0044-4812. [Kolektiv autorů: Dana Elhottová, Alica Chroňáková, Eva Kaštovská, Jitka Klimešová.] Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/ziva-puda-8-interakce-pudnich-organismu-a-rostlin.pdf [21] => [22] => Dva hlavní typy kořenového systému jsou: [23] => * allorhizie – hlavní kořen a postranní kořeny jsou zachovány i v dospělosti; [24] => * homorhozie – po vyklíčení rostliny zakrní hlavní kořen i postranní kořeny a místo nich se vytvoří svazek víceméně stejných nevětvených kořenů adventivních, pomocných, označovaných jako kořeny svazčité (''radices fibrillosae''); vyskytuje se u [[Kapradiny|kapradin]] a [[Jednoděložné|jednoděložných rostlin]] (např. [[česnek]], [[Lipnicovité|trávy]]) a některých [[Vyšší dvouděložné|dvouděložných]] (např. [[jahodník]]). [25] => [26] => == Stavba == [27] => Mladé kořeny jsou tenké a vyznačují se tzv. primární stavbou. Na příčném řezu obsahuje [[rhizodermis]], [[Primární kůra|primární kůru]] ([[exodermis]], [[mezodermis]], [[endodermis]]) a zcela uprostřed je [[Stélé|střední válec]] (stélé) s [[pericykl]]em a radiálními [[cévní svazek|cévními svazky]]. Později však kořeny [[nahosemenné|nahosemenných]] či například [[Dvouděložné|dvouděložných]] [[dřevina|dřevnatých]] rostlin potřebují tloustnout – takový kořen označujeme jako sekundární. Sekundární kořen má jiný typ cévního svazku (viz [[stélé]]). Vzniká v něm sekundární [[Xylém|dřevo]] a sekundární [[Floém|lýko]] a – což je nejdůležitější – mezi dřevem a lýkem vzniká dělivé pletivo [[kambium]], jehož činností dřevo a lýko přirůstá. Krycím pletivem se stává [[druhotná kůra]] neschopná přijímat živiny. Odumřelá povrchová vrstva druhotně ztloustlého kořene je [[borka]] – stejně jako odumřelá povrchová vrstva druhotně ztloustlého [[Stonek|stonku]] ([[kmen]]e). [28] => [29] => == Růst a vývin == [30] => Růst kořene je většinou pozitivně [[geotropismus|geotropický]], neboť roste směrem dolů díky vnímání [[gravitace]]. Jen vzácně se objevuje negativní geotropismus (kořeny [[mangrove]]). Typický pozitivně geotropický růst způsobují [[škrob]]ová zrna v kořenových buňkách, tzv. [[statolit]]y. Tato zrna se ukládají ([[sedimentace|sedimentují]]) vlivem gravitace na nejnižším místě buňky a navozují zde řízené vylučování hormonu [[Auxiny|auxinu]]. [31] => [32] => Kořen dorůstá tzv. [[vzrostný vrchol|vzrostným vrcholem]] krytým [[kořenová čepička|čepičkou]] (''calyptra'', kalyptra). Za nimi se u většiny rostlin nacházejí tzv. [[kořenový vlásek|kořenové vlásky]] sloužící k sání vody a získávání živin. Jejich životnost je poměrně krátká a jsou nahrazovány novými, nacházejícími se dále vpředu, a to v důsledku pokračujícího růstu kořenů. [33] => [34] => Kořen má proto obvykle na konci viditelné tři zóny. První je složena z [[dělivé pletivo|dělivých pletiv]] a neustále se dělí. Druhá vzniká z té první a nachází se poněkud výše na kořeni – na ní dochází k prodlužování buněk. Třetí zóna je [[buněčná diferenciace|diferenciační]], dochází v ní zejména ke vzniku [[kořenové vlášení|kořenového vlášení]]. [35] => [36] => == Funkce == [37] => Kořen má zejména tyto funkce: [38] => * primárně [39] => ** přivádí rostlině vodou a rozpuštěné minerální látky; [40] => ** upevňuje rostlinu v [[Půda|půdě]]; [41] => * druhotně [42] => ** komunikuje s kořenovým systémem jiných rostlin ([[symbióza]], [[alelopatie]] aj.) [43] => ** je orgánem [[vegetativní rozmnožování|vegetativního rozmnožování]]; [44] => ** slouží jako zásobní orgán. [45] => [46] => == Komunikace == [47] => Kořeny každé rostliny komunikují pomocí různých sekundárních [[metabolit]]ů s kořenovým systémem jiných rostlin [[Společenstvo|společenstva]]. Metabolity mohou ovlivňovat růst okolních rostlin pozitivně nebo negativně ([[alelopatie]]). To má vliv na celkové složení [[vegetace]]. Sekundární metabolity produkované kořeny jsou také signálem ke [[Klíčení semene|klíčení semen]] a k tvorbě [[Haustorium (rostliny)|haustorií]] [[Parazitismus|parazitických]] rostlin.ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda 8. Interakce půdních organismů a rostlin. ''Živa: časopis pro popularizaci biologie.'' 2021, č. 3, s. 128, 129. ISSN 0044-4812. [Kolektiv autorů: Dana Elhottová, Alica Chroňáková, Eva Kaštovská, Jitka Klimešová.] Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/ziva-puda-8-interakce-pudnich-organismu-a-rostlin.pdf [48] => [49] => [[Soubor:Houbové hyfy a jejich prorůstání ke kořenům rostliny.png|náhled|Prorůstání [[Hyfa|hyf]] ke kořenům rostliny]] [50] => Zelená haustoria [[Poloparazitismus|poloparazitů]] jsou napojena na [[Xylém|dřevo]] (xylém) hostitele, ze kterého získávají vodu a minerální látky. Příkladem je [[jmelí]] ([[Jmelí bílé|''Viscum album'']], ''V. abietis'', ''V. laxum''), [[ochmet evropský]] (''Loranthus europaeus''), [[Černýš (rod)|černýš]] (''Melampyrum''), [[kokrhel]] (''Rhinanthus''), [[světlík (rod)|světlík]] (''Euphrasia'')… Nezelená haustoria parazitů jsou napojena současně na dřevo i [[Floém|lýko]] (floém) hostitele. Z lýka přijímají [[Asimilace (biologie)|asimiláty]] ([[Glukóza|cukry]]), ze dřeva vodu a minerální látky; příkladem je [[kokotice evropská]] (''Cuscuta europaea''). [51] => [52] => Nejrozšířenějším [[Symbióza|symbiotickým]] vztahem v půdním prostředí je asociace mezi kořeny a [[Mykorhiza|mykorhizními]] [[Houby|houbami]].ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda 8. Interakce půdních organismů a rostlin. ''Živa: časopis pro popularizaci biologie.'' 2021, č. 3, s. 130. ISSN 0044-4812. [Kolektiv autorů: Dana Elhottová, Alica Chroňáková, Eva Kaštovská, Jitka Klimešová.] Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/ziva-puda-8-interakce-pudnich-organismu-a-rostlin.pdf [53] => ''Ekologie mikroorganismů. 7, Rostliny a mikroorganismy'' [online]. [Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2018] [cit 26. 2. 2024]. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/sci/jaro2018/Bi8420/um/EKOLOGIE_MIKROORGANISMU_7_2018.pdf Je-li mykorhiza [[Mutualismus|mutualistická]], rostlina poskytuje houbě produkty [[Fotosyntéza|fotosyntézy]] ([[sacharidy]]) a houba rostlině vodu s rozpuštěnými minerálními látkami. Při [[Mykorhiza|mykorhizní]] symbióze nikdy nezasahuje podhoubí ([[mycelium]]) do středního válce kořenu rostliny. [54] => [55] => === Rhizosféra === [56] => Kořeny rostlin uvolňují do půdy v těsné blízkosti (v tzv. [[Rhizosféra|rhizosféře]]) aktivně i pasivně množství organických látek a také [[ion]]ty, např. [[fosfor]]ečné. Tyto rhizodepozice zahrnují například sliz produkovaný [[Kořenová čepička|kořenovou čepičkou]] (tvořený převážně [[polysacharidy]]), odlupující se vnější vrstvu kořenů a kořenové exsudáty. Na produkci kořenových výměšků reagují i rostlinné [[patogen]]y přítomné v půdě. [57] => [58] => [[Soubor:Cycas Circinalis - Coralloid Roots500.jpg|náhled|Korálovité kořeny [[cykasy|cykasu indického]] (''[[Cycas circinalis]]'') jsou velmi křehké; vyrůstají na povrch kolem rostliny]] [59] => Rhizosféra je zóna převážně [[Komenzálismus|komensálních]] a [[Mutualismus|mutualistických]] vztahů mezi rostlinami a [[Mikroorganismus|mikroorganismy]]. [60] => [61] => V půdě se u kořenů vyskytuje množství [[Mikroorganismus|mikroorganismů]]. Ve vzdálenosti 0–1 mm je to 120 miliard bakterií v jednom centimetru krychlovém půdy. Ve vzdálenosti 1–5 mm 96 miliard bakterií, ve vzdálenosti 5–10 mm 41 miliard bakterií, ve vzdálenosti 10–15 mm 34 miliard a ve vzdálenosti 15–20 „pouhých“ 13 miliard bakterií v 1 cm³ půdy. U kořene je tedy zhruba 10× více bakterií než ve vzdálenosti dvou centimetrů od jeho povrchu. [62] => [63] => Na kořenech některých rostlin ([[motýlokvěté]], [[olše (rod)|olše]], [[cykasy]], [[rakytník řešetlákový]], [[voskovník obecný]] aj.) vytvářejí [[bakterie ]] hlízovité a korálovité výrůstky. Takzvané [[kořenová hlízka|kořenové hlízky]] slouží příjmu [[dusík]]u ze [[vzduch]]u a při rozpadu obohacují [[Půda|půdu]] vázaným dusíkem. [64] => [65] => == Rozlišování kořenů == [66] => [[Soubor:Koreni-00.JPG|náhled|Kořenový systém]] [67] => Celý rozvětvený kořen se nazývá kořenový systém, kořenová soustava nebo kořání. [68] => * Rozlišit lze: [69] => ** kořen hlavní (primární, ''radix primaria'') – vyvíjí se z klíčící rostliny; dorůstá většínou pozitivně [[geotropismus|geotropicky]]; později bývá tlustý, zužující se; větví se z něho kořeny postranní; [70] => ** kořeny postranní (sekundární) – vyrůstají z hlavního kořene, rostou horizontálně nebo šikmo dolů, příp. geotropicky. Kořeny třetího řádu vyrůstají všestranně, bez geotropické orientace. [71] => * Podle původu se kořeny dělí na: [72] => ** embryonální – kořen, který vznikl z kořenového pólu [[Embryo#Embryo v botanice|embrya]] (z [[Radikula|radikuly]]); je označován také jako hlavní nebo primární; [73] => ** adventivní (přídatný) – jakýkoli kořen kromě kořene embryonálního nebo postranního; vyrůstá z jakkékoli části rostliny kromě hlavního kořene – z [[kmen (botanika)|kmene]], [[větev|větve]] (např. [[fíkovník banyán]]), stonku (např. [[kukuřice]]), oddenku, listu. [74] => * Podle charakteru kostry kořenového systému v jeho centrální části: [75] => ** kůlový kořenový systém – s jedním silně vyvinutým dřevnatějícím hlavním kůlovým kořenem (''radix palaris'') vnikajícím hluboko do země a dobře upevňujícím rostlinu; kůlový kořen je [[geotropismus|geotropicky]] orientovaný; z postranních kořenů ve vyšším věku vyrůstají kořeny kotevní (např. [[dub]], [[jedle]], [[borovice lesní]]; mladé stromky se těžko dobývají, špatně snášejí přesazování, hůře se ujímají; z bylin mrkev, petržel, černý kořen aj., nesnášejí přepichování a přesazování); [76] => ** srdčitý kořenový systém – kořenový systém s více šikmými tlustými kořeny; kůlový (hlavní) kořen v systému chybí nebo je málo vyvinutý – růst kůlového kořene s věkem stromu slábne, takže ho tlusté vedlejší kořeny dorostou (např. [[buk lesní]], [[modřín evropský]], [[javor]], [[lípa]]); [77] => ** kotevní (plochý, talířovitý) kořenový systém – kořeny se rozvíjejí a talířovitě rozprostírají ve vrchních vrstvách půdy; kořenový systém sdominantními kořeny rostoucími vodorovně a mělce pod povrchem, z nich s přibývajícím stářím vyrůstají svislé kotevní kořeny; kůlový (hlavní) kořen v systému chybí (např. [[smrk]], [[jasan]], [[jeřáb]], [[vrba]]).ORIEŠČIKOVÁ, Radka. ''Vliv kořenového systému vzrostlé vegetace v blízkosti objektů na spodní stavbu.'' České Budějovice, 2016, s. 9. Bakalářská práce. Ved. práce doc. Ing. Václav Kupilík, CSc. Vysoká škola technická a ekonomická, Ústav technicko-technologický. [78] => [79] => == Metamorfózy kořene == [80] => [[Soubor:Avicennia germinans-pneumatophors.jpg|thumb|Dýchací kořeny [[kolíkovník černý|kolíkovníku černého]] (''Avicennia germinans'') rostou negativně geotropicky]] [81] => Kořeny mohou v průběhu [[fylogeneze|fylogenetického vývoje]] měnit funkci; tomu poté odpovídá jejich vnitřní stavba a změněný tvar. [82] => * '''kořen asimilační''' (''radix assimilans'', k. zelený, ''r. viridis'') – kořen adventivní, často zploštělý, obsahující chloroplasty;VODIČKOVÁ, Vlasta. Kořen. In: MAREČEK, František, ed. ''Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M.'' Praha: ÚZPI, 1994, s. 210–211. ISBN 80-85120-62-3. kořeny přejímají funkci listů (např. některé [[epifyt]]ické orchideje); kořeny [[halucha vodní|haluchy vodní]] a [[kotvice plovoucí]] plovoucí na hladině zelenají; [83] => * '''kořen deskovitý''' (''radix tabuliformis'', ''r. planiformis'') – postranní zploštělý kořen vytvářející poměrně tenkou, ale 2–3 m vysokou desku; např. [[fíkovník pryžodárný]] (''Ficus elastica''); [84] => * '''kořen dýchací''' (''[[Pneumatofory|radix pneumatophora]]'') – postranní kořen rostoucí z půdy do vzduchu (negativně geotropicky), zprostředkovává přístup vzdušného kyslíku do podzemních orgánů, vyskytuje se u dřevin, které rostou v bažinách teplých krajů (např. [[tisovec dvouřadý]] – ''Taxodium distichum'') a u obojživelné keřové a stromové vegetace [[mangrovy|mangrove]]; [85] => * '''kořen hlízovitý''' (''radix tuberiformis'') – kořenová [[hlíza]], ztlustlý kořen, který převzal funkci zásobní (např. [[povijnice batátová]] (''Ipomoea batatas'') a jiné [[batáty]], [[orsej jarní]], [[jiřina (květina)|jiřiny]] aj.); [86] => * '''kořen chůdovitý''' (''radix gralliformis'') – adventivní kořen vyrůstající z dolní části stonku obloukem nebo šikmo dolů a upevňující rostlinu v půdě, např. [[kukuřice setá]] (''Zea mays''); slouží též k podpoře rostlin na zbahněných nebo sypkých půdách, např. v bahenních pralesích; vyskytuje se také u palem z čeledi [[arekovité]] rodu ''Socratea'' (''Socratea exorrhiza'' aj.) a ''Iriartea'' (''Iriartea deltoidea'') v nížinách a podhorských polohách na svazích [[Andy|And]] přibližně do 1400 m n. m. nebo u palmy ''Cyphophoenix fulcita'' rostoucí na skalnatém terénu v [[Nová Kaledonie|Nové Kaledonii]];ZELENÝ, Václav. Chůdovité kořeny palem. ''Živa''. 2009, č. 2, s. 67. Přístup také z: http://ziva.avcr.cz/2009-2/chudovite-koreny-palem.html [87] => * '''kořen příčepivý''' (''radix alligans'') – adventivní, u dřevitých lián, zpravidla krátký, nerozvětvený, přidržuje rostlinu k podložce, například [[břečťan popínavý]] (''Hedera helix''); [[loubinec trojlaločný]] (''Parthenocissus tricuspidata'', přísavník trojlaločný, lidově psí víno), rod [[křivouš]] (''Campsis''); [88] => * '''kořen stahovací''' (kontraktilní, zatahovací; ''radix contractilix'') – v horní části je kroužkovaný a má kontraktilní buňky, které se mohou zmenšovat a tak zkracovat délku kořene, čímž se rostlina zatahuje hlouběji do půdy (''Allium'', ''Crocus'', ''Lilium'', ''Tulipa''); tím, že je báze [[prýt]]u kontrakcí kořene stažena k povrchu nebo pod povrch půdy, nastanou optimální podmínky ke vzniku [[Adventivní orgán|adventivních kořenů]]; častý u [[dvouděložné|dvouděložných]] i [[jednoděložné|jednoděložných]] rostlin (např. [[vojtěška]], [[řepa]], cibule jednoděložných rostlin – [[česnek]], [[hyacint]], [[ladoňka]], [[lilie]], [[modřenec]], [[ocún]], [[tulipán]]; [[bledule]], [[narcis]], [[sněženka]], [[šafrán]] aj.); [89] => * '''kořen válcovitý''' (''radix cylindrica'') – po celé délce stejné tloušťky, například [[křen]] (''Armoracia''); [90] => * '''kořen vřetenovitý''' (''radix fusiformis'') – protáhlý, ke spodu znenáhla zúžený, například [[petržel]] (''Petroselinum''); [91] => * '''kořen vzdušný zavlažovací, hydrofilní''' (''radix aerea hydrophyla'') – většinou adventivní, vyrůstající z kteréhokoli místa nadzemního stonku, sloužící k sání vodních par, je častý u [[Tropický podnebný pás|tropických]] [[epifytů]], např. [[monstera skvostná]] (''Monstera deliciosa''), ''Philodendron'', ''Vanilla'' – [[vanilka]] aj., a často také [[Asimilace|asimiluje]]; kořeny vypadají jako provazce; [92] => * '''kořen záchytný''' (''radix prehens'') – u dřevin rostoucích na nepevné půdě na svahu; roste proti svahu a na konci se bohatě rozvětvuje a tím rostlinu upevňuje; [93] => * '''kořen zásobní''' (''radix proventitia'') – různě ztlustlý s bohatě vyvinutým parenchymatickým pletivem, které obsahuje organické sloučeniny. [94] => === Další pojmy === [95] => * '''[[bulva]]''' – zásobní [[orgán]]; vznikne, pokud se na tvorbě hlízy účastní i část stonku ([[hypokotyl]]); orgán typický pro [[řepa|řepu]], [[Miřík celer|celer]], [[Ředkvička|ředkvičku]] aj.; [96] => * '''kořen nodální''' – adventivní kořen vyrůstající ze stonkové [[Uzlina|uzliny]] čili nodu (uzel, uzlina – ''nodus''); [97] => * '''kořen seminální''' – jakýkoli kořen, který je založen již v [[Embryo#Embryo v botanice|embryu]]; například v embryu [[Lipnicovité|trav]] jsou kromě radikuly vytvořeny základy dalších adventivních kořenů; [98] => * '''kořenový náběh''' – žebrovitý útvar, který vystupuje nad půdu a vyztužuje přízemní část kmene; tvoří se, když strom roste v nestabilní půdě (bahnité, méně výživné) a v náročných podmínkách svahu; kořenové náběhy výrazně zesilují spodní oddenkovou část kmene. [99] => [100] => == Galerie == [101] => [102] => Soubor:Picea roots with moss 2.jpg|náhled|Kořeny smrku; východní svah Želivského vrchu [103] => Soubor:Beech tree roots - geograph.org.uk - 1846713.jpg|náhled|Kořeny [[buk]]u [104] => Soubor:Tilia platyphyllos (Florée) JPG1R.jpg|náhled|Kořeny [[Lípa velkolistá|lípy velkolisté]] [105] => Kiutaköngäs (3932641130).jpg|náhled|Kořeny [[borovice]]; NP Oulanka, severní Finsko [106] => Exposed roots of Scots Pine, Loch Maree - geograph.org.uk - 5791126.jpg|náhled|Odkryté kořeny [[borovice lesní]], jezero Loch Maree [107] => Soubor:Knotted roots.JPG|náhled|Kořeny [[modřín]]u; Monte Titano, republika San Marino [108] => Soubor:Rhizophora mangle (prop roots).jpg|náhled|Chůdovité kořeny [[Kořenovník obecný|kořenovníku obecného]] [109] => Soubor:Starr-100120-1491-Rhizophora mangle-large trees with aerial prop roots-Laie Kihei-Maui (24914188081).jpg|náhled|Vzdušné kořeny [[Kořenovník obecný|kořenovníku obecného]] [110] => Soubor:Aerial roots.jpg|náhled|Vzdušné kořeny hybridu orchideje ''Phalaenopsis'' [111] => [112] => [113] => == Využití == [114] => Kořeny lze využít například jako: [115] => * [[potravina]], ke konzumaci: [[Miřík celer|celer]], [[hadí mord španělský]], [[kozí brada pórolistá]], [[Křen selský|křen]], [[lopuch větší]], [[mrkev obecná]], [[pastinák setý]], [[Petržel zahradní|petržel obecná]], ředkev setá letní čili [[ředkvička|ředkvička]], [[ředkev setá bílá]], [[řepa červená]], [[sevlák]], [[tuřín]]; [116] => * surovina v potravinářském průmyslu: [[Cukrová řepa|řepa cukrovka]], [[čekanka obecná]], [[lopuch větší]]; [117] => * léčivá droga: [[Kostival lékařský|kostival]], [[kozí brada luční]], [[lopuch větší]], pastinák, [[pampelišky smetánky|pampeliška]]; [118] => * droga užívaná k výrobě léčiv: [[rulík]]; [119] => * krmivo hospodářských zvířat: [[krmná řepa]]. [120] => [121] => == Historie poznávání kořene == [122] => Kořen jako jednu ze základních morfologických kategorií definoval již ve starověku [[Theofrastos]] (asi 372–287 př. n. l.). V pojednání ''De historia plantarum'' definoval jako hlavní morfologické kategorie rostlin kořen, stonek, větev a větvičku. Za kořen považoval všechny podzemní části rostliny a mezi kořeny zařadil i vzdušné kořeny [[Fíkovník|fíkusu]] nebo příčepivé kořeny [[břečťan]]u. Rozlišoval kořen hlavní, kořeny vedlejší i adventivní. [123] => [124] => Podstatný pokrok v poznání anatomické stavby kořenů přinesli zakladatelé rostlinné anatomie lékaři [[Marcello Malpighi]] (''Anatomes plantarum'', 1675–1679) a [[Nehemiah Grew]] (''Anatomy of roots'', 1673), kteří již mohli pracovat s [[mikroskop]]em. [125] => [126] => Srovnávací [[morfologie]], jejímž zakladatelem byl básník [[Johann Wolfgang von Goethe|J. W. Goethe]], přinesla další pokrok v poznání kořenů. V následujících 150 letech ovlivňovalo [[Morfologie rostlin|morfologii rostlin]] jeho dílo ''Versuch die Metamorphose der Pflanzen zu erklären'' (Pokus o vysvětlení metamorfózy rostlin) z roku 1790. [127] => [128] => == Zajímavost == [129] => Ida Rystonová ve svém ''Průvodci lidovými názvy rostlin'' uvádí 230 lidových názvů – [[Kolokace|slovních spojení]] s výrazem kořen. Některé z lidových názvů pojmenovávají dva, tři i více [[druh]]ů rostlin.RYSTONOVÁ, Ida. ''Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů''. Praha: Academia, 2007, s. 255–258. ISBN 978-80-200-1332-3. [130] => [131] => == Odkazy == [132] => [133] => === Reference === [134] => [135] => [136] => === Literatura === [137] => * Adventivní kořeny. In: ''CoJeCo'' [online]. 14. 3. 2000, aktualiz. 7. 1. 2020 [cit. 25. 1. 2024]. Dostupné z: https://www.cojeco.cz/adventivni-koreny [138] => * AMANN, Gottfried. ''Stromy a keře lesa: kapesní obrazová knížka jehlic a listů, květů, plodů a semen, větviček v zimním stavu a klíčních rostlinek nejpozoruhodnějších stromů a keřů středoevropského lesa s textovou částí o jejich stavbě a životě.'' Překlad Josef Poláček. Vimperk: J. Steinbrener, ©1997. 228 s. ISBN 80-901324-9-9. [139] => * ČERNOHORSKÝ, Zdeněk. ''Základy rostlinné morfologie.'' V SPN 4. vyd. (v ČSSR 6. vyd.). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 216 s., 74 čb. fot. na příl. Učebnice pro vysoké školy. [140] => * DELAVAUX, Camille S; LaMANNA, Joseph A.; MYERS, Jonathan A. et al. Mycorrhizal feedbacks influence global forest structure and diversity. ''Communications Biology.'' 2023, vol. 6, article no. 1066. doi: 10.1038/s42003-023-05410-z Dostupné z: https://doi.org/10.1038/s42003-023-05410-z [141] => * GLOSER, Jan. Miniaturní cykasy z rodu Zamia na Kubě. ''Živa.'' 1983, č. 6, s. 203–204. Dostupné také z: https://www.cykasy.cz/Atlas/Cykasy_Kuby_-_Gloser.html a https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/miniaturni-cykasy-z-rodu-zamia-na-kube.pdf [142] => * HOFRICHTER, Robert. ''Tajný život hub: zázraky skrytého světa.'' Přeložila Alena Breuerová. 1. vyd. Brno: CPress, 2018. 224 s., 16 nečísl. s. obr. příl. ISBN 978-80-265-0771-0. [143] => * JONES, David Lloyd. ''Cycads of the world: ancient plants in today's landscape.'' 2nd ed. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, ©2002. 456 s. [Bibliografie na s. 447–453.] ISBN 1-58834-043-0. [144] => * KINCL, Lubomír; KINCL, Miloslav a JAKRLOVÁ, Jana. ''Biologie rostlin: pro 1. ročník gymnázií.'' 4., přeprac. vyd. Praha: Fortuna, 2006. 302 s. ISBN 80-7168-947-5. [145] => * KLIMEŠOVÁ, Jitka. Kořen jako základní morfologická kategorie?. ''Živa.'' 2005, roč. 53, č. 4, s. 153–155. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/je-koren-zakladni-morfologicka-kategorie.pdf [146] => * Kořen. In: ''CoJeCo'' [online]. 14. 3. 2000, aktualiz. 7. 1. 2020 [cit. 25. 1. 2024]. Dostupné z: https://www.cojeco.cz/koren [147] => * LUX, Alexander et al. ''Obrazový průvodce anatomií rostlin = Visual guide to plant anatomy.'' [Vegetativní orgány.] 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 325 s. + 1 DVD. Živá příroda. ISBN 978-80-200-2620-0. [Kompletní soubor mikrofotografií na DVD, část i v tištěné knize. Snímky jsou označeny tak, aby bylo možné skrýt popisky (vhodné k výuce). Text souběžně český a anglický. Terminologický slovník v textu i na DVD, zde interaktivní.] ['''Kořeny''' s. 19–100.] [148] => * MAREČEK, František, ed. ''Zahradnický slovník naučný. 3, CH–M.'' 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994. 559 s., 40 s. barev. obr. příl. ISBN 80-85120-62-3. [149] => * ORIEŠČIKOVÁ, Radka. ''Vliv kořenového systému vzrostlé vegetace v blízkosti objektů na spodní stavbu.'' České Budějovice, 2016. 65 s. Bakalářská práce. Ved. práce doc. Ing. Václav Kupilík, CSc. Vysoká škola technická a ekonomická, Ústav technicko-technologický. [150] => * PEJCHAL, Miloš. Arboristika I.: pro další vzdělávání v arboristice. [Obecná dendrologie]. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola, 2008. 166/168 s. [151] => * REISENAUER, Roman a kol. ''Co je co?: příručka pro každý den. 1. [sv.]'' 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Pressfoto, 1982. 714 s. [152] => * RYSTONOVÁ, Ida. ''Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů''. Praha: Academia, 2007. 735 s. ISBN 978-80-200-1332-3. [153] => * STŘEDA, Tomáš a kol. ''Kořenový systém rostlin pro 21. století.'' 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2018. 273 s. ISBN 978-80-7509-645-6. [154] => * STŘEDA, Tomáš a KLIMEŠOVÁ, Jana. ''Hodnocení relativní velikosti kořenového systému rostlin v přirozeném prostředí.'' 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2016. 28 s. Metodika pro praxi. ISBN 978-80-7509-418-6. Dostupné také z: https://is.mendelu.cz/dok_server/dokumenty_cteni.pl?id=93694&dok=177602 [155] => * ŠAROUNOVÁ, Tereza. ''Vybrané české názvy léčivých rostlin.'' Brno, 2013. 56 s. Bakalářská diplomová práce. Ved. práce PhDr. Pavla Valčáková, CSc. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/383667/ff_b/bakal._prace.pdf [156] => * ŠNAJDROVÁ, Tereza. ''Postranní kořeny a kořenové hlízky – podobnosti a rozdíly.'' Praha, 2012. 40 s. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Aleš Soukup, PhD. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra experimentální biologie rostlin. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/44876 [157] => * ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda 8. Interakce půdních organismů a rostlin. ''Živa: časopis pro popularizaci biologie.'' 2021, č. 3, s. 125–131. ISSN 0044-4812. [Kolektiv autorů: Dana Elhottová, Alica Chroňáková, Eva Kaštovská, Jitka Klimešová.] Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/ziva-puda-8-interakce-pudnich-organismu-a-rostlin.pdf [158] => * WRIGHT, Paul V., ed. ''Paleosols: their recognition and interpretation.'' 1st ed. Oxford: Blackwell, ©1986. xiv, 315 s. ISBN 0-632-01336-2. [159] => [160] => === Související články === [161] => * [[Biologická interakce]] [162] => * [[Edafon]] [163] => * [[Kořenová čistírna odpadních vod]] [164] => * [[Kořenová zelenina]] [165] => * [[Kořenový vlásek]] [166] => * [[Rhizosféra]] [167] => * [[Seznam mutualistických symbiotických svazků]] [168] => [169] => === Externí odkazy === [170] => * [https://www.mezistromy.cz/slovnik/ slovník] [171] => * [https://images.wur.nl/digital/collection/coll13/search/searchterm/wurzelatlas%20mitteleuropaischer%20waldbaume%20und%20straucher/field/subcol/mode/exact/conn/and/page/1 Wurzelatlas mitteleuropäischer Waldbäume und Sträucher] [172] => * [https://docplayer.cz/16699773-Stromy-metodika-k-pracovnim-listum-pro-i-stupen-zakladni-skoly.html Stromy. Metodika k pracovním listům pro I. stupeň ZŠ] [173] => * [https://studiousguy.com/pneumatophores-examples/ Pneumatophores examples; příklady pneumatoforů] [174] => [175] => * {{commonscat}} [176] => * {{Wikicitáty|téma=Kořen}} [177] => * {{Wikislovník|heslo=kořen}} [178] => [179] => {{Autoritní data}} [180] => {{Portály|Rostliny}} [181] => [182] => [[Kategorie:Botanika]] [183] => [[Kategorie:Vegetativní orgány]] [] => )
good wiki

Kořen

Primární a sekundární kořeny Trvalý preparát příčného řezu kořenem cibule kuchyňské (Allium cepa); 1. xylém 2.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'geotropismus','lopuch větší','Lipnicovité','Embryo#Embryo v botanice','Půda','řepa','orgán','Fotosyntéza','Floém','Mutualismus','Xylém','kořenová čepička'

Floém

Fotosyntéza

Fotosyntéza je biochemický proces, který se odehrává ve světelných organismech, především v rostlinách, v řasách a v některých bakteriích.

Lipnicovité

Mutualismus

Orgán

Půda

Řepa

Xylém